Bronchoskopie – vyšetření dýchacích cest

Bronchoskopie je vyšetření, které lékaři umožňuje vyšetřit vnitřní část dýchacích cest, včetně průdušek (bronchů), které jsou hlavní cestou, kudy se do plic dostává vdechovaný vzduch z okolního prostředí.

• Při bronchoskopii lékař do průdušek přes nosní dutinu a hrdlo zavede tenkou, flexibilní nebo rigidní hadičku (bronchoskop) se světlem a kamerou a může si tak prohlédnout dýchací cesty zevnitř, posoudit jejich stav, odhalit různá onemocnění, jako jsou záněty, nádory a další choroby a v případě potřeby odebrat vzorek tkáně, který se následně odešle k dalšímu vyšetření (například na histologické nebo mikrobiologické vyšetření). 
• Bronchoskopii lze také využít například při odstraňování vdechnutého cizího tělesa z hrtanu nebo průdušek a k provádění některých menších léčebných výkonů. 
• Bronchoskopie je poměrně rychlé a nebolestivé vyšetření, které nevyžaduje žádnou složitou přípravu, pacienta nijak nezatěžuje a doba rekonvalescence je krátká. 
• V tomto článku se dozvíte co je bronchoskopie, jak toto vyšetření probíhá, jak se na něj připravit a co pacienta čeká před, během a po tomto vyšetření. 
• Dozvíte se také o možných komplikacích a indikacích tohoto vyšetření.

Proč se bronchoskopie provádí?

1. Bronchoskopie pomáhá lékařům zjistit příčinu dušnosti a různých onemocnění průdušek a plic, jako jsou například infekce, nádory nebo krvácení. 
2. V průběhu tohoto vyšetření může lékař do dýchacích cest zavádět stenty nebo provádět biopsii, tedy odběr malého vzorku tkáně k dalšímu vyšetření.

    

3. Lékař vám bronchoskopii může doporučit v následujících případech: 

• jako doplněk k vyšetření zobrazovacími metodami (nejčastěji k CT, MRI nebo rentgenu hrudníku), při kterém bylo zjištěno podezření na nádor, infekční onemocnění, pneumothorax (proniknutí vzduchu do hrudní dutiny a s tím spojený kolaps plíce) a/nebo kolaps plíce či jejích částí z jiného důvodu (atelektáza)
• zjištění příčiny vykašlávání krve(hemoptýza)
• zjištění příčiny chronického kašle nebo chronické bolesti v krku
• zjištění příčiny dušnosti
• vyhledávání přítomnosti cizího tělesa či zjištění jiných příčin zablokování nebo zúžení dýchacích cest
• kontrola, zda nedochází k rejekci (odvržení) transplantované plíce
• zjištění stupně poškození dýchacích cest a plic po vdechnutí (aspiraci) toxických chemických látek nebo jedovatých či dráždivých plynů
• provedení biopsie (odběru vzorku tkáně k dalšímu vyšetřování)

Lékaři bronchoskopii využívají také jako léčebnou metodu, a to například:

• pro odstranění (odsátí) tekutiny, hlenové zátky nebo cizích těles z dýchacích cest
• pro rozšíření zablokovaných nebo zúžených dýchacích cest
• v léčbě nádorových onemocnění (rakoviny plic a průdušek)
• pro vypuštění (drenáž) abscesu

Jak vyšetření probíhá?

Ve většině případů se bronchoskopie neprovádí v celkové anestézii (úplné uspání pacienta), ale jen v analgosedaci (lehkém zklidnění příslušnými léky ze skupiny sedativ). Před zahájením vyšetření lékař pacientovi vystříká dutinu nosní a hrdlo znecitlivujícím sprejem (anestetikem) a díky analgosedaci je pacient lépe uvolněný a zklidněný a dá se sním dojisté míry komunkovat. 

Celkovou anestézii lékaři při bronchoskopii využívají jen vzácně, zejména v případech, kdy chtějí vyšetření provádět takzvaným rigidním bronchoskopem, který na rozdíl od běžně používaného flexibilního bronchoskopu není ohebný. 

Jakmile začne anestézie působit, lékař pacientovi zastrčí flexibilní nebo rigidní bronchoskop do průdušek přes dutinu nosní a hrdlo. Při zavádění bronchoskopu může pacient cítit tlak na hrudi nebo pocit posouvajícího se tělesa uvnitř průdušek. 

• Někteří lidé při zavádění bronchoskopu mohou dostat záchvat kašle nebo mít pocit na zvracení.
• Naštěstí ve většině případů tyto potíže rychle odezní. 
• V některých případech lékaři pacientům při bronchoskopii podávají kyslík, aby se usnadnilo dýchání. 
• Díky tomu, že je bronchoskop vybaven kamerou a světlem, má vyšetřující lékař dobrý přehled o stavu sliznic dýchacích cest.
• V případě, že lékař potřebuje zavést stent do dýchacích cest nebo odebrat vzorek tkáně na biopsii, může přes dutý střed bronchoskopu zavádět do dýchacích cest potřebné nástroje. 
• Stent je trubička, která pomáhá udržet zablokované nebo zúžené dýchací cesty otevřené. 
• Někdy lékaři při bronchoskopii provádí výkon označovaný jako bronchoalveolární laváž, která spočívá ve vypláchnutí dýchacích cest slaným roztokem za účelem odběru buněk a tekutin ze sliznice dýchacích cest. 
• Následně se odebrané vzorky vyšetří pod mikroskopem. 
• Někdy se při bronchoskopii provádí současně i ultrazvukové vyšetření s cílem zobrazit lymfatické (mízní) uzliny a tkáně v okolí průdušek.
• Po ukončení vyšetření dýchacích cest lékař bronchoskop vytáhne. 
• Bronchoskopie trvá zhruba 20 – 30 minut v závislosti na tom, co lékař vyšetřuje a také na tom, zda je nutné odebírat vzorky tkání či nikoli. 
• Ve většině případů může pacient po bronchoskopii odejít domů a není nutná hospitalizace v nemocnici.

Jak se na bronchoskopii připravit?

Dodržujte pokyny lékaře. 

Šest (6) hodin před bronchoskopií byste neměli jíst ani pít (některé nemocnice povolují i o něco kratší dobu). 

Před bronchoskopií byste také měli lékaře informovat o všech lécích a doplňcích stravy (včetně bylinných přípravků), které užíváte. Zejména je důležité lékaři říci, zda neužíváte léky na ředění krve (například warfarin, apod.) a/nebo léky na prevenci krevních sraženin (takzvaná antiagregancia, jako je například aspirin). 

1. Lékaři vám mohou doporučit některé léky před bronchoskopií vysadit. 
2. Důležité je lékaře informovat pravdivě o všem co užíváte a vždy dodržovat pokyny lékaře týkající se užívání a vysazování jednotlivých léků před bronchoskopií. 
3. Pokud jdete na bronchoskopii cestou zpět nesmíte řídit, protože budete pod vlivem sedativ (léků na uklidnění), která prodlužují reakční čas. 
4. Proto je nutné zajistit si doprovod, který by vás odvezl domů. 
5. Jestliže máte děti, je vhodné si alespoň na prvních několik dní po bronchoskopii zařídit hlídání dětí a pomoc v domácnosti, abyste měli dostatek času na rekonvalescenci. 

Doba rekonvalescence

• Bronchoskopie je poměrně rychlé a bezbolestné vyšetření. 
• Po bronchoskopii zůstává pacient několik hodin v nemocnici, dokud neodezní účinky léků. 
• Bezprostředně po vyšetření také lékaři monitorují krevní tlak a dýchání s cílem včas zachytit případné komplikace. 
• Kašlací reflex, který je během bronchoskopie potlačen, začne opět fungovat do 2 hodin. 
• Dokud se tak nestane, nesmí pacient po bronchoskopii jíst a pít, protože nemusí správně fungovat polykací akt a hrozí vdechnutí jídla či pití a rozvoj závažných komplikací (například alveolární plicní edém nebo aspirační pneumonie).
• Po bronchoskopii (pokud vám byla podána sedativa), byste neměli obsluhovat stroje, řídit motorová vozidla ani pít alkohol po dobu alespoň 24 hodin. 
• Většina lidí se po 24 hodinách od bronchoskopie může vrátit k běžným aktivitám, nicméně bolest v krku a chrapot mohou přetrvávat i několik dní. 

Výsledky bronchoskopie

V případě normálního nálezu při bronchoskopii jsou výsledky známé okamžitě po ukončení vyšetření, nicméně pokud je nutné odebírat vzorky tkáně na biopsii, trvá několik dnů až týdnů než výsledky lékaři dorazí, protože odebrané vzorky tkáně se musí nejprve nabarvit a teprve potom je lze vyšetřovat pod mikroskopem. Někdy se navíc používají speciální metody (takzvané imunohistochemické metody) pro zjištění přítomnost konkrétních látek, což rovněž zabere nějaký čas. 

1. Normální nález při bronchoskopii znamená, že lékaři nezjistili v dýchacích cestách žádná cizí tělesa, přítomnost nádorů, zánětů ani neobvyklé tekutiny či buněk. 
2. Někdy se normální nález popisuje také slovy „bez nalezené patologie při bronchoskopickém vyšetření“, což v „lidské řeči“ znamená, že nebylo zjištěno nic nenormálního. 
3. V případě, že jsou při bronchoskopii zjištěny abnormality (nestandardní nebo nenormální věci), lékaři mohou doporučit další vyšetření, v závislosti na tom, co konkrétně hledají.
4. Mezi možné abnormality, které lze zjistit při bronchoskopii, mimo jiné, patří:

• bakteriální infekce
• virová infekce
• plísňové nebo parazitární infekce
• zánět plicního parenchymu
• poškození plic
• rakovina
• zúžení (stenóza) průdušnice (trachey) nebo průdušek 
• rejekce (odvržení) transplantované plíce

Rizika a komplikace

Bronchoskopie je velmi bezpečné vyšetření, nicméně, stejně jako všechna lékařská vyšetření a výkony, je spojena s určitými riziky. 

Mezi nejčastější komplikace bronchoskopie, mimo jiné, patří:

• abnormality srdečního rytmu (arytmie) a/nebo bušení srdce(palpitace)
• dušnost
• horečka
• infekce
• pokles saturace krve kyslíkem během vyšetření
• lehké krvácení, zejména po biopsii
• pneumonie (zápal plic)

U pacientů s kardiovaskulárními chorobami může bronchoskopie zvýšit riziko infarktu myokardu. 

Vzácně může při bronchoskopii dojít k proražení plíce, což vede k proniknutí vzduchu do hrudní dutiny a kolapsu plíce (odborně pneumothorax).  Pneumothorax je častější v případě rigidní bronchoskopie (vyšetření při kterém se používá neohebný neboli rigidní bronchoskop).

• Pneumothorax je urgentní stav, který vyžaduje okamžitou léčbu. 
• Za účelem ověření, zda při bronchoskopii nedošlo k pneumothoraxu se často provádí rentgenový snímek hrudníku. 
• U pacientů, kteří bronchoskopii absolvovali v celkové anestézii, se mohou vyskytnout i následující komplikace.

• změny krevního tlaku (kolísání)
• bolest svalů
• nevolnost
• zvracení
• zpomalení nebo zrychlení srdečního rytmu (bradykardie nebo tachykardie)

Co si z článku odnést?

Bronchoskopie je bezpečné vyšetření dýchacích cest zevnitř, s velmi nízkým rizikem závažných komplikací. Úmrtnost při flexibilní i rigidní bronchoskopii je menší než 0,1% (tedy méně než 1 pacient z tisíce) (1).

1. Před vyšetřením lékaři podávají pacientům lokální anestézii (místní znecitlivění) a sedativa (na zklidnění). 
2. V některých případech se vyšetření provádí v celkové anestézii (zejména u takzvané rigidní bronchoskopie, kdy se nepoužívá ohebný, flexibilní bronchoskop a pacient se nesmí hýbat). 
3. I když je bronchoskopie bezpečná a riziko závažných komplikací je nízké, je nutné vyhledat lékaře, pokud se po bronchoskopii objeví následující příznaky:
4. Tyto příznaky mohou být známkou hrozících komplikací, které vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. 

Bronchoskopie

Bronchoskopie je endoskopické vyšetření dýchacích cest, kdy pomocí optického přístroje vyšetříme průsvit hrtanu, průdušnice a průdušek.  Dnes jsou ve většině případů používány ohebné (flexibilní) bronchoskopy (tzv.

bronchofibroskopy) o průměru 2,5 až 6 mm, které jsou šetrnější k dýchacím cestám, nemocnými jsou lépe tolerovány a umožňují vzhledem k menší velikosti vyšetřit i užší, periferní průdušky.

Navíc jsou dnes přístroje vybaveny přídatnými kanálky pro odsávání a zavedení pracovních nástrojů k odběru materiálu – tekutého obsahu i tkáňových vzorků.

Ohebné bronchoskopy prakticky vytěsnily dříve široce užívané neohebné (rigidní) bronchoskopy; což jsou duté trubice s koncovým osvětlením, které je vzhledem k širšímu průměru možné zavést nejdále do velkých průdušek. Rigidní přístroje se dnes užívají jen ve výjimečných situacích, např. u masivního krvácení nebo u mimořádně velkých cizích těles v dýchacích cestách.

Bronchofibroskop lze užít k odsátí tekutého obsahu dýchacích cest – hlenu, hnisu či krve – ať již jde o pacienta při vědomí, který není schopen řádně odkašlávat, nebo o pacienta v bezvědomí na dýchacím přístroji, u něhož z různých důvodů není dostatečně proveditelné odsátí dýchacích cest standardním odsávacím zařízením. K dokonalejší toaletě dýchacích cest je možné provést výplach (laváž). Bronchoskopie také umožňuje odstranění cizích těles a cílené podání léků do určité části plic.

Bronchoskopie je využívána k vyšetření řady chorobných stavů dýchacích cest a plic; vždy ji předcházejí jednodušší vyšetřovací metody, včetně získání informací z předchorobí, fyzikálního lékařského vyšetření, laboratorních testů (krevní obraz, biochemické vyšetření krve, mikrobiologické a cytologické vyšetření sputa, tj. „chrchlů“, spontánně vykašlaných z dýchacích cest) a prostého rentgenového snímku hrudníku v zadopřední a boční projekci.

Diagnostickou bronchoskopii provádíme u těchto stavů:

• rentgenologicky zjištěné nevzdušnosti části plíce,
• nehojícího se zápalu plic,
• chronického kašle nejasné příčiny,
• krvácení z dýchacích cest (hemoptýzy) nejasné příčiny,
• plicních nádorů zjištěných jinými metodami,
• k cílenému odběru sputa na mikrobiologické vyšetření (zjištění původce infekce dýchacích cest – bakterií, plísní),
• k tzv. bronchoalveolární laváži (výplachu průdušek a plicních sklípků) za účelem získání buněk na cytologické vyšetření a materiálu k mikrobiologickému vyšetření,
• k tzv. brush biopsii (kartáčkovému stěru) ze sliznice dýchacích cest,
• k přímé biopsii (odběru vzorku sliznice z viditelných chorobných ložisek),
• k tzv. transkarinální punkční biopsii (odběru vzorku tkáně z mízních uzlin uložených vně dýchacích cest pod rozvětvením průdušnice, napíchnutím před její stěnu),
• k tzv. transbronchiální plicní biopsii (odběru vzorku plicní tkáně napíchnutím přes stěnu průdušky, popř. vzorku tkáně speciálními klíšťkami z plicních sklípků).

Jde o invazivní vyšetření prováděné na specializovaném pracovišti zabývajícím se plicními chorobami. Pacient by měl před výkonem minimálně 4 hodiny lačnět. Výkon je prováděn vleže, je zavedena kanyla do žíly. Výkon je možné provádět u ambulantních i hospitalizovaných pacientů.

Před výkonem jsou podány nitrožilně léky k zábraně nežádoucích bezděčných reakcí (reflexů) včetně kašle (atropin, kodein), a je provedeno místní znecitlivění sliznice nosohltanu a hltanu ve formě spreje.

Výkon je možné provádět také v celkovém znecitlivění, dokonce i u pacienta dlouhodobě připojeného k dýchacímu přístroji.

Flexibilní přístroj je zaváděn zevním nosním průchodem (nosní dírkou) po předchozím místním podání znecitlivující látky ve formě gelu. Druhou nosní dírkou je podáván kyslík.

Po výkonu je nemocný sledován po dobu 8 až 24 hodin, podle toho, jaké pomocné výkony byly prováděny.

Je nutno provést kontrolní rentgenové vyšetření plic, aby bylo možné vyloučit případný pneumotorax (proniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny při poranění plíce); tato komplikace hrozí zejm.

po transbronchiální a transkarinální biopsii (viz. výše). Po bronchoskopii je pacient lačný 4 hodiny, nebo dokud se neobnoví plná citlivost nosohltanu.

Bronchoskopii nelze provádět u nespolupracujícího nebo agresivního pacienta. Neměla by se provádět u nemocných v nestabilním stavu po stránce srdečně – cévní, tj.

při poklesu krevního tlaku, srdečním selhávání, poruchách srdečního rytmu nebo nestabilních formách ischemické srdeční choroby.

Opatrnosti je třeba u nemocných s průduškovým astmatem, poruchách krevní srážlivosti, těžké chudokrevnosti a přecitlivělosti na znecitlivující látky.

Komplikace bronchoskopie nejsou časté, nicméně mohou nastat. Jedná se nejčastěji o pneumotorax (viz. výše), krvácení po odběru vzorku tkáně, poruchy srdečního rytmu, poruchy krevního oběhu (pokles tlaku), horečku po výkonu, vzácně o vyvolání záchvatu u pacienta s průduškovým astmatem, křeč hlasivek (laryngospasmus) nebo zavlečení infekce do plic.

Bronchoskopie se provádí na speciálním sálku nebo ambulanci, které jsou k tomuto účelu vhodně vybaveny. Samotný výkon lze provádět u ambulantních i hospitalizovaných pacientů i u lůžka nebo u pacientů na podpůrné mechanické ventilaci na JIPu ( tedy i v období, kdy je nemocný hospitalizován na jednotce intenzivní péče ).

  V průběhu bronchoskopického vyšetření je vyšetřovaný v poloze vleže na zádech, méně často vsedě. Samotná bronchoskopie se provádí v naprosté většině případů vždy v lokální anestézii ( tedy v místním znecitlivění oblasti krku, hlasivek a nosního průchodu), pacient je tedy zpravidla v průběhu prováděného zákroku při vědomí.

Jestliže je to nutné, je pacientovi aplikováno sedativum (uklidňující lék). Jenom výjimečně je případně pacient uveden do celkové anestézie. Před samotným vyšetřením zajišťujeme vyšetřovaného zavedením nitrožilního katétru ( tedy musí být zajištěn nitrožilní přístup pro případ případné naléhavé nutnosti podání některých léků ).

Ideální je mít k dispozici rentgenový skiaskopický přístroj s nastavitelným rentgenovacím ramenem. Výhodné je rovněž mít k dispozici také barevnou záznamovou kameru, kterou je možné připojit k bronchofibroskopu a vytvořit tak záznam nálezů.

Pacienta premedikujeme zpravidla nitrožilním podáním léku atropinu v dávce 0,011 miligramů na jeden kilogram tělesné váhy pacienta a léku kodeinu v dávce 60 miligramů injekčně nitrosvalově k potlačení kašle. Podání jiných léků ze skupiny hypnotik, sedativ nebo narkotik není zapotřebí a navíc pouze by pouze zvedalo morbiditu ( tedy nemocnost vyšetřovaných ).

Každý pacient dostává kyslík proto, aby se saturace kyslíku v jeho krvi udržela v průběhu prováděného bronchoskopického výkonu na úrovni nad 90 procent. Kyslík se zpravidla dodává upravenou nosní kanylou do nosních dírek ( nebo do té nosní dírky, která nebude využita k zavedení bronchoskopu ).

Parciální tlak kyslíku v krvi vyšetřovaného může během výkonu a následně až v období do 8 hodin po skončení bronchoskopie klesnout o 20 až 25 milimetrů rtuťového sloupce a proto by měli ohrožení pacienti dostávat kyslík v průběhu a ještě až 8 hodin po skončení tohoto diagnostického výkonu.

V  průběhu celého vyšetření bronchofibroskopem by vyšetřovaný měl být monitorován, a sice především EKG a kontinuálním pulzním oxymetrem ( pulzní oxymetrie je neinvazivní metoda monitorování kyslíkové saturace, která poskytuje informaci o problémech s transportem kyslíku do tkání ). Flexibilní bronchoskop se zavádí opatrně buďto nosem nebo ústy.

Při zavádění přístroje nosem se nejprve zevní nosní průduch potře 2 procentním lidokainovým gelem, následuje plná nebulizační anestézie hltanu a hlasivek lidokainem. Již při zavádění lékař hodnotí průsvit a pohyblivost dýchacích cest, charakter sliznice.

Po prohlédnutí nazofaryngu a laryngu vyšetřující lékař proniká hlouběji bronchoskopem hlasivkami v průběhu nádechu pacienta a pomocí přídatného kanálu fibroskopu vstřikuje během výkonu dle potřeby znovu roztok lidokainu. Je nutné, aby použitá celková dávka roztoku lidokainu nepřesáhla 300 miligramů. Dále vyšetřující vstupuje flexibilním bronchoskopem do trachey ( tj.

do průdušnice ), kariny ( vysvětlení viz výše ) a všech segmentálních bronchů ( tj. průdušek pro jednotlivé laloky plic ) a soustavně je vyšetřuje. Vyšetřující lékař zaznamenává všechny nenormální nálezy.  Po zavedení endoskopu na požadované místo lékař oblast opticky zhodnotí, odebere potřebné vzorky ze suspektních míst, provede dokumentaci, odstraní cizí tělesa či ošetří zdroje krvácení.

Podle potřeby provádí vyšetřující lékař další pomocné výkony. Přitom je možné použít i rentgenové skiaskopické kontroly. Po provedení vyšetření lékař bronchoskop odstraní.

Po provedeném bronchoskopické vyšetření by měl být pacient pečlivě sledován po dobu 8 až 24 hodin. Konkrétní délka intervalu sledování pacienta závisí na tom, jaké případné pomocné výkony byly v průběhu bronchoskopického vyšetření prováděny.

Například po případném provedení transbronchiální plicní biopsie ( tedy po odběru vzorků plicní tkáně endoskopickou cestou plicními cestami přes stěnu bronchů ) je nutná rentgenová skiaskopická kontrola plic nemocného k vyloučení eventuální přítomnosti pneumotoraxu ( tedy přítomnosti volného vzduchu v pohrudniční dutině ), a to ještě před tím, než vyšetřovaný opustí bronchoskopickou vyšetřovnu. Naprosto pravidelně se u všech pacientů po provedeném bronchoskopickém vyšetření provádí za 2 až 4 hodiny po výkonu zadopřední a boční rentgenový snímek hrudníku vstoje k zachycení případných komplikací. Po provedeném bronchoskopickém vyšetření by pacient neměl nejméně 4 hodiny přijímat žádnou tekutinu ani potravu per os ( tedy ústy ). Tato doba v naprosté většině případů dostačuje k plnému obnovení citlivosti nazofaryngu. Na závěr je třeba uvést, že jako každý invazivní lékařský výkon, může i vyšetření flexibilní bronchofibroskopií přinášet komplikace. Mortalita ( tedy možnost, že dojde k usmrcení vyšetřovaného ) při bronchofibroskopii se udává v literatuře asi 1 až 4 na 10 000 pacientů. Smrt nastává nejčastěji u pacientů trpících závažnou chronickou obstrukční chorobou bronchopulmonální ( tj. chronickým onemocněním plic ), dále ischemickou chorobou srdeční ( tedy onemocněním srdce při jeho nedostatečném krevním     zásobení ), nebo pneumonií ( tedy zápalem plic ) či pokročilými zhoubnými nádory. Morbidita ( tedy výskyt zdravotních komplikací ) v souvislosti s provedeným vyšetřením flexibilní fibrobronchoskopií se udává v literatuře mez 8 až 15 na 10 000 pacientů.

Mezi zdravotní komplikace patří zejména pneumotorax ( vysvětlení viz    výše ), který je s výjimkou po provedení transbronchiální plicní biopsie velmi vzácný, dále srdeční arytmie ( tedy nepravidelnosti srdečního pulzu ), a to zejména síňové extrasystoly, pozorované až u 32 procent vyšetřovaných, a komorové extrasystoly, pozorované až u 20 procent vyšetřovaných, nebo také postbronchoskopická horečka, která se může vyskytovat až u 16 procent pacientů. Pneumonie ( tedy zánět plic ) však vzniká velmi vzácně a bakteriémie ( tedy průnik bakterií do systémového krevního oběhu ) se prakticky nevyskytuje. Bronchospasmus ( tedy životně nebezpečný křečovitý stah průdušek ) se vyskytuje jenom vzácně, ovšem kromě u pacientů se špatně léčebně kontrolovaným průduškovým astmatem. Rovněž laryngospasmus ( tedy záchvatovitý, náhle vznikající životu nebezpečný křečovitý stah hrtanu ) vzniká jenom zřídka.

Před plánovaným vyšetřením pacienta flexibilní bronchoskopií musíme nejprve předem domluvit případný způsob anestézie ( tedy formu eventuálního znecitlivění ).

Na výběr se nabízí jednak celková krátkodobá anestézie ( tedy narkóza, při které není pacient při výkonu bronchoskopického vyšetření při vědomí ), nebo místní znecitlivění ( tedy znecitlivění pouze vyšetřovaných dýchacích cest, pacient je tedy v průběhu bronchoskopického vyšetření při vědomí ).

V tom případě, že bude bronchoskopické vyšetření provedeno v celkové anestézii, je nezbytné aby vyšetřovaný absolvoval ještě předem tzv. předoperační vyšetření u svého praktického lékaře. Toto vyšetření spočívá ve zhodnocení aktuálního zdravotního stavu pacienta, dále v laboratorním vyšetření krve a moče.

Pacient od praktického lékaře na závěr obdrží zprávu, kterou vezme s sebou k přijetí do nemocnice k bronchoskopickému vyšetření.

Tato zpráva musí obsahovat stručné shrnutí aktuálního zdravotního stavu, dosavadních prodělaných onemocnění, úrazů, operací, užívaných léků, alergií, výsledky vyšetření a posouzení možných rizik vyplývajících ze zamýšlené celkové anestézie.

Bronchoskopické vyšetření v celkové anestézii se provádí nalačno, pacient také předem nejméně 6 hodin nesmí pít ani kouřit. Po bronchoskopii provedené v celkové anestézii následuje krátkodobá hospitalizace v nemocnici, v naprosté většině případů pouze do dalšího dne, spojená se sledováním celkového zdravotního stavu pacienta. V případě, že je k bronchoskopickému vyšetření zvoleno pouze lokální znecitlivění, předoperační vyšetření nemocného není nezbytně nutné. Vyšetřovanému se doporučuje nejíst, nepít a nekouřit 4 hodiny před vyšetřením.

Pacientovi také podáváme léky tlumící kašel a sekreci tekutin v dýchacích cestách. Po tomto typu bronchoskopického vyšetření pak následuje pouze několikahodinové sledování celkového stavu pacienta, které se poněkud liší podle konkrétních pravidel jednotlivých zdravotnických zařízení.

Hospitalizace není nutná u pacienta, u něhož bylo provedeno bronchoskopické vyšetření pouze za použití lokálního znecitlivění dýchacích cest. Velmi důležité je, aby byl vyšetřovaný předem podrobně informován o důvodech a průběhu vyšetření, rozsahu prováděného výkonu a dalším postupu léčby.

Před provedením bronchoskopického vyšetření je povinností vyšetřujícího lékaře získat od vyšetřovaného písemný podepsaný informovaný souhlas s tímto výkonem.

Bronchoskopie je již stará metoda, poprvé byla použita v polovině 19. století v Americe chirurgem H. Greenem. V té době však nebyli lidé tuto metodu schopni docenit, a lékař tak byl značně kritizován a vyloučen z odborné společnosti. První oficiální bronchoskopii z léčebných účelů pak provedl v Německu na konci 19. století Gustav Kilian.

Nejprve byly používány rigidní neboli neohebné bronchoskopy. V 60. a 70. letech začaly být používány ohebné nástroje s optickými vlákny, které se, stejně jako rigidní bronchoskop, používají dodnes.

Ačkoliv o gumových stentech při odstraňování cizích předmětů z dýchacích cest se poprvé zmiňuje Gustav Kilian již v roce 1907, v praxi byly užity až v 60. letech (Montgomery). K rozšíření endoskopicky zaváděných stentů pak došlo v průběhu 80.

let, průkopníky byli především Dumon a Orlowski.

Při této vyšetřovací metodě je používán endoskopický nástroj, tzv. bronchoskop. Ten může být buď ohebný (flexibilní), nebo neohebný (rigidní).

Rigidní bronchoskop tvoří 40centimetrová trubička z kovu, která je zakončena optikou a zdrojem světla, jež je studené a nepálivé. K bronchoskopu lze připojit i další speciální nástroje a s jejich pomocí provádět celou řadu výkonů.

Použití rigidního bronchoskopu je vhodné například při odebírání většího vzoru tkáně neboli biopsii, využít jej lze i při odstraňování cizích předmětů z dýchacích cest. Tento typ bronchoskopie je prováděn v celkové, či lokální anestezii.

Častěji jsou však využívány flexibilní bronchoskopy, neboť tento způsob vyšetření je jednak rychlejší, jednak představuje pro pacienta menší zátěž. Flexibilní bronchoskop dosahuje v průměru jen 2 až 3

mm, a proto je jejich použití možné i u malých dětí. Uvnitř tohoto přístroje jsou ohebná optická vlákna, která vedou světlo. Díky nim a jejich uspořádání lze přesně a zvětšeně zobrazit vnitřek dýchacích cest.

Tento typ bronchoskopie je vhodný při odsávání sekretu, krve i hnisu, použít ho lze také při odstraňování cizích předmětů v dýchacích cestách. Pomocí flexibilního bronchoskopu lze rovněž přesně aplikovat léky na konkrétní místa či odhalit zdroj krvácení.

Za největší výhodu tohoto typu vyšetření je považováno nižší riziko poranění dýchacích cest i to, že není nutná anestezie. Pacient je tak během výkonu při vědomí, v některých případech lze podat uklidňující léky.

Pacient se předběžný výsledek bronchoskopie dozví ihned po zákroku, respektive po odeznění celkové anestezie. Laboratorní rozbor odebraných vzorků pak trvá okolo 7 dní.

10 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

[email protected]. 11. 2013 10:56:02

Dobrý den.Mé dceři je 6let a má před rokem zjištěné astma a alergii na psi a kočky.Když je u otce,léky nedostává,protože všeznalý otec nevěří,že je to pravda,navíc si pořídil i psa do domácnosti,takže je dcera častěji i nemocná,opakují se u ní záněty průdušek.Plicní lékař doporučil tedy hospitalizaci pro dceru,aby jí udělali CTplic a bronchoskopii,aby se diagnoza potvrdila a otec tomu uvěřil.Chci se jen zeptat,provadí se bronchoskopie u takhle malých pacientů doufám v narkóze,že?Popřípadě zda jo mohu požadovat pro dceru.Děkuji za odpověd'.Heike Stein 12 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

2Helena Pohlodková11. 3. 2016 1:30:11

Dobrý večer mám takový dotaz .Je možné zavést BRONCHOSKOPII PŘI HOREČKÁCH??A nevím jestli mu to dělali na plíce nebo na průduškách.Můžete mi odpovědět?? děkuji 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

[email protected]. 5. 2017 19:35:56

nepodařila se intubace před operací páteře, ochrnutý pravý ramenní pletenec tlačí do hrtanumám postoupit intubaci pomocí blexibilního bronchoskopu na živo

co to pro mě znamená, proč nemohu být uspána již při tomto úkonu

Bronchologické pracoviště

Objednání a informace:

261 083 383

Charakteristika

Bronchologické pracoviště provádí diagnostické a terapeutické endoskopie v počtu několika tisíc za rok a svou působností pokrývá 24 hodin denně potřeby nemocných z Thomayerovy nemocnice a IKEM.

  Bronchoskopická vyšetření a zákroky zajištujeme pro nemocné z velké části Prahy, středních Čech i ostatních krajů, jak v ambulantním režimu, tak u hospitalizovaných. Lékařský i nelékařský personál je vysoce erudovaný a má bohaté praktické zkušenosti.

  Pracoviště je vybaveno několika videobronchoskopy, skiaskopickým ramenem, endobronchiálním ultrazvukem (EBUS), moderním endoskopickým laserovým systémem a kryosondou. Provádíme většinu moderních diagnostických technik, zaměřujeme se na endoskopickou léčbu zúžení velkých dýchacích cest i pokročilého plicního emfyzému (rozedmy).

Úzce spolupracujeme s Klinikou hrudní chirurgie 3. LF UK a FTN. Rozsahem působnosti a počtem provedených výkonů se řadíme mezi největší bronchoskopická centra v České republice. 

Informace pro pacienty

Bronchoskopie je vyšetření dýchacích cest pomocí bronchoskopu – ohebného nebo neohebného optického přístroje, který je zaveden do dýchacích cest ústy nebo nosem s využitím lokální nebo celkové anestézie. Důvody k vyšetření jsou různé, bronchoskopie se provádí jak z diagnostických, tak terapeutických důvodů.

Příprava: je nutné být nalačno, ranní léky lze zapít malým douškem vody.  Před výkonem je nemocný podrobně poučen o tom, jak výkon probíhá.

Lékař musí být vždy informován, zda nemocný neužívá léky ovlivňující krevní srážlivost. Pokud nemocný tyto léky užívá, je nutné je na nějakou dobu vysadit, či změnit dle doporučení lékaře.

Velmi důležitá je pro lékaře také informace o alergiích.

Postup: Po aplikaci lokálních anestetik nebo uvedení  do celkové anestézie je obvykle ústy zaveden flexibilní či rigidní (neohebný) bronchoskop do dýchacích cest.

   Lékař hodnotí vizuálně stav dýchacích cest, může jejich bezprostřední okolí vyšetřit pomocí endobronchiálního ultrazvuku,  může odebírat vzorky různými technikami (endobronchiální aspirace, perbronchiální punkce, kartáčová biopsie (brush), bronchalveolární laváž,  endobronchiální excize, transbronchiální plicní biopsie, transbronchiální kryobiopsie), může také provádět  různé léčené zákroky.

Režim po vyšetření se řídí více okolnostmi, zejména podle typu použité anestézie a dle charakteru výkonu. Pacienti, u nichž byla použita lokální anestézie, mohou obvykle po výkonu odejít, někdy je vhodný doprovod druhou osobou. Pacientům, u nichž byla použita celková anestezie, doporučujeme obvykle jednodenní hospitalizaci na naší klinice.

Nejčastější diagnostické a terapeutické výkony

Endobronchiální aspirace je nasátí materiálu z dýchacích cest cévkou zavedenou kanálkem bronchoskopu nebo přímo bronchoskopem.

Endobronchiální excize (biopsie) je získání vzorků tkáně z dýchacích cest na histologické vyšetření pomocí speciálních bioptických kleští.

Bronchoalveolární laváž je diagnostická metoda prováděná při bronchoskopii. Spočívá v propláchnutí  části plic fyziologickým roztokem.

 Získaná tekutina je podrobně vyšetřována, neboť obsahuje částice z periferních dýchacích cest a plicních sklípků (alveolů).

Důvodem k vyšetření touto technikou jsou plicní infekce i neinfekční onemocnění plic včetně intersticiálních plicních procesů.

Perbronchiální punkce je diagnostická metoda k získání vzorečků z tkání v těsném sousedství dýchacích cest. Stěna průdušnice nebo průdušek je probodnuta tenkou jehlou, do které je materiál nasáván. 

Transbronchiální biopsie je odběr vzorků z periferní části průduškového stromu pomocí bioptických kleští, při vyšetření získáváme i vzorky vlastního plicního parenchymu.

Endobronchiální ultrazvuk (EBUS) je bronchoskopická diagnostická metoda, při níž jsou získávány vzorky z lymfatických uzlin a jiných tkání, které těsně sousedí s velkými dýchacími cestami.

Důvodem vyšetření je nejčastěji nález zvětšených uzlin v hrudníku.

Vyšetření provádíme v celkové anestezii, po zaměření lymfatické uzliny ultrazvukem je tenkou jehlou provedena punkce uzliny a nasátý vzorek (aspirát) je odeslán k vyšetření.

Transbronchiální plicní kryobiopsie je metoda k získání větších vzorků plicního parenchymu pomocí speciální mrazící sondy (kryosondy). Provádí se výhradně při celkové anestézii a s využitím rentgenové kontroly.

Kartáčová biopsie (brush). Vzorek z dýchacích cest se získá opakovaným přejetím sliznice speciálním kartáčkem, který se zavádí kanálem bronchoskopu.

Desobliterace dýchacích cest je jejich opětovné zprůchodnění s využitím vhodného mechanického instrumentária (kleští, rigidního bronchoskopu), laseru či elektrokauteru. Provádíme ji u nemocných s uzávěrem nebo závažným zúžením dýchacích cest. Výkon je v celkové anestézii.    

Balónková dilatace je rozšíření průsvitu dýchacích cest pomocí speciálního nafukovacího balónku. Provádí se u nemocných se závažným zúžením průdušnice a velkých průdušek.

Tracheobronchiální stenty. Zavedení stentu je někdy nutné při přetrvávajícím závažném zúžení průdušnice a velkých průdušek.

Stent působí jako mechanická podpora dutého orgánu a zajištuje udržení jeho dostatečného průsvitu.

  Na našem pracovišti zavádíme stenty silikonové, stenty z kombinací materiálů (polymer a kov) a u některých nemocných v rámci výzkumného záměru též biodegradabilní stenty, které jsou po čase vstřebány, a není nutné je z těla vyjímat.  

Endoskopická volumredukce je metoda léčby u vybraných pacientů s pokročilým plicním emfyzémem (rozedmou plic). Spočívá v zamezení ventilace nejvíce postižených částí plic, většina nadechnutého vzduchu se poté dostává do méně nemocných partií plic. Provádí se v celkové anestézii. Výkon zatím není běžně hrazen z veřejného zdravotního pojištění.

Bronchoskopie

Bronchoskopie je invazivní endoskopická vyšetřovací metoda bronchiálního stromu, která slouží k posouzení jeho vizuálních změn, odběru vzorků nebo léčebným zákrokům.

Druhy bronchoskopie[upravit | editovat zdroj]

• Podle typu používaného přístroje rozlišujeme:

1. Rigidní bronchoskopie – vyšetření se provádí rigidním bronchoskopem v lokální nebo celkové anestezii,
2. Flexibilní bronchoskopie – vyšetření se provádí flexibilním bronchoskopem (fibrobronchoskopem) v lokální anestezii.

• podle účelu vyšetření rozlišujeme:

Diagnostická bronchoskopie[upravit | editovat zdroj]

Bronchoskopicky lze hodnotit změny vzhledu sliznice bronchů (zbarvení, ztluštění, infiltrace, změny cévní kresby), změny v průsvitu bronchů (komprese nebo obstrukce – třeba nádorem), zjištění cizího tělesa.

K diagnostickým účelům se pomocí bronchoskopie provádí i odběr materiálů pro cytologické nebo histologické vyšetření (excizí nebo pomocí kartáčku). Dále se provádí punkce zvětšených lymfatických uzlin, které jsou uloženy těsně vedle bronchů, a transbronchiální biopsie plicního parenchymu.

Speciální vyšetřovací metoda, která spadá do této kategorie je bronchoalveolární laváž (BAL), kdy se do segmentálního laloku plic aplikuje a poté opět aspiruje 150–300 ml fyziologického roztoku.

Terapeutická bronchoskopie[upravit | editovat zdroj]

Při léčebné bronchoskopii se provádí výkon, který slouží k odstranění nějaké poruchy. Jedná se o:

1. odstranění cizích těles,
2. odsátí nadbytečné tekutiny,
3. odstranění koagul (po krvácení) nebo hlenových zátek (vzniklých během zánětu),
4. zástava krvácení (tamponáda balónkovou sondou nebo fibrinem),
5. zavedení stentů do bronchů nebo trachey při jejich obstrukci způsobené tlakem z vnějšku (kovové nebo plastové endobronchiální protézy),
6. lokální terapie nádoru (většinou paliativní – cílem je zprůchodnit bronchus a zbavit pacienta komplikací), patří sem terapie laserem, kryoterapie, navození nekrózy pomocí alkoholu, endobronchiální brachyradioterapie (lokální aplikace radioaktivního zářiče do místa nádoru), lokální aplikace cytostatik,
7. bronchiální laváž jsou výplachy celé plíce s následnou aspirací použité tekutiny, celkově asi 10–20 l fyziologického roztoku, u pacientů s mukoviscidózou.

Indikace k bronchoskopii[upravit | editovat zdroj]

Bronchoskopie se provádí při

1. podezření na nádorové onemocnění (např. na základě RTG nálezu),
2. hemoptýza, krvácení do plic,
3. zánětlivá plicní onemocnění,
4. absces plic,
5. obstrukce bronchů (např. hlenové zátky, koagula),
6. aspirace, cizí těleso v bronchu,
7. získání vzorků (biopsie, BAL),
8. kašel trvající déle než 3 měsíce, jehož příčina nebyla vysvětlena,
9. potřeba terapeutického výkonu (brachyterapie, zavedení stentu a další).

Kontraindikace bronchoskopie[upravit | editovat zdroj]

Kontraindikace bronchoskopie jsou

1. všechny stavy, kdy má pacient závažnou poruchu plicní funkce (jednovteřinová kapacita pod 1500 ml),
2. podezření na pneumothorax nebo riziko jeho vzniku při vyšetření,
3. podezření na plicní embolii,
4. u nemocných s potvrzenou plicní hypertenzi (vysoké riziko vzniku krvácení).

Komplikace bronchoskopie[upravit | editovat zdroj]

Mezi nejčastější komplikace patří

1. krvácení – asi nejzávažnější, život ohrožující komplikace,
2. pneumothorax – hrozí při transbronchiální biopsii plicního parenchymu,
3. poškození hlasových vazů přístrojem,
4. poškození sliznice dýchacích cest,
5. laryngospazmus – vzácná komplikace.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Endoskop
• Endoskopie
• Bronchoalveolární laváž

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

• KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. 1158 s. ISBN 80-7262-430-X.