Agorafobie je nemoc, nepopsatelný strach, který vás drží doma

Abnormální až ochromující strach není nikdy zdraví prospěšný. Přesto se někteří lidé s těmito pocity potýkají. Fobie jsou nekontrolovatelné obavy až děsy z určitých momentů v našem životě. Tyto nepříjemné pocity přichází náhle a nedokážeme je většinou ovládat. Stejně tak i klaustrofobie dokáže dotyčného doslova paralyzovat. O jaký strach se vlastně v tomto případě jedná?

Přihodí se vám při obyčejné jízdě ve výtahu, nebo když musíte pro zavařeninu do sklepa, kde není žádné okno. Nepopsatelný pocit úzkosti, který je skličující. To je klaustrofobie, strach z uzavřených prostor.

Klaustrofobie – jak může vzniknout?

Proč vlastně u některých lidí klaustrofobie vzniká není stále zcela objasněno.

Někteří odborníci tvrdí, že ve vzniku fobie může hrát určitou roli i narušená funkce amygdaly, což je ta oblast mozku, která je zodpovědná za naše emoce, tudíž i strach.

Klaustrofobie se může ale vyvinout i ze zcela zjevných příčin, jako jsou těžká traumata spojená s dlouhodobým pobytem v temných, uzavřených, nebo jen pro dotyčného velice frustrujících prostorách.

I obyčejný koncert v interiéru bez oken může vyvolat neobvyklou klaustrofobickou reakci, které se pak člověk jen tak nezbaví. Vlivů, které mohou vznik klaustrofobie podnítit je tedy nespočet a u každého se samozřejmě příčina liší.

Klaustrofobie a zapovězené prostory

Jak již bylo řečeno, klaustrofobie je strach z uzavřených prostor, proto klaustrofobika budou děsit především tyto prostory, které jsou pro něj prakticky zapovězené:

• výtah: deprimující může být zejména náhlé a nečekané uvěznění ve výtahu, kvůli technickým potížím
• tunel: místo, kde může klaustrofobika také postihnout neobvykle stísňující strach, obzvlášť, když je cesta tunelem delšího charakteru
• sklep: i prostá cesta do sklepa pro brambory může být děsivým zážitkem, když se bojíte uzavřených prostor
• jeskyně: klaustrofobika nejspíš výlet do Koněpruských jeskyní, nebo vojenských pevností příliš nepotěší 

Dalšími prostory, které mohou vyvolat neadekvátní reakci plnou strachu a úzkosti jsou například myčky pro automobily, letadlové prostory, nebo obyčejné vyšetření pomocí magnetické rezonance. Klaustrofobie může tedy dotyčného potkat kdekoliv. Obecně klaustrofobikovi vadí místnosti bez oken, které v něm vyvolávají nepříjemný pocit.

 

Klaustrofobie a její příznaky

Mezi typické příznaky klaustrofobie patří především pocení, bušení srdce, zrychlený dech, pocit paniky a strachu, který nabírá na síle.

Dále je možné u dotyčného zpozorovat i dušnost, třes, celkovou slabost, malátnost, nevolnost a zimnici.

U každého se ale klaustrofobie může projevovat jinak.

Klaustrofobie a léčba

Pokud jste zjistili, že nejspíš trpíte klaustrofobií a vaše strachy vás již omezují v běžném životě, je určitě nasnadě zkontaktovat buď psychologa, nebo psychiatra a poradit se s ním, jak tyto potíže řešit.

Obvykle velice dobře zabírají různé druhy psychoterapií, jako je například metoda kognitivně behaviorální terapie, která vám může pomoci vypátrat příčinu problému a strachů.

Také vás podnítí k tomu, abyste své myšlení a chování v souvislosti s klaustrofobií dokázali ovládat. Další možností, jak se pokusit klaustrofobie zbavit, je takzvaná expoziční terapie, která vás přímo vystavuje nepříjemným a obávaným situacím.

Pakliže budete opakovaně pobývat v uzavřených prostorách a pokoušet se strach překonat, můžete klaustrofobii porazit.

V nejnutnějších a nejzazších případech se pak přistupuje i k medikaci, která je zaměřená především na podávání antidepresiv, nebo léků na potlačení úzkostných stavů. Pomoci může i relaxace s vizualizací nepříjemných stavů v uzavřených místnostech, která rovněž podpoří odstranění příčin fobie.

 Autor článku: Iveta Berezkinová

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!

Skutečně chcete smazat komentář?

Měsíc putuje ve znamení Střelce, je v ubývající fázi. Plánujte, obchodujte, investujte, cestujte, kontaktujte staré přátele. Dopřejte si masáž nohou,… více o tomto dni Měsíc putuje ve znamení Střelce, je v ubývající fázi. Plánujte, obchodujte, investujte, cestujte, kontaktujte staré přátele. Dopřejte si masáž nohou,… více o tomto dni Měsíc putuje znamením Kozoroha a je v ubývající fázi. Kozoroh má vliv na pleť, ale působí také na kolena, kyčle a klouby. Nepodnikejte dnes dlouhé… více o tomto dni Měsíc putuje znamením Kozoroha a je v ubývající fázi. Kozoroh má vliv na pleť, ale působí také na kolena, kyčle a klouby. Nepodnikejte dnes dlouhé… více o tomto dni Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni Měsíc putuje znamením Ryb, je v ubývající fázi. Ryby mají vliv na chodidla a prsty u nohou. Udělejte si čas na jejich koupel a masáž. Věnujte se… více o tomto dni
Taky míváte úplně nejvíc blbý dny, kdy se všechno sere v pravidelnejch intervalech? Zrovna dneska při venčení v lese jsem myslela, že vylítnu z kůže… Vlastně mi to celý přišlo, jako by to bylo snad naplánovaný, bo co. Mi neřikej, že žádnej osud neexistuje! To náhody podle mě nejsou…

Agorafobie je nemoc, nepopsatelný strach, který vás drží doma – Vitalia.cz

K našemu životu patří i strach. Vyostřuje nám smysly, mobilizuje energii a zcela v souladu s evoluční zásadou „uteč, nebo bojuj“ pomáhá organismu, aby se ubránil, utekl nebo vyhnul nebezpečí. Pokusy prokázaly, že nejlepší výkon člověk podává při mírné úzkosti. Pokud nám ale tyto pocity přerostou přes hlavu, mohou z našeho života učinit doslova peklo.

Kdy se jedná o poruchu

Na rozdíl od strachu má člověk při úzkosti pocit ohrožení, ale neuvědomuje si z čeho, konkrétní podnět chybí. Úzkost může volně plynout nebo se objevit v záchvatech – panických atacích.

Dochází-li k opakovaným záchvatům intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají náhle bez zjevné příčiny, hovoříme o panické poruše. Z panické poruchy vychází agorafobie. Stejně jako u jiných fobií (např.

z výšky, ze zvířat) i při ní se objevuje strach z konkrétních situací, kterých se lidé obvykle nebojí.

Autor: SXC

Agorafobie není jen strach z otevřeného prostoru, ale také např. úzkost z davu

Podle tradičního chybného výkladu se jedná o strach z otevřených prostranství. Správnější definice agorafobie by ale zněla: Úzkost z míst nebo situací, z nichž lze uniknout jen obtížně (nebo se zahanbením), nebo ve kterých se nedočkáte pomoci v případě, že dostanete neočekávaný nebo situací podmíněný panický záchvat nebo budete mít symptomy podobné panice.

Agorafobická úzkost se typicky vztahuje k charakteris­tickému shluku situací, které zahrnují pobyt o samotě mimo domov, přítomnost v davu nebo stání v řadě, pobyt na mostě, cestování v autobusu, vlaku či autě. Postižený se těmto situacím vyhýbá (např.

omezuje cestování), jinak při nich zakouší nepokoj či úzkost z toho, že bude mít panický záchvat nebo symptomy podobné panice. Nebo pro tyto situace vyžaduje přítomnost společníka. Tuto úzkost nebo fobické vyhýbání nelze přičíst jiné mentální poruše, jako je např.

sociální fobie.

Fobie člověka postupně uvězní doma 

O tom, jak agorafobie může jedince přivést do naprosté izolace, vypráví jedna pacientka: „Agorafobie ze mě doslova udělala poustevníka. Vše, pro co jsem kdysi žila, tím utrpělo. Můj sociální život přestal existovat, ztratila jsem kvůli ní tolik přátel… Věděla jsem, že scházím na úbytě, ale nevěděla jsem, jak svou fobii překonat.“

Jiný příklad ukazuje, jak se postiženému hranice, v nichž se cítí bezpečně, stále zmenšují.

„Janě je 38 let. Problémy má už devět let. Začalo to půl roku po narození třetího dítěte. Dostala záchvat úzkosti, že se jí něco stane, udusí se nebo zblázní, když stála ve frontě v samoobsluze. Potom začala mít obavy do samoobsluhy chodit. Nový záchvat dostala, když byla na náměstí, kde bylo hodně lidí. Začala se vyhýbat velkým prostranstvím.

Postupně však začala mít strach vycházet z domu. Všimla si, že je to o něco lepší, když jde s někým – buď s manželem nebo s nejmladším z dětí. S manželem dokázala jít i nakoupit, ovšem jenom ve všední den mimo nákupní špičku, když bylo v obchodě málo lidí. V sobotu nakupovat nedokázala.

Přestala chodit s manželem do kina, protože cítila, že se „dusí ve tmě“.“ 

Postižení trpí řadou symptomů, které mohou zahrnovat vysoký stupeň paniky a úzkosti, zrychlené bušení srdce, studený pot, závratě, slabost v nohách, abnormální dýchání a sevření hrdla.

Stresující události se neprojeví hned, ale trvá to i měsíce

Autor: SXC

Agorafobie i panické poruchy postihují ve větší míře ženy než muže

Stejně jako každý, i lidé trpící panickou poruchou prožívají ve svém životě reálný stres.

Ztrácejí zaměstnání, bojují s partnerskými problémy… Jaký vliv mají tyto životní stresy na symptomy choroby, objasňuje nová studie badatelů z Brownovy univerzity.

Podle jejich zjištění vyvolávají některé druhy stresujících životních událostí panické symptomy, které během následujících měsíců spíše postupně narůstají, než aby došlo k jejich okamžitému prudkému nárůstu.

„Rozhodně jsme očekávali, že symptomy se časem zhorší, ale také jsme si mysleli, že se to projeví okamžitě,“ říká Ethan Moitra z Brown University.

„Ale i když se zdá, že události nespouštějí bezprostřední panický záchvat, pacienti, členové rodiny nebo jejich psychiatři by měli zůstat ve střehu,“ vysvětluje Martin Keller.

Badatelé rovněž zjistili, že panické symptomy zřejmě nenarůstají před stresujícími životními událostmi, a to dokonce ani tehdy, jsou-li předvídatelné.

Ačkoliv tato zjištění jsou nová, jiní badatelé již dříve spojovali stres s panickou poruchou. Stresující události se pojí s propuknutím panické poruchy v naprosté většině případů.

Panickou poruchou trpí 1–2 % populace. Výzkumy ale ukazují, že spousta lidí (až 80 %) prožije v životě alespoň jeden panický atak. K rozvoji panické poruchy dochází nejčastěji mezi 23. a 29.

 rokem, ale může k ní dojít i v dětství nebo ve stáří. Dvakrát častěji se objevuje u žen než u mužů. Panické ataky mohou zůstat skryty dokonce i před lékaři.

Lidé se často obávají toho, co si o nich druzí budou myslet.

Agorafobie patří k nejčastějším fóbiím. Studie ukazují, že 3–6 % z populace trpí agorafobií s panickými záchvaty a 2–4 % agorafobií bez záchvatů. Vyskytuje se běžně u lidí jakéhokoliv vzdělání. Přibližně dvě třetiny agorafobiků tvoří ženy. Potíže se obvykle objevují mezi 20. a 30. rokem života, ale mohou začít v každém věku.

Jak se léčí panická porucha a agorafobie

Panická porucha i agorafobie jsou dobře léčitelné úzkostné poruchy. Možnosti léčby jsou v zásadě dvě, obě velmi účinné:

• Léčba psychofarmaky (zejména antidepresivy);
• Psychoterapie (zejména kognitivní a kognitivně-behaviorální terapie). Terapie učí pacienta své poruše porozumět, zvládat a měnit své úzkostné myšlenky a pocity. Postupně je pacient vystavován situacím, kterých se obává.

Jak může nemocnému pomoci okolí

• Agorafobie i panická porucha jsou psychologickým a medicínským problémem, nikoliv leností, zbabělostí, osobním selháním nebo povahovou úchylkou. Neobviňujte svého příbuzného za to, že trpí nemocí.
• Podpořte rozhodnutí postiženého navštívit odborníka. Neodkládejte to.
• Nikdy neodrazujte od užívání léků, podporujte pravidelnou léčbu u odborníka. Během celé léčby postiženého podporujte, aby vytrval. Oceňte každý jeho pokrok.
• Nepodceňujte poznámky o sebevraždě.
• Nezlehčujte stav postiženého a neobviňujte ho.
• Člověk trpící agorafobií či panikou potřebuje citovou podporu: laskavost, trpělivost a porozumění.

Hlavní použité zdroje:
Ján Praško a kol: Agorafobie a panická porucha

http://www.sci­encedaily.com/re­leases/2011/06/­110620133142.htm

Agorafobie: Co to je a proč se agorafobici bojí vyjít z domu?

Agorafobie patří mezi nejrozšířenější fobie a lze ji klasifikovat jako úzkostnou poruchu, která vás doslova uvězní za zdmi vašeho domova.

Původně se tento výraz používal pro označení strachu z velkých otevřených prostor, to se ovšem s časem změnilo a tyto obavy se rozšířily i na situace, při kterých je člověk buď úplně sám, nebo naopak ve velké skupině lidí a na místě, ze kterého je těžké uniknout.

Koho tato nemoc nejčastěji postihuje, co agorafobici zažívají a jak mohou s nemocí bojovat? Odpovědi naleznete v tomto článku, tak se pusťte do čtení.   

Jaké jsou nejčastější příčiny pro vznik agorafobie aneb když vás nemoc zavře doma

Mnohými studiemi bylo prokázáno, že nemocí trpí větší procento žen než mužů. V současné době se vyskytuje až u 3 % světové populace. Přičemž až v 95 % případů je spojená s panickou atakou.

Nemoc propuká nejčastěji v rozmezí 23. až 29. roku. Jiné zdroje uvádějí rozmezí 25. až 35. roku. Všechny se ovšem shodují na tom, že jen velmi zřídka se tato úzkostná porucha vyskytuje u malých dětí nebo osob starších 45 let.

Co agorafobici zažívají?

Pokud se agorafobici dostanou do situace, ve které se necítí dostatečně chráněni, velmi rychle ztrácí kontrolu a začnou mít záchvaty paniky. Tyto nepříjemné stavy nemusí být nutně vyvolány situací, která nastala v přítomném okamžiku, protože spouštěčem může být i pouhá vzpomínka na stresovou situaci.

Pocit úlevy se dostaví vždy až v momentě, kdy agorafobik přečká situaci vyvolávající danou úzkost. Přestože bezprostřední nepříjemné pocity zmizí, z dlouhodobého hlediska se člověk stává velmi přecitlivělým, panikaří a cítí úzkost.

Navíc příznaky se mohou objevovat častěji a při zcela nových situacích. Takového člověka stále častěji pronásledují pocity, že se mu něco stane. Právě proto se začne vyhýbat situacím, kdy musí vyjít ven, cestovat nebo nakupovat.

Příznaky agorafobie, které vám znepříjemní život

U agorafobiků se objevují nepříjemné fyzické příznaky, které odpovídají pocitům, jaké člověk zažívá při panické atace. V přehledu níže si přečtěte, o jaké se nejčastěji jedná.

Fyzické příznaky

• ·   zrychlená srdeční frekvence
• ·   bušení srdce
• ·   třes
• ·   pocení a návaly
• ·   nevolnost
• ·   bolesti na hrudi
• ·   bolesti zubů
• ·   zrychlené dýchání
• ·   sucho v ústech
• ·   bolesti hlavy

Psychické příznaky

1. ·   strach z paniky
2. ·   pocity na umření
3. ·   příznaky infarktu
4. ·   strach ze smrti
5. ·   pocit nedostatku vzduchu

Příznaky se u jednotlivých agorafobiků zcela liší.

Zatímco někteří jsou schopni i nadále fungovat bez větších omezení a opustit svůj domov kdykoliv je třeba, jiní jsou doslova uvězněni ve svých domovech a situacím, které u nich vyvolávají nepříjemné pocity, se záměrně vyhýbají.

V praxi to vypadá tak, že pokud člověk potřebuje vyřešit něco na místě, ze kterého má strach, pošle někoho místo sebe nebo se situaci vyhne. Takové chování přináší pouze krátkodobý užitek a z dlouhodobého hlediska naopak celou situaci zhoršuje.

Souvislost mezi agorafobií a panickou poruchou

Jak jsem zmiňoval již výše, Agorafobie je až z 95 % spojována s panickou atakou. Právě tou trpí až 10 % světové populace.

Panické ataky jsou často výsledkem vnitřního i vnějšího tlaku, kvůli kterému zažívají lidé opakované záchvaty. Lidé mají mnohdy příliš vysoká očekávání a jsou hodně sebekritičtí.

Zároveň se setkávají i s tlakem ze strany rodiny, zaměstnavatele nebo médií. Na svém webu jsem pro vás sepsal tipy, jak panickou ataku porazit, tak se neváhejte inspirovat.

Lidé trpící zároveň agorafobií i panickou poruchou mají obavy z možného záchvatu na veřejných místech, ze kterých není snadné uniknout, nebo by se na ně v případě potřeby nedostala rychle pomoc.

Léčba agorafobie

Agorafobici mohou své problémy řešit prostřednictvím kognitivně-behaviorální terapie nebo pomocí antidepresiv.

Kognitivně-behaviorální terapie, zkráceně KBT, pomáhá změnit způsob myšlení, učí zvládat vlastní pocity a ovlivňovat své chování.

Antidepresiva se běžně užívají k léčbě depresí, ale rovněž pomáhají mírnit i symptomy fobií. Ovšem vyhýbavé chování spojené právě s agorafobií zůstává téměř beze změny. Zároveň platí, že medikamenty jako takové neřeší příčinu tohoto onemocnění, pouze některé z jeho symptomů. Osobně považuji za mnohem účinnější pravidelnou terapii. 

Jako velmi účinná se v praxi ukázala také kombinace obou dvou metod léčby.

Jak vám pomůže okolí

Pro pacienty trpící agorafobií je velmi důležitá pomoc a podpora okolí. Velmi často mají negativní pocity a někteří z nich dokonce i sebevražedné sklony. Připadají si bezmocní a izolovaní.

Blízcí by měli poskytnout dostatek porozumění a trpělivosti. Zároveň by neměli žádné z obav ignorovat.

Je doporučováno, aby se okolí snažilo získat více informací o nemoci jako takové a podpořit pacientovo rozhodnutí navštívit odborníka.

Kdy vyhledat pomoc odborníka

Vyhýbáte se záměrné jízdě v dopravních prostředcích, ze strachu nepoužíváte výtah a představa rozlehlého prostranství s velkým množstvím lidí vás děsí natolik, že raději vůbec neopouštíte zdi svého domova, které jsou pro vás bezpečným útočištěm? V takovém případě je nejvyšší čas promluvit si o svých pocitech s odborníkem.

U mě máte první konzultaci zdarma, tak se na mě neváhejte obrátit. Společně najdeme způsob, jak se problémů zbavit jednou provždy, abyste se zase mohli radovat ze života. 

Agorafobie dokáže znepříjemnit život a značně ovlivnit jeho kvalitu. Pokud ovšem začnete své problémy řešit a budete na nich konstantně pracovat, máte velkou šanci, že se všech svých strachů zbavíte jednou provždy.

Agorafobie – Wikipedie

Agorafobie patří k úzkostným poruchám. Obecně je chybně považována za strach z otevřených prostranství.

V podstatě jde ale spíše o strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc, a situací s nimi spojených. Tyto obavy mohou způsobit, že osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov.

Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila – pokud ovšem zůstává ve své „bezpečné zóně“.

Název má původ v řeckých slovech agora (αγορά) a fobos (φόβος). Slovo agora ve staré řečtině znamená „kde se shromažďují lidé“.

Lidé trpící agorafobií mívají těžké záchvaty paniky, pokud se cítí lapeni, nedostatečně chráněni, pokud mají pocit, že ztrácejí kontrolu nebo jsou příliš daleko od své „bezpečné zóny“.

Během silných záchvatů úzkosti mohou být agorafobici uvězněni v domě, v určitém pokoji nebo i upoutáni na lůžko, než se jejich podrážděný nervový systém uklidní a hladina adrenalinu se vrátí na normální úroveň.

Lidé trpící touto poruchou jsou často přecitlivělí na své tělesné reakce a podvědomě přehnaně reagují na úplně běžné a normální situace. Například úsilí vynaložené na vyjití schodů si může agorafobik vyložit jako příčinu záchvatu paniky, protože zrychluje puls a dýchání.

Poruchy se projevují většinou po třicátém roce života. Jen zřídka vzniká v dětství nebo po dosažení 45 let. Průběh agorafobie je chronický, intenzita přitom kolísá.

Diagnostická kritéria

• pacient pociťuje úzkost v situacích, ze kterých by v případě záchvatu paniky bylo obtížné uniknout nebo by nebyla dostupná pomoc
• pacient má strach vycházet sám z domu, stát ve frontě nebo v davu, cestovat vlakem, autobusem, autem atd.
• pacient se těmto situacím vyhýbá nebo je snáší s úzkostí nebo obavami ze záchvatu paniky, popřípadě vyžaduje doprovod
• úzkost a vyhýbavé chování nejsou způsobeny jinou poruchou

Míra rozšíření

• ženy 3–4 %
• muži 1–2 %

• agorafobie bez panické poruchy (5 %)
• agorafobie s panickou poruchou (95 %)

Léčba

Používá se terapie postupného vystavování obávané situaci v kombinaci s kognitivní terapií a někdy i farmakoterapií (antidepresiva SSRI a SNRI).
Většinou platí, že pomocí antidepresiv se dá omezit úzkost a tělesné příznaky, ale vyhýbavé chování spojené s agorafobií se téměř nemění.

Proto se kromě farmakoterapie pacient (pod dohledem terapeuta i samostatně) postupně a systematicky (nejlépe denně) vystavuje obávaným situacím. Začíná se u situace působící nejmenší úzkost.

Tato terapie je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a pokud je pacient v kontaktu s obávanou situací po dostatečně dlouhou dobu, začne úzkost klesat.

Odkazy

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Agorafobie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Stopstigma – Psychické poruchy
• Úzkostné poruchy – Agorafobie Archivováno 15. 6. 2006 na Wayback Machine V důsledku působení adaptability pacient „dokáže“ pacifikovat nepříjemné psychické stavy.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Agorafobie&oldid=19426793“

Oblíbené citáty

☰

Anna 13

• Autoři 50
• Série 14
• Žánry 13
• Seznamy
• Citáty 4455
• Uživatelé 3

„- U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. – Nenalézají … – odpověděl jsem. – A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody… – Ano – odpověděl jsem. A malý princ dodal: Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„„Důkazem, že malý princ skutečně existoval je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkaz, že žije.““

— Antoine de Saint-Exupéry

„„Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.““

— Antoine de Saint-Exupéry

„„Svět slz je tak záhadný.““

— Antoine de Saint-Exupéry

„Cíl bez plánu je jen přání.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa shasne…“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Člověk je sám i mezi lidmi“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk to prostě nemůže. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Jedině děti vědí co hledají.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Krása je totéž jako štěstí.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.“

— Miguel Ángel Ruiz Macías

„Když cítíte lásku sami k sobě, nežijete už svůj život v závislosti na názorech jiných lidí. Nepotřebujete, aby vás druzí lidé přijímali nebo vám říkali, jací dobří jste, protože vy víte, kdo jste.“

— Miguel Ángel Ruiz Macías

„„Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže… A jednoho nádherného rána – Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.““

— Francis Scott Fitzgerald

„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Až někdy dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že ne všichni lidé na tomhle světě měli takové výhody jako ty.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Byl mužem své ženy, nepatřil sobě.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Potom ji políbil. Když se jejich rty setkaly, rozkvetla pro něj jako květina a vtělení bylo úplné. (Velký Gatsby, s. 94)“

— Francis Scott Fitzgerald

„Člověk je sám i mezi lidmi.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Nestojím o učenost, důstojnost ani vážnost. Chci tuhle hudbu a tohle svítání a teplo tvojí tváře.“

— Džaláleddín Balchí Rúmí

„Víš, ty jsi přece jen trochu složitá.“ „Ale ne,“ ujistila ho spěšně. „Ne, to opravdu nejsem – jsem jenom – jsem jenom spousta všelijakých jednoduchých lidí dohromady.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Život začíná vždycky znova, když zvadne.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Mládí je sen, forma chemického šílenství.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Budoucí matka by měla vidět hvězdy. A darovat mu v myšlenkách všechny hvězdy a všechny planety, svému překrásnému dítěti.“

— Vladimir Nikolajevič Puzakov

„Nic nemůže být tak ohnivé a tak svěží jako to, co člověk dokáže nahromadit v příšeří svého srdce.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Minulost se nedá opakovat.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Na trávníku a na cestě se kupily tváře těch, kdož spřádali teorie o tom, jak je Gatsby zkažený, a on stál na těch schodech, kynul jim na rozloučenou a skrýval před nimi svůj nezničitelný sen…“

— Francis Scott Fitzgerald

„Myslel jsem na Gatsbyho úžas, když poprvé spatřil zelené světlo na konci Daisyiny loděnice. Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje…“

— Francis Scott Fitzgerald

„Věděl, že když tuto dívku políbí a navždy zasnoubí své nevyslovitelné vidiny s jejím smrtelným dechem, nebude se jeho mysl už nikdy lehce vznášet jako mysl boží.“

— Francis Scott Fitzgerald

„Svět slz je tak záhadný.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Je to opravdu užitečné, protože je to hezké.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Co je důležité, je očím neviditelné…“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Jedině děti vědí, co hledají. Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka se stane hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou… Mají štěstí.“

— Antoine de Saint-Exupéry

„V noci rozum spí a věci prostě jen jsou. Ty, na kterých opravdu záleží, nabudou zase své podoby, přežijí pustošení denních analýz…“

— Antoine de Saint-Exupéry

„Krásu může člověk poznat a zamilovat se do ní během hodiny, a přestane ji milovat ještě rychleji. Ale duši se člověk musí naučit znát.“

— Lev Nikolajevič Tolstoj

„Žena krásná a věrná je tak vzácná jako dokonalý překlad poezie. Překlad obvykle není pěkný, když je věrný, a není věrný, když je pěkný.“

— William Somerset Maugham

„Zapomínám většinu toho, co jsem četl, stejně jako to, co jsem jedl; vím však, že obojí přispívá k uchování mého ducha i těla.“

— Georg Christoph Lichtenberg

„Klíčem k verši je lidský vzlyk.“

— Boris Leonidovič Pasternak

Agorafobie mě zavřela doma, venku je to k nepřežití

Všechno začalo asi před třemi lety. V noci jsem napřed nemohla spát kvůli šílenému a nesnesitelnému hučení v uchu. Při chůzi se každý můj krok ozýval v hlavě jako neskutečné dunění.

Postupem času se mi k těmto problémům zhoršil zrak, měla jsem rozmazané vidění, přidal se i nedostatek dechu. Při cestě do školky s dcerou, jen pár metrů od našeho domu, jsem se zadýchávala, jako bych běžela maraton a neskutečně se mi motala hlava, až jsem měla pocit, že každou chvíli spadnu a ztratím vědomí.

Agorafobie patří k úzkostným poruchám. Jde o strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc. Tyto obavy mohou způsobit, že člověk trpící agorafobií se bojí opustit domov.Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila – pokud ovšem zůstává ve své „bezpečné zóně“.Zdroj: Wikipedie

Tyto stavy jsem měla asi tak třikrát do týdne. Navštívila jsem lékaře a po veškerých vyšetřeních, kde mi nic nenašli a řekli, že jsem naprosto zdravá, mi naordinovali léky na uklidnění.

Nemohla jsem jezdit MHD

Nějakou dobu mi to pomáhalo a mé stavy se na čas vytratily, ale více méně jsem se stávala závislá na uklidňujících lécích.

Časem se mi pak místo úlevy začaly mé stavy opět vracet a daleko zhoršovat. Kromě toho, co jsem již popsala, to bylo brnění hlavy, podlamující se nohy, ochrnutí čelisti. Nic příjemného. Pokaždé jsem myslela, že umřu, že je to má poslední hodina.

Jednou mě odvezla sanitka, jelikož se mi v tramvaji udělalo špatně, a tak jsem přestala jezdit tramvají a veškerou MHD. Přestala jsem chodit nakupovat, protože obchody a fronty byly pro mě nepředstavitelné, přestala jsem chodit i pěšky na delší vzdálenost. Když jsem někam potřebovala zajet něco si vyřídit, odvezl mě někdo z rodiny autem.

Mé stavy se zhoršovaly a poslední úplně neskutečný záchvat paniky nastal v době, když jsem doprovázela dceru do školy. Klekla jsem na kolena a čekala, až omdlím a bude se mnou konec. Nemohla jsem dýchat, mluvit, neviděla jsem, úplně jsem ztratila zrak. Nejhorší bylo, že jsem slyšela, jak kolem mě chodí lidé a nikdo mi nepomohl, ani se mě nezeptal, jestli nepotřebuji pomoct.

Domů jsem dolezla po čtyřech

V ten den jsem se domů dostala po čtyřech a od té doby jsem nevycházela ven. Maximálně jsem ke schránce pro poštu.

To mě konečně donutilo zajít k psychiatrovi. Diagnostikovali mi agorafobii, která se projevuje právě záchvaty paniky. Dostala jsem antidepresiva a další tlumící léky. Osmiletá dcera se musela naučit chodit sama do školy a ze školy, nakupovat, venčit psa. Zkrátka se o mě stará.

Podstoupila jsem i třítýdenní léčbu na psychiatrickém oddělení zaměřenou na agorafobii a panickou poruchu. Strašně jsem se za to styděla, ale nakonec nelituji.

Spoustu věcí jsem tam pochopila, zvláště stavy, ve kterých si myslím, že umírám a jsou to mé poslední hodiny. Jenže tak tomu není. Jak panika přijde, tak i odejde. Akorát někdy trvá pár minut a někdy pár hodin. Navíc jsem zjistila, že nás agorafobiků je opravdu spousta. Kdybych nemeškala a nestyděla se a zašla na psychiatrii dříve, nemusela jsem to nechat zajít až tak daleko.

Už si aspoň nakoupím

Od té doby uběhlo přes půl roku, stále jsem zavřená doma, ale už si sama aspoň zajdu nakoupit do malého obchůdku kousek od mého domu, zvládnu vyvenčit psa. I když to málo podstupuji jen pod uklidňujícími léky, pro mne to je  obrovské zlepšení.

Věřím, že časem snad vejdu i do MHD. Ale to je ještě běh na dlouhou trať. Vím, že s pravidelnými tréninky se s tím naučím žít a budu opět samostatná.