Mýtů o opalování panuje mnoho! Znáte některý? ✅ Ukážeme vám, jak se správně chránit při opalování. A na tyto mýty o opalování zapomeňte! Vaše zdraví ocení váš přístup. Opalujte se zdravě a bez rizika.
Stín mě nespálí, aneb pojďte se seznámit s nejčastějšími mýty o opalování
Sluneční paprsky mohou být skutečně zdraví škodlivé, dobře se před nimi chraňte. To je základní pravidlo v péči o pokožku v době, kdy se slunce opírá o naši pokožku.
Rozhodně jste je již slyšeli, že byste se před slunečními paprky měli chránit. Ovšem, pozor i na mýty, stále dokola opakované nepravdy a také polopravdy, které vás mohou bezprostředně ohrozit na vašem zdraví. Případně vám znepříjemnit vaší dovolenou.
Než si tedy rozložíte své lehátko či si lehnete na ručník na pláži, ujistěte se, jak to s podobnými tvrzeními ve skutečnosti je.
1. Ve stínu se nelze spálit
Tak toto je jednoznačně omyl. Pokud si myslíte, že se tím, že se schováte pod strom či slunečník, vyhnete slunečním paprskům, tak se mýlíte.
I ve stínu na vás totiž může dopadat UV záření, které se odrazí například od betonu, vody či písku a může vám způsobit velmi bolestivé a také nebezpečné zarudnutí vaší kůže a to tak, jako na samotném přímém slunci. I ve stínu je tak rozhodně nutné se mazat opalovacími krémy.
Ve skutečnosti, dle řady výzkumů, mraky pohltí zhruba 90% slunečního záření. Je dobré proto použít krém s nižším SPF faktorem, pro alespoň nějakou ochranu. Já doporučím SPF 6 – 10. Rozhodně nemusíte mít vysoký faktor, ale ochrana pokožky, i v době, kdy je zataženo, je na místě.
2. Pod vodou či za oknem se nelze spálit
Další tvrzení, které se nezakládá na pravdě. Spálená kůže vás může překvapit i tehdy, když například vylezete z bazénu či moře, a to i přesto, že vám po celou dobu nad hladinou byla vidět pouze vaše hlava.
Voda totiž umí propustit až neuvěřitelných 50 % slunečních paprsků.
3. Záda si stačí potřít pouze vodou
Tak schválně, kolikrát jste již slyšeli podobnou hlášku ve vašem okolí na pláži v Chorvatsku? Někteří lidé se mylně domnívají, že při pobytu ve vodě pouze stačí, když si budou potírat záda vodou, a tak že uniknou spáleninám.
Toto je naprostý nesmysl. Voda vás totiž nikdy nemůže před sluncem ochránit dostatečně, a kromě toho během chvilky stejně uschne. Naopak, s domněnkou ochrany se raději vystavíme slunečnímu svitu, což může mít na naši pleť neblahé následky.
4. Voděodolný krém se nikdy nemůže smýt
Fakt, že používáte voděodolný krém ještě neznamená, že ho stačí aplikovat jen jednou. Voděodolný krém na vašem těle totiž vydrží i při delším pobytu ve vodě, ovšem v momentě, kdy vylezete ven, je vhodné si nanést další vrstvu.
S každým dalším koupáním se také množství opalovacího krému na vašem těle snižuje. Znovu je tak vhodné se namazat také po sprše či v případě, kdy se kvůli velkému horku silně potíte.
Zpravidla se uvádí, že voděodolné krémy při opalování vydrží maximálně 80 minut. A tím myslíme maximálně tak, že ještě zvládnou odstínit UV záření. Nicméně, myslete na to, kdkyž si vybíráte vhodný prostředek na opalování.
5. Při opalování stačí olivový olej
Mnoho lidí je přesvědčeno, že je olivový olej tím nejlepším, čím se mohou v parném létě namazat namísto opalovacího krému.
Olivový olej je však vhodný jen pro ty, kteří mají fototyp č. 4 a i přesto ho není vhodné používat například u moře, protože jeho ochranný faktor je v tento okamžik na hodnotě číslo 7,5.
Pokožce ovšem rozhodně prospívá a také ji vyživuje, tudíž po opalování se jím určitě můžete namazat. Na místo poopalovacích mlék či předražených krémů.
6. V poledne pryč ze slunce
Toto je mýtus pouze z části. V poledne se totiž pobyt na slunci skutečně nedoporučuje, ovšem pokud se určitě chcete vyhnout riziku rakoviny kůže, sluníčku se zhruba od jedenácti do tří odpoledne, raději vyhýbejte.
Ideální je vyrazit a využít tento čas k pobytu v místní taverně či pod střechou s dobrým letním nápojem.
Uvidíte, že dovolenka dostane hned jiný rozměr.
7. Opalovací krémy tlumí tvorbu vitamínu D
Naše tělo, aby produkovalo vitamín D, vyžaduje určitě množství slunečního svitu, který dopadá na naši pokožku. Současně, vitamín D je nezbytný pro náš organismus. Nemusíme se ale přímo opalovat, aby docházelo k jeho tvorbě. Ve výsledku stačí krátký pobyt na slunci – přibližně 10 – 15 minut.
V létě se proto rozhodně nemusíte trápit nedostatkem vitamínu D, protože i při použití přípravků s vysokým ochranným faktorem dostatečné množství slunečního záření pro jeho tvorbu určitě vstřebáte.
A když už jsme u těch vitamínů a minerálů, nezapomínejte na Beta karoten! Nasaďte už v zimě, ať nejste překvapení, až přijde léto.
8. Opalování je rozhodně zdravé
Sluneční svit je rozhodně zdraví prospěšný, skutečně ho totiž potřebujeme zejména kvůli vitaminu D. Stačí nám ovšem pouhých 15 minut každý den k tomu, abychom ho doplnili v potřebné výši.
Tudíž zdali se na slunci opékáme zhruba čtyři hodiny a omlouváme tento pobyt tím, že slunce naše tělo potřebuje, je to holý nesmysl.
9. Opalování v solárku je bezpečnejší
Jak již věda dokázala, slunce vyzařuje několik druhů záření – mezi nimi také ultrafialové záření (UVA a UVB). A zde narážíme na mýtus, kdy je zažitý mýtus, který staví na tom, že opalovací lampy solaria nevyzařují UVB paprsky.
- UVB paprsky můžou za spálení pokožky a současně zvyšují riziko nejvážnějšího druhu rakoviny kůže – maligního melanomu
- UVA paprsky nezpůsobují zčervenání pokožky, ale pronikají do hlubokých vrstev kůže, urychlují její stárnutí (vznik vrásek, “stařeckých skvrn” apod.) a zvyšují riziko rakoviny
Při opalování na slunci nám sama kůže zčervenáním sdělí, že je něco špatně. Bohužel, právě chybějící UVB záření v soláriu tak neučiní, tudíž dochází k poškození pokožky potajmu. O to horší je poté zjištění potíží, aniž bychom se vystavili slunečnímu svitu.
10. Opalovací krémy škodí víc, než sluneční záření
A ten nejhorší mýtus na závěr. Někteří lidé stále věří, že opalovací krémy a chemie v nich obsažená, je natolik nebezpečná, že je lepší se jim vyhnout úplně. Ano, chemii nepodporujeme, ale pokud vsadíte na přírodní opalovací krémy, je to cesta.
Syntetické látky, které mohou způsobovat podráždění kůže, zhoršovat projevy akné či ekzémů proto při výběru eliminujte. Chemické UV filtry navíc pronikají dovnitř těla a dostávají se až do krevního oběhu, kde mohou způsobovat řadu problémů.
UV záření je však vaším nepřítelem, před kterým byste měli pokožku chránit. Za každou cenu. V současné době už naštěstí bez problému pořídíte přírodní opalovací krémy s minerálními filtry. A ty já osobně více než doporučuji.
A když už vás sluníčko spálí, sáhněte po Aloe vera spreji „První pomoci“. Nebudete litovat a vaše pokožka to ocení.
Mýty a fakta kolem opalování
Aktuální článek: Nejčastější mýty o opalování! Znáte je?
Mýty o vejcích, kterým (možná) věříte. Proč není zdravé je jíst s luštěninami?
Vejce jsou pro náš jídelníček důležitá a prospěšná. Cholesterol nám nezvyšují. Oblíbená kombinace s luštěninami není zrovna to nejlepší. Jaké jsou nejčastější mýty o vejcích? Čtěte dál.
Asi nejvíce rozšířeným mýtem je, že bychom konzumaci vajec měli kvůli cholesterolu striktně omezit. Vědci už tuto mylnou informaci několikanásobně vyvrátili.
Cholesterol je obsažený jen ve vaječném žloutku a podle aktuálně známých výzkumů u zdravých jedinců nezvyšuje hladinu krevního LDL neboli škodlivého cholesterolu.
Vejce navíc obsahují kyselinu linolovou a lecitin, které přispívají ke snížení obávaného cholesterolu. Pomáhají také snižovat vysoký krevní tlak, protože obsahují peptidy.
Proč jsou vejce zdravá
Vejce jsou velkým zdrojem bílkovin, tuků, cholinu, ale i antioxidantů, jako třeba luteinu a zeaxanthinu, které prospívají zraku. Zdravý člověk může konzumovat klidně 2 až 3 vejce denně, nejlépe z organického nebo domácího chovu.
Vejce jsou lahodná a dají se jíst na mnoho způsobů a v zajímavých úpravách. Vejce zvýší hladinu zdravého, tedy HDL cholesterolu.
Mají ochrannou funkci a naši krev zbavují nadbytečného škodlivého cholesterolu a odvádí jej zpět do jater, kde je pak metabolizován.
Zdravá vejce
Vejce jsou plná vitamínů B, C, D, E a K i minerálních látek. Podporují imunitu díky vitaminu A a 1 vejce jej obsahuje 19 % DDD. Železo podporuje imunitu i tvorbu červených krvinek, selen je prevencí rakoviny, zejména nádorů prostaty.
Jsou výborným zdrojem bílkovin a 1 vejce obsahuje asi 6 g proteinu. Obsahují omega-3 mastné kyseliny, které podporují zdraví srdce a funkci mozku a nervů.
1 vejce obsahuje až 20 % doporučené denní dávky cholinu neboli vitamínu B8, důležitého pro neurotransmitery přenášející vzruchy mezi nervovými buňkami. Cholin je důležitý i jako prevence vzniku rakoviny prsu.
Vejce nejezte syrová, mohli byste se nakazit třeba salmonelou. Pozor si dejte u způsobu úpravy vajec, zejména u pečení, při kterém vzniká oxidovaný cholesterol. Nevhodnou kombinací je vejce s jinými bílkovinami, nejčastěji s luštěninami.
Luštěniny jsou totiž plné rostlinných bílkovin. Přesto se u nás běžně dělá hrachovka či čočka s vajíčkem. Raději si dejte vejce třeba do salátu, nebo na brambory.
Nejstravitelnější jsou vejce na hniličku a nejhůře stravitelné jsou trochu překvapivě vejce natvrdo.
Konzumujte zdravá vejce
Jak však poznat zdravé vejce? Vejce s jasně oranžovými žloutky pocházejí od slepic chovaných venku, takzvaně z volného chovu. Jsou při pohybu venku krmeny semeny, zelenou trávou a hmyzem.
Vejce se světlým a žlutým zbarvením žloutků jsou většinou od slepic chovaných v klecovém chovu. Bezpečnější je tedy kupovat vejce na trhu, nebo na farmách, v supermarketech vybírat ty z podestýlky.
Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz
Nejčastější mýty o rakovině prsu. Co je pravda a co lež?
Autor: istock.com
Rakovina prsu je v Česku diagnostikována skoro každé desáté ženě, a patří tedy k nejčastějšímu nádorovému onemocnění u žen. Bohužel stále okolo rakoviny prsu koluje spousta nepravd a mýtů, kvůli kterým tuto nemoc podceňuje celá spousta žen. Na ty nejčastější mýty a nepravdy jsme se podívali s mamoložkou MUDr. Renatou Kalajovou.
Ženy často podceňují vyšetření, protože si myslí, že je věk chrání, že jsou „ještě příliš mladé“. Bohužel ale statistiky jsou neúprosné. „Moje nejmladší pacientka s rakovinou prsů měla 23 let.
Z poslední statistické ročenky 2018 bylo diagnostikováno 7 pacientek s karcinomem prsu od 20–24 let a 40 pacientek s karcinomem prsu od 25–29 let v celé ČR,“ říká mamoložka MUDr.
Renata Kalajová z Perfect Clinic a dodává:
„Je doporučováno chodit na preventivní vyšetření prsů od 30 let 1x za 2 roky. Já ale doporučuji chodit na vyšetření 1x ročně, protože u mladých žen nádory většinou rychleji rostou, jsou agresivnější a hůře se léčí.
U žen s pozitivní rodinnou anamnézou, tzn. že má rakovinu prsu matka nebo sestra, by žena měla chodit na vyšetření prsů 1x za rok už od 20 let. Dominantní vyšetřovací metodou v tomto věku je ultrazvukové vyšetření.
“
- Rady, jak snížit riziko rakoviny prsu, najdete zde.
Postihuje pouze ženy
I muži mohou onemocnět rakovinou prsu, jedná se ale o diagnózu vzácnou. Ročně je hlášeno okolo 40 případů tohoto onemocnění u mužů k cca 7200 případů rakoviny prsu u žen. Rakovina prsu u mužů se projevuje bulkou pod bradavkou nebo u dvorce.
Dochází ke vtažení nebo deformaci bradavky. Muži často přichází již s pokročilým prsním nádorem ve formě kožního vředu. Rakovina u mužů se léčí stejně jako u žen operací s následnou onkologickou léčbou.
Muži s rakovinou prsu by měli být geneticky vyšetřeni.
Žádná historie, žádný problém
Mnoho žen neprovádí samovyšetření nebo nechodí na kontroly, protože si myslí, že když se rakovina prsu neobjevila v rodině, jsou mimo ohrožení. Ano, výskyt rakoviny prsu v rodině je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů, to ale neznamená, že rakovinu nemohou mít i ženy, u kterých v rodině předtím nebyla. Bohužel až 80 % žen onemocní i bez předchozí rodinné anamnézy.
Silikonová prsa způsobují rakovinu
Silikonové implantáty nezpůsobují rakovinu prsu, což je doloženo mnoha klinickými studiemi ve světě. Je doloženo, že výskyt rakoviny prsu je stejný ve skupině žen s prsními implantáty jako ve skupině žen bez prsních implantátů.
Vše o prsních implantátech čtěte zde.
Bulka v prsu znamená, že mám rakovinu
To zdaleka není pravda. Pokud si žena najde v prsu bulku, měl by ji co nejdříve zkontrolovat lékař, ale nemusí jít o projev zhoubného onemocnění. Naopak, jen malé procento těchto bulek znamená rakovinné bujení.
O prevenci a samovyšetření čtěte více ZDE.
Mamografické vyšetření bolí
„Samotné vyšetření může být malinko nepříjemné, především u žen s menšími prsy, ale nejedná se o žádnou intenzivní bolest. A hlavně, tento malý diskomfort dokáže zachránit život. Mamografické vyšetření totiž dokáže odhalit rakovinu již v počáteční fázi,“ dodává mamoložka MUDr. Renata Kalajová z Perfect Clinic.
Autor: Marie Bezděková
Paraziti – mýty a skutečnost
Paraziti a parazitární infekce se v poslední době stali velmi oblíbeným předmětem dezinformací. Zabývají se jimi i seriózně vypadající knihy a internetové články, ve skutečnosti však jde o informace nepřesné, zkreslené, či dokonce zcela vymyšlené.
Zejména internetem se s narůstající intenzitou šíří zprávy, že jsme všichni promořeni parazity a ti že jsou příčinou nepřeberné škály onemocnění. Svět internetu je zcela svobodný, současně však nenese žádnou zodpovědnost za uvedené údaje a hodnověrnost zde získaných informací se velmi různí.
Pacientům je mimo systém zdravotnictví a za úplatu nabízeno vyšetření, které prakticky vždy obsahuje pozitivní nález, a tak je jim doporučena terapie buď preparáty z kategorie doplňky stravy, nebo skutečnými (nelegálně získávanými) antiparazitiky.
Rizikem pro pacienta je také oddálení či odmítnutí klasického vyšetření lékařem a případné léčby.
Podvodná laboratorní diagnostika parazitárních infekcí se stala zcela běžnou a dostupnou.
V odborné literatuře se propagátoři podvodné diagnostiky a léčby označují jako „šarlatáni“, „paraziti na parazitech“, „internetoví šmejdi“, případně „pseudoparazitologové“ a informace, které šíří, jsou považovány za „parazitologické dezinformace“.
U odborné veřejnosti probíhá diskuse nad tím, zda osoby poskytující neoficiální laboratorní vyšetření věří ve správnost svého počínání, nebo se jedná o pouhou ziskuchtivost. O problému už začala informovat média (např.
internetová televize Stream prostřednictvím série pořadů A dost!) a zabývá se jím také Česká parazitologická společnost. Netýká se ovšem pouze parazitárních infekcí, ale i agens bakteriálních a virových. Podvodné metody laboratorního vyšetření byly zaznamenány rovněž v oblasti biochemie a imunologie.
Závažnost situace si začalo uvědomovat i Ministerstvo zdravotnictví ČR, jež se už od roku 2014 snaží navrhnout a prosadit zákon, který by reguloval lidové léčitelství. Podle nejnovějšího návrhu zákona (2018) by léčitelé měli nést právní odpovědnost za důsledky svého počínání, měli by být povinni vést dokumentaci a měli by být registrováni.
Podvodné vyšetřovací metody
V našich laboratořích se stále častěji setkáváme s pacienty, kteří požadují ověření své diagnózy parazitární infekce stanovené na základě non lege artis vyšetření mimo zdravotnické laboratoře. Jsme si vědomi, že se s takto „postiženými“ pacienty setkávají i lékaři ve svých ordinacích.
Proto jsme se rozhodli problematiku prozkoumat podrobněji a pokusit se některé informace uvést na pravou míru. Podvodná laboratorní diagnostika je nejčastěji prováděna jako součást konzultace s tzv. detoxikačními poradci, léčiteli, nebo bývá dokonce označována jako součást celostní či alternativní medicíny.
Vzhledem k tomu, že naměřené hodnoty, eventuálně nálezy mikroorganismů získané podvodnou diagnostikou jsou zcela náhodné a prakticky vždy falešně pozitivní, nelze takto prováděnou diagnostiku považovat za alternativu jakékoliv medicíny. Přístrojů, jejichž pomocí lze údajně diagnostikovat (a někdy i léčit) mnoho infekčních, ale i jiných nemocí, je celá řada.
Několik zde uvedených názvů přístrojů jsou pouze příklady těch nejčastěji používaných v ČR: Zapper, plazmový generátor, F-SCAN TOUCH, Oberon, Salvia. Některé by měly nemoci diagnostikovat, jiné diagnostikovat i léčit nebo jen léčit.
Tyto přístroje je možné u nás zakoupit a různá alternativní centra je používají, přestože Ministerstvo zdravotnictví před nimi již před lety varovalo a Česká obchodní inspekce jejich prodej jako léčebné prostředky zakázala. O kvalitě přístrojů nepanuje shoda ani mezi šarlatány. Ti tvrdí, že některé z přístrojů jsou „falešné“ nebo že „parazity nehubí“.
Princip, na němž by přístroje měly fungovat, je velmi podobný a nazývá se biorezonance, vysokofrekvenční analýza či elektroakupunktura. Tato teorie vychází z předpokladu, že každý mikroorganismus produkuje vibrace o určité frekvenci a stejnou frekvencí lze případné agens následně také hubit.
Frekvenční rozmezí této „bioradiace“ závisí přímo úměrně na velikosti organismu, přičemž paraziti (zde mylně myšleno viry, bakterie, plísně a paraziti) vysílají frekvence zhruba od 77 do 900 kHz. Moderní fyzika ani medicína však žádné elektromagnetické záření či vibrace neobjevily, kromě těch, které vznikají při činnosti srdce svalů a mozku. Podle prof.
Jiřího Heřta, autora knihy Alternativní medicína a léčitelství, jsou slabé elektrické potenciály, které biorezonanční přístroje snímají z povrchu těla, ve skutečnosti jen šumem, na kterém se podílejí vnější záření, nedostatečné odstínění, elektronický šum i chyby měření. Principy biorezonanční terapie byly vyvráceny nejméně deseti provedenými klinickými studiemi.
Podle nich mají rezonanční přístroje jen placebový efekt. Jeden z experimentů, který má ověřit účinnost frekvenční terapie, proběhl také na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Byl zhotoven mikroskopický preparát s živými jednobuněčnými parazity (mimo jiné např. rodu Leishmania) a pomocí dvou elektrod byly přivedeny frekvence přesně podle doporučení rezonančních terapeutů (pro leishmanie to bylo zhruba 400 kHz). Smrtící působení na jednobuněčné organismy však nebylo potvrzeno.
Zajímavým příkladem je přístroj Salvia. K tomuto zařízení jsou dodávány dřevěné kazety s ampulemi obsahujícími bílý prášek. Kazeta určená k diagnostice parazitárních infekcí obsahuje 64 ampulí, jejichž popisky naznačují, že lze velmi snadno a rychle prokázat přítomnost různých lidských, ale i zvířecích parazitů.
V ampulích nejsou lyofilizáty infekčních agens, jak by se mohlo zdát, ale jsou zde nahrané pouze „informace“. Alergie, fobie nebo deprese, které lze v jiných sadách ampulí také nalézt, by se asi lyofilizovaly velice obtížně.
Tyto ampule jsou během vyšetření postupně vkládány do otvoru v přístroji a na základě zvuku, který přístroj vydává, se určí, zda je pacient na dané agens pozitivní, či negativní. Pacient, jenž podstoupí vyšetření některým z uvedených přístrojů, obdrží seznam parazitů, obsahující zpravidla více než deset různých protozoárních i helmintárních agens.
Často je soubor parazitů uváděn k jednotlivým orgánům. Díky povrchním znalostem šarlatánů tak vznikají někdy naprosto absurdní spojení jako například přítomnost roupů v mozku nebo střevního prvoka Balantidium coli v kolenním kloubu. Podivuhodná jsou i některá spojení infekčních agens a symptomů (např.
Parkinsonova nemoc – Trichomonas vaginalis) či některá epidemiologická tvrzení (echinokokóza je v naší populaci častější než enterobióza, malárie a schistosomóza se běžně vyskytují na jižní Moravě). Klienti poradců a léčitelů jsou následně přesvědčováni o nutnosti aplikace antiparazitární terapie.
Podvodné antiparazitární přípravky
Antiparazitární přípravky doporučované šarlatány k léčbě parazitárních infekcí lze rozdělit na skutečné biologicky aktivní preparáty (praziquantel, dietylkarbamazin, ivermektin, albendazol, mebendazol nebo metronidazol) a pouhé doplňky stravy, jejichž antiparazitární účinek nebyl prokázán.
Skutečná antiparazitika však nelze získat bez lékařského předpisu, a proto jsou lidem nabízeny preparáty, které nebyly schváleny pro český trh, a jejichž užívání tedy nelze považovat za bezpečné. Jedná se o preparáty vyráběné v Indii či v Thajsku, které lze objednat většinou pouze přes internet, nebo o veterinární alternativy.
Pacientům jsou doporučovány v nevhodném (nadměrném) dávkování a prakticky zbytečně, jak vyplývá z výše uvedeného. Takto podávaná terapie tak zbytečně pacienta zatěžuje a léčba domnělé parazitární infekce může oddálit řešení skutečné příčiny potíží pacienta.
Pro ilustraci zde uvádíme dva „zázračné“ přípravky, jejichž účinnost nebo okolnosti jejich prodeje vzbudily pozornost odborné veřejnosti.
Detoxic
Detoxic byl nabízen na internetu jako „spolehlivý lék proti parazitům“, který mimo jiné „kompletně odstraní parazity a červy z vašeho těla“ a „chrání játra, plíce, žaludek a kůži před parazity“.
Součástí prezentace Detoxicu jsou i rozhovory s neexistujícími odborníky na parazitologii z neexistujícího „Národního institutu parazitologie“. Jejich fotografie jsou převzaté z internetu, stejně jako fotodokumentace tkání postižených parazitárními infekcemi.
Navíc většina těchto obrázků představuje zvířecí infekce, nikoliv lidské.
Na to, že se jedná o snůšku dezinformací a poplašných zpráv a že jde o podvodné jednání, upozornili parazitologové z Parazitologického ústavu Akademie věd ČR orgány státní správy.
Dle vyjádření Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), které byl podnět postoupen, byly internetové stránky provozovány z IP adresy lokalizované v USA, a to společností WhoisProtectService.net, Protectservis Ltd., Londýn. V době provádění kontroly stránky již nebyly aktivní.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce shledala, že se jedná o nekalé obchodní praktiky a neschválené zdravotní a léčebná tvrzení, ale vzhledem k lokalizaci a neaktivitě stránek není jejich provozovatel ze strany SZPI přímo kontrolovatelný.
V době, kdy vzniká tento článek, je na internetu opět k dispozici webová stránka, nápadně podobná té, na níž byl nabízen přípravek Detoxic. Nyní je nabízen přípravek s názvem Bactefort, který podle autorů stránek mimo jiné „odstraní parazity z těla a neutralizuje vajíčka parazitů“.
Na stejném místě se lze dočíst, že přípravek obsahuje extrakty z ořešáku, máty, fenyklu a papáji. Autoři se opět snaží vyvolat u lidí strach, tentokrát pomocí údajných parazitů v rybách, zelenině a ovoci z obchodů a trhů. Nechybí ani poplašné zprávy o tom, že například „v Plzni je nakaženo 87 % obyvatel“ nebo že „95 % potravin je nakaženo parazity“.
Dokonce je zde tvrzení, že „v ČR zemře ročně 50 000 lidí na parazitární infekce“, což by znamenalo, že zhruba každé druhé úmrtí u nás mají na svědomí právě parazitární infekce. Tato informace je zcela v rozporu s daty Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (www.uzis.cz).
Nezbývá než doufat, že orgány státní správy zajistí zablokování těchto webových stránek, které šíří nepravdivé a poplašné informace o parazitárních nákazách v Česku.
MMS
Dalším příkladem podvodného (nejen) antiparazitárního preparátu je látka známá pod zkratkou MMS – Master Mineral Solution (Mistrovský minerální roztok) nebo někdy také Miracle Mineral Supplement (Zázračný minerální doplněk).
Vývoj jde i v této oblasti kupředu, a tak se můžete setkat i s pojmy jako MMS2, CDS, CDS2 a nejnověji pak s CDH, kde se místo kyseliny používá hydrogensíran sodný. Příprava MMS spočívá ve smísení běžně dostupných reagencií chloritanu sodného a roztoku kyseliny citronové nebo chlorovodíkové.
Reakcí vzniká oxid chloričitý, sloužící mimo jiné k bělení textilu či papíru a také jako dezinfekce. Maximální povolená hodnota oxidu chloričitého v pitné vodě je 0,8 ppm, ale při aplikaci výše uvedeného postupu může pacient dostat až 150 ppm. MMS je tedy vodný roztok obsahující plynný oxid chloričitý.
Podle propagátorů této léčebné metody jím lze léčit infekce způsobené parazity, bakteriemi i viry, ale také například krevní tlak, rakovinu, křečové žíly, imunitní poruchy atd. Roztok se doporučuje užívat vnitřně v minimálních, postupně se zvyšujících dávkách od 1 do 25 kapek.
Pacienti se po něm údajně cítí skvěle, ale připouštějí reakce jako nevolnost, závratě, bolesti břicha, hlavy, očí atd. Základem přesvědčení o účincích MMS je víra, že se nejdřív musí pacientovi udělat špatně, což je znamení, že tělo vyplavuje parazity a patogeny. Ve skutečnosti se však jedná o typické příznaky otravy.
Proto si tento přípravek vysloužil mezi vědci posměšnou přezdívku „savo“. V ohrožení jsou především děti a těhotné ženy. V případě pití vody ošetřené oxidem chloričitým existuje u těhotných žen zvýšené riziko předčasného porodu, narozené děti mohou trpět novorozeneckou žloutenkou a hrozí jim opožděný neurologický vývoj. MMS je dnes zakázán v Itálii, Španělsku, Austrálii a Kanadě.
Úřady ČR, Slovenska či USA před jeho použitím varují. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) by s ohledem na prezentaci preparátu (má být účinný k léčbě 95 % všech nemocí) měl jako léčivý přípravek splňovat kritéria bezpečnosti, jakosti a účinnosti stanovená zákonem o léčivech. Ta ovšem nesplňuje.
Nikdo z dovozců a výrobců nenechal MMS zaregistrovat jako lék, protože by neprošel. Věrohodné studie o účinnosti MMS proti jakékoli chorobě neexistují, stejně jako nebyl prokázán jeho vliv na imunitu. Jeden experiment proběhl recentně také na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. Laboratorní myši zde byly pokusně infikovány malárií a byl sledován vliv MMS na parazitémii a přežití hlodavců. MMS neměl ani částečný terapeutický efekt. Všechny myši „léčené“ MMS i ty, kterým byla podávána pouze voda, uhynuly do 19. dne po infekci na malárii.
Kde se bere tolik iracionality?
Na téma paraziti a alternativní/celostní medicína byla provedena dotazníková studie (dostupná na www.parazitologie.cz). Celkem 676 laických respondentů odpovídalo na otázky ohledně vlastních zkušeností s parazitárními infekcemi a jejich léčbou. Výsledky průzkumu nám umožňují nahlédnout do mysli pacientů a jsou velmi překvapivé.
Dvě třetiny dotázaných uvedly, že mají s alternativní medicínou osobní zkušenost, a z toho zhruba polovina navštívila opakovaně nějakého léčitele nebo detoxikačního poradce. Přibližně polovina klientů alternativní medicíny měla „diagnostikovánu“ parazitární nákazu, většinou vysokofrekvenční analýzou.
Celých 40 % respondentů věří, že většina onemocnění včetně nádorů, epilepsie, autismu, alergií či astmatu je způsobena parazity. Téměř polovina (47 %) všech dotázaných si myslí, že léčitelé a detoxikační poradci mají účinnější diagnostické a léčebné metody než lékaři.
Lékaři jsou podle 47 % účastníků dotazníkového šetření podplaceni farmaceutickými společnostmi, a proto odmítají předepisovat léčivé přípravky typu MMS.
Je známo, že magické neboli iracionální myšlení je člověku bližší než myšlení kritické a racionální. Jde o přirozený jev, který má svoje evoluční, psychologické i sociální důvody. Nevýhodou je, že díky tomu lidé nejsou dostatečně odolní vůči různým podvodníkům, mezi něž nepochybně patří i šarlatáni v alternativní medicíně.
Skutečnost o parazitárních infekcích v ČR
Promořenost parazity je dnes zejména u lidí západní civilizace velmi nízká. Mimo jiné proto, že lidé v bohatých zemích netrpí nedostatkem potravy a kladou důraz na čistotu. Současné diagnostické metody umožňují velmi přesnou a spolehlivou diagnostiku parazitů člověka. V České republice je přes šest desítek laboratoří, které diagnostiku parazitů provádějí.
Parazitologické vyšetření spočívá především v přímém průkazu parazita nebo jeho vývojového stadia. Při tom se využívá hlavně mikroskopu, neboť velikosti vajíček parazitických červů a cyst prvoků se pohybují zhruba od 5 do 200 mikrometrů.
V některých případech lze provést i průkaz genetického materiálu parazitů či detekovat specifické protilátky tvořené v krevním séru pacienta. Kvalita práce laboratoří je pravidelně ověřována externím hodnocením kvality, jež organizuje Státní zdravotní ústav.
Každá laboratoř tak musí správně vyhodnotit a interpretovat případné nálezy ve vzorcích rozesílaných Národní referenční laboratoří pro střevní parazitární infekce (NRL). Tato NRL také sbírá data o počtech vyšetřených vzorků a pozitivních nálezů (www.zuusti.cz).
Z dat jasně vyplývá, že výskyt kdysi běžných parazitů v posledních desetiletích velmi výrazně poklesl. V roce 2016 bylo na střevní parazity vyšetřeno v ČR přes 90 000 vzorků od téměř 48 000 pacientů. Paraziti byli nalezeni ve 2 342 vzorcích.
Nejčastějším nálezem je tradičně Enterobius vermicularis – roup dětský (1 865 vzorků); ostatní střevní prvoci a helminti byli zastoupeni pouze jednotkami nebo několika desítkami pozitivních vzorků. O závažnosti některých parazitárních infekcí probíhá diskuse a je možné, že některé druhy střevních prvoků budou definitivně zařazeny mezi střevní komenzály.
V poslední době byla také opakovaně potvrzena hypotéza, že někteří střevní paraziti jsou v malém množství lidskému zdraví prospěšní. Na druhou stranu je třeba uvést, že existuje malá skupina pacientů, kteří trpí chorobným strachem z parazitů. Ti se dožadují dalších a dalších parazitologických vyšetření a s negativním laboratorním výsledkem nejsou spokojeni. Těmto pacientům by například frekvenční diagnostika a léčba mohly pomoci jako účinné placebo.
Doporučená literatura
1. VOTÝPKA, J., KOLÁŘOVÁ, I., HORÁK, P., et al. O parazitech a lidech. Praha: Triton, 2018. 2. KUCHTA, R. Pravda o parazitech a jejich vymítačích. Vesmír, 2015. Dostupné na www.vesmir.cz. 3.
DITRICH, O. Alternativní diagnostika parazitů. Zprávy České parazitologické společnosti, 2013, 21. Dostupné na www.parazitologie.cz. 4. HEŘT, J. Alternativní medicína a léčitelství.
Praha: Věra Nosková, 2011.
5. PODHORSKÝ, M. Pseudoparaziti – část I. aneb neexistuje člověk, který by nějakého parazita neměl. Zprávy České parazitologické společnosti, 2011, 19. Dostupné na: www.parazitologie.cz.
Autor: RNDr. Martin Podhorský