Ukazatel procentního zastoupení obyvatel 65letých a starších je ukazatelem celé věkové struktury dané populace.
Ta je výsledkem vývoje porodnosti, úmrtnosti a migrace posledních zhruba sta let. Věková skladba obyvatel ČR je nerovnoměrná, když hlavní nepravidelnosti do ní založil vývoj porodnosti.
Ve vyšším a vysokém věku je pak početnost věkových kategorií výrazně ovlivňována úmrtností.
Počet starých lidí se bude zvyšovat až do roku 2058
Na počátku roku 2018 (poslední známé definitivní údaje) měla Česká republika 2,040 mil. obyvatel ve věku 65 a více let (osoby s rokem narození 1952 a dřívějším). Ti tvořili 19,2 % celého obyvatelstva.
V roce 2005 se do seniorského věku začaly přesouvat silné generace osob narozených v době druhé světové války a v prvních letech po jejím skončení a záhy vedly ke zvětšování početní velikosti celé skupiny seniorů. Její podíl v obyvatelstvu se v období let 2005 (včetně) až 2017 zvýšil o 5,2 procentního bodu.
Absolutně se tato skupina rozrostla o téměř 606 tis. osob.
Při naplnění všech předpokladů střední varianty projekce ČSÚ z roku 2018 se bude počet obyvatel ve věku 65 let každoročně zvyšovat, a to až do roku 2058 včetně. Do konce roku 2050 by se měl vyšplhat k 3,097 mil., tj. být o 1,057 mil., resp. o 52 % vyšší než na konci roku 2017.
Pro rok 2058 je odhadován počet ještě o 108 tis. vyšší (3,205 mil.). Relativní zastoupení skupiny 65- a víceletých se podle projekce do poloviny století vyšplhá na 28,8 %, do konce roku 2058 až na 30,0 %.
Nejrychlejší růst je očekáván v prvních čtyřech letech prognózovaného období (2018–2021) a v období let 2038–2044; nejprve v souvislosti s přechodem dalších ještě pořád relativně silných ročníků z 50. let minulého století (1953–1956) do této věkové kategorie, později pak ve vazbě na přesun početně velmi silných generací 1973–1979 přes hranici 65 let.
Ke stárnutí významně přispěje i očekávané prodlužování života
Trend budoucího intenzivního populačního stárnutí tak nezpochybnitelně vychází z aktuální nerovnoměrné věkové struktury. Nakolik však může být stárnutí zesíleno očekávaným pokračováním snižování úmrtnosti a migračními zisky, resp.
které z těchto tří jevů budou podle nové projekce ČSÚ pro proces demografického stárnutí klíčové?
Podle modelového výpočtu varianty projekce se zafixovanou úrovní úmrtnosti podle pohlaví a věku na úrovni roku 2017 po celé prognózované období (úmrtnost by se již dále nesnižovala) a budoucí úrovní migrace a plodnosti, s jakou počítala střední varianta projekce, by velikost populace ve věku 65+ dosahovala v polovině století 2,564 mil. To znamená, že by byla o 524 tis. větší než na počátku roku 2018. Očekávaný růst počtu seniorů byl však v projekci poměrně výrazně podpořen předpokladem kontinuálního pokračování snižování úmrtnosti v celém věkovém spektru, ve vyšším a vysokém věku dokonce nejvýraznějším. Střední varianta počítala s prodloužením naděje dožití ve věku 65 let mezi roky 2017 a 2050 u mužů z 16,3 na 20,4 roku, u žen z 19,8 na 23,5 roku. Podle „plnohodnotné“ střední varianty lze pak očekávat velikost skupiny obyvatel 65- a víceletých v polovině století ještě o více než půl milionu větší, o 17 % více než při zachování úmrtnosti z roku 2017.
Mnohem menší vliv na očekávané stárnutí obyvatelstva projekce se přisuzuje zahraniční migraci. Intenzita stěhování přes hranice České republiky je ve věku 65 let a více obecně poměrně nízká, přičemž výsledné saldo bývá mírně kladné, v řádu několika málo set osob ročně. S většími změnami v úrovni mezinárodní migrace seniorského obyvatelstva projekce nepočítá. Je ovšem možné, že v důsledku demografického stárnutí v celé Evropě i ostatních zemích se míra migrace starších obyvatel přes hranice států bude časem zvyšovat. Data za Českou republiku tuto návaznost demografického stárnutí zatím příliš neukazují.
Prognózované obdobně vysoké migrační zisky jako ty dnešní spolu s očekávanými přírůstky osob v mladších věkových kategoriích, které se v čase budou postupně přesouvat do seniorské věkové kategorie, a s předpokladem snižování úmrtnosti pak celkový rozdíl ve velikosti skupiny 65letých a starších na konci roku 2050 činí mezi střední variantou projekce s migrací a bez migrace 63 tis. osob. Ve srovnání s vlivem očekávaného zlepšování úmrtnosti se odhaduje malý vliv migrace na velikost seniorské populace.
Nejrychleji budou přibývat ti nejstarší
Populace 65letých a starších je z hlediska věku heterogenní, což je způsobeno jak nestejnou velikostí jednotlivých populačních ročníků již při narození, tak s věkem rostoucí úrovní úmrtnosti. Projekce ukazuje, že k výrazným početním změnám bude docházet i uvnitř této hlavní věkové skupiny.
I v jejím případě se budou projevovat nepravidelnosti aktuální věkové struktury, zejména pak stárnutí osob z velmi silných ročníků 70. let 20. století. Se zvyšujícím se věkem bude početní velikost jednotlivých dílčích věkových kategorií více ovlivňovat očekávané snižování úmrtnosti.
Nejmladší skupina 65–74letých seniorů aktuálně tvoří 61 % velikosti celé skupiny 65+ a čítá 1,254 mil. osob. Svého lokálního maxima dosáhne podle projekce tato kategorie v roce 2020. Intenzivnější a delší růst početní velikosti této věkové skupiny pak začne s počátkem vstupu osob silných ročníků ze 70. let 20. století mezi 65- a víceleté (od poloviny 30. let).
Kulminovat by měl na konci roku 2045 na úrovni 1,550 mil.
I vývoj počtu obyvatel ve věku 75–84 let by měl ještě dosti viditelně odrážet velikosti jednotlivých generací, i když v čase se vliv prognózované klesající úmrtnosti bude pozvolna zvyšovat. Úplného vrcholu ve výši 1,290 milionu by počet seniorů tohoto věku měl ve 21. století dosáhnout ve 2. polovině 50. let.
V polovině století jich střední varianta očekává 1,130 mil. Věková skupina nejstarších seniorů bude předpovídaným snižováním úmrtnosti navyšována, resp. pomaleji redukována již poměrně výrazně. Při předpokladu stagnace úmrtnosti na úrovni roku 2017 a ostatních parametrů populačního vývoje ze střední varianty by byla její velikost v polovině století 307 tis.
, o 40 % menší než podle výsledků střední varianty, která odhaduje počet 85letých a starších osob k tomuto datu na 515 tis. Prostřední seniorská kategorie 75–84letých by přitom byla od roku 2017 při neměnné úmrtnosti menší o 19 %, skupina 65–74letých o 8 %. Pokles intenzity úmrtnosti zanesený do projekce je totiž postupem času stále více koncentrován do vyššího věku.
Populace 85letých a starších se bude podle projekce kromě krátkého období velmi malých meziročních úbytků v letech 2043–2046 zvětšovat až do poloviny století, resp. až do roku 2067. Navíc bude nejrychleji rostoucí seniorskou skupinou – na konci roku 2050 je očekávána její velikost oproti té současné 2,6krát větší, což představuje zvýšení z 201 tis. osob k 31. 12.
2017 na 515 tisíc k 31. 12. 2050. Na svém vrcholu v druhé polovině 60. let by mohlo v ČR žít obyvatel ve věku 85 a více let dokonce čtyřnásobně více než dnes (téměř 807 tis.).
Stárnutí populace ČR je neodvratný proces. Největší měrou se na něm bude podílet přesouvání populačně nejsilnějších ročníků do seniorského věku. Další prodlužování života však proces demografického stárnutí citelně zesílí. Vliv zahraniční migrace je zatím předpokládán jen malý.
Česko do konce století přijde o čtyři miliony obyvatel, Čínu v počtu lidí předběhne Nigérie, ukazuje studie
Růst světové populace by měl dojít svého vrcholu ve druhé polovině tohoto století, kdy na Zemi bude téměř 10 miliard lidí. Následně však tento počet začne klesat a v roce 2100 by na planetě mělo žít již jen kolem 8,8 miliardy lidí.
Vědci v této souvislosti předpokládají převratné změny, které naruší rovnováhu světa i jednotlivých společností. Počet obyvatel výrazně klesne například v Japonsku, Číně, ve Španělsku nebo i v České republice. Růst naopak zaznamená subsaharská Afrika, ale také Austrálie, USA nebo Velká Británie.
Uvádí to studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdraví (IHME), jež vyšla v úterý v odborném časopise The Lancet.
Ředitel IHME Christopher Murray v rozhovoru s agenturou AFP řekl, že výsledek studie považuje za dobrou zprávu v tom smyslu, že méně lidí znamená menší tlak na produkci potravin a méně emisí oxidu uhličitého.
Jiná věc je změna složení obyvatelstva.
„Převrácení věkové pyramidy bude mít hluboké a negativní důsledky na ekonomiku a rodiny, komunity i společnosti,“ řekl Murray, který připustil, že závěry studie nejsou nezvratné a vývoj v jednotlivých státech mohou ovlivnit politické změny.
V současnosti na světě žije 7,7 miliardy lidí. Vědci dospěli k závěru, že v roce 2064 dosáhne demografická křivka vrcholu s 9,7 miliardy lidí, ale pak začne klesat a v roce 2100 bude na planetě 8,8 miliardy obyvatel.
Postará se o to podle studie z velké části rozvoj vzdělání dívek a dostupnost antikoncepce. Zatímco nyní na jednu ženu připadá v průměru 2,37 dítěte, v roce 2100 toto číslo spadne na 1,66.
Největší úbytek populace postihne 23 zemí v Evropě a Asii – počet jejich občanů se sníží nejméně na polovinu. V Japonsku to bude snížení ze 128 milionů na 60, v Thajsku ze 71 na 35, ve Španělsku ze 46 na 23, v Itálii ze 61 na 31, v Portugalsku z 11 na 4,5 a v Jižní Koreji z 53 na 27 milionů.
Podle studie počet obyvatel klesne i v České republice. Zatímco v roce 2017 zde žilo přes 10 a půl milionu lidí, vědci očekávají, že na konci století to bude jen 6,7 milionu. Data uvádí, že Česko dosáhne nejvyššího počtu obyvatel již v letošním roce, dále bude jen klesat. Podle údajů Českého statistického úřadu v České republice letos v březnu žilo 10,7 milionu lidí.
Související
Česko bude v tomto století dál stárnout. Od 60. let by měl být každý třetí člověk v zemi senior. Lidí v aktivním věku naopak do roku 2100 milion…
Polsko v počtu obyvatel klesne z více než 38 milionů na 15. Slovensko bude mít v roce 2100 podle studie jen 2,6 milionu občanů, což je pokles o tři miliony oproti dnešku.
Některé země ale budou takového trendu ušetřeny – například ve Francii se 65 miliony obyvatel jich má být na konci století 67 milionů.
V subsaharské Africe se počet obyvatel může až ztrojnásobit z jedné na tři miliardy.
Nejlidnatější bude Nigérie, počet obyvatel zde stoupne z 206 na 790 milionů, a Nigérie se tak stane druhou nejlidnatější zemí po Indii a předstihne Čínu.
Ta má nyní 1,4 miliardy občanů a do roku 2100 může tento počet klesnout o polovinu na 730 milionů lidí. Úbytek práceschopného obyvatelstva zbrzdí její ekonomický růst.
Změna rovnováhy
Budoucí demografický vývoj, který zahrnuje také údaje o úmrtnosti a migraci, bude v jednotlivých zemích a regionech odlišný, změní se ekonomické a geopolitické mapy a síla jednotlivých států nebude definována jenom množstvím obyvatel.
Kvůli změnám složení populace Číny, jejíž počet obyvatel začne klesat v roce 2024, podle předpovědí nahradí USA na prvním místě žebříčku nejsilnějších ekonomik kolem roku 2050.
Spojené státy, jež dosáhnou vrcholu až v 60. letech, ji ale mohou ke konci století opět předběhnout, pokud bude imigrace doplňovat tamní snižující se plodnost.
Oproti nynějším počtům by v USA mělo do konce století přibýt přes deset milionů lidí.
„Musíme se připravit na opravdu nový svět,“ řekl k tomuto výhledu šéfredaktor The Lancetu Richard Horton. Ředitel IHME Murray dodal, že to bude svět, v němž bude žít mnohem méně práceschopných lidí a v němž osmdesátníků bude šestkrát více než nyní – až 866 milionů oproti nynějším 141.
Indie, která bude mít v roce 2100 navzdory poklesu obyvatel stále největší počet práceschopných lidí, se stane třetí nejsilnější ekonomikou světa. V roce 2017 byla sedmá. Změna rozložení obyvatelstva přispěje i ekonomice Nigérie, která se posune z nynějšího 28. místa na deváté.
Japonsko navzdory výraznému poklesu počtu obyvatel a tím i práceschopných lidí zůstane v první čtveřici až do roku 2100. Naopak Polsko, které bylo v roce 2017 23., spadne do konce století na 44. příčku.
Ovlivnění demografické křivky
„Bude třeba přehodnotit sociální a zdravotnický systém,“ myslí si Murray. Jeho kolega Emil Vollset předpokládá, že v mnoha zemích se téma snižování počtu obyvatel zpolitizuje. Změnu demografické křivky je podle něj možné dosáhnout sociální politikou, která ženám umožní mít větší počet dětí a přitom pracovat.
Studie rovněž navrhla, že úbytek pracovní síly by mohl být vyrovnán přistěhovalectvím, přičemž země, které propagují liberální přistěhovalecké politiky, jsou schopny lépe udržovat počty obyvatelstva a podporovat hospodářský růst.
O financování respektovaného IHME se stará nadace Billa a Melindy Gatesových. Ústav pro svou studii čerpá údaje ze světových studií veřejného zdraví.
Závěr studie se však neshoduje s prognózami OSN. Podle nich by na konci století mělo být na Zemi o dvě miliardy lidí více. OSN ve své poslední zprávě o demografickém vývoji předpokládá, že v roce 2050 by na Zemi mohlo žít 9,7 miliardy lidí a o padesát let později pak 10,9 miliardy.
Studie OSN například počítá s menším úbytkem plodnosti. Ve 185 ze 195 zemí, jimiž se studie zabývá, bude v roce 2100 údaj průměrné plodnosti na jednu ženu nižší než 2,1. IHME počítá s údajem 1,66 dětí na ženu.
John Wilmoth z oddělení OSN, které se zabývá sledováním populace a které připravuje studii každé dva roky, pro New York Times uvedl, že některé předpoklady o změnách populace, z nichž vychází studie, se nemusí naplnit.
Jedna z nich se například týká míry porodnosti. „Je extrémní předpokládat, že státy s nízkou porodností v následujících osmdesáti letech neudělají nic proto, aby ji zvýšily a vyřešily tak svůj problém,“ říká Wilmoth.
Přesto ale oceňuje, že podobné modely růstu světové populace vznikají.
Před sto lety proběhlo sčítání prostitutek
Celkem čtyři sta veřejných domů zaměstnávajících více než tisíc prostitutek a další čtyři stovky „prodejných žen“ registrovaných obecními a policejními úřady. Taková je oficiální bilance sčítání veřejných domů a prostitutek v bývalém Československu. Výsledky šetření z konce roku 1919 zveřejnil v roce 1920 Státní úřad statistický.
Státní úřad statistický (SÚS) vznikl v lednu 1919. V nelehké poválečné době se tehdejším zaměstnancům úřadu podařilo shromáždit data o válečných škodách pro československou mírovou delegaci ve francouzském Versailles a zároveň zahájit statistiku zahraničního obchodu.
Méně známou skutečností je, že mezi první statistická šetření SÚS patřilo právě sčítání všech veřejných domů a prostitutek v ČSR. Údaje nezjišťovali statistici osobně. V lednu 1920 rozeslal SÚS dotazník se žádostí o informace o místní prostituci obecním a policejním úřadům.
Zjišťoval počet veřejných domů a jejich osazenstva i počet prostitutek pracujících mimo veřejné domy. U všech se zaznamenával věk, stav, náboženství a původní povolání (pokud nějaké měly). Nechyběly otázky na manželský či nemanželský původ ani dotaz na dobu provozování živnosti.
Údaje vyjadřovaly stav k datu 31. prosince 1919.
Výsledky studie Dr. Bohumíra Hanoska publikoval SÚS v roce 1920 v časopise Československý statistický věstník pod názvem „Prostituce a její hygiena“.
Získané informace však nebyly dostatečně uspokojivé, protože část oslovených úřadů (zvláště v Čechách) prý „… nevěnovala zodpovězení jednotlivých otázek žádoucí péči“.
Přes uvedené výhrady jde o zajímavý pohled na tento specifický druh podnikání v ČSR počátkem minulého století.
Prostituce ve veřejných domech
Statistika za první republiky poskytovala i údaje o počtu,věku či původu nevěstek.
Na území Československa bylo k 31. prosinci 1919 v provozu celkem 400 veřejných domů. Z toho v Praze jich bylo 18, ve zbytku Čech 291. V Brně jich fungovalo rovněž 18, v Moravské Ostravě devět, v ostatních částech Moravy 19 a ve Slezsku 10.
Ve všech veřejných domech napočítaly úřady celkem 1224 zaměstnaných prostitutek.
V Praze se vlastním tělem živilo 123 žen, ve zbytku Čech 573, v Brně 74, v Moravské Ostravě 76, v ostatních částech Moravy 78 a ve Slezsku 68 osob.
Průměrný počet prostitutek v jednom veřejném domě byl v Praze sedm, ve zbytku Čech dvě, v Brně čtyři, v Moravské Ostravě osm, ve zbytku Moravy čtyři a ve Slezsku sedm.
Podíváme‑li se na věkové zastoupení, pak nejvíce (47 %) prostitutek ve veřejných domech bylo ve věku 21 až 25 let, přičemž převážně zde pracovaly ženy a dívky od 22 do 24 let. Dráhu prostitutky zvolily nejčastěji mezi osmnáctým a devatenáctým rokem.
V Čechách a na Moravě bylo 95 % prostitutek ve veřejných domech svobodných, konkrétně v Praze bylo neprovdaných všech 123 sečtených dívek a žen.
Dotazník se zaměřil také na získání informací o původním zaměstnání před začátkem provozování „nejstaršího řemesla“. Podle výsledků pocházela největší část prostitutek z řad služek, a to zvláště ve větších městech. Na druhém místě byly dělnice z průmyslových podniků. Další skupinu adeptek tvořil pomocný personál v pohostinství, k němuž patřily zejména číšnice a pokojské.
Prostitutky mimo veřejné domy
V celém Československu bylo k 31. 12. 1919 pod policejně nařízeným zdravotním dohledem 393 samostatně pracujících prostitutek. V Praze bylo v policejní evidenci 271 žen, zato v Brně, v Moravské Ostravě a ve Slezsku nebyla ani jedna. Záznamy uvádějí 16 žen v ostatních regionech Čech a 29 v regionech Moravy.
Na rozdíl od nevěstek ve veřejných domech, které byly převážně mladšího věku, byly samostatně pracující prostitutky o něco starší. Nadpoloviční většinu (51,1 %) tvořila skupina žen od 26 do 35 let, více jich také bylo provdaných. Úřady to vysvětlovaly tím, že se jednalo o sňatky v době války uzavřené s vojáky za účelem vyplácení sociální podpory.
Původem se jednalo opět především o bývalé služky, tovární dělnice a pomocný personál v pohostinství.
Proč se statistici zajímali o stav prostituce na tehdejším území republiky? Stát chtěl mít přehled o skutečném počtu těchto žen a o zařízeních, v nichž pracovaly. Krátce po skončení první světové války nastala bouřlivá diskuse o zákazu veřejných domů, která vyvrcholila 11. července 1922 schválením zákona č. 241, o potírání pohlavních nemocí.
Výsledkem bylo zrušení existujícího systému regulovaných veřejných domů, policejního dohledu i povinnosti zdravotních knížek. Nový zákon zakázal jak veřejné domy, tak kuplířství. Prostituce měla být trestána pouze tehdy, pokud osoba (muž či žena) budila veřejné pohoršení.
V návaznosti na praxi, která se vyvinula v posledním období habsburské monarchie, kriminalizoval tento zákon ohrožování zdraví veřejnosti rozšiřováním pohlavních chorob.
Spojené státy americké
Demokratickou federativní prezidentskou republiku Spojené státy americké na jedné straně omývá Atlantský oceán a na straně druhé Tichý oceán.
Jejími sousedními státy jsou Kanada a Mexiko. K USA se řadí také Aljaška, kterou omývá Severní ledový oceán.
Tvoří je 50 států, jedno federální území a 14 zámořských území – Severní Mariany, Portoriko, Guam, Americká Samoa a Americké Panenské ostrovy. Hlavním městem USA je Washington D. C.
(District of Columbia). Mezi největší města patří Los Angeles, New York, Chicago a Houston.
Země je, co se týče krajiny, velice rozmanitá a na území se nachází Skalnaté hory, Údolí smrti, Apačské hory a nespočet národních parků. Velkými řekami jsou Rio Grande, Mississippi a Missouri. Na severu se nachází jezera ledovcového původu.
Rozprostírá se v několika podnebných pásmech: mírném, subtropickém a tropickém pásu. Podnebí je ovlivněno polohou a nadmořskou výškou daného státu. Počasí je v některých částech země velice nehostinné, a proto jsou tato území praktický neosídlena.
Historie
Původními obyvateli kontinentu byli Indiáni a Eskymáci, kteří připutovali s největší pravděpodobností z Asie. Evropané objevili Ameriku díky výpravě Kryštofa Kolumba v roce 1492, nicméně u amerických břehů přistála již v roce 1000 Vikingská výprava Leifa Erikssona.
Amerika byla nadále kolonizačním cílem Španělska, Nizozemska, Francie, Švédska a Británie. V roce 1773 bylo utvořeno 13 kolonií, z nichž později vzniklo 13 států. Touhy po osamostatnění vyvrcholily v roce 1775 v otevřenou válku mezi koloniemi a Velkou Británií. Dne 4. července 1776 byla vyhlášena nezávislost Spojených států amerických.
Každý stát si mohl zachovat samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Britové uznali nový stát v roce 1783. V 18. století postupně vznikaly na území nové státy a roku 1803 Spojené státy od Francie odkoupily Louisianu. Mezi roky 1812-14 se pokoušely obsadit Kanadu, avšak neúspěšně. V 19. století se formovaly další státy. V roce 1867 byla od Ruska odkoupena Aljaška.
Spojené státy se nevměšovaly do světové politiky až do vypuknutí první světové války. Významně se účastnily v obou světových válkách a jejich bojovnost přispěla k vítězství.
Průmyslová výroba se za druhé světové války zdvojnásobila a země se stala vojenskou velmocí proti SSSR, se kterým po skončení druhé světové války vedla po dlouhé roky studenou válku.
Hospodářství
Ekonomika USA je jednou z nejsilnějších ekonomik světa