Jsou kvalitnější české párky, nebo ty zahraniční? - Úvod

Globální trh s masem a uzeninami v poslední době hodně poznamenal africký mor prasat. Důsledkem je nedostatek vepřového a řada zemí řeší jeho import.

To s sebou samozřejmě nese nutné zdražování, které ale tuzemský spotřebitel nechce akceptovat, přičemž vepřové maso je pro něj nejžádanějším druhem.

Maso jako takové přitom v České republice nakupuje v podstatě každá domácnost, a to v průměru méně než každý třetí den.

Celková roční spotřeba masa každé domácnosti dosahuje více než 125 kg za rok, jak dokazují průzkumy Spotřebitelského panelu GfK Czech v období od 9/2018 do 8/2019. Z hlediska výdajů to znamená přes 13 700 Kč z peněženky každé domácnosti. Přes 43 % nakoupeného objemu zaujímají masné produkty.

Z nich největší podíl z hlediska objemu patří šunkám, těsně následují párky a měkké a tvrdé salámy. To, že je šunka nejoblíbenějším z masných výrobků, dokazuje i četnost nákupů během roku.

Tuto pochutinu vloží domácnosti do košíků více než třikrát do měsíce, oproti například salámům, u kterých je to lehce přes dva nákupy měsíčně.

Domácnosti ročně koupí 31 kilogramů vepřového

V rámci kategorie čerstvého červeného masa je nejkupovanější položkou vepřové. To stojí domácnosti ročně v průměru skoro 2800 Kč a nakoupí ho kolem 31 kg. „Drůbežího masa ročně nakoupí v průměru každá domácnost skoro 28 kilogramů.

Pokud se blíže podíváme na mražené výrobky, zjistíme, že převážnou většinu tvoří drůbeží maso,“ vypočítává Tomáš Zíka, konzultant společnosti GfK Czech.

To je způsobeno tím, že tři pětiny objemu mražených mas tvoří kuřecí a dalších 28 % kachní maso.

Nejdůležitějším nákupním formátem pro celou kategorii mas a masných výrobků jsou hypermarkety, kde se utratí přes 28 % výdajů domácností za tuto kategorii. „Velmi významně do této kategorie promlouvají specializované prodejny zahrnující zejména řeznictví.

V těchto místech prodeje utratí domácnosti přes 17 procent ze svého rozpočtu na tuto kategorii,“ konkretizuje Tomáš Zíka. Největší význam mají v kategorii čerstvých červených mas, kde dochází k zachycení až 27 % výdajů domácností. Stále oblíbenější je prodej masa u obslužných pultů, což dokazují čísla řetězce Kaufland.

Vepřové maso z těchto míst v jejich případě tvoří 65 % celkového objemu prodaného pultového masa všech druhů. „Abychom ulehčili zákazníkům orientaci při výběru masa z čerstvých pultů, přicházíme s novým logem Naše maso z Modletic – Výhradně z českého chovu.

U takto označených produktů na čerstvém pultu má zákazník jistotu, že kupuje maso z českého chovu,“ dodává Renata Maierl, tisková mluvčí společnosti Kaufland Česká republika.

Problém: výpadek produkce v Číně

Trh s masem je stále pod tlakem šířící se nákazy afrického moru prasat. „Aktuálně se nejvíce potýká s nedostatkem a vysokými cenami vepřového masa.

Problém je způsoben právě prasečím morem, který je už více problémem globálním než jen Číny,“ sděluje Eva Chudá Zientková, obchodní ředitelka společnosti Schneider Food.

Česká republika je sice doposud jediným státem na světě, kde se tuto velmi odolnou nákazu podařilo vymýtit (u nás to bylo o to náročnější, že se nákaza v lesnatém a kopcovitém terénu Zlínského kraje šířila ve vnějším prostředí v populaci divokých prasat), tlak je však stále vytvářen nízkými úrodami krmných plodin v posledních suchých letech. „Ceny krmiv vlivem klimatických výkyvů rostou a pro udržení chovů je nutné je promítnout do cen za jatečná zvířata, respektive za produkty z nich vznikající,“ říká Jan Katina, výkonný ředitel Českého svazu zpracovatelů masa.

V letošním roce tak došlo k mimořádnému vývoji cen vepřového masa, jehož hlavní příčinou je velký výpadek produkce v Číně v souvislosti s nákazou. „Podle dostupných informací tvoří výpadek 25 až 35 procent, což odpovídá přibližně 200 milionům prasat.

Tento výpadek je kompenzován převážně vyššími exporty z Evropy a USA. V důsledku této situace vzrostly nákupní ceny vepřového masa v celé Evropské unii včetně České republiky od začátku roku o více než 33 procent,“ říká Tomáš Kubík, tiskový mluvčí společnosti Penny Market.

Tento překotný vývoj cen vepřového se odráží i na vývoji cen hovězího a drůbežího masa.

Zpracovatelé čelí velkému cenovému tlaku

Nárůst cen masa se podařilo v rámci produkčně-distribuční vertikály z větší části přenést do spotřebitelských cen v případě výsekového masa, ale jen v malé části u masných výrobků. „Ty leckdy na pultech vzrostly, aniž by na tom znatelně benefitoval zpracovatel.

Zpracovatelský sektor je proto v současné době pod velkým cenovým tlakem, protože od března letošního roku mu vzrostly ceny hlavní výrobní suroviny o desítky procent a řada zpracovatelů reálně zvýšila ceny, za které dodávají do maloobchodu, jen o jednotky procent,“ podotýká Jan Katina.

Ze spotřebitelského chování je přitom zřejmé, že pokud je zboží ve standardní nebo vyšší kvalitě, vyšší cena (úměrná například vysokým cenám výrobních surovin) neohrožuje jeho prodejnost.

Nárůst cen vepřového masa ve vyšší míře proběhl u zahraničních zdrojů, tudíž největší problémy nyní mají výrobci uzenin, kteří se v minulých letech soustředili výhradně na dodávky ze zahraničí. „Cena vepřového masa českého původu samozřejmě vzrostla také, ale ne v takové míře.

Problémem je nedostatek českého vepřového, soběstačnost již těsně pod 40 procenty, a jeho větší část se na trhu realizuje formou výsekového masa.

Na výrobu skutečně českých uzenin tak zbývá jen velmi malý objem vepřového masa a je smutnou skutečností, že naši průmysloví výrobci jsou nyní na dovozech – aktuálně drahých – zahraničních surovin prakticky závislí,“ dokládá Jan Katina.

Pozitivní efekt tohoto stavu lze spatřovat na straně chovatelů prasat, kteří nyní po několika navazujících „hubených“ letech profitují z vysokých realizačních cen. „Otázkou zůstává, zda tento efekt povede k oživení chovu prasat v Česku a k navýšení naší soběstačnosti,“ dodává Jan Katina. K tomu zde kromě ekonomického stimulu chovatelů a korekce přehnaných environmentálních bariér stále schází srozumitelná informační strategie komerčních subjektů a státu vůči spotřebiteli.

Vyhledávané jsou kvalitnější uzeniny

Poptávka zákazníků po mase a masných výrobcích má během roku určitý cyklus, který ovlivňuje kalendářní vývoj ročních období i počasí. „Podle toho, co lidé dělají a jaké aktivity v určitém čase vyvíjejí, se i stravují.

Nákupní chování pak má mnoho podob, v poptávce po mase a masných výrobcích se projevuje například rozdílnými chutěmi v období letního grilování s lehkými typy masa, podzimního přechodu na přípravu omáček z vyzrávaných mas, později vánočních menu s vepřovými nebo kuřecími řízky či zimní zabijačky,“ sděluje Rita Gabrielová, vedoucí externí komunikace společnosti Globus ČR. Aktuálně jsou zákazníci „naladěni“ na sezonu chladného počasí, a tak se více zaměřují na vařené výrobky, uzená masa a zimní polotovary.

I přes tyto sezonní vlivy však stále přetrvává období, kdy spotřebitelé vyhledávají kvalitnější druhy uzenin. „Kvalita uzenin se ve všech kategoriích v posledních letech výrazně vylepšila.

Někdy i za cenu touhy po vysokém obsahu masa, kdy kvalita a chuť je až druhým rozhodovacím kritériem,“ konstatuje Eva Chudá Zientková. Obecně však přece jen dávají zákazníci přednost českým výrobkům, pokud jsou cenově srovnatelné se zahraniční produkcí.

„V poslední době se také výrazně více zajímají o kvalitu výrobků, sledují informace o obsahu masa, tuku nebo obsahu éček ve výrobcích,“ prozrazuje Tomáš Kubík. A Michal Tkadlec k tomu dodává: „Složení spotřebitele velmi zajímá. Tyto složky zároveň mají výrazný podíl na celkovém chuťovém dojmu.

Tuk je navíc skutečným nositelem chuti. Potrvá tedy ještě pár let, než si zákazník zvykne na nové chutě a složení.“ V dnešní uspěchané době roste také zájem o potraviny s rychlou přípravou.

Prodlužuje se trvanlivost a klesá počet aditiv

S cílem vyjít vstříc spotřebitelům spustila letos na podzim nové krájecí centrum společnost Kostelecké uzeniny.

Srdcem technologické novinky je proces řízené výměny vzduchu, který zajišťuje maximální hygienu při klíčovém procesu krájení a balení s čistotou prostředí shodnou s operačním sálem.

Výsledkem je prodloužení trvanlivosti u krájených produktů při současném snížení množství aditiv. Jedná se o jednu z největších investičních akcí v novodobé historii firmy.

V novém krájecím centru se už vyrábí nová řada krájených výrobků – tři druhy šunek, Kostelecká debrecínská pečeně, Kostelecký šunkový salám, salám Rio ebro, Kostelecká anglická slanina, Kostelecký gothajský salám.

„U produktů zde nakrájených už dokážeme prodloužit trvanlivost při současném snížení počtu aditiv a vycházíme tak vstříc spotřebitelům s ohledem na moderní trendy ve výživě,“ vypočítává přínosy Michal Jedlička, generální ředitel společnosti Kostelecké uzeniny.

Retaileři najeli na vlastní zpracování masa

Jak je známo, zpracování masa a masných výrobků v případě společnosti Kaufland Česká republika se odehrává ve vlastním masozávodu v Modleticích. Odtud na pulty prodejen putuje více než 100 tun masa každý den.

Celkově prodeje čerstvého masa na pultech její sítě vzrostly v roce 2018 o zhruba 57 % oproti předešlému roku, a to i díky rozšíření pultů s čerstvým masem.

V současné době jsou pulty s čerstvým masem ve 113 prodejnách řetězce.

Zkušenosti Globusu ukazují na to, že v mase a masném sortimentu jde více než jinde o kvalitu, která musí být opravdu špičková. „Ať už jde o čerstvé bourané maso nebo masné polotovary a uzeniny, kvalita všech těchto výrobků koresponduje se značkou a smysluplně nastavenou cenou.

Pro naši značku se řeznictví stalo už dávno jasnou profilační kategorií, která na trhu diferencuje. Jinými slovy ‚zajet pro maso do Globusu‘ se postupem let stalo pro mnohé zákazníky ověřenou kvalitou a jistotou, že takto bude nákup masa v pořádku,“ pochvaluje si Rita Gabrielová.

A praxe retailera tomu odpovídá: ráno rozbourané maso jde čerstvé na pult se všemi informacemi o původu i s další podporou řezníků a prodavačů, kteří jsou schopni zákazníkům poradit nejvhodnější způsob úpravy.

„Schopnost reagovat na požadavky zákazníků jde tak daleko, že řezníci sledují i to zmiňované počasí a podle něj ladí konečný výběr toho, co předloží zákazníkům na pultech.

A mluvím-li o ceně, ta je dlouhodobě stabilní tak, aby zákazníkům i Globusu dávala smysl a jasný signál o tom, že kvalita ani přístup Globusu se nemění,“ vzkazuje Rita Gabrielová. Za ideální stav řetězec považuje rovnováhu všech tří atributů, kdy dobrá značka nabízí nejlepší poměr kvality a ceny na trhu.

Roste zájem o životní podmínky hospodářských zvířat

V uzeninách je přitom viditelná menší preference značek než v jiných kategoriích. „Vždy záleží na celkovém výběru sortimentu řetězce, zda jeho výrobky budou nebo nebudou oblíbené u spotřebitele. V posledních letech se trend nákupu posunul mnohem více k regálům. Trvale vzrůstá jeho podíl na prodeji uzenin.

Tam je pro spotřebitele i mnohem lehčí se orientovat ve výběru značek a kvality,“ vysvětluje Eva Chudá Zientková. Výrazně roste také zájem zákazníků o životní podmínky hospodářských zvířat.

„I proto jsme jako první na českém trhu představili projekt Animal welfare, jehož prostřednictvím zavádíme vyšší standardy v chovu skotu a prasat. Cílem je zlepšení životních podmínek a pohody zvířat stejně jako kvalitativní úrovně masných produktů,“ prozrazuje Tomáš Kubík.

V sortimentu obchodů Penny Market pokračuje trend nárůstu skupiny šunkových výrobků na úkor drobných sekaných výrobků, jako například klobás nebo párků. Cena i přesto zůstává stále prioritou.

„Naší ekonomice se daří a zákazník je ochoten si za kvalitu připlatit, dvojnásob to platí o Vánocích či Velikonocích, kdy si zákazník dopřeje i luxusnější výrobky. Nabídka výrobků je na trhu skutečně široká a značka pomáhá zákazníkovi se rychle zorientovat,“ dodává Michal Tkadlec.

Budete mít zájem: Standardy Centra Duševního Zdraví?

Novinky musí být v odpovídající kvalitě

Kvalita masa a masných výrobků je určitým stabilizačním momentem nejen pro zákazníky, ale i pro strategická rozhodnutí o novinkách v řeznictví. „To, co funguje a je zákaznicky ověřeno, tvoří páteř naší nabídky, protože víme, že kvůli tomu zákazníci do Globusu jezdí. Potvrzují to i obratové statistiky,“ sděluje Rita Gabrielová. Novinky zde mají své místo také, ale musí být opět v té kvalitě jako ostatní výrobky řeznictví Globus. „V loňském roce jsme takto uvedli Junior salám a Junior párek, letos jsme přidali Krůtí šunkový salám,“ konkretizuje Rita Gabrielová. Společnost MP Krásno v listopadu uvedla na trh novinku Vepřové koleno Sous-vide. „Maso je vakuované v sáčku a vaří se přibližně šest hodin při nižších teplotách, pokrm si pak zachová své přirozeně obsažené vitaminy, je křehký a šťavnatý,“ prozrazuje Michal Tkadlec. Doma potom postačí maso jen asi 30 minut dopéct a zákazník ušetří spoustu času a energie.

Standardní nabídku masa a uzenin průběžně rozšiřuje i Penny Market a obohacuje ji také o sezonní nabídky. „Jde o gril, steaky, zvěřinu a zabijačku. Vedle osvědčených výrobků nabízíme i řadu novinek.

V aktuálním sortimentu zabijačky jsme pro letošní sezonu nově zařadili například produkty Guláš zabijačkový, Polévka zabijačková nebo Sádlová pomazánka se škvarky,“ uvádí Tomáš Kubík.

V sortimentu čerstvého masa patří mezi nově zařazené výrobky mimo jiné produkty z českého krůtího masa, které si získává oblibu u stále většího počtu zákazníků. Z vepřového jsou to například Vepřové nudličky z kýty nebo Vepřová mělněná plec se sníženým obsahem tuku.

„V časově omezených nabídkách nabízíme našim zákazníkům také bio hovězí maso. Na podzim letošního roku plánujeme s významným českým producentem zařadit do sortimentní nabídky chlazeného kapra,“ poodkrývá Tomáš Kubík.

Na rozšiřování portfolia prémiové značky a dostupnost širokému spektru zákazníků se v posledních letech zaměřila společnost Schneider Food.

„Jsme odlišní od tradičních výrobců místem výroby, a proto se snažíme nabízet o to více tradičních položek z našich výrob na Slovensku a Maďarsku. I nadále bychom rádi rozšiřovali sortiment kvalitních slanin, trvanlivých klobás a salámů, čabajek a jiných specialit.

Nezaostáváme ani ve spolupráci se zákazníky, kam dodáváme sortiment kvalitních párků, delikates a šunek,“ uzavírá Eva Chudá Zientková.

Názor odborníka:

„Spotřeba vepřového i přes problémy neklesá.“

Vzhledem k okolnostem na mezinárodním trhu s vepřovým masem, kterého je kvůli vysoké poptávce v Číně nedostatek, dochází k růstu cen i v Česku. Tuzemská spotřeba však výrazně neklesá, snad i vzhledem k tomu, že český národ patří k jedněm z největších konzumentů uzenin.

Michal Tkadlec, marketingový manažer, MP Krásno

Data:

31,8 %
spotřebitelů konzumuje šunky 2×–3× týdně.
Zdroj: Median, MML-TGI, 19/I–19/II

Pavel Gregor, [email protected]

Článek vyšel i v časopisu Zboží&Prodej 11-12/2019.

dTest radí: Nejlevnější německý salám je kvalitnější než český

Časopis dTest přinesl srovnání levných potravin z Německa, Rakouska, Slovenska, Polska a Česka. Cílem testu bylo poukázat na rozdílnou kvalitu chlazených a mrazených výrobků, které jsou v dané kategorii nejlevnější. Předmětem srovnání byl točený a měkký salám, silné párky, rybí prsty, lahůdkový salát, jahodový jogurt a kysané zelí. Německé produkty prodávané za podobnou měrnou cenu obsadily v porovnání kvality dvakrát první místo. České zboží se svou kvalitou nestalo vítězem ani jednou, obsadilo však třikrát příčku poslední.
Podle průzkumu společnosti GfK nakupuje v zahraničí 15 % českých domácností, 61 % z nich pak vyráží právě do Německa. Češi mnohdy nerozumí německy psaným etiketám, takže vybírají potraviny podle vzhledu a ceny produktu. „Rozhodli jsme se porovnat, jaký je rozdíl mezi deklarovanou kvalitou nejlevnějších potravin prodávaných u nás a v sousedních státech. Při nákupech jsme měli pouze dvě kritéria výběru – vzhledově se muselo jednat o výrobky podobného typu a vždy jsme kupovali ten nejlevnější produkt, který byl v nabídce,“ vysvětluje motivaci Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Redaktoři časopisu dTest nakoupili potraviny v české, slovenské a německé pobočce řetězce Kaufland, polském supermarketu Biedronka a v rakouské prodejně Spar.

„Nejlevnější potraviny jsme nakupovali bez ohledu na to, zda jde o privátní značku daného řetězce, či nikoliv. Pořadí jednotlivých výrobků jsme určili podle údajů deklarovaných na etiketě.

Posuzovali jsme obsah, případně kvalitu nejdůležitějších složek, vybrané výživové hodnoty a přítomnost přídatných látek,“ komentuje přístup Hana Hoffmannová.

Srovnání nejlevnějších potravin dostupných u nás a v čtyřech sousedních zemích ukázalo, že kvalita je dost rozdílná. Německé produkty prodávané za podobnou měrnou cenu obsadily v porovnání kvality všech chlazených výrobků dvakrát první místo, konkrétně v kategorii točených salámů a měkkých salámů. České zboží v kvalitě nezvítězilo ani jednou, na posledním místě se ocitlo třikrát, a to v případě měkkých salámů, rybích prstů a kysaného zelí. Pro někoho možná překvapivě nejlepší kvalitu v kategorii párků a lahůdkových salátů obsadilo polské zboží. Rakušané se mohou pochlubit nejkvalitnějším jahodovým jogurtem a kysaným zelím. Slováci dosáhli alespoň jednou na první příčku, a to v hodnocení rybích prstů.
V čem naše potraviny zaostávají? Nejlevnější rybí prsty koupené v Česku byly z mletého a strojně odděleného rybího masa. Masa bylo o 15 % méně než v prstech ze všech ostatních států. Český měkký salám ani silné párky nestačily obsahem masa na ty německé. Našim uzeninám v porovnání s jinými uškodil také vyšší obsah tuku a soli. Český a slovenský lahůdkový salát dopadly nejhůře kvůli kvalitě použitého salámu. České kysané zelí obsahovalo konzervanty a nejvíc soli, skončilo proto na posledním místě. Českému jogurtu se vedlo dobře, skončil na druhém místě hned za vzorkem z Rakouska.

V poslední době se pozornost veřejnosti i médií upíná k tématu dvojí kvality výrobků. „My jsme se podívali na potraviny i z jiného úhlu pohledu.

Ukázalo se, že přísné právní předpisy pro kvalitu potravin v Německu a Rakousku nastavují kvalitativní laťku výš,“ říká Hana Hoffmannová a dodává: „V porovnání s těmi českými definují Němci i Rakušani legislativně širší okruh výrobků, například různé typy lahůdkových salátů, nebo určují, kolik ovoce musí obsahovat ovocný jogurt. Česká legislativa dává výrobcům ohledně receptur větší volnost. Důslednější stanovení požadavků na minimální kvalitu by možná bylo přínosem pro zákazníky.“

Kompletní srovnání nejlevnějších potravin najdete na webu www.dtest.cz a v dubnovém vydání časopisu dTest.

10 největších mýtů o mase

Poradenské centrum Výživa dětí je provozováno Občanským sdružením Výživa dětí, které se snaží aktivně podporovat zdravý životní styl dětí, především podporou vhodného stravování.

Členy jsou přední odborníci z oblasti pediatrie a nutričního poradenství, kteří zaručují vysokou odbornou úroveň poskytovaných služeb a zajišťují, aby veškeré aktivity byly v souladu s nejnovějšími poznatky o zdraví dětí a jejich výživě.

Maso patří k oblíbeným položkám v nákupním košíku a některé mýty o něm už jsou tak vžité, že nás nenapadne nad nimi přemýšlet. Na radu jsme proto přizvali zkušeného řezníka, zástupce veterinární správy, nutriční terapeutku i ředitele masokombinátů, aby nám prozradili, jak to s masem v českých obchodech vlastně je.

1. Maso z řetězců obsahuje antibiotika a růstové hormony

Hormonální přípravky se u nás používat nesmějí, přesto je mýtus o nich mezi spotřebiteli léta tradovaný. Zbytečně. „Státní veterinární dozor možnou kontaminaci neustále sleduje,“ ubezpečuje spotřebitele Josef Duben ze Státní veterinární správy.

„Průměrný obsah většiny cizorodých látek je hluboko pod hygienickými limity a má klesající tendenci. V roce 2013 bylo nevyhovujících nálezů 0,17 %.

“ Antibiotika se totiž zvířatům mohou podávat pouze na předpis veterináře a produkty od léčených zvířat se nesmějí použít ani pro výživu lidí, ani pro výrobu krmiv. Nákupu masa se proto bát nemusíme.

2. Označení CZ znamená české maso

Chcete podpořit tuzemské producenty a tak v dobré víře hledáte na obalu značení CZ ? Možná vám to není nic platné. „Problém je zjistit, co je české,“ souhlasí majitel řeznictví Zdeněk Novák. „Pokud koupíte výrobek se značkou CZ, neznamená to, že má původ v ČR, pouze osvědčuje, že poslední zpracování proběhlo u nás.“

Raději se proto ptejte, odkud maso pochází.

„U výrobků z ČR máme největší jistotu čerstvosti a bezpečnosti díky propracovanému systému dohledu nad výrobou a prodejem masa,“ vysvětluje přednosti českého masa Čestmír Motejzík, představa představenstva společnosti MASO UZENINY PÍSEK, a.s.

„Zpracovatelé jsou povinni dodržovat předpisy EU i buřtovou vyhlášku, která pro zahraniční výrobce není závazná. Nelze říci, že zahraniční výrobky jsou lepší nebo horší, jen u některých zemí dodržování všech předpisů, na základě zkušeností, věříme méně.“

3. Dříve byly masné výrobky kvalitnější

Špekáčky plné špeku a párky bez separátu … je představa o kvalitě výrobků časů dávných pravdivá, nebo je nostalgickou iluzí? „Masné výrobky byly jiné,“ domnívá se Čestmír Motejzík. „Jestli kvalitnější, záleží co si kdo pod pojmem kvalita představuje. Pokud tím rozumíme senzoriku, jsou současné produkty kvalitnější.

Dnešní výroba je schopna dodržet nastavené procesy a nedochází k výkyvům jako v minulosti. Technologie umožnily použití nových metod, máme delší doby trvanlivosti a výrobky stálé barvou i konzistencí. Výrobci umí používat levnější suroviny, takže pokud je měřítkem kvality snížení obsahu masa použitím náhražek, je jakost horší.

To ale platí jen pro konkrétní, především ty levné výrobky.“

A pokud pojmem kvalita rozumíme bezpečnost? „Je mnohonásobně vyšší,“ zdůrazňuje Čestmír Motejzík. „Vysoký standard zaručují hygienické požadavky i kontrola státních orgánů.“ Poslední srovnání se týká úrovně prodeje – neměli bychom zapomenout na šíři sortimentu či úroveň prodeje a balení výrobků.

4. Dobré maso koupím jen u řezníka

„U řezníka koupím maso skvělé, v řetězci spíše výrobek špatné kvality“ je mýtus, který se začíná vžívat. Přitom nemusí být pravdivý. „Není rozhodující, jestli je maso koupené u řezníka nebo v supermarketu.

Na obou stranách je možno získat maso kvalitní, stejně jako „to ostatní“,“ upozorňuje Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. „Sám preferuji menší specializované řezníky, není to však dogma.“ Vodítkem pro nákup by měla být kvalita a čerstvost masa.

Co se ceny týče, je výhodnější menší množství kvalitní potraviny než velké porce nekvalitní.

5. Vegetariáni jsou zdravější a štíhlejší

Neexistují studie, které by toto tvrzení prokázaly. Ze zdravotního hlediska je maso zdrojem nejvýznamnější živinou, neboť jeho plnohodnotné bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny.

Bílkoviny rostlinného původu za plnohodnotné označit nelze. Hovězí maso je navíc jedním z nejlepších zdrojů vitaminu B12 důležitého pro funkci nervů a krve. Vegetariáni, zejména vegani, trpí právě nedostatkem vitaminu B12.

Maso je také významným zdrojem železa a zinku. Jeho optimální denní dávka je přitom 120 g.

6. Vnitřnosti jsou nezdravé

Vnitřnosti se těšily oblibě dříve, kdy se předkové snažili využít maso co nejúčelněji a konzumovali játra, jazyk, ledviny, mozek, srdce, žaludek i střeva. Dnes většinou k chuti vnitřností musíme dozrát.

Kromě chuti nabízejí i zdravotní benefity: „bílé“ vnitřnosti jako žaludek, nožičky či ovar jsou bohaté na bílkoviny a vitamin B. „Červené“ vnitřnosti (srdce, jazyk a játra) mají vysoký obsah železa, vitaminů B, A, C a nízký obsah tuku.

„Lidé mají z vnitřností obavy, především z jater a ledvin, kvůli strachu ze škodlivých látek,“ vysvětluje Hana Knížková z Poradenského centra Výživa dětí. „Přesto, že v těle zvířat játra i ledviny fungují jako čistička, nemusíme se bát.

Budete mít zájem: Alergie Na Kočky Léčba?

Orgány nečistoty neskladují, ale pomáhají vyloučit. Volit bychom měli vnitřnosti čerstvé, očištěné a tepelně upravené z mladých zvířat.“

7. Dobrá barva = dobré maso

Obchodníci vědí, že barva prodává. Někdy však lákavého zabarvení může být dosaženo uměle. „Růžové barvy salámu je občas docíleno pomocí přídatných látek. Pokud si spotřebitelé zkusí udělat šunku doma, nikdy ji nebudou mít růžovou jako kupovanou. Bude našedlá,“ vysvětluje kuchař Filip Sajler.

„Podobně – koupíte-li uzené od poctivého prodejce, nebude mít stejnou barvu jako většina uzených mas na trhu.“ Barva je tedy zavádějícím ukazatelem – balené maso může dosahovat i odstíny šedé, hnědé nebo až nazelenalé barvy, a přitom může být zdravotně v pořádku.

Lepší je maso hodnotit podle čichu, kdy přirozená masová vůně napoví, že je nezávadné.

8. Čerstvé maso je nejlepší

Kuřecí, drůbež i vepřové jsou masa, u kterých platí, že čím čerstvější, tím lepší. U hovězího a zvěřiny může být ale čerstvost na škodu. „Hovězí potřebuje zrát, aby zkřehlo,“ vysvětluje David Kukla, zakladatel prodejen Sklizeno.

„Po porážce je maso „stažené“ a nevhodné pro úpravy jako grilování nebo rychlé pečení.

U vyzrálého kusu ovšem můžete dělat steaky i z dílů, které jsou v supermarketové kvalitě téměř nepoživatelné – z krčního filetu, flanku, lopatkového plátku.“

Jak dobře vyzrálé maso poznat? „Podle temně červené až nahnědlé barvy,“ radí David Kukla. „Oproti čerstvému hovězímu je vyzrálé tmavší, téměř není růžové.

Řezník nebo obal by měl informovat o datu porážky a způsobu zrání. Hovězí poražené před méně než dvěma týdny nechte na pultu, pokud je balené ve vakuu, nechte jej v ledničce kolem 3° C pár dnů i týdnů zabalené ,odležetʻ.

Vakuované vydrží v chladu i více než měsíc.“

9. Uzeniny jsou nezdravé

Je třeba se uzeným výrobkům vyhýbat? „Uzené výrobky nejsou zdravotně závadné,“ říká David Kukla. „Obsahují ale velký objem solí, které jsou přirozeným konzervantem, ale pro tělo ve větších množstvích nezdravé. Vybírat byste si měli uzeniny s vysokým podílem masa.

Například u šunek najdete i 90 % podíl masa, u špekáčků nebo párků najdete i 80 %, tak se nespokojte s 50 %. Tyto výrobky obsahují další aditiva dohánějící chuť a konzistenci masa. Ovšem pár plátků kvalitní šunky do jídelníčku patří a na párek máme občas chuť všichni.

“ Uzeniny bychom však neměli konzumovat denně a ve velkém množství.

10. Koupit dobré maso je umění

Křehčené maso, separát, éčka… Důvěra spotřebitelů dostává kvůli skandálům zabrat a výrobci mají spoustu možností, jak výrobu zlevnit: maso se nejčastěji falšuje nastavováním levnější složkou (křehčení masa nebo přidávání vody k mraženým rybám), přítomností nedeklarovaných složek (nepovolené použití separátu či vnitřností ), nedodržením technologického postupu (vydávání rozmrazeného masa za čerstvé) aj.

Jak se při nákupu nespálit? „Vybírejte maso z masa,“ radí David Kukla. „Nakupujte od prověřených producentů nebo v prodejnách, kde nabídce věříte. Vyhněte se označení, které komplikuje název. Maso nemá obsahovat nic jiného – žádné křehčené, ochucované nebo s vylepšenou recepturou.

Řídit se očima nestačí: výrobky mohou být vzhledově lákavé a přitom nepoživatelné. Proto se řiďte hlavou – pokud je cena nízká, nečekejte kvalitu. Za tu si musíte zaplatit, i když vám prodejci tvrdí něco jiného. Za různé náhražky či „vylepšená“ masa totiž často zaplatíte stejně jako za opravdové maso.

Nezbývá tedy než být ostražitý a číst etikety.“

Převzato z portálu „Svět potravin“, 27.8.2014, autor Mgr. Jana Uhlířová

Celý článek ZDE.

Recept na dobrý párek? Abych se nebál dát ho svým dětem na talíř

Rozhovor s Ladislavem Steinhauserem o tom, že řezníci už dávno nejsou „šizuňkové“ a jíst uzeniny není o zdraví.

Nejeden milovník uzenin si při vyslovení slova špekáček nebo vídeňský párek vybaví jméno Steinhauser. Není divu, protože historie uzenářského rodu Steinhauserů sahá až do 18. století. Dnes se majitel firmy, sedmapadesátiletý Ladislav Steinhauser, může pyšnit i titulem pro firmu roku 2011. Uspěl v konkurenci více než tří tisíc společností, které se do soutěže přihlásily.

Ladislav Steinhauser vyrábí uzeniny od roku 1991. Podnikat se rozhodl proto, aby „si dokázal, že na to má“. Jeho recept na úspěch v podnikání je poměrně jednoduchý. „Jde o to, co nabízíte. Jestli prodáváte stejné věci jako všichni ostatní, nemůžete čekat, že budete mít úspěch. Musíte se odlišovat a nabízet lepší servis nebo kvalitu,“ popisuje Steinhauser svůj přístup k zákazníkům.

Kdy jste naposledy snědl párek?

Před pár dny. Dal jsem si debrecínský párek.

Byl váš?
Samozřejmě, že byl z mé výroby.

Snědl byste párek ze supermarketu, který mnohdy ani není z masa?

To je jen mýtus. V supermarketech je více druhů zboží, uzeniny nevyjímaje. Levnější a dražší. Je úplně normální, že si lidé kupují zboží podle své chutě a peněženky. Firma Steinhauser dodává tu lepší kvalitu. Jestliže bychom nevyráběli párky pro supermarkety, neuživíme se. Je ale pravda, že naše uzeniny patří ve velkých řetězcích k těm dražším, a lidé to tolerují.

Jak hodnotíte obecný fakt, že lidé v Česku nakupují nekvalitní uzeniny?

Vůbec si nemyslím, že nakupují nekvalitní uzeniny. V zásadě nakupují stejnou kvalitu jako lidé v Rakousku. Ovšem existuje poměrně velká skupina lidí, která na cenu tlačí. Někdy až příliš. Legrace je, že vůbec tlačit nemusí.

Proč?

Je to zakořeněné v naší povaze. Jsme národ, kterého když se někdo zeptá, jak se má, tak odpoví: Mohlo by to být lepší. Když nic jiného. Krize ještě nenastoupila a my už říkáme, že je velká krize. Zkrátka hledáme pořád nějaký problém. Já ho ale nikde nevidím.

Jsou ale lidé, kteří počítají každou korunu.

To stoprocentně. Ale lidé, kteří žijí, jak se říká, z ruky do úst, jsou všude na světě. V České republice takových lidí není tolik jako v jiných částech světa. I ve Spojených státech amerických je řada lidí, kteří musí velmi šetřit, aby vyšli. Ale navenek říkají, že se mají dobře.

Jaký je tlak řetězců na cenu?

Odráží to, co chce zákazník. Pokud je ochotný důchodce cestovat za levnějším výrobkem několik kilometrů, tak bych se spíš zeptal, proč to dělá. Vždyť se mu to přece nemůže vůbec vyplatit. Cesta stojí peníze a čas.

Spíše mám pocit, že je to u některých lidí koníček. Chtějí ušetřit za každou cenu, ať to stojí, co to stojí. Jestliže pojedu někam, kde koupím o pět korun levnější špekáček, pak je to, kristepane, na kile.

Copak někdo sní takové velké množství?

Ale on to udělá.

Jenže pak zjistíte, že spousta lidí tráví čas v supermarketech. Je to jakýsi národní sport, nakupovat levnější věci. Myslím si, že to není nutné. Dokonce se domnívám, že důchodci to nemusejí dělat vůbec.

Když se o tomto problému bavím s mou maminkou, která už je dlouho v důchodovém věku, tak s penzí vyjde velmi dobře. Už nic nekupuje, protože má zařízený byt, nemusí pořizovat oblečení. Vedlejší výdaje tak nejsou.

Mnohem hůř jsou na tom mladé rodiny. Ty musejí počítat daleko častěji.

Vraťme se ale zpátky k masu a uzeninám. Co říkáte na to, že vzniká skupina zákazníků, která nakupuje u malých řezníků?

V čem je ale to malé řeznictví jiné? Tedy ve srovnání se supermarketem. Osobně si myslím, že ve velkém obchodě jsou kvalitnější uzeniny než v malém řeznictví. Supermarket má obrovskou nabídku. Vlastně ji musí mít, protože je určená všem.

Jak pro ty, co vyhledávají to nejlevnější, tak pro tu skupinu lidí, kteří nakupují drahé a luxusní výrobky. Ty nejlevnější věci jsou pochopitelně zastrčené v regálech tak, aby se někdo nemusel stydět, že je kupuje. Třeba kvůli tomu, aby ho nikdo neviděl.

Rychle to hodí do košíku a utíká k pokladně, aby nedával svůj výběr najevo.

Ochutnal jste někdy nejlevnější uzeniny?
Samozřejmě.
I když je mohou jíst i vegetariáni, když v nich není téměř žádné maso?

Maso je tam vždycky. Současná evropská legislativa ovšem vyžaduje, aby se do složení psalo procento masa. Tím se ale myslí pouze maso libové. Jestliže udělám z vepřového bůčku klobásy, do nichž nedám nic jiného než bůček a koření, bude vynikající.

V řeznictví o něm mohu říkat, že je domácí a jen z masa. Když ale stejnou klobásu zabalím, bude na ní napsáno, že má padesát procent masa. Musí se totiž přepočítat na obsah libového masa. Jenže bůček má hodně prorostlých částí. Zhruba jedna ku jedné.

Jenže lidi to asi mate.

Zákazník se logicky zeptá, co je ten zbytek. Jestli je to voda nebo co jsem do toho vůbec namlel. Ale to je nepřijatelné. Do klobás nepatří chrupavky, mouka, sója nebo kosti. V naší firmě děláme všechny uzeniny tak, abych se je nebál dát vlastním dětem.

To znamená, že všechny vaše výrobky ochutnáváte?

Není to nutné. Systém je daleko sofistikovanější. V první fázi vyvineme párek tak, aby chutnal nám. Druhá fáze, která je nejdůležitější, je o tom, aby onen párek přijal trh.

Co přesně znamená to, že „vyvinete párek“?

Řekneme si ve firmě, jak má být dlouhý, jak bude barevný, jak má chutnat, z jaké suroviny bude vyrobený. Zkrátka uděláme nový typ masného výrobku.

Jak dlouho takový vývoj trvá?

Je to dlouhodobá záležitost, půl roku minimálně. Jestliže bude lidem chutnat, vytvoří se norma. Rozepíší se přesně suroviny a dostane to míchač. Jeho úkolem je, aby dělal pořád a přesně stejný výrobek.

A do toho si občas kousnete?

Kdybych měl ochutnávat každý párek, tak na zákazníka nic nezbude. Pokud bych ochutnal párek z každé šarže, kterou vyrobíme, tak to nepřežiju. Šarží je totiž zhruba třicet tun, což je nějakých sto párků denně.

Mluvil jste o barvě. Ta se taky mění?

Například po sametové revoluci chtěli lidé výrobky, které byly tmavší, vyuzené. Chtěli, aby uzeniny více voněly kouřem a byly barevné. V současné době už takové nechtějí.

Není to tím, že mají strach z rakoviny?

Karcinogenních účinků se můžete bát jen u uzenin, které si vyudíte doma. V masném průmyslu tato obava není opodstatněná. Dělají se totiž pravidelná měření kouře a každé zařízení je testované. Navíc se kouř pere.

Jako v pračce?

Když budete udit doma, vezmete dřevo, které je zrovna při ruce. Jednou třešeň, podruhé višeň a potřetí tam dáte dub a pak ještě buk. My udíme ve sto procentech pouze bukové dřevo.

Není na něm kůra, suky ani hřebíky. Je to čisté a krásné dřevo. Při hoření se uvolňuje kouř, který jde přes sprchu. Veškeré pevné částice, například saze, se sprchováním zachytí.

To znamená, že do udírny jde vypraný a čistý kouř.

Za komunistů se říkalo, že řezníci a zelináři se mají nejlíp. Platí to i dnes?

Společnost se na řezníky a zelináře dívá jako na někoho, kdo prodává na nějakém stánku. Ale to je finále. Za socialismu bylo všeho nedostatek. Od ledniček po maso. Když člověk něco chtěl, musel mít známého. A uzeniny či maso potřebovali lidé častěji než novou ledničku. Byl to pokroucený systém.

Co se změnilo?

Budete mít zájem: S miminem letadlem po Evropě

Úplně všechno. Od technologie výroby až po přísná hygienická pravidla. Pokud by člověk vyráběl uzeniny doma podle norem a předpisů, nezvládl by to. Ještě před třiceti lety byl problém sehnat mašinu z nerezu. A teď? Neexistuje mít ve výrobě stroj, který není z nerezového materiálu.

A pravidla Unie?

Zavedl se EUROP systém. Ten se využívá k hodnocení jakosti poražených hospodářských zvířat. E byla nejlepší kvalita a U byl standard.

Situace byla ovšem taková, že v kategorii E bylo tolik prasat, že se musela přidat ještě kategorie S a vznikl SEUROP systém. Za dvacet let se zkrátka tak moc zvýšila kvalita prasat a podíl libového masa, že Evropská unie musela přidat písmenko.

Myslím si, že za takových deset patnáct let nebude stačit ani to písmeno S a bude ještě něco lepšího.

Takže dědové by asi koukali.

Za časů mého dědy se zpracovávala zvířata, která ne vždy byla stoprocentně zdravá. Dělo se to tak do roku 1995 až 2000. A hlavně, doma se porazil vždycky ten králík, který se škaredě díval. Navíc existovala kategorie „podmíněně poživatelná“, o které rozhodovala veterinární kontrola.

Chovatel s kulhající krávou tedy u vás neuspěje?

Jsme vyhlášení tím, že chceme jen zdravá zvířata. Samozřejmě, že se chovatelé ptají, co s těmi nemocnými mají dělat. Ale když kravička není zdravá, dáme ji psům. I když by ji chtěl zemědělec semlít do párků a něco za ni dostat? V takovém případě říkám: víte co, já tu krávu naporcuji a dám vám vaše maso. Sníte ho? Tak vidíte. Vy byste to nejedl, tak proč bych to měl dát svým zákazníkům?

Z vašeho vyprávění nabývám dojmu, jako byste chtěl říct, aby lidé jedli uzeniny, protože jsou zdravé.

Nikdy nebyly potraviny tak bezpečné, jako jsou dnes. Za celou historii lidstva. Realita je taková, že vývoj půjde stále dopředu a potraviny budou ještě kvalitnější. Párek není jedovatý. Je zdravý. Ovšem člověk by měl mít i výkon. Když sním dvacet deka masa v kanceláři, bude mi těžko. Ale když jsem v lese, sním dvě klobásy, slupnu je jak malinu a za tři hodiny mám hlad jako tygr.

Začátkem loňského prosince se vaše firma stala firmou roku 2011. Co to pro vás znamená?

Je to obrovské zadostiučinění toho, že člověk má dělat svou práci dobře a nemá utíkat, když se mu nedaří. S problémy by se měl člověk vypořádat a bojovat. Frajer není ten vítěz na kopci, ale ten, kdo je na kolenou a dokáže se zvednout.

Byl jste také někdy na kolenou?

Ano, mockrát. Kolikrát jsem se proklínal, že jsem do masného průmyslu šel. Za pár dní jsem si už ale zase říkal, že je to vlastně fantastické. V oboru dělám nějakých, kristepane, čtyřicet let. Rozhodl jsem se velmi dobře.

I když je to obor, který je mediálně propálený, protože lidé mají stále pocit, že někoho šidíme a okrádáme, že máme prst na váze. Ale to není pravda. Ocenění je pro mne o to cennější, že jsme jeli do Prahy jako outsideři.

Myslíte coby řezník?

Téměř všichni si říkali: Řezník? A dělá párky? To má být firma roku? Nečekal jsem to. A když mou firmu vyhlásili, byl jsem překvapený. Zvlášť, když o titul bojovala třeba firma na výrobu garážových vrat. Krásných a dřevěných. A vedle toho řezník s krvavýma rukama, useknutým prstem a zamaštěnou zástěrou. Pochopitelně, že obrazně.

Je to pro vás i závazek?

Ano, ale nic se nemění. Tak, jak jsme dělali věci doteď, tak je budeme dělat i nadále. Ocenění je řečením toho, že politika, kterou dělám, je zdravá.

LADISLAV STEINHAUSER

* Narodil se 4. září 1954 v Brně.
* V roce 1979 absolvoval Vysokou školu veterinární v Brně.
* Od roku 1991 podniká v masném průmyslu prý proto, aby „si dokázal, že na to má nejen teoreticky“.

* Je děkanem Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno, kde přednáší o technologii a hygieně masa a masných výrobků.
* Je šéfredaktorem a předsedou redakční rady časopisu Maso, členem představenstva Českého svazu zpracovatelů masa.

* Ve volných chvílích píše beletrii a fotografuje.
* Je ženatý, má syna, dceru, vnuka a vnučku.

* K jeho koníčkům patří cestování, zvláště na motorce .

Nejlevnější německý salám je kvalitnější než český

neděle, 22. dubna 2018, 18:53

Předmětem srovnání byl točený a měkký salám, silné párky, rybí prsty, lahůdkový salát, jahodový jogurt a kysané zelí. Německé produkty prodávané za podobnou měrnou cenu obsadily v porovnání kvality dvakrát první místo.

České zboží se svou kvalitou nestalo vítězem ani jednou, obsadilo však třikrát příčku poslední.

Podle průzkumu společnosti GfK nakupuje v zahraničí 15 % českých domácností, 61 % z nich pak vyráží právě do Německa. Češi mnohdy nerozumí německy psaným etiketám, takže vybírají potraviny podle vzhledu a ceny produktu.

„Rozhodli jsme se porovnat, jaký je rozdíl mezi deklarovanou kvalitou nejlevnějších potravin prodávaných u nás a v sousedních státech.

Při nákupech jsme měli pouze dvě kritéria výběru – vzhledově se muselo jednat o výrobky podobného typu a vždy jsme kupovali ten nejlevnější produkt, který byl v nabídce,“ vysvětluje motivaci Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Redaktoři časopisu dTest nakoupili potraviny v české, slovenské a německé pobočce řetězce Kaufland, polském supermarketu Biedronka a v rakouské prodejně Spar.

Posuzovali jsme obsah, případně kvalitu nejdůležitějších složek, vybrané výživové hodnoty a přítomnost přídatných látek,“ komentuje přístup Hana Hoffmannová.

Srovnání nejlevnějších potravin dostupných u nás a v čtyřech sousedních zemích ukázalo, že kvalita je dost rozdílná. Německé produkty prodávané za podobnou měrnou cenu obsadily v porovnání kvality všech chlazených výrobků dvakrát první místo, konkrétně v kategorii točených salámů a měkkých salámů.

České zboží v kvalitě nezvítězilo ani jednou, na posledním místě se ocitlo třikrát, a to v případě měkkých salámů, rybích prstů a kysaného zelí. Pro někoho možná překvapivě nejlepší kvalitu v kategorii párků a lahůdkových salátů obsadilo polské zboží. Rakušané se mohou pochlubit nejkvalitnějším jahodovým jogurtem a kysaným zelím.

Slováci dosáhli alespoň jednou na první příčku, a to v hodnocení rybích prstů.

Méně rybího masa

V čem naše potraviny zaostávají? Nejlevnější rybí prsty koupené v Česku byly z mletého a strojně odděleného rybího masa. Masa bylo o 15 % méně než v prstech ze všech ostatních států. Český měkký salám ani silné párky nestačily obsahem masa na ty německé.

Našim uzeninám v porovnání s jinými uškodil také vyšší obsah tuku a soli. Český a slovenský lahůdkový salát dopadly nejhůře kvůli kvalitě použitého salámu. České kysané zelí obsahovalo konzervanty a nejvíc soli, skončilo proto na posledním místě.

Českému jogurtu se vedlo dobře, skončil na druhém místě hned za vzorkem z Rakouska.

V poslední době se pozornost veřejnosti i médií upíná k tématu dvojí kvality výrobků. „My jsme se podívali na potraviny i z jiného úhlu pohledu.

Inspekce: V Česku není problém s bezpečností, ale s kvalitou potravin

„Naše výsledky ukazují, že každý rok je jen zhruba 0,5 procenta potravin, které jsou škodlivé pro lidské zdraví,“ uvedl Pokora. Jako příklad škodlivých potravin uvedl výrobky se zvýšeným obsahem aflatoxinů či pesticidů. Jako nevhodné k lidské spotřebě bývají označeny zhruba dvě procenta kontrolovaných potravin ročně.

Procento potravin nesplňujících kvalitativní nároky je podle Pokory v posledních letech prakticky stabilní a pohybuje se mezi 13 a 15 procenty. „V loňském roce to bylo asi 14,6 procenta,“ podotkl.

„Naše výsledky za celých těch 20 let co jsem u inspekce, naznačují, že u výrobců tam těch problémů až tak moc není, diametrálně více naskakují v oblasti maloobchodu,“ řekl Pokora.

Inspekce si vytipovává kontrolované subjekty na základě analýzy rizik. Kritéria jsou pro výrobce i obchodníky shodná.

„U výrobců je to procento nevyhovujících mezi pěti a sedmi procenty, u obchodníků je to 22 procent,“ uvedl Pokora.

Česká republika není „popelnicí Evropy“

Kritici kvality potravin na tuzemském trhu a některá média dlouhodobě tvrdí, že potraviny v zahraničí, například v Německu jsou levnější a zároveň kvalitnější než v Česku. Toto tvrzení Pokora odmítá. Česká republika podle něj „popelnicí Evropy“ není.

„My si myslíme, že v Rakousku a Německu ty potraviny asi kvalitnější nejsou, ale oni neví, co jedí,“ poznamenal s tím, že v obou sousedních zemích nejsou žádné výsledky kontrol kvality potravin zveřejňovány.

„Tady je první náznak toho, že ta situace u nich nemusí být vůbec lepší než u nás,“ řekl Pokora.

Zároveň odkázal na v denním tisku nedávno zveřejněný test vídeňských párků od českých a zahraničních výrobců, z něhož vyšly ty domácí velmi dobře.

Podle jednatele uzenářsko-lahůdkářské firmy Váhala Ladislava Denka je v pořádku, že jsou na trhu různé segmenty potravin, pokud u nich cena odpovídá jejich složení.

Každý si musí udělat jasno, jestli je pro něj důležitější kvalita nebo cena. Přesto se v Česku vyskytují nešvary. Za exemplární příklad označil prodej párků označených výrobcem jako určených pro děti s obsahem drůbežího separátu.

„Toto považuji za určité zvěrstvo ze strany toho výrobce,“ podotkl.

Podle mluvčího Státní veterinární správy (SVS) Josefa Dubna dosahuje podíl závad zjištěných u živočišných potravin, které orgán kontroluje, okolo tří procent. „Závady jsou převážně v nedostatečném čištění nebo v kontrolních systémech,“ uvedl ke kontrolám ve výrobě.

Odlišný systém dozoru

Systém dozoru SVS je odlišný od systému dozoru SZPI.

SVS dohlíží na výrobu a zacházení s potravinami živočišného původu, které jsou podstatně rizikovější, proto je i četnost kontrol veterinárních inspektorů podstatně vyšší, řekl Duben.

„Pokud jde o závady zjišťované u samotných potravin, tak lze jednoznačně potvrdit, že klamání spotřebitele převládá nad zjištěními zdravotní závadnosti,“ sdělil mluvčí.

Výrazným tlakem a odbornou informovaností výrobců dosáhla SVS toho, že počet kontrol se závadou se dlouhodobě pohybuje kolem tří procent.

Závady jsou převážně v nedostatečném čištění nebo v kontrolních systémech (HACCP). Pokud jde o závady zjišťované u samotných potravin, tak lze jednoznačně potvrdit, že klamání spotřebitele (tj.

informace o složkách a jiné označování potraviny) převládá nad zjištěními zdravotní závadnosti.