Nová reality show Svatba na první pohled se tváří jako inovativní experiment, ale místo toho je sázkou na jistotu. Šimrá pod bradou očekávání společnosti, že mladí lidé mají žít ve spokojených hetero-párech. Podporuje představu, že svatba je středobodem života a rozvod životním selháním. Navazuje na historicky ozkoušený model výběru partnera rozhodnutím třetí strany.
Nedávno se mě klientka cestou ze soudu zeptala, zda si myslím, že mi práce rodinného právníka zasahuje do milostného života. V jejím hlase jsem cítila očekávání, že někdo takový v sobě jistě chová cynismus vůči lásce.
S klidným svědomím ale přiznávám, ze k mé profesní deformaci rozhodně nepatří vztahová skepse. Jestli mě něco deformuje, tak sledování reality show o manželství.
Právě reality show a docu-reality o vztazích a manželství podle mého názoru dokážou zachytit přístup společnosti dané země k manželství včetně jeho právních a společenských limitů lépe než sebedramatičtější soudní jednání.
Jaká je evoluce svatebních reality shows a docu-reality? Od lidsky trapných počátků jako The Bachelor, kdy se dámy ucházely o post té pravé pro televizního beta samce z výprodeje, je suverénně nejpopulárnější americká 90 Days Fiancé.
Kamera zde sleduje vztahy zrychlené do tří měsíců, vztahy pod časovým tlakem rozhodnutí uzavřít sňatek.
Nevyhýbá se problematice mladých nevěst z rozvojových zemí věkem těsně nad hranicí zákona, nigerijským „scamerům“ ani otázkám náboženské konverze a předsudků vůči muslimům a na osudech vybraných párů tak velmi dobře zachycuje přístup americké společnosti k imigraci a kulturním odlišnostem.
Devadesátidenní námluvy
90 Days Fiancé již více než sedm sérií dokumentuje příběhy párů, z nichž jeden je občanem USA a druhý z pohledu mezinárodního práva občanem třetího státu. Aby spolu mohli žít na území USA, musejí zažádat u amerických úřadů o takzvané snoubenecké vízum. Po jeho získání pak mají tři měsíce na uzavření sňatku – v opačném případě vízu skončí platnost a snoubenec-cizinec musí zemi opustit.
Zapojíme vědu
O něco méně populární, ale přesto celosvětově úspěšná Love Is Blind zase aspirovala na to, že výběr zbaví všech vzhledových předsudků. Účastníci si svého partnera vybírali jen na základě rozhovorů vedených přes neprůhlednou stěnu, zato s možností dát si k takovému konkurzu několik skleniček vína.
Po prvním kole výběru naslepo následovala společná dovolená, bydlení a – svatba, vše v řádu několika týdnů. Ne všechny páry, které se přes stěnu daly dohromady, nakonec svatbu uzavřely, nouze nebyla o dramatické útěky, dlouhá váhání či jednoduché „ne“.
Formát Love Is Blind měl jistě mnohem větší potenciál v USA, kde dobře poukazoval na předsudky při výběru partnera jiné barvy pleti a jeho přijetí rodinou, jeho přenositelnost do dalších zemí ale právě proto zůstává přinejmenším sporná.
Konečně se i Česká republika dostala (po dlouhé odmlce od legendárního Hledá se máma a táta či Farmář hledá ženu) na mapu svatebních docu-reality, a sice premiérou Svatby na první pohled, jejíž první díl před několika dny odvysílala televize Nova. „Televizní show, jejímž cílem je… zázrak lásky.
“ Novodobá trojice sudiček maskovaná za vědce, terapeuty a kouče účastníkům na základě vědeckého zkoumání (zasílání vzorků DNA až do daleké Ameriky a očmuchání zpoceného trička) též nalezne dokonale kompatibilního partnera. Toho sice nikdy nespatří, ale zato si jej mohou rovnou vzít za manžela.
A pak? Pak nikdo neví, ale podle ukázek nás čekají slzy jako hrachy, exotický ostrov, prostřihy na instagramové fotky a velký kamerový štáb.
Strach z „upadnutí do lásky“
Při jednom ze svých propadů do všepohlcující zamilovanosti jsem před několika lety narazila na sérii přednášek Slavoje Žižeka o lásce. (Ano, to je ten filozof z memů se Stalinem, který žertuje o zeměpisném rozdělení Evropy podle přístupu žen ke znásilnění.
) Čtyřikrát ženatý Žižek sám o sobě prohlašuje, že si musel vzít každou ženu, kterou kdy miloval. A právě obsah jedné z jeho krátkých přednášek mě ve vztahu k otázkám lásky formoval více než pětadvacetileté manželství mých rodičů, celoživotní víra v Boha, romány Hedwigy Courts-Mahler a všechny dosavadní zkušenosti dohromady.
Žižek mluví o „fear of falling in love“ – strachu z „upadnutí“ do lásky, nad kterou nemáme kontrolu, a analyzuje, jak se dnešní společnost snaží lásku zkrotit pod záminkou výběru. Vytrácí se spontaneita, osudovost – romance a tragédie, chcete-li. Máme strach z toho se skutečně zamilovat, a proto se snažíme jen mít někoho rádi.
Najít toho správného, ale hlavně nad výběrem neztratit kontrolu.
Jeden z párů, které dala dohromady Svatba na první pohled. Zdroj: TV Nova
Máme prostě strach do lásky spadnout. Máme strach, že pokud věcem necháme volný, živočišný, nadzemský průběh, nedopadnou tak, jak bychom si přáli a jak od nás společnost očekává. Proto se svěřujeme do rukou rodiny, do rukou kamarádů a kolegů.
Ti jako první suplují onen tým profesionálů ze Svatby na první pohled. To oni se nám jako první poohlížejí po kompatibilních protějšcích, nešetří radami, tipy ani triky. Selže rodina a kolektiv? Nasadíme vyšší kalibr, internet. Zde je výběr zcela v našich rukou.
Výška, váha, věk, profese – my sami jsme novodobými otrokáři bílého masa, tedy potenciálně vhodného genetického materiálu pro rozmnožování. Sejdeme se, očmucháme, vyzkoušíme kompatibilitu styku a chemie a rozhodneme se, zda to stojí za to.
Vědomě se rozhodneme, racionálně si vyhodnotíme partnerská pro a proti. Svoboda volby je ve skutečnosti smrtelnou křečí přirozené lásky.
Hodíme se k sobě, miláčku?
Možná si účastníci Svatby na první pohled pro sebe opravdu přejí jen to, na co má každý plnohodnotný účastník společnosti přece „nárok“ – vztah, kompatibilního partnera. Lásku.
Nepřejme si ale partnera, který má hezké fotky na Instagramu, malého psa v novostavbě na hypotéku a začíná jako podnikatel. Přejme si raději jako Slavoj spadnout do propasti poživačné, všeobjímající, naplňující lásky. Chtějme se v tom druhém ztratit, konečky prstů ohmatávat okraje jeho duše.
Cítit jeho vůni i přes ulici, milovat ho s jeho nedokonalostmi, šednoucími skráněmi, začínajícím bříškem a křivými zuby.
Když se dívám na obrazovce na ty (skoro bez výjimky) krásné mladé lidi, doufající ve vědu jako vyšší moc, která jim přiřkne to „ono“, je mi jich líto.
Vzpomenu si na statistiky, kolik procent žen za svůj život nezažije orgasmus (ani ne vaginální, prostě orgasmus). A jen tuším, kolik procent člověčenstva okolo nás zažije za život tu všepohlcující lásku, nad kterou nemají kontrolu.
Kolik, Slavoji, kolik? A vypočítal to tým odborníků ze Svatby na první pohled?
Vybíráme za vás
V začínajícím úspěchu Svatby na první pohled vidím kroky zpět k tmářství věků dávno minulých v převleku moderny.
Ke světu, kdy se bohaté dcery továrníka sezdávaly s bohatými syny továrníka, ke světu, ve kterém vám rodiče v patnácti vyvolili toho pravého a vy jste s ním šťastně a vesele žila až do smrti, možná bez lásky, ale to jste neměla šanci pochopit. Možná byste chtěla zůstat bezdětná, jenže jste neměla šanci si děti nepořídit.
Manželství by možná skončilo rozvodem, jen vám právní rámec neumožňoval rozvod provést. Princip je stále stejný: ostatní vědí nejlíp, kdo a co je pro vás nejlepší, a ještě vás zbaví toho obrovského břemene volby a výběru.
Škoda jen, že většině diváků a účastníkům nikdo nevysvětlil, že u skutečné lásky žádná volba neexistuje. A že rozvod jako opak svatby není symbolem životního selhání. Rozvod je pro stovky a tisíce manželů osvobozením a začátkem nové cesty.
Je načase přestat na něj pohlížet jako na selhání a negativní statistiku, ale jen jako na právní nástroj v životě žen a mužů, který nemusí být o nic lepší ani horší než svatba.
Možná by stálo o tom natočit také nějakou docu-reality, která bude stejně jako americké formáty lépe a skutečně odrážet stav české společnosti. I kdyby to mělo být až na druhý pohled.
Hledáte seznamka
Lifebuilding je jeden z hlavním důvodů, v čem se WithYou liší od ,,běžných seznamek“. Spojujeme lidi v reálném světě, tedy na akcích, na kterých se spříznění lidé budou moci vidět osobně a poutavou formou se blíže seznámit. Pravidelně budete mít možnost se setkat při zajímavých činnostech jako např.
Tématický víkend, kurz vaření, úniková hra a mnohé další.
Internet, mobilní aplikace, sociální sítě – lidé by k sobě měli mít bliž, než kdykoliv předtím. Soudí druhé jen podle vzhledu a pak se diví, jak málo potkávají protějšky podobných zájmů, vlastností a priorit. To je virtuální život. Skutečný život je přesně opačný. With You je pro skutečný život….
Zábavná mezinárodní seznamka pro vás
Myslel jsem si, že se na seznamku můžou registrovat taky muži. Nikde jsem se nedočetl, že nemůžou. Jenže pak jsem zjistil, že se mi nenabízí žádný katalog žen. Tak jsem svůj profil zase smazal.
Narazila jsem na seznamce na to, že tam jsou jenom cizinci, a já nejsem moc jazykově vybavená. Nedomluvila jsem se s nimi a nepomohl mi ani internetový překladač. Za mě špatné rozhodnutí. Šla jsem na seznamku s vidinou, že se tu seznámím s nějakým Němcem a budu žít slušný a spokojený život.
Bohužel v katalogu mužů mě nikdo nezaujal, a to nejsem přehnaně náročná. Navíc většina z nich je mnohem starších, než jsem já. Seznamky srovnáváme za vás, abyste měli seznamování jednoduší. Přinášíme přehledný přehled vybraných a nejlepších seznamek na českém interntu! Tam, kde vše začíná. Domů Seznamky Recenze Články Kontakt. Evropská seznamka.
Lovino Srovnání seznamek Evropská seznamka seznamka. Jaké jsou oblíbené seznamky?
Oblíbené seznamky v ČR. Populární seznamka, vážné seznámení i flirt. Academic Singles Nejvyšší možná bezpečnost Registrace zdarma Možnost seznamovat se celosvětově. Přejít na stránku.
10 důvodů proč zvolit služby online zahraniční Evropské seznamky
Seznamka 18 let, spíše flirt a milenci. Seznamka pro starší a seniory, registrace od 40 let. Singles 50 Musíte být starší 40 let S jistotou najdete partnera ve své věkové skupině. Deset zaručených seznámení. Stoprocentní anonymita. Jsou ale i tací, kteří se chovají férově, a to na obou stranách. Těch je bohužel podle mého jen asi dvacet procent.
Ženy velmi často podvádějí v údajích o svém věku a váze. Stačí si dát fotku o deset let mladší, o deset kilo lehčí, nebo vůbec někoho jiného. A muži se mohou přetrhnout.
Dokonce i přes její případné nevhodné, studené chování jí dotyčný píše dál a taková žena nabude většího sebevědomí. Má nad muži moc.
V jednom okamžiku jich píše tolik a každý se snaží, aby zapůsobil… To se v reálném světě prakticky nestane, tam je pravděpodobnost takové situace minimální.
Proto je to tak opojné a může to svést i k nečestnému jednání. Muži zase švindlují podobně jako akční hrdina z příběhu Moniky. Napíšou univerzální zprávu a tu pošlou jako první kontakt, kterým se snaží zaujmout.
Jenže háček je v tom, že tuto zprávu posílají desítkám a někdy i stovkám dalších žen. Cesta k cíli je kvantita. Čím více žen takový lovec osloví, tím větší šance na úspěch.
Jediný parametr, který je zajímá při rozhodování, zda a komu pošlou univerzální text, je vzhled.
Podvody při seznamování na internetu někdy skončí až před soudem — třiadvacetiletá žena pod přezdívkou Pipka vylákala z mužů jeden a půl milionu korun. Všem naslibovala společný život. Vloni za to vyfasovala čtyři roky nepodmíněně. Důležitost vzhledu potvrzuje i padesátiletý architekt Adam, který má ovšem jinak velmi seriózní úmysly. Pokud se otevírá příliš rychle, není to zcela běžné.
Mezinárodní seznamka pomůže seznámit se s cizincem a najít pravého partnera | Planet Romance
A určitě by mě také zajímalo, proč se druhý chce vlastně seznámit, jakou dělá profesi, kde bydlí, nebo zda tají svou osobní identitu. Tím se řídila i dvaačtyřicetiletá Ilona.
Informace od sympatického cizince, který jí odepsal na jedné z placených mezinárodních internetových seznamek, si řádně prověřila.
Když se s Paulem seznámila, měla za sebou rozvod a vleklý milostný trojúhelník. Že když si informace o člověku, se kterým se stýkám, ověřím, nemůžu naletět. Dnes už ví, že se zmýlila.
Paul byl sympatický, vzdělaný, a coby učitel angličtiny naprosto profesionální.
Když ji požádal o výpomoc při shánění žáků na soukromé lekce, ráda ho doporučila svým kamarádům. Ostatně, ti s ním byli velmi spokojeni. Paul se s Ilonou scházel dvakrát třikrát týdně, zdokonaloval její angličtinu a zdálo se, že se mezi nimi rozvíjí hezký vztah. Prozradil jí, že je rozvedený, jeho manželka a děti že žijí ve Španělsku a on chce v Česku začít nový život.
Ameriky, Anglie, Německa, nebo západní Evropy. Jistě vycítíte velkou snahu o Vaši naprostou spokojenost, a že si vážíme, že jste naší klientkou. Flying Hearts® je seznamovací agentura, poskytující seznámení evropských žen s cizinci z Ameriky nebo západní Evropy. Exkluzivní aplikace Inner Circle , která odstartovala v Amsterdamu začátkem roku , má už přes 1,4 milionu členů.
Uživatelé jsou před přijetím podrobeni důkladnému screeningu, ale informace o tom, jaké podmínky musí před přijetím do elitního klubu skutečně splnit, zůstávají tajemstvím.
Ne tak je tomu s Luxy , luxusní seznamkou pro super bohaté, kde jsou uživatelé vyzýváni k tomu, aby prokázali příjmy a předložili své daňové přiznání.
Aby se tam vůbec dostali, očekává se, že za rok vydělají alespoň dolarů.
Dalším důležitým faktorem je bydliště a životní styl. Řídí ji z přestavěné stodoly v Northamptonshire a k dnešnímu dni má přes aktivních uživatelů. Právě proto jsme přišly s aplikací Muddy Matches, která je určená těm, kteří se nebojí trávit čas na venkově. Měsíční členství vás vyjde na 26 liber.
Pro komunitu, která často žije na osamocených venkovských lokalitách, je to ideální příležitost, jak se setkávat s novými lidmi. Zdá se, že existuje aplikace pro všechny. Máte zájem o rande s někým, kdo má psa?
Single od rozvodu, láska v nedohlednu
Jakub žije sám šest let. Od doby, kdy se rozvedl a musel si najít bydlení jinde. Na počátku to byla nutnost vyplývající ze situace rozdělení rodiny. Roky však ubíhaly a přechodná situace se stala trvalou. Zvykl si na to, že má čas pro sebe, když potřebuje. A pokud nechce být sám? Dříve či později se vždycky někdo najde.
Znamená to, že je Jakub se samotou spokojený?
Řekněme spíše, že mu momentální stav nevadí. Rád by v budoucnu znovu založil rodinu nebo měl aspoň tradiční trvalý vztah, ale zároveň není v situaci, kdy by měl potřebu řešit to akutně ,,za každou cenu“.
Po předchozím manželství je v očekáváních obezřetnější a věnuje víc času výběru ideálního partnera. Je schopný vztah hned přerušit, pokud ví, že by to nefungovalo.
Tím ušetří zbytečné trable a zklamání oběma.
Jakube, ovlivnilo manželství tvůj názor na hledání vhodného protějšku?
Určitě ano, říká Kuba. Je jasné, že ve vztahu musí přicházet určité ústupky z obou stran a že jsou třeba těžší chvíle, které je potřeba přečkat a vydržet, až bude zas lépe. V mém případě to ale bylo natahování něčeho, co fungovat nemohlo a člověk si to jen omlouval a říkal si, že bude líp.
Obezřetnost při výběru protějšku je o vyvarování se podobným situacím, byť to nikdy nejde zaručit stoprocentně. Ale jde třeba v počátečním období vztahu sledovat různé vzorce chování, které se opakují. Popřípadě si všímat určitých podobností v typech partnerek.
Ale no tak. Není nefér se na nové partnerky dívat ,,skrz prsty“?
To bych byl nerad, říká Jakub. Beru to právě naopak. Je to myšleno pro dobro obou, protože právě z manželského vztahu vím, jak komplikovaný je rozchod po mnoha letech a zvláště, pokud se to týká dítěte. Chápu, že to může pro někoho vyznívat tvrdě, navíc pokud se ta žena chce co nejdříve zamilovat, mít co nejdříve pevný vztah a “jistou“ budoucnost.
Neberu to tak, že bych si druhého nevážil nebo se nechtěl vázat. Jsem monogamní typ, který nepotřebuje mít otevřená zadní vrátka, nemám potřebu nijak křížit vztahy, mít milenky apod.
Právě proto s nimi o těchto pocitech mluvím od počátku vztahu, i když se to někomu třeba nemusí líbit.
Přijde mi to ale k druhému férovější, než se užírat nějakými pochybami uvnitř a partnerce se svěřovat, až když je pozdě.
Rád poslouchám alternativní hudební směry a český underground, říká Kuba. Hodně čtu a v mládí mě nejvíc ovlivnilo hnutí Beat generation. Od minulého roku sem tam rekreačně běhám. A jsem rád v lese, směje se. Nemám rád MHD a auta.
A co manželství? Jak ho vnímáš teď a před lety, když ses ženil? Šel bys do toho znova?
Pro mě je manželství nebo spíše trvalé partnerství nejpřirozenější formou života. Ale nejsem typ, který by po pár měsících vztahu utíkal na radnici. Kdybych byl žena před čtyřicítkou a přál si děti, určitě bych na to pospíchal mnohem víc, ale v takové situaci jako muž prostě nejsem.
Výhodou partnerství mohou být zaprvé děti a potom samozřejmě společné zázemí a možnost sdílet pocity a zážitky s někým, na koho jste zvyklí, komu důvěřujete.
Záleží, jak si to partneři dokáží zařídit, aby pro ně byl vztah co nejsilnější – a přitom vzácný – i po letech, či desítkách let.
V přirozené a nenásilné schopnosti udržovat vztah čerstvý a zajímavý vidím alfu a omegu partnerství. A jsme zpět u vhodného partnera.
Jinak si nemyslím, že by se od první svatby moje vnímání manželství změnilo. Rozdíl je jen v přirozeném dozrávání a pečlivějším výběru protějšku.
Výběr je tedy pro tebe důležitý. Podle čeho si protějšek vybíráš a kde hledáš?
Začnu od konce otázky. Jako spousta dalších lidí v dnešní době si to zjednodušuji kontakty na internetu. Mohl bych v oblíbené kavárně oslovit sympatickou dívku nebo svým chováním zapůsobit tak, aby mě oslovila sama.
Ale na to jsem asi příliš velký introvert. Dívky na seznamkách občas píší, že si připadají jako zboží v supermarketu, ale jsou tam také z vlastní vůle a kvůli svému cíli.
Využívám tam tedy hlavně možnosti výběru a pestrosti, koho oslovit.
Počáteční výběr je o mně blízkém vkusu, může se to týkat hudby, knih nebo filmů. Stejně všechno začíná až při osobním setkání. Na jednu stranu mezi dvěma může fungovat intuitivní „chemie“ bez ohledu na to, zda zrovna posloucháme stejnou hudbu.
Na druhou stranu je vždy někde v pozadí představa, zda si s takovým člověkem dokážu představit žít třeba za deset let. Postupem času jsem se naučil netrápit se tím, pokud to nevyjde.
Ne vždy je třeba skončit s někým v posteli, či na radnici a uvolněné popovídání u kávy nebo piva může život také příjemně zpestřit.
Je těžší seznamovat se, když už máš dítě z předchozího manželství?
To je hodně individuální, ale osobně to nechci vnímat jako nějakou přítěž. Dítě je pro mě jedno z mála pěkného, co z nepovedeného vztahu vzešlo. Na seznamkách je mnoho mladých dívek, co tvrdí, že děti nechce. Těžko říci, u které pohled změní dospívání a které to vydrží do konce života. A samozřejmě je to případ od případu, kdy dokáží dítě z předešlého vztahu přijmout.
Zároveň některé ženy tolik netrápí samotná existence potomka z předešlého manželství, jako že je kontakt s dítětem propojený s kontaktem s ex manželkou. A jelikož bývají vztahy často i po rozvodu napjaté, je pro ně mnohem větší problém řešit minulost, kterou dítě chtě nechtě propojuje až do současnosti.
Láska i sex se stěhují na internet, říká psycholožka Laura Janáčková
„Láska si k sobě cestu vždy najde. Pandemie covidu urychlila trendy seznamování, které jsou již několik let patrné.
Na rozdíl od naší generace, kdy první seznamovací kontakty mezi mladými lidmi probíhaly prostřednictvím školy, společných přátel, je dnes situace jiná.
Průzkumy uvádějí, že již v roce 2017 jasně dominovalo seznamování přes sociální sítě,“ prozrazuje odbornice na mezilidské vztahy Laura Janáčková.
Když jsme spolu domlouvali tento rozhovor, prozradila jste mi, že finišujete knihu. Čemu se v ní věnujete?Věnuji se v ní vzácným vrozeným metabolickým onemocněním. Jsou to tíživá, chronická onemocnění se zvýšenou mírou úmrtnosti v dětském věku.
Kniha je určena především rodičům dětí, kteří potřebují odhodlaně s láskou, trpělivostí a pokorou provést své děti tímto nelehkým údělem. Vzácná onemocnění nejsou častá a kniha bude mít maximálně stovky čtenářů, jsem však velmi ráda, že jsem dostala příležitost ji napsat. Bylo to nelehké téma, ale s výsledkem jsem spokojená.
Věřím, že bude nápomocná pro mámy, táty a další pečující dětí se vzácným vrozeným onemocněním.
Trpělivost. To je rozhodně jedno z témat posledních měsíců. Jak byste nějak stručně popsala „lásku v časech pandemie“? Láska v době pandemie je nesamozřejmá, vrtkavá, často on-linová, mnohdy odloučená, občas i roušková a někdy osamocená.
Přečíst článek ›
Již zkraje pandemie se říkalo, že jsou jen dvě varianty, buď vzroste počet rozvodů, nebo počet porodů. Jak to dopadlo?Statisticky přesně se to zatím nedá říct, neboť děti počaté za pandemie se teprve rodí a stejně tak rozvody jsou v právním řízení nebo v přípravě.
Podle situace z praxe, kterou potvrzují i rozvodoví právníci, není soužití párů v této době vůbec jednoduché. Nejsme zvyklí žít intenzivním rodinným životem a už vůbec ne na malém prostoru bytu se sníženou možností vnější zábavy a kontaktů.
Z toho vzniká celá řada problémů od hádek až po dočasné odloučení či rozstěhování. Nemalou roli v partnerském soužití také sehrávají milenky-čekatelky, které se bouří a vnášejí neklid do trvalých vztahů. Aktuální situace na porodnických sálech také nenasvědčuje výraznému nárůstu nově narozených miminek.
Zdá se tedy, že v současné době existuje celá řada variant partnerských vztahů, nikoli pouze utužení plozením dětí či rozvod.
Proměnil se nějak sexuální život Čechů? Přece jen mít doma neustále děti asi může být komplikace.Počáteční sexuální nadšení spojené s představou déletrvající dovolené bylo brzo vystřídáno sexuálními problémy vycházejícími převážně z psychických faktorů, jako je stres, úzkost, partnerský nesoulad, deprese.
Psychickou stabilitu člověka narušuje nejen stálá obava o zdraví své i svých nejbližších, ale též finanční situace spojená s pracovními dopady ovlivňujícími partnerské a sociální vazby.
V partnerském vztahu se tak často lidé setkávají s podrážděným chováním, slovními útoky, značkováním či obviňováním, které jsou příčinou mnoha hádek a nedorozumění. Navíc omezený prostor spojený s trvalou péčí o děti také sexu nepřeje.
Nejčastějším problémem, který nyní v mé ordinaci lidé řeší, je rozdílná sexuální apetence či dočasný nezájem o sex. Muži si též častěji žádají léky na podporu erekce, mnohdy spíše z důvodů nejistoty než skutečných problémů.
Zároveň odpadla velká část možností scházet se, seznámit se. Jaké to má a bude mít dopady v budoucnosti?Láska si k sobě cestu vždy najde. Pandemie covidu urychlila trendy seznamování, které jsou již několik let patrné.
Na rozdíl od naší generace, kdy první seznamovací kontakty mezi mladými lidmi probíhaly prostřednictvím školy, společných přátel, je dnes situace jiná.
V USA průzkumy uvádějí, že již v roce 2017 jasně dominovalo seznamování přes sociální sítě. Konkrétně 37 % párů se seznámilo on-line. Dnes si troufnu říct, že se u nich uvedené procento, v důsledku omezení vyvolaném pandemií, pohybuje okolo 50 %.
U nás se tento trend díky opatřením spojeným s prevencí onemocnění také rychle rozvíjí, a tak si nemyslím, že v budoucnu by láska nevzkvétala. Ostatně naše základní pudy nás k ní vždy přivedou.
Přečíst článek ›
Podle všeho nás přivedly také k erotickým pomůckám, protože jejich prodeje údajně raketově vzrostly.Zájem o erotické pomůcky vychází z potřeby zlepšení osobního sexuálního života či oživení života v páru.
Do popředí se dostávají stále technicky dokonalejší možnosti, rychle se rozvíjí i pomůcky s využitím virtuální reality.
Nebude dlouho trvat a i Češi si vyzkoušejí virtuální lásku (sex) s partnerkou, třeba i na dálku, za zcela jiných podmínek, než máme k dispozici nyní.
Takže škola on-line, práce on-line, večírky on-line, už je možný i nějaký sex on-line. Zeptal bych se: kam ten světě spěje?Spěje k on-linu. Nesmíme zapomínat že on-line i v sexu má plno výhod.
Loni třeba díky izolaci významně pokleslo šíření pohlavně přenosných chorob. Ale buďme klidní, nakonec život off-line bude vždy preferovaný zvláště v soukromí.
On-line je totiž láska i sex jen on-line hra a člověk si touží hrát i jinak.
Již jste naznačovala, že zvlášť náročný je současný stav pro milenky. Co byste jim poradila?Myslím, že problém mají všichni.
Obecně se situace vyvíjela tak, že v důsledku opatření muži trávili většinu času s rodinami, nebylo tak jednoduché pečovat současně o milenecký vztah, který tím trpěl.
Milenky si začaly uvědomovat více svou pozici a roli „milenky“ a narůstaly pochybnosti o nenaplněných slibech a vyznáních. Navíc na ně doléhala odloučenost, samota a strach. V této chvíli člověk může přehodnocovat svůj dosavadní život a hledat priority.
Stres pak mnohdy vede k unáhleným rozhodnutím a činům. Díky nim pak vzniká partnerská krize na všech stranách. Je rozumné, když vzniklou situaci zainteresovaní řeší u odborníka a vyvarují se unáhlených rozhodnutí, kterých by později litovali či by ublížili tam, kde by si to člověk nejméně přál.
Zatím jsme se bavili jen o krátkodobých dopadech, ale domníváte se, že celý ten pandemický rok (cokoli z něj) ovlivní lásku, sex a lidstvo trvale?Jistě, z našich životů se pomalu vytrácí jistota, kterou jsme po mnoho let díky pokrokům vědy a techniky získávali.
Lidé se musejí učit žít v jiných podmínkách, s větším vytížením, výraznějším stresem než předcházející generace. Tlak na výkon, hrozba dalších pandemií, spolu se vzrůstající nepřiměřenou emancipací žen, povede k mnoha změnám, které ovlivní nejen lásku, ale i sex.
Spějeme do doby, kdy se muži chtějí čím dále tím méně vázat k trvalým vztahům, kdy ženy čím dále tím méně nacházejí partnery, kteří by splňovali jejich očekávání.
Trendy dnešní doby tomu nasvědčují, rychlý rozvoj virtuální reality, rostoucí počet umělých oplodnění, alternativy nahrazující osobní seznamování i kontakt postupně budou měnit život následujících generací.
Přečíst článek ›
Je svatý Valentýn. Slavíte ho? Nebo je podle vás v tuzemsku dnem lásky stále především máchovský 1. květen? Nebo oba?Čím víc stárneme, tím zpravidla více lpíme na rituálech. A je to dobře.
Dávají nám řád, jistotu a ukotvují nás v čase, který plyne rychleji. Nejsem výjimkou a slavím oba svátky. Valentýna hezkou večeří s perlivým rosé a 1. máj hledáním třešně, pod kterou se budu líbat.
Slavím i MDŽ a dokonce i den dětí, protože je to současně můj svátek.
Co byste poradila párům, kteří chtějí Valentýna oslavit? Přece jen romantický hotýlek letos tak nějak nepřipadá v úvahu.K romantice není třeba hotýlků.
Stačí si vyčlenit čas jen pro sebe a svého partnera. Probrat s ním, co by vám oběma společně udělalo radost, a také si připravit vzájemná milá překvapení. Prostě Valentýn nemusí být jen o Maledivách a diamantech.
Ale na druhou stranu, diamanty žádnou ženu neurazí.
Laura Janáčková
Psycholožka, sexuoložka a autorka knižních bestselerů Muži chtějí potvory, Muži chtějí milenky, Poznej muže beze slov atd. Je docentkou klinické psychologie Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, zakladatelkou Institutu partnerských vztahů a prorektorkou Vysoké školy aplikované psychologie.
Láska přes Internet aneb virtuální romantika – diskuse – Dáma.cz
Reklama:
- jíž se nikdy nebude moci dotknout?
- Ještě před několika málo lety by si asi nikdo nedokázal představit, že dnešní milenci dají přednost před romantickým Petřínem raději svému počítači a budou si psát svou schůzku on line, že šumění větru, zpěv ptáků a jiné romantické pozadí nahradí pípání počítače nebo vzrušující cvrlikání připojujícího se modemu.
Ano, láska přes Internet není nic nemožného, ba naopak – není nic jednoduššího. Jestli si myslíte, že film Láska přes internet je jen fantazií přizpůsobenou romantické komedii, pak se hluboce mýlíte.
I já patřím mezi ty, kteří si našli partnera přes internet, ale nebylo to až tak přesné jak ve zmiňovaném filmu, „on“ (mého srdce šampión) mě jednou zahlédl v menze a pak jsem čistě náhodou seděla v počítačové učebně u vedlejšího počítače a psala přátelům maily.
„On“ si jednoduše opsal mou adresu a tak začalo dlouhé a velmi romantické dopisování. Takže to vlastně nebyla ta „pravá“ láska přes Internet, protože on mě viděl, zato já jeho ne. Snad jen Meg mohla vyjádřit ty pocity, kdy jsem přišla k počítači a emailová schránka byla prázdná.
I to nekonečné čekání den co den, jestli „ten krásný neznámý“ napíše. Člověk se u dopisování dozví nekonečně mnoho věcí, ale také všechny nemusí zdaleka odpovídat pravdě, já měla štěstí, sešli jsme se, jiskra přeskočila a všechno bylo jasné.
Další emailové pozvání na večeři při svíčkách už bylo jen symbolické, protože od té doby jsme trávili čas už jen spolu – z očí do očí, ne z monitoru na monitor. Doteď se mi zdá neuvěřitelné, že se něco takového mohlo stát právě mě a od té doby považuji počítač za přítele a ne jak většina jiných žen za čas užírajícího despotu.
Chvíle, které pro mě nastaly po ukončení on line dopisování jsou pro mě nezapomenutelné, ale je tisíce lidí, kteří dnes a denně flirtují, dvoří se, oddávají, a také podvádějí on line a ti od obrazovky oči neodlepí a nikdy se nesejdou a ani nechtějí sejít.
Zakázaná kybernetická pletka může být klidně příčinou rozpadu mnoha manželství. Ačkoli se flirtující člověk na drátě nedopustil cizoložství v pravém slova smyslu, v očích partnera (manžela) jistě nevěrný být může.
A bodejň by ne, vždyň konverzace se může vyvíjet i nějak takhle:
On: „Chystám se do postele.“ Ona: „Jsi nahý?“ On: „Ještě ne�, ale mohu být.“ Ona: „Svlékni se a popiš mi, jak to děláš.“ On: (popisuje každou část oděvu) Ona: „Je už tvrdý?“
On: „Tvrdne.“
Jak se má pak tvářit manžel, který přijde na tyto partnerovi grafické fantazie? Pro mnoho mužů a žen, zejména pro ty, kdo jsou unaveni svým společným životem, nabízí kybernetická romantika šanci vytvořit spojení s opravdovou lidskou bytostí bez rizika zavazujícího vztahu. Pro ženy může být navíc tento stav uspokojivější než normální vztah. Nutí partnera ke komunikaci, což je akt, kterému se muži velmi vyhýbají.
V úvodních fázích vypadá komunikace přes Internet (jak chatování, tak emailová pošta) poměrně neškodně. Pro dotyčný pár je to období nevinného objevování, čas zjišňování obecných faktů o virtuálním partnerovi.
Jakmile však dva lidé naváží mentální spojení, je fakticky velmi pravděpodobné, že konverzace brzy postoupí od témat jako profese a koníčky ke vztahům a k lásce.
A najednou se od počítače nemůžete odtrhnout (tento neodvratitelný vývoj situace mám důkladně ověřený).
Jenže pozor, v této fázi by jste se neměli bláznivě zamilovat (což snad prakticky ani není možné), ale zauvažovat nad tím, jestli si můžete být jisti, že informace od vašeho on line partnera, je pravdivá? Když uvážíte, že jen 10% uživatelů Internetu tvoří ženy (i když teď už to možná není pravda), je poměrně dost pravděpodobné, že váš on line partner není ona, nýbrž on (a nebo taky naopak). Vaším nejromantičtějším a nejvíce sexy internetovým přítelem, může být klidně i vaše nejlepší kamarádka, která si z vás tropí špatné žerty (a přiznejme si, že ona na rozdíl od mužů ví, jak na romantickou duši). A jak teprve musí být rozčarovaný virtuální milenec, když se z dvaadvacetileté sexbomby najednou vyklube plešatý, sádelnatý, šestasedmdesátiletý muž. Velmi snadno se zamilujete do někoho, o kom nemůžete s jistotou tvrdit vůbec nic. Podvod? Jak se to vezme. Každá hra má svá pravidla. Jiná platí na Petříně, jiná na obrazovce. A proto se řiďte heslem „důvěřuj, ale prověřuj“, dopisuj a pak chtěj skutečnou schůzku (pokud váš přítel ovšem není právě z Austrálie).
autor : -lev-
reagovat vymazat Jay62 29.9.2012 8:02 21% + –
Žijete sama? Štěstí v lásce se přitom dá naplánovat, stačí udělat první krok
Zdroj: Shutterstock
Psycholog Jeroným Klimeš říká, že rozchod je horší než rakovina. Sám si prošel obojím. „Lidé čekají, že to za tři měsíce budou mít za sebou, to je ale naivní představa. Trvá až pět let, než se z rozchodu opravdu vzpamatujete, a to ještě jen za předpokladu, že všechno jde dobře,“ tvrdí Klimeš.
Mezinárodní studie ale zároveň ukazují, že ze smutku se lidé přece jen zotaví, a dokonce i mnohem rychleji. I přes obrovskou bolest netrpí většina lidí závažnějšími problémy již po 18 měsících. To je ta dobrá zpráva. Ta horší je, že až 60 procent žen mívá obrovský pocit selhání, ale také strach, že by se jim něco podobného mohlo stát znovu. A ten přetrvává.
Mám za sebou dva rozvody a tři svatby a říkám: No a co, tak se to stane. Jednou jste to přežila, přežijete znovu!
Od facek k filmu
Poprvé jsem se vdávala v pětadvaceti. Do manželství jsem se nahrnula jako velká voda a stejně rychle jsem z něj po půl roce vycouvala. Říkal, že mě miluje, ale nechal mě doma samotnou i na Štědrý den. Kamarádi a kulečník byli zábavnější. Zkrátka si dál jel po svém, to mě ubíjelo, tohle vidím, když si na svoji první svatbu vzpomenu.
Podruhé jsem se vdávala s pocitem, že jsem zamilovaná doživotně. Byl chytrý, zábavný a dost sexy. Jenže po narození dcery začal být taky hodně majetnický a brzy došlo i na facky. Následoval útěk do azylového domu, návštěvy u psychologa – a roky utíkaly.
Trvalo dlouhých sedm let, než jsem si dovolila myšlenku, že nejsem porouchaná a že normálního chlapa si ještě najít dokážu. A že si ho ale vážně zasloužím. Dokonce jsem si svého dalšího muže vysnila. Do nejmenšího detailu. A každý večer jsem si pouštěla v hlavě před spaním film, jak budu žít za dalších deset let.
Někde jsem si totiž přečetla, že tak se dá mozek vytrénovat, aby přestal myslet na to zlé a naopak šel naproti tomu lepšímu.
Na tuhle „snovou terapii“ od té doby nedám dopustit. Vůbec nic nestojí, jen soustředění, vůli a víru to změnit. Jsem přesvědčená, že právě díky ní mám dneska to, co mám. Letos to bude právě deset let, co žiju s mužem svých snů a moje třetí svatba je nejšťastnějším dnem mého života.
Dá se skutečně štěstí naprogramovat?
Známý německý kouč Veit Lindau tvrdí, že rozhodně! „Vizualizace připraví vaši hlavu a tělo na reálnou situaci, třeba právě na nový vztah. A až přijde čas, budete perfektně připravena.“ Sám o tom vydal knihu Přehoď výhybku a splň si svá přání, která se stala bestsellerem.
Do roka a do dne
Nejsem sama, kdo na opravdovou lásku nepřestal věřit ani po životních karambolech. Hana (48) ovdověla v osmatřiceti a zůstala sama s pětiletou dcerou a nově postaveným domem. Půl roku plakala každou noc. „Měli jsme s mužem skvělý vztah a dlouho trvalo, než jsem ho ze života definitivně pustila. Už jsem se ale nechtěla trápit.
“ Další vztahy byly krátké a nedopadaly dobře, ale Hana nelituje, učila se prý na nich, jací muži vlastně jsou. „Jen jsem byla moc důvěřivá, proto mi to zbytečně ubližovalo. Je lepší jít do seznamování s tím, že člověk nic moc nečeká, to ale vím až teď.“ Pak se seznámila s mužem o dost starším a vdala se znovu.
„Chtěla jsem takzvaně chlapa do baráku, na který jsem nestačila, a taky jsem utíkala ze samoty. Byla to však obrovská chyba. Od svatby totiž musíte vždycky čekat maximum,“ říká Hana s tím, že na rozvod došlo už po čtyřech letech. „Byla to ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat.
Nebyl zkrátka ten pravý, a tak se vlastně stydím jen za to, že jsem neměla dost naděje, že na mě štěstí přece jen čeká.“
Do roka a do dne od rozvodu se Hana přihlásila na seznamku. „Ten den jsem si naplánovala a skutečně vše dodržela. Vyplatilo se. Mám báječného partnera, i když to není klasická láska přes internet.
“ O svých pokusech na seznamkách totiž vykládala kamarádce, ta později jejími historkami bavila své známé a mezi nimi byl někdo, kdo měl zrovna volného kamaráda… slovo dalo slovo. „Už se známe přes rok, já začínám uvažovat o třetí svatbě a ničeho z toho, co bylo, nelituju.
Nebýt předešlých zklamání, nevěděla bych, že tentokrát je to tak jiné, že můžu doufat, že to je navždy.“
Dohromady byla Hana sama pět let a tvrdí, že na samotě není vůbec nic bezpečného. „Jsou to stojaté vody a musíte z nich co nejrychleji pryč.“ Za pravdu jí dává i psycholožka Karolína Králová. „Dnešní doba vztahům nepřeje.
To je statistický fakt. Čtyřicet procent matek vychovává své dítě buď samo, nebo s někým, kdo není biologickým otcem. Ale pokud se na to podíváte z druhé strany, zjistíte, že máte mnohem víc možností se zamilovat, než měly naše babičky.
Třeba i díky seznamkám.“
Happy end díky kamarádce
Bylo jí devatenáct, když se Marie (70) vdávala poprvé. Brzy čekala dítě, pak šel manžel na vojnu. Po půl roce jí napsal, aby se s ním rozvedla. Dost pil a rovnou z vojny se chystal vrátit zpátky domů k mamince. „Nebyl připravený na dospělý život, tak jsem ho nechala jít,“ vypráví Marie.
Podruhé šla k oltáři s rozvedeným mužem, se kterým se znali léta od vidění a nakonec spolu začali chodit. „Já měla dceru, on měl dceru, holky si rozuměly, a tak jsme si řekli: Proč ne? Zkusíme to.“ Velmi brzy ale Marie zjistila, že má doma chorobného žárlivce. „Z výčitek byly najednou hádky, pak se přidaly nadávky, až mi jednou vrazil takovou facku, že spadla polička v kuchyni.
Tak šel. S ním se ale nadlouho vytratila i naděje, že bude líp,“ vzpomíná Marie.
Tehdy se totiž zařekla, že tohle své dceři už neudělá. Že nepotřebuje, aby jí někdo komplikoval život, že ji vychová sama a pak se uvidí. S o to větší vděčností vzpomíná na den, kdy s ní dávná kamarádka ztratila trpělivost. Už se prý nemohla dívat, jak se trápí.
„Nikdy jsem od ní neslyšela jediné sprosté slovo, takže si tu scénku pamatuju slovo od slova. Založila si ruce v bok a povídá: Ty jsi ale kráva! Dcera ti jednou vypadne z domu a co ti zůstane? Nebraň se a ono to přijde!“ V Marii jako by se tehdy něco zlomilo. Nebo vyčistilo.
„Od té chvíle jsem byla usměvavější a spokojenější. Uvěřila jsem, že mám ještě šanci.“ Brzy nato přišel do obchodu, kde prodávala, muž s pomněnkovýma očima a ze života už jí vlastně nikdy neodešel. Jsou spolu šestatřicet let. Ani ona svých dvou rozvodů nelituje.
„Naopak jsem na sebe pyšná, že jsem nezůstávala s muži, kteří za to nestáli. A ano, byla jsem kdysi hloupá a naivní, ale to není chyba, to je přece život!“
Uvěřit v lepší zítřek a překonat strach z dalšího zklamání je podle terapeuta a kouče Jiřího Čapovce pro happy end v lásce naprosto zásadní. „Máte-li totiž z lásky strach, jste pro opačné pohlaví v podstatě neviditelná. Typ mužů, se kterými byste mohla být šťastná, se vám vyhýbá a místo toho k sobě přitahujete pořád dokola ty stejné špatné partnery.“
Luciin tip: Představujte si, že už se to stalo
Když jsem uvěřila, že i já mám šanci být šťastná, svého budoucího muže jsem si každý den představovala. Jak vypadá, co říká a taky jak se vedle něj cítím. Že se víc směju, líp vypadám, jsem spokojená a klidná. Nic totiž nepřitahuje vytouženou budoucnost víc než současné já, které už jedná, „jako by se stalo“.
Hančin tip: Nebojte se učit se
Až teď jsem schopná všech těch drobných kompromisů, které jsou ale pro spokojený vztah důležité. Je mi, jako bych se vrátila zpátky do školy a každý den se naučila něco nového. Hodně mě to baví a mám pocit, že jsem díky tomu i omládla!
Mariin tip: Proberte kamarádky
Už nechcete být sama? Přestaňte se stýkat s kamarádkami, které jsou single. Alespoň načas. Neštěstí je totiž dost nakažlivé, ale platí to i naopak. Máte-li šťastnou kamarádku, máte mnohem vyšší pravděpodobnost, že štěstí časem potká i vás.
Rozhovor: Proč máte strach aneb odblokujte se!
Po letech zkušenosti s klientkami tvrdí kouč a terapeut Jiří Čapovec, že existuje jediný lék na zraněné srdce. A tím je mít se raději. A radí, jak na to.
Co ženy brzdí v hledání nového partnera nejčastěji?
Strach ze zklamání. Že se zamilují a zase to skončí neúspěchem. Pak se také bojí vlastních nedostatků, to když mají nízké sebevědomí a obecně nezdravý vztah k sobě. Jenže sebeláska je pro spokojený vztah nejdůležitější. Pokud se nemilujeme a nepřijímáme takoví, jací jsme, pak nás ani nikdo jiný nemůže milovat.
Za nízké sebevědomí prý může otec. Je to tak?
Ano, dost často se setkávám s klientkami, které vyrůstaly bez otce a žily jen s matkou nebo zažily, jak otec jednoho dne odešel. Pak se stává, že v dospělosti potkávají partnery, kteří je stále dokola opouštějí nebo podvádějí, protože nemají tahle vnitřní zranění z dětství vyléčená. Ve vztahu se totiž naše minulost a traumata vynořují na povrch. Děje se to vždycky.
Dá se s tím nějak pracovat?
Vnitřní zátěže se zbavíte jen tím, že sama sobě i svým rodičům či bývalým partnerům odpustíte. Odpuštění je velmi důležitý proces, který uzdravuje nejen naše vztahy, ale i celý náš život. Také je velmi důležité změnit své negativní přesvědčení o opačném pohlaví.
Tedy že jsou všichni muži například nevěrní?
Ano. Hodně žen má v povědomí programy, že mužům jde jen o sex nebo o vzhled, že jsou vlastně všichni stejní a tak dále. Těmito programy si však v podvědomí vytváříte svou vlastní realitu a následně pak potkáváte partnery, kteří vás stále dokola zraňují. Ale dobrou zprávou je, že všechno lze změnit.
Jak přesně?
Jediný, kdo může zaplnit vnitřní prázdnotu láskou a sebepřijetím a kdo může naplnit naše potřeby, jsme my sami. Láska znamená, že milujeme sami sebe a tím dáváme lásku přirozeně i svému partnerovi a dovolujeme, aby nás také miloval.
Co když to sama nezvládnu?
Požádejte o pomoc. Když nemůžete jít k psychologovi, dají se využít online kurzy, takové dělám i já (www.cestarelaxace.cz). Pracuje se v nich hodně s podvědomím.
V něm jsou všechny naše vzorce myšlení a chování, naše přesvědčení a návyky. Podvědomí se utváří od narození zhruba do sedmi let a jde o to nejdůležitější období vývoje.
Když se tehdy dělo něco špatně, neseme si to dodnes. Dá se s tím ale pracovat.