Dítě jako příčina žárlivosti a nemoci v rodině

Hubnutí, dieta a zdravá strava

Kaštanový med je považován za luxusní druh medu s poněkud tmavší barvou, než má běžný květový med. Pochází z květů kaštanů a jde o čistě jednodruhový med, jehož chuť však může přek …

Hubnutí, dieta a zdravá strava

Tato výzva již řadu let získává na popularitě po celém světě. Řada známých osobností na ni nedá dopustit. Propagátorů ale najdeme dost, a to nejen na sociálních sítích. Ovšem je po …

Nemoci a léčba

Světový den ústního zdraví připadá na 20. březen. Jeho hlavním smyslem je snaha zdůraznit význam ústní hygieny v rámci podpory celkového zdraví. I jeho prostřednictvím si tak můžem …

Nemoci a léčba

Objevili jste na kůži svého miminka nepříjemnou vyrážku? Začala se rozšiřovat na další místa po těle? Mohlo by se jednat …

Hubnutí, dieta a zdravá strava

Zelí i kapustičky, patřící do rodu brukvovitých, jsou přímo ochránci našeho zdraví. V první řadě jsou mocnými bojovníky …

Ostatní témata

Rovnátka jsou stále více vnímána nejen jako pomůcka pro řešení vady chrupu, ale především jako módní doplněk. Stávají se dokonce jakousi vizitkou určité úrovně péče o děti. I děti …

Nemoci a léčba

Když se mluví o jednotce intenzivní péče, obvykle člověku naskočí husí kůže, je to předzvěst vážného stavu člověka, něko …

Duševní zdraví a psychologie

Nervozita, potíže s usínáním a bušení srdce uprostřed noci, něco vám to připomíná? A když se vám konečně podaří na hodinku či dvě zabrat, trápí vás noční můry. Nespavost způsobená …

Hubnutí, dieta a zdravá strava

Možná trpíte nadváhou nebo jen pár kily navíc, možná máte za sebou nejrůznější diety a pokusy o trvalé zhubnutí, ale bez …

Péče o tělo

Máte pocit, že na intenzivní péči o pleť nemáte čas? To je škoda, protože je to především obličej, který je vizitkou zdr …

Svět Homeopatie

Autor: MUDr. Jaroslav Čupera

Neustálé hádky mezi sourozenci jsou pro rodiče velmi stresující záležitost a snaha o nápravu může spíše uškodit, pokud se vše vezme „za špatný konec“. 

Žárlivost je jednou z lidských emocí, kterou je ale poměrně obtížné definovat. Filozof Spinoza ji popsal stručně, ale zřejmě velmi výstižně jako směsici lásky a nenávisti. Nicméně její odstíny se liší, jestli se jedná o děti či dospělé.

U dětí je to emoce blízce související s rivalitou, tedy soupeřením o různé věci, kdežto u dospělých souvisí především s partnerskými vztahy.

Na následujících řádcích se budeme věnovat spíše žárlivosti dětské a možnostem jejího zmírnění pomocí homeopatie.

Žárlivost je komplexní emoce, která má široké rozpětí poloh od normální reakce až k výrazné patologii, což, zejména u labilních osobností může vyústit až do násilného chování. Zahrnuje pocit ohrožení či ztráty hodnotného vztahu k soupeři, ať už je to soupeř skutečný, a nebo imaginární.

Definice žárlivosti jsou různé, protože toto slovo může mít více významů, ale obecně by se dalo říci, že žárlivost je pocit zloby nebo zášti vůči někomu v důsledku rivality, úspěchu, a nebo výhod. Může zahrnovat i podezřívavost a strach, často se jedná o strach či úzkost při ochraně vlastních „teritorií“

Žárlivost může mít i více typů, zde se podrobnosti mohou u různých psychologických škol mírně lišit. V základu ale můžeme rozlišit alespoň těchto 5 hlavních:

• Vlastnická žárlivost – je reakcí na pocit ohrožení svých „vlastnických práv“
• Výlučnická žárlivost – je to reakce na to, že dotyčný je „vynechán“ ze soukromého světa milované nebo obdivované osoby
• Soutěživá žárlivost – je to reakce na pocit nedostatečnosti, když jeden z partnerů je lepší než druhý a to zejména v záležitostech, kde jeden chce vynikat
• Egoistická žárlivost – je pocit jedinečnosti vlastního světa a názoru, je to prostě jen touha nebýt ovlivněn přáními či potřebami jiných lidí
• Ustrašená žárlivost – je to reakce na hrozbu odmítnutí nebo osamělosti

Rodiče a okolí dětí, které se projevují žárlivostí a rivalitou si kladou téměř neustálou otázku PROČ? Je známo, že žárlivost začíná vznikat dokonce již před narozením nového člena rodiny a můžeme ji pozorovat i u dětí ve věku kolem 5 měsíců. Jako hlavní příčiny se berou:

• Vývojové potřeby dítěte – příčiny žárlivosti se v různém věku mohou výrazně různit. U batolat se vyvíjí pocit vlastnictví a narušení vlastnických práv ( sourozenec si vezme jeho hračku ) je vnímáno velmi negativně. U školáků sílí koncept rovnosti a férovosti a zde je vnímáno negativně, pokud má někdo jiný nějaké výhody. U teenagerů se žárlivost může rozvinout při narušení uzrávajících pocitů individuality a nezávislosti.
• Individuální temperamenty dětí – tedy kdy jedno dítě má vlohy, které druhé nemá
• Speciální potřeby – bývá to zejména odlišný zdravotní stav jednoho sourozence, který pak zpravidla vyžaduje více pozornosti a péče okolí

Žárlivost se může projevit různými způsoby.

Některé děti se začnou vůči sourozenci chovat agresivně a budou mít tendence mu nejrůznějším způsobem ubližovat, jiné zas udělají vývojově „krok zpět“ a začnou se chovat jako výrazně mladší dítě, například tím, že začnou žvatlat jako mimino a začnou se opět počůrávat apod.

Jiné děti se mohou naopak uzavřít do sebe a svého světa a svoje pocity „schovají pod pokličku“, další naopak si budou hystericky „vyřvávat“ pozornost rodičů a okolí. Obecně tedy můžeme pozorovat tyto hlavní typy projevů žárlivosti:

• Vztek
• Strach
• Smutek
• Závist
• Pocit vlastní viny
• Pozitivní afekt

Homeopatické léky žárlivosti

Podle výše zmíněných reakcí může být léků na vzájemnou žárlivost dětí spousta. Nicméně z klinických zkušeností víme, že nejčastěji se můžeme setkat s těmito hlavními léky:

• Lachesis mutus – je to lék pro dítě, které je kritické, podezřívavé, odmlouvá a je přecitlivělé na projevy okolí. Chce být neustále v centru pozornosti a pozornost okolí si neustále vyžaduje. Žárlivost projevuje i tím, že rádo provokuje a vyvolává konfrontace. Závidí všem a všechno a neustále chce vše vysvětlovat. Jsou to děti žárlivé, závistivé a zlomyslné. Mohou mít i tendence kritizovat a vyčítat rodičům všechno možné, případně i bít či zranit mladší sourozence.
• Nux vomica – žárlivost u těchto dětí pramení z toho, že nejsou schopny přijmout, že někdo může být lepší než oni. Vždycky si budou myslet, že pokud je někdo lepší než oni, pak je to díky nějaké nefér výhodě. Jsou velmi ambiciózní a snaží se o úspěch a to ve všech oblastech – škole i sportu. Krom toho to jsou děti velmi přecitlivělé, nejen na zvuky, světlo a pachy, ale také na jiný názor, což u nich vyvolá výbuch vzteku. Mohou být až agresivní a fyzicky napadnout rivala.
• Pulsatilla – jsou to děti velmi citlivé, jejichž žárlivost pramení z pocitu opuštění a mají strach z toho, že budou ponecháni osamělé. Často se s tímto lékem setkáme v situaci, když dítě ví, že přijde další sourozenec. Sourozence nenávidí, ale spíše se projevuje kňouráním a dožadováním se pozornosti. Po narození sourozence se dítě Pulsatilla může začít chovat jako miminko, například tím, že se ( opět ) začne počůrávat. Jejich dobré naladění se náhle změní na mrzoutství, vztekají se kvůli maličkostem.
• Hyoscyamus – hovorné, ale podezřívavé děti, které mají sklony k nestydatému chování. Často svoje emoce skrývají za tvář šaška, který dělá blázny ze sebe, ale i ostatních. Smějí se vážným věcem, neustále popichují sourozence i okolí, případně se takto chovají i ve škole. Ve vystupňovanějších stavech mohou být velice podezřívavé se strachem, že třeba budou otráveny. Mohou dělat i naschvály, například s oním pomočováním.
• Staphysagria – je to lék pro děti, které jsou velmi citlivé na vnější podněty a jsou velmi snadno a velmi hluboce zraněny. Cítí se být poníženy a především cítí zranění svého sebevědomí. Nicméně tyto emoce, i když je to hluboký vztek, drží v sobě a k okolí se projevují mile a snaží se jej potěšit. Tento potlačený vztek u nich většinou vede k bolestem hlavy, případně, díky nízkému sebevědomí, jej mohou manifestovat jako sebepoškozování a nebo utajovanou masturbací.

Méně časté homeopatické léky žárlivosti

• Lycopodium – konflikt se sourozencem či sourozenci se u nich projeví především vystupňováním úzkosti. Snaží se uniknout problémům, vyhnout se ponížení a potížím za každou cenu. Mají tendence se vůči slabším chovat nadřazeně, nicméně vůči silnějším autoritám se chovají až podlézavě. Jsou podrážděné, neklidné, zejména v odpoledních hodinách, mají hodně zažívacích potíží. Mohou mít i sklony k hyperaktivnímu chování, kdy jsou sice vyčerpané, nemají fyzickou energii, ale přesto nedovedou sedět v klidu. Žárlí především na schopnosti, dosažené úspěchy či oblíbenost sourozenců.
• Natrum muriaticum – je lékem pro děti, které svoji žárlivost manifestují uzavřením se. Jsou to děti velmi citlivé a otevřené, které mají strach, že budou odmítnuty a které jsou poklesem zájmu rodičů zraněny. Potom reagují zamlklostí, stažením se do sebe, ale v některých situacích dokážou vybuchnout pláčem a vztekem.
• Arsenicum album – je lékem pro děti, které žárlí na kohokoliv, kdo má hezčí a nebo esteticky rafinovanější věci, než ony samy. Jsou pečlivé, neklidné a velmi úzkostné. 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Žárlivost a jak se jí zbavit

Je půlnoc a vašemu partnerovi přišla SMSka. Není to poprvé a určitě ani naposledy. Máte zlost a už teď víte, že v noci zase nezamhouříte oka a budete si lámat hlavu nad tím, kdo to vašemu miláčkovi píše.

Ráno pak vstanete se špatnou náladou, partnera osočíte, že je vám nevěrný a zase se pohádáte. Pořád ten stejný scénář, ve kterém hraje hlavní roli žárlivost.

Žárlivost ve vztahu je nepříjemná a dokáže zkomplikovat život mnoha partnerským párům. Některé z nich jsou sice přesvědčeny, že žárlivost je dokladem lásky, ale ve skutečnosti se mýlí. Žárlivost patří k jedné z nejzhoubnějších patologických chorob párového soužití. Nedokládá lásku, ale pomalu a jistě ji ničí a zabíjí.

Žárlivec je totiž sužován neustálými obavami, že je mu jeho partner nevěrný, že by mu nevěrný mohl být nebo že se jen lépe baví a cítí s někým jiným než právě s ním. Žárlivec se také neustále zabývá myšlenkami na nevěru, svého partnera kontroluje, podezírá a vyslýchá. To samozřejmě dříve či později začne být partnerovi nepříjemné.

Jak se žárlivostí bojovat

1. V první řadě je třeba vždy pamatovat na to, že žárlivost je léčitelná nemoc vztahu. Pokud si člověk uvědomí, že má problém, je pravděpodobné, že ho s pomocí svého partnera čí odborníka, překoná. Nejprve je tedy třeba uvědomit si, že jsme žárliví a zamyslet se nad tím proč.
2. Mnoho lidí, kteří žárlí, má o sobě příliš nízké mínění.

   Domnívají se, že nejsou pro svého partnera dostatečně dobří, a on je proto může kdykoliv opustit. Je proto třeba, aby žárlivec začal mít rád sám sebe. Ti, kteří se neumí mít rádi, totiž od ostatních neustále vyžadují, aby je o jejich ceně ujišťovali, chválili je a lichotili jim.

3. Nestačí však pouze mít rád sám sebe, ale je třeba se zbavit i citové závislosti. Pokud někoho milujeme, neměli bychom ho chtít vlastnit. Ani my přeci nechceme, aby nás někdo omezoval, nedůvěřoval nám, neustále zpochybňoval vše, co řekneme atd.
4. Abychom se zbavili žárlivosti, je třeba přestat si neustále něco domýšlet.

   Není vhodné zevšeobecňovat, být zbytečně negativní a hledat vždy ten nejhorší možný důvod, proč partner zase přišel pozdě z práce. Je třeba kontrolovat své myšlenky a postupně po malých krůčcích se učit zvykat na nejistotu. Pokud člověk žárlí a má chuť se partnera zeptat, s kým a kde byl, měl by pro jednou zkusit počkat, jestli mu to partner neřekne sám.

5. Nikdy nedopusťte, aby se váš partner stal jediným středem vašeho života. Mějte své koníčky, věnujte se svým přátelům, navštěvujte rodinu. Pokud totiž budete zvyklí veškerý svůj volný čas trávit jen s partnerem, je pochopitelné, že budete špatně snášet jakoukoliv partnerovu aktivitu, kterou podnikne bez vás.

   Navíc o samotě doma budete mít spoustu času přemýšlet o tom, co váš milý právě dělá, a to vám příliš nepomůže.

Žárlivost nevěře nezabrání

Stále se nedokážete žárlivosti zbavit? Neustále partnera vyslýcháte? Jen velice neradi ho pouštíte na firemní večírky a pravidelné akce s jeho přáteli? Možná děláte velkou chybu.

Žárlivost totiž nevěře nezabrání, spíše ji vyprovokuje.

Žárlivci totiž časem udělají svým partnerům ze života pravé peklo a ti, kteří dříve neměli důvod hledat porozumění a lásku jinde, k tomu najednou důvod mají.

Partneři žárlivců ztrácí svobodu, cítí se jako v kleci či ve vězení. A po čem touží každý vězeň? Po svobodě! Žádný žárlivec se proto nemůže divit, když jeho chování zapříčiní konec vztahu.

Pozor na chorobnou žárlivost

Žárlivost může mít nejrůznější formy a nejrůznější sílu. S některými typy se partneři dokáží společnými silami vyrovnat sami, jindy je třeba vyhledat odbornou pomoc. Nejhorší žárlivostí je taková, kdy člověk žárlí na něco, co se prokazatelně nestalo. Příčina žárlivosti je buď vymyšlena, nebo přinejmenším nadsazena.

Nebezpečná je taková žárlivost, která přechází do domácího násilí. Žárlivec svému partnerovi fyzicky či psychicky ubližuje, drží ho doma, nedovoluje mu stýkat se s rodinou čí přáteli. V tomto případě je obvykle třeba zásahu zvenčí.

Řešení

Nejlepším řešení pro všechny druhy žárlivosti je najít její příčinu. To se dělá tak, že najdeme v hlavě programy, které způsobují strach z nedostatku lásky. Strach z nedostatku lásky je totiž jediným buditelem žárlivých myšlenek.

Je zapotřebí si najít své žárlivé Emoční rovnice a vymazat je z hlavy. To můžete učinit jak s pomocí mých koučů nebo s mou knihou zde >>

Dětská žárlivost a rivalita

Malé dítě žije se svou matkou v ideálním citovém i fyzickém spojení až do chvíle, kdy si uvědomí přítomnost rivala: kdosi jiný (otec nebo další dítě) s ním sdílí matčinu lásku. Už není jediný, koho má matka ráda, objevil se vetřelec. Toto poznání je bolestivější, že přichází nečekaně obvykle s narozením dalšího sourozence či příchodem nového partnera. 

Je naprosto přirozené, když jako děti žárlíme, nemusí to pro nás mít tragické následky, pokud se nám podaří volně a bez pocitu viny tyto city vyjádřit, tím složíme zkoušku ze žárlivosti a v dospělosti se pak už nebudeme muset k žádnému nevyřešenému konfliktu vracet a neponeseme si jej do milostných, partnerských vztahů.

Nejčastější projevy žárlivosti u dětí

Dítě si hraje izolovaně, tyranizuje ostatní děti, vytlačuje ze svého prostoru ostatní, bere na sebe veškerou pozornost, skáče do řeči, upozorňuje na sebe, je agresivní, křičí.

Žárlivost na otce

Dítě nechce připustit, aby se matka zajímala o někoho jiného než o něj. Jestliže je matka pro dítě vším, ono pro ni vším není, první místo zaujímá otec, dítě přijímá „druhé místo.“

Sourozenecká žárlivost

Děti na sebe žárlí, často upoutávají pozornost a jeden druhého se snaží překonávat, většinou pociťují nenávist k sobě navzájem, jeden druhého se snaží vystrnadit ze svého prostoru, i z prostoru rodičů.

Pozor dejte, pokud starší dítě začne reagovat negativně, častěji odmítá splnit, co od něj požadujete, zlobí se, pláče, rozbíjí hračky, či dokonce projevy agresivity přesouvá na sourozence.

Vykřičníkem je i regrese, když se chová jako miminko a vyžaduje i takovou péči od rodičů. Vydává dětské, věku neadekvátní zvuky, odmítá komunikovat, chová se vzdorovitě a podobně. Na dítě se nezlobte, ani se této situace nelekejte, častěji se zajímejte o to, zda je spokojené.

O příchodu sourozence s ním dostatečně mluvte a věnujte mu čas orientovaný jen na něj.

Děvče nebo chlapec

Je důležité, aby každý měl své místo v rodině, aby docházelo k propojování a nevyčleňování jednoho na úkor druhého i přes rozdílnost pohlaví.

Jak se chovají v takovýchto situacích rodiče

Rodiče se někdy bojí výbuchu hněvu svých dětí a tak jim ustupují, přenechávají svá místa, jen aby byl v rodině klid.

Není ale dobré, aby se život rodičů takto podřizoval jen dětem, je to náš život a tudíž je důležité si stanovit vlastní hranice a vlastní pravidla. U mnoha rodičů se projevuje jejich vlastní žárlivost či stopy z minulosti.

Ti, kteří sami nemají zpracované tyto emoce z dětství, se s nimi opět setkávají v dospělosti v milostném partnerském vztahu, nebo prostřednictvím svých dětí a již zažívaných emocí a projevů.

Když chválí rodič nebo blízká osoba jen jedno dítě před druhým a k druhému mluví negativně až soudícím způsobem, pak toto chování vyvolává v dítěti pocity méněcennosti, dítě se stahuje do izolace a nechce o svých pocitech mluvit. Tím popírá žárlivost a dál si ji nese životem. Takové dítě se pak obvykle těžce srovnává s podobnými situacemi po celý zbytek svého života.

Co by měli dělat rodiče v případě žárlivosti u dětí

Pro děti je velmi důležité vědět, jaké je v rodině jejich místo, jak je oslovujeme, co toto oslovení znamená a jaké máme vzájemné vztahy, dítě, rodiče a sourozenci navzájem. Je-li postoj rodičů jasný a bezpečný, tak veškerá pravidla vzniklá v rodině jsou pro děti přirozeně vstřebána.

Je důležité ukázat dítěti, že nemáme strach a že se dokážeme s vlastními city a pocity vypořádat. Tím ukážeme dítěti, že se ani ono nemusí bát svého citového života a nemusí zažívat pocity žárlivosti.

Tak z něj bude vyrůstat zdravý jedinec se zdravým uvědoměním si sebe sama a svého místa v rodině i ve světě a společnosti.

Je důležité v dítěti podporovat jeho přirozené přednosti, které mu mohou pomoci dál v životě.

Mluvit otevřeně o pocitech, ptát se na to, jak se cítí, co prožil a prožívá, jak věci vnímá, otevřeně mluvit, vytvořit bezpečné rodinné klima pro zdravý vývoj dítěte.

Tímto přístupem můžeme předejít různým negativním projevům, které se projevují, je-li dítě v nejistotě. Například častému pomočování, ekzémům, vzdorovitosti, odmítáním, izolovanosti, nemluvnosti atd.

Zdroj: http://www.spektrumzdravi.cz/kdyz-zarlivost-prekroci-hranici-snesitelnosti

Chorobná žárlivost má původ v méněcennosti i genech

Z obranné reakce na možné ohrožení vztahu se tak stane velmi omezující a stísňující chování jednoho z partnerů, který v podstatě tomu druhému nedává šanci normálně žít a fungovat.

Chorobný žárlivec na první pohled vypadá velmi sebevědomě a uvědoměle. Ve vztahu se chová jako generál, který velí nesvéprávným dětem a hádá se s nimi o každý svůj názor. Neskončí, dokud se partner nevzdá a nepřizná i to, co bohužel ani neudělal.

Ve skutečnosti jde přitom o velmi méněcenné lidi, kteří si nevěří a podléhají tomu, co si o nich myslí jejich okolí. Bojí se, že pro svého partnera nejsou dost dobří, že by ti druzí mohli být přitažlivější, chytřejší či zábavnější a oni sami by partnerovi nemuseli stačit.

Čím atraktivnějšího partnera tedy vedle sebe žárlivec má, tím nepříjemnějším se stává. Pocit a strach, že nezvládne konkurovat všem lidem, kteří budou flirtovat s jeho partnery, je doslova přivádí k šílenství.

Bohužel toto zprvu nevinné chování může vést až k doslova paranoidnímu jednání, kdy se takto nemocný člověk řídí chorobnými představami ohrožení a stihomamem a nikdo mu není schopen vysvětlit, že jeho teorie jsou naprosto nesmyslné a neoprávněné. A to i přesto, že se velmi často jedná o velmi vzdělané lidi, kteří na okolí působí kultivovaně. Ke svému protějšku se však chovají velmi vulgárně, agresivně, s patrnými znaky psychického násilí.

Podle psychologa Freeamana uvažují lidé s paranoidní poruchou osobnosti typickým způsobem, který lze vyjádřit ve třech větách: „Lidé jsou zlí a nelze jim věřit.“ „Když k tomu budou mít příležitost, podvedou nás.“ „Člověk se může spolehnout jenom sám na sebe.“

Myšlení žárlivců je tedy značně narušeno vzhledem k neustálému očekávání negativní budoucnosti. A jen skutečně výjimečně jsou schopni připustit, že jejich úvahy nemusí být vždy zcela správné.

„Po svatbě mi manžel neustále vnucoval, že se chovám divně a že mám určitě nějakého milence.

Přestože jsem se snažila manžela přesvědčit, že to není pravda, dál mě špehovat, kontroloval mi e-maily, telefony a dokonce volal i na čísla, ze kterých mi během dne někdo volal.

A bylo jedno, zda šlo o kolegyni, či kamarádku oficiálně uloženou pod pravým jménem,“ svěřuje se v internetové diskusi 30letá Monika.

Jak překonat sebe sama

Předně je důležité si uvědomit, že tím, kdo má problém, jste vy.

Pokud vás popadne záchvat žárlivosti, zastavte se a vyčkejte okamžik, než začnete cokoli řešit. Tímto tréninkem se naučíte lépe zvládat své pocity.

Přestaňte se chovat k partnerovi jako ke svému majetku a nechte mu dostatečný prostor pro jeho práci, koníčky i přátele.

Přestaňte s partnerem manipulovat a dejte mu možnost se vyjádřit. Pečlivě mu naslouchejte.

Svůj čas pak věnujte nejen partnerovi, ale i svým koníčkům a přátelům. Nečiňte svého partnera jediným středem svého života.

Za chorobnou žárlivostí velmi často stojí geny a citové strádání prožité v dětství. „Více než třetina žárlivců tuto vlohu zdědila po přímém předkovi, tj. otci nebo matce.

Tvrdí-li žárlivec, že se u něj v příbuzenstvu nic takového nevyskytlo, může se mýlit, protože žárlivost se často v rodinách tají, dokonce i před těmi nejbližšími,“ vysvětluje náš největší odborník na vztahy doktor Miroslav Plzák.

I on se shoduje s celou řadou dalších odborníků, že žárlivost může spustit i citové strádání, které dospělý jedinec zažíval v dětství.

Pokud totiž dítě neprožívá při svém vývoji dostatek lásky a porozumění, pak má daleko větší sklony stát se v dospělosti chorobně žárlivým.

To samé však lze říci i u dětí, které vyrůstaly v sourozenecké rivalitě, kdy rodiče upřednostňovali jedno dítě před druhým, nebo dětí, které byly svědky žárlivých scén svých rodičů.

Někdy za chorobným strachem může stát i předchozí negativní zkušenost, kdy se vztah rozpadl kvůli nevěře. V tomto případě je však nutné zastavit projevy nedůvěry hned v počátku.

„Pokud je žárlivost způsobena emočním zraněním z bývalých vztahů, pak nejlépe funguje partnerský rozhovor na toto téma tak, aby žárlivec dostal prostor svěřit se se svými nepříjemnými zážitky, a dostal tak ze sebe všechny negativní emoce,“ radí psycholožka Lenka Černá z Můjvztah.cz a dodává: Má-li člověk negativních zkušeností ze vztahů více, pak je pravděpodobné, že se chová podle tzv. emočního vzorce, který je nutný odhalit a změnit. S tím však pomůže jedině odborník.“

Podle mezinárodního průzkumu „Láska a žárlivost“, kterého se zúčastnilo téměř sedm tisíc mužů a žen z dvaceti zemí světa včetně Česka, se s určitou formou žárlivosti setkal každý člověk. Dokonce 78 % lidí tvrdilo, že žárlivost je přirozenou součástí lásky, ovšem žárlivého partnera by ve skutečnosti snesla pouhá polovina z nich.

Z výzkumu také vyplynulo, že lidé vnímají mnohem hůře žárlivost ze strany ženy a pouze 33 % Čechů věří svému partnerovi na 100 %.

Nejčastěji se pak lidé uchylují k tomu, že prohledávají svému protějšku kapsy, prohrabávají papíry na pracovním stole, rozlepují dopisy nad párou, volají do hotelu, kde protějšek bydlí na služební cestě, vyzvídají u kolegů v práci a zapírají milované osobě, když po nich v telefonu zatouží jakékoliv opačné pohlaví.

Za nejžárlivější národy pak průzkum označil Turky a Španěly. Hned za nimi následuje Portugalsko, Finsko a Polsko. Naopak mezi nejdůvěřivější národy patří Kanaďané a Nizozemci.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Pokud máte v rodině více dětí, je velmi pravděpodobné, že jste se již setkali s jejich vzájemnou žárlivostí. Žárlivost je přirozená emoce, se kterou se v průběhu života setkáme všichni.

Zažíváme ji, když máme pocit, že ten, kterého máme rádi, má raději někoho jiného. Míchají se v nás nejrůznější pocity jako smutek, sebelítost, strach ze ztráty či hněv. Děti nejčastěji žárlí na své sourozence, ale problém nastává také když si např.

jeden z rodičů najde nového partnera. Poradíme vám, jak zvládat žárlivost u dětí.

Žárlivost mezi sourozenci

Existuje optimální věkový rozdíl mezi dětmi, abyste předešli žárlivosti? Nekonečné handrkování, žalování, šarvátky a spory.

Rodič, který to u svých dětí nezažil, se opravdu může považovat za šťastného! Podle odborníků mají problémy se žárlivostí zejména mladší děti. Doporučují tedy naplánovat si rozestupy mezi sourozenci na alespoň tři roky.

Podle výzkumů je sourozenecká žárlivost nejpalčivější, když od sebe sourozence dělí dva roky, což jistě rodiče potvrdí.

Alespoň tři roky rozestup

Roční či dvouleté dítě pochopitelně nese příchod nového sourozence velice těžko. Do teď bylo středobodem veškeré pozornosti rodičů. Nově se však všichni zajímají jen o malé miminko. V této chvíli je opravdu důležité dávat najevo velkou lásku staršímu sourozenci. Mazlete se s novorozencem např.

v době, kdy starší dítě spí, je ve školce nebo s druhým rodičem vedle v pokoji. Chovejte se během mazlících chvilek diskrétně, abyste staršího sourozence nevystavovali takovému stresu.

Upřímně, jak by asi bylo nám? Dva nejmilovanější lidé na světě se najednou můžou zbláznit z někoho jiného? Pokud překonáte prvních několik měsíců, situace se většinou uklidní. Ovšem jen do doby, než začne mrňous lézt a chodit… To teprve začíná být doma krušno.

Batole bourá stavebnice, ničí bábovky, rozhází pastelky a roztrhá výkresy. Starší sourozenec má toho mladšího tak akorát po krk a má co dělat, aby svůj hněv ovládl. V tomto věku to ovšem ještě nedokáže.

Sourozenci bez rivality. Co když soupeření přesáhne mez?

Ideální je počkat s dalším dítětem až po období vzdoru

Pokud si odstupy mezi potomky naplánujete a dokážete všem věnovat dostatek lásky a pozornosti, mnohým dětským konfliktům můžete zabránit. Odborníci radí vyčkat s dalším děťátkem alespoň do doby, než bude mít starší sestra či bratříček za sebou období vzdoru. Takové období může nastat někdy mezi druhým a pátým rokem.

To by mělo stačit k tomu, aby kromě přirozené žárlivosti zapojilo dítě už i své sociální dovednosti jako schopnost podělit se, kontrolovat své emoce a projevy. Děti s velmi malým věkovým rozdílem, rok až dva, ještě neumějí ovládat své pocity. Aktuálně prožívají fázi separace a individualizace od matky.

Nový sourozenec je v tomto období může velmi znejistit.

Ale děti s malým věkovým rozdílem si spolu budou hrát…

Někdy se rodiče domnívají, že malý věkový rozdíl mezi dětmi může být výhodou. Mladší dítě si podle nich ještě nestihlo zvyknout na roli jedináčka a věkově blízcí sourozenci se stanou parťáky. To ale nemusí být zcela pravda.

Museli byste to totiž stihnout tak, aby byly děti od sebe rok. Dítě, kterému je rok a půl žárlí již velice intenzivně. Odstrkuje od maminky jiné děti nebo tatínka a klidně i použije násilí (tahání za vlasy, bouchnutí pěstičkou), aby si maminku vydobylo jen pro sebe.

Navíc zcela bez pochyby na sebe žárlí i dvojčata.

V jakém věku děti žárlí nejvíce?

Dětská žárlivost se projevuje zejména od tří do pěti let. Některé děti žárlivost projevují nepřátelstvím vůči mladšímu sourozenci.

Jiné se zase snaží všemožně na sebe upozornit. Často brečí, potřebují najednou se vším pomoct, nedokáží se samy najíst či obléknout, berou miminku dudlík atd.

Dokonce může nastoupit i noční pomočování, řečové poruchy či poruchy spánku, nechutenství, agresivita.

Jak naučit dítě zvládat emoce?

Strach z konkurence

Příčinou žárlivosti může být nízké sebevědomí, strach z konkurence a především egocentrismus.

Zejména u dětí můžeme být svědky toho, že altruismus evidentně není člověku inherentní, musí se jej naučit během procesu socializace. Stejně jako se tomu učil lidský druh v průběhu procesu civilizace.

Pro jedince je daleko výhodnější s druhými vycházet dobře a v míru, než spolu válčit. Na to musí přijít také děti, ale chvíli to trvá. Čas je nejdůležitější aspekt, jak zvládat žárlivost u dětí.

Žárlivost

Je potřeba zdůraznit, že žárlivost není primárně špatná. Každá emoce má totiž svůj význam. Žárlivost je vlastně obezřetnost, má nás a naše zájmy chránit. Děti nežárlí schválně, samy přitom nejsou šťastné. Není proto žádoucí se snažit žárlivost zcela vymýtit.

Potlačovaná žárlivost se projeví jinde: třeba záchvaty vzteku, sklíčeností, bolestí bříška, kousáním nehtů. Nebo jako reaktivní formace, kdy se žárlící sourozenec chová ke svému sokovi přesně opačně: až přehnaně starostlivě a nápomocně. Může to však být na úkor autenticity.

V budoucnu by mohlo takové dítě potlačovat sebe sama i v jiných vztazích, což snižuje míru jeho životní spokojenosti. Mohlo by to také narušit vztah k sourozenci.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dejte jim funkci!

Bez ohledu na vhodný věkový rozdíl, který nelze jednoznačně stanovit, nejvíce záleží na vašem rodičovském přístupu. Vhodné je, aby se starší sourozenec nenásilnou a pro něj zábavnou formou zapojil do péče o miminko – podal mu chrastítko dle vlastního výběru, donesl utěráky, rozhodl, kam půjdete s kočárkem.

Když bude mít pocit, že potřebujete jeho pomoc, bude se cítit důležité. Hlavně ho za všechno velmi pochvalte a opakujte mu, jak ho milujete! Namísto role oběti se ztotožní s rolí staršího sourozence, který ví všechno nejlépe a mladšího instruuje, co a jak má dělat.

Dejte mu najevo, jak už je velký a hlavně, jak moc je důležitý.

Starší děti a žárlivost

Ačkoli se již žárlivost u starších dětí neprojevuje tak ostentativně, zcela lhostejní k nově narozenému sourozenci nebudou ani školáci.

Už si uvědomují, že kdyby žárlivost projevili, bralo by se to spíše negativně, a proto si vnější projevy nechají pro sebe a trápí se uvnitř.

Samozřejmě to tak být nemusí, zvláště pokud tento jejich schovaný smutek odhalíte a projevíte jim dostatek pozornosti a lásky.

Věnujte mu zvláštní čas

Počítejme s tím, že dítě bude po narození sourozence určitou dobu potřebovat více naší pozornosti. Vyhraďte si čas i pro starší z dětí bez ohledu na věk. Častěji se zajímejte o to, zda je spokojené.

Ideální čas je, když miminko nebo mladší sourozenec spí a neruší vás. To samé platí i v případě, že dítě žárlí na někoho jiného v rodině, např. na nového partnera. K projevům vzájemných citů je vhodné např. večerní ukládání.

Sedněte si k dítěti a čtěte si, povídejte si anebo si spolu zahrajte krátkou hru.

Dítě nemá žádné kamarády. Jak mu s tím pomoci?

O příchodu sourozence s dítětem dostatečně mluvte

Příchod sourozence bychom neměli líčit v růžových barvách. Dítěti nepořizujeme kamaráda, se kterým si bude hrát. Než bude možné si s bráchou hrát, bude muset vydržet období, kdy mu bude malý vše brát a ničit.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Nechte staršího být velkým i malým

Umožněme staršímu být tím “velkým”, ale ponechme mu i právo být malým. Staršímu dítěti pomáhá, když může být velkým a důležitým, který již všechno může, zatímco ten malý ještě nemůže.

Nikdy děti nesrovnávejte!

“Podívej se na Lenku. Je jí o rok míň a už si umí po sobě uklidit stůl.” “Když jsi byl v jejím věku, měl jsi ještě dudlíka.” Srovnávání ještě nikdy nic dobrého nepřineslo. Maximálně nízké sebevědomí, které opět přispěje k žárlivosti.

Soutěže a srovnávání “Kdo první …?” “Komu to jde líp?” “Vezmi si příklad z bráchy!” jsou zcela nevhodné. Raději podporujme sounáležitost a dovolme dětem zažívat společnou legraci, dobrodružství, oceňujme spolupráci a sami v tom jděme příkladem.

Snižujte jinou zátěž

Různé zátěže se sčítají. V době okolo narození sourozence se proto snažte vyhnout jiným větším změnám, jako je stěhování, změna školky, přesun dítěte z ložnice do samostatného pokojíku atd.

Nenuťte děti k lásce!

Lásku nelze vynutit. Jediné, čeho se dá vynucováním dosáhnout, je předstírání před okolím. Případně i před sebou samým: potlačování, vytěsňování a popírání vlastních emocí.

Je důležité, aby se nám děti mohly se svými pocity svěřit, aby se cítily pochopené a – i se svou žárlivostí – přijaté. Nemůžeme samozřejmě dítěti dovolit, aby svého sourozence bilo či mu jinak ubližovalo.

Pocity a činy jsou však něco jiného. Vše lze shrnout do jediné věty:

“Nemusíš ho mít rád, ale nemůžeš mu ubližovat!”