Jsem génius… Dostaňte mě odsud
Slovem „génius“ se označují lidé, kteří přemýšlejí bystřeji a originálněji než většina smrtelníků nebo kteří vynalézají či tvoří věci, jaké žádný člověk před nimi nedokázal – může to být ve vědě, v digitálních technologiích, v inženýrství, v umění nebo v matice. Ale zkus si vzpomenout na pár slavných osobností, které vstoupily do dějin tím, že to byly děsné bedny a že jim to fakt pálilo. Uvidíš, že ti z toho nejspíš vyjde seznam lidí, kteří jsou buď staří, nebo mrtví.
Přečíst článek ›
Jenže co ti, co mají život ještě před sebou? Nesedí příští Leonardo da Vinci (umělec a vynálezce), Frida Kahlo (malířka) nebo Jaroslav Heyrovský (český držitel Nobelovy ceny za chemii) přímo u tebe ve třídě? Jak poznáme, z koho vyroste génius?
Zdroj: Archiv Deníku
Dnešní věda začíná odhalovat vnitřní pochody v lidském mozku, v nichž se skrývá tajemství lidské inteligence. A ukazuje se, že tradiční představa osamělého génia, který se uzavře před světem a dumá, bádá a tvoří, je zastaralá.
Při objevech, vynálezech nebo tvorbě uměleckých děl, které změní svět, většinou hraje velkou roli týmová práce.
A je dokonce možné, že potenciál stát se géniem má v sobě každý – nechceš se naučit pár triků těch největších světových myslitelů a s jejich pomocí svůj mozek trochu vyladit a otevřít mu prostor k rozletu? Možná přitom probudíš génia, který v tobě dříme.
JE TO VŠECHNO V HLAVĚ
Není moc vědeckých témat, o kterých by se vedly tak vášnivé debaty, a které by byly tak zapeklité jako lidská inteligence. Lidé se už dlouho snaží najít nějaký způsob, jak inteligenci změřit a podle toho určit, jestli je tenhle člověk chytřejší než tamten.
Když byly asi tak před sto lety vynalezeny testy takzvaného inteligenčního kvocientu (IQ), všichni uvěřili, že lidstvo konečně našlo rychlý a jednoduchý způsob, jak měřit výkonnost lidského mozku a jak předpovědět, ze kterého dítěte může vyrůst brilantní myslitel a velikán.
SÍLA VŠÍMAVOSTIAby byl člověk geniální, nestačí být jen hodně chytrý. Musí být také zvídavý a všímat si věcí, které ostatní přehlédnou. Český profesor Otto Wichterle vynalezl kontaktní čočky, které dnes nosí miliardy lidí na celém světě. Když si míchal lžičkou kávu, všiml si, že hladina kávy má při míchání tvar čočky.
Přečíst článek ›
Dlouhá léta stačilo, abyste v IQ testech dosáhli aspoň 140 bodů, a automaticky jste dostali potvrzení, že jste geniální.
Když však první generace dětí, která těmito testy prošla, postupem času dospěla a pak zestárla, začalo být čím dál jasnější, že IQ nedokáže moc dobře předpovědět, jestli bude nějaké dítě jednou úspěšné. Natož poznat, které dítě je budoucí génius.
Když se například v první polovině dvacátého století prováděl slavný výzkum „zázračných dětí“, které měly v IQ testech oslnivé výsledky, nedostali se do něj vedle milionů dalších dětí i dva američtí chlapci, protože jejich IQ zas tak oslnivé nebylo.
Ti chlapci se jmenovali Luis Alvarez a William Shockley a oba později získali Nobelovu cenu za fyziku. A ty „zázračné děti“ s oslnivým IQ? Ty žádnou Nobelovu cenu nedostaly. Dokonce i sám vynálezce IQ testu Alfred Binet nakonec uznal, že jeho testy „inteligence“ nám dokáží odhalit vlastně jen to, jak rychle běží některé mozkové procesy.
Zdroj: Pixabay
Mají mimořádně chytří lidé jinou stavbu mozku než běžný člověk? To vědce zajímá už hrozně dlouho, a tak se pokoušejí nakouknout do hlavy největším myslivnám světa.
Například když před 65 lety zemřel slavný fyzik Albert Einstein, vyjmuli mu mozek z lebky a uložili ho do velké sklenice s roztokem.
Od té doby jej zkoumaly desítky různých lékařů a vědců, kteří doufali, že v tomto mozku, který úplně změnil náš pohled na prostor a čas, najdou něco naprosto mimořádného.
A víš, čeho si všimli nejdříve? Že u tohoto orgánu skutečně nezáleží na velikosti. Einsteinův geniální mozek byl dokonce o trošičku menší než mozek průměrného člověka. Také se ale ukázalo, že slavný fyzik měl mezi pravou a levou polovinou mozku mnohem více spojů, než je běžné.
Neurovědci (odborníci, kteří zkoumají mozek a nervovou soustavu) se domnívají, že čím více takových spojení člověk má, tím více si jednotlivé části jeho mozku mezi sebou „povídají“, a tím lépe se takovému člověku daří zpracovávat informace.
Pořád ale nevíme, jestli ta mimořádně hustá síť mozkových spojů v Einsteinově hlavě vznikala postupně během jeho života – díky tomu, že svůj mozek „trénoval“ činnostmi, jako byla hra na housle a dumání nad zákony vesmíru –, nebo jestli se s tou extra hustou sítí spojů už narodil.
TESTY INTELIGENCE
Před časem provedl tým badatelů z kanadské Univerzity Západní Ontario rozsáhlý vědecký pokus, kterého se účastnilo neuvěřitelných 110 000 dobrovolníků ze všech koutů světa.
Byl to takový zmenšený obraz lidské populace. Každý účastník musel vypracovat stejný test sestávající z 12 zapeklitých úkolů.
A tento vědecký pokus potvrdil, že se rozdíly v inteligenci různých lidí nedají vyjádřit jediným číslem, jako je výsledek IQ testu.
Přečíst článek ›
Vědci v rámci tohoto pokusu navíc vybrali 16 dobrovolníků, kterým před testem nasadili na hlavu speciální snímače mozkové činnosti, díky nimž sledovali, jak těmto lidem během přemýšlení nad jednotlivými úkoly testu vystřelují mozkem elektrické signály.
Vyšlo najevo, že se nám při řešení problémů „rozsvítí“ různé, vzájemně odlišné okruhy mozku a že se do celkové inteligence člověka promítá činnost více rozličných mozkových oblastí, které se starají o různé věci.
Zkrátka v tom, jak jsme chytří, hraje roli více schopností než jen ty, které měří testy IQ – do naší inteligence se promítá například to, jak umíme uvažovat a používat rozum, jak dobře nám funguje krátkodobá paměť nebo jaké máme jazykové nadání a jak se umíme vyjadřovat.
GENY GÉNIA
A co když je chytrost něco, co máme prostě naprogramováno v genech? Geny jsou něco jako soubor instrukcí, podle kterých je postavené celé naše tělo, a tedy i náš mozek.
Když vědci zkusili dát test inteligence dětem, které byly už v útlém věku adoptovány a odmalička tedy vyrůstaly v „cizích“ rodinách, ukázalo se, že výsledky těchto dětí v testu mají většinou mnohem blíže výsledkům, kterých ve stejném testu dosáhli jejich biologičtí rodiče (kteří je přivedli na svět), než výsledkům svých adoptivních rodičů (kteří je vychovávali).
Zdroj: DENÍK/ilustrační foto
To znamená, že naši biologičtí rodiče musí mít na naši inteligenci nějaký vliv – jenže jak velký? Určitě neexistuje jeden „gen génia“, jehož nositelé by byli o hlavu chytřejší než zbytek světa. Vědci během luštění lidského genomu (tedy kompletního genetického „softwaru“ v lidském těle) dokonce našli více než tisíc různých genů, které nějak souvisejí s intelektem.
Jiný výzkum pro změnu našel 22 genů, které mají vliv na vývoj mozkových buněk. Jenže vědci si myslí, že těch 22 genů má na výsledky v testech inteligence jen asi pětiprocentní vliv. Zkrátka rozpoznat génia jen podle genů skoro nejde. V tom, jestli budeš geniální, totiž hraje hrozně důležitou roli prostředí, ve kterém vyrůstáš, a příležitosti, které v životě dostaneš.
HOLKY VERSUS KLUCI
Liší se holčičí mozky od těch klučičích? Newton, Archimedes, Einstein… když si máš vzpomenout na slavné geniální osobnosti, většinou se ti vybaví skoro samí chlapi. Jenže kluci nejsou větší bedny než holky, vědecké studie dokazují, že mezi tím, co mají v hlavě muži, a tím, co tam mají ženy, není žádný významný rozdíl.
Přečíst článek ›
Když badatelé z Edinburské univerzity před časem prozkoumali pomocí magnetické rezonance mozky více než 5000 mužů a žen, tak našli mnohem víc podobností než rozdílů.
Za to, že je v seznamech géniů a myšlenkových velikánů tak málo žen, nemůže to, že by holky neměly tak dobrý mozek. Ony jen neměly tak dobré příležitosti.
V minulosti bylo pravidlem, že se dívkám nedostávalo stejného vzdělání a pracovního uplatnění jako chlapcům.
PAŘMENŮM TO PÁLÍ
Zdroj: Deník / Iveta NádvorníkováVýzkum provedený na 110 000 lidech ukázal, že ti, co pravidelně hrají počítačové nebo konzolové gamesy, mají v průměru lepší výsledky v testech rozumového uvažování a krátkodobé paměti.
Slavná skotská vědkyně Mary Somerville, která se narodila na konci 18. století, byla už odmalička zázračně nadané dítě, ale ve škole jí nabídli pouze kurz šití. V její době totiž panoval názor, že se pro dívky nehodí, aby se učily číst, psát a počítat.
A tak se Mary musela naučit všechny vědy a matematiku úplně sama. A trvalo dlouho, než se svět začal holkám, které toužily po vzdělání a chtěly něčeho dosáhnout, pomaličku otevírat.
Teprve před nějakými 150 lety začala Londýnská univerzita jako první vysoká škola na světě přijímat ke studiu i ženy.
První vysoká škola v Česku, která se otevřela i studentkám, byla Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Stalo se tak v roce 1895.
Když uvážíme, že Filosofická fakulta existuje už od založení Karlovy univerzity v roce 1348, čekaly české ženy na povolení získat stejné vzdělání jako muži celých 547 let.
A tak není divu, že z těch více než 600 Nobelových cen za vědu, které byly od vzniku ocenění roku 1901 uděleny, si jich ženy odnesly zatím jen 20. Ale doba se mění a chytré holky už dneska můžou změnit svět.
PŘISYP TAM ŠPETKU IMAGINACE
Pro inteligenci je klíčová kreativita neboli tvořivost – to znamená schopnost použít představivost, abys viděl za hranice starých myšlenek a pravidel a dokázal najít nové a nečekané souvislosti mezi různými věcmi.
Jako když profesor Wichterle našel souvislost mezi tvarem hladiny v šálku kávy, kterou míchal lžičkou, a tvarem kontaktní čočky. Rozhovory s laureáty Nobelovy ceny ukázaly, že kreativní géniové mají leccos společného.
Přečíst článek ›
Tak třeba… Má kreativní, nápaditá genialita podobu náhlého záblesku inspirace, která člověka osvítí? Tahle představa je tak populární, že má dokonce svoje vlastní emoji: – žárovku. V angličtině se totiž okamžiku, kdy se nám konečně rozsvítí nebo nám aspoň bleskne hlavou nápad, říká „lightbulb moment“.
Zdroj: zug
Některé slavné myslivny tvrdí, že je přelomové myšlenky napadly ve chvíli, kdy zrovna nemysleli na práci. Třeba fyzikovi Stephenu Hawkingovi prý docvaklo, jak vlastně fungují černé díry, když si jednou večer lehl do postele a chystal se spát.
Psycholog Carl Gustav Jung napsal většinu svých slavných prací během pobytu na svém venkovském sídle, kam jezdil odpočívat. A Archimedes prý přišel na svůj slavný fyzikální zákon o tělese ponořeném do kapaliny, když vlezl do lázně s vodou.
Ten Archimedův příběh je asi vymyšlený, ale to na principu nic nemění – nápady prý přicházejí, když odpočíváme. Znamená to, že se staneme chytřejšími, když se budeme povalovat? Stačí si napustit vanu a v ní jako Archimedes čekat, až nás osvítí geniální myšlenka? Bohužel ne.
Hawking, Jung i Archimedes dokázali odhalit tajemství vesmíru a lidské mysli díky tomu, že předtím strávili spoustu času čtením, přemýšlením a prováděním vědeckých pokusů. Musíme se zkrátka pořád učit a získávat nové informace.
A právě díky tomu dokáže náš mozek sám od sebe pracovat na řešení nějakého problému, i když zrovna myslíme na něco jiného.
Nebo nemyslíme na nic a jen tak chytáme lelky – podle řady vědeckých výzkumů se nám právě ve chvílích, kdy necháme mysl jen tak plynout a nekontrolujeme ji, vytvářejí v mozku ty nejzajímavější a nejoriginálnější myšlenky. Takže skutečné tajemství géniů je usilovná práce a dřina a odhodlání nevzdávat se, i když se nám třeba chvíli nedaří. A vedle toho musí génius umět i pravidelně vypnout a odpočívat.
TŘI CESTY KE GENIALITĚ
- Nauč se hrát na hudební nástroj. Mezi držiteli Nobelových cen najdeš skoro třikrát více lidí, kteří umí hrát na nějaký hudební nástroj, než mezi běžnou populací. Muzicírováním a poslechem hudby si trénujeme mozek, aby dokázal rychleji reagovat na zvuky a díky tomu pak mohl i hbitěji zpracovávat slova, která slyší.Zdroj: Evžen Pejskar
- Řekni si o radu. Isaac Newton kdysi napsal: „Jestli jsem viděl dále než jiní, bylo to díky tomu, že jsem stál na ramenou obrů.“ Tím neměl na mysli pohádkové obry, chtěl tím prostě říci, že svoje objevy postavil na myšlenkách, s nimiž přišli velcí badatelé před ním. Spousta vynikajících myslitelů ráda spolupracuje s jinými lidmi a naslouchá jejich nápadům a názorům.
- Nikdy se nevzdávej. Ani samotná žárovka nevznikla díky tomu, že by jejího vynálezce Thomase Edisona zničehonic osvítila inspirace. Edison a jeho kolegové experimentovali se stovkami různých nápadů na elektrické světlo, než našli řešení, které fungovalo. Někteří psychologové proto říkají, že si genialitu nemáme představovat jako žárovku, která se zničehonic rozsvítí, ale jako semínka, ze kterých můžou vyrůst velké myšlenky, pokud se o ně budeme pečlivě starat.
Vše, co jste chtěli vědět o chytré domácnosti
Smartphone má v dnešní době téměř každý, stále rozšířenější jsou i chytré televize. Tak proč si nezařídit přímo chytrou domácnost? Co je chytrá domácnost, jaká jsou její lákadla, na co si dát pozor a jaká jsou potenciální rizika? To vše a mnohem více se dozvíte na následujících řádcích.
Co je chytrá domácnost
Chytrá domácnost je propracovaný ekosystém, v němž je integrováno kompletní vybavení domácnosti od vytápění, stínění, chlazení a větrání, až po zabezpečení, osvětlení, zábavní elektroniku či domácí spotřebiče. Jednotlivé prvky komunikují jak s centrální jednotkou, tak i mezi sebou navzájem, čímž vytvářejí tzv. scény (jde o předem naprogramované sledy událostí, které mají nastat např. při ranním vstávání nebo po odchodu do práce).
Vše lze navíc pohodlně ovládat prostřednictvím uživatelského rozhraní centrální jednotky pomocí nástěnných vypínačů, ale především přímo z displeje vašeho smartphonu, tabletu či PC, i když jste třeba na opačném konci planety.
Co umí chytrá domácnost
V běžné domácnosti musíte myslet na spoustu věcí.
Zapnutá světla, horký sporák, otevřené okno či prasklá přívodní hadice pračky vám mohou po návratu domů způsobit spoustu nepříjemných překvapení.
A co vaše děti. Jak se dostanou domů bez klíčů? Je zkrátka mnoho věcí, na které je tak snadné zapomenout.
To v chytré domácnosti je vše automatické a vy se nemusíte téměř o nic starat.
Jakmile opustíte domov, zhasnou všechna světla, vytápění se přepne do úsporného režimu s nižší teplotou, odpojí se spotřebiče v chytrých zásuvkách a v případě havárie pračky se uzavře přívod vody.
Nemáte-li elektronický uzávěr plynu či elektricky ovládaná okna, jste na potenciální nebezpečí upozorněni dříve, než stačíte odjet. Svou oblíbenou hudbu si pustíte v jakékoli místnosti pouhým vyslovením jména umělce, zatímco vaše dítě si odemkne přiložením prstu k chytrému zámku.
Jaké jsou výhody chytré domácnosti
Chytrá domácnost sama zvládne řadu rutinních úkonů, které byste jinak museli několikrát denně opakovat vy, např. automatické zhasnutí světel po odchodu z místnosti či zatažení žaluzií, když na okno zasvítí slunce. To je však jen zlomek toho, co moderní Smart Home nabízí.
Pojďme se nyní podívat na ty největší přednosti:
- Snadné ovládání chytré domácnosti smartphonem nebo i hlasovými příkazy
Best of: 8 poselství úspěšných obchodníků, kterými bychom se měli inspirovat
Každý z nás občas pociťuje určitou demotivaci. Ať už v obchodě nebo v jakémkoliv jiném zaměstnání. Je však důležité najít si ve všem to dobré.
Například obklopovat se lidmi, kteří nám mohou něco dát, jsou úspěšní a motivují nás v tom, co děláme nebo chceme dělat. Vzít si z nich to nejlepší a předávat to dál. Na toto téma se zaměřili David Kolář a David Janeček v jednom jejich Sales ránu.
Hlavní message tedy zní: „Je důležité stýkat se s lidmi, kteří jsou úspěšní v tom, co dělají, a kteří nás mohou posunout dál.”
Zkuste se zamyslet nad tím, s jakými lidmi se nejčastěji scházíte, ať už pracovně nebo osobně. Sepište si to na papír a udělejte si obraz o tom, zda byste chtěli být průměr těchto lidí. Věřte, že výsledek bude hodně zajímavý. Protože od lidí, se kterými se často setkáváte, logicky přebíráte jejich návyky a zkušenosti.
2. Obklopte se lidmi, kteří jsou chytřejší než vy
K tomuto tématu se hodí jeden krásný citát: „Jestliže chci jezdit ve Ferrari, tak se neptám na názor lidí, kteří jezdí v Trabantu.
“ ???? Anebo ještě jeden, který si velmi oblíbila CEO Business Animals Jitka Zoderová: „Jestliže víte, že jste nejchytřejší v místnosti, pak jste ve špatné místnosti.“ Učte se od těch chytřejších, stýkejte se s lidmi, kteří vám mají co nabídnout.
Přesně tak to totiž dělají skutečně úspěšní obchodníci. Nikdy nebudete nejchytřejší, vždycky bude někdo nad vámi, který vám může předat to důležité a vy se budete postupně posouvat.
3. Peníze nejsou všechno, ale přináší vám určitou svobodu
Současná doba nám přináší obrovské možnosti. Pracovat odkudkoliv, vydělávat odkudkoliv. A přesně to je i jednou z hlavních hodnot Business Animals. Nebýt závislý na místě a čase. Hodně lidí vám řekne, že za peníze si vše nekoupíte.
Ano, co se týče vztahu nebo zdraví, tak je to pravda. Nicméně, když ty peníze máte, můžete si dovolit lepší péči, můžete cestovat, dopřát si určitý komfort.
Zde by se opět hodil jeden citát: „Za peníze si nekoupím štěstí, ale je lepší plakat ve Ferrari než v Trabantu.“
Jak říká David Kolář z Business Animals: „Za peníze si můžete pořídit nezávislost na čase a místě. Můžete se s lidmi scházet online, nechodit pouze na osobní schůzky. Peníze jsou prostředek ke svobodě, můžete si každý měsíc třeba koupit letenku a cestovat, užívat si a být nezávislí, pracovat odkudkoliv na světě.“
4. Kým se stanete v cestě za cílem
To je velké uvědomění. Tony Robbins říká, že smyslem je stát se člověkem schopným cíle dosáhnout. Cesta je cíl… Ano, hodně to souvisí s vnitřní motivací. Zkuste si to představit jinak. Máte vysněný cíl, kterého chcete dosáhnout a jste přímo „nabuzení“ na to, se k němu dostat.
Překonáváte překážky, potkáváte různé lidi, posouváte se vpřed, přímo cítíte ten adrenalin. A přesně to si nejvíce užíváte. Samotný cíl už je jen taková pomyslná třešnička na dortu. Zapřemýšlejte tedy nad tím, jestli vás ta cesta baví a užívejte si ji.
Může být plná nástrah i krásných poznatků, které vás nesmírně obohatí.
5. Učte se od těch správných lidí
Všichni máme kolem sebe spoustu lidí. Ovšem ne každý z nich nás může obohacovat a učit novým věcem. Je dobré najít si jednoho konkrétního člověka a od toho „nasávat“ informace a zkušenosti. Může to být kamarád, učitel, mentor, kolega, nadřízený… Je to úplně jedno.
Je však důležité přemýšlet o tom, co vám ten člověk řekl a snažit se tyto informace přizpůsobit sobě. Žijeme v době, kdy získávat a čerpat nové informace není nikterak složité. Máme k dispozici internet, možnost chodit na školení, workshopy, setkávat se s různými lidmi, číst různé publikace. Co je ale důležité najít si ve všem to podstatné.
Může to být třeba jedna věta z článku, který vás zaujme a vzít si z toho to hlavní poslání.
Co si David Kolář odnesl ze zářijového Meetupu? „Zaujalo mě tam hodně věcí, ale rozhodně nejvíce věta Tomáše Kouřila z CYRRUSU: „Vždycky se zeptej klienta, kolik maximálně si může dovolit utratit za vyřešení jeho problému.“
6. Neustále se vzdělávejte
Jestliže chcete být úspěšní, musíte se neustále vzdělávat. To, co funguje dneska, nebude fungovat za pět let. Obchod se stále mění a je potřeba jít s dobou. Nikdo z nás neví všechno.
Přiznejte si to a přijměte nové informace od ostatních lidí s určitou pokorou… Neváhejte se podívat se na internet, přečíst si knížku nebo jít na networking. Nehledejte důvody, proč to nejde, ale hledejte, proč by to mohlo jít.
To je ta správná cesta k úspěchu.
7. Na všem špatném najděte něco dobrého
V životě nás všech jsou činnosti, které nás baví a pak ty, které bychom raději vypustili, ovšem patří k naší práci nebo životnímu stylu. Pokud víte, že chcete být úspěšní a mít dobrou fyzičku, sport i navolávání schůzek zkrátka musíte do svého života zařadit. Naštěstí máte možnost volby.
Vyberte si sportovní aktivitu, která vás bude nejvíc bavit. Nebaví vás obvolávání klientů? Pak rozhodně nejste sami. Zkuste si v tom najít tu přidanou hodnotu. Ten úspěšný deal. Například, když navoláte 40 kontaktů, tak z toho bude minimálně 5 úspěšných obchodů.
A to je skvělá motivace, co říkáte?
Zkuste si mapovat své úspěchy a neúspěchy. Třeba formou blogu nebo online deníku. Nejenže si tím podpoříte svůj brand a dáte o sobě vědět ostatním, ale budete mít neustále přehled to tom, co se vám povedlo, a co je potřeba zlepšit. A pokud to navíc budete sdílet veřejně, můžete získat i zajímavou zpětnou vazbu od ostatních.
A ještě jedna rada na závěr. Zaměřte se pouze na jeden nebo dva body z tohoto výčtu. Protože změnit úplně všechno najednou nejde. Velmi mě zaujal tento citát, který nám poslal pan Jaroslav Capouch: „Všichni máme stejně času a stejné vstupní podmínky.“ To je na obchodu to krásné. Každý měsíc začíná nová etapa a nové příležitosti a všichni jsme na startovací čáře. Good luck!
Pokud chceme chytrá města, musíme věřit technologiím
Chytré je dnes leccos. Hodinky, domácnost, domy… a taky doprava. Kdy se dočkáme samořiditelných aut? Mluvili jsme s Alešem Cermanem, který se věnuje asistenčním systémům, autonomní jízdě a konceptu smart cities.
O smart cities se v posledních letech mluví stále častěji. Jakou roli hraje v chytrých městech doprava?
Chytrá, nebo také multimodální či udržitelná doprava má pomoct řešit problém přeplněných silnic ve městech. Představte si, že dojíždíte za prací do Boleslavi osobním autem.
Nejdříve vás zdrží dopravní špička, pak hledáte místo k parkování, a do práce přicházíte se zpožděním.
Chytrá doprava by vám měla v danou chvíli nabídnout nejefektivnější řešení, které ale zároveň bude šetrné k životnímu prostředí.
Jak by takové řešení mohlo vypadat?
Pomoct by mohla například aplikace, která vám podle aktuální dopravní situace a prognózy časové náročnosti navrhne, jak se ve vámi požadovaném čase dostat tam, kam potřebujete.
Ať už vlastním vozem, nebo kombinací různých prostředků – autobusem, vlakem, vaším nebo sdíleným vozem či elektrickým kolem. Aplikace vám poradí, kde a jak máte přestoupit z jednoho dopravního prostředku na druhý, a spočítá, na kolik vás cesta vyjde času a peněz.
Nakonec přes aplikaci rovnou zaplatíte jízdenky hromadné dopravy a půjčení sdílených dopravních prostředků.
Takovou aplikaci bychom ale měli umět vytvořit už teď, většinu potřebných technologií máme k dispozici. Přesto naše města ještě moc chytrá nejsou. Proč?
Máte pravdu, řada technologií je k dispozici už relativně dlouho. To ale k vytvoření opravdu chytrých měst nestačí. Musí se vybudovat také potřebná infrastruktura. Po éře komunismu byla naše města velmi zanedbaná. Sice se snažíme tento deficit dohnat a infrastrukturu zmodernizovat, po nutných opravách už ale často nezbývá dostatek financí na investice do samotných řešení chytrých měst.
Na jaké technologie tedy nejčastěji chybí finance?
Příkladem mohou být takzvané multimodální dopravní huby – uzly, které představují kombinaci veřejného parkoviště, stanic hromadné dopravy, parkovišť pro sdílená auta, skútry, kola či dobíjecích stanic pro elektrickou mobilitu.
Tyto huby můžou sloužit i k pracovním účelům, například nabízet konferenční místnosti, které si můžete pronajmout třeba na hodinovou schůzku s obchodním partnerem. Nebo k účelům obchodním – těmi jsou myšleny zase boxy, do kterých si můžete nechat zaslat nákup z internetového obchodu.
V rámci multimodálních dopravních hubů lze také nabízet i další služby pro rychlé spojení se státní správou, aby se eliminovaly cesty na nejrůznější úřady.
i
Města začínají být přeplněná a dopravu stále častěji regulují. Aby byla mobilita efektivní, lidé musí sdílet dopravní prostředky. Takzvaný carsharing neboli sdílení aut a další digitální služby rozvíjí například ŠKODA AUTO DigiLab.
Jak si v současné době stojí Česko v oblasti chytré dopravy? Objevují se už nějaké zajímavé projekty?
Česká republika se tématu smart cities hodně věnuje. V Česku například sídlí jeden z pěti technologických hubů evropského projektu EIT Urban Mobility. Z tohoto českého hubu jsou financovány a řízeny projekty chytrých měst nejen v České republice, ale i v zemích střední a východní Evropy a Izraeli.
Mezi klíčové partnery projektu patří právě i ŠKODA AUTO. Škodovka na konceptu chytrých měst pracuje i s Mladou Boleslaví. Součástí města je totiž výrobní závod, a tak často dochází k dopravním zácpám během výměny směn.
Společně s magistrátem analyzujeme, jaká technologická a technická opatření zavést ve městě a okolí, aby doprava fungovala efektivně a nerušila běžný́ chod města.
S jakými nápady jste přišli?
Koncepcí máme hned několik. Samozřejmě je potřeba rozšířit a zefektivnit systém veřejné dopravy a silniční infrastruktury. To znamená i zavedení digitální technologie, která umožní rychle vyhledat potenciální spoje přes mobilní aplikaci a kombinovat je tak, aby se člověk dostal včas na místo, kam potřebuje.
Důležité je i zlepšit průjezd samotným městem – například pomocí chytrých křižovatek, které detekují, kolik vozidel z kterého směru přijíždí. Na základě této informace pak dynamicky mění cykly.
Pro hlavní průjezdné trasy městem je potom nutné zavést systém zelených vln – synchronizovat cykly prostřednictvím vzájemné komunikace mezi křižovatkami.
Řešili jste v návrzích pro Mladou Boleslav také problémy s parkováním?
Ano. Tady by zase měl pomoct koncept chytrých parkovišť. Prostřednictvím kamerových systémů nebo senzorů v silnicích totiž lze sledovat, na kterém parkovišti je ještě volné místo, a pak údaje předat pomocí mobilní aplikace.
Tato informace ale řidiči nezaručí, že budou místa volná ještě v okamžiku, kdy na dané parkoviště dorazí. Proto je nutné sledovat zaplnění parkovišť a pohyb vozidel po městě dlouhodobě. Až na základě těchto informací lze předvídat, zda místo bude k dispozici, když tam řidič přijede.
Tedy – jak se dnes s oblibou říká – využít umělou inteligenci k odhadu pohybu vozidel a predikci zaplnění parkovišť.
Krom chytrých křižovatek a chytrého parkování jsou ale nutností i chytrá vozidla.
Také těm se ve vývoji věnujeme. Jednou budou určitě existovat dokonalá autonomní auta, která dokážou skutečně jezdit sama a zvládnou veškeré dopravní situace. Nicméně to je hudba budoucnosti, ke které se musíme postupně propracovat. Dnes rozlišujeme celkem pět stupňů automatizovaného a autonomního řízení. Plně autonomní vozidlo představuje až ten poslední stupeň.
V současné době se pohybujeme na druhém stupni, kdy má řidič k dispozici různé asistenční systémy, které umožňují automatizované funkce – například adaptivní tempomat. Auto udržuje nastavenou rychlost a pokud se před ním vyskytne pomalejší vozidlo, automaticky zpomalí.
Jakmile se před autem zase uvolní prostor, například při přejezdu na dálnici do rychlejší pruhu, auto opět automaticky zrychlí na nastavenou rychlost.
A jak vypadají další stupně?
Stupeň tři už umožňuje automatickou jízdu v určitých dopravních situacích, například jízdu po dálnici. Když najedeme u Boleslavi na D10, auto se přepne do režimu autonomní jízdy a pokračujeme na Prahu. Před Černým Mostem předá auto řidiči řízení, protože v Praze už autonomně jet neumí.
Stupeň čtyři zase znamená automatickou jízdu ve většině dopravních situacích na dálnicích, okrscích a ve městech. Může se ještě stát, že vozidlo někde jízdu nezvládne a vyzve řidiče, aby řízení převzal. A teprve ve vozidle stupně pět nenajdete volant ani jiné ovládací prvky potřebné k řízení.
Pokud se v současnosti pohybujeme na druhém stupni, kdy je člověk jako řidič absolutně zodpovědný za případnou nehodu, přebírá v pátém stupni tuto zodpovědnost auto?
V žádné legislativě na světě toto ještě není definované. Pouze v Německu a v několika málo státech Spojených států amerických existuje ustanovení o provozu autonomních systémů na silnici, a to ještě za velmi specifických podmínek – například v testovacím režimu.
V České republice nyní na Ministerstvu dopravy působí Etická komise autonomní dopravy složená z vědců a právníků, ale i odborníků ze soukromých firem – také ŠKODA AUTO má zde svého zástupce. Tato komise se zabývá právě problematikou etiky a budoucí zodpovědnosti.
Nicméně otázka je to velmi složitá, proto bude ustanovení legislativního rámce ještě nějaký čas trvat.
i
Jedním ze skvělých příkladů, jak může koncepce smart cities fungovat, je Hamburk – důležitý přístav a obrovské průmyslové město, po němž se denně pohybují statisíce lidí i dopravních prostředků.
Jenže město by mělo být příjemné i pro život samotných obyvatel. Koncepce města Hamburk proto bere v úvahu všechny aspekty – věnuje se rozvoji urbanistiky města, od inteligentních budov až po autonomní dopravu.
V současnosti se zde dokonce testuje provoz autonomních autobusů.
A co když se budou na silnicích potkávat autonomní vozidla s těmi obyčejnými? Nemůžou se objevit další problémy?
Tohoto přechodného období se všichni obáváme. Člověk jako takový jezdí poměrně dynamicky, velmi dobře a rychle je schopen se na silnici rozhodovat. Jenže autonomní systém je v rozhodování opatrnější.
Pohyb samořiditelného vozu nemusí být navíc tak plynulý a předvídatelný, jako když ho řídí člověk.
Takové chování by mohlo „živého“ řidiče neautonomního vozidla do jisté míry překvapit, což může v konečném důsledku vést i k nehodě.
Dá se odhadnout, kdy bychom mohli mít chytrá města s chytrou dopravou?
I když jako odborníci máme samozřejmě představy a časové odhady, konkrétní rok vám nikdo neřekne a nezaručí. Vývoj je v mnoha ohledech komplexnější a komplikovanější, než se předpokládalo. Řeší se třeba i oblast user experience a psychologie.
Zde se například testuje, jak lidé vnímají pocit, že za ně řídí stroj, a jak jsou ochotni tento fakt přijmout. Žádná automobilka si netroufne pustit na silnici vozidlo, kterým si nebude stoprocentně jistá. Nejde jen o ekonomické důvody, ale také o důvěru lidí v samotnou technologii.
Na smart cities s naprosto automatizovanou dopravou si tedy ještě počkáme.
Přátelíte se s lidmi, kteří jsou chytřejší než vy? Pak jste zřejmě sami chytří
Amos Tversky, slavný kognitivní a matematický psycholog, byl údajně tak chytrý, že inspiroval své akademické kolegy k vytvoření testu inteligence, jehož je sám součástí. Podstata testu je jednoduchá – čím dříve si uvědomíte, že Tversky je chytřejší než vy, tím chytřejší jste.
Zvládnout tento test bylo ve skutečnosti velmi snadné – alespoň pro ty, kteří byli natolik chytří, aby pochopili, jak moc chytrý Tversky opravdu je. Pro všechny ostatní byl neobyčejně obtížný.
Proč? Protože jedním ze základních rysů inteligence je schopnost rozpoznat nejen svou nedostatečnost, ale také přednosti jiných lidí.
To tvrdí doktor Tomas Chamorro-Premuzic, psycholog, který se zaměřuje na analýzu lidského chování, spolupracuje s univerzitami v Londýně i Kolumbii a je autorem knihy The Talent Delusion.
Inteligence jako výška
Chamorro-Premuzic přirovnává lidskou inteligenci k výšce. Říká, že někteří lidé jí zkrátka mají více než ostatní. Rozdíly v inteligenci jsou však mnohem hůře identifikovatelné než rozdíly ve výšce.
Hlavním důvodem je, že na rozdíl od výšky není inteligence správně pochopena. Jedni ji vidí jako dovednost, druzí jako úspěch nebo schopnost.
Toto nepochopení vysvětluje většinu sporů o to, zda je jedna osoba inteligentnější než druhá – lidé totiž často odkazují na různé atributy. Sčítají, jak se říká, jablka s hruškami.
Když se porovnáváme s ostatními, máme sklon hledat informace, které zpochybňují jejich inteligenci a vyzdvihují tu naši.
Slovo „inteligence“ je podle Tomase Chamorro-Premuziky sociálně a emocionálně založené, což samo o sobě výrazně ztěžuje jeho posuzování.
Když se porovnáváme s ostatními, máme sklon hledat informace, které zpochybňují jejich inteligenci a vyzdvihují tu naši. Čím méně inteligentní jsme, tím houževnatěji to činíme.
Což potvrzuje i Tverskyho test – jen ten, kdo je schopen uznat inteligenci jiných a malost vlastní, je ve skutečnosti chytrý. Hloupí lidé jsou nadutí a nedokáží to.
Zde je tedy první způsob, podle něhož poznáte, že je někdo chytřejší než vy: Nebojí se uznat, že není odborník na všechno. Nestydí se přiznat, že něco neví – jako Sokrates, který tvrdil, že jediná dokazatelná pravda je obsažena ve výroku: „Vím, že nic nevím.“
Jak je poznáte?
Na webu Fast Company profesor Chamorro-Premuzic nastiňuje další dva způsoby, jak poznáte, že někdo dostal do vínku více inteligence než vy. Ve své podstatě se inteligence týká schopnosti zpracovávat nejen jasně definované problémy, ale i abstraktní pojmy. Jedná se o míru duševního výkonu a schopnosti uvažovat.
Když odhalíte, že je někdo chytřejší než vy, neměli byste podle profesora propadat trudnomyslnosti.
Umí někdo z vašeho okolí odpovídat na obtížné otázky poměrně rychle? Nebo alespoň rychleji než vy? Při řešení situací je schopen odhalit jádro problému a zaměřit se na jeho rozklíčování? Umí sestavit logickou posloupnost, která vrátí chaos do pořádku? Učí se rychle? Pak poslyšte smutnou zprávu: Ten člověk bude zřejmě chytřejší než vy.
Uznání vlastních hranic
Když odhalíte, že je někdo chytřejší než vy, neměli byste podle profesora propadat trudnomyslnosti. Naopak – podle Tverskyho testu jste vlastně tím, že jste uznali vyšší inteligenci někoho jiného, potvrdili tu svou. A právě tato schopnost může podle Chamorro-Premuziky fungovat jako strategická výhoda při budování kariéry. Jen je třeba to posoudit včas.
foto: Shutterstock, zdroj: Fast Company
Sloupek Miloše Čermáka: Máte vysokou inteligenci? Gratulujeme! Ale to ještě neznamená, že se nebudete chovat jako pitomci
Dám vám hádanku. Jsou tři kamarádi. Stojí v místnosti. Pavel, který je zadaný, se dívá na Kláru. Klára se ovšem dívá na Petra. Ten je nezadaný.
Otázka je následující: vyplývá z předešlého tvrzení, že zadaný člověk se dívá na nezadaného? Ano, či ne? Co myslíte? Pokud uvažujete jako já, rychle si celou věc promyslíte a dospějete k jasnému závěru: nic takového z výše uvedeného nevyplývá.
Víme, že Pavel je zadaný a Petr nezadaný, ale ani jedno z toho absolutně nic neříká o Kláře. Hotovo. Jenže jakmile jsem dospěl k výsledku, začal ve mně hlodat červ pochybnosti. To řešení vypadá až podezřele jednoduše. Není v tom nějaký chyták?
A tak jsem znovu vzal zadání a začal chyták hledat. Trvalo mi to pět minut. Nakonec jsem na to přišel. Trvalo to a bolelo to, ale o to víc jsem na sebe byl pyšný. Ono to řešení je trochu „za rohem“. Nejde totiž jen o Kláru. Vlastně naopak, u Kláry je třeba začít.
Jsou přece jen dvě možnosti. Buď je zadaná, anebo nezadaná. Jestli je zadaná a zároveň platí, že se dívá na Petra, pak tvrzení „zadaný člověk se dívá na nezadaného“ platí. A když je nezadaná? Pak platí taky, protože na nezadanou Kláru se dívá zadaný Pavel.
Je to skvělá hádanka, nemyslíte?
◼
Vyšla minulý týden v londýnském deníku The Times. Byla součástí kvízu, který pro noviny připravil David Robson. Jedna z dalších úloh: Běžíte závod a podaří se vám těsně před cílem předběhnout závodníka na druhém místě.
Jakou medaili získáte? (Správná odpověď je, že stříbrnou. Když předběhnete závodníka na druhém místě, doběhnete druzí vy.) Zmíněný kvíz měl, zjednodušeně řečeno, jediný úkol. Srazit hřebínek lidem, kteří si myslí, že jsou inteligentní.
A mají to možná doloženo i nějakými daty, například změřenou hodnotou IQ.
Ne, nechci se pouštět do debaty o tom, nakolik je takzvané IQ relevantní. Je mi to celkem jedno, byť mi před dvaceti lety v testech naměřili hezkých 136 bodů. Není to zdaleka genialita, ale je to slušný nadprůměr, děkuju za optání.
Tenhle článek ale není o tom, co to je inteligence, zda se dá kvantifikovat a jaké standardizované testy jsou pro to nejlepší. Je o tom, že objektivně existují lidé, kteří jsou chytřejší než průměr populace. Líp jim to myslí, jednoduše řečeno. Tento článek je ale také o tom, že to dotyčným lidem nemusí být vůbec nic platné.
Nikdo neříká, že inteligence je k ničemu. Vůbec ne! Je to konkurenční výhoda. Když jste chytří, líp rozumíte světu a spousta věcí vám je jasnějších.
Abych si vypomohl metaforou: je to podobné, jako když máte auto se silným motorem. Stačí se dotknout plynového pedálu, a vyrazí kupředu. Je rychlejší a bezpečnější. Silný motor ale nezaručí, že když se posadíte za volant, nebudete se chovat jako pitomec. Naopak to zvýší pravděpodobnost, že to tak bude. Právě proto v silných autech umírá statisticky víc lidí než v průměrných.
O tom je kniha Davida Robsona, která v Británii vyšla tento týden. Jmenuje se Past inteligence a má podtitul Proč chytří lidé dělají hloupé věci.
Taky vám už někdy vrtalo hlavou, proč tolik nezpochybnitelně chytrých lidí − mimo jiné − popírá existenci člověkem způsobeného globálního oteplování, zpochybňuje benefity očkování nebo třeba věří na anděly? Robsonova knížka se na to pokouší najít odpověď.
◼
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…