Týrání mění dětský mozek

Syndrom CAN je termín, který zahrnuje takové chování dospělých vůči dětem, které jim ubližuje a poškozuje je, a proto se tak dospělí k dětem nesmí chovat.

Rádi bychom ti prostřednictvím tohoto krátkého textu stručně představili, co všechno do takového chování patří. Také se zde dozvíš, co můžeš dělat, pokud se tak k tobě někdo chová.

Nikdo, dokonce ani tvoji rodiče, se k tobě takto nemá chovat a takovýmto způsobem ti ubližovat. Každý, kdo se dozví, že se ti něco takového děje, má povinnost pomoci tě ochránit.

Syndrom CAN zahrnuje:

Fyzické týrání – není v pořádku, když ti někdo fyzicky ubližuje a nepřiměřeně tě bije, ať už jsou to tvoji rodiče, nebo jiní lidé.

Rodiče tě nepřiměřeně trestají, pokud ti po jejich ranách zůstávají stopy (modřiny, šrámy, odřeniny, popáleniny nebo přetrvávající bolest). Mezi fyzické týrání patří i to, když ti zakazují normálně jíst nebo spát.

Není také v pořádku, pokud je to hlavní způsob jejich výchovy a trestají tě tak pravidelně, bezdůvodně, nebo pro vymyšlené důvody.

Psychické týrání – někdy na tebe rodiče křičí a třeba řeknou i něco, co tě hodně mrzí. Není to v pořádku, pokud se to děje opakovaně, dlouhodobě a ty slyšíš časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování, výhrůžky a zastrašování.

O citové vydírání jde, když ti rodiče říkají takové věty jako: “když se nebudeš učit, utrápíš mě” nebo “když budeš zlobit, zabije mě to”. Je normální mít přiměřený čas sám pro sebe, který trávíš svými koníčky nebo s kamarády.

Pokud vůbec žádný čas pro sebe nemáš kvůli domácím povinnostem, hlídání sourozenců, učení se nebo věnování se koníčkům, které tě vlastně ani nebaví, není to v pořádku a máš právo se ozvat.

Sexuální zneužívání –  v České republice je pro sexuální chování zákonem stanovena hranice věku 15 let. Do tvých 15 let tě nikdo nesmí vystavovat sexuálnímu chování. Až po dovršení 15 let smíš mít souhlasný sexuální styk. Souhlasný znamená, že tě nikdo nesmí k sexuálnímu styku či jinému sexuálnímu chování nutit, a to ani, když už ti bylo 15 let.

Pojďme si říct, co všechno je sexuální zneužívání: Osahávání, líbání nebo laskání intimních míst, uspokojování pusou nebo přímo pohlavní styk jsou kontaktní sexuální zneužívání. Není to v pořádku a nic z toho nemusíš dělat! Sexuální zneužívání se děje i bez toho, aby se tě kdokoliv přímo dotýkal.

Pokud se před tebou někdo svléká do naha a nutí tě se na něj dívat, masturbuje, nutí tě sledovat pornografii nebo soulož, nebo se chce dívat na tebe, když se svlékáš ty, koupeš se, jsi na toaletě nebo na sobě nic nemáš, a dělá to kvůli vlastnímu sexuálnímu vzrušení, jde o bezkontaktní sexuální zneužívání.

Pokud se něco z toho stane, neobviňuj se z toho. Ty za to nemůžeš. Dospělí tě mají chránit, ne po tobě chtít sexuální uspokojení. Zároveň může být přirozené, pokud by ti nějaké doteky byly příjemné; lidské tělo tak funguje.

Neznamená to, že to chceš, příjemné pocity jsou reakce těla, ne tvé vůle. Se sexuálním zneužitím jsou často spojené pocity strachu a studu. Zneuživatel ti může vyhrožovat a zakázat ti o tom někomu říct; nebo ti naopak může dávat dárky a udělat z toho vaše tajemství.

Můžeš se obávat toho, že by se to někdo dozvěděl. Všechno je to pochopitelné.

Zanedbávání – o zanedbávání jde, pokud nedostatek péče ohrožuje tvůj zdravý vývoj. Patří sem opakující se nedostatek jídla, pití, přístřeší, oblečení, lásky, ale také třeba zanedbání lékařské péče, výchovy a vzdělání.

Ohrožující prostředí – ohrožující je, pokud tvoji rodiče berou drogy, opíjí se, neustále se hádají, napadají a bijí, nebo jsou vážně nemocní a nedokážou se o tebe dostatečně postarat.

Rozvodová problematika – může se stát, že už si tvoji rodiče nerozumí, nechtějí spolu dál žít, chtějí se rozvést, rozvádějí se, nebo se již rozvedli. V takovém případě není v pořádku, kdyby ti zakazovali vídat se s druhým rodičem, babičkou a dědou, kdyby ti zakazovali telefonovat si s nimi, nebo by před tebou mluvili o druhém rodiči ošklivě, zatahovali tě do svých hádek.

Systémové týrání – tak se označuje nesprávně vedené policejní vyšetřování. Některé druhy syndromu CAN jsou trestným činem, kterými se zabývá policie. Nutné je to zejména tehdy, kdy je potřeba zajistit ochranu tvoji, nebo i  jiných dětí.

V průběhu vyšetřování s tebou musí policie zacházet citlivě a šetrně. Pokud by se tak nedělo, může jít právě o systémové týrání. Pokud ti někdo, komu se sám nemůžeš bránit, podobnými způsoby ubližuje opakovaně, můžeme jeho chování považovat za šikanu. K šikaně se uchylují jak jednotlivci, tak menší skupinky.

A může ji zažít kdokoli – dívky i chlapci jakéhokoli věku.

Co s tím?

Přijď k nám….

V našem Dětském krizovém centru jsme tu pro tebe, aby ses s tím mohl svěřit a probrat vše, co potřebuješ. Můžeš využít našich služeb a přijít přímo k nám do zařízení, a to i bez rodičů.

 Dokonce nemusíš uvádět svoje jméno, záleží to jen na tobě, jestli by ti bylo příjemnější říct např. jen přezdívku.  Jsme tu pro tebe každé úterý, středu a čtvrtek od 16 h do 18 h (okamžitá krizová pomoc). Nejpozději přijď do 17 h, abychom měli na sebe dostatek času.

 Pokud by se ti hodil nějaký přesný čas a den, napiš nám a můžeme se domluvit předem. Nebudeš nic platit, služba je bezplatná.

Všechny kontakty včetně mapky najdeš zde

Zvaž, zda by nebylo vhodné, aby tě někdo doprovodil, např. kamarád, který ti dodá odvahu.

Přijď s jakoukoliv starostí, kterou máš!

Nebo se nám ozvi se na Linku důvěry Dětského krizového centra

Naši pracovníci jsou nepřetržitě k dispozici na telefonních číslech 241 484 149 či 777 715 215, a jsou připraveni s tebou řešit jakoukoliv tvoji starost. Máme i specializované číslo pro problematiku – rizik kyberprostoru, a to: 778 510 510. Linka důvěry je Ti k dispozici nonstop (neustále).

Taky se nám můžeš ozvat prostřednictvím e-mailu (e-mail: [email protected]), SKYPE a chatu  (sms-zprávy nepřijímáme). Všechny kontakty jsou zde

Dotykové displeje a dětský mozek. Vědci se dohadují, jak moc ho mění | Věda

Používání tabletů a chytrých telefonů s dotykovými displeji mění funkce dětského mozku. O dopadech těchto změn na schopnosti dětí se vědci zatím dohadují.

Vyhledat na monitoru počítače červené jablko mezi jablky s modrou slupkou není obtížné. Najít totéž jablko ve směsi modrých jablek a úkrojků červených jablek už je obtížnější úkol. Batolata stará osmnáct měsíců jej zvládají.

Pokud děti patří k nadprůměrně častým uživatelům dotykových displejů, poradí si s lehčí úlohou v kratším čase než děti, které mají k těmto technologiím omezený přístup.

V řešení obtížnější úlohy se obě skupiny dětí neliší.

Takové jsou ve stručnosti výsledky studie britských dětských psychologů pod vedením Tima Smithe z Londýnské univerzity, publikované v předním lékařském časopise JAMA Pediatrics.

Mohlo by se zdát, že časná zkušenost s chytrými telefony a tablety dětem prospívá. Smith a jeho spolupracovníci si tím ale nejsou tak úplně jisti. Došli k závěru, že hry na dotykových displejích pozměnily batolatům pozornost.

Speciálním zařízením sledujícím pohyb očí dětí během testu odhalili, že používání dotykových displejů vede u dětí k těkavějšímu pohledu. Batolata díky tomu vyřeší v kratším čase snadnější typ úlohy.

Při zvládnutí obtížnějšího úkolu už jim intenzivnější těkání pohledem nepomáhá, ale ani je nijak zvlášť nehandicapuje.

„Teď musíme zjistit, jestli tato změna pozornosti přinese dětem v každodenním životě výhody, nebo jim bude naopak na škodu,“ vysvětluje další plány výzkumného týmu jeho členka Rachel Bedfordová z Univerzity v Bathu. „Je důležité, abychom věděli, jak maximalizovat přínosy a minimalizovat jejich negativní dopady.“

Narušená pozornost

Dětští psychologové jsou zajedno v tom, že by batolata neměla sledovat televizi. Bez ohledu na typ pořadu se toho děti z obrazovky naučí jen velmi málo. V pozdějším věku však trpí malí televizní diváci poruchami soustředění a spánku.

Dotykové displeje vyžadují od dětí větší aktivitu než pasivní sledování televize. Některé studie dokonce zjistily, že se batolatům s přístupem k chytrým telefonům a tabletům rychleji rozvíjí jemná motorika ruky.

Tým Tima Smithe ale prokázal, že hra s dotykovými displeji s sebou nese poruchy spánku podobně jako sledování televize. Děti obtížněji usínají a spí kratší dobu.

„Používání chytrých telefonů a tabletů dětmi včetně batolat v posledních letech prudce narůstá,“ konstatuje Tim Smith. „První roky života jsou ale u dětí kritické pro vývoj schopnosti soustředit pozornost na relevantní informace a ignorovat rušivé jevy.

Tyto časně získané schopnosti jsou následně důležité pro zvládnutí školní docházky. Existují obavy, že používání dotykových displejů může mít u dětí negativní dopad na jejich schopnost soustředění, nejsou však zatím z valné části podloženy hmatatelnými důkazy.

“

Lákavé obrázky

Členka Smithova týmu Anna Maria Portugalová zdůrazňuje, že ani nynější studie ještě nutně neznamená, že změny v pozornosti jsou vyvolané přímo technologií dotykových displejů. „Nemůžeme tak úplně vyloučit, že pozornost dětí lákají přednostně jasné, barevné obrázky, a nikoli možnost měnit tyto obrázky dotykem,“ říká Portugalová.

Řada studií prokázala, že prostřednictvím dotykových displejů si děti osvojují informace účinněji než pasivním sledováním televize. Chytré mobily a tablety však nemusejí narušovat psychický rozvoj dětí tím, co na nich děti dělají, ale tím, od čeho je hra na dotykovém displeji odláká. Zapálení dětští televizní diváci se méně hýbou.

V tomto ohledu jsou zajímavé výsledky studie, kterou publikovali ve vědeckém časopise Journal of Children and Media psychologové Nick Antrill a Su-hua Wangová z Kalifornské univerzity v Santa Cruz.

V jejich experimentu si batolata hrála devět minut na dotykovém displeji iPadu. Druhá skupina strávila stejně dlouhou dobu kreslením a malováním. Třetí skupina cvičila.

Děti prolézaly sítěným tunelem, lovily z něj míč a následně ho házely do malého basketbalového koše.

Po této průpravě řešily všechny děti stejné úlohy. První spočívala v třídění různých předmětů podle barev bez ohledu na jejich tvar.

Další úkol vyžadoval, aby děti třídily tytéž předměty podle tvaru bez ohledu na jejich barvu. Důležité bylo, jak dobře děti reagovaly na změnu kritéria pro třídění věcí.

V dalším testu si děti hrály na sochu. Měly za úkol zůstat na třicet sekund stát bez pohybu.

Vítězství pro pohyb

Ve hře na sochu byly všechny děti stejně úspěšné, a prokazovaly tím podobnou míru sebeovládání. Z řady nevybočovaly ani děti, které mohly být rozdováděné basketbalem a lovením míčů ze síťového tunelu.

V třídění objektů podle barev a tvarů a ve schopnosti „přehodit výhybku“ z jednoho kritéria třídění na druhé pak byly nejúspěšnější děti, které předtím provozovaly pohybové hry.

Děti, které kreslily nebo si hrály na iPadu, za nimi viditelně zaostávaly.

Zjištění, že pohyb dětem svědčí, nepředstavuje převratnou novinku. Překvapivý byl fakt, že se děti po hře na iPadu vyrovnaly dětem, které kreslily a malovaly. Autoři studie to připisují skutečnosti, že hra na dotykovém displeji je do určité míry interaktivní – a to působí na děti pozitivně.

„Technologie pronikají do společnosti stále větší měrou. Je to možná dokonce nezbytné,“ konstatují Antrill a Wangová v závěru studie. „Je však naprosto nezbytné, aby batolata měla do svých aktivit zařazen v rozumné míře i pohyb. Stejně tak je důležité, aby při používání informačních technologií nebyly děti ošizeny o sociální interakce.“

Týrání dětí

Kategorie: Násilí doma a v práci – více z kategorie Autor: Státní zdravotní ústav

Týráním dítěte se rozumí různé formy úmyslného násilného chování dospělé osoby, nejčastěji rodiče vůči dítěti. Je to jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané, a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.

Syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect) je soubor příznaků týraného, zanedbávaného nebo zneužívaného dítěte, které poškozuje jeho vývoj a postavení v rodině i ve společnosti. Extrémní podobou týrání dítěte je jeho zahubení.

Co je týrání, zneužívání a zanedbávaní dítěte?

Týráním dítěte se rozumí různé formy úmyslného násilného chování dospělé osoby, nejčastěji rodiče vůči dítěti. Je to jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. 

Světová zdravotnická organizace rozlišuje vedle mezilidského také násilí zaměřené vůči sobě samému (záměrné sebepoškozování a sebevražedné chování) a násilí organizované, kam patří komerční sexuální zneužívání dětí, dětská práce, dětské sňatky apod. Násilí na dětech je porušením jejich práv a je neospravedlnitelné a neomluvitelné.

Děti více ohrožené týráním

Některé skupiny dětí jsou týráním ohroženy více než jiné. Obecně to mohou být:

• děti z rodin, které žijí stranou od společnosti v sociální izolaci, z rodin, které špatně komunikují nebo žijí v dlouhodobém napětí a stresu, z rodin, kde jsou osoby závislé na drogách nebo herních automatech, kde se partneři rozvádějí a kde probíhá domácí násilí mezi partnery,
• děti cizí národnosti či určitého etnika, neschopné komunikovat českým jazykem, děti žijící v určité lokalitě ve městě či na venkově, žijící v oblastech ohrožených válečným konfliktem, zasažených přírodní katastrofou a děti vtažené do ekonomických problémů národa či rodičů,
• děti nezletilých rodičů, děti mladých matek samoživitelek, děti imigrantů, uprchlíků hledajících azyl, děti minorit, děti vyrůstající ve zločineckém prostředí, nemanželské děti, děti z incestního spojení a děti narozené v rodině s etnickými, národnostními či náboženskými rozdíly,
• děti, které nejsou zaregistrované úřady během porodu, děti z mnohočetných těhotenství, děti s postižením, bez domova, sirotci, děti narozené rodičům se zvláštním životním stylem, bezdomovcům, žebrákům nebo narkomanům.

Různé formy týrání dětí

Fyzické týrání

Fyzické týrání se pozná podle toho, že dítě má modřiny, popáleniny nebo zlomeniny jako následek tělesného trestu, což je každé použití tělesné síly s cílem způsobit bolest.

Tělesný trest za použití předmětu (trest, kdy zůstávají na těle stopy ve formě modřin, škrábanců apod.

) a také trest vedený na citlivou část těla (dlaně, plosky nohou, hlava, oblast genitálií, břicho) je vždy považován za násilí a nikoli za výchovný prostředek. Každý tělesný trest způsobuje bolest a strach.

Dítě si nespojí bolest s chybou, za kterou je trestáno, ale s osobou, která jej trestá a platí to i pro tzv. malé výchovné tresty (plácnutí přes ruce, přes zadek), které v ČR většina veřejnosti obhajuje.

Trest je vždy důkazem neznalosti pozitivní výchovy a vlastní bezradnosti. ČR patří v EU mezi několik posledních zemí, které ještě tělesné tresty nezakázaly (více v článku Tělesné tresty ve výchově dětí).

Psychické týrání a šikanování

Psychickým týráním se rozumí zesměšňování, kritizování, ponižování a terorizování dítěte v soukromí i na veřejnosti nebo naopak nepřiměřené nároky na ně. Pokud je dítě svědkem domácího násilí mezi dospělými, jedná se také o jeho psychické týrání.

Psychické týrání typicky probíhá v šesti vývojových fázích:

1. ústrky a odmítání,
2. terorizování,
3. využívání a korumpování,
4. odmítání citové odezvy,
5. izolaci,
6. nezájem o výchovu.

Psychické týrání u dítěte způsobuje mj.:

• tělesné, duševní nebo citové opoždění vývoje, horší prospěch, než odpovídá skutečnému nadání, omezenou slovní zásobu,
• výbuchy vzteku, ničení věcí, zkratkovité chování,
• citovou oploštělost, nedůvěřivost, povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, sebestřednost, sobectví,
• nápadnou pasivitu nebo agresivitu, strach, že jej nikdo nemá rád, strach z trestu,
• nízké nebo velmi vysoké sebevědomí (vytahování),
• sklon k sebeobviňování nebo sebepoškozování, strach z nových situací,
• neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.),
• nepřiměřené reakce na bolest – přehnaná na sebemenší podnět nebo naopak žádná reakce na velkou bolest,
• vznik závislostí (na drogách, viz kategorie Nelegální návykové látky), poruchy příjmu potravy, deprese, častější nemocnost (děti utíkají do nemoci jako ochrany před tresty apod.), vyšší úrazovost, sklon k obezitě,
• nejistotu ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými, nedůvěru k dospělým lidem, kteří se snaží dítěti pomoci nebo se s ním snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování přehnané vděčnosti, vyhýbání se kontaktu s rodinou, útěky z domova, menší schopnost sebeprosazení, kvůli čemuž se týrané děti stávají častěji obětí šikany, menší oblíbenost mezi učiteli i vrstevníky,
• časté lhaní, podvody, sníženou schopnost prosadit se, vyjádřit svá přání, požadavky a názory.

Sexuální zneužívání

Pod sexuálním zneužíváním se rozumí nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv dotýkání, styk či vykořisťování dítěte se sexuálním významem.

Existuje i bezdotykové zneužívání – setkání se s exhibicionistou, vystavování dítěte pornografickým produkcím atd.

Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu styku včetně laskání prsou a pohlavních orgánů. Někdy (ne však vždy) se pozná podle poranění genitálu nebo konečníku oběti, opakovaných bolestí břicha, svědění pochvy a poševního výtoku, poševního či análního krvácení.

Zanedbávání

Zanedbáváním se rozumí nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte nebo dítě ohrožuje. Může se jednat o zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělávání, nedostatečné naplňování základních potřeb dítěte. Způsobuje jeho opožďování ve vývoji a dochází k němu, když si lidé zodpovědní za výchovu dítěte nevšímají.

Dating violence

Dating violence (z angl. dating, schůzka a violence, násilí) je násilí mezi mladými partnery, kteří nejsou oddáni a nesdílí společnou domácnost. Jednou z příčin dating violence může být domácí násilí v rodině agresora, nebo oběti. Dating violence je významným rizikem pro rozvoj domácího násilí.

Oznamovací povinnost

V České republice již podezření ze syndromu CAN podléhá oznamovací povinnosti dle § 53, Zák. č.359/1999 Sb. a § 10, odst. 4, Zák. č. 359/1999 Sb. [1] Podezření na týrání, zanedbávání či zneužívání dětí podléhá oznamovací povinnosti také u lékařů či pedagogických pracovníků.

Povinností občana je oznámit podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte.

Oznámení se podává na místně příslušný OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) [2] nebo na Polici ČR. Tyto orgány by měly zajistit vyšetření dítěte u příslušného dětského lékaře, psychologa a další vyšetření a zajistit nápravu v rodině či tam, kde týrání, zanedbávání nebo zneužívání probíhalo. V případě ohrožení života i odebrat dítě z rodiny.

Práva dítěte jsou zakotvena v Úmluvě o právech dítěte, což je mezinárodní smlouva, kterou vydala Organizace spojených národů a podepsaly ji téměř dvě stovky států. Tato smlouva zavazuje státy, ale ne jednotlivce, k plnění.

Jak může společnost předcházet týrání dětí?

Primární prevencí, což jsou všechny kroky, aby k syndromu CAN vůbec nedocházelo. Vyžaduje informování veřejnosti o příznacích syndromu CAN, spolupráci se samosprávou obcí, s důvěryhodnými nestátními organizacemi, pedagogickými pracovníky a zdravotnickými zařízeními.

Důležité je cíleně se zaměřovat na děti z rizikových skupin, vytvářet podmínky pro správnou funkci rodiny a realizovat preventivní programy ve školách. Nicméně reálnou ochranu dětem poskytuje rodina, její hodnoty a způsob života.

Záleží na kvalitě a množství informací rodičů o výchově a potřebách dětí, na množství a způsobu trávení společného volného času, na kvalitě vztahů a komunikaci mezi dospělými členy rodiny a řešení konfliktů a zvládání stresu.

Sekundární prevencí, která spočívá ve včasném rozpoznání týrání dítěte a syndromu CAN. Vyhledávat příznaky týrání dítěte je povinností nejen zdravotníků a pracovníků ve školství, ale každého občana. Pokud kdokoli získá podezření, že určité dítě může být obětí násilí, je třeba to oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo Polici ČR.

Terciární prevencí, která zahrnuje kroky až poté, co se zjistí, že dítě je týrané nebo zanedbávané. Jejím cílem je tzv. resocializaci dítěte se syndromem CAN a jeho rodiny pomocí multidisciplinárního týmu (sociální pracovník, psycholog, lékař aj.), který se rodině věnuje a pořádá např. motivačně-edukační víkendové a prázdninové pobyty pro rizikové rodiny s dětmi.

Informace pro děti

Děti se mohou anonymně svěřit speciálně vyškolenému pracovníkovi na Lince bezpečí [3].

Děti, zavolejte, nejste na to samy! Volejte Linku bezpečí – zdarma pro děti, mládež a studující do 26 let na telefonním čísle 116 111.

Související odkazy

Zobrazovací metody dokáží odhalit týrání nejmladších dětí

Týráním jsou nejvíce
ohroženy malé děti, zejména děti předčasně narozené nebo s chronickým
onemocněním, a také děti z vícečetných těhotenství. Právě v této nejmladší
a nejohroženější kategorii se přitom často jedná o poranění, která
nejsou navenek zjevná.

Rozšířená představa, že týrané dítě
poznáme podle zevních poranění na těle (modřiny, popáleniny apod.) je
pravdivá jen zčásti. Řada týraných dětí, zejména kojenců, má vnitřní
poranění (poranění mozku, zlomeniny, poranění vnitřních orgánů břicha,
krvácení do sítnice), přestože jejich pokožka nenese žádné stopy násilí.

Poměrně rozšířená je také představa, že pachatele násilí jsme schopni
rozpoznat podle jeho vzezření, chování a dosaženého vzdělání. Řada
pachatelů se ve zdravotnickém zařízení dokáže chovat způsobem,
který nevyvolává zvláštní pozornost, přestože doma se
dopouštějí násilí na svých dětech a/nebo partnerech.

Odhalit násilí
páchané na nejmladších dětech je proto velmi obtížné a vyžaduje komplexní
vyšetření, jehož součástí jsou zobrazovací metody.

Nejčastějším spouštěčem
násilí páchaného na kojencích je jejich pláč. (1) Rodič (nebo jiný
dospělý, který má dítě v péči) v reakci na pláč dítětem třese nebo dítě
přímo udeří. Třesení dítětem je v takových případech velmi hrubé, lze jej
naprosto jednoznačně rozpoznat jako zjevnou agresi. Svědek
takového jednání si ho nemůže splést s obvyklou manipulací s dítětem.

Z dat ze soudních procesů s pachateli, kteří se k třesení
dítětem přiznali, vyplývá, že příznaky poranění se u postižených
kojenců objevily ihned po třesení, případně ještě během něj. Mezi
tyto příznaky patří náhlé „zklidnění“ a ztišení dítěte, usínání,
ztráta vědomí, ochabnutí svalstva, obtížné dýchání, zblednutí
nebo zvracení.

Během následujících hodin potom často dochází k
rozvoji křečí, zvracení nebo k neurologickým příznakům. (2) Odhalit pravou
příčinu těchto projevů u dětí, které se dostanou do zdravotnického
zařízení, je obtížné z několika důvodů.

K lékaři se často dostávají s významnou
časovou prodlevou, ke třesení dochází ve většině případů opakovaně, a
anamnéza udávaná rodiči je často zavádějící nebo nepravdivá.

K čemu vlastně při
hrubém třesení dítětem dochází? Pachatel zpravidla rukama obemyká hrudník
dítěte a třesením způsobuje nekontrolovaný pohyb hlavičky dítěte dopředu a
dozadu, což může vést k poranění mozku, krvácení do mozkových plen a
sítnice, a v některých případech také k poranění krční páteře. Současně se
nekontrolovaně pohybují také horní a dolní končetiny dítěte, což může
způsobit drobné zlomeniny na koncích dlouhých kostí. Při třesení také
dochází ke kompresi hrudního koše, následkem čehož mohou vznikat zlomeniny
žeber.

Hrubé třesení může způsobit poranění mozku, krvácení do mozkových plen, zlomeninyžeber a zlomeniny dlouhých kostí. (kresba MUDr. Darya Maslava)

Objasnit příčiny stavu
dítěte, které bylo do nemocnice přivezeno například s náhlou poruchou vědomí
nebo křečemi, je složité a vyžaduje celou řadu vyšetření od různých
specialistů. Při nálezu krvácení do mozkových plen jsou lékaři o krok blíže k
vyslovení podezření, že bylo na dítěti spácháno násilí.

Ke krvácení do
mozkových plen však může velmi vzácně dojít také z jiných příčin, např. z
důvodu vzácných metabolických onemocnění. Zobrazení mozku týraných dětí navíc v
některých případech neodhalí krvácení, ale pouze změny způsobené
nedostatečným okysličením mozku. Tyto změny jsou málo specifické.

CT mozku tříměsíčního chlapce s náhlou poruchou vědomí, rodiče si nebyli vědomi žádného úrazu. CT odhalilo krvácení do mozkových plen (bíléšipky) a sraženiny v tzv. přemosťujících žilách (černá šipka). Zdaleka nejčastější příčinou těchto sraženin je třesení dítětem.

Naproti tomu zlomeniny
žeber a zlomeniny konců dlouhých kostí u kojenců jsou velmi specifické pro
násilí páchané na dětech. Jedná se totiž o zlomeniny, které až na pár
výjimek nemohou vzniknout jiným mechanismem (např. pádem).

Pokud tedy
zobrazovací metody odhalí takováto zranění, jedná se o poměrně silný důkaz
o proběhlém násilí. Tyto zlomeniny jsou však velice diskrétní.

Aby je
radiolog odhalil, musí po nich na rentgenových snímcích aktivně pátrat a
mít k dispozici vysoce kvalitní zobrazení všech kostí.

Týrané děti mohou utrpět
také jiná zranění, jako jsou zlomeniny střední části dlouhých kostí.
Vyhodnotit příčinu vzniku těchto zlomenin je obtížnější, protože mohou
vzniknout i nešťastnou náhodou, např. při pádu dítěte.

Při nálezu těchto
zlomenin musí lékaři přihlížet k udávanému mechanismu úrazu a
také jej dát do souvislosti s psychomotorickými schopnostmi
dítěte (např.

pád z postele u dítěte, které se ještě samo
nedokáže otočit, je méně pravděpodobný než u dítěte, které se již plazí).

Rentgenový snímek hrudníku čtyřměsíčního kojence, který dlerodičů náhle přestal dýchat. Na snímku jsou patrné hojící sezlomeniny žeber (šipky). Nejčastější příčinou těchto zlomenin jehrubé třesení dítětem.

Všechny děti mladší dvou
let, u kterých lékaři zvažují, že příčinou jejich potíží mohlo být týrání,
musejí podstoupit cílené rentgenové vyšetření všech kostí, tzv. kostní
protokol.

Cílem tohoto vyšetření je odhalit nejen zlomeniny, které je
nutné léčit, ale také zlomeniny, které sice nevyžadují léčbu, ale jejich
přítomnost představuje významný důkaz o proběhlém násilí.

Méně než 10 %
zlomenin končetin a hrudníku je totiž doprovázeno podkožním hematomem,
takže kostní protokol často odhalí zlomeniny, o kterých lékaři neměli
tušení. (3,4)

11 % dětí, které
podstoupily kostní protokol, mělo na rentgenových snímcích zlomeninu,
která nebyla klinickým vyšetřením patrná. (5) Tyto zlomeniny by lékaři bez
provedení cíleného radiologického vyšetření neodhalili. Neméně důležitou
úlohou kostního protokolu je vyloučit jiné příčiny pacientova stavu, jako
jsou vzácná metabolická onemocnění nebo systémová onemocnění kostí.

Rentgenový snímek bérce měsíční dívky, jejíž rodiče si všimli, že nehýbe pravou dolní končetinou. Žádného úrazusi nebyli vědomi. Na snímku jsou patrné takzvané klasické metafyzární zlomeniny na obou koncích kosti holenní (šipky). Tyto zlomeniny jsou velmi specifické pro týrání a nemohou vzniknout ani pádem dítěte.

Všechny děti, které se
dostanou do nemocnice s poruchou vědomí, křečemi nebo dalšími
neurologickými příznaky, podstupují zobrazovací vyšetření mozku.

Zpravidla
se jedná o vyšetření počítačovou tomografií (CT) v akutním stádiu a po
několika dnech také vyšetření magnetickou rezonancí (MR).

Magnetická
rezonance dokáže odhalit další známky nitrolebního poranění, v některých
případech pomůže s časovým odhadem vzniku poranění a také dokáže odhalit
jiné příčiny pacientových potíží.

Mimo dětí s
neurologickými příznaky je důležité, aby vyšetření mozku podstoupily také
všechny děti mladší jednoho roku s podezřením na týrání, přestože žádné
neurologické příznaky nemají. Nitrolební poranění je totiž v této věkové
kategorii velmi časté, a to i v případě, kdy jsou děti neurologicky v
pořádku.

Téměř 30 % kojenců a
batolat s podezřením na týrání a s normálním neurologickým nálezem, mělo
na zobrazovacích metodách známky nitrolebního poranění.

(6) Zobrazovací
metody hrají klíčovou roli při podezření na týrání nejmenších dětí zejména
proto, že mohou odhalit bezpříznakové zlomeniny, a podat tak jasný důkaz o
proběhlém násilí. Velmi důležité jsou také při objasňování příčin
neurologických příznaků.

 Interpretace radiologických nálezů je však jen
dílčí částí vyšetřovacího procesu a konečná diagnóza vzniká vždy v rámci
mezioborové spolupráce.

Použitá literatura: 1.
Barr RG. Crying as a trigger for abusive head trauma : a key to
prevention. 2014;44. | 2. Adamsbaum
C, Morel B, Ducot B, Antoni G, Rey-Salmon C. Dating the abusive head
trauma episode and perpetrator statements : key points for imaging.
Pediatr Radiol. 2014;44:578–88. | 3.

Peters
ML, Starling SP, Barnes-Eley ML, Heisler KW. The presence of bruising
associated with fractures. Arch Pediatr Adolesc Med. 2008;162(9):877–81.
| 4. Mathew MO, Ramamohan N, Bennet GC.
Importance of bruising associated with paediatric fractures:
Prospective observational study. Br Med J. 1998;317(7166):1117–8. | 5.

Duffy SO, Squires J, Fromkin JB, Berger RP. Use
of skeletal surveys to evaluate for physical abuse: analysis of 703
consecutive skeletal surveys. Pediatrics [Internet]. 2011 Jan [cited 2014
Mar 16];127(1):e47-52. Available from: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21149429
| 6. Laskey AL, Holsti M, Demsond KR,
Socolar RRS. Occult head trauma in young suspected victims of
physical abuse. J Pediatr. 2004;(144):719–22.

text: MUDr. Eliška
Popelová, MUDr. Martin Kynčl, Ph.D. | foto:
Klinika zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol – archiv | ilustrace:
MUDr. Darya Maslava 

Syndrom CAN – Wiki

Toto heslo bylo založeno Lucií Knotovou, Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

Child Abuse and Neglect –  syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.

Jedná se o soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech zdravotního stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, především v rodině. Je výsledkem zejména úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. (Hanušová, 2006, s. 6)

Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte považujeme jakékoli nenáhodné, preventabilní (tzn., že mu lze předcházet), vědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, případně způsobuje jeho smrt. (Dunovský,Dytrich,Matějček, 1995, s.24)

Obecně lze říci, že jde o takový projev chování rodičů či jiných osob, které dítě psychicky, emocionálně či tělesně poškozuje.

Syndrom CAN má 2 znaky

1. dítěti je ubližováno; dítě fyzicky, psychicky i emocionálně trpí a je ohrožován jeho další vývoj;
2. osoby, které dítě týrají nebo zneužívají, bývají velice často jeho vlastní rodiče nebo osoby, které by pro dítě naopak měli představovat jistotu a bezpečí (→syndrom CAN infamiliární/ extrafamiliární).

• Aktivní (týrání): tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt;
• Pasivní (zanedbávání): vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péči;

Identifikační znaky: četné hematomy, ohraničené lysinky po vytrhávání vlasů, natržený boltec ušní, kožní rány, škrábance, opakované a neléčené zlomeniny, bodová popálení od cigaret, popáleniny, otřes mozku a míchy, mnohočetná vnitřní poranění.

Nespecifické identifikační znaky: zvýšená úzkostnost a strach, obranné reakce, snížené sebehodnocení, neochota a rozladěnost před návratem domů, útěky z domova, náhle zhoršený školní prospěch, záškoláctví, zvýšená konzumace tabáku či alkoholu, agresivní chování, výbuchy hněvu, obtíže v sociální komunikaci až vyhýbavé chování.

• Aktivní (týrání): nadávky, ponižování, strašení, stres, terorizování, šikana, izolace, agrese;
• Pasivní (zanedbávání): nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová; citová deprivace.

Nespecifické identifikační znaky: lítostivost, plačtivost, vztek, hněv, agrese, zvýšená úzkost a strach, smutek, apatie, deprese, snížené sebevědomí, podceňování, nerozhodnost, poruchy chování, psychosomatické poruchy.

• Aktivní: sexuální hry, pohlavní zneužití, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnění, incest.
• Pasivní: exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých.

Nespecifické tělesné identifikační znaky: bolest břicha, pomočování, pokálení, bolestivé vyprazdňování, poševní nebo anální krvácení, poruchy příjmu potravy.

Specifické identifikační znaky v oblasti chování: kompulzivní nebo excesivní masturbace, opakované sexualizované hry, noční běsy, ulpívající chování, obtíže s odloučením, agresivní chování, náhlé změny chování, ztráta zájmu, zhoršení prospěchu, náhlý odpor k určitému člověku, činnosti nebo místu.

(Dunovský, Dytrich, Matějček, 1995, s. 19; Vaníčková, 2009, s. 8-13)

Zvláštní formy

• Systémové týrání a zneužívání: po prvním traumatu či poranění dítěte následuje druhé týrání systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin (dětské domovy, pěstounská péče, necitlivá vyšetření odborníky)
• Organizované týrání a zneužívání: dětská prostituce a pornografie (foto, video), obchod s lidmi- s dětmi (dětí zde figurují jako zboží pro sexuální účely, ilegální mezinárodní osvojení, dětská práce ad.)
• Rituální týrání a zneužívání: je takové zacházení s dětmi, které se uskutečňuje v souvislosti s nějakými symboly, které mají náboženskou, magickou či nadpřirozenou charakteristiku a jsou součástí nějakého organizovaného společenství. (Dunovský, Dytrich, Matějček, 1995, s. 197-101)

Tři rizikové faktory

1. rizikový dospělí (zpravidla primární vychovatelé dítěte)

• lidé s poruchami osobnosti (psychopatie), mentálně retardovaní, lidé psychicky nemocní (psychotici), jedinci s neurotickými obtížemi (frustrace se mění v agresi); matky s poporodní depresí.
• alkoholici, toxikomani;
• mladí, nezralí a nevyspělí rodiče
• sexuální devianti- pedofilové, muži sexuálně hyperaktivní
• ambiciózní, nároční rodiče, workoholici
• lidé v hmotné bídě, bezdomovci, nezaměstnaní
• transgenerační problém- týraní  týrají (deprivovaní či subdeprivovaní vytvářejí svým dětem opět deprivační životní prostředí)

2. rizikové děti

• odlišnost dítěte: nízká porodní váha, lehká mozková dysfunkce, mentální retardace, vývojové opoždění, smyslové vady
• děti dráždivé, neklidné, zlostné, provokativní X apatické, plačtivé, úzkostné
• děti nesplňující očekávání rodičů, tj. děti s lehce sníženými intelektovými schopnostmi, děti ve škole neprospívající, děti tělesně neobratné, nešikovné
• holčičky výrazně ženských tvarů, jemné, koketní, mazlivé

3. rizikové situace

• styk rizikového dítěte s rizikovým dospělým
• náhradní rodinná péče
• rozvod, manželské neshody, neplánované otěhotnění- nechtěné dítě, hmotná bída, stres
• brutalita v médiích a vysoká tolerance k násilí.

(Dunovský, Dytrich, Matějček, 1995, s. 108-111)

1. Posttraumatická stresová porucha

–  je charakterizována:

• Zlhostejněním, zmrtvěním, znecitlivěním.
• Odtažením se od klíčových osob.
• Depersonalizací.

• Posttraumatická stresová porucha mění percepci, motoriku, náladu, paměť a asociace.
• 2. Psychická deprivace a traumatizace
• 3. Transgenerační přenos
• – jedná se o proces, následkem kterého se vědomě nebo neúmyslně přenášejí vzorce chování na další generace.
• (Bechyňová, 2007, s. 85-124)

Vlastní terapie vždy vychází z komplexního rozboru celého případu. Ve většině případů se poté jako nejúčinnější prokazuje kombinace cílené sociální pomoci a paralelní psychoterapie pro rodiče i pro dítě samotné. (Hanušová, 2006, s.20)

spočívá hlavně v kvalitní přípravě dětí do manželství a rodičovství od nejranějšího věku, dále v programech pro těhotné ženy a nastávající otce, v posilování vztahu obou rodičů k dítěti. Znalost a dovednost dětí chránit samy sebe před nejrůznějším nebezpečím, např. úrazy počínaje a sexuálními útoky konče.

z hlediska aktivního vyhledávání (depistáže):

• Rizikových dětí
• Rizikových dospělých
• Rizikových rodin
• Rizikových situací (ostatní sociální prostředí apod.)

rozumíme takové chování pedagoga, lékaře či rodiče, když reaguje na situaci, v níž již došlo k týrání, zneužívání dítěte. Smyslem terciální prevence je zamezení dalšího násilí či zneužívání dítěte.

Dítě nesmí být dále týráno, zneužíváno. K tomu musí být vytvořen určitý systém opatření. Do terapie a rehabilitace lze zahrnout celou rodinu, je-li to z hlediska zájmu dítěte možné, dále školu a další odborníky.

(Hanušová, 2006, s.20-21)

• BECHYŇOVÁ, V., et al. Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. 1. Praha : IREAS, 2007. 236 s. ISBN 978-80-86684-47-5.
• DUNOVSKÝ, J.; DYTRICH,Z.; MATĚJČEK,Z. Týrané, zneužívanéa zanedbávané dítě. Grada: Praha, 1995.ISBN: 80-7169-192-5.
• HANUŠOVÁ,J. Násilí na dětech- syndrom CAN. Vzdělávací institut ochrany dětí: Praha, 2006. ISBN:80-86991-78-4.
• VANÍČKOVÁ, E. Interpersonální násilí na dětech. 1. Praha : [s.n.], 2009. 39 s. ISBN 978-80-7440-001-8.

Přidat přílohu

Obrázky 0

Nebyly nalezeny žádné obrázky.

• Zobrazit historii
• Zasílat oznámení o změnách

Jak týrání dětí mění mozek | Zdraví | April 2021

tudie opakovaně ukázaly, že zneužívání a zanedbávání v děttví vede k trvalým změnám v rozvíjejícím e lidkém mozku. Tyto změny ve

Obsah:

Studie opakovaně ukázaly, že zneužívání a zanedbávání v dětství vede k trvalým změnám v rozvíjejícím se lidském mozku. Tyto změny ve struktuře mozku se zdají být dostatečně významné na to, aby v dospělosti mohly způsobit psychologické a emocionální problémy, jako jsou psychologické poruchy nebo zneužívání návykových látek.

Pokud jste obětí zneužívání dětí nebo znáte někoho, kdo by mohl být, volejte nebo pošlete SMS na národní linku zneužívání dětí Childhelp na 1-800-422-4453 mluvit s profesionálním krizovým poradcem.

Další zdroje duševního zdraví najdete v naší národní databázi linek pomoci.

Jak týrání mění strukturu mozku

Dr. Martin Teicher a jeho kolegové z McLean Hospital, Harvard Medical School a Northeastern University použili technologii magnetické rezonance (MRI) k identifikaci změřených změn ve struktuře mozku u mladých dospělých, kteří zažili zneužívání nebo zanedbávání v dětství.

V devíti oblastech mozku byly jasné rozdíly mezi těmi, kteří utrpěli dětské trauma, a těmi, kteří ne. Nejviditelnější změny byly v oblastech mozku, které pomáhají vyvážit emoce a impulsy, stejně jako myšlení zaměřené na sebe.

Výsledky naznačují, že lidé, kteří prošli zneužíváním nebo zanedbáváním v dětství, mají vyšší riziko zneužívání návykových látek, pokud se vydají touto cestou, protože mají horší kontrolu nad svými nutkáními a racionální rozhodnutí v důsledku skutečných fyzických změn v jejich vývoji mozku.

Když lidé zažili tři nebo více druhů týrání (sexuální, fyzické, verbální, zanedbávání), 53% trpělo v určitém okamžiku svého života závažnou depresí. 40% mělo posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD).

Změny struktury mozku

Existuje mnoho negativních dopadů zneužívání v dětství a zanedbávání vývoje mozku. Některé z těchto možných účinků jsou:

• Snížená velikost corpus callosum; primární funkcí corpus callosum je integrovat kortikální funkční – motorické, senzorické a kognitivní výkony – mezi hemisféry
• Snížená velikost hipokampu, což je důležité při učení a paměti
• Dysfunkce na různých úrovních osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA)
• Menší objem prefrontální kůry, která ovlivňuje chování, vyvažování emocí a vnímání
• Nadměrná aktivita v amygdale, která je zodpovědná za zpracování emocí a stanovení reakcí na potenciálně stresující nebo nebezpečné situace
• Snížená velikost mozečku, což může ovlivnit motoriku a koordinaci

Chování, emoce a sociální funkce

Protože týrání, zanedbávání a trauma v dětství mění strukturu mozku a jeho chemické funkce, může týrání také ovlivnit chování dětí, regulovat emoce a společensky fungovat. Mezi tyto potenciální účinky patří:

• Být neustále ve střehu a neschopný relaxovat, bez ohledu na situaci
• Cítím strach nebo většinu času
• Považujeme sociální situace za náročnější
• Učební deficity
• Ne včasné zasažení vývojových milníků
• Tendence k rozvoji deprese nebo úzkostné poruchy
• Oslabená schopnost zpracovávat pozitivní zpětnou vazbu

Další faktory špatného zacházení

Jak týrání nebo zanedbávání v dětství ovlivňuje dospělého, závisí také na tom, jak často ke zneužívání došlo; jaký věk měl dítě během týrání; kdo byl násilník; bez ohledu na to, zda dítě mělo ve svém životě také spolehlivého a milujícího dospělého; jak dlouho zneužití trvalo; pokud došlo ke zneužití; druh a závažnost zneužití; a další jednotlivé faktory.