Polovina školních dětí má nesprávnou váhu

S nástupem dětí do školy musí rodiče řešit důležitou otázku výběru školní aktovky.

Jaké typy aktovek volit a jakým se naopak vyhnout? A co když dítě před aktovkou dává přednost batohu? Je pro ně vůbec vhodný a na co se u nich zaměřit? Takovéto a mnoho dalších otázek zajímá v tomto období nejednoho rodiče.

Odpovědět a poradit se Vám pokusí vedoucí fyzioterapeutka z centra fyzioterapeutické péče FYZIOklinika Mgr. Iva Bílková. Rozhovor o výběru správné školní aktovky s ní provedl i Deník.cz.

Moje dítě nastupuje do první třídy, vybralo si místo školní aktovky batoh. Mám mu to dovolit?

Batohy bývají měkčí než aktovka. Sešity a učebnice tedy mohou tvarovat svou vahou batoh, který tak ne zcela ideálně sedí na zádech a ramenou dítěte. Pro prvňáčka bych volila aktovku, ale pro dítě od 3. třídy už může být kvalitně vypolstrovaný, na zádech dokonale zpevněný batoh možný.

Podle čeho vlastně školní tašku vybírat?

Jako první kritérium hodnotím váhu aktovky. Dále pak sleduji dostatečné ergonomické polstrování na zádech, větší šíře a polstrování náramenních pásů pak pomohou lépe rozložit váhu aktovky na ramena a záda. Aktovka musí splňovat i bezpečnostní hlediska, např. zákonem danou přítomnost reflexních obrazců o minimální velikosti 2 × 5 cm.

Platí, že čím dražší, tím lepší?

Toto pravidlo platit nemusí, tak jako je to u každého zboží. Velmi kvalitní výrobek může být za velmi dobrou cenu (např. sezonní výprodej v srpnu je pro nákup aktovek ideální) a naopak nekvalitní aktovka může být u prodejce naprosto předražená. Konkurence kamenných obchodů a internetu je v dnešní době pro zákazníka výhodná.

Při výběru aktovky nemá smysl sledovat kolik dílů k aktovce dostanu. Dítěti úplně stačí aktovka, jednodílný penál a sáček na TV. Díly typu peněženka či podlouhlé pouzdro dítě na prvním stupni rozhodně nepotřebuje a krabičku na svačinu či láhev na vodu doma jistě máte. Tyto další díly aktovku zbytečně prodražují.

Existují nějaké certifikáty? Kde je najdu?

Existuje např. AGR certification – Aktion Gesunder Rücken (v překladu Kampaň zdravá záda). Výrobek s tímto certifikátem má na sobě etiketu s obrázkem páteře a textem v češtině, že jde o prověřený výrobek. Aktovky, které mají dobře provedené polstrování zad, beder a ramen, tyto etikety mají připevněné spolu s cenovkou.

Obecně se ví, že školní taška by měla být co nejlehčí. Jaká je její ideální váha pro prvňáka?

Někteří výrobci udávají hmotnost na etiketě a rodič se tak snadno dozví váhu aktovky ještě před jejím zakoupením. Optimálně by aktovka měla vážit 800–1 200 g. Váha ovšem nesmí ovlivnit konstrukční parametry (viz otázka č. 2 – podle čeho vlastně školní tašku vybírat?).

Jak se hmotnost mění s věkem?

Když moje první dítě chodilo do první třídy, zvážila jsem jednou učebnice, které dcera denně nosila do školy. Musela nosit i bačkory, svačinu a vodu na den. Porovnala jsem tuto váhu s váhou dítěte a došla jsem k zarážejícímu výsledku. Dcera nosila cca 20–25 % své hmotnosti.

Když to převedeme na váhu dospělého člověka, tak by 70 kg vážící dospělý musel denně nosit 14–17,5 kg.

Musíte uznat, že tento příměr je alarmující, vezmeme-li v úvahu, že dítě je v době růstu křehkou osobností a jeho kosti, které ještě nejsou dostatečně osifikované (zvápenatělé), jsou měkké a snadno deformovatelné.

Když pak dítě chodí do vyšších ročníků, váha aktovky či batohu zůstává přibližně stejná, tj. obvykle nepřekračuje 1 500 g, ale markantně se mění množství učebnic a sešitů, které dítě musí nosit do školy.

Některé školy nahrazují školní potřeby tablety, aby školní tašce ulevily. doporučila byste to?

Považuji to za dobrý krok. Tablety dětem ušetří váhu v batohu. Zároveň je vzdělávání a s ním spojené využívání technologií mnohem dále než před 30–40 lety. Děti se musí naučit pracovat s přístroji, které jednou budou využívat pro svou obživu.

Když jsme chodili do školy my, museli jsme umět číst a psát a počítat. To už dnes nestačí. Např. práci s internetem jako užitečným zdrojem informací, ale i případným rizikem, bych zavedla jako povinný předmět již od prvních tříd.

Jako nedostatečné z hlediska jemné motoriky vidím, že na některých školách není vůbec výuka psaní na klávesnici. Děti, ale i dospělí, píší jedním prstem a shrbení se dívají do klávesnice namísto toho, aby napřímení sledovali text, který se jim objevuje na displeji.

Takováto koordinace není pro tělo ergonomicky výhodná, to znamená, že oči se rychleji unaví, zhorší se koncentrace, začnou bolet svaly šíje, zad atd.

Jak jinak by se dalo školní tašce ulehčit?

Pokud chcete váhu aktovky ovlivnit i při běžném používání, obsah aktovky minimalizujte na co nejmenší gramáž.

Domluvte s pedagogem „dvoje učebnice“ – jedny dítě používá ve škole, druhé doma. Někteří osvícení učitelé či školní instituce tuto možnost nabízí jako standardní přístup bez nutnosti lékařského potvrzení.

Penál stačí jednoduchý, bez pater, s 2 tužkami, perem a základními barvami pastelek. Děti na prvním stupni obvykle nepotřebují kružítka, velký výběr tužek…

Desky na sešity jsou lehčí z plastu než z papíru. Případně k ochraně sešitů a učebnic bohatě postačí kvalitní pevnější obal na sešity.

Co dále by měla aktovka splňovat?

Hodnotit můžete i barevnost aktovky s ohledem na viditelnost. Signální barva, jako je červená, výrazně žlutá a oranžová, bude pro dítě přecházející přes silnici jistě bezpečnější než temně modrá, černá, šedá apod. Reflexní prvky by měly být dobře viditelné ze všech stran, tedy na zadní straně vrchní klopy, na bočních kapsách i vpředu na ramenních popruzích.

Na co všechno může mít špatná taška vliv?

Velké procento dětí školního věku má problém s držením těla, bolestmi hlavy, bolestí kloubů. Jde o kombinaci psychické a fyzické zátěže. Velká statická zátěž při vyučování s nedostatečnou fyzickou kompenzací vede k přetěžování měkkých tkání (sval, šlacha, kost).

Pokud dítě ještě nosí těžkou aktovku ze školy nebo ji přenáší mezi učebnami, jídelnou a školní družinou, dochází k přetěžování šíjového svalstva a svalů trupu, které může vést k vadnému či skoliotickému držení těla a skolióze páteře, migrénám i větší únavě žáka.

Jak je to se sezením ve škole? sedí děti správně?

Někde má paní učitelka na prvním stupni možnost nastavit lavice na různé výšky. Děti ve výškově přizpůsobené lavici mají šanci sedět dobře. Nicméně hodina sezení je dlouhá, židle tvrdá a tzv. statická zátěž svaly unavuje, takže i v ideálně nastavené lavici se dítě bortí a hrbí.

Výborné by bylo, kdyby děti mohly sedět na míči, občas si zahopsat a protáhnout svaly podél páteře. Neumím si ale míče ve škole kvůli nekázni „kluků zlobílků“ představit. Dobrým kompromisem jsou vzduchem naplněné klínovité podložky, na kterých dítě sedí a přitom má pánev a páteř na lehce labilní ploše.

Doma při školní přípravě bych děti nechala sedět na míči.

Co by měly školy dělat pro zdravý vývoj zad dítěte?

Ve školách na prvním stupni učí tělesnou výchovu pedagog, který se nikdy nesetkal se zdravotním tělocvikem. Na pedagogických fakultách se tento obor neučí. Pokud je paní učitelka v důchodovém věku, má zažitý jiný stereotyp výuky a ten měnit nebude. Děti pak na TV běhají okolo tělocvičny, hrají vybíjenou (hrbí se), kluci fotbal.

Na druhou stranu jsem šťastná, když i tato pedagogika děti vytáhne z lavic a nechá je protáhnout se. Neštěstí vidím v případech, kdy má dítě skoliózu a ortoped zakáže dítěti TV ve škole.

Dítě má skoliózu, protože má vyšší elasticitu vaziva, celý den sedí v lavici místo toho, aby si hrálo na hřišti, a nedostatečná svalová síla tedy neudrží páteř napřímenou proti gravitaci. Lékař mu pak diagnostikuje skoliózu.

Pokud toto dítě sedí v lavici a pak ještě musí sedět v tělocvičně na lavičce a dívat se jak ostatní běhají a hrají hry, a přitom se znovu propadat v držení těla, to mi přijde až trestné. Rodiče obvykle věří lékaři, takže omluvenku paní učitelce předají.

Naštěstí jsou učitelé tělocviku, kteří jsou „neoblomní“ a vyžadují aktivitu po všech dětech. Na školách bývá vidět už i např. horolezecká stěna, která podporuje tzv. zkřížený pohybový vzor. Když jsme se jako miminka učili plazit a lézt, střídali jsme křížem ruku a nohu a přitom jsme měli páteř napřímenou – stejný princip pohybu umožňuje i lezení po stěně.

Co může pro dítě udělat rodič?

Maminkám, které mají malé miminko, obvykle radím, ať ho nenásilným způsobem stimulují podle Vojtovy metody. Jedna z jednodušších poloh je např. na zádíčkách, kdy maminka stimuluje hrudní zónu mezi žebry a druhou ruku má na záhlaví.

S miminkem si může maminka povídat, zpívat mu a přitom s ním vlastně cvičí. Cvičení miminek je i v úchopech a manipulaci s miminkem. Pokud jej správně zvedáme a nosíme, tak mu nepřetěžujeme klouby a páteř jako by tomu bylo např.

při usazení mezi polštáři tak, aby na nás miminko dobře vidělo.

Předškolní a školní děti by měly mít alespoň 2× týdně pohybový kroužek. V praxi jsem se naučila rodičům říkat, že nezáleží na tom, jak se dítě „hýbe“, ale že se „hýbe“. Nedostatek pohybové aktivity má totiž horší následky než nevhodné typy sportů.

Kdybych měla být důsledná, tak bych volila ze sportů, které napomáhají správnému držení těla (tanec, balet, gymnastika) nebo podporují pohybovou všestrannost a dobrou koordinaci (např. atletika). Některé sporty jako jsou judo či box, ale ani některé typy moderního tance rozhodně doporučovat nemohu.

Držení těla je sevřené, shrbené, vlastně podobné tomu, jaké dítě zaujímá celý den za psacím stolem.

Pokud tedy chcete vybrat vhodnou pohybovou aktivitu, sledujte, jaké typy pohybů děti ve sportovním oddíle nejčastěji provádí. Sami si pak selským rozumem utřídíte, zda dítě bude spíše narovnané, nebo se bude prohlubovat nevhodné držení těla či jednostranně zatěžovat jedna polovina těla více než druhá (např. tenis).

Kolik dětí má v průměru problémy se zády?

V praxi se setkávám s dětmi se skoliotickým držením těla nebo se skoliózou (změna tvaru obratlů). Zdálo by se, že vadné držení těla mají jen ty děti, které chodí k fyzioterapeutům a ortopedům do ordinací. Pravdou je ale opak.

Když jdu po škole své dcery, nevidím tam žádné dítě s dobrým držením těla. Jako FYZIOklinika spolupracujeme s kluby, které u nás nechávají své děti diagnostikovat.

Bohužel ani mezi sportovně aktivními dětmi není moc těch, co by si mohly stoupnout na druhou stranu tělocvičny a mohli bychom o nich prohlásit, že mají záda krásně napřímená a svalovou koordinaci dokonalou.

Nicméně platí pravidlo, že pokud se dítě věnuje de facto jakýmkoli sportovním kroužkům namísto např. keramiky, hudby apod., tak jeho pohybový aparát je v lepší kondici než u dítěte, které sedí v lavici ve škole 7 hodin, pak doma u úkolů 2 hodiny a nakonec večer ještě u počítače, televize nebo knížky.

Výživa školních dětí. Jak na to

27.08.2015 | 6582x Shlédnutí | Děti

Ve výživě bychom neměli zapomínat, že dítě není malý dospělý a nestačí mu pouze zmenšená porce obvyklého pokrmu dospělých. Dítě má specifické nároky a potřeby dané intenzivním růstem a vývojem jeho organismu.

Jíst pravidelně je základ

Základem zdravé výživy je pravidelnost! Tím se rovnoměrně rozloží příjem energie a tělo nemá potřebu si její část ukládat do zásoby. Pokud příjem energie není pravidelný, tělo se naučí energií šetřit.

Pravidelný příjem potravy během celého dne také zamezuje přejídání v odpoledních a večerních hodinách, které rovněž může způsobovat zvýšení tělesné hmotnosti. A právě pravidelná strava je problémem čím dál většího počtu nejen dospělých, ale bohužel i dětí.

Velmi často nadváha či obezita u dětí nejsou způsobené přejídáním se kvalitními a výživově hodnotnými potravinami, ale potravinami, které obsahují jen mnoho energie bez dalších důležitých složek, jako jsou vitamíny, minerální látky a také přebíráním „nešvarů“ dospělých.

Nesnídají, vynechávají některé z hlavních jídel (skipping) nebo nahrazují hlavní jídlo pouze jídlem typu rychlého občerstvení a sušenkami (snacking).

Nepodceňujte vitaminy

Dítě pak netrpí ani tak nedostatkem přijímané energie, ale nedostatkem vitamínů, minerálních látek i kvalitních bílkovin a „zdravých“ tuků. Tento nedostatek může způsobit, že je dítě unavené, často nemocné a třeba i špatně roste.

Kvalitní strava dítěte by měla obsahovat dostatečné množství vitaminů, minerálních látek a stopových prvků, a to zejména vápníku, fosforu, železa, zinku, jódu, fluoru.

Nezbytné jsou některé vitamíny skupiny B, vitamín C (vitamíny rozpustné ve vodě) a vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K).

Vyvážená a pestrá strava zaručuje dostatečný přísun vitamínů a minerálních látek v jejich doporučeném denním množství.

Co to ale je pestrá strava?

Především dostatečná pestrost potravinových zdrojů a střídání technologických úprav a druhů pokrmů s využitím sezonních potravin s důrazem na individuální hledisko. Ovoce a zelenina (syrové i vařené) by měly být konzumovány v dostatečném množství, denně, rozdělené do více porcí. Množství se s věkem zvyšuje.

Občas neuškodí doplnit menší množství ořechů. Jíst kvalitní výrobky z obilovin i brambory (jsou nutričně výživnější než rýže), zapomínat by se nemělo ani na luštěniny (nejméně 2× týdně) alespoň jako zavářka do polévky či součást pomazánky, když už ne jako hlavní příkrm.

Zařadit by se měly do jídelníčku ryby a rybí výrobky (nejméně 2× týdně). Denně zařazovat mléko a mléčné výrobky, zejména zakysané. Kvalitní rostlinné oleje a tuky by měly nahrazovat tuky živočišné. Dále je nutné dávat při tepelném zpracování potravin přednost šetrným způsobům.

Nezapomínat na pitný režim, vhodnými tekutinami jsou voda, ovocné čaje a šťávy, nejlépe neslazené.

Stravou k lepším výsledkům ve škole

Správnou stravou u dětí lze také zlepšit jejich školní výsledky. Děti budou více soustředěné a méně unavené. Rozumové schopnosti, soustředění a paměť podporují hlavně vitamíny skupiny B. Výjimečný je vitamín B6, který navíc možná způsobí, že se vaše dítě bude do školy i těšit.

Tento vitamín je totiž nezbytný pro tvorbu serotoninu. Jde o látku dobré nálady a pozitivního přístupu k životu. Vitamíny skupiny B se nacházejí hlavně v obilovinách, luštěninách, ovoci a v masu. Myšlení stimuluje i sodík (špenát, pastinák, ředkvičky, paprika).

Školní docházka je pro děti náročná nejen psychicky, ale i fyzicky. Brzké vstávání do školy, několik hodin v lavicích, po skončení vyučování nezřídka následují nesčetné kroužky. Se zátěží se děti lépe vyrovnají, dopřejete-li jim dostatek hořčíku. Pokud dítě intenzivně sportuje, hořčík mu pomůže i při relaxaci svalů.

Zdroje hořčíku? Třeba kakao, obiloviny, listová zelenina, mořské ryby, mléko, maso.

Jak na imunitu

Vzhledem k uzavřenému kolektivu by mělo mít dítě i dostatečný přísun vitamínu C jako prevenci proti infekčním nákazám. Vitamín C v podobě květáku, citrusových plodů nebo brambor může pomoci. V případě akutní potřeby bez výčitek sáhněte po produktu z lékárny.

Nezapomínejte ani na vitamíny A a E. Ty mají také vliv na dětskou obranyschopnost a odstraňují únavu. Dostatečně vysoké dávky vitamínu E jsou také dobrou investicí do budoucna, protože přispívají ke zdravému vývoji srdce a cév.

Z minerálů může obranyschopnost těla posílit zinek, který je důležitý pro správné fungování metabolismu i pro růst. Dítěti proto nabídněte například luštěniny nebo chřest či maso. Zapomínat by se nemělo ani na jód.

Jód není tak známý prvek jako třeba zinek nebo železo, ale ve své stravě ho nutně potřebujeme především pro dobrou funkci hormonů štítné žlázy. Tyto hormony ovlivňují látkovou proměnu, činnost srdce a svalů, tvorbu krve, ale i krevní tlak či kvalitu kůže.

Neméně důležité jsou pro rozvoj centrálního nervového systému a růst kostí. Česko nepatří k oblastem s dostatkem jódu, lze to napravit příjmem mořských ryb, hlavně tresky nebo makrely. V menším množství se jód nachází také v mléku.

Na co si dát ještě pozor

V období intenzivního růstu bychom v jídelníčku dětí neměli zapomínat na vitamín D. Jeho nedostatek způsobuje poruchy ve stavbě a růstu kostí, kazivost zubů a špatné vstřebávání vápníku.

Zdrojem je hlavně rybí tuk, mléko, mléčné výrobky a vejce. Růst kostí vyžaduje i příjem fosforu, ten se nachází například v sýrech.

Z minerálů nezapomínejte na zinek, který posiluje obranyschopnost a je důležitý pro správné fungování metabolismu i pro růst.

Zvláště u chlapců bychom měli zajistit vyšší energetický příjem v pubertě a s tím související i vyšší potřebou některých vitamínů zapojených do látkové přeměny v organismu, zvláště vitamínů skupiny B. Sportující děti potřebují i zvýšený přísun bílkovin.

Ty by měly tvořit více než desetinu denní přijaté energie. Z toho živočišné bílkoviny až polovinu. Pokud dítě nebo vy dáváte přednost vegetariánství, složení živočišných bílkovin se nejvíce blíží sója.

Naopak pro děvčata v pubertě, vzhledem k začínající menstruaci, je třeba zajistit dostatečný příjem železa, což v současné době při oblíbených záměnách masa za výhradně proteinové výrobky v rámci různých diet nebo rychlých svačin, někdy dokonce obědů či večeří, postačuje k dostatečnému příjmu bílkoviny, ale už ne k dostatečnému příjmu železa.

Mějte přehled o tom, jak se stravují vaše děti

V pokročilejším školním věku rodiče často ztrácejí kontrolu nad jídelníčkem svých potomků. Ti si místo oběda dají hamburger v řetězci rychlého stravování, během dne se živí chipsy nebo nezdravými slanými oříšky.

Je potřeba si uvědomit, že tyto „nesprávné stravovací návyky (chybějící snídaně, nadměrná konzumace stravy ve večerních hodinách, příjem sladkostí, slazených nápojů a jiné) si dítě snadno přenáší do dospělosti, kdy zvláště s ubývajícím pohybem roste obezita.

Opačný přístup k výživě, tedy snižování množství stravy a přehnaná fyzická aktivita naopak vede k vyššímu výskytu mentálních anorexií nebo bulimií, nejenom u děvčat.

České děti jsou líní buřtíci, frčí lekce stravování

Formulář pro opuštění okresu. Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat Filip Sušanka

Praha – Za nadváhu českých školáků mohou nedostatek pohybu a špatné stravování.

Ilustrační fotografie | Foto: DENÍK

Dlouhé vysedávání u počítače či televize namísto aktivního pohybu, nepravidelné a nezdravé stravování mohou za to, že stále více českých dětí trpí nadváhou.

Poslední průzkum dokonce ukázal, že šest procent chlapců a pět procent dívek ve věku od 13 do 15 let jsou obézní, velkou nadváhou pak mádalších jedenáct procent vrstevníků.

Lenost strůjce obezity

„Skoro polovina žáků základních škol má ve vztahu ke své výšce a pohlaví jinou než ideální váhu. Dvouměsíční výzkum ukázal nejen stav, ale i hlavní příčiny zvyšujících se problémů dětí s nadváhou a obezitou.

Těmi jsou především nesprávný stravovací režim, nesprávně složení stravy a nedostatek pohybu,“ prohlásil Vladimír Labuda z Agentury J.L.M., která průzkum v rámci projektu Obezita není náhoda prováděla.

Data také ukázala, že pouze polovina dětí jí pravidelně pětkrát denně. „Režim snídaně – svačina – oběd – svačina – večeře je přitom jedním ze základních předpokladů správné výživy,“ tvrdí obezitolog Zlatko Marinov z motolské dětské kliniky.

Čtěte také: České děti tloustnou, neumí jíst zdravě

Tlouštíky vedeme k životosprávě

Skoro čtvrtina třinácti až patnáctiletých se aktivně pohybuje méně než 20 minut denně, naopak až pětina chlapců tráví každý den u počítače více než dvě hodiny.

Čeští dětští obezitologové v rámci osvětového projektu Obezita není náhoda debatují s žáky základních škol.

„Součástí besed jsou interaktivní aktivity, které umožní každému žákovi zjistit, zda a proč mu hrozí problémy s nadváhou. Nabídnou také možnosti, jak jí předcházet,“ přiblížil Labuda.

Besedy jsou díky podpoře Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) pro školy bezplatné a učitelé je mohou objednávat na webové adrese www.osvetovabeseda.cz.

Deník se problémům českých školáků se stravováním věnuje dlouhodobě. Naposledy na ně upozornil zhruba před dvěma týdny.

VZP tehdy rozjela nový projekt Žij zdravě, který je zaměřený na stravování na školách. „Chceme děti naučit jíst zdravě a pestřeji a dokázat jim, že i stravování ve školních jídelnách může být velmi chutné,“ řekla Tereza Kvěťoňová z VZP.

Inspirující recepty najdou kuchařky ze školních jídelen na internertové adrese www.zijzdrave.cz.

Tlusté děti: Anonymní průzkum probíhal v květnu a červnu, zúčastnilo se ho 560 žáků základních škol ve věku od 13 do 15 let

Vyplývá z něj, že:

obézních je 6 procent chlapců a 5 procent dívek nadváhou trpí 11 procent dětí nízkou hmotnost představující zdravotní riziko měla 2 procenta dívek takřka polovina žáků nemá ideální váhu může za to špatné stravování a nedostatek pohybu Zdroj: Agentura J.L.M. Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

1.7.2009

Renault Megane první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Audi R8 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Seat Tarraco nové vozidlo, servisní knížka, předváděcí vozidlo Škoda Karoq první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Jeep Wrangler nehavarované + PRODAT AUTO

Děti míří do lavic. Polovina trpí vadou řeči. Další mají problémy s psaním

Nejčastěji odborníci zmiňují u dětí vady řeči, kterých oproti minulosti přibývá. „Poslední dobou si nárůstu všímám. Většina z dětí, se kterými ve svých skupinách pracuji, je právě z prvních tříd,“ upřesnila brněnská učitelka prvňáků a zároveň logopedka Dana Čermáková.

Dětí s logopedickou vadou nebo poruchou pozornosti je více i podle ředitele základní školy v Kotlářské ulici Libora Zřídkaveselého. „Z mé zkušenosti je jich asi polovina,“ řekl.

Schopnosti dětí ověřují už u zápisu do prvních tříd. Že by dítě mělo s nástupem rok počkat, ale mohou pouze navrhnout. „K odkladu nikdo nemůže rodiče nutit, konečné rozhodnutí je na nich. Spádová škola musí dítě přijmout,“ informovala brněnská dětská psycholožka Lucie Kotková.

Znát u zápisu děti musí jen základní věci. „Stačí, když umí počítat do deseti a zvládnou trochu rozpozná-vat barvy. Měly by vědět, jak se jmenují a kde bydlí. Důležité také je, jestli se bez ro-dičů nebojí,“ sdělila ředitelka Jana Hlaváčková ze základní školy ve Staňkově ulici.

Dceru už nyní chystá na nástup do školy třeba Iva Hodíková. „Malá bude mít čtyři roky, už teď jsme ji ale začali opravovat ve výslovnosti. Učíme ji počítat a základy angličtiny. Zatím žádný problém nemá,“ řekla.

Nejčastější problémy dětí⋅ Podle odborníků má zhruba polovina dětí lehčí nebo těžší vadu řeči.⋅ Podobný počet žáků trápí potíže se psaním nebo kreslením.⋅ Část školáků trpí poruchou pozornosti.⋅ Problém mají i s odpoutáním se od mobilů.⋅ Psychologové popisují neschopnost samostatně pracovat.⋅ Časté jsou potíže s pohybem a motorikou.

⋅ Problematické je, když je dítě příliš vázané na rodiče, často se také špatně přizpůsobuje v kolektivu.

Nejlépe podle mnohých děti na školu připraví školky. „Když jsou žáci před první třídou doma, je to poznat nemají základní návyky. Ve školce se naučí pracovat v kolektivu,“ myslí si Hlaváčková.

Předškolákům nabízí program vytvořený pedago-gicko-psychologickou poradnou třeba v mateřské škole v Bayerově ulici. „Snažíme se rozvíjet rozumovou složku, stejně jako spolupráci s rodiči, abychom přechod usnadnili,“ uvedla ředitelka Markéta Brázdová.

Pomoci se snazším přestupem do lavic má i novela zákona, podle které je od letoška poslední předškolní rok povinný. Místo mají školky brzy zajistit už i pro dvouleté. Ne všichni s tím ale souhlasí. „Do školek tak malé děti nepatří, potřebují péči rodičů,“ míní ředitelka Hlaváčková.

Na problémech s řečí a komunikací se podle pedagogů podílí také čas strávený s mobilem v rukou. „Technologie děti ovlivňují. Na dětech je poznat, jestli hodně čtou a mluví, nebo ne,“ uvedl Zřídkaveselý.

Část viny má také nezájem rodičů. Kvůli práci nemají dost času. „Mají spíše tendenci posadit děti k televizi. Ty pak mají málo pohybu a potíže s motorikou,“ upozornila ředitelka školky Dráček Leona Bikárová.

Velký problém mají s přechodem do prvních tříd zejména děti cizinců, kteří žijí v Brně. „Malé děti jsou velmi tvárné, a pokud mají péči, česky se naučí velmi rychle. Problém ale je, že se jim na základních školách nemá kdo věnovat,“ míní Bikárová.

Za vady řeči mohou dabované pohádky

Žáci prvních tříd už za necelých čtrnáct dní zaplní školní lavice. Podle odborníků má ale každý druhý prvňák vadu řeči. S nápravou špatné výslovnosti a dalšími problémy pomáhají dětem logopedové.

Dětí s obtížemi ve vývoji řeči oproti minulosti přibylo. „Obecně můžeme říct, že nejčastějším problémem je nesprávná výslovnost několika hlásek. Přibývá ale i dětí s opožděným vývojem řeči a chudou slovní zásobou,“ řekla brněnská logopedka Michaela Doušková.

Příčinu problémů vidí mimo jiné v tom, že děti tráví více času u počítače nebo televize a méně venku s kamarády. „Rodiče věnují méně času povídání a čtení pohádek. Špatný příklad dávají dětem třeba kreslené postavičky, které vůbec neartikulují, nebo dabované postavy,“ dodala Doušková.

Při odstraňování vad řeči je důležité, aby logoped, rodič i dítě spolupracovali. „Mnoho rodičů si myslí, že když dítě chodí k logopedovi, už nemusí nic dělat. To je omyl. Dítě musí trénovat denně. Stačí pár minut,“ řekla logopedka Dana Čermáková ze základní školy v Kotlářské ulici.

Cvičení, která pomohou, nejsou složitá. „Děti trénují pohyby jazyku. Dávají ho na stranu nebo přejíždějí zuby. Co nejvíce tím rozhýbou a uvolní mluvidla. Pak trénují problematické hlásky,“ popsala Čermáková.

Vytíženost logopedů v kraji vzrostla. Někteří hlásí plné kapacity. „Dětí přibývá a čekací doba se prodlužuje. Pokud ale rodič chce, dostat se k logopedovi dá,“ zhodnotila Čermáková.

DĚTSKÁ PSYCHOLOŽKA LUCIE KOTKOVÁ O BUDOUCÍCH ŠKOLÁCÍCH ŘÍKÁ:

Děti nepotřebují řadu kroužků

Mají potíže při práci nebo se těžko přizpůsobují novému prostředí. To jsou podle brněnské dětské psycholožky Lucie Kotkové některé z problémů, kterými si čerství školáci procházejí. „Školní systém na děti klade vysoké nároky. Žáci jsou ale zvídaví a mají přirozenou schopnost učit se,“ říká.

S jakými problémy se na vás rodiče nejvíce obracejí?Často v situacích, kdy má dítě potíže s udržením pozornosti a nebaví ho plnit úkoly. Jindy je společensky nepřipravené, stydí se před cizími a v novém prostředí se obtížně přizpůsobuje.

Které problémy jsou nejčastější?Setkávám se hlavně se špatnou schopností práce, vadami řeči a s problémy se psaním a kreslením. Často nejde o nezralost. Spíše o to, že děti nejsou připravené na školní systém, který na ně klade příliš vysoké nároky.

Je podle vás dobře, že se snižuje věk pro povinnou předškolní docházku?Nikoliv. Chápu rozhořčení rodičů. Třídy jsou bohužel často věkově promíchané a učitelky nemají čas dostatečně se dětem věnovat.

Jak nejlépe připravit předškoláka do první třídy?Je třeba trávit s dítětem čas, povídat si, tvořit, ale někdy ho i nechat bavit se samostatně. Rodiče se myslí, že je třeba pro rozvoj zajistit řadu kroužků. Často ho tím ale přetěžují.

Oranžová je pro dceru pomerančová, růžová holčičí, říká Brňanka

Pětiletá dcera Petry Šimíkové z Brna se má příští rok poprvé připojit ke spolužákům ve školních lavicích.

Kvůli opožděnému vývoji řeči, kterým trpí, ale její rodiče zvažují, že nástup do školy odloží. „Už když byla malá, měla Sára velmi malou slovní zásobu a vývoj byl pomalejší.

Kamarádka mi proto doporučila navštívit logopeda, který zjistil, že její vývoj řeči je opožděný,“ popisuje Šimíková.

Ve třech letech dívka začala chodit do logopedického stacionáře. „V té době vůbec nepoužívala slovesa, místo toho hlavně citoslovce. Od té doby ale ušla dlouhou cestu. Malá už tvoří věty, a i když je jí hůře rozumět, stále se zlepšuje. Každý den jí i s manželem čteme pohádky,“ svěřuje se Brňanka.

Kvůli vadě řeči dívka zaměňuje slova za jednodušší nebo slovo nahradí jen jeho melodií. „Slova, která se dcera učí, potřebuje vždy k něčemu přirovnat. Barvy růžovou a oranžovou, které jsou pro ni příliš abstraktní, třeba zaměňujeme za holčičí a pomerančovou,“ popisuje cvičení s dcerou Šimíková.

Malé Sáře se nyní věnují v logopedické třídě. „Je to skoro stejné jako ve školce. Co se týče připravenosti na školní docházku, školy na děti podle mě v dnešní době kladou příliš velké nároky.

U někoho s podobnou vadou je to o to horší, že některé věci nepřicházejí tak samozřejmě jako u zdravého dítěte.

Máme proto mnohem víc práce, učíme se básničky, zpíváme a děláme různá cvičení na sluch a motoriku,“ zmiňuje matka.

Přestože zvažují roční odklad, na nástup dcery mezi prvňáky se rodiče chystají už teď. „Z nakupování věcí a přípravy mám docela strach. Když jsem byla malá já, všechno jsme dostali ve škole. Teď dětem musíme naopak všechno nakoupit. Sešity, aktovka, pouzdro nebo barvy se pak prodraží,“ vyjmenovává.

Základní školu hledají už nyní. Není to jednoduché. „I když v dnešní době vzrůstá počet dětí, které mají problémy s řečí, bohužel nepřibývá škol nebo tříd, které by se těmto dětem věnovaly.

Ráda bych dceru dostala na takto zaměřenou školu ve Veslařské ulici v Brně. Dát ji do běžné třídy se obávám.

Mám strach, že by tam ze strany spolužáků mohla trpět kvůli tomu, že se s nimi nebude moci domluvit a bude trochu jiná,“ přiznává Šimíková.

Malá Sára se do školy těší. „Baví ji také starat se o malého bratra a hrát si s ním. Je i vidět, že jí to pomáhá v řeči. Říká mu pohádky nebo ho učí barvy,“ popisuje její matka.

RŮŽENA MACHÁLKOVÁPETR UHLÍŘ

Tlouštíkům bývá pohyb cizí. A rodí děti, které mají ke štíhlosti daleko

Skoro polovina žáků základních škol od 13 do 15 let má ve vztahu ke své výšce a pohlaví jinou než ideální váhu. Většina váží více, než by měla, ukázal výzkum, kterého se v květnu a červnu zúčastnilo 560 žáků základních škol v celé ČR. ČTK to řekl jeden z pořadatelů osvětového projektu Obezita není náhoda Vladimír Labuda.

„Žáci anonymně uváděli hmotnost, výšku, věk a pohlaví. Vycházeli z metodologie dětských obezitologů, základem bylo BMI (index tělesné hmotnosti) přizpůsobené dětskému věku,“ vysvětlil k metodě výzkumu.

Obézních je šest procent chlapců a pět procent dívek. Nadváhu má 18 procent chlapců a čtyři procenta dívek.

V kategorii robustní, což už znamená váhu vyšší než ideální, se ocitlo 26 procent žáků a 18 procent žákyň, popsal Labuda.

Hubená jsou dvě procenta dívek, ale žádní chlapci. Tato kategorie představuje zdravotní rizika, zejména možnost mentální anorexie. Nižší než ideální váhu má celkem osm procent dětí.

Nesprávný stravovací režim 

Podle Labudy průzkum ukázal i hlavní příčiny zvyšujících se problémů dětí s nadváhou a obezitou. Především pak nesprávný stravovací režim, nesprávné složení potravy a nedostatek pohybu.

Pouze polovina dětí jí pětkrát denně v režimu snídaně – oběd – večeře a mezitím svačiny. Tento zvyk je přitom podle obezitologa Zlatko Marinova z motolské dětské kliniky jedním ze základních předpokladů správné výživy.

Velice špatné je, že 70 procent dětí skoro každý den pije slazené limonády, více než polovina dotázaných takřka denně jí sladkosti a 40 procent má téměř denně nějakou uzeninu, uvedl Labuda.

Zato však většina dětí jí téměř denně zeleninu a ovoce.

Děti mají přes metrák, chybí jim pohyb

Další z nedávných šetření nazírá na dětskou obezitu trochu jinak.

Uskutečnila ho Odborná společnost praktických lékařů pro děti a dorost a podle tohoto šetření u nás nadváhou sice trpí každé šesté dítě, ale během uplynulých let se jejich stravovací návyky změnily k lepšímu, což se projevilo například tím, že klesl počet dětí s vysokou hladinou cholesterolu. Výzkum zahrnoval vzorek čtyř tisíc českých dětí od pěti do sedmnácti let. 

Odborníci proto v tomto případě dětskou obezitu dávají jednoznačně do souvilosti s nedostatkem pohybu. Průzkum například ukázal, že třetina dětí cvičí zřejmě jen v hodinách tělocviku ve škole. Další třetina má množství pohybu průměrné, od tří do pěti hodin za týden.

„Přibývá dětí, které ve svých 14 až 17 letech váží i přes sto kilo, a to bohužel jak chlapců, tak dívek,“ uvedla dětská obezitoložka Alexandra Moravcová.

Nadváha zatěžuje oběhovou soustavu, pohybový aparát a může způsobit i kožní problémy. Děti se silnější postavou jsou také často terčem šikany a posměchu. Lékaři upozorňují, že děti jednoznačně napodobují rodičovský model. Pohybově aktivní rodiče vedou děti ke sportu zcela přirozeným způsobem.

Dvě hodiny tělocviku nejsou téměř nic

Spoléhat se jen na hodinu tělocviku je zcela nedostatečné. Podle průzkumu rozvíjí školní tělocvik vztah ke sportu spíše u chlapců (zvláště, pokud se zaměřuje na míčové hry a různé formy podporující přirozenou soutěživost). Děvčata však příliš nemotivuje, některé od sportování dokonce odrazuje.

Za rizikové obodbí lékaři považují u dívek věk mezi 16 až 20 lety, u mladých mužů pak zhruba 25 let – v této době totiž mají ti, kteří si během dětství neosvojili přirozeně kladný vztah k pohybu, sklon s jakýmkoli sportováním skončit.

Jeden ze starších průzkumů, provedený v roce 2005, ukázal, že týdně věnují děti ve svém volném čase náročnější pohybové aktivitě zhruba pouze 6 hodin a 20 minut (včetně tělocviku ve škole). Žádnou fyzickou aktivitu ve svém volném čase během všedního dne nevykonávala dvě procenta dětí, o víkendu osm procent dětí.

Statistika říká: Češi jsou, pokud jde o obezitu, na předních místech evropského žebříčku – obézních je 21 procent mužů a 31 procent žen. Sečte-li se nadváha a obezita, pak u nás váží víc, než je zdrávo, 68 procent u mužů 72 procent žen.

Školní batoh by měl maximálně vážit 10 až 15 procent váhy dítěte

Školní batoh i s pomůckami by podle doporučení odborníků ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) neměl vážit více než deset až 15 procent váhy dítěte, prázdný pak do kilogramu. Aktovka by neměla být širší než ramena dítěte, horní část by s nimi měla být v linii a spodní by neměla sahat pod úroveň boků. Pokud je to možné, měly by si děti co nejvíc pomůcek nechávat ve škole.

Nošení přetížených školních tašek může podle ředitelky odboru hygieny dětí a mladistvých Hygienické stanice hlavního města Prahy Blanky Kučerové způsobovat bolesti zad a může být i jedním z důvodů vadného držení těla. “Rodiče by se měli zamyslet nejen nad brašnou, ale i jejím obsahem. I sebelepší brašna, pokud je přeplněná, může dítěti škodit,“ dodala.

Prázdná taška pro děti prvního stupně ZŠ nesmí podle platných norem vážit víc než 1,2 kilogramu, u dětí druhého stupně může být o 200 gramů těžší. Odborníci doporučují, aby plná nevážila víc než deset až 15 procent váhy dítěte. Například u nejmenších dětí mezi 18 až 22 kilogramy by plný batoh měl mít nejvýše 2,2 až 2,8 kilogramu.

“Pokud je dítě drobnější postavy nebo má vadné držení těla, případně je nuceno nosit každý den brašnu delší dobu, věnujte váze a obsahu brašny každodenní pozornost,“ uvádí SZÚ. Nejtěžší předměty by měly být v batohu co nejblíže zádům a obsah symetricky rozdělený na obě strany.

Aktovka by podle odborníků měla mít pevnější tvar i materiál a nepromokavé dno. Zadní stěnu doporučují vypolstrovanou a přizpůsobivou tvaru zad.

Také popruhy jsou vhodnější vyztužené a alespoň čtyři centimetry široké a 70 centimetrů dlouhé. Zásadní je také jejich nastavení, především se nemají dotýkat krku dítěte.

Příliš dlouhé popruhy s odstávající brašnou dítě kompenzuje předsunem hlavy nebo zvýšeným bederním prohnutím.

K bezpečnosti dítěte za dne přispívá výrazná barva batohu, za šera reflexní prvky. Měly by být alespoň 2,5 centimetru široké a našité nejen vzadu, ale i na bocích a popruzích.

Loňské šetření zahrnující více než 5000 dětí ukázalo, že 42 procent z nich má vadné držení těla.

Zatímco mezi pětiletými nemá správné držení těla přibližně čtvrtina, u třináctiletých jde o více než polovinu dětí, později se opět podíl snižuje.

“K prevenci poruch pohybového aparátu školáků by výrazně přispělo i každodenní jednoduché cvičení, které by kompenzovalo velkou zátěž dlouhodobého sezení v lavicích,“ uvedl dále SZÚ. Pravidelně sportující děti mají problémy méně často.

Nejvyšší doporučená hmotnost dětské školní brašny včetně pomůcek:

Hmotnost dítěte (v kilogramech)	Hmotnost plné brašny (v kilogramech)
18 – 22	2,2 – 2,8
24 – 28	2,9 – 3,4
29 – 33	3,5 – 4,0
34 – 38	4,1 – 4,6
39 – 43	4,7 – 5,2
44 – 48	5,3 – 5,8
49 – 53	5,9 – 6,4
54 – 58	6,5 – 7,0

zdroj: SZÚ dle německých doporučení

Zdroj: ČTK

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář