Naše čajová nabídka včetně cen (níže v pdf)
„Perlový čaj“ – tradiční technologií zpracovávaný čaj
z provincie Zhejiang, v Evropě též Gunpowder zvaný.
„Vzácné obočí“ – originální verze standardní sorty zeleného
listového čaje ku běžnému pití z provincie Zhejiang.
Nefermentovaná podoba
známého červeného čaje ze slavné jihočínské produkce stejnojmenné provincie
Yunnan. Čaj k běžnému popíjení, znamenitý k sušeným rybám.
„Zelená pivoňka“ – vybraná varieta z celé škály roztodivně tvarovaných
čínských zelených čajů (provincie Anhui)¨.
„Oblaka a mlha
ze Zelených hor“ – známý zelený čaj ze Zelených hor v provincii Jiangxi. Nálev je svěží, plné chuti i po několika nálevech.
„Ochmýřené špičky“ – oblíbený typ vícenálevového čaje z oblasti Xinjiang. Oblíbený zejména co účinný digestiv po tučných masitých hodokvasech.
„Melounová semínka z oblasti Luan“ – čaj nezvyklý vzhledu a zajímavé plné chuti
z provincie Anhui. Jeden z pěti
nejvěhlasnějších čajů Číny.
„Král čajových stromů“ – Čaj roku 1997 – Znamenitý zelený čerstvý čínský čaj z produkce
věhlasné čajové provincie Yunnan. Jiskřivý světlezelený nálev dává prožít v
šálu neopakovatelné rozkoše z chuti a vůně, jež jsou nenapodobitelny žádným
jiným čajem.
„Dračí studna“ – „Tygří pramen“ – Čaj roku 2002, nejvyšší třída slavného čaje z čínské provincie Zhejiang, nedaleko města Hangzhou, nesoucí název
kultovního místa všech milovníků tohoto druhu čaje v horách Tiyun, kde podle
legendy v Tygřím prameni vyvěrá ta nejlepší voda pro jeho přípravu. Jeden
z pěti nejvěhlasnějších čajů Číny.
„Modrozelené spirálky jara od jezera Tai“ – Čajový originál
z provincie Jiangsu, vyráběný výhradně ručně ve vísce Dong Shan, ležící na
poloostrově mystickým jezerem Tai Hu obklopeným. Jeden z pěti
nejvěhlasnějších čajů Číny.
„Buddhův čaj z ostrova Putuo“ – Čaj roku 2001
– Jeden z pěti nejvěhlasnějších čajů Číny. Téměř dvaapůltisíciletá tradice je
nepochybnou zárukou, že tento čaj pěstovaný v zahradách mezi kláštery
buddhistickými na ostrůvku v moři Východočínském a výhradně ručně
zpracovávaný kvalitou superiorní oplývati bude.
„Dračí oči z pohoří Tai Mu“ – vysoce
kvalitní zelený čaj z vybraných čerstvých čajových výhonků, s delikatesní chutí
a vůní horského vánku a především unikátním vzhledem z provincie Zhejiang.
Neboť tento čaj je ručkami čínských sběraček zpracováván v kuličky, jež perlám
se podobají, a které po zalití vodou
půvabně se rozvíjejí. Je možno až pětkráte zalíti.
V překladu „Čerstvý čaj“ – jemný čaj typu Sencha. Dodává se toliko jednorázově v daném roce v malém množství jenž značí novou sklizeň v Nipponu.
Ekscelentní vysoce znamenitý japanský zelený čaj.
Lahodná chuť a svěží trávová vůně jara dává prožít dotek nebes v šálu. Tento
čaj patří k nejvýše ceněným produktům říše Nipponu, jest ručně trhán na
specielně zastíněných polích a je zárukou požitku nevšedního, specielní jeho
přípravou pak zvláště umocněného.
Standardní sorta zeleného japonského čaje,
určeného k běžnému pití.
Toto označení nese japonský zelený čaj, v
současnosti nejtypičtější čaj japonského trhu. Tato sorta je proslulá zejména
svým pečlivým zpracováním.
Čaj roku 1995 – Tento čaj je produkován
v oblasti ostrova Kjúšú. Jedná se o prvotřídní typ zeleného čaje typu
Tamaryoku (tvarovaný čínskou methodou). Vhodný pro sváteční příležitosti.
Čajová zajímavost:Japonský zelený čaj zpracovaný tradiční methodou, při níž fermentaci zabráněno jest nikoli parou, ale horkým vzduchem v kovové pánvi („kama“ v japonštině pánev)
Čaj roku 2009 – Horská varieta čaje Sencha z oblasti
Hamamatsu v provincii Shizuoka.
Čaj stonkový nebo také zvaný řapíkový, u nás
čajová neobvyklost. V pádě tomto jedná se o vedlejší produkt při výrobě nejvybranějšího čaje Gyokuro.
Delikátní čaj se specifickým aroma. Pražené řapíky. Doporučuje
se zejména jako dobrý nápoj po vydatném obědě.
Specificky japonská delikatesa. Standardní zelený čaj s praženou rýži. Vhodný jako
nápoj k obědu, po obědě či místo
oběda.
Eksklusivní japonská specialita, používáná při čajovém obřadu. Čerstvý zelený čaj ze zastiňovaných zahrad, velejemně mletý.
Varieta japanského práškového čaje Matcha,
používaná v japanské kuchyni jako ingredience do japanských specialit a pokrmů rozličných.
Typický zástupce vietnamských zelených čajů.
Zelený skvostný čaj, pěstovaný na mlžných svazích pohoří Jirishan na nejjižnějším pobřeží korejském. Sbírá se a výhradně ručně zpracovává toliko v 30denním období na přelomu dubna a května.
„Stříbrné jehly“ – zdravé, silné a hlavně křehké ochmýřené výhonky. Sbírány a zpracovávány výhradně ručně. Pěstován v provincii Hunan
„Bílá pivoňka“ – vyšší třída této sorty čajů, charakteristická velmi jemným zpracováním (náznak svinování proveden
lehkým natřásání, též fermentace toliko lehoučká). Věhlasný representant
provincie Fujian.
„Zabalené
výhonky“ – unikátní čaj z provincie Yunnan, výhonky zmlazených větví divokých
čajovníků.
„Jasmínový čaj“ – klasická čínská receptura, zelený čaj
z provincie Fujian ovoněný květem jasmínu arabského.
Jasmínový čaj – „Ptačí jazýček“ – (dosl. „špička vrabčího jazýčku“). Delikátní sorta jasmínového čaje
z provincie Fujian.
Čaj s květy
skořicovníku. Tradiční čínská receptura
z provincie Anhui – zelený čaj ovoněný květy skořicovníku (Osmanthus
fragrans).
„Dračí oči jasmínové“ – jasmínová
varieta oblíbeného vícenálevového čaje, v pádě tomto z provincie
Fujian.
Ukázka nového trendu čínského čajovnictví z provincie Yunnan. Zelené ručně svázané tipsy, tvarem připomínající květinové poupě (bombu), se po zalití
rozvinou v přenádherný květ s vůní jasmínu.
„Černý drak“ – bez další specifikace se jedná o standardní
sortu z produkce provincie Fujian, proslulé především věhlasnými typy částečně
fermentovaných čajů.
Vodní víla z pohoří Wuyi. Výběrová třída vyšší sorty částečně fermentovaného čaje z provincie Fujian
„Supergrade“-
„Železná bohyně Kuan Jin“ – Čaj
roku 2002 – Nejvyšší kategorie mezi
částečně fermetnovanými čaji, proslulý produkt provincie Fujian, oblasti Anxi.
V pádě tomto verse zcela klasická – v závěrečné fázi zpracování jsou
lístky „zapečeny“ ve speciální čajové peci
„Výběr od
hory Fénix“ – pozoruhodný oolong
z provincie Guangdong (vesnice Feng Juany pod horou stejného jména na
hranici s Fujianem), pocházející ze vzrostlých čajových stromů.
Da Hong Bao „Velké šarlatové
roucho“ – král oolongů
z fujianského pohoří Wuyi Shan.
„Zamrzlý vrcholek“ – věhlasný, nepatrně fermentovaný čaj, který je za vlhka speciélní methodou svinován v malé nepravidelné oválky.
„Zlatý mateřský květ z pohoří Alishan – jemný s přírodně mléčnýmy tóny ve vůni i chuti.
Medový oolong.
Středně fermentovaný oolong z oblasti Sin Bei na severu Tchajwanu, ve světe též známý jako „Medový oolong“. Originální název „Yuan Shen“ v prekladu znamená
„rodný“. Připraviti možno na vícero nálevů s lehkými podtóny lesního medu.
„Bílý vlas“ – nejvyšší třída částečně fermentovaného čaje s vyšším stupněm fermentace a převysokým obsahem bílých vrcholových tipsů.
„Červený Yunnan“ – věhlasný celolistový čaj z jihočínské provincie Yunnan.
(Qi Men) – tradiční čaj z jihočínské provincie Anhui, v
Evropě známý též pod zkomoleným anglickým názvem Keemun. Znamenitý pro pití
zejména po východu slunce pro celodenní svěžest.
„Královský vlas“- vyšší třída plně
fermentovaného čaj z jihočínské provincie Yunnan.
„Hebké výhonky qimenské“ –
Čaj roku 1999 – Nejvyšší třída plně fermentovaného čaj z provincie
Anhui.
„Červená pivoňka“ – fermentovaná verse „zelené pivoňky“ z provincie
Anhui.
„Zlaté ochmýřené vrcholky“ – nejvyšší třída mezi čínskými červenými čaji.
„Zlaté
jehly“- nejvyšší třída
mezi čínskými červenými čaji, čajová delikatesa z provincie Yunnan.
V překladu Pravá horská malá odrůda nebo také
Malá odrůda z pravých hor. Proslavený čínský čaj, známý více pod zkomoleným
názvem (tzv. pidgin english) Lapsang Souchong , zpracovávaný nad ohništěm z
borového dříví, čímž získává specifické aroma po kouři. Vhodný k hovoru u krbu
při vodní dýmce.
pověstmi
opředený dodatečně fermentovaný čaj z provincie Yunnan. V této podobě jeho
základní varianta.
Puerové mini koláčky – výběrový Pu Er typu Shou, lisovaný do malých koláčků.
„Svatební koláč“ – čaj Pu Er lisovaný do tvaru koláče.
Čaj Pu Er lisovaný do tvaru cihly.
„Vůně bambusu“ – čaj v tubusu vonného bambusu, proslulý produkt z jihočínské
provincie Yunnan.
Podle zvyklostí tamních obyvatel je syrový čaj pěchován do
zelených bambusových tyčí, aby tak získal jemné aroma této exotické rostliny.
Po rozštípnutí bambusové tyče cca
30cm dlouhé získáme hnědočerný výlisek drobnolistého čaje. Nálev má jemně
nasládlou chuť a vůni ovocného typu.
Peletky (v Číně též označovány
jako Cha Tou – „Čajová hlava“)- pozoruhodný vedlejší produkt zpracování
rychleného typu čaje Pu Er (Shou): během opakovaného procesu dlouhodobého zrání
usazují se ve spodní části vrstev čaje hrudky, které se po čase odloupnou a
usuší. Důsledkem tohoto procesu je čaj, který si i během mnohonásobného zalití
zachovává nezvyklou jemnost vůně a delikátnost chuti.
„Divočák“ – perla mezi Pu Ery!
Přírodně zrající koláč vyrobený z listí divokých čajovníků.
„Šetero pevností“ – dodatečně
fermentovaný čaj z provnicie Guanxi (typu Shou, dozrávající
v protiatomových krytech v nitru hory). V pádě tomto vyrobený na
basi částečně fermentovaných čajů, což se odráží v lehčím výsledném nálevu
a možnosti opakovaného zalití čajových lístků.
Čajový doutník z Laosu.
Zelený lisovaný čaj z divokých čajovníků, sušený na slunci, bambusovými stvoly formovaný. Velmi vydatný čaj vhodný k opakovanému zalití.
Tradiční čínský způsob aromatizování červeného
čaje. V tomto případě o subtropické ovoce li č' (litchi chinensis) jedná se.
Tato receptura pochází z provincie Guangdong.
První jarní sklizeň, obvykle z období mezi koncem
března a počátkem května. Přílet prvního lotu patří k nejvýznamnějším
ritálním svátkům čajového roku. U tohoto čaje jest ceněna především jeho květinová vůně.
Druhá sklizeň
v době nastupujícího léta, tj. obvykle mezi polovinou května a koncem
června. V zemích britského čajového vlivu nejuznávanější mezi čaji.
Takzvaná třetí sklizeň sbírána v období října
Tento čaj objevili cca před 170 lety bratři
Bruceovi. Byl vyšlechtěn z divoké odrůdy čajovníku později nazvaného Thea
Assamica, který po tisíciletí rostl planě v bažinaté džungli povodí řeky
Bráhmaputry.
Na jihozápadě země indické,v oblasti Modrých hor
– Nilgiri – rodí se pod přísným
dohledem boha Šivy znamenitě osvěžující čaj vysokohorského typu.
Adamův vrcholek –
Klasický tříděný černý listový vysokohorský čaj z oblasti Nuwara Eliya.
Tygří řeka – Znamenitý
plně aromatický listový, tzv. nízkohorský čaj z východní části čajokrásného
ostrova Srí Lanka (oblast Kandy).
Typický čaj
srílanské ulice, kde se popíjí silně slazený ze sklenic.
Velkolistý černý čaj, jemně ovoněný bergamotovou silicí.
na jižních svazích majestátního
Himálaje takřka „přes kopec“ od věhlasného Darjeelingu podařilo se usilovným
nepálským plantážníkům i bez britských koloniálních zkušeností přivésti na
světlo čajového světa plnohodnotný černý čaj vysokohorského typu. Pozoruhodná najmě sklizeň z obodbí First
Flush.
další pozoruhodná varieta
nepálského čaje ze sousedního horského údolí. Na rozdíl od jinde v Nepálu
obvyklé více či méně úspěšné nápodoby čajů darjeelingského typu, zvolili
plantážníci místní vlastní cestu pěstování a zpracování čaje. Výsledek jejich
úsilí bývá zvláště výtečný v období Second Flush.
Rize Çaj – Ačkoli se na severu Turecka na
úpatích Pontských hor pěstuje tento čaj teprve krátce (první plantáž zde
vznikla až za druhé světové války), získal si svůj nezaměnitelný charakter a
velikou popularitu.
Černý čaj BOP z nově obnovovaných vysokohorských čajových zahrad na úbočí Kavkazu – zvláště vhodný ku přípravě formou tresti slavnostně v samovaru
Čajová vzácnost – jediná sklizeň v roce; výhradně ručně sbíraný a zpracovávaný čaj z farmářské produkce – v pádě tomto fermentovaný. V překladu „domácí čaj“.
Čaj z
divoce černé rovníkové oblasti Afriky, temný v šálu i v chuti.
Tradiční representatnt nejtypyčtějšího anglického čaje s bergamotovou silicí.
Rituélní specialita Dobré čajovny. Směs koření a černého indického čaje Assam C.T.C.
Specialita Dobré čajovny – černý indický čaj s čokoládou, mlékem a medem.
Vzpomínka na Indii. Černý indický ásamský čaj povařený v mléce, silně slazený. Podáváme ve sklence 0,3 l za neustálého pokřiku čaj, čaje, čaj. Vhodný ku vzpomínání na cesty daleké.
Opojně vonící nápoj, vůně lákavých dálek
Východu. Směs zeleného, polozeleného a černého čaje s kořením.
Tuarég „Čaj Touarégů“ – Sladký zelený čaj s mátou, varianta na Pouštní dunu.
Černý indický čaj, kořeněný mletou skořicí podle tradiční chasidské receptury. Kůra skořicovníku, ve spojení se silným černým čajem dává v šálu jemně euforizující nápoj omamné vůně a červenohnědé barvy.
Černý čaj, kořeněný hřebíčkem podle staré orientální receptury. Typicky pronikavá vůně hřebíčku ve spojení se silným černým čajem dává posilující nápoj červenohnědé barvy, jemně euforizující.
Šaj bil hél.
Černý čaj s kardamomem, dle receptury ze Súdánu. Pikantní chuť tohoto orientálního koření ve spojení se silným nálevem dává posilující nápoj, jemně
euforizující. Arabové tento čaj silně sladí. Nálev červenohnědé barvy, ostré vůně kardamomu.
Květ ibišku súdánského – oblíbený osvěžující nápoj v Levantě i na Jamajce. Neobsahuje kofein.
Na počátku 20. století objevená
bylina, vyskytující se v Kapské oblasti na jihu Afriky. Pěstuje se a
zpracovává obdobně jako čaj. Neobsahuje kofein.
Maté Rancho – Tradiční nápoj jihoamerických Indiánů, posvátná
bylina cesmína paraguayská. Vyniká svými povzbudivými účinky – bylina Maté
obsahuje až 2% kofeinu, v pádě tomto původem z Brazílie. Podává se v typické
tykvi – kalabasa s trubičkou – bombilla.
Originelně směs velejemně mletého tzv. sahlepového
kořene – u nás známého jako orchidej „vstavač“, rostoucího vysoko v horách na
severovýchodě Turecka – a koření,
zejména mletého zázvoru a vanilky se sušeným mlékem. Dochucuje se ještě
skořicí, event. přislazuje vanilkovým cukrem. V Turecku se podává jako
posilující nápoj s podtitulkem „afrodiziakum“.
Tradiční směs čínských červených čajů Lapsang Souchong a Qi hong. Vhodný ke čtení ruské klasické prózy.
Černý a zelený čaj v jednom šálu. Název je inspirovaný historickou událostí z 16. prosince 1773, kdy byly v důsledku nepokojů, zapříčiněných britskou koloniální politikou, naházeny bedny s čajem v přístavu Boston do moře, čímž vznikla jistě svérázná čajová směs.
Specialita chladných dnů.
Dle osvědčené receptury mícháme černý indický čaj s čerstvým kořenem zázvoru a přidáním citrónu. Podáváme s medem a cukrem pro doslazení. Vhodný zejména ku zahnání „Bacila“.
(vegetarian, vegan, celiak)
(vegetarian, vegan, celiak)
(vegetarian, vegan, celiak)
(vegetarian, vegan, celiak)
neboli šíša, nargilé či hookah – magické to zařízení, pomocí něhož lze kouřiti tabáku dobrého, omamně vonného v rozličných chutích naloženého.
Dle přísné regule zákona nabízíme vybrané příchutě tabáku, které dále nelze míchati! Každá dýmka je připravena z Vámi vybraného jednotkového balení
tabáku. Obsah balení tabáku 10gr. Doba kouření cca 45 minut. Ku libosti ctěného hosta, vybíráme to nejlepší z nabídky světových tabákových firem. Například: Fumari, Al Fakher, 7Days, Adalya, Golden Pipe, Mazaya, Medite aj.
Nabídka je neustále obměňována.
Vybírat lze z nabídky cca 30 druhů příchutí.
Majitel Dobré čajovny: Je ráj zelenej?
Česká republika je zvláštní mnoha věcmi. Trochu překvapivě i počtem čajoven.
Za rozvoj čajové kultury a potažmo vznik míst, kde se čaj pije, do zásadní míry vděčíme síti Dobrých čajoven.
Tato úspěšná frančíza je na českém trhu přes 20 let – a expanduje i v USA, kde funguje zhruba 10 roků. Už to jsou dostatečné důvody, proč si k voňavému šálku sednout s chlápkem, který to všechno spustil, Jiřím Šimsou.
Nápad udělat s ním interview vzešel ze čtenářských řad a čtenářským dotazem i začneme.
Otázka z pléna: Proč si pořád držíte ten koloniální styl? Jestli by nebylo lepší jej předělat, aby sem chodili „normální lidi…“
Je to součást naší značky. Nejde jen o vizuální styl, jde i o vůně i hudbu, snažíme se atakovat všechny smysly našeho návštěvníka. Navázali jsme na koloniální tradice, a toho se držíme. Změny jsou spíš v detailech, snažíme se například každé dva roky měnit grafický design.
My prostě stavíme na tradičním stylu a ne na trendech. Samozřejmě i v naší branži se čas od času objeví nějaký trend, třeba „Bubble tea“. Být „trendy“ je ovšem jedna z oblastí, kterým se snažíme vyhnout. Když však slyšíme od zákazníků, že se jim něco líbí, tak dáme do našeho repertoáru alespoň vzorek. Tak třeba teď frčí květinové čaje, což jsou takové kuličky, které když zalejete vodou, tak se vám rozbalí ve skleničce a udělá to krásnou květinu. Vzhledem k tomu, že dbáme na čerstvost čaje, se touto cestou nevydáváme. Právě u těchto čajů nelze moc o čerstvosti hovořit, je to spíš o tom, jak to vypadá, ne o tom, jak chutná. A nám jde o chuť především. Takže květinové čaje sice nabízíme, ale nijak zvlášť je nepropagujeme.
A co se týká těch „normálních“ lidí: pro každého je normální člověk někdo jiný. Takže když někdo říká, že k nám by mohli chodit normální lidé, zpravidla je pro něj normální to, jaký je on. Takovémuto dělením na „normální a ostatní“ se nepodřizujeme. Jsme na trhu 21 let a podle mě to znamená, že je naše společnost zdravá, že nepodlehla honbě za mamonem. Víme, že existují i jiné hodnoty, než je pití piva, sledování fotbalu a kouření cigaret; a já si lidí, kteří se nevezou s hlavním proudem, velice vážím. Dokonce považuji člověka, co pije čaje, za toho, kdo svým způsobem vnímá svět jinak. Má trošku jemnější receptory. A to se netýká jen vůní a chutí, ale i jiných podnětů. Vyhovět těmto lidem byl také důvod, proč jsme první čajovnu založili.
Máte čajovny v zahraničí. Jak vnímáte lidi tam? Je rozdíl mezi českým a americkým zákazníkem?
Já si myslím, že není žádný.
DÍRA NA AMERICKÉM TRHU
Jak se to vlastně stalo? To jste jako že přijeli s batohem a bylo to?
Jednoho dne před 10 lety mi zazvonil telefon a ozval se mi člověk, který se vracel z Asie, uměl perfektně čínsky. Byl to Kanaďan, který tam pracoval pro nadnárodní společnost. Řekl mi, že našel díru na trhu. Že v Americe chybí čajovny. Hledal prý firmu s největším počtem čajoven a zjistil, že to je ta naše. My jsme jich v té době měli něco kolem 20. On nás bral jako řetězec, který provozuje čisté čajovny.
Zeptal se, jestli by mohl přijet do Prahy a jestli bychom měli zájem o spolupráci. No, a protože jsem založením dobrodruh, tak jsem mu řekl, že jsme připraveni – a to jsem nevěděl, do čeho jdeme. A najednou jsem byl ve Spojených státech, projížděli jsme různými městy a vybírali to nejvhodnější.
Amerika člověka skutečně ohromí. Ale je strašně důležité, jestli je člověk otevřený, nebo uzavřený. Jestli chce Ameriku rovnou odmítnout, anebo je otevřený a nechá se v podstatě uchvátit. A já jsem byl otevřený a nechal se pohltit, takže jsem pochopil, že by to mohlo jít. A i díky tomu vznikla první čajovna v Nové Anglii ve Vermontu.
Vybrali jsme studijní město, kde je mimo jiné i „Cullinary Institute,“ něco jako naše hotelovka. Dalo se tedy předpokládat, že by studenti ve volném čase mohli navštěvovat čajovnu a až se po studiích rozprchnou zpátky do rodných měst, tak by si mohli něco podobného otevřít. To se nám později i potvrdilo. Takže už několik dalších čajoven, které jsme otevřeli, vzniklo právě na základě takovéto osobní zkušenosti. A také šeptanda nám zajistila nové zákazníky.
Naše frančíza je však specifická. V USA nechtěli dokonce o tom slově ani nic slyšet. Pro ně znamená frančízing něco jako kopírovat bez jakákoliv invence. Ale my ty naše čajovny děláme tak, aby se v nich odrazila i osobnost majitele. Takže dáváme možnost majiteli, aby si sám řekl, jaké by to tam chtěl mít. Jaké odstíny barev by chtěl použít, jestli by chtěl mít například na stěnách pověšená nějaká umělecká díla (něco jako výstavní prostory), zda by chtěl prodávat více keramiky atd.
Netlačíme vlastně vůbec na pilu. Firma si jede poklidným životem. V letošním roce to vypadá, že budeme otvírat pouze jednu provozovnu. V loni jsme stihli tři v USA a jednu v Čechách. Odlétám na západní pobřeží USA – na hranice mezi Kalifornií a Oregonem – v červenci budeme otvírat první čajovnu tam.
Ještě k rozdílu mezi trhem tady doma a v USA. V tom obrovském množství lidí americké populace najdete samozřejmě typy, které vám vyhovují a jsou příznivě nakloněné vašemu konceptu, ale také lidi, kteří jsou proti němu. Ale díky tomu, že jich je tolik, je dostatečné množství těch, kterým váš koncept vyhovuje. A další důležitá věc je, že americká společnost, malá městečka, jsou více komunitní, než jsou ta naše. A jde jen o to, se trefit do toho správného komunitního města, kde je zdravé jádro těchto lidí, kteří pijí čaj. To jsou lidi, který třeba cvičí pravidelně jógu, věnují se meditaci, chodí do různých studijních center zabývajících se východní filozofií. Ono obecně platí, že třeba pokud chcete mít dobrého učitele jógy, jak dobré žít v určitém městě a tak dále… takže se ta vhodná komunitní města dají vystopovat.
Dalším rozdílem oproti Česku je, že diverzita obyvatel je tam větší. Nejde však jen o barvu pleti. Když třeba srovnáte naší desetitisícovou obec se stejně velikou tam, tak v tom našem desetitisícovém městě bude 80% průměrných, nevýrazných lidí a 20% bude nějakým způsobem odlišných. Někteří budou motorkáři, jiní buddhisti… a další třeba pankáči. Toto se ale týká se to pouze těch 20%. V Americe je to však přesně obráceně.
ZELENÝ RÁJ?
- Jak sháníte čaje?
- A pamatujete si první chvíle, kdy jste přijeli na plantáž?
- Co vás poslední roky udivuje stran cestování?
- A oni sami ten čaj pijí?
- Takže třeba louhují čtyři hodiny… A jsou udivení, jak se tady dbá na všechny detaily?
- Koukala jsem, že jste teď otevírali nějaký altán v kopcích, o co se jedná?
- Liší se vaše novější americké čajovny od těch starších?
Na začátku to bylo docela těžké, ale teď nám pomáhá mocný svět internetu. V roce 95 jsme se museli za čajem dokonce vydat do Indie. To byla naše první obchodní cesta. Následovala výprava na Srí Lanku, pak do Číny. Naším cílem bylo dostat se rovnou k výrobcům.
No samozřejmě. To jsou zásadní zážitky, které ovlivňují celý život. V Indii to v roce 95 vypadalo úplně jinak, než dneska. Abychom se dostali do Ásamu, tak jsme museli jet tři dny ve vlaku. Takže jsme byli v závěru samozřejmě naprosto zdecimovaní. Ale pohled ze zamřížovaného okna vlaku na čajové zahrady v nás vyvolával představy, že jsme se dostali do ráje. Ptali jsme se sami sebe, jestli je ráj zelenej. Takovéto nás napadaly věci. A potom to ticho, pouze zpěv ptáků. Podmínky ideální k meditaci a rozjímání, zkrátka naprosto parádní prostředí.
V té době tam neexistoval ani fax. Ale v Indii mluvili alespoň anglicky. To v Číně jsme už narazili. Tam jsme si museli vozit tlumočníky. A ve finále stejně komunikace skončila, protože objednávat telefonicky s tlumočníkem, to bylo dlouhodobě nemožné. V té době mohly z Číny vyvážet pouze licencované firmy. Byly v rukou státních úředníků a komunistů a přes jejich zažité manýry nejel vlak. Museli jsme tam deset let jezdit za čajem ob rok. Pak strana a vláda povolila podnikat i malým rodinným firmám. Do toho přišly faxy a internet a také se začali v Číně učit anglicky. My jsme tudíž začali dovážet z Číny přímo, bez toho, abychom museli do našeho obchodu zapojit velké čínské firmy, které byly zvyklé vyvážet ohromné množství levného čaje takříkajíc po vagónech. Ale nás zajímalo třeba „jen“ 50 kg kvalitního, superdrahého čaje.
Do Číny jezdíme pořád, ale ten důvod není hledat nové dodavatele. Hledáme spíš zajímavosti. Chceme dodávat zákazníkovi nové zajímavé informace, abychom stále dávali najevo, že to s čajem myslíme vážně.
Nejraději navštěvuji země, které se teprve světu otevírají. A zamiloval jsem se do Barmy. Letos jsem tam byl počtvrté v posledních deseti letech. Dostal sem se do hor, kde za obzorem někdy ještě střílí. To jsou místa, kde se zastavil čas. Tam se člověk dotkne minulosti. Tam je vidět, co pro lidi znamená čaj. Žijí zde kmeny, jejichž příslušníci nikdy neviděli město. Jsou celí potetovaní, nosí oblečení, které si ušili, a jediným jejich zdrojem obživy je čaj. Ten suší na bambusových rohožích a ty pak sváží na koních dolu do měst, kde jej ve výkupu smění za peníze. Za ty a koupí sůl nebo solární panel s baterií. Díky které večer koukají na televizi.
Ano. Ale takovým zvláštním způsobem, naládují ty lístky do termosky, zalijí je horkou vodou a nechají to tak. Pak to pijí celý den.
Já jsem právě letos poprvé vzal do takových hor svoje čajové náčiní a čaje a v jedné té chatrči jsem jim udělal takový malý čajový obřad. Oni to se zájmem pozorovali, ale jenom chvíli. Proč by také ztráceli čas. Neudrželi pozornost, spíš mě brali za exota – a po chvilce si šli lehnout do svých chýší.
Každý výrobce čaje, ať už je to na Tchaj-wanu, v Indii nebo na Srí Lance, když mu dáte ochutnat čaj z jiné země, než je ta jeho, nápoj většinou vyplivne. Pak řekne s lehce pohrdavým výrazem, že ten jeho je lepší. A to je podle mě také důvod, proč se česká firma, jako jsme my, navíc ze země, která nemá hlubokou čajovou tradici, v čajích vyzná víc než oni. My se na problematiku čajování díváme z vnějšku. Oni nemají otevřené hledí, oni ho mají vlastně ucpané tím svým čajem a nemohou být objektivní.
Loni jsme slavili 20. výročí otevření první Dobré čajovny a pozvali jsme zástupce našich hlavních dodavatelů ze významných produkčních čajových zemí. Zaplatili jsme jim letenky a ubytování a uspořádali jsme setkání, kdy každý z nich mohl předstoupit a prezentovat svoji firmu, svoji zemi a svůj čaj a říct „Tak, tohle je to, co my umíme nejlíp.“ Pronajali jsme si Divadlo Na Kampě, kde proběhla jejich presentace. Mysleli jsme si, že se v neformální atmosféře třeba navážou nějaká obchodní přátelství. Byli jsme však utvrzeni, když každý vychvaloval to svoje a nepřipustil, že by jiný výrobce čaje mohl být lepší nebo srovnatelný, že tam vlastně k žádnému propojení ani dojít nemůže. Což pro nás bylo smutné, protože my máme s našimi dodavateli nadstandardní a velice přátelské vztahy. Ale mezi nimi to nějak nezafungovalo.
Jedná se o čajový altán v Prachovských skalách, ale ten původní nápad nebyl náš. Jde o nápad architekta Otakara Chocholy, který praktikuje a učí Tai chi, které několik let dokonce studoval v Číně. Také se věnuje problematice Feng Shui. Dostalo se mu příležitosti vybudovat klubovnu pro své známé a pro své žáky. Pojmenoval ji Čajový altán „Plující oblaka“, i proto, aby se tam popíjel čaj. Ale primárně to mělo sloužit jako klubovna. A když jsme se to dověděli, nabídli jsme mu spolupráci. A protože jsme nechtěli jen další čajovnu, která by byla podobná svojí náplní všem ostatním, tak jsme vyzkoušeli novou věc – že se zde za čaj nebude platit. Zákazník však může přispět na chod a provoz altánu. A opravdu jsme to tak začali praktikovat. Mně samotnému se tam v té kasičce pro příspěvky zrodilo během dvou hodin třeba pět set korun. Kdybych ten šálek prodával za 30 Kč, jak bylo původně v plánu, tak bych se k takové částce nikdy nedostal. Jisté je, že by to takto nemohlo fungovat všude. Znáte lidi… Tím, že je čajový altán umístěn ve skalách a musí se tam k němu dojít pěšky, vzniká určitý filtr. Chodí k nám jen určité typy lidí.
V tom základním vůbec. My vlastně v USA nic podstatného nekupujeme. Přivezeme komplet čajovnu v kontejneru odsud z Čech. To znamená, že za prvé – nemusíme platit drahou americkou ruční práci a za druhé – nemusíme sestavovat interiér z dostupných prvků. Nechceme nakupovat stoličky, židličky a stoly v jejich velkoobchodech s nábytkem. Mohlo by se taky totiž stát, že máme stejný nábytek, jako má restaurace vedle, a to by asi nebylo dobře. To by utrpělo image naší originální čajovny.
Ale to, že naše ratanové židličky a stolky plete ručně pan Bartoš v malé vesnici u Mělníka, zajistí, že na ně nikde v Americe nenarazíme. To dělá interiér našich čajoven originální. Keramiku nám vyrábí malá dílna Fortel v Praze. Originální porcelán vyrábí pouze pro nás výrobce v Karlových Varech. Čili všechno jsou to unikátní věci. Když přijde Američan do naší provozovny, tak nenajde nic, co by už někde viděl. Být originální je strašně důležité. A když si na čajovnu Američan zvykne a zalíbí se mu její standard, tak je rád, když při cestách zjistí, že je někde ve Státech i jiná naše čajovna. Pak do ní rád zajde, protože ví, že se mu tam dojde stejných služeb i atmosféry…
Jak se liší udělaný čaj v Americe, třeba z jejich vody, s čajem připraveným tady, anebo v těch horách, kde jste byl? Poznáte to jenom vy?
To pozná každý. Ale někdo vědomě a jiný podvědomě.
V některých čajovnách se některé čaje prodávají víc a v některých méně. Je to proto, že některým svědčí víc určitý typ vody. Jsou dva kvalitativní póly. Zelené japonské čaje a tmavé indické čaje. A když se někde dobře projevují ve vodě japonské čaje, tak tam nechutnají tolik ty indické a obráceně. Někdo to pozná sám a jiný to víceméně neřeší a dá si to, co mu chutná víc.
Nám se jednou podařilo udělat takovou zkoušku. Jeli jsme do Indie, do Darjeelingu. Měli jsme tam sraz s našimi čajovníky, ale také frančízanty z Maďarska a z USA. Já jsem je poprosil, aby každý přivezl vodu, ze které ve své čajovně připravuje čaj. Indové pak dodali tu svojí. Udělali jsme pro indické čajové degustátory slepou degustaci a hádejte, která voda vyhrála. Samozřejmě: naše. (smích).
A zaléval to stejný člověk? Osobnost čajovníka má prý veliký vliv.
Samozřejmě. Ale to se teď už dostáváme do sféry čajových bajek a báchorek. Já už bych až takhle daleko nešel. Osoba, která ten čaj připravuje, má veliký význam kvůli celkové přípravě. To jak předehřeje konvičku, jaké množství čaje použije, jak teplou má vodu, jak dlouho nechá čaj louhovat. To všechno jsou faktory, které mají nesmírný vliv. A taky jejich kombinace je právě výraz osobnosti toho člověka nebo jeho zkušenosti. Ale když máte u degustace dáno, že musí být pro všechny vzorky zajištěna stejná teplota, množství čaje i čas, tak tam nemůžete variovat. Tam není prostoru pro to, aby se vaše osobnost projevila.
Co by člověk měl vědět, pokud zjistí, že mu čaj chutná, a chce se v té oblasti kultivovat a chce ho třeba pít víc, co by měl vědět a co se třeba zanedbává?
Takový člověk u nás má hrozně velkou výhodu, že je tady hodně čajoven. Takže stačí tam zajít, pozorovat, jak to tam chodí, vyzkoušet si různé druhy čajů a zjistit, který mu sedne a který ne. Důležitá je trpělivost a otevřenost. Myslím si, že to pak netrvá dlouho. Navíc vám vždycky v čajovně někdo poradí…
Děkujeme za rozhovor a podněty a doporučujeme i vám v letním horku navštívit uprostřed Václaváku oázu chládku, původní Dobrou Čajovnu. Je tam dobře a mají i výborné horké i studené čaje s sebou na procházku městem.
Předmět podnikání: Čaj. Jak se takový podnikatel vůbec uživí? Čtěte 3 příběhy
Je tu poměrně stabilní počet čajoven i dovozců čaje, kteří si našli okruh svých zákazníků. Zdá se ale, že pro podnikavé nováčky už moc místa na trhu nezbývá.
Chtěl si kvalitní čaj kulturně vypít
Čaj jsem si zamiloval před více než dvaceti lety, kdy jsem u svého kamaráda ochutnal první exkluzivní čaj.
Jeho tatínek měl obchodní vazby v Číně a čaje, které měl doma, působily v porovnání s tím, co bylo, a v podstatě dodnes je, běžné v čajovnách, jako z jiné planety, začíná vyprávět svůj čajový příběh Milan Dřímal spojený s pražskou čajovnou Bílý jeřáb a specializovaným internetovým portálem Puerh.cz, na němž se věnuje čaji také jako investiční komoditě.
Za motivaci pro vlastní podnik označuje jak nedostatek podobně kvalitních čajů, tak míst, kde by se daly kulturně vypít. Mezi jeho zákazníky proto patří lidé, kteří upřednostňují kvalitu před kvantitou, a největší procento tvoří vyšší střední třída.
Jak říká, konkurenci v pravém slova smyslu moc nevnímá, protože jeho cesta se liší od představ běžného tuzemského podnikatele a konzumenta čaje. Myslí si, že špičkový čaj, který ho zajímá, bude vždycky spíš okrajovou záležitostí. Kolik unese trh s masově produkovanými čaji, nedokáže přesně posoudit.
V poslední době mě však žádalo několik podnikatelů o radu ohledně rozjetí nového čajového byznysu. Po pečlivějším průzkumu trhu a střízlivějším zhodnocení kvalit jejich produktu se do toho nakonec nepustili, popisuje svou zkušenost. Domnívá se, že je trh v Česku saturovaný – možná někdo nakrátko uspěje s výstřelky díky módě, reklamě a PR.
Svět chce být klamán, ale s opravdovým čajem a kulturou to nemá mnoho společného, uvádí.
Čtěte více: Je závislý na čajích, živí se jejich prodejem. Uživí se?
Všechno kolem čaje Milana Dřímala baví, i když podnikání podle něj vždycky obsahuje věci příjemnější i ty méně příjemné, které je prostě potřeba udělat. Těžké věci jsou pro něj výzva. Za nejvíc obtěžující však označuje byrokracii, stále složitější pravidla a zákony pro podnikání, včetně EET.
Být přímo označen za zloděje není příjemné a celý systém je dle mého soudu v našich podmínkách zbytečný a pro podnikatele a živnostníky dehonestující.
Bude mít jistě na stát a ekonomiku podstatný dopad, nemyslím si ale, že lidé, co tento směr podporují, budou v budoucnu potěšeni výsledkem, říká nekompromisně.
Václav Cikán si chtěl v Boskovicích původně otevřít malé knihkupectví s kvalitní literaturou. A jeho manželka zase čajovnu. Jenže viděli, že by se na malém městě ani jeden podnik samostatně neuživil, tak své záměry propojili. Vznikla Literární čajovna, která dnes nabízí desítky druhů a stovky položek čajů, popisuje pro server Podnikatel.cz.
A jako zvídavému člověku, který rád objevuje nové čaje, mu výsledek vyhovuje. Baví mě čaj i zákazníci, je to velice pestrá činnost, pochvaluje si.
Rád sleduje zákazníky, kteří si prohlubují vědomosti, jež do nich v čajovně zaseli. Své klienty přitom popisuje jako vnímavé lidi, kteří se dělí do různých skupin.
Částečně jsou to milovníci dobrého jídla a pití, zčásti lidé hledající, někdo je ovlivněný trendy a ostatní do čajovny jen náhodně zabloudí.
Když má vyjmenovat minusy svého podnikání, má také jasno: za velmi náročné považuje, že musí sledovat legislativu, která se stále rychleji množí. Obyčejná čajovna totiž spadá do té nejnáročnější kategorie – restaurace i obchod, objasňuje.
Čtěte také: Musíte si kvůli podnikání doplnit vzdělání? Čtěte, co vás čeká
Jako konkurenci Václav Cikán vnímá čajové e-shopy. Ale dodává, že mezi čajovnami panuje spíš vzájemný obdiv a spolupráce. A prostor pro ostatní? Kvalitě jsou dveře otevřeny a střelce zákazníci prokouknou sami, domnívá se.
Na otázku, zda se dá čajem uživit, nedává jednoznačnou odpověď. Někdy ano, někdy ne. Čajovnu provozuji od roku 1994. Třikrát jsem byl zadlužený po uši, vzpomíná. Kdyby neměl dluhy, tvrdí, že byla období, kdy by čajovnu zavřel. Ale neudělal to, protože nemohl ohrozit a podvést jiné.
Za ta léta se člověk chtě nechtě stane podnikatelem. Naučil jsem se rozložit rizika i do jiných oborů, vysvětluje svou strategii. A jak dodává, zrovna teď čajovnu podporuje Kafírna s vlastní pražírnou kávy. Je podobná a přitom jiná. Jsou to dva partneři, kteří tvoří rodinu, uzavírá.
Začal revoltou, slaví čtvrt století
Aleš Juřina, jednatel Spolku milců čaje, který stojí za značkou Dobrá čajovna, se k zájmu o čaj dostal už na počátku 80. let minulého století. A tvrdí, že u něj šlo o revoltu proti revoltě.
Většina středoškolských spolužáků začala postupně s nadšením objevovat radostná tajemství alkoholu. To mne netěšilo, říká totiž. Tehdy od své budoucí tchyně, hudebnice, dostal dárek z cest – první plechovku sypaného čaje.
Čaj měl tajemný název Darjeeling. Ještě mám tu plechovku schovanou, prozrazuje.
Čtěte také: Manažeři nejčastěji snídají v klidu domova, přesto ne příliš zdravě
První kamenná Dobrá čajovna se otevřela v roce 1993, a to rovnou na Václavském náměstí v Praze. Hned rok na to se začaly rozšiřovat franšízy a v roce 1999 vznikla první zahraniční, slovenská, pobočka. Jak Aleš Juřina říká, dnes ho na jeho čajové cestě těší skoro všechno.
Od každodenní péče o síť čajoven, přes zajišťování degustací, nákup a distribuci čajů z celého světa, až po cesty ke kořenům čaje. K těm přivádíme především právě čajové živnostníky, provozovatele Dobrých čajoven, vysvětluje.
Pramalou radost má naopak z boje s administrativou a byrokracií.
Zájem o čaj má přitom podle něj v Česku pozoruhodný vývoj. Při otevření první kamenné čajovny nás měli za blázny, kteří nevydrží do švestek. Odezva však byla nebývalá až zázračná a čajoven hbitě přibývalo, vypráví s tím, že po několika letech se o Česku začalo mezi čajovými plantážníky dokonce s úctou hovořit jako o zemi s největší koncentrací čajoven na světě.
Čtěte více: Podnikají v Česku, ale inspiraci našli v Himálaji a Tibetu
Dnes považuje situaci na trhu za příjemně stabilizovanou. Nových čajoven už moc nepřibývá, ale lidé se zajímají o kvalitnější čaje a navíc si je čím dál víc nakupují i domů.
Je tedy podle jeho názoru na trhu prostor pro další čajovny nebo dovozce čaje? Řekl bych, že v tomto směru jsou již víceméně karty rozdány – občas nějaká čajovna či dovozce přibude či ubude, stálice ovšem zůstávají stabilní, tvrdí a zároveň ujišťuje, že čajovým podnikáním se určitě dá uživit.
Čajem přinášíme netoliko radost našim zákazníkům, ale též obživu více než dvěma stovkám čajových živnostníků a tovaryšů v tu- i cizozemsku, uvádí Aleš Juřina a dodává, že pokud by to tak nebylo, těžko by letos Spolek milců čaje oslavil své pětadvacáté výročí.