Neexistuje žádná všeobecná norma pro posouzení bezpečnosti vakcíny, tedy žádné to ISO nebo norma ČSN.
Proto by mne opravdu zajímalo, zda máte nějaký svůj vlastní názor, co byste za bezpečnou vakcínu již považovali, co již nikoliv a proč? Jaká kritéria byste sami použili? Dle mého názoru to nejhorší subjektivní kritérium, které v takovém případě existuje, je spoléhat na závěr někoho jiného, kdo tvrdí, že vakcína je zkrátka bezpečná.
Napište si dvě čísla
Udělejte nyní takový malý pokus sami na sobě. Napište si z čisté mysli a z jasné hlavy na papír dvě čísla. Jsou to čísla, u kterých byste již sami zastávali názor, že takovou vakcínu již za dostatečně bezpečnou považovat opravdu tak úplně nelze.
To první číslo je procento očkovaných, kteří po aplikaci této vakcíny museli vyhledat odbornou lékařskou pomoc. To druhé číslo je procento očkovaných, kteří po aplikaci této vakcíny museli být dokonce hospitalizováni a strávili alespoň jeden den v nemocnici. Co si skutečně myslíte, že běžně mohou dělat vakcíny, o kterých veřejně tvrdíme, že jsou opravdu dostatečně bezpečné?
Kanadští vědci soudí, že vakcíny proti HPV jsou bezpečné
Pokud bych použil to nejhorší subjektivní kritérium hodnocení bezpečnosti vakcín – uvěřil bych názoru kanadských vědců a výzkumníků. Ti provedli velmi rozsáhlou terénní studii účinků tzv. HPV vakcín u mladých dívek (vakcín proti human papilloma virům; karcinom děložního hrdla nebo také lidověji rakovina děložního čípku). V závěru své studie poté jednoduše konstatovali:
Nežádoucí reakce v souvislosti s očkováním HPV vakcínami v provincii Alberta jsou málo časté, což je v souladu s jinými pozorováními (této nízké frekvence) a v souladu s typy nežádoucích účinků pozorovaných jinde.
Studie s tímto závěrem byla publikována 4. dubna 2016 v časopise Vaccine. Pokud by člověk četl jen její závěry, mohl by podlehnout bezbřehému optimismu kanadských vědců, jejichž studie byla mj. financována z peněz ministerstva zdravotnictví kanadské provincie Alberta. Mne nejprve zaujalo, že se jednalo o studii skutečně rozsáhlou.
Jednalo se o více než půl miliónu podaných dávek HPV vakcín téměř dvou set tisícům dívek. Ve studii bylo poté sledováno šestitýdenní období od aplikace HPV vakcín. To není ani moc dlouho, ani moc málo. Určitá malá část nežádoucích účinků, které ale mohou být i velmi závažné, v tomto sledovaném období téměř nemůže být ještě diagnostikována a zachycena. Ale to pomiňme.
To jsou jen obecné spekulace.
Hlavní zjištění
Studie je velmi rozsáhlá a pro všechny její výstupy si budete muset jít přímo do jejího vlastního zdroje. Je zde: www.sciencedirect.com. Základními výsledky této studie jsou poté tato dvě čísla:
Do šesti týdnů od podání nějaké dávky HPV vakcíny muselo vyhledat odborné lékařské ošetření 9,9 % z celku všech očkovaných a sledovaných dívek (19 351 dívek a žen z celkového počtu 195 270). Navíc k tomuto počtu muselo být do šesti týdnů od podání HPV vakcíny hospitalizováno 958 dívek a žen, což znamená 0,49 % (tedy asi jedna ze 200).
Korekce
Design studie bohužel neumožňuje spolehlivě rozlišit „falešné pozadí“.
Tedy nemá kontrolní skupinu, která by ozřejmila, s jakou frekvencí se vyskytují ošetření na pohotovosti a hospitalizace u žen a dívek ve stejné věkové skupině v intervalu šesti týdnů u těch, které předtím žádnou HPV vakcínou očkovány nebyly. Výsledky tak nemohou být zcela přesné a přesně interpretovány. K určitému náhledu věci nám ale může pomoci jedna představa.
Představme si, že HPV vakcíny nezapříčiňují potřebu žádného pohotovostního lékařského ošetření. Poté celých 9,9 % žen a dívek bylo na pohotovosti (zkratka ED ve studii = emergency departement) ošetřených v intervalu šesti týdnů zkrátka z jiných důvodů. Z důvodů, které s HPV vakcínami vůbec nesouvisí.
To by ale znamenalo, že v Kanadě se úplně každá dívka a žena objeví na pohotovosti s potřebou akutního ošetření v průměru zhruba jednou za rok (cca šedesát týdnů). Zamyslete se, jaká je v populaci žen a dívek asi tak přirozená frekvence potřeby pohotovostního ošetření za jeden rok.
Je to sice představa poněkud nepřesná, ale svou výpovědní hodnotu směrem k „falešnému pozadí“ na hodnotě 9,9 % přeci jen má.
Nelze poté dále pominout, že se jedná o studii retrospektivní, která je zatížena chybou chybného vykazování kódů diagnóz samotnými lékaři v praxi.
Kdo ví něco o tom, jak se v praxi „kódují“ diagnózy ve zdravotní dokumentaci v ČR, musí mít již z tohoto důvodu vážné pochybnosti o některých výsledcích studie, ale nechtěl bych to více rozebírat.
V USA je zase tendence kódovat diagnózy nejlépe proplácené pojišťovnami. V Kanadě je poté možná všechno úplně jinak…
Specifické výsledky
Ve studii jsou dále sledovány specificky tzv. AEFI (Adverse Events Following Immunization) U AEFI se svým způsobem více předpokládá, že souvisí právě s podáním vakcín. Ve sledovaném časovém intervalu se poté výskyt AEFI v jednotlivých letech (2007–2014) pohyboval od 25–50 na 100 000 dávek podaných HPV vakcín. V průměru s incidencí 37,4 : 100 000 dávek.
Autoři nepřímo upozorňují, že údaje ze známé veřejné databáze VAERS by mohly být nadhodnocené, když tyto uvádějí incidenci AEFI 53,9 : 100 000 dávek. Je to určitě rozdíl, ale není zase řádový a dramatický.
Spíše poukazuje na to, že v oblasti AEFI nemusí být až tolik relevantní údaje o vysoké podhlášenosti nežádoucích účinků (právě typu AEFI), což je obecně velmi zajímavé.
Přečtěte si: Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?
Je vhodné si k tomu uvědomit, že HPV vakcíny se aplikují ve třech dávkách. Abychom zjistili riziko AEFI pro člověka, musíme výsledek přepočítat. Musíme jej vynásobit třemi.
Riziko AEFI pro dívku očkovanou třemi dávkami HPV vakcíny je tedy vyšší a odpovídá zhruba hodnotě 100 : 100 000 dívek. Na tisíc očkovaných dívek proti HPV tedy připadá jedna s výskytem AEFI.
Je to málo, nebo hodně? Vyberte si.
Některé jiné kritické vědecké práce a analýzy naznačovaly, že míra tohoto rizika může být jedna na pět set, nebo dokonce jen jedna na dvě stě očkovaných dívek.
Také upozorňovaly, že některé atypické (a přitom závažné) nežádoucí účinky nelze snadno zařadit pod běžné diagnózy a ty pak často zůstávají nediagnostikovány. Proto retrospektivní statistice unikají.
Jiné práce poté samozřejmě zase uvádějí toto riziko naopak jako ještě nižší. – Tak už to zkrátka bývá.
Ať tak, nebo tak, jsou to rozhodně výsledky dalece vzdálené od poměrů jedna ku statisícům, nebo dokonce jedna ku miliónu, které jinak běžně uslyšíte od obhájců české očkovací politiky a zástupců Ministerstva zdravotnictví ČR v médiích.
Jak jste na tom?
No a nyní k vašim číslům, které jste si možná opravdu předem poznačili na papír, nebo alespoň mysleli v duchu. Jak do vašich odhadů zapadla čísla 9,9 % očkovaných s potřebou ošetření na pohotovosti a 0,49 % hospitalizovaných do šesti týdnů po očkování, když se pokusíte odhadnout a odečíst „falešné pozadí“ v populaci?
Oslovuje vás názor kanadských vědců, že takhle přece běžně vypadají profily opravdu bezpečných vakcín? To rozhodnutí je pouze na vás. Žádná norma na to není. Myslet si můžete, co chcete. Souhlasit i nesouhlasit s čímkoliv samozřejmě také.
vakciny-cz
Pravda o očkování: Účinnost očkování, obdobně jako účinnost nových léků, je dokazována v rámci velmi přísného preklinického a klinického hodnocení. Předtím, než se vakcína dostane na trh a tedy k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování.
Během nich jsou nejen její účinnost, ale také bezpečnost, kvalita i dávkování ověřeny na stovkách a mnohdy až tisícovkách dobrovolníků. Celý proces probíhá v souladu s mezinárodně platnými pravidly Správné klinické praxe pod kontrolou odborníků a lékařů. Všechna zjištění jsou pečlivě monitorována a zaznamenávána.
Samotná registrace vakcíny před příchodem na trh je dále posuzována nezávislými regulačními autoritami. V USA se jedná o Úřad pro kontrolu léků a potravin (Food and Drug Administration, FDA), na evropském kontinentu o Evropskou lékovou agenturu (European Medicines Agency, EMA).
V České republice je registračním orgánem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Účinnost vakcín lze samozřejmě pozorovat především v praxi – v České republice můžeme tuto skutečnost dokumentovat např. dramatickým snížením výskytu až vymizením onemocnění, proti kterým se očkuje, např. dětské infekční obrny, záškrtu, tetanu, invazivních Hib infekcí a dalších.
Příkladem může být i vymýcení pravých neštovic.
Toto onemocnění může být dnes považováno za vymýcené především díky povinnému očkování a úsilí Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO).
O eradikaci tohoto závažného onemocnění, které během 20. století zapříčinilo 300 – 500 milionů úmrtí na celém světě, se zasadili i přední čeští epidemiologové zastoupení např. prof. MUDr. Karlem Raškou.
Očkování proti rakovině děložního čípku není účinné
Očkování proti rakovině děložního čípku dnes doporučují zdravotnické organizace po celém světě včetně Světové zdravotnické organizace (WHO), amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), HealthCanada nebo Evropské lékové agentury (EMA).
Sledování bezpečnosti očkování proti HPV (onemocnění lidským papilomavirem) probíhají více než 12 let a je zajišťováno mj.
nezávislými státními úřady, jako jsou Evropská léková agentura (pro země EU), Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (USA) a dalšími. Sledování opakovaně dokazuje příznivý bezpečnostní profil vakcín.
Potvrzuje to i poslední stanovisko globálního poradního výboru WHO pro bezpečnost očkování (GAVCS) a Evropské lékové agentury (EMA), že HPV vakcíny stále patří mezi bezpečné vakcíny.
Účinnost očkování proti rakovině děložního čípku rovněž potvrzují data řady státních agentur, například Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí a amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí.
Jen ve Spojených státech se od roku 2006 podařilo snížit počet nákaz HPV u dívek a mladých žen o více než polovinu. Vakcína proti HPV byla nejen na základě těchto informací zařazena americkou stanicí CNN mezi 10 nejvýznamnějších medicínských objevů.
Stojí tak po boku nových léků proti HIV/AIDS, cílené léčby rakoviny nebo pokroků při výzkumu kmenových buněk.
Očkování proti HPV
Klin Farmakol Farm 2008; 22(4): 153-155
Jiří Sláma Onkogynekologické centrum, Gynekologicko-porodnická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
Karcinom děložního hrdla je celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný nádor u žen. Příčinou rozvoje karcinomu děložního hrdla je perzistentní infekce onkogenními genotypy HPV.
Profylaktické vakcíny jsou zaměřeny proti infekci nejčastějšími HPV – 16 a 18, které jsou zodpovědné asi za 70 % případů. Dokončení očkovacího schématu vede ve 100 % případů k rozvoji sérokonverze, která není závislá na věku ani na přítomnosti HPV DNA před očkováním.
Doba perzistence vysokých hladin sérových protilátek je ovlivněna ve vakcíně obsaženým adjuvans. Obě vakcíny jsou 100% účinné v prevenci prekanceróz způsobených HPV 16 a 18. Kvadrivalentní vakcína působí navíc i proti HPV 6 a 11 – hlavním původcům benigních kondylomat.
Bivalentní vakcína naopak vykazuje zkříženou protekci proti dalším onkogenním genotypům HPV – 45 a 31. Podání vakcín je bezpečné a pozorované nežádoucí účinky po očkování jsou obvykle mírné.
Klíčová slova: Klíčová slova: profylaktická vakcína, lidský papilomavirus, karcinom děložního hrdla
Cervical cancer ranks second in deaths from cancer among women worldwide. Persistent high risk HPV infection has been strongly linked to causing cervical carcinoma.
Prophylactic vaccines are targeted to prevent the infection caused by most common high risk genotypes of HPV – 16 and 18, which are associated with approximately 70% of cervical cancers. Seroconversion was seen in 100% of cases after administration of all three doses. Seroconversion is independent of age and HPV DNA status at the entry.
Detection of high level of specific antibodies is determined by adjuvant system included in vaccine. Both vaccines show 100% efficacy against lesions associated with HPV 16 and 18. In addition, quadrivalent vaccine is targeted to prevent HPV 6 and 11 – main etiological agents of benign genital warts.
However, bivalent vaccine shows cross protection against another high risk genotypes HPV – 45 and 31. Vaccines shows excelent safety profile and all described adverse events are not usually serious.
Keywords: Key words: prophylactic vaccine, human papillomavirus, cervical cancer
Zveřejněno: 1. leden 2009
- Prendiville W, Davies P. The health professional ´s HPV handbook. Abingdon, Taylor and Francis 2004.
- Sláma J, Freitag P. Vakcíny proti lidským papilomavirům. Prakt Gynekol 2007; 1: 30-32.
- Harper DM. Prophylactic human papillomavirus vaccines to prevent cervical cancer: review of the Phase II and III trials. Therapy 2008; 5: 313-324. Přejít k původnímu zdroji…
- Mohdavi A, Monk BJ. Vaccines agains human papillomavirus and cervical cancer: Promises and challenges. Onkologist 2007; 10: 528-538.
- Sláma J. Prekancerózy v gynekologii. Modern Gynek Porod 2007; 16: 462-487.
Očkování proti HPV
Lidské papilomaviry (HPV) jsou nejvýznamnějším příčinným faktorem vzniku karcinomu hrdla děložního, ale i dalších maligních i benigních lézí ženského i mužského genitálu a částečně i dalších oblastí přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (skvamokolumnární junkce). Zabránění získání této infekce je pak ve svém důsledku primární prevencí všech těchto lézí včetně karcinomu hrdla děložního.
Přenosu a infikování HPV šlo donedávna zabránit pouze sexuální abstinencí a bariérovými kontracepčními pomůckami s vědomím toho, že přenos je možný i při nekoitálních aktivitách.
Novinkou roku 2006 se stala možnost vakcinace proti některým typům HPV díky uvedení kvadrivalentní vakcíny Silgard®/Gardasil® do praxe. Kvadrivalentní vakcína proti lidským papilomavirům typu 6, 11, 16 a 18 se tak stala první registrovanou vakcínou proti nádorovému onemocnění.
Chrání proti více než 70 % případů karcinomu hrdla děložního, ale současně i proti části nádorů vulvy, pochvy, penisu a anu.
Vedle ochrany před těmito smrtelnými, mutilizujícími či fertilitu ohrožujícími nádory současně zvyšuje kvalitu života významným omezením výskytu příslušných přednádorových lézí a více než 90 % případů genitálních bradavic. Je také prevencí rekurentní respirační papilomatózy (tab. 1).
Rok po zavedení kvadrivalentní vakcíny byla na trh přivedena další – tentokráte bivalentní – vakcína proti HPV typu 16/18 Cervarix®. Rovněž chrání proti více než 70 % případů karcinomu hrdla děložního.
Obě vakcíny prokázaly vynikající imunogenicitu 100% sérokonverzí po očkování.
Bivalentní vakcína Cervarix® díky užití adjuvantního systému 04 obsahujícího vedle hliníkového nosiče rovněž 3-O-desacyl-4´-monofosforyllipid A (imunostimulans antigenní struktury Salmonella minnesota) dosahuje vyšších a setrvalejších hladin protilátek.
Pravděpodobně kvůli neexistenci viremie u přirozené infekce HPV však hladiny protilátek nemají absolutní ekvivalent v účinnostních datech. Z dostupných studií je patrné, že mezi titrem protilátek a klinickou účinností není u HPV vakcíny přímá úměrnost.
V současnosti není znám korelát mezi výší titrů a klinickou účinností, neboli není známa minimální hodnota protilátek pro dosažení klinické účinnosti. Pro hodnocení účinnosti HPV vakcín a přínosu pro praxi jsou klinicky významné výsledky prevence onemocnění.
Novou generaci ochrany proti HPV onemocnění poskytuje nonavalentní vakcína Gardasil9, která je určená pro ženy a dívky i chlapce a muže od 9 let věku. Vakcína byla vyvinuta s vysokou ochranou proti infekci HPV 6, 11, 16, 18, 31, 33, 45, 52, 58 a chorobám s nimi spojenými. Dokáže chránit před 90 % všech nádorů spojených s HPV infekcí.
- Tato inovativní vakcína tedy poskytuje ochranu proti:
- 90 % případů rakoviny děložního čípku85–90 % případů rakoviny vulvy80–85 % případů rakoviny vagíny90–95% případů rakoviny řitního otvoruvíce než 90 % případů genitálních bradavicabnormálním a přednádorovým lézím pochvy a zevních rodidel
- abnormálním přednádorovým lézím zjištěným cytologickým vyšetřením stěru z děložního čípku
Lidské papilomaviry (HPV)
Papilomaviry jsou tvořeny dvoušroubovicí DNA, která kóduje až 8 časných (E) a 2 pozdní (L) proteiny, které se skládají do virové kapsidy. Z pohledu lidského zdraví má význam 40 typů, které infikují epitel kůže a sliznic, zejména anogenitální oblasti. Dle onkogenního potenciálu se dělí na vysoce rizikové (HR) a nízce rizikové (LR) (tab 2).
Nejvnímavější k infekci je oblast přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (hrdlo děložní, anus, farynx), kde viry napadají nezralé keratinocyty, ke kterým pronikají přes mikrotraumata.
Přenos je prakticky výhradně sexuálním stykem, méně často z matky na dítě či pouhým kontaktem kůže a sekrety.
Jde o nejčastější pohlavně přenosnou infekci s celoživotní rizikem infekce až 70 %, při prevalenci 14–40 % s maximem mezi 18. a 25. rokem. Naštěstí u 80 % infikovaných dochází k vymizení infekce.
Za měsíc po infekci se aktivuje nejprve buněčná a později protilátková imunita, která se však vyvíjí pouze u 54–69 % infikovaných.
Perzistující (přetrvávající) infekce je spojena s klinickými projevy typickými pro jednotlivé skupiny HPV.
LR HPV se projevují genitálními bradavicemi a laryngeálními papilomy (rekurentní respirační papilomatóza, RRP). Z nich více než 90 % je spojeno s typy 6 a 11, které současně způsobují 10 % CIN1 (cervikální intraepiteliální neoplazie).
Kondylomy vznikají již několik měsíců po infekci, jejich léčba lokální destrukcí je sice relativně snadná, ale tendence k rekurenci je vysoká. Po odstranění rozsáhlejších lézí zůstávají jizvy.
Samotné kondylomy ovlivňují významně sexualitu a sebehodnocení postiženého jedince. Časté návraty onemocnění jsou pro pacientky frustrující.
Cervikální léze způsobené LR HPV sice nemají potenciál maligního zvratu, ale cytologické změny vedou k nutnosti jejich kontrol.
HR HPV za současného působení dalších rizikových faktorů (časné koitarche, promiskuita, kouření, multiparita, dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce, další sexuálně přenosné choroby) vedou k rozvoji karcinomu hrdla děložního.
Karcinom hrdla děložního je v 70 % spojen s HR HPV typu 16 a 18. Ty jsou také podkladem 25 % CIN1, 50 % CIN2/3, 70 % ostatních genitálních karcinomů a 60% karcinomů řiti.
HR HPV jsou nacházeny v 99,7 % spinocelulárních karcinomů a v 56–94 % adenokarcinomů hrdla děložního (tab. 3).
Mechanismus účinku HPV vakcín
Očkování proti papilomavirovým nákazám
Chrání toto očkování i vůči jiným karcinomům než jen děložního čípku?
Ano, toto očkování chrání před vznikem změn na sliznici nebo kůži v důsledku záchytu papilomavirů (HPV). To se obecně týká jak sliznice, tak i okolí sliznice či kůže a to nejen genitálií, ale i anální sliznice, nebo sliznice úst, krku a očí.
Lidské papilomaviry existují v několika odlišných genotypech, které se liší svým karcinogenním potenciálem (tj. některé mají nízký a jiné vysoký potenciál) ale i místem záchytu (tj. některé se výhradně vyskytují jen na sliznicích genitálií). Dosud bylo identifikováno minimálně 90 geneticky různých typů HPV virů.
Mezi ty nejzávažnější a nejčastěji vyvolávající léze genitálních sliznic vedoucí ke vzniku karcinomu patří typ 16 a 18. Odhaduje se, že oba přispívají ke karcinomu děložního hrdla téměř ze 70 %. Proto se někdy tomuto očkování lidově říká “očkování proti karcinomu děložního čípku”. Zdánlivě to vypadá, že očkování chrání výhradně jen ženy.
Ale není tomu tak. Lidské papilomaviry umí ublížit i mužům a způsobit jim třeba karcinom penisu nebo konečníku. Bez ohledu na pohlaví se papilomaviry stávají čím dál častější příčinou karcinomu hlavy a krku.Pravdou je, že četnost těchto závažných onemocnění bývá mnohem vyšší u žen než mužů.
Právě proto bylo také v České republice od roku 2012 zavedeno dobrovolné plošné očkování dívek ve věku 13 let, které se v roce 2018 rozšířilo na stejnou věkovou kategorii chlapců.
Chrání očkování i vůči herpetickým nákazám?
Očkování proti papilomavirovým nákazám vede výhradně k prevenci HPV nákazám (dominantně vůči těm genotypům, které vakcína obsahuje, tj. HPV16 a 18, případně 6 a 11 nebo navíc také 31, 33, 45, 52, 58 v případě vakcíny Gardasil 9).
Ačkoli některé práce naznačují, že s rozvojem papilomavirových lézí se zvyšuje vnímavost k herpes-simplexovým virům, nelze toto HPV očkování považovat za jejich prevenci, protože nebyla prokázána skutečná ochrana vůči herpetickým virům.
Jak se očkuje proti HPV?
Všechny komerční HPV vakcíny se podávají obecně ve třech dávkách v uspořádání 2+1, tj. např. 0-2-6 měsíců. Ukázalo se, že osobám mladším 15 let stačí k očkování jen dvě dávky podané v intervalu 6-12 měsíců, aby dosáhly stejné imunitní odpovědi, jakou mají osoby starší očkované se třemi dávkami.
Proto se od roku 2014 dívky i chlapci mladší 15 let očkují jen ve dvou-dávkovém schématu.Pokud se z jakéhokoli důvodu nepodaří dodržet doporučené intervaly mezi dávkami, lze v očkování komfortně pokračovat, pokud interval mezi 1-2 dávkou není delší než 13 měsíců a mezi 2-3 dávkou delší 12 měsíců.
Nejnovější poznatky ukázaly, že i nekompletní očkování (tj. očkování jednou dávkou případně dvěma dávkami starších 15 let) si imunitní systém pamatuje několik let (3-5 let), neboť podání jedné nové dávky HPV vakcíny stimulovalo specifické protilátky v dostatečné míře.
To naznačuje možnost pro ty jedince, kteří by chtěli své původní očkování dokončit bez potřeby celé očkování opakovat od počátku.
Jaký je rozdíl mezi komerčními vakcínami?
Na konci roku 2006 se na našem trhu objevila vakcína Gardasil (původně označovaná jako Silgard) a o rok později také vakcína Cervarix. Obě vakcíny obsahují účinné složky vyvolávající ochranu vůči nákazám HPV 16 a 18.
Pouze ale vakcína Gardasil chrání také vůči HPV 6 a 11, které jsou zodpovědné za relativně často se vyskytující genitální bradavice. V roce 2015 se stala dostupnou nová vakcína Gardasil 9, jako rozšířená varianta původní vakcíny Gardasil o dalších 5 genotypů, tj.
HPV 31, 33, 45, 52 a 58.Právě složení HPV vakcín se stalo jediným kritériem jejich rozdílnosti.
Nejširší pokrytí dosahuje vakcína Gardasil 9, která tak může zajistit ochranu vůči závažným onemocněním způsobeným 7 nejčastěji se vyskytujícím HPV genotypům a vůči genitálním bradavicím způsobeným dalšími 2 HPV genotypy 6 a 11.
Jak dlouho přetrvává ochrana po očkování?
Ochrana po očkování proti papilomavirovým nákazám byla dosud v klinickém sledování hodnocena zatím po dobu 14 let. Výsledky zůstávají stále příznivé, tj. cílená ochrana setrvává. Úskalím se stává tzv. zkřížená ochrana, tj. ochrana vůči tzv.
nevakcinačním genotypům pozorovaná pouze první roky po očkování. Ta se během 7-9 let zcela vytratí. Proto nelze počítat, že by toto očkování spolehlivě chránilo vůči ostatním HPV genotypům stejně jako vůči těm, které jsou ve vakcínách obsaženy.
Jak je to s bezpečností očkování proti HPV, proč je uváděno tolik nežádoucích účinků?
Očkování proti papilomavirovým nákazám splňuje vysoké nároky na bezpečnost očkování při jeho velmi dobré snášenlivosti. Výrobci komerčně dostupných vakcín sledují každé onemocnění a každou změnu zdravotního stavu jak bezprostředně po očkování tak i po delší době. Důvodem tohoto postupu jsou platné celosvětové předpisy kladené na nové vakcíny.
Díky tomu se registrují i takové změny zdravotního stavu, které více či méně s očkováním nesouvisí.Nežádoucí účinky po tomto očkování nejsou odlišné od obvyklých účinků pozorovaných po jiném očkování. O něco nižší tolerance byla zjištěna po očkování vakcínou Cervarix, což se přičítá složce napomáhající zesílit imunitní odpověď po očkování (tzv. monofosforyl-lipid).
Ta se projevuje nejčastěji lokálními reakcemi intenzivnějšího charakteru.
Je možné očkovat i ženy v produktivním věku, případně chlapce nebo muže?
Přestože ženy v produktivním věku se s vysokou pravděpodobnostní mohly s HPV viry již setkat (na rozdíl od mladých dívek), HPV očkování jim rovněž přináší užitek. Rozhodně není jejich očkování marné.
Klinická sledování a hodnocení potvrdila, že následné HPV očkovaní žen, které svému osudu již neunikly a měly v minulosti genitální léze v důsledku HPV infekce, snižuje u nich rizik opakování tohoto onemocnění až 5krát oproti neočkovaným ženám. Kromě toho se zdá, že samotné očkování přispívá k lepšímu odstranění HPV virů z postižených sliznic zákrokem.
Chlapci a muži jsou rovněž vystaveni HPV riziku, proto třeba v Austrálii od roku 2015 zavedli také jejich plošné očkování. K očkování se používá jen vakcína Gardasil nebo Gardasil 9, právě z důvodu jejího rozšířeného pokrytí o HPV 6 a 11 (případně 31,33,45,52,58).
Samozřejmě HPV očkování muže nechrání před karcinomem děložního hrdla, ale chrání je před karcinomem penisu, konečníku nebo hrtanu a především je chrání před relativně častými genitálními bradavicemi. Od roku 2018 se také v České republice mají chlapci ve věku 13 let toto očkování hrazené ze zdravotního pojištění.
Jak lze rozšířit ochranu o další HPV genotypy po očkování vakcínou Cervarix nebo Gardasil?
Bohužel klinické údaje buď zcela schází nebo jsou jen limitované. Přesto bylo vydáno doporučení pro očkování s vakcínou Gardasil 9 u těch jedinců, kteří byli v minulosti očkováni s vakcínou Cervarix nebo Gardasil.
Je-li třeba stávající ochranu vůči HPV 16 a 18 rozšířit také o ochranu vůči HPV 6, 11, 31, 33, 45, 52 a 58, lze zvážit nové očkování s vakcínou Gardasil 9 nejdříve 1 rok po předešlém HPV očkování (tj. po ukončeném očkování vakcínou Cervarix nebo Gardasil).
Pokud bylo očkování zahájeno s méně složkovou HPV vakcínou, pak lze v očkování pokračovat s vakcínou Gardasil 9 tak, že se celkem podají 2 dávky této vakcíny u mladších 15 let nebo 3 dávky u starších 15 let, nezávisle na počtu podaných dávek méně složkových HPV vakcín.
Vydáno / Aktualizováno: 28.01.2019
Autor: M.Petráš