Pravda a mýty o klíšťatech - Úvod

Mýtů o tom, jak odstranit přisáté klíště, je celá řada. Spory o směru vytáčení, vyviklání, vytažení či rychlém vyškubnutí jsou staré jako klíště samo. Báchorky o používaném „mazivu“ snad ještě starší.

Ať už jde o indulonu, olej (slunečnicový nebo extra panenský olivový), slivovici (nejlepší dezinfekci vůbec, že) nebo v extrémním případě i o zubní pastu.

Proč je to špatně?

Klíšťata se vyskytují v trávě a nízkých keřích, kde čekají na svého hostitele. Klíště má na svém malém tělíčku několik struktur:

Ochranný chitinový štít – díky němu je tak obtížné klíště rozmáčknout.
Speciální smyslový orgán – díky němu vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat.
Tykadla – s jejich pomocí klíště nalezne na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí.

Kusadla – s nimiž klíště prořezává pokožku hostitele.
Sosáček se zpětnými háčky – umožňuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli.

Klíšťata přenášejí lymeskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu. Riziko nákazy stoupá s časem, proto objevené klíště co nejdříve odstraňte.

Klíště také neumí zvracet. Má sice trávicí trakt, ale osvalení kolem něj nestojí za řeč, natož, aby dokázalo vyvolat obrácené peristaltické vlny. Navíc, klíště nemá dávicí reflex, tudíž z anatomického ani fyziologického hlediska zvracet nemůže.

Jak je to správně?

Poněkud poetickou formou vypráví příběh klíštěte krátký film, který jsme objevili na internetu: https://www.youtube.com/watch?v=RxDONo2dq3s

Pokud najdete na těle přisáté klíště, dojděte do domácí lékárničky pro jodovou dezinfekci (např. Betadine) a zakápněte jej. Na vytažení doporučujeme použít speciální pinzetu na klíšťata. Po vytažení místo opět zakápněte jodovou dezinfekcí. Jen pozor, aby dotyčný neměl alergii na jód, pak mějte doma dezinfekci s jinou účinnou látkou.

A teď pozor, největší pravda o klíštěti zní takto: „Pokud umíte vytáhnout klíště tak, aby vytažený živočich měl sosáček, za ním jakési přívěsky (vzdušnice) a především osm nohou (je to přeci pavoukovec), tak máte vyhráno.“ Jakým způsobem toho docílíte, jestli po/proti směru hodinových ručiček nebo vykláním, je zcela na vás. Klidně u své metody zůstaňte, ale klíště vyndejte celé a ránu vždy vydezinfikujte.

Závěrem…

Důležité je hlavně to, abyste po dobu několika týdnů pravidelně sledovali místo, kde bylo klíště přisáté. (Pokud klíšťat bylo více, neváhejte si napsat den a místo přisátí klíštěte a záznam uschovat.) Zarudnutí, které se zmenšuje, je v pořádku, ale zarudnutí, které se zvětšuje a má uprostřed světlejší místo je problém. Takové zarudnutí se dokonce může objevit kdekoli na těle. Pak musíte rychle mazat – ne klíště, ale mazat k lékaři. Stejně tak sledujte bedlivě možné příznaky jako bolesti hlavy, únava, bolesti kloubů, zvracení, bolesti svalů nebo náhlou změnu výrazu ve vaší tváři. Takové příznaky mohou nastat i dlouhou dobu po přisátí klíštěte, třeba i za několik měsíců. S návštěvou lékaře pak zbytečně neotálejte a informujte jej o výskytu klíštěte.

A na závěr ještě jedno video – jeden z nejslavnějších telefonátů na tísňovou linku, který se kdy v Česku odehrál, se týká právě klíštěte. Přejeme příjemnou zábavu a nahrávku berte, prosím, s rezervou 🙂

Zdroje informací a obrázků

Pozor – klíšťata jsou opět tady. Největší mýty o klíšťatech a očkování

Nejvíce infikovaných klíšťat se vyskytuje na území České republiky a jejich počet rok od roku stoupá a s tím stoupá i počet nakažených.

Klíšťovou encefalitidou se lze nakazit nejen přímo od klíštěte, ale také např. pitím nepasterovaného mléka.

Jak správně vyndat klíště a kde si na jejich přítomnost dát největší pozor? Přinášíme vám seznam největších mýtů a polopravd, které o klíšťatech kolují.

Klíšťata žijí pouze v lesích a mohou na vás skočit ze stromu

Výskyt klíštěte je sice opravdu nejvyšší v listnatých a smíšených lesích, neznamená to ovšem, že na něho nemůžete narazit třeba na sídlišti. Obezřetní byste měli být všude tam, kde jsou traviny vyšší než 20 cm. Ze stromu na vás ale neskočí.

Klíště se pohybuje v relativně nízkém prostoru do jednoho metru nad zemí, kde číhá na procházející kořist (člověk, pes, kráva). Ke svému životu potřebuje vlhkost, takže se hojně vyskytuje i na březích vodních toků a ploch. Statistiky uvádějí, že 90 % nakažených lidí se věnovalo v době kontaktu s klíštětem práci na zahradě, kempování nebo pěší turistice.

Na zahradě proto udržujte co nejnižší trávník a na podzim spalte shrabané listí, pod kterým klíšťata přezimují.

Nejvíce klíšťat se vyskytuje uprostřed léta

Klíšťata nemají ráda teplo, ale především vlhko. Při extrémně vysokých teplotách jim vlhkost chybí a tak se schovávají pod zem. Největší výskyt je proto na jaře – od března do června a potom na podzim – od září do zimy, dokud nepřijdou mrazy.

Nemám sladkou krev, klíšťata na mě nepůjdou

Je pravda, že klíšťata se řídí čichem a vnímají pach lidí, vyzařované teplo a vydechovaný oxid uhličitý.

Traduje se, že pot mění složení po požití piva a česneku a jeho pach pak klíště odpuzuje, ale žádné výzkumy nepotvrdily tuto souvislost.

Odpuzuje je pach repelentů, ale jelikož časem vyprchají, ochrana není trvalá. Vyzařované teplo a vydechovaný oxid uhličitý ovlivní jen místo, kam se klíště zakousne.

Když se obléknu do světlého oblečení, klíšťata to spolehlivě odpudí

Barva oblečení nemá pro klíště žádný význam. Pravdou je, že na světlém oblečení máte šanci klíště zahlédnout a můžete ho odstranit dříve, než se zakousne. Klíšťata se hůře zachycují na hladký materiál a špatně po něm šplhají. Nejvhodnějším oblečením do přírody proto jsou dlouhé světlé kalhoty, nejlépe s gumou přes kotníkovou botu nebo s nohavicemi zastrčenými do ponožek.

Klíště nejdříve pokapeme olejem a potom vytočíme po směru hodinových ručiček

Pokud klíště pokapete olejem, nebo namažete krémem, udusíte ho. Vyhráno ale nemáte. Klíště se nepustí, naopak vyvrhne do rány obsah svého trávicího ústrojí, čímž zvýšíte jen riziko možné nákazy.

Klíště tedy v žádném případě ničím nenatírejte. K jeho vyjmutí pak nepostačí ani otáčivý pohyb proti či po směru hodinových ručiček. Klíště se má odstraňovat pinzetou nebo speciálními kleštěmi kývavým pohybem (vyviklat).

Po odstranění je nutné místo pečlivě vydezinfikovat.

Očkovat lze pouze v zimě

Očkování proti klíšťové encefalitidě je možné provést kdykoliv v průběhu roku. Liší se pouze interval aplikace mezi první a druhou dávkou – v létě zkracuje na 2 týdny, zatímco v zimě se jedná o období 1–3 měsíců.

Očkování má nežádoucí účinky

Očkovací látka proti klíšťové encefalitidě je vysoce bezpečná. Jsou známé lokální nežádoucí účinky, které se mohou objevit po podání vakcíny: zarudnutí, otok, mírná bolest v místě vpichu, apod.

Po první dávce se může v ojedinělých případech objevit i teplota nad 38°C, popřípadě s bolestmi hlavy, nevolností a zvracením. Tyto příznaky obvykle velmi rychle odezní.

Podávání dalších dávek bývá prakticky bez shora uvedených nežádoucích příznaků.

Když člověk chytne klíště mezi jednotlivými dávkami očkování, onemocní a průběh nemoci to mnohem zhorší

Po očkování první dávkou se postupně začínají tvořit protilátky. Téměř 100% ochrana ale nastupuje asi dva týdny po aplikaci druhé dávky. Pokud v mezidobí mezi aplikováním vakcíny chytíte infikované klíště, rozhodně to nezpůsobí zhoršení průběhu onemocnění. Po aplikaci třetí dávky pak ochrana trvá po dobu 3 – 5 let.

Po očkování na mě klíšťata nepůjdou a vakcína mě ochrání před všemi nemocemi, které přenášejí

Očkovací vakcína proti klíšťové encefalitidě vás ochrání jen před touto nemocí. Na lymskou boreliózu očkovací látka zatím neexistuje. Očkování nezabrání ani tomu, aby se na vás klíště nepřisálo.

Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra

Klíště obecné je bohužel běžný parazit, který nám mnohdy dokáže výrazně znepříjemnit život. Klíště obecné (Ixodes ricinus) je roztoč, který patří do čeledi klíšťatovití. Živí se sáním krve na savcích, plazích nebo ptácích.

Klíšťata jsou přenašeči řady infekčních chorob, mezi nejčastější patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Velikost samic se pohybuje od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), samečci měří 2,2 – 2,5 mm. Klíště dokáže sát jeden až dva týdny (hladovět může i rok) a za tu dobu zvětší svou velikost až třistakrát.

Klíště je dobře vybaveno pro přežití. Má ochranným chitinovým štítem, proto je těžké klíště rozmáčknout. Speciálním smyslovým orgánem vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat tykadly.

Klíště dokáže nalézt na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí kusadly, kterými klíště prořezává pokožku hostitele. Má sosáček se zpětnými háčky, který umožňuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli.

Mínusové teploty mu nijak extra nevadí, přežije i v mínus 20 °C.

Typickým biotopem klíštěte jsou listnaté a smíšené lesy a porosty křovin s bylinným patrem, zejména jejich okraje. Hojně se vyskytují v porostech na okrajích vodních toků. Klíšťata však najdeme i v parcích, zahradách a na neudržovaných pastvinách.

Výrazně méně jich je v jehličnatých lesích, hlavně jsou-li bez podrostu, a v kamenitém prostředí s minimem porostu. V zemědělských kulturách se nevyskytují.

Vzhledem ke specifickým nárokům na vlhkost v prostředí, nejsou klíšťata na otevřených, osluněných suchých místech a také na rašeliništích a v trvale podmáčeném terénu.

S nadmořskou výškou sice velikost populace klíštěte klesá, nicméně na našem území byl jeho výskyt v posledních desetiletích zaznamenán i v horských polohách až na horní hranici lesa, klidně tedy v 1 400 metrech.

Je dobré a potřebné se před klíšťaty chránit. Není žádná 100 % jistota, jak klíšťatům přisání zabránit, ale v rámci prevence je jistě účinná kombinace ochranného oděvu, pevné boty, dlouhý rukáv, dlouhé kalhoty, čepice, a repelentních přípravků.

Ani tak ale zcela nezabráníme tomu, že si z procházky po louce nebo z lesa, kromě zážitků z krásné přírody, domů ještě donesete nezvaného hosta.

Ne že bychom po nalezení přisátého klíštěte měli hned propadat panice a běžet na pohotovost, ale pár pravidel je třeba dodržovat.

Jak na něj

Po procházce v přírodě si prohlédněte důkladně tělo, zda nemáte klíště přisáté. Klíště se často drží na vlhčích místech – podkolenní a podpažní jamka, intimní partie. Přisáté klíště nesvědí a nepříjemné pocity se mohou objevit až za několik hodin nebo dnů, kdy už může být onemocnění přeneseno.

V první řadě si musíme uvědomit, že každé klíště je potenciální infekční materiál a podle toho bychom s ním měli také zacházet. Žádné „mazlení“ bříšky prstů a potírání krémem. Žádné rozmačkávání mezi nehty. V prvních hodinách je klíště přichyceno jen kusadly, a tak lze lehčeji odstranit. Později vytvoří ze slin cementový obal a klíště je pevně připevněno ke kůži.

Při odstraňování klíštěte je vhodné použít jednorázové gumové rukavice. Místo přisátí a samotné klíště zakápneme alkoholovým dezinfekčním roztokem a počkáme asi pět minut. Po vydezinfikování použijeme kleštičky nebo kartu určenou k vyndávání klíšťat (obojí můžeme zakoupit v lékárně).

Použít můžeme i zvlášť k tomuto vyhrazenou pinzetu. Klíště zachytíme těsně u kůže a kývavým pohybem jej opatrně odstraníme. Klíště není dobré mastit a nemusíme ho vytáčet ani proti ani po směru hodinových ručiček. Místo nakonec znovu potřeme dezinfekcí.

Vytažené klíště také smočíme v kapce dezinfekčního roztoku a vhodíme do toaletní mísy. Klíště by se nemělo ani pálit zapalovačem, ani házet do koše. V žádném případě nesmíme klíště rozmačkávat nehty či jakkoliv mačkat! Pokud se nám stane, že nám v rance pod kůží zůstane hlavička klíštěte, tak opět žádnou paniku.

Postupujeme tak, jako bychom měli třeba zadřenou třísku. Hlavně nesmíme zapomenout na dezinfekci.

V následujících třech týdnech sledujte místo přisátí klíštěte. Malá červená skvrnka je normální, ale pokud se začne zvětšovat nebo uprostřed vybledne, vyhledejte co nejdříve lékaře.

Budete mít zájem: Suché a popraskané paty – jak na ně?

Na internetu můžeme najít mnoho videí s návodem, jak klíště správně odstranit a místo ošetřit.

Jako jedno z povedených doporučejeme video, na jehož zpracování se podílelo Středisko očkování a cestovního lékařství.

Sledujeme klíšťata

Aktivity klíšťat sleduje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem (SZÚ) vydává Předpověď aktivity klíštěte obecného na území České republiky. Najdete ji zde.

Termín „aktivita klíštěte“ lze zjednodušeně popsat jako podíl klíšťat, která jsou připravena k napadení hostitele, na celkové populaci klíštěte v dané lokalitě.

To znamená, že čím větší je počet takto „aktivních“ klíšťat, tím vyšší je i prezentovaný stupeň rizika.

Předpověď je poskytována v období od dubna do října, konkrétní termíny zahájení a ukončení jsou však závislé na aktuálním průběhu počasí, a proto mohou být posunuty i do března nebo listopadu. Ve zbývající části roku nelze možnost napadení klíštětem vyloučit, ale riziko je minimální, v období se sněhovou pokrývkou nebo celodenním mrazem nulové.

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida je infekční virové onemocnění, které je přenášeno ze zvířat na člověka infikovaným klíštětem a způsobí zánět mozku nebo zánět mozkových blan. Česká republika má stále nejvyšší počet případů klíšťové encefalitidy v Evropě, situace se však zhoršuje i v dalších zemích.

Přenáší se na člověka ze zvířat, především infikovaným klíštětem, méně častý způsob přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat (kozy, krávy, ovce) nebo poraněním při vytahování infekčního klíštěte domácímu zvířeti.

K přenosu nákazy dochází již po dvou hodinách po přisátí infikované samičky nebo nymfy.

Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění napadající nervový systém. U dětí má tendenci způsobovat spíše záněty mozkových obalů (meningitidu). První příznaky se objeví většinou za 7–14 dní.

Onemocnění probíhá většinou dvoufázově, může proběhnout jen jedna fáze onemocnění nebo i bezpříznakově. První fáze trvá obvykle 3-5 dní, projeví se podobně jako chřipka – bolesti svalů, kloubů, zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, nechutenství.

Po několika dnech zlepšení může přijít druhá fáze onemocnění klíšťovou encefalitidou, kdy se objeví vysoká horečka, ztuhlost šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení, světloplachost.

Dochází k postižení centrálního nervového systému s projevy nervové obrny, ztuhnutí svalů, třesem, závratěmi, poruchami paměti, spánku, dezorientací. Akutní stav trvá 2-3 týdny.

Následkem 2. fáze onemocnění mohou být trvalé následky např. chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy soustředění, deprese, třes, poruchy rovnováhy, obrna svalů v obličeji, obrny končetin. Prodělané onemocnění v mladším věku nemusí být zárukou celoživotní imunity, doporučuje se za 20–30 let zkontrolovat hladinu protilátek v krvi a zkonzultovat situaci s lékařem. Pokud je onemocnění proděláno ve středním a starším věku, předpokládaná imunita je dlouhodobá až doživotní.

O tom, že situaci není radno podceňovat, ale naopak je potřeba zesílit naši prevenci, svědčí i velmi čerstvé zprávy o výskytu klíšťové encefalitidy v okrajových částech Prahy a na Ostravsku.

Očkování proti klíšťové encefalitidě Nejvhodnějším způsobem prevence před tímto onemocněním je očkování proti klíšťatům. Doporučuje se zejména osobám, které žijí v rizikových oblastech, nebo osobám, které se pohybují v přírodě, sportují nebo chodí na pravidelné vycházky s domácími miláčky.

Mýty a fakta o klíšťatech

O klíšťatech koluje mezi lidmi spoustu různých polopravd a mylných informací, které se většinou předávají z generace na generaci. Je to tak trochu logické.

Něco, co nám saje krev prostě vzbuzuje naši pozornost a hlavně obavy. Některé mýty jsou skoro až legrační, babské pověry, ale každý se s mnohými určitě už setkal.

Našli jsme pro Vás ty největší mýty, které uvádíme na pravou míru.

Klíště skáče ze stromů

Ne. Klíště obecné žije v trávě nebo na keřích ve výšce do jednoho metru podle svého vývojového stádia. Nejníže se pohybují larvy, které se přisávají na drobné savce, jako různí hlodavci. Výše pak žijí nymfy (předstupeň dospělého klíštěte), které se mohou snadno přichytit na srst vašich čtyřnohých miláčků. Nejvýše se pak setkáváme s dospělým klíštětem, které parazituje na člověku.

Klíště žije pouze v lese

Ne. Lesy, především listnaté a smíšené jsou sice doménou klíštěte, setkat se však s nimi můžete i na zahrádce, na louce či procházce v městském parku, na březích řek a rybníků, okrajích lesních cest a různých strží. Obecně se klíště vyskytuje všude, kde je tráva vyšší než 20 cm. Výrazně méně bývá klíšťat v jehličnatých lesích bez porostu a na prosluněných suchých místech.

Nejvíce klíšťat se objevuje uprostřed léta

Ne, není to pravda. Při vysokých teplotách chybí ve vzduchu vlhkost, proto během horkých měsíců zalézají klíšťata pod zem, kde přežívají přisátá na hlodavcích. Jejich největší výskyt je typický pro období jara (březen až červen) a podzimu až do příchodu prvních mrazů. Možná vás to překvapí, ale klíště začíná být aktivní už při teplotách nad 5 °C!

Klíště napadá hlavně lidi se sladkou krví

Ne. Klíšťata se orientují podle čichu. Vnímají lidské pachy, tělesné teplo a zvýšené množství oxidu uhličitého, který člověk a jiní tvorové vydechují. Mýty o změně složení potu po požití piva či česneku nikdy nebyly vědecky potvrzeny. Odpudivý účinek mají pouze repelenty, které mají však dočasný efekt, proto na ně nelze stoprocentně spoléhat.

Na světlé oblečení klíšťata nejdou

Omyl. Barva oblečení nehraje důležitou roli. Světlá látka má jen tu výhodu, že na ní klíště snáze zahlédnete a můžete jej rychleji odstranit. Vedle světlé barvy je vhodné volit i hladký materiál, po kterém klíště hůře šplhá. Do přírody jsou tedy ideální dlouhé světlé kalhoty, nejlépe dole zakončené gumou nebo nohavicemi zastrčenými do ponožek.

Klíště se musí nejdřív udusit

Ne. Doby, kdy maminky nebo babičky zakáply přisáté klíště kapkou oleje, kouskem másla či sádla jsou pryč. Ani mýtus o vytočení klíštěte proti nebo po směru hodinových ručiček není správný. Do kůže není zašroubované, ale zakousnuté, jeho kusadla připomínají kleště. Ani jeho rozdrcení není to pravé. Při rozdrcení klíštěte se dostávají do okolí všechny choroboplodné zárodky, které klíště obsahuje, a hrozí infekce i nepatrnou rankou v kůži.

Zdroj: ČHMÚ, SZÚ, Protean s.r.o. (www.kliste.cz), www.klistova-encefalitida.cz

Seznam pracovišť O naší organizaci Návštěvní kniha Kontakty

Mýtus o první pomoci — Klíště napatlám indulonou a vytočím proti směru hodinových ručiček

Mýtů o tom, jak ze svého těla dostat klíště, je celá řada. Já osobně dělím metody vytažení na lékařské, přírodovědecké a alternativní. O lékařských dnes budu psát, přírodovědecké respektují klíště jako živého tvora a vypustí jej zpátky do přírody a metody alternativní zahrnují všechny postupy indulonou počínaje a kremací klíštěte na zápalce konče.

Spory o směru vytáčení, vyviklání, vytažení či rychlém vyškubnutí jsou staré jako klíště samo a báchorky o používaném „mazivu“ snad ještě starší — indulona, olej (slunečnicový nebo extra panenský olivový), desinfekce všeho druhu nebo v extremistickém případě zubní pasta, či metoda nasucho.

Proč je to špatně?

Dodnes si pamatuji rozsáhlou hádku na přednáškách zoologie bezobratlých na Přírodovědecké fakultě UK, kde já hájil přístup lékařský a všichni ostatní mě nazývali vrahem tohoto milého pavoukovce.

Klíště na svém bodavě-sacím ústním ústrojí nemá žádné závity, nýbrž na jeho konci má malé pilovité výrůstky, kterými prořezává pokožku oběti. Taktéž do začátku sosáčku ústí slinné žlázy, které, kromě anestetické látky, obsahují také viriony (= škodlivé zárodky) klíšťové encefalitidy.

Zde tedy padají všechny dohady o tom, že se po zakápnutí čímsi klíště vyzvrací a nakazí vás. Nikoliv. Pokud je klíště infikováno, jste nakaženi v prvních minutách, tečka.

Jediné riziko nákazy, které stoupá s časem, je nákaza lymeskou boreliózou, jejíž původce žije v koncových částech trávicího traktu klíštěte.

Ve spolupráci s PrPom.cz vás bude každé pondělí na stránkách Pohora.cz čekat nový mýtus o první pomoci. Začali jsme čtyřicítkou, ale všechny předchozí mýty brzy naleznete v nové sekci První pomoc.

A poznámka poslední — klíště neumí zvracet. Má sice trávicí trakt, ale osvalení kolem něj nestojí za řeč, natož, aby dokázalo vyvolat obrácené peristaltické vlny. Navíc, klíště nemá dávicí reflex, tudíž z anatomického ani fyziologického hlediska zvracet nemůže.

Jak je to správně?

Poněkud poetickou formou vypráví příběh klíštěte krátký film, který jsme objevili na internetu:

Pokud najdeme na svém těle přisáté klíště, dojděte do domácí lékárničky pro Jodisol a zakápněte jej, poté máte dvě možnosti, jak klíště šetrně odstranit a nepřetrhnout — nejlepší je koupit si ve zverimexu kleštičky na vytahování klíšťat u psů a koček, dají se sehnat i v lékárně, ale za nápis „for human use“ zaplatíte asi pětkrát víc a funkce bude stejná. Po vytažení opět zakápněte Jodisolem (či jinou desinfekcí s obsahem jódu – pokud na něj dotyčný nemá alergii). Druhá možnost zahrnuje použití kousku sežmoulaného hydrofilního obinadla, které opět navlhčíte Jodisolem a zakroužíte po klíštěti a… ono je za chvíli venku.

A teď pozor, největší pravda o klíštěti zní takto: „Pokud umíte vytáhnout klíště tak, aby vytažený živočich měl sosáček, za ním jakési přívěsky (vzdušnice) a především osm nohou (je to přeci pavoukovec), tak máte vyhráno.“ Jakým způsobem tohoto docílíte, je zcela na vás, hlavně u své metody zůstaňte.

Důležité je hlavně to, abyste několik dnů až jeden týden pravidelně sledovali místo, kde bylo klíště přisáté. Zarudnutí, které se zmenšuje, je v pořádku, ale zarudnutí, které se zvětšuje a má uprostřed světlejší místo je problém a musíte rychle mazat – ne klíště, ale mazat k lékaři.

A na závěr ještě video – jeden z nejslavnějších telefonátů na tísňovou linku, který se kdy v Čechách odehrál, se týká právě klíštěte. Přejeme příjemnou zábavu.

Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.

Osm nejčastějších mýtů o očkování proti koronaviru a proč jim nevěřit

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Nejčastěji šířené nepravdy o vakcínách.

Vakcinaci proti koronaviru, jenž způsobuje nemoc covid-19, řada lidí vnímá jako kontroverzní záležitost. Podívejme se na nejčastější mýty a omyly, které se o očkování šíří.

O nemoci covid-19 pochybovači říkali, že je přece nesmysl, aby byla nějak nebezpečná, když se nákaza musí zjišťovat pomocí testů. Smutné statistiky úmrtí přinejmenším některé z nich přesvědčily. Ale objevují se nové pochybnosti, tentokrát třeba o očkování.

Například tahle: Co je to za očkování, když nezabere jednou provždy a musí se rok co rok opakovat? Nebo další: Není náhodou lepší nemoc prodělat a získat tak protilátky přirozeně? Případně: K čemu tohle očkování je, když i pak člověk musí nosit respirátor a dokonce může navzdory injekci onemocnět.

Fakty a argumenty odborníků bojujeme v rubrice Mýty pod lupou proti dezinformacím a hoaxům, které se šíří internetem, na sociálních sítích i v diskuzích pod zpravodajskými články.

Ještě než přejdeme k domnělým zdravotním dopadům vakcíny, připomeňme obavu, že vakcína bude povinná. To není pravda, dokladem budiž, že už teď ji v Česku bez nějakých postihů odmítla jak část seniorů, tak někteří zdravotníci nebo učitelé.

Budete mít zájem: Léky Na Čištění Krve?

„Očkování proti covidu-19 je dobrovolné a hrazené z veřejného zdravotního pojištění. I při cestách do exotických oblastí se lidé nechávají očkovat na některé nemoci, které by jim v lepším případě mohly pouze znepříjemnit pobyt v dané destinaci, v tom horším by si z takové cesty přivezli následky na celý život,“ uklidňuje na svém webu věnovaném právě koronaviru Ministerstvo zdravotnictví.

Lidé bez očkování by se navzdory obavám neměli stát občany druhé kategorie. Na druhou stranu, s očkováním budou v nejbližších letech některé věci, například cestování, snazší. Kdo nebude mít očkování, bude se muset nechat opakovaně testovat nebo si nechat měřit protilátky, v případě prodělání nemoci.

Je také pravda, že aby očkování skutečně účinně bránilo proti šíření nemoci, musí injekci dostat 60 až 70 procent populace. Jelikož děti se zatím očkovat nemohou, jde v podstatě skoro o všechny dospělé.

Část lidí vakcinaci odmítá s vysvětlením, že pokud nemoc prodělali, získají lepší, protože přirozenější ochranu. Ale jak upozorňuje imunolog Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky, opak je pravdou. Je sice pravda, že studií je zatím málo, ale už teď se považuje za jisté, že lidé po očkování mají vyšší hladiny protilátek.

Studií, které se zaměřují právě na porovnání rozdílů mezi imunitou po prodělání nemoci a po vakcíně, každopádně přibývá. Za jednou takovou stojí vědci z Oxfordské univerzity, kteří jednoznačně potvrdili, že imunita získaná díky injekci je spolehlivější, a to v případě mutací viru (odkaz na studii v anglickém jazyce zde).

Vědci se shodují, že ochrana po prodělání nemoci trvá kratší dobu a nedá se navíc odhadnout, jak dlouho protilátky člověka chrání, závisí třeba na tom, jak silný průběh měl. Ani vakcína nechrání všechny stejně, ale studie ukazují, že takto navozená tvorba protilátek je silnější a dlouhodobější.

„Že vakcína změní DNA? To je jako věřit, že Země je placatá,“ řekl už dříve o tomto mýtu v rozhovoru pro Seznam Zprávy profesor Václav Hořejší, který je mimo jiné členem iniciativy Sníh. Ta sdružuje přední odborníky, kteří společně hledají řešení, jak ven z pandemie.

K rozšíření tohoto mýtu přispělo video, které se tvářilo jako německá televizní reportáž, ale ve skutečností za ním stála švýcarská sekta Organic Christ Generation. Naznačovalo, že koronavirus a očkování proti němu jsou součástí celosvětového spiknutí ve snaze ovládnout nebo zdecimovat lidstvo.

Video mimo jiné citovalo Billa Gatese, zakladatele společnosti Microsoft, podle nějž injekce zabijí až sedm set tisíc lidí.

Šlo však o zcela překroucený výrok, Gates mluvil pouze o tom, že očkování může mít, stejně jako jakékoli jiné, různé vedlejší účinky – více k jeho výrokům zde (článek je v anglickém jazyce).

Obavy z toho, že vakcíny proti covidu mohou měnit DNA, mohou plynout i z toho, že v případě některých z nich jde o vakcíny typu mRNA. „To je specializovaná nukleová kyselina, která je v buňce využita pro syntézu bílkovin.

mRNA obsažená ve vakcíně nikdy nemůže vstoupit do buněčného jádra a poškodit nebo reagovat s DNA očkované osoby, tedy nemůže měnit nebo upravovat DNA očkovaného,“ uvedlo ve svém vyjádření k obavám z poškození nebo změn lidské dědičné informace Centrum epidemiologie a mikrobiologie Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Například vakcína Pfizer obsahuje genetickou informaci pro tvorbu takzvaného spike proteinu, což je stejná bílkovina, jako je na povrchu koronaviru způsobujícího onemocnění covid-19.

Očkování vede k tomu, že buňky lidského těla si „přečtou“ tuto genetickou informaci a samy začnou vytvářet zmíněnou bílkovinu, na kterou reaguje imunitní systém vytvořením přirozené obrany.

Pokud se člověk později s virem setká, bude se mu umět bránit.

Mimochodem mRNA je vysoce nestabilní molekula, jinými slovy, rozhodně v těle nepřežije dlouho a rozloží se krátce po tom, co splní svou roli.

Nejrozšířenější vakcíny na nemoc SARS-CoV-2 sice využívají novou technologii mRNA, ale ve skutečnosti se tímto typem vakcín zabývají vědci již tři desítky let. Jakmile se nová nemoc objevila, vývoj konkrétní očkovací látky vlastně netrval dlouho, ale skoro rok pak zabralo následné testování.

Technologie se už dříve zkoušela například proti chřipce, viru zika, cytomegalovirům a také proti některým typům zhoubných nádorů. Vědci tak měli zkušenosti, na které mohli navázat a mohli se zaměřit například na stabilitu mRNA v organismu, aby se spustila tvorba protilátek.

Předseda České vakcinologické společnosti profesor Roman Chlíbek připomněl také to, že na rozdíl od vývoje jiných vakcín se tentokrát zapojil velký počet testovacích center a pandemie zároveň umožnila stanovit účinnost vakcíny v přirozeném prostředí, což jinak může trvat celé roky.

Podrobný popis toho, jak vypadá standardní vývoj vakcín a co vše se dá v případě potřeby urychlit a co naopak obejít nelze, pokud jde třeba o klinické testy, na svém webu zveřejnila EMA – European Medicines Agency, která mimo jiné schvaluje nové vakcíny pro použití na našem kontinentu (odkaz na článek v angličtině zde).

Naproti tomu najít lék na virová onemocnění je obecně problém, stačí připomenout, že nemáme ani přesně cílený lék třeba na chřipku.

A vývoj léků proti viru HIV trval desetiletí a ani tak s nimi není možné nemoc vyléčit, pouze zásadně zpomalit její postup a zmírnit příznaky. „Protože neplatí, že když mám vakcínu, mám také lék.

Nebo obráceně, když mám lék, že by bylo snadné udělat vakcínu,“ řekl již dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy nejcitovanější český vědec, chemik Pavel Hobza.

Ve srovnání s tradičními vakcínami neobsahuje mRNA vakcína žádnou infekční částici, což je její výhodou. Jinými slovy, jak vakcíny využívající technologii mRNA, tak takzvané vektorové vakcíny jsou neživé.

„Tedy mRNA vakcíny neobsahují živý virus a není žádné riziko, že by u očkované osoby vyvolaly onemocnění, proti kterému se očkuje,“ zdůrazňuje na svém webu Centrum epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu. Celé shrnutí faktů o mRNA vakcínách včetně toho, jak přesně fungují a proč nezpůsobují nemoc ani nemění DNA, najdete v tomto textu.

Mohou se nicméně objevit vedlejší účinky, které mohou svými projevy covid-19 připomínat, jako je například teplota nebo bolesti svalů či kloubů. Jde ovšem pouze o reakci imunitního systému na očkování, nikoliv onemocnění samotné, ujišťují odborníci.

Výzkum zaměřený na to, jak dlouho bude nové očkování chránit proti koronaviru, jsou v běhu.

Má se za to, že zatímco protilátky po prodělané nemoci zmizí už po několika měsících, výjimečně až po roce, ty po očkování by mohly fungovat až několik let. Jisté to však zatím není, na to, aby se to vědělo, se zatím očkuje jen krátkou dobu.

Navíc tady do hry vstupují mimo jiné mutace, kvůli nímž je třeba vakcíny upravovat, a proto bude nejspíše nutné jimi čas od času člověka přeočkovat.

Je to trochu podobné jako s chřipkovou vakcínou, která se také každý rok připravuje znovu, aby působila proti aktuální variantě viru.

Ani jiné vakcíny nechrání celoživotně, jenom se to třeba tolik neví – týká se to třeba očkování proti dětské obrně.

Většině lidí sice stačí několik dávek z dětství, ale pokud cestují do míst, kde se nemoc stále vyskytuje, měli by se podle odborníků na vakcinace nechávat přeočkovat.

Důvodů pro to je více, ale žádný nesouvisí s tím, že by snad vakcíny nefungovaly. Jedním z nich je fakt, že tak jako v medicíně není nic stoprocentní, ani vakcína nezabere všem, a i očkovaný člověk může onemocnět.

To není nic nového, týká se to třeba i starších vakcín proti černému kašli – a i proto má smysl naočkovat co nejvíce lidí, aby se nemoc nemohla šířit a chránila i ty, u kterých očkování nezabralo nebo z nějakých důvodů injekci nemohou dostat.

U některých vakcín proti koronaviru navíc platí, že zvláště v případě mutací může onemocnět i člověk, kterému očkování zabralo, ale covid pak díky němu bude mít slabší průběh.

Dalším důvodem pak je fakt, že ani odborníci zatím nemají úplně jasno v tom, zda očkovaný člověk, který neonemocní, náhodou nemůže nemoc šířit.

Jak před časem v médiích vysvětlila imunoložka Jiřina Bartůňková z pražského Motola, protilátky, které vzniknou po očkování, neprocházejí do sliznic a nedokážou tam stimulovat imunitu. „Takže s virem na sliznicích horních cest dýchacích si poradit nedokážou.

Fungují až v oblasti dolních cest dýchacích, kam pronikají z krve ve formě dlouhodobých takzvaných IgG protilátek,“ vysvětlila. To by mohlo znamenat, že očkovaný člověk neonemocní, ale mohl by virus přenášet a předávat ostatním, i když v malé dávce.

Nejnovější údaje k tomu shromáždilo americké centrum pro kontrolu nemocí a prevenci CDC. „Rostoucí množství důkazů naznačuje, že u plně očkovaných lidí je méně pravděpodobné, že onemocní bezpříznakovou infekcí a že je rovněž méně pravděpodobné, že budou přenášet SARS-CoV-2 dál. Další výzkum však stále probíhá,“ píší tamní odborníci v textu (odkaz na celou studii v anglickém jazyce zde).

Nejen na konspiračních webech se čas od času objeví informace, že vakcíny způsobují jak potíže s početím, tak trvalou neplodnost, zvláště pak u žen. S poněkud zašmodrchaným vysvětlením, že škodí virus v nich, a krom toho, že obsahují bílkovinu, která brání vývoji placenty. Ta se v těle ženy nicméně vyvíjí až po otěhotnění a slouží k výživě plodu.

Celé tvrzení je navíc nesmyslné i proto, že žádná z očkovacích látek neobsahuje ani živý virus, ani bílkovinu syncytin, která pomáhá s vývojem placenty.

Odborné studie navíc dávno vyvrátily podezření, že by očkování mohlo způsobit neplodnost, podrobnosti na webu odborné společnosti zámořských gynekologů a porodníků zde (odkaz na článek v angličtině).

Podle zde zveřejněných důkazů věda jasně vyvrátila obavu, že by vakcíny způsobovaly neplodnost, a naopak očkování doporučují, jakmile to bude možné, všem ženám, které plánují těhotenství. Naopak koronavirus v době gravidity může způsobit mimo jiné to, že se děti rodí předčasně.

Související témata:

Chat s osobností

Záznam chatu ze středy 20. května 2009 od 18:00

Eliška öregnová: Dobrý den , chtěla jsem se zeptat jak se dá tato metoda využít u domácích mazlíčků. Děkuji