Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď

MUDr. Simona Bělohlávková

K tématu alergie u dětí s objevují různé názory a doporučení, které se mohou zakládat na mylných informacích. Proto je dobré podstoupit alergologické vyšetření v momentě, když se vyskytne první podezření na alergii.

Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď

První projevy alergie může odhalit praktický pediatr, dermatolog, gastroenterolog, oční lékař, případně i samotní rodiče. Příznaky mohou být různé, např. kožní (vyrážky, ekzém), související se sliznicí (příznaky alergické rýmy nebo zánětu spojivek), dýchací (kašel, pískoty) nebo trávicí (zvracení, průjmy, krev ve stolici).

  • „Někdy může být prvním projevem alergie anafylaktický šok, v tom případě je alergologické vyšetření nutností.“

Testy na alergii se dělají až po podrobné anamnéze – lékař se zeptá, za jakých okolností reakce vznikají, co je zhoršuje, případně kdy naopak dochází ke zlepšení příznaků. Při potravinové alergii může velmi pomoct zápis jídelníčku, při podezření na pylovou alergii i zápis dní, kdy byly problémy nejvýraznější. Po anamnéze jsou následně navrženy další testy.

  1. „Nejčastějií užívanými testy na alergii jsou takzvané kožní prick testy.“

Kožní testy na alergie

Při kožních prick testech jsou na pokožku předloktí aplikovány kapky roztoku se zvolenými alergeny a každý z nich je plastovou jehlou vtlačen do vrchní části pokožky. Pokud dítě na alergen reaguje, vznikne v místě vpichu svrbivý pupínek. Reakce se vyhodnotí po 15–20 minutách.

Alergologické vyšetření souvisí s testováním pylových alergenů (pyly, plísně, srst zvířat, roztoči z domácího prachu), případně i alergenů pocházejících od hmyzu.

Existují i komerčně vyráběné testovací alergeny. Obvykle se testuje 12–16 jednotlivých alergenů. Pro testování potravinových alergenů nejsou u nás aktuálně téměř žádné testovací alergeny.

Testuje se proto samotnými potravinami.

Tekuté potraviny jako mléko kapeme přímo na předloktí. Sypké nebo tvrdé potraviny je potřeba nastrouhat nebo rozdrobit nadrobno a smíchat s kapkou vody. Pro kožní testy na alergii je možné použít v podstatě jakoukoli potravinu. Vpich do kůže ovšem nejenže bolí (i když jen málo), ale hlavně malé děti hůře snášejí delší držení ruky a omezení, které jim vyšetření přináší.

Základní alergeny mají k dispozici alergologové stále. Pokud je to potřeba, pacient si přinese zbývající potraviny sám – stačí malý vzorek.

  • „Je dobré testovat alergeny cíleně – jak na základě anamnézy, tak i podle věku dítěte.“

Mezi běžně se vyskytující potravinové alergeny u kojenců patří mléko a pšeničná mouka. Proto v jejich případě nejčastěji testujeme tyto potraviny. U starších děti přidáváme k testům ořechy (kešu, lískové, vlašské) + arašídy a sóju, případně ovoce a zeleninu, další druhy obilnin (sezam, mák).

Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď

Náplasťové testy na alergie

Při podezření, že se nějaká potravina projeví až dlouho po konzumaci, je možné zvolit náplasťové testy na alergie. Ty se využívají u pacientů s ekzémem nebo trávicími problémy, když ke zhoršení stavu dochází často několik hodin až dní po aplikování.

Do komůrek v náplasti jsou aplikovány jednotlivé potraviny a následně se náplast nalepí na vrchní část zad. Reakce se určuje při odlepení náplasti po 48 hodinách.

Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď

Laboratorní vyšetření

Dalším krokem alergologického vyšetření je odběr krve, který je potřeba pro stanovení protilátek proti podezřelým alergenům. Dnes máme k dispozici řadu laboratorních testů, které umí alergii pořádně vyšetřit. Některé dokážou i z malého množství krve zjistit protilátky proti stovkám různých alergenů. 

Laboratorní vyšetření je zpravidla nákladné, a proto vyšetřované alergeny zvolíme na základě důkladné anamnézy. Nikdy ale není možné vyšetřením zjistit úplně všechno. Pokud vám budou laboratoře nabízet zpoplatněné kožní testy na alergie (tedy neplacené zdravotní pojišťovnou), je důležité se zeptat, jaký typ protilátek bude výstupem.

  1. „Alergologické vyšetření by mělo zahrnovat jenom protilátky typu IgE.“
  2. Vyšetření protilátek IgG totiž nedávají smysl a nejsou doporučována ani Českou společností pro alergii a klinickou imunologii.

Laboratoře často namítají, a je to zároveň i mýtus, že alergologické vyšetření je možné u dětí dělat až po první, a někdy až třetím roce života. Pravdou je, že kožní testy na alergii se mohou dělat kdykoli, klidně i po narození. Běžnou praxí ale je, že testujeme děti kolem 4.–6. měsíce. 

Příprava na alergologické vyšetření je přitom jednoduchá. Dítě by během určité doby (několik dní až týden) nemělo užívat léky proti alergii, tzv. antihistaminika. Vnitřní strana předloktí, kde probíhá testování, by neměla být ošetřena mastmi s obsahem kortikosteroidů. 

Kdy můžeme testovat?

Testovat tedy můžeme v zásadě kdykoli, ale ideálně aspoň 3 týdny po poslední alergické reakci. Obavy ze závažných vedlejších účinků nejsou opodstatněné, protože kožní testy patří mezi bezpečné metody. K zvážení je jen jejich použití u dětí, které na potravinu reagovaly velmi silně. 

Ve výjimečných případech je třeba testy odložit, ale v zásadě platí, že testovat můžeme kohokoli a kdykoli. Je nutné si však ověřit, jestli zvolený alergolog testy dělá a jakou konkrétní přípravu před nimi požaduje. 

Závěrečné hodnocení alergologického vyšetření by mělo přijít až po důkladném zhodnocení anamnézy, kožních i laboratorních testů. Není patřičné hodnotit jen jednotlivé části. Důležitý je kontext. Proto by samotný rezultát měl vyřknout až alergolog. Činit závěry z výsledků laboratorních testů nezaručuje správnou diagnózu.

Pročtěte si také

Jarní a letní období z pohledu alergologa

Kdy si udělat těhotenský test?

Udělejte si test hned, jakmile získáte podezření, že jste těhotná. Nejčastějším průvodním jevem a také impulzem pro zakoupení testu je vynechání menses. Není to ale vždy pravidlem a nástup mensesu může budoucí maminku pěkně zmást.

Dalším typickým projevem je ranní nevolnost, přecitlivělost na pachy, chutě, dotyky a únava. Celkově se cítíte jinak a sama sobě připadáte při pohledu do zrcadla jiná. Ideální denní doba, kdy sáhnout po testu – je ráno.

S první ranní močí, zjistíte zda jste těhotná či ne, protože koncentrace hormonu hCG- choriogonadotropinu je v tuto dobu v moči nejvyšší. Toto pravidlo platilo striktně v minulosti, kdy byly na trhu těhotenské testy s nižší citlivostí.

Dnešní testy jsou tak citlivé, že je můžete provádět klidně kdykoliv v průběhu dne. Těhotenský test je dobré opakovat po několika dnech, pokud první test byl negativní a přesto se menstruace nedostavila.

Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď Jak vybrat těhotenský test?

Na trhu existuje nespočetné množství značek, které nabízejí těhotenské testy. Jsou i docela snadno dostupné. Spolehlivé místo pro nákup je lékárna, dále se s nimi setkáte i v drogeriích v oddělení ovulačních testů, těhotenských testů a prezervativů. 

Těhotenský test z moči

Nejznámějším typem jsou testy, které potřebují k potvrzení těhotenství vzorek moči. Tady si lze vybrat podle preferencí, jestli si uděláte test pomocí proudu moči nebo ho ponoříte do nádobky se vzorkem.

Způsob provedení nemá vliv na výsledek nebo citlivost testu, v tomto případě jde opravdu pouze o to, který způsob vám více vyhovuje. Tyčinky i proužky testu mají absorpční část, kam přijde vzorek moče. Aby byla dobře nasáknutá, nechte tyčinku v proudu nebo ve vzorku alespoň 10 vteřin a vyčkejte.

Do pár minut se zobrazí výsledek podle návodu každého druhu. Pokud chcete vědět i to, kolik týdnů jste těhotná, zvolte digitální ClearBlue test, který zobrazí i počet týdnů od početí.

Krevní těhotenský test 

Pár dní před tím, než se dostane hCG i do moči, ho lze rozpoznat v krevní plazmě. Testy mohou potvrdit těhotenství již 9 dní po oplodnění a tedy 2.-3. den po uhnízdění vajíčka.

V setu krevního těhotenského testu je lancetka na provedení vpichu do prstu a souprava na odběr malého vzorku krve. Celá souprava je na jednorázové použití, provádějte tedy test pečlivě a v klidu.

Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď Spolehlivost těhotenských testů

Citlivost těchto testů je 25 nebo dokonce 10 mUI/ml hCG. Platí, že čím nižší je číslo citlivosti, tím citlivější je test, protože detekuje i menší množství hormonu.

Test s citlivostí 10mUI/ml lze udělat již pár dní před očekávanou menstruací, test s nižší citlivostí 25mUI/ml zobrazí spolehlivý výsledek ode dne očekávané pravidelné menstruace. Při testování se ale doporučuje několik dní ještě počkat.

První příznaky se mohou snadno splést s projevy PMS. Známe i případy, kdy je těhotenství mimoděložní a výsledek testu ještě před očekávanou menstruací pozitivní. Během několika dní dojde ale ke krvácení, což se navenek jeví jako opožděná menstruace a radost z početí vystřídá smutek.

Nejspolehlivější testy jsou právě ty, které jsou z kapky krve. I když citlivost tohoto testu není vyšší než 10 mIU/ml, detekuje těhotenství o několik dní dříve oproti testu ze vzorku moči.

Kdy se dělají testy na alergie? Ideální čas je teď Jak poznat z testu že jste těhotná?

Jak bylo zmíněno, průvodních jevů, změn nálad i ukazatelů, které vám naznačí, že se nacházíte již v prvním trimestru těhotenství, je více.

Potvrdit se stoprocentní jistotou vám může očekávání potomka těhotenský test a následná návštěva vašeho ženského lékaře.

Kde vám lékař nejen potvrdí vaši domněnku, ale i pečlivě prověří váš zdravotní stav a obeznámí s dalším postupem a péčí o vaše zdraví. Jak ale správně odečíst hodnoty pozitivního a negativního výsledku z testu?

Pozitivní těhotenský test

Výsledek testu se odečítá různě. Vždy postupujte přesně podle návodu. Zpravidla se uvádí, že výsledek testu se odečítá do 2-3 minut od provedení testu. Po uplynutí doby delší než 5 minut výsledek neodčítejte. V případě pozitivního výsledku na testech bývají dva proužky.

Budete mít zájem:  Pylofenoly – co je to a proč jsou pro nás dobré? Jaké jsou zdroje polyfenolů?

Jeden je kontrolní, který slouží na kontrolu správnosti provedení testu a druhý je ten rozhodující – indikující těhotenství. V případě pozitivního testu se zbarví a to do 1-2 minut.  Čárka na testu může být různé intenzity. I bledá čárka znamená pozitivní test.

V tomto stádiu už nemusíte více váhat a objednejte se na lékařskou prohlídku ke svému gynekologovi.

Negativní těhotenský test

Indikační proužek se v případě negativního výsledku testu nezbarví vůbec a vidíte pouze proužek kontrolní. Pro jistotu je třeba počkat cca 3-4 minuty pro potvrzení.

Falešně pozitivní těhotenský test

V některých případech se stane, že test ukáže pozitivní výsledek i přesto, že nejste těhotná. Zvýšená koncentrace hCG je příznakem i některých nemocí, jako jsou cysty na vaječnících nebo nádorová onemocnění.

Existují í léky, které tuto hladinu zvyšují, a to mohou být léky k vyvolání ovulace. Hladina hCG se udržuje v krvi a moči i několik dní po porodu, interrupci nebo potratu. Pozitivní test může být i v případě mimoděložního nebo molárního těhotenství, které skončí krvácením.

Proto je test falešně pozitivní, i když těhotenství nepokračuje. 

Vyzkouším krevní těhotenský test Chci těhotenský test z moči

Plísně kolem nás a alergie

V současné době se lékaři ve svých ordinacích občas setkávají s pacienty, kteří mají určité projevy alergií, recidivující záněty horních cest dýchacích nebo jiné nespecifické zdravotní obtíže.

Jsou to často lidé, kteří obývají byty či pracovní prostředí kontaminované mikroskopickými houbami, případně pracují v prostředí klimatizovaných budov. Projevy jsou různé – kašel, podrážděné sliznice, bolesti hlavy, podráždění kůže, dlouhodobá únava, nevolnost apod.

Tyto obtíže často vymizí po sanaci zaplísněných prostor, případně po přestěhování se do jiného bytu.

Plísně ve vnitřním prostředí

Mikroskopické houby neboli plísně stále častěji kolonizují materiály budov, kontaminují vnitřní prostředí a stávají se tak součástí bioaerosolu vnitřního prostředí.

Důvodů je několik – změna životního stylu a s tím související způsob užívání a vytápění bytových, pracovních a výrobních prostor, narušení životního prostředí a často i nevhodné zásahy do přírody.

Při povodních v roce 1997 a 2002 se například zvýšil počet alergiků a astmatiků v zaplavených oblastech.

Jsou známy termíny „monday disease“ – tj. nástup klinických projevů v souvislosti s výskytem plísní po příchodu na pracoviště a jejich vymizení po odchodu.

Dále termín „sick building syndrom“ (SBS) – syndrom nemocných budov, který se stává téměř neřešitelným problémem především v západních zemích až u 30 % populace.

Existují i některé rizikové pracovní provozy – v zemědělství, živočišné výrobě, při zpracování rostlinných a živočišných látek.

Aspergillus niger – houba, která produkuje velké množství spor a může vyvolávat různá mykotická onemocnění (zvětšeno 400×).

Osídlení vnitřních prostorů plísněmi závisí na mnoha faktorech – typ budovy, její stáří, velikost obývaných prostorů, použité materiály, četnost větrání, klimatizace, způsob obývání.

S nadměrnou vlhkostí nejen starých budov je spojena nadměrná kolonizace vnitřního prostředí plísněmi, jež rostou na jakémkoliv vlhkém povrchu, zejména na organických substrátech. Velmi dobře rostou ale také na zdech, tapetách apod., kde jsou schopny se i rozmnožovat.

Plísně jsou morfologicky značně rozmanité a se svou biochemickou výbavou jsou schopny se adaptovat na nejrůznější podmínky a materiály, které svou činností poškozují. Častou příčinou jejich výskytu bývají také stavební závady (např.

tepelné mosty) nebo i nevhodné užívání bytů, v poslední době je viditelná rovněž souvislost se snahou snižovat spotřebu energií na vytápění.

Stěr z klimatizace – kultivace  

Stěr ze zdi bytu – kultivace        

Je popsáno cca 100 000 druhů hub, ale jejich počet se s rozvojem molekulárněbiologických metod neustále navyšuje.

Asi 150 druhů se běžně vyskytuje ve vnitřním prostředí budov, takže výčet plísní identifikovaných v interiérech je poměrně rozsáhlý – převažují rody Penicillium, Aspergillus, Alternaria, Cladosporium, Stachybotrys, Fusarium, Rhizopus, Chaetomiuma kvasinky z rodu Candida. Avšak pouze několik desítek z nich má vliv na lidské zdraví.

Uvolňování spor plísní probíhá v místech turbulence vzduchu (během domácích prací – vysávání, v průvanu, při pobíhání domácích mazlíčků) a jejich množství se může zvýšit až 3 000krát. Existují plísně, které se do ovzduší uvolňují hůře (zástupci rodu Acremonium a Fusarium), a naopak některé se uvolňují lehce (zástupci rodu Penicillium, Aspergillus, Cladosporium).

Pro výskyt mikroskopických hub v prostředí nejsou doposud stanoveny limity, pouze doporučení – limitní počet 500 KTJ plísní/m3 vzduchu. Přestože byty nejsou dle výkladu zákona pobytovými místnostmi, je považováno překročení tohoto počtu za závažnou kontaminaci.

Pro růst plísní na zdech a různých substrátech v domech a bytech je limitující především vlhkost. Optimální vlhkost pro růst plísní se udávánad 60 %.

Dalším významným faktorem je teplota. Teplotní rozmezí většiny druhů je velmi široké, pohybuje se od 0–40 oC, optimum je cca mezi 18–28 oC (nejlépe 25 oC).

Existují druhy, které přežívají i 60 oC nebo naopak rostou při velmi nízkých teplotách (–10 oC).

Optimální hodnota pH prostředí se u plísní pohybuje v rozmezí mírně kyselém až neutrálním (pH 5–7), i když některé druhy se rozmnožují v širokém rozmezí hodnot pH (1,2–11). Plísně jsou schopné si upravovat hodnotu pH podle vlastních požadavků působením svých metabolitů.

Přítomnost velkého množství plísní v prostředí poznáme i podle typického pachu zatuchliny, který tvoří komplex těkavých organických sloučenin z kolonií – tzv. volatilní látky, jež způsobují alergie, ale mohou působit i karcinogenně, např. ketony nebo etylhexanol z Aspergillus versicolor.

Lidé se také často vyděsí, pokud objeví na zdech minerální výluhy v podobě stříbřitých krystalků nebo i delších vláken, které mylně považují za plísně. Jedná se o tzv. sanytr (většinou draselné soli), jenž je pro lidské zdraví naprosto neškodný. Je možné udělat si jednoduchou zkoušku, kdy sanytr se rozpustí v trošce vody, ale vlákna plísně zůstanou neporušená.

Častý výskyt plísní ve vnitřním prostředí budov může mít vážné důsledky pro zdraví lidí, protože řada z nich se podílí na vzniku závažných onemocnění, která můžeme rozdělit do tří skupin – mykózy, mykotoxikózy a mykoalergózy. A právě mykoalergózám jsou věnovány následující řádky.

Mykoalergózy

Slovo alergie vzniklo spojením dvou řeckých slov „allos“ (jiný) a „ergein“ (pracovat) a znamená to, že imunitní systém funguje odlišně, než jsme zvyklí. Mykotická alergická onemocnění souvisí s hypersenzitivitou na alergeny plísní, což jsou stavy přecitlivělosti na spory plísní a jejich metabolity. Důležité mykoalergeny jsou chemicky proteiny, glykoproteiny a polysacharidy.

Ze 100 000 druhů dosud poznaných plísní je asi 300 druhů alergologicky významných.

Můžeme je rozdělit podle sezónního výskytu na nesezónní plísně (zástupci rodu Aspergillus, Penicillium), sezónní plísně ve vnějším prostředí (zástupci rodu Alternaria, Cladosporium) a přísně sezónní plísně (zástupci rodu Ustilago, Helmintosporum).

Někdy se také dělí dle prostředí na spíše vnitřní (zástupci rodu Aspergillus, Penicillium) a spíše vnější (zástupci rodu Alternaria, Cladosporium) nebo také na venkovní a domovní. Tato dělení však nejsou příliš exaktní, je to především z praktických důvodů.

Kolonie „vnitřních“ plísní o velikosti několika dm2 (u některých druhů i 1 dm2), jejich spory a alergeny dokážou zamořit průměrný rodinný dům. U vnímavých jedinců to může navodit senzibilizaci a následně vyvolat a udržovat alergické potíže.

Živé i mrtvé spory mikroskopických hub v prostředí jsou významnými alergeny a vyznačují se značnou variabilitou – tvarem a velikostí. Velikost má zásadní význam při jejich inhalaci a je nepřímo úměrná intenzitě alergických projevů.

Spory o velikosti 10 µ vstupují do dýchacích cest v oblasti nosu a hltanu, 8–5 µ do trachey a bronchů, pod 4 µ do plicních sklípků a dutin po TBC a menší než 1 µ mají turbulenci (do plic a ven z plic). Spory o velikosti 4–10 µ mohou způsobovat také alergie kontaktní.

Avšak pouze u některých pacientů existuje úzký vztah mezi přítomností spor plísní v ovzduší a alergií – často u dětí. Ve většině případů jde o pacienty s multialergií také na další složky prostředí – roztoče, pyly, zvířecí chlupy, prach apod.

Pozor na roztoče, jejichž potravou často mohou být spory hub nebo úlomky mycelia – předpokládá se, že jejich alergeny mají podíl na vývoji astmatu. U plísní je běžná i tzv. zkřížená reaktivita, kdy alergik reaguje na několik různých druhů plísní současně.

Spory „venkovních“ plísní dosahují v ovzduší nejvyššího počtu v létě a na podzim.

Výrazný vzestup je zaznamenáván také během žní, při zpracování plodin, v některých biotechnologických provozech a také při stavebních pracích.

Průměrný počet spor je 103 až 105, za příznivých podmínek až 106 v 1 m3 vzduchu a mohou tak převýšit 10–100x množství pylových zrn v ovzduší. Nejvyšší koncentrace spor plísní bývá udávána v odpoledních hodinách.

Sezónně se nejméně plísní v ovzduší vyskytuje v zimních měsících, v březnu bývá zaznamenána zvýšená aktivita zejména zástupců rodu Cladosporium, což jsou psychrofilní druhy. V období května se počet plísní navyšuje až o jeden řád, červen až říjen znamená nejvyšší výskyt a v listopadu až prosinci postupně jejich počty klesají.

Projevy alergie na plísně

Jsou to především obecně známé projevy, jako je rýma, svědění nosu, kýchání, zánět očních spojivek, slzení, ekzém (nejčastěji v podobě ložisek na hlavě, v kolenních a loketních jamkách), chronický kašel a astma, bolest hlavy, někdy také spánkové potíže a pocit únavy. Senzibilizace antigeny plísní je často závislá na věku – ohroženější jsou děti a mladší věková kategorie. Nadměrné expozice plísním vedou ke vzniku nebo komplikacím alergických onemocnění.

  • Roztoči se živí i sporami hub, které mohou na svých tělíčkách roznášet dál (foto pod stereolupou).
  • Alergická onemocnění vyvolaná houbami
  • Alergická rinitida a astma – postihují přednostně predisponované, atopické jedince s dědičnou dispozicí (zástupci rodu Alternaria, Aspergillus, Cladosporium, Penicillium).
  • Chronická bronchitida – postihuje především farmáře (obilí, seno, dobytek).
Budete mít zájem:  Zázračné koření pro boj s rakovinou

Hypersenzitivní pneumonie (alergická alveolitida) – tento typ imunitní poruchy není ovlivněn dědičností, často představuje typickou nemoc z povolání, je to onemocnění komplexní povahy. Často je zde i spoluúčast termofilních aktinomycet, prachu, sérových proteinů zvířat a ptáků – typickým klinickým projevem je tzv. farmářská plíce.

Syndrom toxického prachu (silážní nemoc, pulmonální mykotoxikóza) – je komplexní onemocnění (je zde podobnost s alergickou alveolitidou), etiologie není zcela jasná – alergeny jsou pravděpodobně pyly, roztoči, spory mikromycet a jejich mykotoxiny.

Kdy myslet na alergická onemocnění vyvolaná plísněmi

Alergická onemocnění způsobená „venkovními“ plísněmi – zde nemusí být zcela zřejmá souvislost s plísněmi, protože se překrývá sezóna venkovních plísní s pylovou sezónou. Zpozornět bychom měli v případě, pokud se alergické potíže vyskytují sezónně či se zhoršují a není prokázána pylová alergie nebo tyto potíže přesahují pylovou sezónu.

Alergická onemocnění způsobená „vnitřními“ plísněmi – pokud se alergické potíže vyskytují celoročně a není prokázána alergie na roztoče nebo domácí zvířata, eventuálně profesní příčina.

Hypersenzitivita na makroskopické houby třídy Basidiomycetes

Ačkoliv to není příliš známé, také zástupci třídy Basidiomycetes, kam patří např. hřibovité houby, hlíva, žampiony, dřevomorka domácí, mohou vyvolávat alergické obtíže.

Basidiomycety tvoří často velké množství spor (v některých případech až 60 % své hmotnosti) a ty jsou schopné indukovat alergické reakce – vystavení vlivu basidiomycet např.

v pěstírnách hub může vyvolat hypersenzitivní pneumonitidu.

Dřevomorka domácí je zase známá svou obrovskou produkcí spor a těkavých látek. Některé houby mohou způsobovat i potravinovou alergii (průjmy, kopřivku, křeče) – jsou popsány např. gastrointestinální obtíže po prášku z houby shiitake (houževnatec jedlý), což je oblíbený potravinový doplněk. Mohou způsobovat také zhoršení lézí u atopické dermatitidy.

Bylo zaznamenáno kolísání atmosférické koncentrace spor v závislosti na denních a sezónních podmínkách, stejně jako u mikroskopických hub (např. žampion uvolňuje nejvíce spor ve vlhku po půlnoci). Symptomy respiračních alergií (především astma) korelují s expozicí venkovních spor alternarií, kladosporií a také právě basidiomycet.

V domácím prachu se spory basidiomycet chovají jako pylová zrna, ale jsou podstatně menší (5–15 µ), elipsoidní, měsíčkovité, a tím i snáze pronikají do dýchacích cest.

Z různých studií vyplývá, že asi 20–30 % pacientů s respirační alergií bylo senzibilizováno nejméně na jeden extrakt basidiomycet a mezi atopickými jedinci bývá senzibilizováno na basidiomycety až 10 % pacientů. Význam alergenů basidiomycet a jejich spor je stále diskutován a není ještě zcela doceněn.

Diagnostika alergických onemocnění způsobených mikroskopickými houbami

Diagnostika tohoto onemocnění spadá do kompetence alergologa a imunologa. Laboratorní diagnostika je závislá na použití čistých a specifických houbových alergenů, což vzhledem k vysoké variabilitě hub může být u některých druhů problematické.

K vyšetření se používají prick testy – intradermálně se aplikuje diagnostický alergen v podobě kapky na kůži předloktí, vpraví se do kůže a sleduje se reakce na něj. Po určitém čase (15–20 minut) se odečítá zarudnutí a pupen.

Dále se vyšetřují specifické IgE protilátky a ECP protein.

Mohou se provést také provokační testy, kdy se vyvolají příznaky alergie inhalací podezřelého patogenu – provádí se tehdy, pokud předchozí vyšetření jsou nejednoznačná.

Je však nutné počítat se zvýšenou možností falešné negativity těchto vyšetření, protože nejvýznamnější alergeny pocházejí ze vzdušných spor, ale většina diagnostických alergenů se připravuje z mycelia. Dnes jsou již k dispozici kvalitní alergenové extrakty z alergenů plísní Alternaria a Cladosporium.

  1. Rozlité kolonie dřevomorky domácí s plodnicí, která produkuje rezavý výtrusný prach.
  2. Měsíčkovité spory dřevomorky domácí (zvětšeno 400x)
  3. Léčba alergií
  4. V první řadě je nejdůležitější odstranění alergenu nebo omezení kontaktu s ním – u plísní to znamená jejich úplnou eliminaci.

Další možností jsou úlevové léky, léky s protizánětlivým účinkem. Dále to může být imunoterapie alergenovými vakcínami, jejichž cílem je vyvolat stav tolerance nemocného organismu vůči alergenu, ale u hub není ještě zcela dokonalá. Stále nejsou plně k dispozici standardizované alergeny k diagnostice a léčbě alergie na plísně, jak je tomu u pylů a roztočů.

Likvidace plísní

Důležitou úlohu při prevenci a likvidaci mikroskopických hub v prostředí hrají přípravky s dezinfekční účinností, kterých existuje na našem trhu velké množství a je často velmi těžké se v nich zorientovat a správně je použít.

Tyto přípravky mohou mít účinek fungistatický (zastavují růst a rozmnožování) nebo fungicidní (smrtící účinek), přičemž hranice mezi nimi není vždy zcela přesná.

Kromě této dezinfekce se provádí také dezinfekce fyzikálními či kombinovanými metodami.

Dezinfekční přípravky by měly zaručit úplnou likvidaci mikroskopických hub – mycelia i spor. Po dezinfekci místa či předmětů kontaminovaných plísněmi se provádí buď mechanická očista (úklid s detergenty), nebo následuje asanace celého prostředí pomocí dezinfekčních přípravků.

V případě likvidací plísní v bytech nebo budovách doporučujeme následnou mikrobiologickou kontrolu účinnosti represivního dezinfekčního zásahu. Účinnost dezinfekce je možné objektivně posoudit porovnáním tzv. mikrobiologického profilu před zahájením dezinfekce a po jejím ukončení.

Závěr

Vliv mikroskopických hub na lidský organismus je prakticky stálý.

Máme však zatím poměrně málo informací o plísních zejména v souvislosti s alergiemi a údaje o vzácnějších druzích hub a jejich působení na lidský organismus jsou často téměř nedostupné.

Mnohé plísňové antigeny nejsou doposud určeny, což je dáno především charakterem životního cyklu mikromycet, které vyžadují různé podmínky pro tvorbu spor, a obtížně se tedy připravují standardizované alergeny.

Klíčovým terapeutickým postupem zůstává snížení nebo eliminace plísňových alergenů.

V interiéru je nutné udržovat snížení vlhkosti pod 50 %, dostatečně větrat, kontrolovat vznikající plísně a okamžitě je likvidovat. Důležitá je také kontrola květináčů, odpadkových košů a potravin.

Děti by si neměly hrát v tlejícím listí, v kupkách sena a příliš dlouho pobývat v přírodě za vlhka a mlhy, zejména na podzim.

Závěrem lze říct, že přestože za posledních několik let udělaly molekulární biologie a nové technologie značný pokrok, mikroskopické houby představují pro medicínu, alergologii a klinickou imunologii stále často nepřekonatelný problém, ať už v diagnostice, nebo léčbě onemocnění, jež jsou jimi způsobena.

Plísně byly, jsou a budou nedílnou součástí životního prostředí člověka a provázejí nás až do konce. Již na začátku 19. století řekl francouzský chemik a bakteriolog Louis Pasteur, že jsou to mikroorganismy, které mají poslední slovo.

Prick test (Zdroj: Ewing PR)

Autor: RNDr. Dana Hanuláková

Podzimní testování aneb Boj s alergií startuje

Jedna pylová sezóna pomalu končí a už je čas myslet na tu další. Pokud jste u sebe vysledovali některé z příznaků alergie, přichází právě teď vhodná doba nechat se vyšetřit a případně zahájit léčbu.

Stanovení přecitlivělosti je závislé na anamnéze, tedy na zdravotní historii pacienta. Dobrý alergolog díky této hlubší průzkumné sondě může pojmout podezření na nejpravděpodobnější spouštěče a žádné testy pak nemusí být potřeba.

Ale protože negativní alergologický test může ukázat na jinou přecitlivělost či vysvětlení obtěžujících příznaků, je velmi užitečné ho provést. To platí obzvláště u potravinových alergií – tam může nesprávná diagnóza vést k celoživotnímu, zbytečnému a obtěžujícímu vyloučení některých potravin z jídelníčku dotyčné osoby.

 Tyto testy jsou také vhodné tehdy, když si lékař není jist, zda jsou příznaky způsobeny pouze alergií, nebo jestli je zapojen i jiný proces.

Když „promluví“ krev

Pravé alergie jsou typicky spojované s tvorbou protilátek typu E (imunoglobulin E, zkráceně IgE). Takzvaný RAST neboli radioalergosorbentní test stanovuje alergen-specifické protilátky. Pokud je toto vyšetření pozitivní, rozhodně ještě nejde o diagnózu alergie. Často bývají kladné výsledky získány u osob, které nemají žádné klinické příznaky.

Zcela novým krevním vyšetřením je CRD, což se překládá jako „diagnostika pomocí alergenových složek“. Tento test dokáže v krvi zjistit protilátky proti jednotlivým částem alergenu a je velmi přínosný.

Zastaralým vyšetřením je pak zjišťování celkového IgE. Nepřináší velký užitek, protože situací, kdy se zvyšují IgE protilátky, je mnoho. Tyto alergologické testy (tzv. IgE panely) lze provést jednoduše i u praktického lékaře a v některých zemích zakoupit v lékárně, ale odborníci je nedoporučují. Jejich spolehlivost je nízká a výsledky není snadné objasnit.

Další cesty k odhalení 

  1. Kožní prick test. Jde o nejběžnější vyšetření. Na vnitřní stranu předloktí je aplikován roztok alergenu a poté je kůže narušena drobným kopíčkem. Výsledky jsou zjevné do 15–20 minut – v případě alergie se utvoří otok nebo zarudnutí. Lze testovat třeba jen pár, ale také až 25 alergenů najednou.

    Pacient nesmí před vyšetřením užít léky proti alergii, výsledek by byl falešně negativní. 

  2. Provokační test. Ten se provádí pouze pod dohledem specialisty v nemocnici.

    Pacient je vystaven malému, ale postupně se zvyšujícímu množství podezřelého alergenu, a to až do prvního náznaku vyrážky, svědění, dýchacích obtíží nebo poklesu krevního tlaku. Toto je zlatý standard mezi alergologickými testy.

     Občas se stává, že anamnéza silně ukazuje na jeden alergen, zatímco objektivní testy jednoznačně potvrzují zcela jiný – a právě v této situaci je provokační test správnou volbou.

  3. Atopický epikutánní test (patch test). Používá se v případě kontaktní dermatitidy, tedy kožní dotykové alergie.

    Na pacientova záda se pomocí náplasti připevní testované látky, obvykle 48 hodin poté se náplasti sejmou a zhodnotí výsledky. Zánět kůže znamená pozitivitu. Takto se diagnostikuje pozdní neboli buněčná alergie. 

  4. Nekonvenční alergologické testy (založené na měření tepu, analýze vlasů, tělesném magnetismu, …).

    Odborníci je neuznávají, provozují je pouze léčitelé a nemají žádný prokazatelný podklad, přestože jejich provedení nebývá vůbec levné. Nevedou ke správné diagnóze a různá omezení, která jsou jejich výsledkem, pacienta pouze zbytečně obtěžují a jeho zdravotní problémy neovlivní.

Otužování organismu 

Pokud je někomu diagnostikována alergie, nastává otázka, jak ji léčit. Jednou z možností je specifická imunoterapie neboli desenzitizace. Léty prověřená terapie je vhodná pro některé těžké druhy přecitlivělostí. Jejím základem je podávání zvyšujících se dávek alergenových extraktů, které trvá roky.

Ty jsou aplikovány buď injekčně, nebo pod jazyk. Jde vlastně o pokus změnit imunitní odpověď organismu, aby alergeny už nepovažoval za hrozbu, ale naopak je začal tolerovat. To se děje prostřednictvím tvorby „regulačních“ imunitních buněk, které mohou potlačovat tvorbu IgE.

Imunoterapie není bez rizika, je nákladná a časově náročná.

  • Je obzvláště vhodná pro alergie na včelí a vosí bodnutí (u pacientů, kteří měli v reakci na bodnutí anafylaktický šok nebo otok dýchacích cest).
  • Využívá se i při těžké senné rýmě (ta běžná se dá snadno zvládnout za pomoci nosních a očních kapek nebo antihistaminických tablet, případně inhalátoru s kortikoidy u astmatiků).
  • Vliv desenzitizace na atopický ekzém a astma nebyl dosud prokázán.
  • Účinek na potravinové alergie je předmětem intenzivního výzkumu. 

Imunoterapie může být doporučena v případě, jestliže je těžce alergická osoba neschopná zvládat své příznaky odstraněním spouštěče ze svého okolí a použitím běžných léčiv.

Také se navrhuje tehdy, když nepříjemnou reakci způsobují i zcela minimální dávky alergenů, které jsou přítomny na oděvech, ve veřejných budovách apod.

Profesionální alergie, jako například u veterinářů, by také měla být důvodem k nasazení desenzitizace. 

Běh na dlouhou trať

Klasickým způsobem podání imunoterapie jsou podkožní injekce, které obsahují alergen. V první fázi se aplikují zhruba v týdenních intervalech, zatímco dávky jsou stále zvyšovány. V udržovací etapě se podávají jednou za několik týdnů po dobu alespoň dvou let.

Po každé injekci je třeba zůstat ve zdravotnickém zařízení alespoň hodinu pro případ závažné alergické reakce. V místě vpichu se běžně objevuje svědění a otok, ale většina pacientů je zcela bez potíží. Někteří mohou cítit příznaky podobné chřipce nebo únavu. Tyto nežádoucí účinky mírní klidový režim v den injekce a vynechání alkoholu.

 Moderní vakcíny jsou však vesměs velice bezpečné, mají málo nežádoucích účinků a dobré výsledky. 

Výjimečná varianta

Zrychlená imunoterapie je metoda, kdy je udržovací dávky dosaženo dříve než v klasickém schématu. Každý den je podáváno několik injekcí, což může vyžadovat krátkodobou hospitalizaci.

Je prováděna u pacientů, kteří měli po včelím/vosím bodnutí anafylaktický šok. A to proto, aby byli co nejrychleji chráněni před život ohrožujícím stavem, který by nastal, kdyby byli znovu zasaženi.

Jinak se toto schéma používá výjimečně.

Alternativa bez injekcí 

Sublingvální imunoterapie (SLIT) se používá u dětí a dospělých, kteří mají alergie na vzdušné alergeny. Těmi mohou být:

  • pyly,
  • plísně,
  • roztoči,
  • zvířata.

Obvyklý postup je každodenní podání tablety nebo spreje pod jazyk, dávka se opět zvyšuje. Existuje riziko mírných reakcí, které ale časem mizí. Bylo prokázáno, že tato terapie významně snižuje intenzitu příznaků alergie, a je tak zásadním pomocníkem v jejím zvládání.

Léčba je bezpečná a její délka je v současné době asi 3 roky, ale i při kratší aplikaci může být stejně efektivní. Použití však není příliš časté, protože je drahá.

Sublingvální imunoterapie je velice efektivní při řešení alergické rýmy, ale prozatím nejsou informace pro srovnání s injekční formou. 

Neztrácejte čas!

Pylová imunoterapie nemůže začít v pylové sezóně. Je proto dobré jít na vyšetření co nejdříve, aby se v případě, že pacient je adeptem pro tuto léčbu, nepropásla vhodná doba.

S terapií se musí začít několik měsíců před výskytem prvních pylových zrnek. Obvykle trvá alespoň půl roku, než se příznaky zlepší, často i déle.

Pacienti, kteří prodělávají imunoterapii, by proto měli nadále pokračovat v užívání antialergických léčiv, tak jak jsou zvyklí.  

(pez)

Zdroj: https://www.allergyuk.org

Alergie

Alergická reakce je imunitní patologicky zvýšená reakce systému na kontakt s látkou (alergenem).

Reakce může být celková (Asthma bronchiale, potravinové alergie, angioedém až anafylaktický šok) nebo lokální (nosní sliznice, oční spojivky, kůže).

Kontakt s alergenem (dotyk či vdech alergenů – pyl, prach, zvířecí srst, peří, roztoči, latex, požití alergenu – potraviny jako jsou jahody, oříšky, mořské plody, citrusy, mléko, koření).

Některé jedy obsahují složky toxické, které mohou vyvolat šok přímým působením na krevní oběh a nervový systém.

Alergie očních spojivek (alergická konjunktivitida) je charakterizována svěděním a zarudnutím očí s nadměrným slzením. Její průběh je sezónní (pylové alergie) i celoroční (plísně, roztoči, domácí zvířata).

Alergie fyzikální je vyvolána fyzikálními vlivy – chlad, slunce, teplo, malé trauma.

Příznaky alergie

Vyrážka, kopřivka, otok, zarudnutí kůže nebo očí, slzení, svědění v ústech, kýchání, rýma nebo ucpaný nos, zhoršení dechu až sípání, otok i svědění rtů nebo sliznic. Svědění a špatný vzhled kůže, při chladu kopřivka a angioedém, sluneční kopřivka nebo polymorfní kožní erupce (vřídky, puchýřky, pupínky a zarudnutí).

Postihuje 10 – 20 % populace, především mladých žen. Na začátku léta je nejvýraznější, během roku (po adaptaci kůže) postupně mizí. Největší vliv mají UV-A paprsky. Fotoalergie patří k polymorfním světelným dermatózám. Je vyvolána reakcí UV-paprsky s látkami, po které se z původně bezproblémových látek stanou alergeny.

Mohou to být látky přítomné na pokožce (krémy, analgetické masti, éterické a aromatické látky a další). Dalšími fotocitlivými látkami jsou např. antibiotika, rostliny, potraviny (např. citrusové plody). Vlivem UV-A paprsků se vyvolá fototoxická reakce, která je tím silnější, čím je UV-záření vyšší.

Charakteristickou fototoxickou reakcí je dermatitida na luční trávy. Proto je nutná ochrana proti slunečnímu záření.

Příčiny alergie

Kontakt s alergenem (dotyk či vdech alergenů – pyl, prach, zvířecí srst, peří, roztoči, latex, požití alergenu – potraviny jako jsou jahody, oříšky, mořské plody, citrusy, mléko, koření).

Některé jedy obsahují složky toxické, které mohou vyvolat šok přímým působením na krevní oběh a nervový systém. Alergie očních spojivek (alergická konjunktivitida) je charakterizována svěděním a zarudnutím očí s nadměrným slzením.

Její průběh je sezónní (pylové alergie) i celoroční (plísně, roztoči, domácí zvířata). Alergie fyzikální je vyvolána fyzikálními vlivy – chlad, slunce, teplo, malé trauma.

Návštěva lékaře při alergii

V případě celkové alergické reakce (při rozsáhlé kožní vyrážce, zhoršování dechu, pocitu staženého hrdla, otoku jazyka, při vzniku anafylaktického šoku) je nutno co nejdříve volat lékaře nebo Rychlou zdravotnickou pomoc! Je dále nutná, pokud alergická reakce neustupuje nebo se zhoršuje. K tomu může dojít i po 2-3 dnech. Pacienti se známou přecitlivělostí (anafylaktickou reakcí) na hmyzí bodnutí musí být vybaveni pohotovostním balíčkem (injekce adrenalinu, kortikoidů a tablety antihistaminik). Při velké lokální infekci, popř. při celkové alergické reakci, co nejdříve volat lékaře nebo Rychlou zdravotnickou pomoc. (Více kapitola Bodnutí hmyzem). Při hnisavé sekreci a zhoršené zrakové ostrosti je také vhodné vyhledat lékaře, i když se obtíže týkají jednoho oka. Atopický ekzém vyžaduje dlouhodobou a komplexní terapii a je nutná návštěva lékaře.

Prevence alergie

Vyvarovat se kontaktu s látkami, o kterých víme, že nás alergizují.

Léčba alergie

Léky na předpis

  • Desenzibilizační (resp. hyposenzibilizační) léčba spočívá v dlouhodobém podávání upraveného alergenu, na který je organizmus přecitlivělý.
  • Lokální antihistaminka.
  • Steroidní látky (ve formě inhalátorů, sprejů, kapek do nosu, očí a průdušek).
  • Kromony (preventivně podávané léky, které snižují uvolňování zánětlivých mediátorů).

Volně prodejné léky

Mezi volně prodejné léky patří řada léků ze skupiny na předpis a lze předpokládat další uvolnění léků na předpis do volného prodeje. Patří sem zejména léky skupiny antihistaminik, ale i nově steroidní látky k lokální aplikaci (do nosu).

Další volně prodejné léky k odstranění příznaků:

  • antihistaminika (působí úlevu od svědění, kýchání) ve formě tablet
  • nosní kapky k uvolnění ucpaného nosu
  • oční kapky ke zklidnění podráždění

Přírodní a doplňková léčba

Potravinové doplňky při léčbě alergií

  • Betacaroten přispívá k hojení a zklidnění podrážděných sliznic
  • Vitamín C s bioflavonoidy má silný protizánětlivý a protialergický účinek
  • Hořčík a vápník
  • Nepostradatelné mastné kyseliny, které se nacházejí v pupalce dvouleté, brutnáku lékařském, černém rybízu a lněném oleji, pomáhají ovlivnit tvorbu zánětu
  • Selen je látka s antioxidačnimi vlastnostmi a působí synergisticky s vitamínem E

Homeopatie

Léčebná kosmetika při alergiích

Promazávadla, ochranné masti, krémy, mléka, také s UV filtrem.

Opalovací krémy a mléka s UV filtrem pro pokožku se sklonem ke sluneční alergii.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector