Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Přinášíme vám 9 osvědčených rad, jak si pochutnávat na vánočních
dobrotách, nepřibrat na váze a ještě přitom posílit svoji obranyschopnost
přírodní cestou.

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Obdarujte společně s námi osamělé babičky a dědečky bylinnými čaji
nejen pro radost. Kromě čajů jim předáme i Vaše přání nebo vzkaz,
který můžete k objednávce připsat. Tento dobročinný projekt se rozhodla
podpořit i Taťána …

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Něco na Vás leze? Podívejte se, které bylinky jsou tady pro Vás a jaké
recepty si můžete doma připravit.

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Jaké bylinky a koření nám nejlépe podpoří metabolismus?

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Čtěte dál a uvidíte, na co se zaměřit, nebo čemu je třeba se vyhnout.
Desatero základních předpokladů pro zdravé hubnutí.

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Vitamin D patří k nejdůležitějším vitaminům z hlediska imunity.
Poslední výzkumy však ukazují na jeho mnohem širší působení.

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

V druhé části týkající se detoxikace našeho organismu se zaměříme
na půsty ve smyslu vyloučení pevné stravy, spánek a duševní pohodu.

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

I v období omezeného pohybu můžeme využít čas a věnovat se více
sami sobě, upravit životní styl a posílit svoje fyzické i psychické
schopnosti.

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Naše tělo je neustále vystavováno působení různých patogenů, mezi
které patří také viry. Některé viry jsou 40krát menší než bakterie,
mají jednoduchou strukturu spočívající v bílkovinovém obalu, uvnitř
kterého mají svoji dědičnou informaci ve formě …

Celý článek Život tak nějak celý zdraví škodlivý

Detoxikace je slovo, které slyšíme v dnešní době velmi často. Pojďme
se spolu zamyslet nad skutečnou podstatou detoxikace.

Celý článek

Jedním z předsevzetí, které považujeme za zásadní, je Prevence.
Prevence je jediná cesta, abychom se pokusili předejít nemocem.

Celý článek

Dopřát si odpočinek, starat se o sebe, pracovat na sobě, není nic, co
si nemůžeme dovolit. Nebuďme obětí našich vztahů, mějme se rádi.

Celý článek

Novinky v podobě přírodních opalovacích krémů s ochranným faktorem
UVA a UVB ze 100 % přírodních materiálů za použití nové technologie
fermentace přírodních olejů.

Celý článek

Čtěte rozhovor o nejčastějších střevních potížích a jejich
řešení se spolumajitelkou Ecce Vita, Ivetou Ječmík Skuherskou.

Celý článek

Propustnost střev, jaké jsou příznaky a jak s ní pracovat?

Celý článek

Low Carb neboli dieta s nízkým obsahem sacharidů versus hubnutí.

Celý článek

Těžké kovy, co si pod tímto pojmem představit? A proč
nám škodí?

Celý článek

Hodila by se vám lahvička s elixírem, který vám pomůže prakticky
s jakýmkoli běžným neduhem či zraněním?

Celý článek

Cítíte se po ránu unavení nebo dokonce malátní? Tak zkuste náš tip na
ranní elixír.

Celý článek

Zahajujeme jaro s novinkami bylinných směsí Ecce Vita. Čím jsou
výjimečné?

Celý článek

Domácí Tulsi pleťová maska pro problematickou pleť.

Celý článek

Tulsi patří k nejznámějším adaptogenním bylinám, které pomáhají
organismu vyrovnat se se všemi druhy stresu.

Celý článek

Možná už jste od nás slyšeli větu: Zdravá střeva jsou základem
všeho. Víte, proč tomu tak je?

Celý článek

Imunita a jak ji posílit. Krásné téma na snídani s Ecce Vita.

Celý článek

Období mateřství představuje velkou zkoušku pro vaše tělo i psychiku.
Prečtěte si, jak se zbavit únavy.

Celý článek

Poznejte rostliny, které nás ochrání od stresu, pomáhají nastolit
rovnováhu a regenerují organismus.

Celý článek

Každý z nás občas zažívá stresové období. Zjistěte, jak stres
působí na vaše tělo a jak ho pomocí adaptogenů na tento boj
připravit.

Celý článek

Zahajujeme léto s novou řadou bylinných čajů Ecce Vita. Čím jsou
výjimečné? Podporují hormonální rovnováhu, plodnost a jsou namíchány
z bylin, které jsou typické pro naši zemi.

Celý článek

Chystáte se na dovolenou? Nezapomeňte si přibalit naší přírodní
lékarničku.

Celý článek

Přinášíme vám pár tipů, jak správně pečovat o imunitu v období,
kdy je to nejvíce potřeba.

Celý článek

Prohlédněte si fotky z našeho zdravého dopoledne v naší
prodejně.

Celý článek

Snažíte se otěhotnět a nedaří se Vám to? Nebo jen přemýšlíte, že
se blíží čas založit rodinu? Možná, že právě vám pomůžou bylinky a
pár našich rad, jak přirozenou cestou podpořit zdravou plodnost. Věřte,
v životě …

Celý článek

Při střídání ročních období dochází k řadě nemocí, které jsou
způsobené nerovnováhou mezi životním stylem, stravou a počasím. Jaro
patří k těm nejnáročnějším obdobím, a proto bychom měli svému tělu
věnovat pozornost a péči. Jak …

Celý článek

Rozhodli jste začít nový rok jinak? Chcete harmonizovat svou váhu a
zbavit tělo usazenin a škodlivých toxinů? Pojďte se seznámit s tím, jak
vaše tělo funguje, a jak o něj můžete pečovat.

Celý článek

Aneb jak prožít svátky ve zdraví a v pohodě

Celý článek

Co stojí za touto civilizační chorobou? Jak rozlišovat cukr, co znamená
glykemický index potravin a pár tipů, jak si dát na cukrovku pozor.

Celý článek

Je stárnutí opravdu nevyhnutelné? Dá se nějak zpomalit nebo zastavit?
Čtěte o teorii stárnutí, biologickém a chronologickém věku a hlavně
tipech, jak stárnout zdravě, krásně a s úsměvem.

Celý článek

Poslechěte si příběh kouzelných čajů Makaibari, které jsou
pěstovány v souladu s okolní přírodou v deštných pralesech již více
než 150 let.

Celý článek

Vykročte zpátky do školy a do práce ve zdraví a plní energie!

Celý článek

Kokosový olej a jeho všestranné využití v kuchyni, při péči o tělo
a vlasy, ale také v domácnosti.

Celý článek

Chystáte se na dovolenou? Nezapomeňte si přibalit na cesty přírodní
lékárničku plnou multifunkčních hrdinů, kteří vám pomůžou při
prevenci a problémech, ale také při vaření nebo péči o tělo.

Celý článek

Skořice patří mezi nejvýznamnější léky Ájurvédy a rozhodně by
neměla chybět ve vaší kuchyni, stejně jako v domácí přírodní
lékarničce.

Celý článek

Upřednostňujete v létě magičnost divoké přírody nad koupalištěm
či plážovou promenádou? Vybavte se správně do náročnějších
podmínek!

Celý článek

Zdravý životní styl již dávno není pouze dámskou záležitostí.
Dnešní doba klade vysoké nároky na organismus nás všech – bez rozdílu
pohlaví.

Celý článek

Začněte svůj den jinak, vyzkoušejte sílu tradičních ájurvédských
rituálů.

Celý článek

Poznejte uzdravující účinky medicinálních hub, které využívá
východní medicína již po staletí – podpora imunity, boj s rakovinou a
recept na dlouhověkost.

Celý článek

Cítíte se často bez energie a obklopeni stresem? Pak je ten správný čas
na ašvagandu.

Celý článek

Žijeme v době plné paradoxů. Obchody jsou plné potravin, jíme 5×
denně a přesto většina populace trpí nedostatkem základních
mikronutrientů, jako jsou některé vitamíny, minerály a stopové prvky.
Medicína je na nejvyšší možné úrovni, přesto …

Celý článek

Nestrávená potrava přetrvává ve vašem zažívacím traktu a vytváří
toxické prostředí vhodné pro šíření plísní, virů, rakovinových
buněk a parazitů ve vašem těle. Jste náchylnější ke všem nemocem,
dochází k překyselení organismu (i přesto, že …

Celý článek

Snídaně a oběd jsou dvě nejdůležitější jídla dne. Dopoledne bychom
měli konzumovat více než 60% denního příjmu potravy, neboť v té době
je naše trávení nejsilnější. Velký přísun tuků, kalorií, bílkovin a
sacharidů při snídani …

Celý článek

Předpokladem zdraví i prevence je správné trávení. V předchozích
článcích jsme již popisovali, že při špatně fungujícím trávení se
tvoří toxiny. Tyto toxiny se usazují ve střevě, vstřebávají se do krve a
poškozují tkáně. Jak …

Celý článek

Za příčiny slabé imunity lze považovat v první řadě špatnou stravu,
nesprávnou životosprávu, znečištěné ovzduší, stres, metabolická
onemocnění, a také může být geneticky podmíněna.

Při zánětu, hromadění odpadních látek nebo stresu se imunita oslabuje
a …

Celý článek

V zimním a jarním období jsou lidé vystaveni virózám a bakteriálním
infekcím.

Přírodní medicína rozlišuje imunitu vrozenou, danou při narození a
tvořící bariéru proti mikrobům. Získaná imunita představuje sekundární
ochranu proti škodlivým choroboplodným …

Diskuse: Vraťte se k bůčku. Tuky neškodí, zabíjí cukr, tvrdí vědec. Má pravdu?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Život tak nějak celý zdraví škodlivý Všeobecně se tvrdí, že bílé maso je zdravé a tak ho preferuji! Nejleší bílé maso je v bůčku.Zde na této adrese je mnoho zdravých potravin http://www.mnamustky.eu no není to nejlevnější, ale zase je to poctivé maso, bez chemie.
Život tak nějak celý zdraví škodlivý Jo, objednal jsem si tam, a naprosto bezchybný. Každej, kdo rád ty nejkvalitnější produkty, by měl zkusit….
Život tak nějak celý zdraví škodlivý Znám, objednal jsem, a vše vynikající, bezchybné. Doporučuju každýmu!!!…
Pri výrobe mäsa príde k slovu oveľa viac chémie, než pri výrobe Sava 😉
Chachacha! Za chvíli přijdou s tvrzením, že cereálie škodí zdraví….Každou chvíli je nějaké jídlo absolutně nezdravé, karcinogenní a bůhvíjaké. Tímhle procesem postupně prošlo mléko, teď i bůček… Každý by měl jíst to, co mu chutná(a není mu z toho blbě). Pokud někomu nechutná zelenina, tak ji prostě nejí a žádná propaganda ho k tomu nedonutí, zrovna tak ostatní, tzv.“zdravé“ potraviny. Třeba já nejím veškeré ryby a mořské potvory, můj partner zase zrající sýry, děti každý něco….. A žijeme. Jídlo mi musí především chutnat. Nakupuji a vařím tak, aby nikdo nemohl ofrňovat, že to nebo ono nejí. Ryby nejíme všichni, takže to je jednoduché, no a když já a děcka dostaneme chuť na „smradlavý“ sýr, tak si ho jednou za čas dopřejeme a pak řádně vyvětráme, než se hlava rodiny vrátí domů…ani to nepozná.
Spíš čekám kdy přijdou s tím,že život tak nějak škodí zdraví.Celý život jsem přesvědčená,že člověk má spoléhat na svůj rozum a tím se řídit.
William Davis, Zivot bez psenice… prave to ctu, a musim s jeho zavery souhlasit, protoze bez obili jsem byla veeeelmi spokojena, vubec tak nejak celkove moje situace odpovidala jeho popisum, akorat jsem to neresila s doktory (hypochodnr),  dosla jsem ke stejnym zaverum tak nejak prirozene, pozorovanim vlastniho tela…
Život bez obilí=bez mouky si nedokážu představit. Pečivo, těstoviny i ta zásmažka se bez mouky neobejde! Nemluvě o moučnících, buchtách, koláčích…Rodina by mě pěkně hnala! Na podobné nesmysly, jako nejíst pšenici, musí být člověk svobodný a bezdětný. Rodině se prostě vařit musí a bez mouky to je skoro nemožné. Zvláště česká kuchyně…
Před cca 20ti lety zkoumali, proč Eskymáci netrpí nedostatkem vitamínu C. Zjistili, že jejich organizmus dokáže vitamín C získat z tučného masa.
no jo, ale Eskymaci ho dokazou ziskat ze syroveho, pripadne mrazeneho masa…..navic, nevim, kde bychom u nas shaneli velrybi kuze, tuleni mozek, pripadne narvali maso…. i Eskymaci maji u nekterych z nich vymezeny pocet kusu, ktery smeji ulovit, prave proto, ze je to tradicni soucast diety, a lovit smeji jen tradicnim zpusobem (prave u tech narvalu to plati….)
Souhlas. Jenom jsem to četla a říkám si, kam že to ti eskymáci to maso narvali. 🙂
To mi také není jasné
http://leccos.com/index.php/clanky/narval 
Narvali narvala do lednice 🙂
No je fakt, že spousta lidí tvrdí, že se jejich dědeček dožil 90 při denní konzumaci bůčku. Nicméně tihle lidé si ho fakt v kečupu nemáčeli a zákusky si nekupovali, čokolády o páté nepili…
Budete mít zájem:  Jak probíhá rekonstrukce hypermarketu během tří týdnů
A taky měli dost pohybu a docela hodně pracovali.
Věřím tomu. Sladké po nálezu zvýšeného cukru v krvi vynechávám a nemám už po pěti letech bez sladkostí na cukr ani chuť. Mám ale také špatný žlučník, už déle než 10 let, přesto mi ale tučné nedá spát, i když ho již deset let jím omezeně a bývá mi po něm špatně. Přesto ho čas od času musím jíst a přitom jsem velmi štíhlá.  (176cm/ 57kg)
Bacha, vědci přišli na to, že dýchání vzduchu zabíjíČlověk, který dýchá vzduch, nejpozději do sto let zemře.
Většina vrahů vraždila nejpozději týden po konzumaci chleba! Nejezte chleba.
Ty si děláš sice srandu, ale ona je to ve výsledku pravda. Kyslík je pro organismus vlastně škodlivá látka a v hlavní míře způsobuje to, že stárneme. Zpracování živin za účasti kyslíku je v podstatě „hoření“ (taky se tomu ne nadarmo říká „spalování živin“), při kterém samozřejmě vznikají nebezpečné zplodiny (volné radikály), které poškozují tělo a způsobují zkracování řetězce DNA, který se pak hůře replikuje, až zcela ztratí schopnost se replikovat a tělo postupně ztrácí schopnost regenerace („stárne“).
né každá oxidace je hoření 🙂
U mě funguje, žádné sladkosti a alkohol a váha jde dolů.
ano, to co jste napsal jsem použil jako prostředek pro hubnutí a opravdu funguje
má pravdu :o). Třeba já i manžel jíme téměř stejně. Manžel nepatrně větší množství, ptz je chlap. Nicméně on hodně mlsá sladké a já tučné. A přesto jsem pořád hubená a manžel nabírá. Problémem cukrů je i to, že tam vzniká častěji závislost, takže 1 sklenka koly pro člověka není dost, ale 4 plátky anglické mi pro mlsání bohatě stačí :o) krom toho cukr vzbuzuje hlad.Někde jsem viděla dokument o vlivu cukru a statisticky se ukázalo, že se zlevněním výroby cukru a tedy jeho masivní produkcí, stouply masivně i kardiovask. onemocnění.
Nebude to skôr tým, že váš manžel má proste vyšší energetický príjem než vy? Priberanie je v prvom rade o príjme a výdaji. Ak váš manžel veľa mlsá sladkostí, tak zákonite musí mať aj vyšší príjem. Človek predsa nepriberá len z množstva zjedenej potraviny, ale z jej energetickej hodnoty. Mimochodom, vedec o ktorom píše článok  nikde nespochybňuje že sa z tuku priberá, ale len to, že tuk nemá tak negatívny vplyv na zdravie ako sa predpokladalo. Treba si prečítať celý článok.
To, že jste hubená (nebo si to myslíte), neznamená, že jste zdravá.
Co je na tom šokujícího? Kdo se v posledních 5. letech zajímal o výživu ví, že tuky jsou nejlepším zdrojem energie a že sacharidy škodí zdraví a to především rafinovaný cukr a pečivo.
Bacha, Sandra po vás jede… to vypadá na neklidné odpoledne…
Jaký je rozdíl mezi sacharózou z rafinovaného cukru a sacharózou z jiných zdrojů?

Chcete být hubení, zdraví a plní síly? Budete muset změnit svůj život!

Nový rok je časem řady předsevzetí. Velká část z nich se spolu s tím, jak naše společnost tloustne, týká hubnutí a zdravého životního stylu. Problém je ale v tom, že naše hmotnost a zdraví je do velké míry dána v naší hlavě a nikoliv v tom, že si týden nedáme čokoládový dort.

Albert Einstein kdysi řekl, že: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Přesto si myslíme, že nám stačí pár týdnů až měsíců držet dietu, abychom se pak mohli vrátit k původnímu životnímu stylu, který by však tentokrát neměl vést k nárůstu hmotnosti a zdravotních obtíží jako dříve.

Trvalo mi více než 10 let, než jsem pochopil, že takhle to opravdu nefunguje. A když to konečně přišlo, shodil jsem 20 kilo během tří měsíců, nemluvě o celé řadě pozitivních dopadů, které nový styl života měl nejen na moje tělo, ale i mysl. Je to tak.

Pokud chcete být hubení, zdraví a plní síly, budete muset změnit svůj život!

Proč se mi nikdy dřív nepodařilo zhubnout

Když jsem byl malý kluk, tak jsem býval vždycky celkem hubený. Zlomilo se to až někdy na konci střední školy. Dost možná díky práci. Desítky party a rautů s vybranými lahůdkami ročně a k tomu nějaký ten stres byly pro člověka milujícího jídlo a míchané koktejly zhoubou.

Holt v 18ti některé věci člověk nedomýšlí a o některé věci se tolik nestará. Samozřejmě, jakmile jsem překročil určitou hranici (u mě obvykle 120 kilo, přičemž měřím 202 cm), tak jsem začal řešit, že potřebuju zhubnout. A tak začala má nekonečná více než desetiletá série hubnutí a opětovného tloustnutí.

Hodně jsem cvičil (a hodně bylo jeden čas třeba i 3 až 6 hodin denně, 6 dní v týdnu), držel nejrůznější diety, ale nikdy nic nefungovalo. Pod 112 kilo jsem se dostal jen výjimečně, a tak jsem 112 kilo přijal za svoji dlouhodobou „dobrou“ hmotnost, kdy jsem si připadal v pořádku.

Sice jsem věděl, že kvůli svému srdci „bych měl“ zhubnout a můj kardiolog mi to sem tam připomněl, ale moje „zhubnout“ bylo právě těch 112 kilo, což při 202 cm i podle tabulek prostě znamenalo nadváhu.

Problém byl totiž v tom, že tím, že jsem sám sebe vnímal jako „v pořádku“ a smířil se s určitou hranicí nadváhy, tak jsem nikdy vlastně doopravdy zhubnout nechtěl. A proto jsem také nikdy nezhubnul. Vždy, když jsem dospěl ke 112 kilo, tak jsem si řekl, že už je to dobré, že níž se beztak nedostanu, a přestal jsem s dietou.

Horší byl ale fakt, že jsem se vlastně vrátil k předchozímu životnímu stylu, který vedl k onomu nárůstu hmotnosti a, kupodivu, k němu vedl pak zase znovu a znovu. Pořád mi ale nedocházelo, že je to vlastně celé špatně.

Že koncept – „teď budu chvíli jíst zdravě a cvičit a až zhubnu, tak zase budu jíst a pít co chci a kdy chci“ je naprostý nesmysl, že diety z principu nefungují! TIP: Pokud by vás zajímalo, jak se mi podařilo zhubnout 20 kilo za 3 měsíce, bez jakýchkoliv „zázračných“ přípravků, prostě jen změnou životního stylu, a nemáte problém s angličtinou, podívejte se na kilosmustdown.wordpress.com, kde celou proměnu najdete popsanou den po dni.

Jste to, co jíte

Čeština je nádherný a pestrý jazyk plný moudrosti, kterou už dnes ale nevnímáme. Jedna z lidových moudrostí říká, že jste to, co jíte. Málokdo se přitom zamyslí nad hlubším významem tohoto sdělení. Tím spíš, že toto konstatování vyvolává asociace se známým televizním pořadem na Primě. Zkuste se ale zamyslet nad tím, co se nám tato ústní lidová slovesnost snaží vlastně sdělit. Když pijete alkohol, dáte si svíčkovou se sedmi, zajdete si na menu k McDonaldu, atd. i přesto, že víte, že to není zdravé, co to vlastně o vás samotných vypovídá? Vy jste vlastně tím, kdo vám bodá nůž do vlastních zad, protože dobrovolně konzumujete něco, o čem jste sami přesvědčeni, že vám to vlastně nesvědčí. Je to tak. Miliony lidí si právě teď vědomě ničí své tělo a své zdraví s omluvami typu, že „pro jednou se nic nestane,“ „co bych jinak z toho života měl,“ apod. Jsou to ty samé miliony lidí, kteří pak mají problém s nadváhou a s celou řadou nemocí, ať už jde o ty relativně nevinné schované pod souhrnnou nálepkou „problémy se zažíváním“ anebo po ty zásadnější jako je cukrovka.

Zdraví je otázka životního stylu

Pokud chce být člověk zdravý, musí zdravě žít. Jistě, jsou výjimky, co každý den dají kachnu a pět piv a přesto jsou hubení a zdraví, ale to jsou jednak skutečně jen výjimky a jednak je otázkou, jak dlouho jim to vydrží. Pokud jste se rozhodli, že váš současný zdravotní a tělesný stav vám nevyhovuje, znamená to, že budete muset něco začít dělat jinak, protože tak, jak jste to dělali doposud, to očividně nevedlo k požadovanému výsledku. A jak říkal Albert Einstein – dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky by bylo šílenství. Je tedy potřeba zkusit přijít na to, co všechno bude potřeba dělat jinak. Obvykle i pro velkou změnu stačí relativně „málo“ – více se hýbat a přestat jíst a pít zdraví škodlivé věci. Navždycky. To je to klíčové. Jistě, můžete si sem tam dát něco nezdravého, pokud vám to opravdu chutná, ono vás to skutečně nezabije. Když mi moje nutriční terapeutka přikázala jíst nezdravé věci jako třeba jitrničky, o kterých jsem jí básnil, tak mě to popravdě trochu zarazilo. Měla k tomu ale krásné zdůvodnění: „Pokud si člověk bude odpírat to, co má rád, jednoho krásného dne jeho pevná vůle povolí a on se toho zkrátka přejí a navíc se mu pak třeba ani nebude chtít vracet zpět ke zdravé stravě. Pokud si ale ony nezdravé věci sem tam dopřeje, tak podle jejích zkušeností obvykle zjistí, že už mu to tolik nechutná a hlavně, že se po tom necítí dobře.“ A měla pravdu. Po pár měsících zdravého životního stylu už jsem najednou na ty nezdravé věci přestal mít chuť, a když jsem si nějaké dal, tak chutnaly tak nějak jinak, hůř. A popravdě, tu jitrnici jsem si ani nedal. Vlastně už ji ani nechci.

Život a zdraví je jen o prioritách

Změnit od základů svůj životní styl není jednoduché. Kdyby bylo, tak na ulicích nejsou tlustí lidé a nemocnice, až na výjimky, zejí prázdnotou. Chce to odvahu, odhodlání a vytrvalost, což nejsou věci, kterých by bylo snadné dosáhnout.

Musíte najít odvahu říct si, že od teď bude vše jinak, odhodlat se dát si vaše zdraví jako hlavní prioritu a vytrvat u tohoto nastavení i v okamžiku, kdy to pro vás nebude příjemné. Na změnu životního stylu musíte být připraveni.

Já na ni byl připravený až ve svých 32 letech, kdy mi ortopedka řekla, že kvůli pokročilé artróze kyčlí budu muset jít na totální endoprotézu a že první volný termín by měla už někdy za měsíc. A já jí na to odpověděl, že ne, že to prostě bude muset jít jinak.

Tak mi navrhla alternativu – radikálně zhubnout a cvičit cviky, co mi předepíše fyzioterapeut – napořád. Tak jsme si plácli. Život je jen o prioritách, a i když pro mě od mé operace srdce, kterou jsem podstoupil v 25 letech, bylo zdraví prioritou jednou z nejvyšších, ve skutečnosti až právě do tohoto rozhovoru nikdy dřív nebylo prioritou číslo jedna.

K radikálnímu přehodnocení životních priorit bohužel i bohudík stačí často jediná sekunda. Tak málo je potřeba k tomu, abyste si uvědomili, co je pro vás v životě skutečně důležité. Smutné je, že tato sekunda přichází obvykle o několik okamžiků, dnů, týdnů, měsíců a let později, než byste byli bývali ocenili.

Budete mít zájem:  Elixír z jablečného octa: rychlý recept na posilující tonikum

K čemu je vám vědět, že od teď už budete po městě jezdit padesátkou, když jste právě nedobrzdili před přechodem, kde šla maminka s kočárkem. K čemu je vám vědět, že od teď už se nebudete věnovat práci dlouho do noci, ale své partnerce a dětem, když se s vámi partnerka právě rozchází.

K čemu je vám vědět, že od teď už budete žít zdravě, když vám lékař říká, kolik týdnů života vám zbývá. K ničemu. Občas ale máte to velké štěstí a dostanete poslední šanci zvrátit situaci a takové štěstí jsem měl i já se svojí artrózou, tedy snad. To se ukáže třeba až za pár let. Existují ale i ti, kteří na rozdíl třeba ode mne dokáží přehodnotit své životní priority i bez toho, aby se musela udát nějaká „tragédie,“ a ti si nepochybně zaslouží obrovský obdiv!

Jestli chcete změnu, začněte hned

Že budu žít zdravě, jsem se rozhodl 8. září 2014, v 10 hodin. To byl okamžik, kdy jsem začal a od základů jsem změnil ve své životosprávě úplně všechno. Přímo v ten okamžik, ne „až od zítřka, od nového roku, až na prší a uschne apod.“ A přesně tak to se změnami funguje. Jestli chcete něco změnit, udělejte to teď.

Když se vám nelíbí film, na který se zrovna díváte v televizi, taky ji nevypnete anebo nepřepnete až teprve, když onen film skončí. S životem je to stejné. Pokud chcete něco na sobě změnit, změňte to hned. Drtivé většině lidí v tom naprosto nic nebrání. O těch několika málo výjimkách, které si to např.

ze zdravotních důvodů nemohou dovolit, se teď nebavíme.

Nový životní styl nebude s tím starým zcela kompatibilní

Pokud mohu mluvit z vlastní zkušenosti, tak změna životního stylu se skládá ze čtyř klíčových oblastí.

Strava

To už jsme probrali výše. Základem zdravého životního stylu je zdravá a chutná strava. Každému chutná něco jiného, a tak pokud to s přechodem na zdravý životní styl myslíte vážně, vřele doporučuji obrátit se na nutriční terapeutku, jako jsem to udělal já. Moje motivace k tomuto kroku byla jasná – věděl jsem, že sám to nezvládnu, protože jsem to sám nezvládnul už mockrát. Teď s odstupem času ale i tak vím, že je nanejvýš vhodné všechny kroky konzultovat s výživovým specialistou anebo rovnou vaším lékařem.

Cvičení

Pravidelné cvičení by mělo být nedílnou součástí našich životů, i když nechceme nic měnit. NHS, britská obdoba českého státního zdravotnictví, doporučuje 30 minut chůze denně, pokud se chceme udržet fit. Budete-li chtít ještě zhubnout, bude to zezačátku vyžadovat mnohem více úsilí.

Osobně jsem začínal na 3,5 hodinách cvičení denně, další měsíce už to bylo jen kolem dvou a méně, což ale nebylo primárně kvůli hubnutí, ale kvůli tomu, že jsem potřeboval vyřešit řadu dalších ortopedických problémů, kvůli kterým jsem vlastně na tu ortopedii dorazil. Podařilo se to během tří měsíců.

Nicméně, s takto intenzivním cvičením jsem začal až po konzultaci se svým lékařem, respektive kardiologem, kam jsem zašel hned ten samý týden.

Navíc i tady jsem se svěřil do péče odborníka – konkrétně fyzioterapeuta, protože jsem věděl, že i když jsem dříve cvičil třeba i 3 až 6 hodin denně a 6 dní v týdnu, tak to nikam nevedlo a navíc jsem potřeboval vyřešit svá bolavá záda, kvůli kterým jsem tam přišel. Skvělý trenér anebo fyzioterapeut je pro hubnutí ale stejně podstatný jako zdravá strava, možná i trochu víc, protože nesprávným cvičením si můžete zdraví i poškodit.

Trávení volného času

Pokud se rozhodnete pro zdravý životní styl, projde právě vaše trávení volného času asi tou nejradikálnější proměnou. Řada našich (zlo)zvyků totiž pramení z toho s kým a kde se stýkáme. Pokud víkendy trávíte s přáteli po barech, je nepravděpodobné, že se vám podaří ze dne na den vydržet o čaji a o vodě. Navíc kamarádi vás často budou přesvědčovat, ať pro jednou uděláte výjimku, dáte si s nimi panáka, atd., což v době, kdy i tak musíte bojovat sami se sebou a pokušeními kolem vás, není rozhodně žádoucí. Pokaždé, když jsem se rozhodl změnit styl svého života, to tak bylo nevyhnutelně provázeno i změnou přátel a lidí, se kterými jsem se stýkal. Při přechodu na zdravý životní styl však tato změna byla nejcitlivější, protože jsem potřeboval „ušetřit“ dostatek času na cvičení i na domácí vaření. Jak jsem psal již výše – žádná změna není snadná a jak řekl jeden moudrý Američan, kterého jsem potkal na Pradědu: „There’s a price you have to pay for everything you choose,’ neboli volně přeloženo do češtiny: „V životě zaplatíte za každou vaši volbu.“

Práce

Práce je pro spoustu lidí, bohužel, životní prioritou číslo jedna, což se pak promítá i na jejich zdraví. Ostatně nejedno mé ztloustnutí bylo způsobeno přílišným stresem, nedostatkem pohybu (kvůli práci) a špatným stravováním (často taky kvůli práci, protože na oběd zůstalo třeba jen pět minut).

Mnoho lidí bere svou práci vážněji, než je ve skutečnosti potřeba. Faktem ale je, že pro mnoho lidí je jejich práce doslova zhoubou. Odejít z ní pro ně může být podmínkou nutnou k tomu, aby se jejich zdraví zlepšilo. Není to však jednoduché.

Tím spíš, že za takovou práci obvykle dostávají vysokou mzdu, protože zaměstnavatel dobře ví, že jinak by z ní odešli anebo, pokud je to jejich vlastní firma, vydělávají hodně peněz, protože dobře vědí, že kdyby to tak nebylo, tak by s tou prací na minutu sekli.

Pokud máte přesně takovou práci a sami cítíte, že řada zdravotních problémů pramení právě odtud, nezbývá mi, než vám popřát hodně odvahy a trpělivosti, abyste jednou dospěli k tomu, že peníze a postavení, které vám tato práce přináší, za vaše zdraví nestojí.

Ti, kteří k tomuto rozhodnutí dojdou, pak mají dvě možnosti – vynutit si nová pravidla, za kterých budou ve stávající práci fungovat, anebo odejít jinam.

Je čas se rozhodnout

Pokud opravdu chcete být hubení, zdraví a plní síly a nyní se tak rozhodně necítíte, stojíte před jedním z nejdůležitějších rozhodnutí svého života, jehož výsledky si však nikdy nebudete moci ověřit. Zatímco člověk, který dostane ve 40 infarkt, si může říkat – že já jsem nežil zdravěji, tak člověk kterému ani v 60 nic není, jen těžko může vědět, že mohl žít třeba ještě pět let starým způsobem života a nic by to na jeho stavu nezměnilo. Je to zkrátka o tom zaměřit pozornost výlučně na vás a vaše zdraví, což pro mnohé bude možná poprvé v životě, a stanovit si nové životní priority. Pokud již nadešel váš čas a cítíte, že teď je ta správná doba změnit váš životný styl, přeji vám hodně úspěchů a pevnou vůli! Pokud si myslíte, že postačí, když budete pravidelně cvičit, jíst o něco zdravěji a zbytek může zůstat při starém, jako jsem si dlouhá léta myslel já, přeji vám z celého srdce, aby vám to skutečně stačilo. Kdybyste cítili, že se postupem času nic nezlepšuje, nebojte se mě kontaktovat a společně to určitě zvládneme.

Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

Zdraví lidí se zhoršuje a není jasné proč

K vyšší kvalitě života nám pomáhají chemické látky různých kouzelných vlastností, které ale nemusí být vždy bez rizik.

Jana Klánová stojí v čele jednoho z nejlepších vědeckých institutů svého druhu v Evropě. Odborníci v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí, zkráceně Recetox, se zabývají hlavně výzkumem toho, co si lidstvo natropilo kontaminací životního prostředí, a hledáním cesty, jak z toho ven.

Otázka, jestli a jak znečištěné prostředí souvisí s horšícím se zdravím lidské populace, je jednou z nejdůležitějších výzev současné vědy, říká Klánová, která je ředitelkou centra dva roky.

Proč vlastně jako lidstvo vypouštíme do životního prostředí jedovaté látky?Děláme si život jednodušší a příjemnější. Když něco vyrábíme, snažíme se být efektivní.

Chceme, aby na polích vyrostlo hodně pěkné zeleniny, aby oblečení, které nosíme, nejen dobře vypadalo, ale taky se dobře udržovalo. Stavíme domy, které jsou méně hořlavé a jsou dobře tepelně izolované. Chceme být čistí, voňaví, zdraví.

No a k této kvalitě života nám právě pomáhají chemické látky různých kouzelných vlastností, které ale nemusí být vždy úplně bez rizik.

Takže pro své pohodlí nemyslíme na vedlejší efekty.Lidé se vždy snaží hledat především řešení akutních problémů. Třeba najít lék na nemoc nebo něco, co by zabilo komáry, kteří nemoc přenášejí.

Dlouhodobé, chronické působení reziduí těchto látek nemusí být hned zřejmé.

Je těžké ho studovat v laboratoři, protože takové experimenty musejí být velmi dlouhé, i detekovat v reálných podmínkách, kde nikdy nepůsobí izolovaně jen jedna látka.

Je znečišťování životního prostředí člověkem otázka až posledních dvou tří set let?Ne tak docela. Když uděláte na zahradě oheň, tak taky dostanete do prostředí toxické látky. Děje se to ostatně, i když vypukne lesní požár nebo vybuchne sopka.

V posledních letech má však člověk stále více vědomostí a tím i nástrojů, jak si podmanit přírodu, lépe využívat zdroje, zajistit větší komfort. A k nim patří i nové látky, se kterými jsou spojená nová rizika pro životní prostředí.

Za posledních pár desítek let se takových látek objevilo víc než v předchozích staletích.

V Recetoxu se intenzivně zabýváte ochranou životního prostředí. S tím má člověk klasicky spojený ekologický aktivismus. Jak to máte vy? Berete to jako vyšší poslání?Poslání a aktivismus jsou ale dvě rozdílné věci. Poslání je o pocitu potřebnosti, práci pro společnost. Věda jako taková je také poslání.

Nové vědomosti jsou pro společnost dobré. Některé posunují hranice teoretického poznání, jiné přinášejí nová technická řešení průmyslu. U environmentálních věd je důležitá i rovina společenská.

Výsledky našeho výzkumu mohou také vést k novým technologiím, ale zejména by se měly promítnout do společnosti – do environmentální politiky i zodpovědného chování jednotlivců.

Budete mít zájem:  Co se děje na trzích tento týden?

A jaký máte tedy postoj k ekologickému aktivismu?Prvořadým úkolem vědců není burcovat veřejné mínění, ale dodávat objektivní argumenty. Tím ale nechci říct, že aktivisté nemají ve společnosti své místo.

Mají schopnost přilákat pozornost veřejnosti k aktuálním problémům, mohou významně ovlivnit její názor – ať už pozitivně nebo negativně. Mohou být někdy o krok napřed, protože nejsou tolik svázáni zodpovědností. Mohou si dovolit být populističtí i trochu nekorektní. To my nesmíme.

Naše spolupráce ale může být oboustranně užitečná. Pro nás je důležité, že je to jedna z cest, kterou se nové informace o toxických látkách dostávají do povědomí běžných lidí i politiků a je pak větší vůle něco změnit.

Nevládním organizacím se zase občas hodíme do projektů, pro které třeba nemají technické zázemí. Vždycky si nicméně vymiňujeme, že zůstáváme v roli nestranných expertů. Věda by neměla být aktivistická a emotivní.

Co vás samotnou k této práci přivedlo?Vystudovala jsem matematiku a chemii, toxickým látkám jsem se kdysi věnovala v diplomové práci, ale pak jsem toto téma na nějakých patnáct let opustila.

Zabývala jsem se výzkumem materiálů, nějakou dobu i molekulární biologií, ale pak se obloukem dostala zpátky. Environmentální vědy mají široký záběr a jsou multidisciplinární, a mohla jsem v nich tak uplatnit všechny své předchozí zkušenosti.

Přitáhla mě i ta bezprostřední užitečnost, kterou je v tomto oboru cítit. Nechcete prostě dělat věci, za kterými nevidíte smysl.

Věda by neměla být aktivistická a emotivní.

Vy asi nemusíte moc dokazovat, že to, co děláte, je prospěšné.Divil byste se, jak často máme problém dokázat, že jsou naše výstupy společnosti prospěšné.

V celé Evropě a u nás snad ještě silněji je momentálně velmi zjednodušený tlak na aplikovaný výzkum: špičkové technologie, lepší a levnější produkty, nové pracovní příležitosti, zkrátka zase ten komfortní život. My ale technologie produkujeme v menší míře.

Ve větší poskytujeme informace, které jsou potřebné pro rozhodovací procesy na všech úrovních, abychom chránili člověka a jeho přirozené prostředí. A to se z pohledu aplikací moc necení. Je ale krátkozraké soustředit se jen na podporu ekonomiky.

Pokud nám stárne populace a čím dál tím méně dětí se rodí přirozeným způsobem, máme možná větší problém, než je ekonomická krize.

Existují už dnes důkazy o přímých souvislostech mezi znečištěným životním prostředím a zdravotními potížemi, jako je třeba ona snižující se plodnost, větší množství nádorových onemocnění a tak dále?Neexistují. Ony ty souvislosti totiž nejsou tak přímé, ve hře je mnoho faktorů.

Nelze říct, že kdo žije ve městě se znečištěným ovzduším, dostane určitý typ rakoviny, pracujeme vždy s pravděpodobností. Každý člověk má jedinečnou genetickou výbavu předurčující jistou citlivost nebo naopak odolnost, ale pohybuje se v prostoru, který má i specifické socioekonomické charakteristiky, jež jej celý život ovlivňují.

Čisté nebo znečistěné prostředí je jen jedna z nich. Existuje samozřejmě řada studií, které ukazující vztah mezi expozicí člověka toxickým látkám a rozvojem některých chorob, ale to mluvíme o populační úrovni, o statistice provedené nad vzorkem jisté velikosti. Nehovoříme o konkrétním člověku.

Když se nehýbete, kouříte a nezdravě jíte, tak nemůžete čekat, že vás zachrání čistý vzduch v ulicích.

Předpokládám ale, že není sporu o tom, že nějaké typy třeba znečištění v ovzduší, vedou k určitým zdravotním komplikacím.To jistě, souvislost mezi kontaminací atmosféry a výskytem například respiračních onemocnění byla na různých vzorcích populace mnohokrát statisticky prokázána.

Já ale mluvím o tom, že jsou ve hře ještě další faktory, které působí současně a spolurozhodují na úrovni jedince o tom, jak moc se u něj konkrétní riziko projeví: dům, ve kterém bydlí nebo pracuje, jídlo, které jí a které může obsahovat další chemické látky, léky a potravní doplňky, kosmetika, zubní výplně či implantáty, způsob života a stres, ale také jeho vlastní imunita, která je tímto vším ovlivněná. Jedna věc je vypozorovat, že vyšší koncentrace vybrané látky v ovzduší zvyšuje pravděpodobnost výskytu onemocnění v populaci. Jiná věc ale je popsat, jak k tomu dochází, co jsou další faktory, které vstupují do hry a jaká je důležitost každého z nich. Tady máme velké mezery. A pak je tu ještě jedna věc, která nám získávání jednoznačných výsledků komplikuje.

Jaká věc?Účinky toxických látek nemůžeme zkoušet na lidech. Takže je testujeme na různých modelových organismech nebo na buňkách. A musíme pak zvažovat, jak jsou takové výsledky relevantní pro člověka.

Laboratorně získané informace o toxicitě látek kombinujeme s daty o akumulaci těchto látek v krvi, v moči, ve vlasech či jiných lidských tkáních.

S využitím matematických modelů se pak snažíme předpovědět skutečná zdravotní rizika.

Takže nelze očekávat, že by jednou věda přišla s jednoznačným zjištěním typu, a teď si vymýšlím, za tu a tu rakovinu může dlouhodobý život ve městě plném smogu.To je určitě náš cíl. Jenomže k tomu, je potřeba zkoordinovat úsilí v několika směrech. Získat informace o tom, jaké směsi látek na nás působí ve vzduchu, potravinách, kosmetice a výrobcích.

Zaměřit se na nové typy laboratorních experimentů testujících specifické mechanismy působení ne jednotlivých látek, ale těchto reálných směsí. A připojit velké populační studie, které by studovaly nejen přímý vztah mezi chemickou expozicí a konkrétním onemocněním, ale i všechny spolupůsobící faktory, které nakonec rozhodnou, zda tělo reaguje nebo ne.

To ale potom mluvíme o výzkumu přesahujícím desetiletí i výzkumnou kapacitu jednoho pracoviště. Je třeba zapojení celé řady oborů od analytických chemiků přes biology a toxikology až po epidemiology, lékaře a statistiky.

Musíme usilovat spíše o pochopení obecných principů a mechanismů, nemůžeme se jen zaměřovat na některé konkrétní látky, protože průmysl je pořád o krok napřed.

V jakém smyslu?Pokud pustíte do světa informaci, že má nějaká látka nepříznivý vliv na zdraví, vede to v ideálním případě k zákazu nebo aspoň omezení jejího používání. Takže se za ni musí najít náhrada. A ta může mít podobné, anebo třeba taky úplně jiné vedlejší účinky.

Takže je to vlastně pořád dokola.Soutěžíme s průmyslem, který mění technologie a představuje nové typy látek. Nám bohužel obecně dost dlouho trvá, než vůbec zjistíme, že se aplikuje něco nového. Průmysl totiž nemusí vždycky hlásit všechno, co používá. Alespoň u nás ne.

Přizpůsobujete vy sama svůj život tomu, že máte větší znalosti, co je nebo může být pro zdraví škodlivé?Jsem si vědoma toho, že některé produkty jsou rizikovější než jiné, ale nechovám se nijak hystericky.

Navíc o látkách, které my měříme, většinou koncentrační údaje na etiketách výrobků nenajdete, takže není jednoduché se před nimi chránit. Nicméně je dobře, že se dnes více lidí zajímá o to, co je ve výrobcích, které používáme, nebo v jídle, které jíme, a řídí tím svoji nákupní strategii.

Je to dobrý trend tlačící i producenty k větší otevřenosti a doufejme i větší obezřetnosti.

Odborně se vaše centrum hodně zabývá takzvanými persistentními organickými látkami. V čem jsou zrádné?Perzistentní látky se pomalu rozkládají, a proto zůstávají v prostředí a v organismech až desítky let poté, co se přestaly aplikovat. Patří k nim třeba známé DDT, které se ve velkém používalo hlavně v 50. letech a s následky se ještě stále potýkáme.

Řada perzistentních látek je už ale relativně pod kontrolou aspoň v tom smyslu, že se až na výjimky dále nevyrábějí a nepoužívají. V posledních letech se spíše hovoří o problému pseudopersistence.

To znamená situaci, kdy chemická látka sice není persistentní a rozkládá se rychle, ale když je do prostředí vnášena denně ve velkých koncentracích, tak tam vlastně také pořád je a může chronicky působit.

Můžete uvést příklad?Jde třeba o léčiva. Jejich zbytky a metabolity se dostávají z těla do odpadních vod a do čističek, jejichž technologie je ne vždy úplně odstraní. Zvyšujeme tak koncentraci aktivních látek v životním prostředí.

Podobný problém může být s hormony, umělými sladidly, vonnými substancemi v produktech osobní péče a látkami zajišťujícími bezpečnost a snadnou údržbu vnitřních prostor, kde trávíme většinu svého času.

Látek takového typu jsou stovky a kvůli globálnímu trhu často ani nevíme, co nám tady vlastně koluje.

To nezní moc optimisticky.Ale já určitě nechci nikoho strašit a říkat lidem, aby se vrátili do jeskyně. Není možné obrátit vývoj, přinutit lidi vzdát se současné kvality života. Je ale třeba snižovat rizika, která s chemickými látkami souvisí.

Ať už se jedná o větší obezřetnost při výrobě a aplikaci nových látek nebo vývoj nových technologií na likvidaci starých zátěží. Základem všeho je ovšem dobrá práce s dostupnými informacemi, jejich sdílení a efektivní využívání. Tenhle aspekt se v posledních letech stává světovou prioritou nejen v našem oboru.

A naše centrum je v tomto směru velmi aktivní: na základě smlouvy s ministerstvem životního prostředí předáváme pravidelně k dalšímu využití veškerá relevantní nová data získaná při řešení našich projektů, diplomových i dizertačních prací.

Podobným způsobem ale pracujeme i s řadou průmyslových partnerů, kteří si dnes už také dobře uvědomují, že zodpovědný vztah k životnímu prostředí je součástí jejich mediálního obrazu.

Trend je tedy podle vás pozitivní?Regulační a kontrolní mechanismy jsou dnes na slušné úrovni, existují mezinárodní úmluvy omezující výrobu a aplikaci chemických látek s prokazatelně negativním vlivem na zdraví, registrace nových látek podléhá evropské legislativě. Obecné povědomí o tom, že je potřeba s chemickými látkami nakládat opatrně, je také vysoké.

Faktem ale zůstává, že zdraví populace se zhoršuje a nemáme jasné odpovědi proč. Jistě, celá řada nemocí se ve zvýšené míře vyskytuje prostě proto, že se dožíváme vyššího věku, ale obecně se na světové úrovni hodně volá po tom, abychom založili dostatečně širokou populační studii, která by nám umožnila získat velkoplošná data, a dodala tak jasnější odpovědi na některé otázky.

Je reálné, že se to stane?Evropská platforma pro výzkum vztahů mezi expozicí člověka chemickým látkám a jeho zdravím vzniká právě v těchto dnech a naše centrum je její součástí. Jedním ze základních cílů je přitom právě sdílení všech dostupných dat.

To je zcela v souladu se směrem, kterým se dlouhodobě ubíráme i my. Posledních deset let jsme vyvíjeli veřejný informační systém Genasis zpřístupňující odborné i laické veřejnosti data o znečištění prostředí českých i zahraničních partnerů.

Následně jsme podobný systém pro celosvětový monitoring vytvořili i na zakázku Programu pro životní prostředí OSN.

S tímto programem a Světovou zdravotnickou organizací spolupracujeme na globálním monitoringu kontaminace mateřského mléka, podporujeme dlouhodobou brněnskou populační studii ELSPAC a od letošního roku máme spolu s Fakultní nemocnicí Bohunice i novou studii zaměřenou na těhotné matky a novorozence. Jsme zkrátka připraveni.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector