Zdroj: Unsplash.com
Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Pavel se před rokem oženil s Petrou (26) a hypotéky na ně byly moc drahé, proto jim maminka Petry Věra (54) nabídla, že mohou bydlet u ní. Pavel ze začátku nebyl proti, rychle ale pochopil, že žít s Věrou pod jednou střechou pro něj není možné, a začal se poohlížet po nějakém pronájmu. Petra se ale stěhovat nechce.
Když jsme s manželkou začali řešit společné bydlení, nabídla nám tchyně, že můžeme bydlet u ní. Její dům je dost velký a má navíc hezkou zahrádku. Mně i manželce to přišlo lepší, než si pronajmout malý byt na sídlišti a dávat ještě nemalé peníze za nájem.
Soužití rychle přestalo fungovat
Tchyně nám do naší poloviny domu pořád chodila a narušovala tím i náš intimní život.
Když jsem jí upozornil, že takhle to dál nepůjde, stěžovala si na mě u manželky a ta se maminky pořád zastávala, že to myslí dobře a některé věci si neuvědomuje.
Problém byl i s jídlem, jelikož tchyně vůbec nejí maso, přestalo se u nás vařit maso a jedí se jenom „zdravá jídla“, která mi vůbec nechutnají.
Mohlo by Vás zajímat:
Petra (31): Poranila jsem se, abych se vyhnula milování s manželem
Vadilo mi i neustálé šetření
Tchyně mě pořád nabádala, abych všude zhasínal, a když jsem šel jen na záchod, vypnula mi televizi, aby se ušetřil proud. Také mi říkala, že si nemám napouštět vanu a postačí, když se jenom osprchuji. To už mi začalo vážně lézt na nervy a dal jsem jí najevo, že já tady na domácnost výrazně přispívám.
Mohlo by Vás zajímat:
Milada (40): Jsem na zajíčky a ráda si užívám. Jeden mi však udělal čáru přes rozpočet
Začal jsem hledat pronájem
Jelikož už jsem s tchyní dál bydlet nechtěl, poohlížel jsem se po pronájmu bytu. Našel jsem jeden, který se mi vážně líbil a nebyl ani zbytečně drahý.
Na prohlídku s realitní makléřkou jsem vzal i manželku a doufal jsem, že bude stejně nadšená jako já, ale nebyla.
Manželka mi doma oznámila, že se z mámina domku stěhovat nechce, protože se jí tam líbí a maminka jí navíc vypomáhá s domácností. Já jsem ale ze soužití s tchyní nešťastný a cítím, že to takhle dál nepůjde.
Mohlo by Vás zajímat:
Klára (38): V dceřině počítači jsem našla erotické fotky. To ovšem nebylo všechno
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na [email protected].
Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Singl s vlastním bydlením? Není to jen mýtus!
Když chodila na střední školu, prý jí rodiče říkali: „Dokud bydlíš u nás, tak budeš dělat, co ti řekneme.“ Gábina žila v těch dobách dost rebelským způsobem, o víkendu se vracívala domů i nad ránem. Což vzájemným rodinným vztahům moc neprospívalo. „Hned po maturitě jsem začala dělat brigádu v jednom pražském multiplexu a vydělávala si tam později i při studiích žurnalistiky. Můj výdělek mi stačil k tomu, abych si mohla dovolit odejít od rodičů a nastěhovat se se spolubydlícími do jednoho celkem velkého bytu v centru Prahy,“ vzpomíná.
Asi po roce spolubydlení jí došlo, že chce bydlet sama. „V tu dobu jsem taky začala konečně pracovat na plný úvazek v jednom deníku. I když jsem stále studovala, měla jsem dostatečný plat na to, abych nájem utáhla sama. Těch hádek, kdo neuklidil nebo kdo dělal v noci hluk, už jsem měla dost.
“ Plánovala si pronajmout garsonku někde v širším centru Prahy. Tam však Gábina narazila na částky, které se jí zdály dost přemrštěné. Začala se tedy zajímat také o možnosti hypotečního úvěru.
Poradit si nechala na jedné z poboček banky, u níž měla účet už jako studentka, kde pro ni zpracovali výpočet hypotéky.
Byt, který by se jí líbil, stál v té době – což bylo před třemi lety – 3,6 milionu korun (2 + kk), byla to novostavba v pražských Vysočanech. O svém kroku se šla poradit s rodiči a ti dceru podpořili.
„Rodiče získali z dědictví nějaký majetek včetně hotovosti a něco měli našetřeno. Slíbili proto, že mi dají, co můžou, abych mohla o hypotéku vůbec zažádat. Věnovali mi milion korun, s tím, že jim půjčku začnu splácet ve chvíli, kdy budu vydělávat víc než oni.
Asi tím chtěli vyjádřit naději, že je zabezpečím, až budou v důchodu,“ směje se mladá novinářka.
Do banky pak přišla s žádostí o 2,6 milionu korun na třicet let. Tři roky splácí částku, již nechce přesně prozradit. „Můžu jen říci, že je momentálně nižší, než je běžný nájem podobných bytů, a je to méně než deset tisíc.
Svoje rozhodnutí beru jako výraz mé dospělosti a jako investici. Se splácením problémy nemám – a i kdyby nějaké nastaly, platím si pro jistotu pojištění hypotéky.
Navíc bydlím ve svém, za nájem bych platila víc
,“ hodnotí svou situaci pracující studentka. 
Pro Honzu, žijícího v rodinném domě u rodičů, nebyla otázka vlastního bydlení nikdy téma číslo jedna. „Bydlíme v Příbrami a vlastníme tak velký dům, že v něm bydlíme s rodiči i sestrou a její rodinou a téměř se nepotkáváme. Proto jsem o koupi vlastního bytu nikdy ani nepřemýšlel.
Jsem ale muzikant a mám rád přírodu, strašně těžce jsem nesl, že rodiče prodali naši chalupu
,“ vypráví kytarista a zpěvák. Zatoužil tedy po útočišti, kam by mohl jezdit takzvaně dělat bordel s kapelou a nikdo by ho neomezoval. „Ségra mi jednou jen tak ze srandy řekla, že být mnou, pořídila by si znova chalupu nebo chatu, třeba kousek od Příbrami.Hledal jsem asi rok, pak mi jedna taková chata se zahradou skutečně padla do oka.“
Honza měl naštěstí něco našetřeno ve stavebním spoření, byl a je zaměstnaný a bere stálý plat, takže v hypotéce na celkem nízkou částku, něco přes milion, neviděl problém. Ten však přišel.
„Nevěděl jsem, že je rozdíl žádat o půjčku na dům, kde bych trvale žil, a na rekreační objekt. Na ten vám každá banka nepůjčí.
Prošel jsem snad všechny banky u nás a jen některé z nich mi vyšly vstříc,“ konstatuje.
Honza musel prokázat své příjmy a mohl si tak vzít hypoteční úvěr na sedmdesát procent ceny nemovitosti. „Půjčku jsem si vyřizoval letos a dostal fixní úrokovou sazbu 2,7 procenta, nyní už jsou podmínky hypoték změněné. Výše úvěru, o který jsem žádal, byla 1,3 milionu.
“ Mladý muzikant své volby nelituje a splátky ve výši necelých šest tisíc jsou pro něj snesitelné. „Rodiče mě podporují tím, že u nich v domě nemusím platit žádný nájem. Takže s penězi problém nemám. Do budoucna si chatu možná zvelebím, přestavím a jednou se tam i odstěhuji.
“
Bydlení s tchyní: Může být kamarádkou, ale i sokyní
Jak se vyhnout problémům s tchyní? Vezměte si sirotka. Právě tuhle lakonickou radu nabízí s úsměvem psycholog Tomáš Novák z brněnské manželské poradny.
„Spolu s partnerem, kterého jste si zvolili sami, jste totiž dostali i nevyžádaný bonus: jeho rodinu,“ vysvětluje odborník na manželství.
Vtipy o tchyních jsou oblíbené především mezi muži, daleko větší stres v takovém soužití, pokud se nevydaří, však prožívají ženy. „To je logické. Svého zetě mohou matky partnerek z mnoha důvodů respektovat, nebo i obdivovat, mezi manželkou a tchyní však sehrává roli žárlivost a nepřiznaný boj o muže, respektive o syna,“ vysvětluje psycholog Tomáš Novák.
Společná domácnost
Soužití s partnerovými rodiči v jedné domácnosti nabízí mnohá pozitiva. Dva pokoje v tchánově rodinném domku vyjdou levněji než pronájem či dokonce koupě vlastního bytu, děti má stále kdo pohlídat, babička s dědečkem pro ně navíc představují důležitý zdroj informací, nakoupit může jít ten, kdo má právě čas a náklady na společné večeře jsou logicky nižší.
Když se ovšem tchyně rozhodne dokázat, že domácí paní je tu výhradně ona, pro mladší ženu brzo nevýhody společného soužití převáží nad výhodami. „Pokud bitva probíhá v rámci jednoho domu nebo dokonce bytu, rada je v takovém případě jediná: obětovat pohodlí i nízké náklady na společnou domácnost a odstěhovat se do vlastního,“ zdůrazňuje Tomáš Novák.
A pokud to z objektivních důvodů není možné, je nutné alespoň přesně vymezit, které prostory jsou společné a kde je hraniční čára soukromí obou rodin, kam smí druhá strana vstoupit jen na pozvání. Souboje snachy s tchyní se většinou odehrávají před kuchyňskou linkou, případně nad žehlicím prknem nebo dětskými úkoly.
Tchyně ví nejlépe, jak uvařit svíčkovou, vyžehlit košili nebo přimět vnuka, aby nedělal gramatické chyby. Málokterá žena však dokáže každý den přijímat byť i dobře míněné rady, navíc když o dobré vůli druhé strany může často oprávněně pochybovat.
Jak věšet prádlo
Své o tom ví Věra, matka dvou synů školního věku. „Když se rodina mého muže rozhodla, že nám přenechá k bydlení velkou chatu, a dokonce nám pomůže s průběžnou přestavbou na rodinný dům, nastalo mi peklo.
Tchyně přijížděla každý víkend, a já měla stažený žaludek už od čtvrtečního večera. Dávala si tu práci, že po mně dokonce i převěšovala prádlo na šňůrách, prý to dělám špatně. Běda, když si některý ze synů třeba rozbil koleno nebo vymkl kotník.
V tu chvíli jsem byla špatná matka: podle jejích slov jsem to měla předvídat.“
Věru tak nakonec paradoxně potěšil menší úraz jednoho ze synů, který se stal právě v době, kdy ho hlídala tchyně: „Bylo mi ho samozřejmě líto, ale škodolibou otázku, jak je možné, že to nepředvídala, jsem si nenechala ujít.“
„Mamánky“ nebrat
V konfliktu mezi svou ženou a svou matkou má muž podle psychologa Tomáše Dvořáka stát vždy na straně své partnerky. Problém však je, pokud takovým mužem je takzvaný „mamánek“.
Hovorová čeština tak označuje ty, kteří do pětadvaceti či třiceti let plně využívali rodinný servis, možná přispívali do rodinného rozpočtu menší částkou (a někdy ani to ne), ale jinak se o provoz domácnosti nemuseli vůbec starat. Rodiče, především matka, se o všechno postarali za ně. Nyní očekávají ten samý servis od své ženy – a pokud ho nedostanou, běží si stěžovat své matce.
„Takových typů v posledních letech přibývá, už zhruba před třiceti lety však před nimi varoval populární psychiatr Miroslav Plzák,“ říká brněnský psycholog Tomáš Novák.
Jediné jeho doporučení zní: takové muže si nevybírejte. Pokud váš partner potřebuje i ve svých čtyřiceti letech ke každému rozhodnutí souhlas své matky a o každém vašem činu poznamená, že maminka by to udělala jinak, nemůžete očekávat, že se situace někdy změní ve váš prospěch.
Dříve a nyní
Archetyp obávané tchyně není nový. Musíme se vrátit nejméně o sto let zpátky, do doby, kdy se působiště ženy omezovalo více méně pouze na domácnost.
Právě v ní však byla neomezenou vládkyní, a pokud syn přivedl do domu nevěstu, dala jí stávající paní svou dominantní pozici jasně znát. Většina dnešních tchyní však už nepovažuje kuchyni za svůj výlučný prostor a úklid už dávno není ani pro starší ženy jedinou náplní života.
Mají svůj život, svoje koníčky, svoje přátele, mnohdy i svoji práci, a právě proto si nepotřebují dokazovat, že vaří lépe než jejich snachy.
Ani přátelství s mladšími ročníky už neshledávají nepatřičným a právě proto se mohou stát cennými rádkyněmi. Dobré rádkyně totiž svá doporučení nikomu nevnucují.
Na druhou stranu nelze počítat s tím, že si pokaždé najdou čas na hlídání vnoučat. Možná, že s tchyní vycházíte dobře, nevíte si však někdy rady s tchánem.
„Jezdili jsme na chalupu manželových rodičů často, a vždycky jsme s nimi bez problémů vycházeli,“ vzpomíná Markéta.
Až jednou čtyřletá Markétina dcera shodila ze stolku porcelánovou vázu s naaranžovanou květinou. Střepy všude kolem a vylitá voda na koberci manželova otce natolik vytočily, že holčičku seřval zcela nebývalým způsobem.
Jeho výbuch nevyděsil jen malou dívenku, ale i Markétu. Ta si však naštěstí zachovala chladnou hlavu. „Klárko, nebreč. To je jen děda Herodes,“ hodila na tchána výmluvný pohled.
Markéta ale od té doby ví, že rozčilenému tchánovi je lépe uhnout z cesty.
Můžete narazit ještě na jeden problém, a to jak svého tchána a tchyni oslovovat. Tradiční „maminku“ a „tatínka“ má mnoho lidí vyhrazeno pro vlastní rodiče, tykání a oslovování křestním jménem některým rodinám nevyhovuje.
Mnoho lidí se proto přímému oslovení vyhýbá. A to minimálně do narození prvního dítěte, potom se z tchyně a tchána stává automaticky „babička“ a „dědeček“.
Jasno do oslovení ale může vnést partner, pokud se svých rodičů sám zeptá, jak by si přáli být nazýváni.
Jak přežít vztahy
Ujasněte si pravidla. Především pokud žijete v jednom domě nebo dokonce v bytě, musí být zcela jasné, kde jsou hranice soukromí – a to jak vaší rodiny, tak i rodiny partnerových rodičů. Pokud není možné dohodnout se na hranicích, odstěhujte se. Vyšší náklady a méně pohodlí za klid v rodině stojí.
Pozor na „mamánky“ – tedy na muže, kteří až do svatby nevytáhli z rodičovského zázemí paty. Je možné, že s vámi jen vyměnili jednu pečovatelku za druhou, navíc vaše kvality nepřestanou s kvalitami své matky srovnávat.
Z opačného pohledu: moderní tchyně mají svůj vlastní život.
Není jejich povinností vám pomáhat, nemusejí být například vždy po ruce, když potřebujete pohlídat děti. Vše je otázkou dohody.
Diskuze Bydlet s tchánovci?
Velikost písma:
My takto žili dva roky, my nahoře, oni dole+babička. Nebyli jsme ještě
vzatí. Fungovalo to. Přijela jsem, nakoukla k nim do obýváku, pozdravila je
a šla nahoru, když oni něco chtěli, houkli ze schodů. Např. když jeli
nakoupit, jestli něco nechceme atd. Do ničeho nám nekecali.
Vánoce byly
společné, 3 stromky a jedna večeře, kterou jsme společně vytvářeli,
manžel dělal nahoře kapra, tchán dole salát a tchýně polívku…
Měsíc po svatbě nám přenechali dům a koupili si byt a odstěhovali se.
Pravda, dům před rekonstrukcí, ale nyní po 3 letech máme krásné
přízemí, kde žijeme a vršek se ještě předělává.
Je jasný, že by třeba za pár let mohli být problémy, ale vycházíme
stále dobře, bydlí nyní v bytě asi 500m od nás, navštěvujeme se tak 1×
do měsíce, když něco potřebují, přijdeme, nebo se staví.
No my tak bydlíme cca šestý rok, vchod je teda společný, pak dveře
k nám do bytu, schodiště a nahoře dveře do jejich bytu.
Kdybych chtěla, našla bych asi milion a jednu věc, která mi vadí, a kterou
bych dělala v samostatném bydlení jinak – ale nechci.
Jsme spokojení, zatím jsme se na všem tak nějak domluvili, navzájem si
vypomůžeme (nákup, někam odvézt, pohlídat na chvilku malou, schováme si
prádlo pod střechu, když prší atd…).
Někdy je přeháňka, ale nejdéle to myslím vydrželo půl dne? – Nejvíc
mezi mužem a jeho taťkou, oni jsou totiž stejní a každý má svou pravdu a nechce se jí
vzdát, že
V nejbližší době nemáme šanci na svoje bydlení, tak jsem moc ráda, že
jsme tady a zbytečně si to nekomplikujem – ani jedna strana, a to je hodně
důležité
@Anonymní píše:
@LN Můžeš prosím napsat,
jaké jsou výhodu toho rozdělení na dvě bytové jednotky i na katastru? Co
to pro Vás znamená? Díky.
Naši bytovou jednotku nám posléze rodiče darovali.
Výhoda je tedy ta,
že byt, na který jsme vynaložili vlastní finanční prostředky je
skutečně náš, aniž by byl víceméně dotčen zbytek domu v případném
dědictví… Můžu bytem například ručit, což jsem tedy neučinila, ale
lze to, když je můj nebo třeba uplatnit v daních úroky z úvěru, když
jsem vlastník…
Dále si třeba platím sama daň z nemovitosti.
Kdybych věděla jaké bude soužití s tchýní před nastěhováním se
tak bych to v životě neudělala. určitě nedoporučuji nastěhovat se
k tchánovcům(ani k rodičům)do jednoho domu
@marggitka
píše:
Všechno klape tchýně super a tchán také spíš jde teplo on vždycky kotel
rozhicuje a my pak větráme což je škoda, ale už jsme mu domlouvali tak to
pochopil.
A nemáš třeba jednodušší prostě to topení vypnout, když Vám tam
tchán moc topí? To si přece můžeš regulovat v jednotlivých
místnostech…ne?
Tak uvidíme
Každopádně Vám moc děkuji za reakce
Pokud budete mit samostatny vchod tak na chvilu bych to zkusila, ja bydlim
s rodici v 4+1, mam pro sebe dva pokoje ale prcek travi veskery cas
v obyvaku, bojuji o pozornost syna se svoji matkou, bo kdyz dojde z prace je
furt doma, my nemame trebas kam jit kdyz je zima, takze je to o nervi a jsem na
malyho sama…pokud u toho mate chlapa tak to zvladnete, hlavne ze mate kde
bydlet a mate trochu soukromi
@anonym2 Tak v mém
případě to není o tom na chvíli to zkusit, jak píšete. Když tam
přistavíme patro, tak je to už napořád.
Já bydlím rok a půl, nefunguje ani náhodou. Přetvařování, dělání
si na potvoru, její vlezlost a automatika, že jim musím denně ukazovat
děti, mě ubíjí.. Nemám soukromí, žádný vděk, že jim uklidím a
navařím apod. Nefunguje to ani náhodou.. Asi tak..
Ono člověk může být spokojený než porodí, pak se vše otočí..
Ale někdo je fajn.. Ono taky jak si s nima sedneš, ale musíš mít zastání
v manželovi, což u nás bohužel není..
@Catharin Tak s tím
je partner srozumněn, že tam půjdu pouze a za předpokladu, že v něm budu
mít zastání. Souhlasí s tím, tak doufám, že to taky splní. Jsme
domluveni na tom, že budeme mít vlastní vchod (z opačné strany než mají
tchánovci) a návštěvy pouze po domluvě nebo po zazvonění – ne že si
přijdou, kdy se jim zachce a vtrhnou dovnitř.
Na zachování soukromí trvám
a pokud by to někdo nedodržoval tak
Tchyně by mohla mít svatozář, toho se opravdu nebojím a tchán…tam už je
to horší, ale se zastáním v partnerovi by se to mohlo dát zvládnout.
Byla i diskuse, že bychom měli společný vchod, popř. některé místnosti
společné (pokoje v přízemí, kde bydlí tchánovci).
Ale to jsem hned
zavrhla.
A jak vy to máte? Svůj vchod? Svoje patro?
@prcekniky – jééé,
tak to závidím, jak jen to jde. My tu vlastně obýváme tři místnosti,
jinak máme jen svůj záchod. Vše společné- jako kuchyň i vchod. Prostě
hrůza. Taky se mi jevili za těch 8 let jako pohodáři, ale zdání klame.
Manžel je tu prostě doma, zná své rodiče lépe, tak to neřeší. Jsem dle
něj starostlivá, přecitlivělá, eprej po porodu mám stále depresi (přes
rok).
Ale to je tím, že tchýně je strašně vlezlá, nechápavá, myslí si
jen své, vše překroutí, mám ji pořád za zadkem, nemám soukromí, když
mimi byla malá, mi sem pořád lozila, takže jsem přišla o mlíčko Ale to ona nebere v potaz. Jsou to trochu více
čuňata- příjdu do kuchyně ráno, spoušť, musím první uklidit, abych si
mohla navařit apod.
Vařím pro 6 lidí, uklízím celý dům a ještě jsem
pro ně špatná, že je nemám ráda. Ale dělá mi samé naschváli, chová se
hrozně, mluví se mnou jako bych byla její 15-ti letá dcera.
Bydlíme tu už rok a půl, ještě půl roku musíme, stavíme dům. Ale již
jsem xxxxx manželovi říkala, že chci na byt.. Neexistuje. Zamítnuto.
A k našim-mají málo místa Tak mám smůlu a musím vše dusit v sobě a
pak se diví, když vybuchnu..
Jednoduše řečeno..
Takže doporučuji vlastní vchod, všechno vlastní!!!
@Catharin Já bych do
toho za těch podmínek, které máš ty nešla. My teď bydlíme ve služebním
bytě, je to 1kk, štve nás to tu, je to malé, ale děti zatím nemáme.
A než budou dětičky, budeme už v,,novém´´ Takže ve dvou se to v tak
malém přežít dá. Rozhodně lepší, než bydlet s nimi pohromadě. Já
proti nim nic nemám. Tchyně je naprosto zlatá.
Spíš tchán mě nemusí
Ale je to takhle – trávíme u nich téměř každý víkend, nic proti,
víkend dobrý, ale žít bych tam takhle nemohla. Původně jsme chtěli
postavit samostatný nový dům vedke toho jejich (mají docela velký pozemek).
Ale je to otázka peněz. Takže jsme se rozhodli přistavět to patro, ale jak
říkám – vlastní vchod z opačné strany.
A je tam i druhá brána, tkaže
když nebudeme chtít, nemusíme se třeba ani každý den potkávat.
Ja bych se na to koukla z vice pohledu. Jak se s nimi snasite, jaky vztah
s nimi ma chlap-je schopen se s nimi i dohadovat-stoji pri tobe? Co jejich
zdravotni stav? Jak by to bylo s vlastnictvim domu? Pokud tam vrazite penize na
predelavky-bude cast domu vase? Co vztahy v rodine-svagr, svagrova?
Osobne mam s tchyni momentalne neutralni vztah, dalo mi to dost prace, ale
ze by jsme se milovali-to zrovna ne. S tchanem mam vyborny vztah, moc si s nim
rozumim. Tchyne ma 70, tchan 66.
Bydleni s nimi-do budoucna s tim pocitam,
tchyne ma zdravotni problemy, v soucasne dobe uz neni schopna si nakoupit, ven
temer nevychazi. Je predpoklad, ze se to casem zhorsi a bude potrebovat peci a
pomoc i jinak, nez nakup a odvoz k lekari.
Prestoze tchyne bezmezne miluje
svagrovou a velmi ji protezuje, moc dobre vi, ze svagrova se o ne rozhodne
starat nebude-maji se svagrem problem se starat sami o sebe a deti…takze to
bude na nas a tchyne si je toho moc dobre vedoma, proto zacala i ona na nasem
vztahu pracovat a snazi se.
Vim, ze se o ni budu muset jednou starat a budou
s nami bydlet. To same pozdeji nasi-moje pribuzna delala v domove duchodcu a
v ldn-nikdy bych tam nikoho nedala-ani tchyni-tyrat lidi na sklonku jejich
zivota, mi prijde krajne nechutne.
Takze za me ano-aby jim clovek ve stari byl blize, ale pokud maji barak a
clovek se tam muze pristehovat kdykoli-sla bych ted do svyho a postehovala se
tam, az to bude nutne.
@prcekniky – je to
boj, bohužel s tím nehnu.. Jen čekat až budu ve svém. Taky mi vadí, že
se vidíme denně, není to nic pro mě, ani s mojí mámou se denně nevidím,
a to je kousek. Příjde mi to strašně na psychiku.. ALe u Tebe to vidím
v pohodě.
. Své je své..
@pansy – to ano, já jsem
zdrav. sestra, já bych je taky tak nenechala ve stáří, aby byli někde
pryč, starala bych se, to mi neva. Oni jsou ještě mladí, ještě jim není
60. Chodí do práce.
Ale je fajn, že máš ten vztah na vlně
Neshody s tchýní: Jak se naučit spolu vycházet
Možná, že tchýně nemá problém konkrétně s vaší osobou. Je možné, že se jedná pouze o mezigenerační rozdíly. Partnerova matka se těžko smiřuje s tím, že už není nejdůležitější ženou synova života. Najednou se musí o jeho pozornost dělit. S některými „typy“ tchýní se lze snadno naučit vycházet, s jinými to bude chtít víc úsilí.
Některé matky jsou ochotné akceptovat změnu a osamostatnění jejich dětí, jiné se mohou snažit udržet se na první pozici, vměšovat se do manželství, nebo se i pokusit vztah sabotovat.
Tchýně, která nedovede akceptovat, že je pro jeho syna důležitá i jiná žena. Neustále mu volá a něco potřebuje – zavést na nákup, odvést k babičce, zajet hned teď pro něco, co rozhodně nepočká. Neustále něco požaduje a je jí jedno, jestli máte nějaký program nebo ne. Přesně ví, že kdykoliv si řekne, syn jí vyhoví.
Když se jí nedostává dostatek pozornosti, přestane komunikovat a předstírá uražení. Pozornosti se vyloženě dožaduje a pokud jí nemá dost, začne citové vydírání. Tchýně se nezdráhá využít slz, aby dosáhla svého a vzbudila soucit.
Co dělat: Váš muž se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny – vás miluje, ale jeho matka je pro něj také důležitá. Nechce jí projevovat nedostatek respektu, a tak se snaží plnit jí všechna přání.
Možná, že cítí nutnost matce vypomáhat, zvláště pokud s ní bydlel a nyní žije pouze s vámi. Tchýně zůstala sama, a proto se teď možná dožaduje pozornosti. Celý život byla středem synovy pozornosti a najednou se cítí odstrčená a na vedlejší koleji.
Pokud se jedná pouze o získávání si pozornosti, zkuste tchýni častěji zvát na návštěvu – pozvěte ji na oběd, nebo k ní zajeďte na návštěvu. Pozor však dejte v případě, kdy se tchýně nebrání občasným nelichotivým poznámkám na vaši adresu.
Zkuste brát vše s nadhledem – ona se teď cítí opuštěná a neví, jak jinak na sebe upozornit, než ze sebe udělá oběť.
Se svým manželem si žijete spokojeně, dokud nepřijede na návštěvu tchýně. Začne se chovat jako doma – uklízí, vaří a neustále něco přerovnává. Jakmile vás uvidí v kuchyni, okamžitě přijde zkontrolovat, jak vaříte. Začne přidávat ingredience, nezdráhá se ztlumit sporák nebo dosolit jídlo.
Snaží se převzít otěže, protože ona ví nejlíp, jak to má její syn rád. Vy se to budete muset ještě hodně dlouho učit. Ona ho zná celý život, takže přesně ví, že odpoledne chce kávičku a noviny (které si bez její přítomnosti podá sám). A mezitím, co bude péct koláč, tak vám vypere. Tak to ne.
Co dělat: Dejte tchýni jasně najevo, že je u vás pouze na návštěvě. Nevynechávejte však manžela – jedná se o jeho matku a zasáhnout by měl hlavně on. Respekt musí chovat k vám oběma. Matce by měl taktně naznačit, aby se posadila a nechala vše na vás. Jedná se přece o vaši domácnost.
Každá matka chce mít blízký vztah se svým dítětem. Jenže vy máte svou vlastní mámu, které se svěřujete. Mezi vámi je možná spíše kamarádský vztah, ale ve vztahu matka-syn nebývá tolik důvěrností. Tchýně vás tedy možná kontroluje jen pro to, aby měla jistotu, že má její syn vše, co potřebuje.
Děláte všechno špatně. Můžete se snažit sebevíc, ale pro tchýni nikdy nebudete dobrá. Marně k ní hledáte cestu, ale ona je neoblomná. Pro svého syna si prostě představovala někoho jiného a to, že si její syn vybral právě vás, není ochotna akceptovat.
Co dělat: V tomto případě je to pouze na vás a na ní. Musíte si mezi sebou vše vyříkat. I když se tchýně tváří neoblomně a veškerá snaha bude zřejmě na vás, zkuste zatnout zuby a přesvědčit ji, že jste pro jeho syna ta pravá.
Ze začátku se jí pokuste pomáhat (třeba když jste u ní na návštěvě). Nesnažte se svádět boj o jednoho muže, to nemusí dopadnout dobře. Pokud máte děti, možná že budou právě ony spojovacím můstkem mezi vámi a tchýní.
Pozor však na to, aby tchýně nezačala poštvávat vaše vlastní děti proti vám. V tom případě už by měl zasáhnout i manžel.
Klára Kubáčková |6 minut čtení
Ať už je vaše tchýně jakákoliv, zkuste se držet několika základních pravidel, abyste se vyhnula zbytečným hádkám, které mohou vést i k rozepřím s manželem.
Pokud budete vy i matka vašeho muže konfrontovat a každá z vás bude zbrojit proti té druhé, manžel to nemusí unést.
Zkuste se vžít do jeho situace – ocitá se mezi dvěma ženami, jež obě dvě miluje a nechce ublížit ani jedné z nich. Snaží se zůstat neutrální a vyhovět alespoň částečně oběma stranám.
-
Přesto, že je to někdy složité, zkuste být tolerantní. Nezanevřete na řešení vašich problémů, i když se tchýně zdá nepřístupná. Každý led jednou roztaje – snažte se získat její přízeň a vylepšit váš vztah.
-
Nezapomínejte, že tchýně vychovala toho muže, do něhož jste se zamilovala. Nesnažte se s ní bojovat, pokuste se ji tolerovat a respektovat. Nesoupeřte o partnerovu pozornost a lásku, on ji dokáže dát vám oběma.
-
Nevyčítejte partnerovi, že pro vás jeho matka nic nedělá, kdežto ta vaše udělá první poslední. Časté vytahování skutků vaší maminky může způsobit problémy na druhé straně – vaše matka a váš manžel.
-
Zeptejte se partnera, jaká byla vaše tchýně během jeho dětství. Poznejte její životní příběh a poslechněte si manželovy vzpomínky. Možná, že jeho dětství nebylo lehké a matka pro něj byla jedinou oporou (a možná i jediným rodičem). Tchýně se může cítit odstrčená a nepotřebná, zvláště v případě, pokud byla jediným rodičem a byla na vše sama.
Nečekejte klasický dovětek! Po dobrém to prostě musí jít. Jedním z prvních řešení, které byste měli s manželem podniknout, je odstěhovat se do vlastního. Tím zmizí značná část problémů. Pokud neshody přetrvají, alespoň nebudou na denním pořádku.
S tchýní nemusíte být nejlepší kamarádky a mít mezi sebou vřelý vztah, bohatě postačí, pokud se vedle sebe naučíte existovat a zvládnete se k sobě chovat slušně.
- Zaměřte se na tchýniny pozitivní vlastnosti a zkuste si s ní povídat o jejích zájmech.
- Rozhodně si před ní na manžela nestěžujte – nezapomínejte, že je to jeho matka a vždycky dá za pravdu jemu.
- Ke tchýni se vždy chovejte s respektem a nikdy k ní nebuďte hrubá, přece jenom je to starší osoba a navíc žena, která vychovala vašeho manžela.
- Zkuste k ní nepřistupovat jako k tchýni, ale jako žena k žene: mluvte s ní o oblíbených filmech a zájmech, snažte si k ní najít cestu spíše jako kamarádka, ale stále k ní chovejte respekt.
- Nesnažte se ji vystrnadit z vašeho života – jezděte k ní na návštěvu nebo ji pozvěte k vám. Půjčujte jí děti a snažte se jí vycházet vstříc.
ŽENA-IN – SOS Poraďte mi co s tchýní
Když vím, co udělala, jak nás vyhodila, chce se mi brečet, vytrhnout jí moje dítě z náruči a utéct daleko a nikdy se s ní už nevidět. Drásá mi to srdce.
Nevím, mám to překousnout, kvůli všeobecnému klidu, nebo udělat to, k čemu mě nutí mateřský instinkt.
Dobrý den, milá redakce a čtenářky ženy-in,Chtěla bych se zeptat na váš názor nebo radu na jednu událost, která zásadně změnila můj život.Začalo to seznámením s mým už nyní manželem. On byl z Prahy a já jsem bydlela v malé vesničce políž Ostravy. Dlouho jsme za sebou dojížděli na prázdniny, dovolenou… Manžel bydlel u rodičů v docela malém bytě.
S jeho rodiči jsme se dobře snášeli, ale to jsem ještě ani netušila, co se stane. Postupem času jsem se k mému manželovi přestěhovala. S jeho rodiči jsme se snášeli dobře. Zato moji rodiče těžce nesli můj odchod z domu, a tak jsme se pohádali a skoro rok jsme se neviděli.Všechno probíhalo dobře, všichni jsme se snášeli v pohodě.
Samozřejmě že jsme tam nechtěli zůstat napořád. Hledali jsem si byt, ale v Praze… Bylo to těžké, ale snažili jsem se. Pak se to stalo, jeho máma začala navštěvovat psychologa… Nevím, jak se to stalo, ale její nálady se potom začaly měnit podle toho, jak foukal vítr, nebo co si zrovna přečetla v časopisech.
Šlo to s ní z kopce… denní výbuchy kvůli špinavé lžičce ve dřezu byly na denním pořádku. Jako vrchol všeho se přihlásila k sektě. No já nevím přesně, jestli je to sekta…
ale čtě si nějaké texty, které zavání tím, že se ta organizace snaží manipulovat lidmi a vytáhnout z nich co nejvíce peněz…Tak jsme to nějak ignorovali, já i můj manžel…ale bylo to čím dál horší.Pak jsem jednoho dne zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem hroznou radost, i když jsme dítě neplánovali, moc jsem se na něj těšili. Ale byt se nám pořád nedařilo najít.
Musím říct, že celé moje těhotenství probíhalo ve stresu… kdy příjde další výbuch tchyně, kdy mám zase bude vyčítat nedostatečnou vděčnost. O dítěti jsem řekla i mým rodičům, ti byli ku podivu nadšeni. Moc mě podrželi, i když jsem od nich byla tak daleko. Pomohli mi s výbavičkou, kočárkem atd. Také mám nabízeli, že k nim můžeme jít bydlet.
Mají dvoupatrový rodinný domek, ve kterém horní patro je opuštěné a nikdo ho nepoužívá. Ale manžel by tam těžko hledal práci. Tak jsme zůstávali bydlet u jeho rodičů. Po narození naší drahé Izabely se sitace na chvíli změnila, všechno bylo v pohodě, tchyně se uklidnila, byla ráda, že je babička. Že bude pomáhat hlídat, vozit kočárek.
Musím podotknout, že kočárek vozila jen jednou a že nikdy nehlídala. A to už je naší holčičce 7 měsíců.Rána přišla po vánocích. Holčička se narodila na začátku prosince. Vánoce byly v pohodě jakoby nic. Tchýně mi ale nějakou dobu po Novém roce napsala SMSku, že se mám odstěhovat. Že se nebude omezovat a že má špatné zdraví.
Dokážete si to představit? s ani ne 6týdenním miminkem nemít kam jít. Tak jsem jela s mimi vlakem pětihodinovou cestu až k mým rodičům. Manžel zůstal v Praze a hledal byt. U rodičů jsem strávila tři týdny, než můj miláček našel byt. Ani si nedokážete ta muka představit. Ten můj vztek a bezmoc. A ještě do toho moji rodiče mi říkali, že to věděli, že to tak dopadne.
Mezi tím mi tchyně mi napsala, že to tak nemyslela a že se mám vrátit. Což bych neudělala ani náhodou.
Když jsem se po těch 3 týdnech vrátila do nového bytu, je to malý by,t garsonka nedaleko bytu jeho rodičů, ale já jsem byla moc šťastná, nám to zatím stačí. Je to tu moc hezké. A konečně jsme mělli klid.
Ale pak začali chodit omluvné SMSky od tchyně. A že chce vidět vnučku a že to tak nemyslela, že je smutná atd. Nevěděla jsem, co jí mám odpovědět, tak jsem neodpovídala vůbec.
Pak mi přišla SMSka, že všechny moje věci, které jsem si u nich ještě nechala, mám venku u popelnic a že si to mám vzít, než to někdo ukradne. Tak jsem tam šla, vzala jsem 4 obrovské pytle oblečení a šla jsem domů. Ale to už jsem nevydržela a napsala jí, že je hrozná a tak.
No ale nakonec jsem si řekla. Že bude možná lepší, když se nebudeme hádat a tak jsem navrhla manželovi, že bychom mohli přijmout pozvání na večeři, na kterou nás zvala. No tak jsme tam šli, ona se tvářila jako že nic. Chovala si Izabelu a tak. Teď občas zajde na návštěvu. Donese jídlo a tak.
Ale mně to nedává spát.
Když vím, co udělala, jak nás vyhodila, chce se mi brečet, vytrhnout jí moje dítě z náruči a utéct daleko a nikdy se s ní už nevidět. Drásá mi to srdce.
Nevím, mám to překousnout, kvůli všeobecnému klidu, nebo udělat to, k čemu mě nutí mateřský instinkt.Prosím vás tímto o radu a názor. Máte podobnou zkušenost? Moc mě to v duchu trápí a nevím, co dál.P.
S: Promiňtě mi chyby adt. Když tohle píšu, mám slzy v očích.Děkuji ANCHELITA
Milá Anchelito, vím, že asi můj názor ti radost neudělá, ale kvůli dětem bych konflikt nevyvolával. Držel bych se sice stranou, ale babičku bych dětem zachoval. I když úplně bych si dělat na hlavu nenechal…
Protivná a útočná tchyně umí život značně znepříjemnit. Máme návod, jak vyzrát i na tu nejmrzutější
Tchyně – žena, kterou si v životě rozhodně nevybíráme. A bohužel ne vždy ta, se kterou bychom na rodinné oslavě chtěli sedět poblíž. Nedej bože trávit společně dovolenou nebo dokonce bydlet ve stejném domě.
S našimi tipy se vaše tchyně může snažit sebevíc, ale vám to náladu rozhodně nezkazí!
Boj o milovaného chlapa
V očích
vaší tchyně nemůžete být nikdy dokonalá – to ona jej přece vychovala
k dokonalosti samé, starala se o něj jako o ňuňánka, který si ani postlat
sám postel neumí… A najednou se tady objevíte vy! A dovolíte si jej odvést.
A ještě k tomu
mít jiný názor než paní dokonalá. No to je vrchol! Víte, jak vzniklo slovo
tchyně? Staré vtipy říkají, že smísením slov „tchoř“ a „svině“ …. Takto
rozhodně nebudeme uvažovat, pouze jsme chtěli téma odlehčit ????
Chápeme, že milovaného synáčka jsme jí vyfoukli, a tím jsme si udělali první vroubek.
Následovalo spoustu dalších „přešlapů“ v podobě vlastních koníčků, času pro kamarádky, nebo dokonce: a teď se držte – potřeba dělení prací v domácnosti! No je toho na chudinku maminku najednou hodně, a nějak nám zatrpkla. Její chudáček vylétl z hnízda, a ona to zřejmě těžce nese. Jak na to?
Vyzrajte na nepříjemnou tchyni. (zdroj foto: freepik.com)
Cesta přijetí
Slova moudrých říkají, že „být vůči někomu naštvaný je jako nechat ho zdarma bydlet ve své hlavě.“ A něco na tom bude. Když se protivnou tchyní budete zabývat, rozhodně se nezmění. Ublížíte tím akorát tak sobě.
Budete se vztekat, plakat nebo se litovat. Ani jedna z těchto věcí nevede ke kloudnému vyřešení situace. Když svou tchyni přijmete takovou, jaká je, čeká vás nebeský pocit úlevy.
Copak byste mohli stát pod ocasem koně a čekat, že z něj vypadnou kytičky? Asi těžko. Proto když dopředu očekáváme, že se tchyně do nás bude navážet, jsme nad věcí. Už nás nepřekvapila. Převezly jsme ji. Vyhrály jsme. Užijte si to, milá maminko. Jedním uchem tam, druhým ven. Už vás prostě neposlouchám, ani se mě vaše slova nedotýkají. Jsou naprosto mimo mě.
Mlčeti zlato
Podobná
cesta výhry vás čeká i v případě, že se dáte na cestu mlčení. Oni totiž
hádaví a kousaví lidé nic nemilují více, než vaše negativní reakce a
konfrontaci. Když je těmito emocemi nebudete krmit, dají vám pokoj a
najdou si jinou oběť. „Pamatuji si, jak moje maminka reagovala na kousavá slova své tchyně,
která s námi bydlela ve stejném domě,“ říká Elena.
„Maminka
mlčela a na její láteření neřekla ani popel. Za chvíli byl klid. Někde
v bezpečí bytu pak popustila ventilek a řekla jen: „Bla bla bla.“ Nikdy nás proti babičce
nepoštvávala. Nechala nás, ať si utvoříme vlastní názor,“ uzavírá Elena.
Mlčení je zlatá cesta, jak vyzrát na protivného člověka. Uvidí, že u vás má jeho chování nulovou odezvu, a za chvíli se bude krotit nebo hledat nový objekt zájmu, který by jeho chování konfrontoval.
Klid, který z vás doslova čiší, protivnou tchyni rozhodně naštve. Ale to je vše. Nemá na vás. Nic, co řekne, se k vám přes metrovou stěnu ani nedostane. Mlčíte a myslíte si své.
Blaho a pohoda.
Bydlet s tchyní. Noční můra pro spoustu chlapů. (zdroj foto: freepik.com)
Malá lež udělá hodně muziky
Přiznejme
si, lhát se nemá. Ale v případě, že se nechcete potkávat s člověkem,
který vám doslova saje nervy, je malý ústupek povolen.
Zaboha se vám
nechce na rodinné odpolední posezení u tchyně? Představa, že vy i vaše děti
trpíte pod palbou nepříjemných otázek a konfrontačních pocitů, vás rozhodně
neláká? Nejeďte tam.
Vymyslete si příjemnou a neškodnou lež, kterou omluvíte
svou nepřítomnost, a od protivného člověka si odpočiňte.
Třeba
má zrovna vaše dcera Laura mnoho úkolů do školy, které ještě nestihla
vypracovat, nebo jste slíbili sousedům, že jim pomůžete se stěhováním. Cokoliv.
Za tu pohodu to stojí.
Nejlepší
cesta k tomu, jak vyběhnout s protivnou tchyní, je přijmout ji
takovou, jaká je, a nijak na její slova nereagovat. Karty už vám na stůl vyložila. Už vás nic
nepřekvapí. Proto
neočekávejte, že se změní.
Máte svůj krásný život a její pohled na tom nic nemění. Nedovolte, aby vás její slova ranila a buďte nad věcí. Pocítíte klid a pohodu. Vyzráli jste nad ní! Gratulujeme!
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Manuál perfektní manželky: Uznávaný expert na vztahy odhaluje své osvědčené tipy!
data-matched-content-rows-num=“3,3″ data-matched-content-columns-num=“1,2″ data-matched-content-ui-type=“image_stacked,image_stacked“>