Ať už jste o ní slyšeli nebo ne, závislost na jídle představuje jistý problém, jehož řešení je velmi náročné. Jak ale vlastně poznáte závislost na jídle?
Zdravá výživa a ztráta na váze se mnoha lidem zdá naproto nemožná.
Navzdory svým nejlepším záměrům se opakovaně přistihnou při konzumaci velkého množství nezdravých potravin, přestože si uvědomují, jakou škodu jim to způsobuje. Pravdou je, že některé potraviny mohou vést k závislosti na jídle.
Jedná se o velmi vážný problém a jeden z důvodů, proč se někteří lidé nedokážou ovládat v blízkosti určitých potravin bez ohledu na to, jak moc se snaží.
Co byste měli vědět o závislosti na jídle? Jak funguje a jak ji poznáte?
Co je závislost na jídle?
Jedná se o závislost především na nezdravých jídlech. Je to stejné jako u narkomanů. Zahrnuje stejné oblasti mozku, stejné neurotransmitery a i syptomy jsou téměř totožné.
Závislost na jídle je relativně nový (a kontroverzní) termín a nejsou k dispozici žádné dobré statistiky o tom, jak je to běžné.
Závislost se podobá několika dalším poruchám příjmu potravy, včetně bulimie, kompulzivního přejídání a ‚nezdravého‘ vztahu k jídlu.
Závislost na jídle se projevuje jako nekontrolovatelná touha po nadmíře jídla, která následuje po požití rafinovaných sacharidů, především cukrů a moučných látek, které se rychle metabolizují a přeměňují na cukr v krvi. Závislé osoby, které požívají jídlo obsahující cukr, mouku a pšenici v nadměrném množství, považují život za méně zvladatelný či zcela nezvladatelný.
Toto biochemické onemocnění je chronické, progresivní a smrtelné. V pozdějších stádiích onemocnění se zoufalství stává každodenním společníkem závislé osoby. Strach jej naplňuje a i v přítomnosti jiných lidí se v místnosti cítí izolovaně.
Jídlo je pro takového člověka jedinou útěchou, mnohokrát se pokouší uspokojit svoji duševní potřebu konzumací jídla, jen aby zaplnil prázdnotu, kterou cítí uvnitř. Ta se však nezaplní. Jak sebevědomí závislého mizí a jeho zdraví se zhoršuje, zoufale hledá cestu ven.
Diety se při opakovaném selhání stávají dalším zkamáním. Někteří závislí na jídle ztrácejí kontrolu nad svým životem a již nedokáží definovat realitu.
S abstinencí od cukru, mouky a pšenice a dalších potravin s vysokým obsahem sacharidů existuje naděje, že závislí na jídle budou moci opět žít svůj život. Abstinence je prvním krokem k zotavení z této nemoci.
Jak to funguje
Zpracované nezdravé potraviny mají silný účinek na centra ‚odměny‘ v mozku, zahrnující mozkové neurotransmitery jako například dopamin. Potraviny, které se zdají být nejproblematičtější, zahrnují typické ‚nezdravé potraviny‘, stejně jako potraviny, které obsahují buď cukr nebo pšenici, nebo obojí.
Závislost na jídle není o nedostatku vůle, je způsobena intenzivním dopaminovým signálem na biochemii mozku. Existuje mnoho studií, které podporují skutečnost, že závislost na potravinách je skutečný problém.
Symptomy
Pro diagnostiku závislosti na jídle není k dispozici žádný krevní test. Stejně jako u jiných závislostí je založen na behaviorálních symptomech. Následují běžné příznaky, které jsou typické pro osoby závislé na jídle:
- chuť na některé potraviny, navzdory pocitu plnosti a skutečnosti, že jste zrovna snědli výživné jídlo
- když se vzdáte a začnete jíst jídlo, po kterém jste toužili, často se přistihnete, že jste snědli mnohem víc, než jste měli v úmyslu
- jíte jídlo, na které jste měli chuť, až do bodu, kdy se cítíte nadměrně přeplnění
- často se cítíte provinilí poté, co sníte určité potraviny, ale nedlouho poté prohřešíte a dáte si znovu stejné jídlo
- vymýšlíte si důvody, proč byste měli jíst to, na co máte chuť
- opakovaně jste se pokoušeli přestat jíst nebo nastavit pravidla týkajících se určitých potravin, ale neúspěšně
- často skrýváte svou konzumaci nezdravých potravin před ostatními
- cítíte se neschopni ovládat svou konzumaci nezdravých jídel, a to i přesto, že víte, jakou fyzickou škodu vám způsobují (včetně příbytku hmotnosti)
Máte-li pocit, že se vás týká 4 až 5 z těchto symptomů, pak pravděpodobně máte vážný problém s jídlem. Pokud se vás týká 6 až 8 symptomů, jste s největší pravděpodobností zavislí na jídle.
Závislost na jídle je velmi vážný problém
Symptomy a myšlenkové procesy jsou zcela totožné jako u osob závislých na čemkoli jiném. Liší se pouze ‚droga‘ a sociální důsledky nejsou tak závažné. Jak již ale bylo zmíněno, závislost na jídle může způsobit fyzickou škodu. Jedná se o vážné choroby, kterými jsou obezita, diabetes typu 2, srdeční onemocnění, rakovina, Alzheimerova choroba, artritida a deprese.
Existují však ještě větší důvody, abyste přestali se závislostí, než vás přepadne nějaká neznámá nemoc v brzké budoucnosti. Závislost na jídle také ničí váš život v tuhle chvíli. Rozbíjí vaše sebevědomí na kousky, způsobuje, že jste nespokojeni se svým tělem a může vám ze života udělat peklo.
Proč nebudete schopni jíst ‚normálně‘
Je jasné, že každý potřebuje něco jíst, jinak bychom zemřeli hladem. Ale nikdo potřebuje jíst bílý cukr, rafinovanou pšeničnou mouku nebo některé z moderních nezdravých potravin, nad kterými lidé obvykle ztrácejí kontrolu. Většina závislých na jídle nebudou schopni jíst nezdravé jídlo jako ostatní.
Když se jim však podaří vyhnout se určitým potravinám (spouštěčům), pak by měli být schopni jíst zdravě a hubnout bez problémů. Pravdou je, že úplná abstinence je jediná věc, která spolehlivě funguje proti závislosti. Čím dříve přijmete tento fakt, tím dříve se zotavíte.
Přestože tvrzení ‚vše s mírou‘ může pro některé lidi fungovat, pro závislé na jídle je tato rada katastrofická. Pokud jste závislí na jídle, je těžké se udržet a většinou vaše marné pokusy skončí dalším selháním. Vyhýbání se návykové látce za všech okolností je zcela jednoduché (i když nesnadno proveditelné) řešení.
Stojí to za to?
Úplné vyvarování se nezdravých potravin se může zdát nemožné. Tyto potraviny vás provádí prostě všude, kam jdete. Jakmile se však rozhodnete, že už je nikdy nebudete jíst, vyhýbání se stane snadnější. Pokud se pevně rozhodnete se těmto potravinám úplně vyhnout, není třeba, abyste si vymýšleli důvody, proč byste je měli jíst a chuť se ani nemusí objevit.
Mnoho lidí, kteří se rozhodli trvale vyhnout těmto potravinám, už po nich vůbec netouží. Pokud však stále máte pochybnosti a nejste si jisti, jestli to stojí za to, napište si seznam kladů a záporů.
- Klady mohou zahrnovat: zhubnutí, více energie, lepší pocit každý den, apod.
- Zápory naopak mohou zahrnovat: nebudete moci jíst s rodinou zmrzlinu, na Vánoce žádné nezdravé cukroví, možná budete muset vysvětlovat svůj výběr jídel (většina sociálních dilemat se dá snadno vyřešit)
Všechno si zapište, bez ohledu na to, zda je to zvláštní nebo marné. Pak položte své dva seznamy vedle sebe pro srovnání a položte si otázku: stojí za to? Pokud vaše odpověď zní ‚ano‘, můžete si být jisti, že děláte správnou věc.
Připravte se na změnu
Existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste se připravili a zajistili si co nejjednodušší přechod:
- Spouštěče: napište si seznam potravin, na které míváte chuť a často jim podlehnete. Jedná se o potraviny, kterým se musíte zcela vyhnout.
- Rychlé občerstvení: vyhledejte si fast foody, které servírují zdravé pokrmy a zapište si je.
- Co jíst: přemýšlejte o tom, jaké potraviny budete jíst. Přednostně zdravé potraviny, které se vám líbí, a které již pravidelně jíte.
- Klady a zápory: zvažte vytvoření několika kopií svého seznamu s klady a zápory. Uchovávejte tyto kopie tam, kde často býváte, a kde je uvidíte. Budou chvíle, kdy budete potřebovat připomenutí, proč to děláte.
Je důležité, abyste nezačínali žádnou dietu. Vydržte alespoň 1 až 3 měsíce, než začnete hubnout. Překonání závislosti na jídle je už tak dost těžké, když k tomu ještě přidáte hlad a další omezení, jenom si to ztížíte a půjdete po cestě ke selhání.
Jediné, co nakonec zbývá, je určení si, kdy začnete. Od té doby se pak už nikdy nesmíte dotknout jídel, na kterých jste byli závislí.
Může se stát, že se vám to párkrát nepodaří. Každý si tím projde. Jestliže se vám však neustále nedaří a nevidíte žádné pozitivní výsledky, zkuste zvážit odbornou pomoc. Hledejte odborníky ve svém okolí, nachází se v celé České republice.
[rox]
Zdroj: https://www.healthline.com
Sdílejte tento článek na:
Může být závislost na jídle a cukru stejná jako na drogách?
Život ve vyspělé západní společnosti zřejmě dosud nikdy neposkytoval tolik možností dopřávat si různých požitků. Pro mnohé z nás jsou tyto příjemné prožitky spojené např. s konzumací určitých potravin a nápojů.
Často do takové míry, že lidé dokonce hovoří o tom, že jsou doslova závislí na jídle nebo na jeho konkrétních složkách, jako je např. cukr.
Lze však tyto pocity skutečně připodobňovat k závislosti na návykových látkách, jako jsou tvrdé drogy či alkohol?
Co se v dnešním článku dozvíme?
- Co se děje v našem mozku, když vzniká závislost
- Jaké základní druhy závislosti rozlišujeme a jak se projevují
- Jestli skutečně existuje závislost v pravém slova smyslu na jídlo nebo na jeho konkrétní složky
Příjemné prožitky jsou spojeny s masivním vylučováním dopaminu. A my poté chceme stále víc a víc..
Když si pohled na vznik závislosti trochu zjednodušíme, klíčovou látkou je dopamin. Ten působí jako hormon a přenašeč nervových vzruchů (neurotransmiter) v našem mozku. Matka příroda to vymyslela chytře.
Dopamin se v mozku (v centru odměn) primárně uvolňuje zejména při takových situacích, které jsou důležité pro naše přežití (příjem potravy, sex, fyzická aktivita), a jeho vyloučení působí jako určitá “odměna” navozující blažený pocit, která by nás měla vést k tomu, že takové žádoucí chování budeme ochotně opakovat i v budoucnu.
Zajímavé je také uvést, že dopamin se nám zvýšeně uvolňuje i při stavu zamilovanosti, jak se můžete dočíst ve článku s názvem Co se děje s vaším tělem, když se zamilujete?
Dopamin se ještě silněji uvolňuje i při jiných aktivitách…
Typickým případem je užívání některých drog (heroin, pervitin, kokain, alkohol, konopí, atd.), které se dostanou do mozku a tam silně stimulují centrum odměn (reward system). Na užívání drog a příjemné pocity po jejich užití si tak člověk zvykne mnohem jednodušeji a rychleji než na dobré jídlo nebo sex a baží po nich stále více.
Pocity stojící za chtěním drogu znovu a znovu aplikovat jsou právě odrazem naší závislosti a abstinenčních příznaků. Dá se říci, že projevy závislosti jsou v podstatě totéž jako abstinenční příznaky, které nastávají, když látku přestaneme dodávat. Ty mohou silně poznamenat kvalitu života takto postiženého jedince.
V současnosti rozlišujeme dva základní druhy závislosti, které se často vyskytují současně
Fenomén závislosti je komplexní. I tak se ale v odborné literatuře nejčastěji setkáme s dvěma nejčastějšími projevy závislosti. Uvádí se, že fyzická závislost nemůže existovat bez současné závislosti psychické, zatímco psychická bez té fyzické ano.
1. Psychická závislost se týká především našich pocitů při závislosti v naší mysli
Jedná se o nutkavé, až chorobné pocity, které člověka nutí k jedinému – danou látku opět požít. Po jejím požití se totiž dostavuje ono příjemné dopaminové opojení, které jsme si vysvětlovali dříve.
Tyto pocity podněcující chování k dosažení další dávky drogy přetrvávají i přesto, že člověk kvůli nim často bývá vystaven nepříjemným zdravotním, sociálním (změna zájmů, ztráta přátel) nebo ekonomickým dopadům (vysoká cena drogy, ztráta zaměstnání).
Pokud bychom tento problém více vztáhli na oblast výživy, mohlo by se např.
jednat o situaci, kdy se jedinec neustále přejídá chuťově atraktivními tučnými, sladkými nebo slanými jídly (fast food, sladké nápoje, zákusky, atd). To vede k uvolnění dopaminu a stimulaci centra odměn v mozku.
Jedinec v tomto chování pokračuje, přestože si je vědom toho, že kvůli tomuto chování bude např. přibírat na hmotnosti nebo se mu bude nadále zhoršovat jeho zdraví.
2. Fyzická závislost se naopak projevuje na našem těle i chování
Dávka drogy při požití v našem mozku způsobí “silnou chemickou bouři”, která závažným způsobem také mění jeho fungování. Podle jedné z definic dokonce do takové míry, že se náš organismus na účinek drogy do jisté míry adaptuje a postupně zařazuje biochemické pochody způsobené aplikací drogy mezi ostatní ‚běžné‘ biochemické pochody v těle.
Následný návrat našeho mozku a organismu celkově do ‚normálu‘ je poté doprovázen různými nepříjemnými projevy na našem těle i chování. Dotyčný tak může trpět bušením srdce, pocením, třesem rukou, poruchami spánku nebo různými bolestmi, křečemi, poruchou zažívání nebo silným ovlivněním nálady.
Fyzická závislost tak člověka opět nutí k další aplikaci drogy, aby bylo těmto abstinenčním příznakům zamezeno. I když tyto projevy mohou být obzvlášť nepříjemné, podle odborníků je za znovupropuknutí závislosti při užívání drog mnohem častěji zodpovědná složka závislosti psychická než ta fyzická.
Vznik fyzické závislosti se týká hlavně alkoholu, ale také látek, jako je heroin, morfin a léčiva benzodiazepinů.
Kontroverzní otázka: Opravdu existuje závislost na jídle?
Určitě jste se setkali s lidmi, kteří vám říkali, že jsou závislí na jídle. V nedávné studii z USA tak sebe vnímá asi 15 % populace.
Jak to tedy je? V článku již zaznělo, že požití jídla vede k vyloučení dopaminu i dalších látek ovlivňujících náš vnitřní systém, které jsou zapojené do systému odměn.
V této oblasti se tak vede poměrně seriózní výzkum a počáteční studie pochází zejména z experimentů na zvířatech.
[Instagram]
Jsou Oreo sušenky skutečně návykovější než kokain?
Důvěryhodnost výzkumu však někdy narušují bombastické titulky novinářů ve stylu ‚Oreo sušenky jsou návykovější než kokain‘, které ovšem pocházejí ze studií na zvířatech, a proto je nemůžeme plně vztahovat na výživové chování lidí.
V dnešní době však existuje řada odborných článků shrnujících i studie na lidech, které dochází k závěru, že závislost na jídle opravdu může být skutečná.
I když nikdy nebude tak silná jako na tvrdých drogách (opiáty, alkohol atd.), neboť tyto látky mají na chemickou signalizaci systému odměn mnohem větší dopad než příjem jídla nebo konkrétních živin.
Podstata vzniku závislosti je ale víceméně velmi podobná.
Za nejvíce rizikové se považují ultrazpracované potraviny bohaté na cukr a tuky
Nejčastěji se to podle autorů může týkat samotného cukru, ale také obecně vysoce chutných (tzv. hyperpalatabilních) jídel současně bohatých na cukry i tuky (ale často také soli nebo umělých sladidel). Určitě pro vás nebude překvapením, že se jedná o tzv. ultrazpracované potravinářské produkty (UZPP), o kterých jste se mohli dočíst v našich předchozích článcích.
Řadíme sem např. typické fast foodové potraviny. Ty obecně vedou k horšímu pocitu nasycení a často z nich přijímáme nadměrné množství energie. Zároveň mohou u některých lidí vyvolávat neobvykle silné pocity uspokojení a štěstí, takže se na jejich konzumaci za určitých okolností můžeme stát až závislí.
Co si z toho vzít?
Závislost na jídle může být skutečná, ovšem patrně nikdy nemůže dosáhnout tíže psychické i fyzické závislosti spojené s užíváním tvrdých drog (alkohol, opiáty, atd).
Při podezření na závislost na jídle bychom neměli propadnout pocitu, že když už jsme závislí, nic s tím nemůžeme udělat, a tak budeme ve svém chování pokračovat dále.
Často může být řešením odborná pomoc a spolupráce s nutričním terapeutem nebo psychologem.
Jak můžeme závislost na jídle laicky poznat a jste jí ohroženi i vy? To bude tématem druhého článku této minisérie.
Anon (n.d.) Abstinenční syndrom – WikiSkripta. [Online]. Available from: https://www.wikiskripta.eu/w…%C4%8Dn%C3%AD_syndrom [Accessed: 9 June 2020a].
Anon (n.d.) Are Oreos addictive? Research says yes. [Online]. ScienceDaily. Available from: https://www.sciencedaily.com… [Accessed: 9 June 2020b].
Benton, D. & Young, H.A. (2016) A meta-analysis of the relationship between brain dopamine receptors and obesity: a matter of changes in behavior rather than food addiction? International Journal of Obesity. [Online] 40 (S1), S12–S21. Available from: doi:10.1038/ijo.2016.9 [Accessed: 9 June 2020].
Gordon, E.L., Ariel-Donges, A.H., Bauman, V. & Merlo, L.J. (2018) What Is the Evidence for “Food Addiction?” A Systematic Review. Nutrients. [Online] 10 (4). Available from: doi:10.3390/nu10040477 [Accessed: 9 June 2020].
Gosnell, B.A. & Levine, A.S. (2009) Reward systems and food intake: role of opioids. International Journal of Obesity (2005). [Online] 33 Suppl 2, S54-58. Available from: doi:10.1038/ijo.2009.73.
de Macedo, I.C., de Freitas, J.S. & da Silva Torres, I.L. (2016) The Influence of Palatable Diets in Reward System Activation: A Mini Review. Advances in Pharmacological Sciences. [Online] 2016. Available from: doi:10.1155/2016/7238679 [Accessed: 9 June 2020].
Schulte, E.M. & Gearhardt, A.N. (2018) Associations of Food Addiction in a Sample Recruited to Be Nationally Representative of the United States. European Eating Disorders Review: The Journal of the Eating Disorders Association. [Online] 26 (2), 112–119. Available from: doi:10.1002/erv.2575.
Smith, D.G. & Robbins, T.W. (2013) The neurobiological underpinnings of obesity and binge eating: a rationale for adopting the food addiction model. Biological Psychiatry. [Online] 73 (9), 804–810. Available from: doi:10.1016/j.biopsych.2012.08.026.
SR, M., síť lékařských fakult ČR a (n.d.) Dopamin – WikiSkripta. [Online]. Available from: https://www.wikiskripta.eu/w… [Accessed: 9 June 2020].
Wiss, D.A., Avena, N. & Rada, P. (2018) Sugar Addiction: From Evolution to Revolution. Frontiers in Psychiatry. [Online] 9. Available from: doi:10.3389/fpsyt.2018.00545 [Accessed: 9 June 2020].
Závislost na jídle se nedá léčit abstinencí!
Všichni si umíme představit, jak alkohol nebo drogy mohou vážně poškozovat zdraví a negativně ovlivňovat rodinný a společenský život závislého.
Cigarety dokonce mají na krabičkách již označení, že vážně poškozují zdraví kuřáků. Se závislostí na jídle je to však velmi podobné, ale žádná varovná označení na obalech potravin nenajdete.
Když se jídlo stane drogou, může také závažně poškodit zdraví jak fyzické, tak psychické.
Fyzická závislost na jídle
Některé potraviny obsahují návykové látky, díky kterým může vzniknout fyzická závislost na jídle. Nejčastěji se setkávám se závislostí na čokoládě, kávě a sladkostech.
Tyto potraviny nám díky svému složení dodávají pocit štěstí, naplnění, uvolnění, energie, apod. Potíž je, že jen dočasně a jejich konzumací závislost ještě více prohlubujeme.
Pokud jsme unavení a dáme si nějakou sladkost, zvedne se nám sice hladinu cukru v krvi poměrně rychle, ale zase stejně rychle klesne a my potřebujeme cukr další.
Stejně tak je to s kávou, na chvíli nás probereme, ale o to větší pak nastává útlum a my potřebujeme opět další dávku kávy. Čokoláda nás sice na chvíli zbaví trápení, ale po snědení tabulky za chvíli přijdou výčitky a my se můžeme pustit do další tabulky, protože se opět cítíme špatně.
Vyvarujte se šoku, snižujte dávky postupně
Pokud konzumujete tyto potraviny ve větším množství, zkuste porce a četnost konzumace snižovat postupně, nikoli naráz. Pro organizmus by to mohl být pořádný šok, ať již v podobně hypoglykemie, velké únavy nebo podrážděnosti.
Zkuste nahrazovat sladkosti nějakými zdravějšími pochutinami (ovocem, ovesnými sušenkami, ovocným tvarohem, ořechy, apod). Kávu nahrazujte čajem, především zeleným, který zvyšuje energii postupně a stabilně.
Čokoládu si raději vychutnejte kvalitní s vysokým obsahem kakaa, při jejíž konzumaci dochází k sytosti dříve, než dojíte celou tabulku.
Psychická závislost na jídle
Psychická závislost na jídle má různé podoby. Od přejídání, přes poruchy příjmu potravy až po nutkavé chutě na jídlo.
Všechny tyto různé podoby mají jedno společné – potíže s jídlem jsou jen zástupné a pouze odvádějí pozornost od skutečných problémů, které nechceme nebo nedokážeme řešit.
Je však těžké si včas uvědomit, že i když se jídlo (pak už i naše hmotnost) zdá být naším hlavním zdrojem trápení, ve skutečnosti se trápíme kvůli úplně něčemu jinému. Pocity smutku, bolesti, naštvání nebo nudy zajídáme, přejídáme, a tím potlačujeme.
Na chvíli si sice jídlem ulevíme, proto to přeci děláme, ale ve výsledku se cítíme ještě hůř než předtím. Sklony k přejídání mohou být pokusem zadusit nepříjemné pocity, ulevit si od napětí a stresu. Potřeba neustále něco pojídat může být odrazem přetrvávající prázdnoty či rozrušení. U každého jsou vždy příčiny individuální. Tělo jídlem naplníme, bolavou duši však nikoli.Léčba závislosti na jídle
Závislost na jídle je specifická od ostatních závislostí tím, že se nedá léčit abstinencí. Je však daleko těžší učit se jíst s mírou, než zcela abstinovat.
U závislosti na jídle nejvíce pomáhá pravidelný a vyvážený jídelníček s dostatkem aktivního i pasivního odpočinku.
Už jen uvědomění si problému s jídlem je důležitý první krok na cestě k nápravě, ať už vlastními silami nebo s pomocí odborníka.Autor článku: Mgr. Zuzana Douchová – nutriční terapeut a psycholog
Psychogenní přejídání: „Jsem závislá na cukru.“
Tereza (jména těch, které se rozhodly sdílet svou zkušenost, byla změněna) byla podle svých slov vždycky trochu oplácané dítě. Asi od desíti let začala cítit tlak od své matky, která nadhazovala, že by měla zhubnout.
Později se k tomu přidaly jízlivé poznámky kluků ze třídy a také výše zmíněný dopis. Tak se Tereza rozhodla, že všem dokáže, že může být štíhlejší a přestala jíst. Hlavně přes den.
K večeru pak pocit hladu býval tak velký, že se obvykle neudržela a snědla na posezení obrovské množství sladkostí. Od té doby na sobě pozoruje závislost na cukru.
„Nejhorší byla představa, že budu mít chuť a zjistím, že okolo sebe nemám žádné sladkosti. To by mi způsobilo strašné úzkosti, navíc pokud by se to stalo třeba o půlnoci, kdy už bych si jídlo nemohla jít dokoupit,“ popisuje Tereza. Máma i vrstevníci ale mohli zajásat – Tereza nakonec zhubla.
Méně známá sestřička anorexie a bulimie
Psychogenní přejídání je nejčastějším onemocněním ze spektra poruch příjmu potravy. Pravděpodobnost výskytu v evropské populaci je 1,9 % u žen a 0,3 % u mužů. Stejně jako u anorexie nebo bulimie jsou tedy touto nemocí mnohonásobně častěji postiženy ženy.
Ačkoliv nadměrný příjem potravy nemá na člověka tak výrazné fyziologické účinky jako jiné návykové látky (alkohol, nikotin, psychotropní látky), psychogenní přejídání přesto lze definovat jako závislost na jídle – postižená osoba má určitý přenesený objekt, který jí přináší uspokojení a nabízí kompenzaci nějakého vnitřního problému. Navíc se objevuje tzv.
craving – bažení, kdy má závislý nutkavé myšlenky na předmět touhy, ztrácí schopnost sebeovládání a oslabuje se mu paměť.
„Občas, když jsem déle abstinovala, se mi o jídle i zdálo. Anebo když jsem chodila do školy, vždycky jsem přemýšlela, kudy půjdu, kolem jakého obchodu, kde budu mít nejlepší příležitost si něco koupit.
Byla jsem schopná lhát lidem kvůli takovým věcem, že pojedu autobusem v 7:30 a místo toho jsem jela v 7:10, abych si stihla skočit do obchodu.
Člověk se cítí jako debil, ale já to prostě nedokázala přestat dělat,“ popisuje své příznaky Andrea, která psychogenním přejídáním v pubertě také trpěla.
Proč vlastně milujeme jídlo?
Fyzické pozadí závislosti pravděpodobně vzniká zejména proto, že při konzumaci vysokokalorického jídla s velkým obsahem cukru se do krevního oběhu vyplaví neurotransmiter dopamin, který je mimo jiné důležitou součástí hormonálního systému potěšení a odměn. Právě díky němu se cítíme po jídle příjemně. Uvolňování dopaminu způsobují třeba i stimulační drogy jako kokain nebo pervitin, jejich účinek ale samozřejmě bývá mnohonásobně silnější než příjem kalorického jídla.
Psychiatrička Marie Klimecká k tomu navíc dodává: „Připadá mi, že při závislosti na jídle zjednodušujeme své potřeby na tu úplně nejzákladnější rovinu – pokud se například vyrovnávám s nějakým existenciálním problémem, se kterým si nevím rady, můžu se alespoň zaměřit na to, že budu sytá.
Přivedu tak samu sebe k úplně bazálnímu bytí a kdoví, třeba mi to na chvíli pomůže vytěsnit i to ostatní.
Velkou roli samozřejmě hrají i výchovou vštěpované vzorce – určitě k přejídání budou tíhnout více lidé, kteří v dětství zažili systém odměn založený na jídle, takže jim v okamžiku stresové situace bude připadat nejpřirozenější sáhnout právě po přejídání.“
Uvězněni v diet culture
Ačkoliv poruchy příjmu potravy můžeme zařadit mezi psychiatrická onemocnění a jako takové pravděpodobně doprovázely naši společnost odjakživa, s větším tlakem mediálního obrazu krásy se stávají čím dál častěji naším denním chlebem.
Souvisí to zejména se dvěma současnými sociálními fenomény: předně s tzv. diet culture, která je doprovázená patřičnou propagací požadovaných návyků a cílů hubnutí ve všech druzích médií. Druhým fenoménem je tzv.
fat shaming, kdy lidé, kteří nesplňují požadovanou váhovou normu, musí čelit ponižování a kritice na základě svého vzhledu.
„Hodně mi vadí mediální masáž, která způsobuje v lidech úzkosti.
Dokonce i zelená revoluce mi přijde směšná – jasně, západní společnost objevila avokádo a chia semínka, ale stejně si myslím, že poselství Hubněte! zůstává. Hubněte, ale pomaleji a zdravě.
Média tak zareagovala na ozývající se hlasy, které kritizují redukční diety a nereálné ideály krásy, ale ta nutnost štíhlého těla tady pořád je,“ tvrdí Tereza.
Tlusťoši bez vůle se sebou něco dělat
Přestože se mnozí k přejídání mohou uchylovat kvůli depresivním náladám a úzkostem jako ke zdroji „pozitivních hormonů“, většinou příběh chronických přejídačů začíná jinak. Obvykle jako první přichází velká touha zhubnout, která je uskutečňována drastickým omezením příjmu potravy. Po určité době se ale extrémní hladovění překlopí v neudržitelnou chuť k jídlu.
„Asi v patnácti jsem se rozhodla, že zhubnu. Tehdy to bylo hrozně jednoduché – ze dne na den jsem přestala jíst jakékoliv sladké věci, zavedla jsem si taková ta klasická pravidla, že po sedmé hodině už rozhodně nikdy jíst nebudu, a pak jsem úplně snadno shodila asi pět nebo šest kilo.
Moje okolí to ohromně pozitivně reflektovalo. Tak jsem chtěla zhubnout ještě víc, ale dřív, než jsem se stačila dostat do nějaké fáze podvýživy, překlopilo se to do přejídání.
Navíc se to hodně znásobilo tím, že jsem začala brát antikoncepci – přibrala jsem asi deset kilo za tři měsíce,“ vypráví Andrea, která v současné době vyjela na Erasmus a s přejídáním už nebojuje.
„Nejvíc mi vadilo, že jsem to nedokázala ovládat,“ pokračuje. „Řekla jsem si, že to dneska zvládnu, ale pak jsem si stejně pořád kupovala spoustu sladkostí a nedovedla jsem se přinutit k tomu, abych toho nechala. Nebo jsem se přistihla při tom, že čekám, až mamka půjde spát, abych si mohla vzít dost jídla z ledničky.“
Jedním z důvodů, proč psychogenní přejídání je mnohem méně fotogenické než anorexie s bulimií, je předsudek, že lidé s touto nemocí jsou „tlusťoši bez vůle a snahy se sebou něco dělat“. Taková bagatelizace předně nevede k příliš konstruktivním řešením, a navíc ani nebývá pravdivá vzhledem k tomu, že přejídání často předchází celé měsíce redukčních diet a hladovění.
Jak z toho ven
Psychogenní přejídání lze jako ostatní poruchy přijmu potravy léčit antidepresivy, a to i u pacientů, u kterých není diagnostikována porucha nálady (tedy deprese nebo bipolární afektivní porucha). Velmi úspěšná ale bývá i psychoterapie, u které je navíc výhodou, že obvykle řeší přímo motivaci, která vedla ke vzniku problému a nepřináší vedlejší účinky farmakologické léčby.
„Byla jsem na čekačce asi půl roku (informace pro všechny, kdo by měli zájem o psychoterapii, která není placená, pozn. red.), ale stálo to za to, protože jsem našla terapeutku, která je úžasná.
A tak všem lidem, co se smějou a tvrdí, že tahle doba je neurotická a všichni potřebujou psychoanalýzu a psychoterapii, vzkazuju, že jo, je to pravda. Dnešní doba je neurotická a hodně lidí potřebuje něco řešit s terapeutem.
Ale to koneckonců nedělá z terapie něco špatného,“ vzkazuje Tereza.
Top 20 nejvíce návykových jídel. Víte, která to jsou?
Existují nezdravá jídla, kterých se nemůžeme zbavit. Máme na nich závislost a při jejich vynechání pociťujeme abstinenční příznaky. Víme, čím to je a víme, která to jsou.
Průmyslově zpracované potraviny fungují podobně jako drogy.
Rafinované sacharidy (například ve složení potravin hojně používaný glukózo-fruktózový sirup nebo bílá mouka) a přidaný tuk (zejména nebezpečná kombinace rafinovaných sacharidů a tuků) v nezdravých potravinách jako je pizza, smažená jídla nebo sladkosti způsobují výraznou stimulaci v systému odměn lidského mozku a stejně jako feťáci, začneme brzy toužit po další dávce. Naopak průmyslově nezpracované potraviny bez přidaných tuků a rafinovaných sacharidů, jako je třeba hnědá rýže nebo losos, nejsou se závislostí spojeny. (1)
Sladkým a tučným jídlem zaháníme stres
Tučné a sladké je už mateřské mléko. Jako kojenci ho dostáváme ho pro utišení hladu, pro zklidnění, před usnutím, při bolesti… Už tam někde vzniká v mozku záznam, že sladké a tučné rovná se pohoda. Později pak sladkým a tučným jídlem zaháníme stres a frustraci ze špatných vztahů.
„Jedinci se symptomem závislosti na jídle nebo s vyššími hodnotami BMI vykazovali větší problémy s vysoce upravovanými potravinami. To naznačuje, že někteří lidí mohou být výjimečně citliví na možnou funkci ‚odměny‘ těchto pokrmů.
Mnohé potraviny jsou úmyslně zpracované tak, aby obsahovaly zvýšené množství tuků a rafinovaných sacharidů, jako jsou bílá mouka a cukr“ uvedla v tiskovém prohlášení Erica Schulte, doktorandka oboru psychologie na Michiganské univerzitě.
Výrobci fast foodu to ví už dlouho
To, že některá jídla mohou způsobovat závislost, tušíme z vlastní zkušenosti asi všichni. Zvlášť ti, kdo s námi procházejí programem Jarní očista nebo Vánoce jinak, kde týden po týdnu tyto potraviny postupně vyřazujeme. Někdy je to tak těžké se jich, byť na týden nebo dva, vzdát!
Výrobci fast foodu a šéfkuchaři to vědí moc dobře už dlouho, vědci na to začínají přicházet postupně až nyní. Studie vědců z Michiganské univerzity tuto tezi potvrdila, a dokonce přišla se seznamem potravin, které vyvolávají největší závislost. Asi vás nepřekvapí, že první tři místa obsadila pizza, čokoláda a brambůrky… (1)
Závislost na jídle má podobné příznaky jako ta drogová:
- Ztráta kontroly spotřeby – Lidé s potravinovou závislostí mají tendenci přejídat se a dopřát si větší množství dané potraviny, než je potřeba. A bez ohledu na to, zda mají hlad, nebo ne.
- Pokračování v konzumaci i přes negativní následky – Existují potraviny, kterým se musíme vyhnout, protože nejsou dobré pro naše zdraví (např. když máme omezení při cukrovce, nemocných játrech, celiakii apod.). Ti, kteří mají závislost na jídle, však neumí těmto potravinám říct ne, i když to znamená ohrožení jejich zdraví.
- Neschopnost snížit spotřebu – Lidé s potravinovou závislostí nemohou odolat jíst větší množství a nejsou schopni spotřebu snížit.
Top 20 nejvíce návykových potravin
- Pizza
- Čokoláda
- Brambůrky
- Sušenky
- Zmrzlina
- Hranolky
- Cheeseburger
- Sladké limonády
- Dort
- Sýr
- Slanina
- Smažené kuře
- Rohlíky
- Máslový popcorn
- Snídaňové cereálie
- Gumové bonbony
- Steak
- Muffiny
- Solené ořechy
- Vejce
Dávejte si pozor, co a v jakém množství jíte
Na čem jste závislí vy?
Daří se vám s vašimi závislostmi bojovat nebo občas podlehnete a dáte si? Co vám pomáhá? Čím tyto potraviny nahrazujete? Podělte se s námi do komentářů.
Nelátkové závislosti
Závislosti na procesech
V poslední době se v lékařských ordinacích vyskytují lidé s potížemi, které se nedají snadno zařadit. Lidé vykazují většinu příznaků závislostního chování, ale neužívají žádné látky, které byly popsané jako návykové.
Tato nesourodá skupina poruch představuje psychické závislosti, kdy na začátku dojde ke změně v prožívání člověka na základě příjemného prožitku, který souvisí s určitou činností. Postupně se vyvíjí neodolatelná touha po opakování chování, které směřuje k danému příjemnému prožitku.
Člověk se přestává ovládat a pokračuje v závislostním chování i přesto, že postupně narůstají nepříjemné následky.
Rozlišujeme tedy dva základní typy poruch se závislostní tematikou: látkové závislosti, které se projevují tím, že jsou lidé závislí na psychoaktivních látkách díky určitým patologickým procesům, jež jsou vyvolány těmito látkami v těle, a behaviorální závislosti, kdy se lidé chovají závisle ve vztahu k určitým aktivitám. Kromě pojmu behaviorální závislosti se používají také názvy nelátkové závislosti, nechemické závislosti, nedrogové závislosti, závislosti bez substancí nebo závislosti na procesech.
Typy nelátkových závislostí:
Závislosti na procesech sdružují velmi nesourodou skupinu, pokud jde o samotné chování (proces), na kterém je člověk závislý.
Jedná se o větší skupiny procesů, jako je například závislost na hazardu (gambling), závislost na internetu, závislost na jídle nebo závislost na sexu, ale v kontextu závislostí na procesech jsou popsány i takové kuriozity, jako závislost na pojídání mrkve, závislost na čokoládě, závislost na tělesném cvičení, na opalování nebo na podstupování nebezpečí.
Mezi behaviorálními závislostmi můžeme vyčlenit skupinu aktuálně uznávaných diagnóz, jako například patologické hráčství (gambling), kleptomanie (chorobné kradení), hypersexualita (jako závislost na sexu), závislost na jídle.
Ale ukazuje se, že závislost si lze vypěstovat v podstatě na jakémkoliv chování, které přináší uspokojení. Můžeme mluvit například o technologické závislosti (počítače, internet, hry, mobily, televize, hudba atd.
), závislosti na nakupování (oniomanie), závislosti na práci (workoholismus) a o sebepoškozování, ale existuje nepřeberné množství dalších možných aktivit, na kterých lze získat závislost.
Problémové (patologické) hráčství zahrnuje široké množství hazardních aktivit (elektronická herní zařízení, poker, loterie, losy, sázky a další).
Podstatná je porucha kontroly hráčského chování, zejména jde o vysokou intenzitu a vysoké finanční částky, vložené do hraní s následnými negativními důsledky pro hráče a okolí. Někdy člověk hraje s vidinou zisku, který nahradí všechny předcházející ztráty, jindy ho přitahuje vzrušení ze samotné hry.
Existuje kontinuum od rekreačního až k patologickému hráčství, rozdíl je především v intenzitě hraní (problémoví hráči hrají častěji a déle a více utrácejí).
Problémový nebo patologický hráč splňuje všech šest následujících příznaků: význačnost (hraní se stalo nejdůležitější aktivitou), změny nálady v souvislosti s hraním (mají povahu kopingové strategie), tolerance (prodlužování času, stráveného hraním, aby se dosáhlo stejné intenzity prožitku), abstinenční příznaky (neklid, agresivita, úzkost mizí, jakmile se zahájí hra), konflikty v souvislosti s hraním (ať už vnitřní, nebo mezilidské) a relaps (nedokáže být bez hraní, vrací se k němu, i když si dal předsevzetí, že už nebude hrát).
Závislost na internetu lze popsat jako nadměrné používání internetu (takové, které člověku přináší komplikace v různých oblastech života).
Negativní následky závislosti na internetu lze pozorovat ve čtyřech širších oblastech: studium a zaměstnání, duševní zdraví a sociální vztahy, tělesné zdraví, finanční ztráty (Více zde – proklik) Zdá se, že si člověk nevybuduje závislost na internetu obecně, ale spíše na konkrétních internetových aplikacích nebo webech. Mezi nejnávykovější aplikace nebo webové stránky patří ty, které umožňují obousměrnou komunikaci. Podle způsobu trávení času na internetu rozlišujeme tři typy závislosti:
– závislost na online hrách (většinou jde o online hry na hrdiny pro více hráčů, tzv. multiplayer RPG, například Word of Warcraft). Typické pro tyto hry je, že probíhají ve virtuálním fantazijním světě, kde se setkávají tisíce hráčů z celého světa.
bezlepkovadieta.cz
Závislost na potravinách může mít psychický i biologický původ a u selektivních jedlíků se připisuje sacharidům, a to např. i u sýrů obsahujících laktózu.
Návyk na určité potraviny se může objevit v kterémkoliv věku a mnohdy jde o výsledek psychologických problémů nebo dokonce citového nedostatku. Z psychologického hlediska se závislost na jídle projevuje téměř stejnými symptomy jako závislost na alkoholu či tabáku. Návyk na potravinu má původ v emocionální příčině nebo traumatu.
Některé potraviny, především na bázi sacharidů, působí přímo na náš mozek, protože stimulují sekreci hormonu serotoninu – neurotransmiteru, jenž pomáhá vylepšit náladu. ‚Ve stavu úzkosti je člověku geneticky dána touha po sladkých potravinách, ke kterým patří i mateřské mléko,‘ říká psychiatr José María Vázquez Roel.
Vybíravost v jídle se obvykle objevuje už v dětství, a to především u dětí zdravých, které se fyzicky vyvíjejí normálně, ale zároveň jsou považovány za špatné strávníky. Selektivním jedlíkem je ten, kdo se živí výhradně méně než deseti potravinami, a to po dobu nejméně dvou let. ‚Je to nemoc stejně vážná jako anorexie či bulimie,‘ vysvětluje dětská endokrinoložka C.
Azconová z univerzitní kliniky v Navaře, která se zabývala mnoha případy ve Španělsku.
Potraviny na bázi sacharidů, např. chleba, těstoviny, slazené nápoje, sladkosti a brambory, jsou potraviny nejvíc návykové, k nimž se selektivní jedlíci ponejvíce uchylují. Azconová se stala svědkem vášní po francouzském sýru typu gervais, sušenkách a sladkostech, která se projevila u dětí.
Rodrigánez má zase u svých pacientů zkušenost s čokoládou, sladkostmi, kávou a nápoji typu coca-cola. Závislost na těchto nápojích je kuriózní, protože se často objevuje u lidí, kteří přestali kouřit nebo drží nějakou dietu.
A je jen velmi málo těch, kteří jsou závislí na slaných jídlech; totiž ten, kdo neodolá nějakému sýru, si musí uvědomit, že obsahuje hodně mléčného cukru laktózy, přestože se vyrábí se solí.
‚Pít hodně koly bylo doma velmi běžné, všichni ji pili, když měli žízeň,‘ říká María Luisa Alcarazová, 77letá Madriďanka, která 40 let pila kolové nápoje, aniž za tu dobu požila vodu. ‚Když jsem pracovala v restauraci, dorážela jsem zbytky v láhvích, které nechali zákazníci. Vodu jsem nezkoušela; je to zvláštní, kdyby Coca-cola byla víno, byla bych bývala opilá každý den.‘
Závislost může mít původ také biologický. V ústech se vyskytuje houba, která vyvolává zvýšenou potřebu jíst sladké. Dvě třetiny takto postižených jsou podle nejnovější studie muži. Většina z nich pochází z vyšší střední třídy.
Syndrom je pak téměř vždycky spojen s poněkud maniatickým chováním. Závislosti se pak objevují také u žen, které jsou v domácnosti a nerealizují se profesionálně mimo domov, nebo u těch, které jsou samy. A jak tvrdí uznávaný psychiatr a psycholog F.
Alonso: ‚Závislost na potravinách a na nakupování je u žen nejtypičtější závislostní chování.‘
Datum vystavení: 3.3.2005