Základní projevy a diagnostika epilepsie

Skip to content

VIDEOZÁZNAM GENERALIZOVANÉHO EPILEPTICKÉHO ZÁCHVATU

Postižený má křeče celého těla, chroptí a kůže v obličeji je namodralá.

Postarejte se „jen“ o to, aby se postižený o nic neporanil. Nesnažte se ho držet, nikdy mu nic nevkládejte do úst!

Postiženého přidržte v poloze na boku. Pokud je to nutné, pak i násilím. Otevřete mu ústa a vložte mu mezi zuby něco tak, aby mohl dýchat.

Příčiny epilepsie resp. křečí u dětí a dospělých

Příčin křečových stavů je více. Mohou být způsobeny např. nerovnováhou vnitřního prostředí, poraněním mozku, intoxikacemi. Velmi častou příčinou křečí jsou epileptické záchvaty.
Epilepsie je neurologické onemocnění, které se projevuje opakovanými epileptickými záchvaty. Vyskytuje se u přibližně 1–3 % populace. U dětí často epilepsie úplně vymizí v průběhu dospívání.

Specifická příčina epilepsie v dětském věku

U kojenců a batolat jsou další možnou příčinou křečí tzv. febrilní křeče, resp. febrilní záchvaty. Jedná se o poruchy vědomí, které mohou doprovázet křeče, ovšem vždy je přítomná horečka.

Tyto febrilní záchvaty s věkem vymizí.

Je zde ovšem riziko vzniku epilepsie, pokud se febrilní záchvaty opakují, proto je při prokázání febrilních křečí důležité při dalším výskytu horečky aplikovat speciální rektální čípek s benzodiazepinem, jako prevenci před vznikem křečí.

Nikdy se nesnažte při záchvatu křečí pacientovi otevírat násilím ústa. Nedržte ho násilím.

Druhy epileptických záchvatů dle příčiny

• Symptomatické- Kvůli poškození části mozku vznikne epileptické ložisko. Možné příčiny:
• Úraz
• Krvácení do mozku nebo jeho špatné prokrvení např. v důsledku cévní mozkové příhody
• Nádorové onemocnění
• Zánět
• Idiopatické – Dostupnými vyšetřovacími metodami není zjištěna příčina epilepsie

Druhy epileptických záchvatů dle projevů

• Generalizované- Zasahují obě mozkové hemisféry
• Parciální- Zasahují jen část mozku
• Neklasifikovatelné- Nelze je zařadit do dvou výše uvedených

Jak vypadá typický generalizovaný epileptický záchvat?

Nejčastější formou jsou tonicko („tahové“)-klonické („škubavé“) křeče celého těla (dříve grand mal).

Náhlé bezvědomí následované tonickými křečemi, které postihují veškeré příčně pruhované svalstvo. Křeče trvají cca 30 vteřin. Protože je postiženo veškeré příčně pruhované svalstvo, tak člověk ani nedýchá. Promodrá proto v obličeji (cyanóza způsobená snížením hladiny kyslíku v krvi, resp. tkáních).

Na tuto fázi navazují klonické křeče, které trvají většinou přibližně minutu. Opět postihují celé tělo. Často dojde k pokousání jazyka, povolení svěračů a tím k pomočení či pokálení. Poté křeče ustoupí a člověk zůstává v bezvědomí, ze kterého se pozvolna probírá. Po probuzení je vždy zmatený, nepamatuje si na stádium křečí.

Většinou člověka bolí v důsledku křečí celé tělo, je velmi unavený.

Status epilepticus

Ve většině případů generalizovaný epileptický záchvat spontánně odezní bez nutnosti zásahu. Největší riziko bývá spojeno se zraněním v důsledku ztráty vědomí a/ nebo křečí.

Občas se ale stává, že po ukončení jednoho záchvatu člověk nenabyde vědomí a přichází další záchvat. Pokud se tyto záchvaty opakují několikanásobně po sobě, hovoříme o status epilepticus.

Je to život ohrožující stav, kdy je třeba rychlá intenzivní terapie.

Diagnostika epilepsie

Základem každé správné diagnózy je anamnéza, je tedy velmi důležité zjistit, jakým způsobem záchvat probíhal. Standardně se v diagnostice epilepsie využívá EEG. Je to vyšetření, zobrazující elektrickou aktivitu mozku.

Část pacientů ovšem nemá na prostém EEG žádný nález, je tedy někdy nutné využít aktivační metody, které mohou záchvat vyvolat. Využívá se např. světelná stimulace. Proto se epileptikům nedoporučuje navštěvovat např.

diskotéky, kde mohou stroboskopická světla vyvolat epileptický záchvat.

Další standardní vyšetřovací metodou u epilepsie je CT, případně magnetická rezonance. Pomáhá odhalit poranění mozku, cévní a nádorová onemocnění a další.

Léčba epilepsie

• Léky- Standardní léčba je farmakologická, tedy za použití léčiv.
• Životospráva- Velmi důležitou součástí léčby je ale také dodržování životosprávy. Je třeba se zcela vyvarovat alkoholu či jiným návykovým látkám, dodržovat pravidelný spánkový režim, nepřetěžovat se ani fyzicky. Právě nedostatek spánku či alkohol jsou spouštěči epileptických záchvatů.

V posledních letech nastal výrazný pokrok v léčbě epilepsie a zvýšení kvality života lidí trpících epilepsií. Až u 60 % pacientů lze farmakologickou léčbu po 2 letech bez záchvatu ukončit.

Postup první pomoci při epileptickém záchvatu

Obecný postup je u všech epileptických záchvatů, postihujících celé tělo stejný. Jak již bylo uvedeno, většina epileptických záchvatů odezní sama, bez nutnosti vašeho zásahu. Jediné, co je třeba udělat, je pokusit se zabránit poranění.

• Pokud jste v bezprostřední blízkosti člověka, u kterého začal záchvat ve stoje nebo v sedě, pokuste se ho zachytit, než spadne na zem. Pokud již je na zemi, můžete mu dát pod hlavu 1 vrstvu oblečení, třeba vaši bundu, mikinu apod. Není cílem hlavu zvednout, jen zabránit poranění o zem.
• Nikdy člověka nedržte násilím. Neudržíte ani malé dítě, natož dospělého. Pokud ho budete držet násilím, jen mu ublížíte.
• Nikdy se nesnažte člověku otevřít násilím ústa. Nedýchá kvůli křeči svalstva (hl. bránice), ne kvůli tomu, že má zavřená ústa. Křeč za chvíli povolí. Dokud se křeč neuvolní, nemůžete nic dělat. Pokud budete člověku při záchvatu násilím otevírat ústa, či mu mezi zuby strkat nějaký předmět, jen mu ublížíte. Také může neúmyslně pokousat vás.
• Po skončení záchvatu, člověk zůstává zpravidla ještě chvíli v bezvědomí. Je tedy dobré ho po skončení křečí otočit do zotavovací polohy.

Kdy vyhledat odborné ošetření?

První záchvat v životě

Pokud má člověk poprvé záchvat křečí, neléčí se s epilepsií, je vždy nutné odborné vyšetření, aby se zjistila příčina křečí. Poté je možné zahájit léčbu. Při prvním záchvatu tedy vždy volejte ZZS.

Samostatný záchvat při léčbě

Pokud se člověk léčí s epilepsií, občas k záchvatu křečí může dojít. Pokud se jedná o 1 izolovaný záchvat, který rychle odezní, člověk se nezraní, rychle se po záchvatu vrací k normálu, není nezbytné volat ZZS nebo jezdit do nemocnice. Je dobré zavolat svému neurologovi, u kterého se člověk léčí, případně praktickému lékaři a domluvit další postup.

Opakované záchvaty při léčbě

Pokud má člověk, který se léčí s epilepsií více než 1 záchvat v krátkém časovém úseku, je určitě dobré vyhledat odborné vyšetření. Zavolejte ZZS nebo, pokud je to možné, zavolejte neurologovi, u kterého se člověk léčí a domluvte se na dalším postupu.

Záchvat „na ulici“

Pokud vidíte někoho venku, kdo má záchvat křečí, určitě mu zavolejte ZZS. Postupujte podle pokynů výše a vyčkejte příjezdu ZZS.

Člověk se při záchvatu zraní

Pokud se člověk během záchvatu poraní (nemáme na mysli oděrky, ale nějaké vážnější poranění), zavolejte ZZS, nebo, pokud je to možné a nehrozí zhoršení stavu člověka transportem vlastními prostředky, odvezte ho do nemocnice.

Autor článku: Bc. Martin Smolík, DiS., vedoucí školícího střediska WorkMed s.r.o., získal svou dlouholetou praxi jako zdravotnický záchranář u zdravotnické záchranné služby, kde doposud působí. Zjistit více

Zdroj: informace získané studiem v oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář, zkušenostmi u ZZS, doplněné z odborné literatury:

SEIDL, Zdeněk.,

Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2733-2.

NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Jiří TICHÝ a Evžen RŮŽIČKA.,

Neurologie. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-160-2.

Chcete se naučit mnohem více a vše si důkladně prakticky vyzkoušet? Chcete se učit od profesionálních záchranářů? Vyberte si z naší nabídky kurzů první pomoci a my Vás vše naučíme!

Epilepsie: ppříznaky, projevy, vyšteření, léčba

Může se objevit v každém věku. Epilepsie vzniklá v dětství má nejčastěji genetické příčiny méně často vrozené vývojové vady mozku, u dospělých vzniká epilepsie v důsledku nádorových onemocnění, cévních mozkových příhod, úrazů hlavy a alkoholismu. Ve stáří se objevuje často epilepsie související s cévními mozkovými příhodami. Někdy zůstává příčina neobjasněna.

Příznaky epilepsie

Záchvat vzniká v důsledku abnormální dráždivosti nervových buněk v mozku. Epileptické záchvaty mají mnoho podob. Mohou mít podobu záškubů v těle nebo stavu podobnému krátkému zasnění, výpadků paměti nebo brnění končetin. Známější jsou pak celkové svalové křeče a ztráta vědomí. Záchvaty mohou člověka postihnout přes den i v noci ve spánku.

Mezinárodní liga proti epilepsii rozděluje záchvaty do dvou skupin: na záchvaty částečné (parciální, lokální, lokalizovaný), kdy jsou abnormální výboje mozkových buněk omezeny na určitou část mozku, nejčastěji jsou to spánkové laloky.

Hlava, mozekPři záchvatu jsou projevy i na jiných částech těla

Záchvaty se mohou projevit různě, podle toho, v jaké části mozku dochází k abnormální aktivitě. Může, ale nemusí být porušeno vědomí.

Člověk může ustrnout v činnosti, zahledět se, nebo může naopak začít bezcílně opakovat nějaký pohyb nebo přecházet po místnosti. Může i nesrozumitelně a nesmyslně mluvit. Většina lidí si na záchvat nepamatuje.

Záchvaty se mohou projevovat i tiky a záškuby v různých částech těla, brněním a podobně, pacient může pozorovat záblesky nebo jiné zrakové vjemy.

Pokud je abnormální epileptickou aktivitou buněk zasažen celý mozek, jde o záchvat celkový, který se projevuje bezvědomím a křečemi.

Na začátku takového záchvatu člověk zpravidla vykřikne, padá k zemi, rozvíjí se bezvědomí a křeče, které jsou po několika desítkách sekund vystřídány záškuby končetin.

Člověk se může pokousat, pomočit nebo pokálet.

U starších nebo dospívajících dětí se mohou tyto záchvaty projevit chvilkovým zasněním, nevnímáním, děti jsou „mimo“. Někteří pacienti pociťují před záchvatem takzvanou auru neboli předzvěst. Může se projevit jako nepříjemný pocit v břiše, pocit odcizení nebo již prožité situace a podobně. 

Léčba epilepsie

Léčba se vždy odvíjí od průběhu záchvatu a identifikace příčin, které mohly případně záchvat vyvolat (nedostatek spánku, úraz nebo onemocnění mozku, návykové látky a podobně). Až po stanovení přesné diagnózy, což může trvat nějakou dobu a může si vyžádat i opakovaná vyšetření například na EEG, lékař stanoví nejvhodnější léčbu.

Některé druhy epilepsie se dají léčit pomocí léků – antiepileptik. Pro každý druh epilepsie existují specifické preparáty. Někdy je potřeba vyzkoušet více přípravků. Léčba antiepileptiky nemusí být doživotní.

Pokud léky nezabírají, je možné zvážit operaci, která odstraní ložiska vyvolávající záchvaty. Té předcházejí další důkladná vyšetření.

Další metodou může být takzvaná léčba stereotaktickým způsobem, při které jsou ložiska v mozku ničena tenkou elektrodou.

Léčba může probíhat také voperováním stimulátoru bloudivého nervu (nervus vagus), který pomůže tlumit záchvaty.

Pro účinnou léčbu je třeba spolupráce pacienta, který nesmí pít alkohol, musí dbát na pravidelný režim, dostatek spánku a správnou životosprávu.

Léky – Lékař zpravidla na začátku volí nejosvědčenější lék, který se může. V průběhu léčby se kontroluje hladina antiepileptik v krvi, zvláště při opakování záchvatů nebo při projevech nežádoucích účinků. Další z možností jsou chirurgické zákroky.

Bylinky – Bylinná léčba by rozhodně neměla nahradit péči odborníků, může působit podpůrně. Zklidňující účinky má routa vonná. Zalijte čajovou lžičku sušené routy a deset minut louhujte. Pijte maximálně dva šálky denně a neužívejte dlouhodobě. Proti nervovým obtížím pomáhá kozlík lékařský, který se dá zakoupit například ve formě kapek.

Domácí léčba – Zdravá strava, pravidelný režim a relaxace může podpořit léčbu epilepsie. U některých pacientů s epilepsií se používá tzv. ektogenní dieta s velmi vysokým obsahem tuků (až 90% přijaté energie). U některých pacientů pomůže snížit počet záchvatů snížení energetického příjmu. 

Vyšetření při epilepsii

Diagnostika epilepsie se provádí na základě elektroencefalografie tzv. EEG, při němž se mapuje elektrická činnost mozku. Magnetická rezonance (MRI) umožní zhotovit snímky tkáně mozku a zmapovat ložisko. Dále se provádí CT vyšetření mozku. Může se provádět i interní a EKG vyšetření.

Komplikace – Mezi hlavní komplikace patří úrazy, ke kterým dochází během záchvatu. Velmi závažnou komplikací je tzv. epileptický stav, kdy záchvat trvá déle než 30 minut. Tento stav může způsobit selhání srdce, mozkový otok nebo kóma. 

Nemocní mají problémy při výběru povolání, s řidičským průkazem, často je kvalita jejich života snížena vedlejšími účinky léků. Pro pacienty bývá komplikací i stigmatizace lidí s tímto onemocněním. S tím souvisí jejich nižší sebevědomí, problémy při výběru partnera, vyhýbání se sociálním situacím a podobně.

Prevence – Prevence v pravém slova smyslu neexistuje, může jí být zdravý životní styl.

První pomoc při záchvatu:

1. Pokud má postižený křeče, je třeba zabránit jeho zranění. To znamená uvolnit mu oděv, aby se neudusil, vyprostit ho z prostoru, kde by se mohl zranit apod. 

2. Když křeče ustanou, nastane riziko vdechnutí slin a hlenů, které se u některých záchvatů zvýšeně tvoří a následně hrozí vznik zápalu plic. Prevencí je uložení nemocného do zotavovací (dříve stabilizované) polohy. 

3. Pokud je postižený při vědomí, ale není plně orientovaný, je třeba u něj počkat. V této fázi je vhodné se nemocného příliš nedotýkat a nemanipulovat s ním. 

4. Když nemocný nabude plného vědomí, je třeba se ho zeptat, zda se s epilepsií léčí. Pokud ano a je již plně orientovaný, je možné ho nechat v klidu odejít. 

Jestliže však řekne, že se s epilepsií neléčí, je nutné zavolat rychlou zdravotní pomoc a nechat ho odvézt do nemocnice, kde dojde k přesné diagnostice, protože záchvat mohl být důsledkem nějakého závažného onemocnění, například cévní mozkové příhody nebo nádoru.

Diagnóza a zahájení léčby – Nemocnice Na Homolce

Kdy a jak zahájit léčbu léky (antiepileptiky) je jedno z nejdůležitějších a též nejtěžších rozhodnutí, které musí neurolog učinit. Většina pacientů vyhledá lékařskou pomoc po prvním (často generalizovaném, velkém) záchvatu. Lékař si pak musí položit následující otázky:

 Byl záchvat epileptický ?Byl opravdu první ?Nebyl to symptomatický (situační) záchvat ?Pokud to byl záchvat epileptický, tedy jakého byl typu ?

Jaké je riziko, že se bude opakovat ?

• Diagnóza epilepsie je klinická, a proto je anamnéza obrovsky důležitá.U pacienta by mělo být dále provedeno vyšetření:
• neurologické, kardiologické, laboratorní a další vyšetření k vyloučení jiné než epileptické příčiny záchvatu, EEG zobrazení mozku, magnetická resonance raději než CT.

Diagnóza epilepsie často závisí na popisu záchvatů pacientem či svědkem. Důležité jsou údaje o auře, trvání záchvatu, typu pohybů, stranové převaze, směru stočení hlavy či očí, řečových projevů.

V některých případech je součástí záchvatu ztráta paměti a nemocný nejenže si nepamatuje na okolnosti záchvatu, ale neví ani, že záchvat prodělal. Pak jsou údaje blízkých osob klíčové pro diagnózu.

Na průběh samotného záchvatu si nepamatuje více než 80 % nemocných, a proto je vhodné, aby se počátečního vyšetření zúčastnil i někdo, kdo záchvat pozoroval.

  Podstatné jsou dále informace o výskytu epilepsie v rodině, údaj o komplikacích
při porodu, prodělaných febrilních křečích (křeče při horečce u kojenců a batolat), o úrazech hlavy, zánětech mozku a mozkových blan. Pacient musí očekávat otázky týkající se alkoholu, drog, psychiatrických chorob.

Epilepsii může napodobovat řada dalších chorob: prosté kolapsy, mdloby, srdeční příhody (arytmie), migréna, nízká hladina cukru v krvi, psychiatrická onemocnění.

Více než polovina případů, kde bylo podezření na první epileptický záchvat, má nakonec jinou příčinu. Záchvaty ale také mohou být projevem závažného neurologického onemocnění. Dle výsledku pohovoru s pacientem a neurologického nálezu by měla být provedena další pomocná vyšetření.

Cílený dotaz často odhalí předchozí výskyt „malých“ záchvatů (zahledění, aury, drobné záškuby), kterým pacient ani jeho okolí nepřikládalo význam.

Anamnéza často ukáže, že se jednalo o záchvat, který je možno dát do souvislosti s akutním mozkovým podrážděním, záchvat vyprovokovaný momentální souhrou nepříznivých faktorů. Příkladem je nevyspání v období puberty.

 Takový ojedinělý situační záchvat prodělá za život 5 %, dle některých údajů až 10 % lidí.

Pokud je jisté, že se jednalo o epileptický záchvat, je důležité přesné stanovení jeho typu. Výběr léku je silně závislý na typu záchvatů a epileptického syndromu.

Riziko, že se po prvním prodělaném záchvatu budou záchvaty opakovat, je patrně vyšší, než se dříve předpokládalo, a může dosáhnout až 80 %. Toto riziko je největší v prvních 6 měsících po prvním záchvatu a klesá na 30 % po roce a na 20 % po 18 měsících.

Existují rizikové faktory, dle kterých lze odhadnout, zda riziko opakování je spíše vysoké či nízké. Je ale zřejmé, že nasazení léku po prvním záchvatu sice sníží riziko opakování záchvatu v prvmím roce, celkově ale neovlivní rozvoj opakovaných záchvatů ani prognózu onemocnění.

Léčba by tedy měla být zahájena až po druhém nevyprovokovaném záchvatu. Pro rozhodování je ale samozřejmě důležitý i názor pacienta. 

Epilepsie je onemocnění, které se vyskytuje zhruba u jednoho ze 103 lidí. Objevit se může v každém věku, nejčastěji je však diagnostikována v dětství nebo u osob starších 65 let. Jak ji lze léčit?

Příčinou epilepsie je nadměrná elektrická aktivita skupiny mozkových neuronů, která se projevuje vracejícími se záchvaty. Jak záchvat vypadá, to záleží na tom, která část mozku je postižena. Rozlišujeme záchvaty generalizované, které zasahují většinu mozku, a fokální – ty ovlivňují pouze specifické oblasti.

Co je špatně? 

Diagnostikovat epilepsii je vhodné co nejdříve. To proto, aby bylo možné včas zajistit léčbu a poskytnout pacientovi informace o této nemoci a odpovídajícím životním stylu. Na druhou stranu je diagnostika velmi těžká, neboť řada zdravých lidí může prožít stav podobný epileptickému záchvatu (např. „omdlení“). Významnou pomoc představují:

• podrobný popis záchvatu od pacienta a svědků,
• elektroencefalogram (EEG),
• magnetická rezonance (MR),
• zobrazovací metody nukleární medicíny (PET, SPECT).

Všechna vyšetření jsou neinvazivní a nebolí. Pacient během nich může být vystaven např. blikajícímu světlu s cílem vyvolat a zobrazit abnormální aktivitu v mozku.

Poznejte svůj spouštěč

Některé situace s větší pravděpodobností vyvolávají u nemocných jedinců záchvaty, ačkoliv samotné nejsou příčinami epilepsie. Pro každého epileptika může být takovým spouštěčem něco jiného.

Potíže může mimo jiné způsobit vynechání medikace, horečka, nepravidelná strava, hladovění, spánek, stres, alkohol, menstruační cyklus či reflexní reakce (blikající světlo, určitá hudba, náhlý hluk).

Pomáhají léky i operace 

Většina epileptiků zvládá svou nemoc díky lékům. Odborný lékař vždy z dostupných antiepileptických léčiv vybere to nejvhodnější s cílem zajistit maximální kontrolu záchvatů při minimálních nežádoucích účincích a nejnižší možné dávce. Lze využít i kombinace léčiv.

Vždy je však nutné dodržovat dávkování určené lékařem, nevynechávat tablety a nepřestávat je užívat z vlastní vůle. Protože antiepileptika mohou ovlivňovat účinek jiných léků, např. hormonální antikoncepce, je důležité o všem informovat lékaře.

Ačkoliv se stále objevují modernější léčiva, pacienti se mohou setkávat s nežádoucími účinky, jako jsou ospalost, zmatenost nebo váhový přírůstek. Pokud léky nezabírají, lze přistoupit k chirurgickému řešení, stimulaci vagového nervu, či k tzv. ketogenické dietě.

 Základem úspěšného zvládnutí nemoci je však vždy dobrá spolupráce pacienta a lékaře.

(mir)

Zdroj: https://www.epilepsyresearch.org.uk

Epilepsie | Lab Tests Online

Epilepsie je stav charakterizovaný opakovanými epileptickými záchvaty.

Většina záchvatů nezpůsobuje trvalé postižení těla či mozku, nicméně ztráta vědomí v souvislosti s epileptickým záchvatem může reálně vést k pádům s vážným poranění, zejména ve specifických situacích jako jsou řízení, pobyt ve vodě, vaření a jiné rizikové aktivity.

Záchvaty, které trvají déle než 5 až 10 minut jsou nazývány epileptickým statem a vyžadují neodkladný léčebný zásah. Protrahované záchvaty trvající déle než 30 minut zvyšují zásadně riziko trvalého poškození a v krajním případě mohou končit fatálně.

Ne každý epileptický záchvat nutně znamená diagnózu epilepsie. Záchvaty vzniklé v důsledku některé z přechodných vyvolávajících příčin jako je vysoká horečka u dětí, akutní zápal mozkových blan (meningitida), zánět mozku (encefalitida) nebo odvykací stav při vysazení alkoholu či jiné drogy jsou považovány jako záchvaty provokované.

  A dále, ne každý soubor příznaků připomínající záchvatový stav je výsledkem poruchy elektrické aktivity mozku a nemusí se tedy jednat o záchvaty epileptické.

Kolaps, průvodní projevy při migrenózní bolesti hlavy, narkolepsie (patologická spavost), užívání léků, psychiatrické onemocnění a celá řada dalších situací může vést k přechodnému ovlivnění stavu vědomí a vnímání.

Diagnóza epilepsie vyžaduje anamnézu alespoň dvou neprovokovaných epileptických záchvatů s odstupem minimálně 24 hodin. Podle amerického Národního institutu neurologických onemocnění a mozkových příhod (National Institute of Neurological Disorders and Stroke NINDS) žije v U.S.A.

až 2,3 milionů dospělých s epilepsií a přibližně 500 tisíc dětí, v České republice se pak odhaduje množství pacientů s epilepsií na 70 až 100 tisíc bez rozlišení věku, navíc až 160 tisíc dalších pacientů zažije v životě jediný provokovaný epileptický záchvat.

Epilepsie se vyskytuje ve všech věkových skupinách, nicméně děti do dvou let věku a dále dospělí nad 65 let věku bývají statisticky nejvíce postiženi prvomanifestací epilepsie.

Většina pacientů s epilepsií reaguje dobře na léčbu, přesto 30-40% pacientů může mít navzdory léčbě nadále epileptické záchvaty.

Každá příhoda, která postihuje i mozek, má v sobě potenciál vyvolat epilepsii. K příčinám patří traumatické postižení hlavy, abnormální vývoj mozku, nedostatek kyslíku při porodu, nádory mozku, cévní mozkové příhody a jiné cévní onemocnění mozku, toxiny jako např.

otrava olovem, infekce, neurologické degenerativní onemocnění jako je Alzheimerova choroba a metabolické poruchy. Některé formy epilepsie se v rodinách dědí a souvisí s genetickými defekty.

Nicméně příčiny mnoha případů epilepsie nejsou známy, dle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Center for Disease control and Prevention, CDC) mohou být až dvě třetiny případů bez zjištěné vyvolávající příčiny.

Epileptické záchvaty lze klasifikovat buď jako fokální (ložiskové) nebo generalizované. Fokální záchvaty vznikají z jediného místa v mozku, kdežto generalizované zasahují obě mozkové hemisféry. Mnoho záchvatů pak vzniká jako fokální a až druhotně se šíří do obou hemisfér, tedy generalizují.

Epilepsie

Epileptické záchvaty jsou projevem zvýšené dráždivosti neuronů mozkových hemisfér. Projevují se náhlou neprovokovanou poruchou vědomí, chování, emocí, motorických funkcí nebo citlivosti. Tyto stavy se obvykle stereotypně opakují.

Jedenkrát v životě onemocní epilepsií každý třicátý člověk. Nemocného ohrožuje hlavně nakupení epileptických záchvatů a úraz při záchvatu. Nemůže také vykonávat některé činnosti, např. pracovat ve výškách, s točivými stroji nebo řídit motorová vozidla.

Diagnoza

Pro diagnostiku je velmi důležitý popis záchvatů očitými svědky. Důležité jsou také příznaky vznikající před záchvatem a po záchvatu. Okolnosti záchvatu pomohou zjistit event. vyvolávající příčinu. Ne všechny záchvaty jsou epileptické.

Podobně někdy vypadá synkopa (mdloba) nebo psychogenní (hysterické) záchvaty. K odlišení může pomoci elektroencefa­lografie. Někdy epilepsie vzniká bez zjevné příčiny. Jindy je symptomem jiného onemocnění mozku – metabolickými poruchami, např.

vrozeným nedostatkem vitaminu B6, malformace mozku, mozkového nádoru, úrazu či zánětu mozku, krvácení nebo cévní mozkové příhody. V těchto případech jsou prováděny počítačová tomografie a nukleární magnetická rezonance. Někdy je třeba přesně stanovit oblast mozku zodpovědnou za vznik záchvatu.

V tomto případě je pozitronovou emisní tomografií zobrazován metabolismus mozkových buněk při epileptických výbojích. Příčinu se podaří nalézt asi v 1/3 případů.

Léčba

Přestože počet léků proti epilepsii každoročně narůstá, nejúčinnější preparáty jsou používány desítky let. Nové léky zatím nabízejí spíše nižší výskyt nežádoucích účinků nebo pomoc v případech, kdy klasická antiepileptika selhávají.

Významně může při léčbě pomoci psycholog, psychiatr, školená zdravotní sestra a sociální pracovnice. Ojedinělé záchvaty u léčeného pacienta většinou nevyžadují hospitalizaci. Naopak nakupení epileptických záchvatů, tzv. status epileptikus může vyžadovat dočasné umístění na jednotku intenzivní péče.

Tyto stavy jsou poměrně řídké a postihují většinou nedisciplinované pacienty neužívající léky a nadužívající alkohol.

V ojedinělých případech léky počet záchvatů neovlivní. Potom lze provést operativní odstranění epileptického ložiska, které může pacienta vyléčit či snížit počet záchvatů, nebo zákrok, který znemožní šíření záchvatu z epileptického ložiska.

Prognoza

Při terapii jsou asi 2/3 pacientů bez záchvatů. Podávání léků proti epilepsii neovlivňuje dobu, za kterou dojde k vyléčení.

Některé typy dětských záchvatů s normálním nálezem na zobrazovacích metodách mají prakticky vždy dobrou prognozu, zatímco záchvaty spojené se strukturálními změnami mozku mají prognozu horší.

Při vysazení antiepileptické léčby mají nejmenší naději na opakování záchvatů do dvou let pacienti s normálním nálezem na EEG s epilepsií vzniklou bez zjevné příčiny (24%) zatímco pacienti s epileptickými projevy na EEG se známou příčinou epilepsie nejvyšší (65%).

První pomoc při epileptickém záchvatu

Epileptický záchvat se projevuje nejčastěji křečemi končetin s poruchou vědomí, přechodnou zástavou dechu a pomočením. Stav působí dramaticky, ale odezní obvykle do 2–3 minut.

Pokud se jedná o první záchvat v životě, nemocného referujeme do nemocnice (zavoláme rychlou záchrannou pomoc – linka 155).

Jde-li o ojedinělý opakovaný záchvat u již léčeného pacienta, transport do nemocnice není nutný, pokud se záchvat neopakuje.

Za tímto účelem někdy podáváme rektální čípek s diazepamem, který má pacient od svého lékaře pro případ záchvatu (jeho podání snižuje pravděpodobnost jeho opakování).

V každém případě probíhajícím křečím nijak násilně nebráníme, pouze dáme pozor, aby se pacient neporanil o okolní předměty, tj. odstraníme je z dosahu, popř. podložíme hlavu. Ústa nerozevíráme, nemá to význam a navíc můžeme být pokousáni.

Můžeme uvolnit oděv kolem krku nebo pacienta uložit na bok. Po záchvatu pacient nabývá vědomí postupně, může být spavý, stav může trvat až několik hodin.

Pokud došlo při záchvatu k poranění hlavy nebo jiné části těla, pacienta převezeme do nemocnice.