Vyjádřete se k výživnému!

Vyjádřete se k výživnému!JUDr. Daniela Kovářová

Zákon o náhradním výživném byl jedním z bodů programového prohlášení naší vlády, proto není divu, že s jeho přijetím byly spojeny značné debaty a politické tlaky. Zákonodárci měli před sebou nejen vládní, ale i poslanecký návrh a velmi dlouho nebylo jasné, zda bude norma přijata v podobě zálohového nebo náhradního výživného. Nakonec se Poslanecká sněmovna rozhodla přijmout vládní návrh, který byl pod názvem zákon o náhradním výživném publikován ve Sbírce zákonů v částce 240 pod č. 588/2020 Sb. a je účinný od 1. července 2021.

Vedle úpravy nového institutu obsahuje nová norma i změnu občanského soudního řádu, zákona o daních z příjmu, zákona o státní sociální podpoře, zákona o sociálně-právní ochraně dětí, exekučního řádu, zákona o životním a existenčním minimu, insolvenčního zákona, zákona o Úřadu práce a zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podmínky výplaty

Náhradní výživné je nová sociální dávka, kterou bude administrovat a vyplácet Úřad práce prostřednictvím svých krajských poboček. Dávka náleží nezaopatřenému dítěti s trvalým pobytem na území ČR.

Podmínkou přiznání je pravomocné soudní rozhodnutí, neplnění povinnosti ze strany rodiče, návrh na exekuci a běžící exekuční řízení během posledních 4 měsíců před podáním návrhu, eventuálně zakončené zastavením pro nemajetnost dlužníka.

Protože nezaopatřené dítě nebývá schopno samo o dávku požádat, učiní to za něj jeho zákonný zástupce, nejčastěji (druhý) rodič, jemuž je dítě svěřeno do péče (příjemce). Příjemce žádá o dávku vyplněním tiskopisu, který zveřejní Ministerstvo práce a sociálních věcí.

K žádosti je třeba přiložit exekuční titul, doklad o tom, že je dítě nezaopatřené (nabízí se rodný list, možná potvrzení, že dítě navštěvuje školu, eventuálně doklad o zdravotní způsobilosti dítěte, popřípadě o tom, že rodič částečně výživné uhradil). U výživného vymáhaného ze zahraničí spolupůsobí Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí.

Úřad práce o žádosti vydá rozhodnutí, proti němuž není přípustný opravný prostředek.

Náhradní výživné se vyplatí ve výši stanovené soudním rozhodnutím (exekučním titulem) vždy po dobu 4 měsíců, maximálně do částky 3000 Kč převodem na účet příjemce. Pokud rodič část výživného uhradil, vyplácí se pouze nezaplacený rozdíl. Sociální dávka se vyplácí měsíčně zpětně, tzn. v únoru za leden a nejdříve za měsíc, v němž byla podána žádost, tedy nejdříve od července 2021.

Zákon počítá s čtyřměsíčními cykly výplaty. Pokud ani po 4 měsících rodič neplní svou vyživovací povinnost a příjemce chce dostávat náhradní výživné dále, musí do konce prvního dne následujícího měsíce opět prokázat znovu splnění podmínek.

Oprávněná osoba má oznamovací povinnost při sebemenší změně a případný přeplatek musí do tří let vrátit. Nárok na výplatu náhradního výživného zaniká, pokud oprávněná osoba přestane splňovat podmínky pro výplatu nebo neprokáže nárok na další období.

Nejpozději nárok zanikne po dvouletém vyplácení nebo skončením nezaopatřenosti dítěte.

Bude Úřad práce vymáhat dluh po neplatičích?

Průměrné výživné na nezaopatřené dítě dnes podle důvodové zprávy k zákonu činí 2991 Kč. Výživné podle téhož zdroje údajně nedostává v plné výši polovina rodičů a vůbec žádné výživné 31 % matek, což je podle mého názoru zkreslené číslo poskytnuté Klubem svobodných matek.

Míjí se totiž s celoplošným výzkumem, který před 5 lety provedl časopis Rodinné listy, podle kterého na své děti neplatí jen 7 % rodičů. Náklady spojené s výplatou a vymáháním dávky jsou rozpočtovány na 890 milionů korun ročně, návratnost důvodová zpráva odhaduje na 10 %.

Kdo měl pocit, že stát bude vyplacené výživné tvrdě po neplatičích vymáhat, bude po přečtení platného zákona poněkud v rozpacích. Zákon totiž neobsahuje jednoznačný pokyn úřadu práce k vymáhání.

Předně nemá v úmyslu vymáhat dlužné částky z neplatičů ihned po výplatě, ale až po skončení dvouletého vyplácení, eventuálně v okamžiku, kdy už bude jasno, že další dávky se oprávněné osobě vyplácet nebudou.

Pak teprve Úřad práce rozhodne, které částky přejdou na stát jako dlužná pohledávka, přičemž z nepříliš pochopitelných důvodů na stát nepřecházejí úroky ani jiné příslušenství, jen samotné dlužné a náhradně vyplacené výživné.

Zákonodárce navíc v ustanovení § 15 zákona zvolil zajímavou konstrukci, z níž plyne, že plátce po uplynutí 24 měsíců nebo po skončení výplaty dávky vstoupí do probíhajícího exekučního řízení, k čemuž ovšem potřebuje souhlas oprávněné osoby.

Pokud ho oprávněná osoba neposkytne, nese odpovědnost za vzniklou škodu. Jestliže je však podmínkou pro přiznání náhradního výživného neefektivní exekuce, pak je takřka jisté, že v téže exekuci ani stát ničeho nevymůže. V ustanovení § 15 odst.

4 zákona se dále kupodivu praví, že stát zahájí výkon rozhodnutí/exekuce jen v případě, byla-li vyživovací povinnost částečně plněna, převyšuje-li 3 000 Kč nebo byly-li dřívější soudní výkony rozhodnutí nebo exekuce zastaveny.

Z uvedeného se dovozuje, že reálná návratnost vyplacených dávek bude minimální, ba dokonce se dá předpokládat, že stát spíše vzdá snahu o vymáhání, čímž si ušetří práci i personální náklady.

K mému údivu také ze zákona neplyne povinnost Úřadu práce podat na neplatiče trestní oznámení, což může nahrávat zneužití tohoto institutu. Dokumentaci o výplatě náhradního výživného musí Úřad práce a Ministerstvo práce a sociálních věcí evidovat a uchovávat v Jednotném informačním systému MPSV 10 let.

Jak bude výplata náhradního výživného fungovat, kolika dětem pomůže a kolik to bude daňové poplatníky skutečně stát? Na odpovědi si budeme muset několik let počkat.

JUDr. Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů
Foto: Pixabay

Možnosti zvýšení výživného ve světle aktuální judikatury – II. část

První část článku si můžete přečíst zde.

Příjmy partnera povinného rodiče

Při stanovení výše výživného se dále soudy zabývají i příjmy partnera povinného rodiče, kdy v případě, že partner povinného rodiče dosahuje vysokých příjmů a podílí se na chodu společné domácnosti povinného rodiče, je zde důvod pro zvýšení výživného na nezletilé dítě.

K danému je možné uvést nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 527/06 ze dne 7. 3.

2007, v němž je konstatováno ze strany Ústavního soudu, že: „Jakkoli se nejedná o osobu povinnou k poskytování výživného dle zákona o rodině, je zřejmé – z obecného pohledu – že pokud by bylo prokázáno v neurčitém počtu případů stejného druhu, že přítel rodiče s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny, mohla by taková blíže specifikovaná částka nalézat odraz i v poměrech rodiče, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, a tím i v poměrech nezletilého dítěte. Jedná se tedy o otázku životní úrovně rodiče a nezletilého dítěte, která je ze své podstaty založena na fakticitě, nikoli na 'pouhé' právní stránce, tj. na tom, zda se jedná či nejedná o osobu dle zákona o rodině k vyživovací povinnosti povinnou, podíl např. druha na uspokojování potřeb rodiny se na životní úrovni člena rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře), nepřihlížet k tomu by bylo v rozporu s reálným dějem, konstruováním fikce (což by mohlo vést až k absurdním důsledkům), k čemuž však není žádného rozumného důvodu.“

Shodně pak v nálezu sp. zn. II. ÚS 1619/07 ze dne 1. 2.

2008 Ústavní soud dovodil, že „kategorické tvrzení odvolacího soudu o tom, že při určování výše výživného je třeba přihlížet pouze k příjmům a majetkovým poměrům otce, nikoli jeho manželky, i v situaci, kdy zvýšené odůvodněné potřeby nezletilých dětí byly prokázány a soudem akceptovány, tak neodpovídá nejen shora uvedeným normám jednoduchého práva (zákona o rodině), ale ani zásadám spravedlivého procesu a relevantní judikatuře Ústavního soudu“.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 756/16-1 ze dne 14. 6.

2016 dále uvádí k zúžení společného jmění manželů ve vztahu k vyživovací povinnosti jednoho z manželů vůči nezletilému dítěti mimo jiné to, že „zúžení společného jmění otce a jeho manželky nemůže Ústavní soud přisvědčit, neboť se jedná o autonomní vůli manželů vyjádřenou v souladu s ustanovením § 143a občanského zákoníku, kterážto nemůže žádným způsobem ovlivnit vyživovací povinnost otce“. Dle tohoto nálezu Ústavního soudu je vždy třeba objektivně zhodnotit majetkové poměry účastníků, které, nemůže neovlivnit mimo jiné jejich současná osobní a rodinná situace. Jakkoli se vedlejší účastník takovému hodnocení brání tvrzením, že s manželkou nevedou společnou domácnost, její příjmy nezná, pouze má „jako manžel zajištěno bydlení v nemovitosti své současné manželky“, jeví se tato jeho vyjádření jako účelová.

Posouzení příjmů osob samostatně výdělečně činných

S životní úrovní do jisté míry souvisí i otázka posouzení příjmů osob samostatně výdělečně činných, tedy podnikatelů. Řídit se při stanovení výše výživného jen údaji z daňového přiznání těchto osob není bez dalšího zpravidla možné.

Je třeba si uvědomit, že se jedná o údaje k vykázání daňového základu, které nemusí nijak vypovídat skutečnému příjmu z podnikání povinného. V souvislosti s tím je vhodné zmínit rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2004, sp. zn.

10 Co 326/2004, dle kterého „při určení výživného pro dítě není u povinného rodiče který je podnikatelem rozhodující, zda rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji je kladný či záporný, nýbrž s ohledem na (ne)zbytnost výdajových položek je třeba rozlišit, zda jde o výdaje, bez nichž by nebylo možné dosáhnout zajištění výkonu podnikatelské činnosti, anebo zda jde již o výdaje, které co do svého druhu či rozsahu směřují spíše k rozšiřování podnikatelské činnosti za účelem dosažení vyššího zisku“.

Osobní péče o nezletilé dítě

Při stanovení výše výživného soud přihlédne i k tomu, který z rodičů o dítě osobně pečuje a v jaké míře tak činí druhý z rodičů, kterému se stanovuje vyživovací povinnost. Obecně totiž nepochybně platí, že na rodiči, s nímž dítě žije ve společné domácnosti, leží vyživovací povinnost ve fakticky větším rozsahu než na druhém, výživou povinném rodiči.

K danému je možné uvést rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1420/13 dle kterého „jestliže má dítě právo podílet se na životní úrovni obou svých rodičů, není důvod při stanovení výše vyživovací povinnosti vycházet výhradně z příjmových možností a majetkových poměrů jen jednoho rodiče.

I když se zejména v případě maloletých dětí bere zřetel i na osobní péči matky, která tímto způsobem zčásti plní svoji vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, nelze jen proto pominout zvažování její sociální a ekonomické situace, tedy finančních možností a majetkových poměrů, které mají vliv na konečné rozhodnutí o stanovení výše výživného toho rodiče, kterému nebylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy.“

Závěrem

S jakým okamžikem je tedy spojena změna poměrů na straně nezletilého, která by měla mít za následek zvýšení výživného? Z rozhodovací praxe soudů lze dovodit závěr, že uplynutím doby zpravidla tří let dochází k nárůstu potřeb každého dítěte v důsledku jeho fyzického a psychického růstu.

Budete mít zájem:  Přírodní Léčba Štítné Žlázy?

Stejně tak tomu je v případě přechodu nezletilého dítěte na vyšší stupeň vzdělávání, který klade zvýšené finanční nároky na vyživovací povinnost rodičů. Často se rodiče výživou povinní odvolávají na dárky, které dětem poskytují a na náklady vynakládané v rámci styku s dětmi.

Z rozhodovací praxe soudů lze však dovodit v daném případě závěr, že vynakládá-li rodič finanční prostředky pro nezletilého v rámci styku, pak k tomu nemůže soud přihlížet, neboť se jedná o zcela dobrovolná plnění, která druhému rodiči při zajišťování základních potřeb nezletilého dítěte nepřinášejí žádné benefity.

V souvislosti s tím je vhodné zmínit rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 95/2015 dle něhož se tento soud neztotožňuje s argumenty, že pokud se rodič s dětmi stýká a hradí jim finanční částky nad rámec výživného, je třeba k těmto částkám přihlédnout při stanovování výživného matce, resp.

toto nenavyšovat, kdy při tomto výkladu by v situaci, kdy se rodič s dětmi, které nemá ve své péči, stýká a v rámci styku zabezpečuje jejich potřeby, nebylo možné zvýšit výživné, což je zcela jistě závěr absurdní, a v případě, že rodiče nejsou s to se dohodnout na tom, jaké sportovní vybavení a ošacení nezletilí potřebují, jde k tíži každému z nich, že tyto věci pořizují duplicitně. V daném případě výdaje vynakládané povinným rodičem na nezletilé během styku s nimi v rozsahu čtyř dnů v měsíci nejsou nijak výjimečného rázu, a proto se na výši výživného nijak nemohou odrazit. S ohledem na uvedené tak není možné přihlížet k příspěvkům, které nepřekračují rámec běžného obdarovávání dětí.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že výživné jako takové je možno s ohledem na okolnosti měnit s tím, že je možno požadovat zvýšení výživného pro nezletilé dítě vždy, když dojde na straně rodičů či na straně dítěte ke změně poměrů s tím, že s ohledem na judikaturu soudů má tento požadavek přednost před jinými výdaji rodiče povinného výživou. Domnívám se proto, že je tedy na místě, aby se rodič pečující o dítě průběžně při každé změně poměrů zabýval tím, zda zde není prostor pro zvýšení výživného a případně (pokud se nepodaří vyřešit záležitost dohodou) požadoval změnu výživného tak, aby toho výživné odpovídalo možnostem druhého z rodičů i odůvodněným potřebám dítěte.

Vyjádřete se k výživnému!

Nalezené rozsudky pro výraz: zvýšení výživného

  • Přihlásit

K Vámi zadanému výrazu „“ jsme našli rozsudků SK a rozsudků CZ

Vyhledávání podle § zákona je přesnější, ale k danému § nemusí být přiřazena judikatura. Proto pokud jste nenašli potřebnou judikaturu dle čísla předpisu a § nebo názvu §, zadejte hledaný výraz do hlavního pole vyhledávání.

Právní věta: Předběžným opatřením nelze účastníku uložit, aby platil výživné v nižší částce, než která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím.

Úryvek z textu:

O k r e s n í s o u d v Karviné – pobočka v Havířově zamítl usnesením ze dne 12. 11. 2009 návrh otce, aby mu bylo předběžně sníženo výživné pro nezl. M. na částku 1500 Kč měsíčně, a nezletilému byl pro řízení ustanoven opatrovník v osobě J. F. Okresní soud tak rozhodl poté, co vzal za osvědčeno, že pravomocným rozsudkem soudu bylo otci uloženo platit pro nezletilého výživné v částce 13000 Kč z výdělku 70 000 Kč měsíčně, kterého sice již nedosahuje, neboť je od 1. 9. 2009 nezaměstnaný s podporou 13 307 Kč . Související předpisy: 99/1963 – občanský soudní řád Merito Okolnosti zdůrazňující intenzitu utrpěné újmy Právní věta: Nepřijaly-li státní orgány za účelem umožnění styku rodiče s nezletilým dítětem veškerá opatření, která od nich bylo možno v konkrétním případě rozumně očekávat, popřípadě je přijaly s prodlením, jde o případ nepřiměřeně dlouhého řízení, jímž mohlo být zasaženo právo na rodinný život (chráněné článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) porušení takového práva z uvedeného důvodu je třeba zohlednit při závěru o vzniku nemajetkové újmy rodiče, který nemá dítě ve své výchově, a její intenzitě rozhodné pro …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… matky nezletilých dětí), během řízení o úpravě styku probíhalo i řízení o změně výchovy a výživy nezletilých dětí, řízení o zvýšení výživného. Řízení bylo přerušováno a tím prodlužováno i z důvodu snahy vyřešit věc mimosoudní cestou. Žalobce se na celkové délce řízení … . 3. 2009, to bylo odročeno na žádost žalobce na 14. 4. 2009. Dne 21. 4. 2009 podává matka návrh na zvýšení výživného. Dne 13. 5. 2009 žádá žalobce o odročení jednání z důvodu probíhající mediace. Dne 24. 6. 2009 bylo nařízeno jednání . Související předpisy: 82/1998 – Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) Právní věta: Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Uvedené ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zá …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… do dnešního dne dluží na výživném 71.000,- Kč“. Dne 20. 3. 2006 žalovaná podala k opatrovnickému soudu návrh na zvýšení výživného nezletilé dcery R. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 12. 2006, č. j. 6 T 31/2006-103 . Související předpisy: 89/2012 – občanský zákoník Právní věta: Soud, který rozhoduje o nárocích dítěte na výživné v řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti, rozhodne o jeho nároku na výživné i za dobu zletilosti podle stavu ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Okruh účastníků je pro část řízení týkající se výživného na dobu po dosažení zletilosti dítěte sice užší o rodiče, vůči kterému návrh zletilého dítěte nesměřuje, avšak tento rodič se řízení dále účastní, protože se v něm rozhoduje i o výživném dítěte za dobu do jeho zletilosti.

Úryvek z textu:

… vytýká „naprostou zmatečnost“ výrokové části rozhodnutí a dále to, že se při zastavení řízení o jejím návrhu na zvýšení výživného s tímto nárokem nevypořádal. Dovolatelka je přesvědčena, že „by stačilo, kdyby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního … stupně, že „do dnešního dne nebyla vůbec vyrozuměna ohledně nařízení soudního jednání ve věci zvýšení výživného na dcery“. Soud prvního stupně poté ve věci zvýšení výživného nařídil jednání na den 13. 5. 2008, které zahájil přečtením návrhu „na č.l . Související předpisy: 99/1963 – občanský soudní řád Merito Neplatnost dohody o jednorázové úhradě výživného Právní věta: Soud neschválí dohodu o jednorázové „plné“ úhradě výživného nejen do dosažení zletilosti dětí, ale i po dosažení zletilosti, neboť s dosažením zletilosti nebyl a nadále není spojován zánik vyživovací povinnosti. Zákon o rodině spojoval zánik vyživovací povinnosti k dětem výlučně s jejich možností samo se živit (ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině), proto jakékoliv ujednání nositelů vyživovací povinnosti, z něhož by se podával odlišný okamžik zániku vyživovací povinnosti, by byl v rozporu s kogentním ustanovením § 85 odst. 2 zákona o rodině a je proto nadbytečná úvaha soudu prvního stupně, …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… opatrovnického soudu. Na neplatnost uvedené dohody byla žalovaná opatrovnickým soudem upozorněna v rámci řízení o svém návrhu na zvýšení výživného.
Žalovaná nárok žalobce neuznala. Potvrdila, že dne 24. 5. 2012 uzavřela s žalobcem dohodu o jednorázovém … zajištěno vyplacení výživného v opakujících se dávkách, a že žalovaná podala bez ohledu na předmětnou dohodu návrh na zvýšení výživného, kterému opatrovnický soud vyhověl. Z uvedeného podle dovolatele vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu vedlo k ,,právnímu . Související předpisy: 40/2009 – trestní zákoník 89/2012 – občanský zákoník Právní věta: Podle předmětu řízení, který je vymezen v žalobním návrhu, lze rozlišit několik druhů řízení o výživném pro zletilé dítě. Předně jde o žalobu, kterou se zletilé dítě domáhá toho, aby soud uložil rodičům povinnost poskytovat mu výživné. V tomto případě jde o žalobu na plnění (výživné) s tím, že pravomocný rozsudek o této žalobě v sobě zahrnuje řešení otázky existence práva a povinnosti (vyživovacího závazku). Žalobou na plnění se zahajuje také řízení, jehož předmětem je snížení nebo zvýšení výživného. Domáhá-li se však rodič, aby soud rozhodl o tom, že zletilému dítěte již právo na poskytování …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… řešení otázky existence práva a povinnosti (vyživovacího závazku). Žalobou na plnění se zahajuje také řízení, jehož předmětem je snížení nebo zvýšení výživného. Domáhá-li se však rodič, aby soud rozhodl o tom, že zletilému dítěte již právo na poskytování výživného nenáleží (tedy . Související předpisy: 99/1963 – občanský soudní řád Právní věta: I. Soud v řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí se (vedle zkoumání podmínek podle § 24 odst. 1, 2, případně podle § 24a odst. 1, 2 zákona o rodině) omezí pouze na zjištění, zda byl ve smyslu § 26 cit. zákona naplněn požadavek pravomocné úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti. Vyjdou-li v průběhu rozvodového řízení najevo skutečnosti, jež budou zakládat úvahy o změně poměrů ve věci péče o nezletilé, nic sice nebude bránit rozvodovému soudu, aby dal z úřední povinnosti podnět soudu péče o nezletilé k zahájení (nového) řízení v uvedené věci, avšak sama tato skutečnost …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Budete mít zájem:  Alergie Na Mléčnou Bílkovinu U Kojence?

Úryvek z textu:

… opodstatnění, poněvadž odvolací soud v dané věci rozhodoval o odvolání matky proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé děti (již) po rozvodu manželství rodičů těchto dětí, a v tomto směru zaujal (v odůvodnění) následující právní názor . Související předpisy: 89/2012 – občanský zákoník Merito Určení výše výživného při nezávislé činnosti rodičů

Klíčové slová: výživné, nezávislá činnost, výše odměn

Právní věta: Při posuzování vyživovací povinnosti rodičů, kteří mají příjem z jiné, než závislé činnosti rozhodovací praxe vychází především z daňového přiznání povinného, peněžního deníku, předložených faktur a účetních dokladů k posouzení druhu jednotlivých výdajů a toho, zda se jedná o náklady nutné pro dosažení a udržení příjmu, či k výši odměn vyplácených podnikateli pro osobní potřebu. Lze vycházet vedle zprávy finančního úřadu o základu daně a daňového přiznání o výši zaplacené daně správně vycházel z peněžního deníku, kdy výdaje na pořízení vozidel formou leasingových splátek, počítače a lednice po …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… čerpaných pro osobní spotřebu (vyšší než jaká by činila podle ustanovení § 85a zákona o rodině) postačovala k závěru o zvýšení výživného, odvolací soud proto nevycházel z fikce stanovené v § 85a zákona o rodině. 45. Obdobně Krajský soud v Praze v . Související předpisy: 40/2009 – trestní zákoník Právní věta: Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi vypořádal i s další námitkou dovolatelky, že manžel způsobil dluhy, a to ve svém rozsudku ze dne 3. října 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006 (uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2007, č. 3, str. 113), v němž Nejvyšší soud uvedl: „S ohledem na konkrétní okolnosti určitého případu nelze obecně vyloučit ani možnost přikázat celý zůstatek společného dluhu účastníků (včetně jeho příslušenství) k úhradě každému z nich rovným dílem (např. došlo-li zaviněním obou účastníků k vyššímu nárůstu dluhu a nelze odhadnout, jak dále poroste a kdy bude splacen). Naopak lz …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… nezletilé dítě účastníků a že platí pouze běžné výživné a že odmítl požadavek žalované na zvýšení výživného, neboť žalované nic nebrání v tom, aby podala návrh na zvýšení výživného v opatrovnickém řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které je podle jejího názoru . Právní věta: Podle § 696 odst. 2 obč.zák. nedošlo-li ke sjednání nájemného dohodou, může pronajímatel písemně navrhnout nájemci zvýšení nájemného. Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zvyšuje se nájemné počínaje třetím kalendářním měsícem od doručení návrhu. Nesdělí-li nájemce pronajímateli písemně do dvou měsíců od doručení návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o určení nájemného, které je v místě a čase obvyklé. Výši nájemného soud určí ke dni podání návrhu …Právní věta je zkrácená. Pro zobrazení celé právní věty se zaregistrujte na 14 dní bezplatně nebo přihlaste.

Úryvek z textu:

… .878,- Kč měsíčně. Tento dodatek, jak z něho dále vyplývá, adresoval jen  žalovanému (žalované dle vyjádření žalující strany návrh na zvýšení výživného adresován a odeslán nebyl)  a vyzval jej k vyjádření souhlasu  či nesouhlasu s ním . Žalobce doložil doručenkou pošty od tohoto . Související předpisy: 89/2012 – občanský zákoník

1 2 3 4 5 … 20 nasledující

Rozšířená syntax Následující operáty a modifikátory mohou být použity, jestliže používáte rozšiřující vyhledávání: • operát NEBO: hello | world • operát NE: • hello -world • hello !world • hledání fráze: „hello world“ • příbuzný výraz: „hello world“~10 • shoda kvora: „the world is a wonderful place“/3 • striktní pořadí: aaa

Ústavní soud k posuzování majetkových poměrů při návrhu na zvýšení výživného

18.11.2015 | Zbyněk Drobiš,

DŮCHODY A DÁVKY

Při soudním sporu o zvýšení výživného by měly soudy komplexně posuzovat majetkové poměry povinné osoby a řádně provést dokazování k zajištění spravedlivého rozhodnutí. Návrh na zvýšení výživného byl předmětem sporu, který rozhodoval Ústavní soud a jehož rozhodnutí si dnes představíme k tématice vymáhání výživného.

Soudní spory o zvýšení výživného jsou poměrně časté a každá ze stran má taktiku k prosazení svých argumentů. Bohužel namísto dohody rozvedených rodičů o dobrovolném zvýšení výživného svým dětem, rozhoduje soud rozsudkem, kdy jedna ze stran se bude obvykle cítit jako vítěz a druhá jako poražená.

Máte soudem stanovené výživné, avšak protistrana výživné nehradí? Může být dlužníkovi zabaveno řidičské oprávnění nebo zahájeno trestní stíhání v případě nehrazení výživného? Více se dočtete v článku: Vymáhání dlužného výživného.

Soudní spory o zvýšení výživného

Spor, který v konečném stádiu rozhodoval Ústavní soud, projednával případ, kdy nezletilé děti byly rozsudkem soudu svěřeny po rozvodu do výchovy matky a otec byl povinen přispívat na jejich výživu částkou ve výši 1.500,- Kč měsíčně na každé z nich.

Matka později podala návrh na zvýšení tohoto výživného s odůvodněním, že musela vyklidit nemovitost otce a sobě a dětem zajistit bydlení, jelikož otec odmítal s nimi uzavřít nájemní smlouvu a soužití s otcem bylo konfliktní.

Otec s argumentací matky nesouhlasil.

Soud prvního stupně zvýšil výživné na 5.500,- Kč měsíčně pro každé z nezletilých dětí pro podstatnou změnu poměrů s ohledem na vystěhování matky s dětmi z nemovitosti otce. Soud prvního stupně v rámci dokazování dovodil, že stanovená výše výživného vychází ze schopností, možností a majetkových poměrů otce, přičemž otec by mohl po odchodu matky s dětmi část nemovitosti pronajímat.

Otec podal proti rozsudku odvolání, které odůvodnil zejména tím, že jeho jediným reálným příjmem je invalidní důchod, další příjmy jsou pouze nahodilé a volný byt lze pronajímat pouze po jednotlivých pokojích.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a stanovil výživné pro každé z nezletilých dětí na částku 2.500,- Kč měsíčně.

Odvolací soud došel k závěru, že hlavním příjmem otce je invalidní důchod a ostatní příjmy jsou pouze nahodilé vzhledem k jeho zdravotnímu stavu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly nezletilé děti jakožto stěžovatelky ústavní stížnost. Stěžovatelky poukazovaly, že odvolací soud nedostatečně zhodnotil celkovou majetkovou a životní situaci otce, jelikož příjmy otce jsou údajně vyšší, než otec dokládá.

Stěžovatelky dále argumentovaly, že otec se účastnil dovolené v Jižní Americe, kdy z příjmů uváděných v soudním řízení by si otec nemohl dovolit takovou dovolenou a zároveň vytýkaly odvolacímu soudu, že neustanovil znalce nebo se nedotázal realitních kanceláří ve věci tržního nájemného volného bytu.

Jak je to s náklady neúspěšné exekuce při vymáhání dlužné exekuce? Více se dočtete na: – link Vymáhání výživného: Kdo hradí náklady neúspěšné exekuce?

Nález Ústavního soudu

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek odvolacího soudu.

Ústavní soud v rámci svého odůvodnění rozhodnutí uvedl, že odvolací soud vycházel pouze ze zjištěných příjmů otce, aniž by zhodnotil jeho celkové majetkové poměry a možnosti, kdy odvolací soud dostatečně nezhodnotil skutečnost, že otec nezletilých dětí je vlastníkem nemovitosti, která mohla mít hodnotu několika milionů. Ústavní soud tedy dovodil, že odvolací soud neposoudil veškeré hlediska potřebná k posouzení majetkových poměrů otce.

K tomuto Ústavní soud: „Jak ostatně potvrdil Krajský soud v Praze i ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, vědomě nevzal v potaz skutečnost, že otec nezletilých je majitelem nemovitosti. Z obsahu spisu, konkrétně z vyjádření otce (č. l. 157), jednoznačně zaznělo, že předmětný „dům byl pojištěn v roce 2005 na 5 mil.

Kč a pojistka v této výši nadále trvá“. Z pohledu dopadu na meritum věci tedy nešlo o zanedbatelnou částku.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu však nijak nevyplynulo, proč nepokládal na rozdíl od soudu prvního stupně za významné, vzhledem k velikosti a k předpokládané výši ceny nemovitosti, objasnit její hodnotu a posoudit možný výnos z jejího využití efektivním způsobem.“

Kompletní znění citovaného nálezu Ústavního soudu naleznete pod sp. zn.: II.ÚS 671/09 na jeho webových stránkách www.usoud.cz. Budete-li řešit případ návrhu na zvýšení výživného, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.

Při určení výživného se hodnotí příjmy a majetek, ale i potenciální možnosti

Soud prvního stupně na návrh matky svěřil nezletilou dceru do její péče a otci stanovil povinnost přispívat na výživu dívky měsíčně částkou 12 000 Kč, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Polovina měla jít k rukám matky.

Dalších 6000 Kč pak na účet nominálně zajištěného finančního produktu zřízeného na jméno nezletilé u některého bankovního ústavu v ČR, ke kterému bude mít matka zřízené právo poskytování výpisů o stavu účtu do nabytí zletilosti dcery.

Celková částka přišla otci jako moc peněz a odvolal se. Odvolací soud mu vyhověl a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že mu uložil přispívat po určitou dobu na výživu nezletilé částkou 4000 Kč měsíčně a od určité doby jen částkou ve výši 2500 Kč měsíčně.

To se zase nelíbilo matce, a tak napadla rozhodnutí odvolacího soudu ústavní stížností.

Proč matka bojovala za alimenty ve výši 12 000 Kč?

Uvedla v ní, že se o nezletilou dceru stará od jejího narození sama. Otec o ni neprojevuje žádný zájem. (Od narození se s ní otec setkal jen třikrát, jak zjistil soud, přičemž mu matka ve styku vůbec nebránila, naopak ho vyzývala k zájmu o dceru.) Je projektový manažer a podnikatel v oblasti ekologických dotací.

Je společníkem dvou obchodních společností. V té první působí jako zprostředkovatel dotací (za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2014 měla obrat 9,4 mil. Kč). Otec působil jako zakladatel a až do doby, která krátce předcházela narození nezletilé, kdy převedl 70 % podílu na svého účetního, i jediným společníkem.

Druhá společnost provozuje malou solární elektrárnu, v níž má otec podíl 40 %. S ohledem na jeho majetkovou situaci matka navrhovala stanovení vyživovací povinnosti na jejich nezletilou dceru v částce 12 000 Kč měsíčně.

Tomuto návrhu soud prvého stupně vyhověl, neboť dovodil, že výdělkový potenciál otce se pohybuje okolo částky 80 000 Kč.

Matka uvedla, že v řízení před soudem prvého stupně otec namísto předložení relevantních účetních výkazů společností předložil jím získané znalecké posudky na ocenění jeho podílů ve společnosti. Dle těchto posudků jsou podíly otce v podstatě bezcenné.

Budete mít zájem:  První Evropskou destinací nejvyšší kvality v Česku se stalo České Švýcarsko

Podíl 30 % v první společnosti, která i dle vyjádření samotného otce dosahovala ročního obratu 7 mil. Kč, ocenil na 900 Kč, podíl ve druhé společnosti, která, jak už bylo uvedeno, provozuje solární elektrárnu, shledal zcela bez ekonomické hodnoty.

Při výslechu znalce u soudu znalec sám připustil nedostatečnou znalost účetnictví. Převod podílu 70 % v první společnosti na někdejšího účetního je s ohledem na okolnosti případu nutné považovat za zcela účelový krok.

Odvolací soud však znaleckým posudkům uvěřil a k pravděpodobné účelovosti převodu jeho podílu nepřihlédl.

Přečtěte si také: Výživné na děti musí platit i podnikatel ve ztrátě

Zákonná pravidla pro výživné

Podle ust. § 913 odst. 1 nového občanského zákoníku (NOZ) jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

Podle ust. § 915 NOZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů; toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je ve smyslu ust. § 913 odst.

2 NOZ třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec.

Jak rozdílně soudy vyhodnotily příjmy a možnosti otce?

Soud prvého stupně při posouzení majetkových poměrů, možností a schopností otce z provedeného dokazování zjistil, že byl v období od dubna 2007 do března 2008 zaměstnán u Státního fondu životního prostředí ČR a v březnu 2008 jeho čistý příjem činil 29 185 Kč. Příjmy z jeho samostatné výdělečné činnosti v roce 2012 dosáhly částky 670 000 Kč a v roce 2013 částky 368 000 Kč, výdaje v daňovém přiznání uplatňoval paušální částkou.

Obrat první obchodní společnosti za rok 2012 činil 2 150 237 Kč a za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2014 činil 9 412 850 Kč. Znalecké posudky, které předložil otec soudu, soud označil „za vypovídající jen zčásti o ekonomické situaci“ obchodních společností.

Ve své výpovědi u soudu znalec uvedl, že ocenil pouze movitý majetek společností a dále podle předložených účetních dokladů, rozvahy a závěrky k 31. 3. 2014 reálnou hodnotu aktiv a pasiv obchodní společnosti, přičemž tímto způsobem dospěl k závěru, že první společnost je předlužená.

Současně však měla tato společnost prostředky na zaplacení závazků ve výši přesahující 5 milionů korun na svém bankovním účtu.

Soud dále zjistil, že člověk, na něhož otec 70 % ze svého původního 100% podílu převedl, prakticky nezná jiné spolupracovníky společnosti, nekomunikuje ani se zákazníky.

Ani otec, ani společník předvolaný jako svědek nedokázali soudu ve svých výpovědích označit jedinou zakázku, kterou by společnost získala přičiněním druhého společníka. Soud prvého stupně z toho dovodil, že čistý příjem otce z podnikatelské činnosti může činit zhruba 80 000 Kč měsíčně.

Vyšel přitom předně ze sedmiapůlmilionového ročního obratu první obchodní společnosti, z něhož určil zhruba 20 % jako reálný výdělek otce (tedy cca 1,5 mil. Kč ročně před zdaněním).

Soud sám tedy charakter obchodní činnosti společnosti, který je především odrazem schopností a výdělečných možností otce, označil pro její vysoký obrat za reálně velmi výnosný.

Za velmi nepravděpodobnou označil situaci, že by účast ve společnosti pro otce, který je zakladatelem této společnosti, působí ve stejné oblasti po delší dobu a který pro působení v této společnosti ukončil svou prosperující samostatnou výdělečnou činnost v tomto oboru, nezajišťovala nadprůměrný příjem.

Exekutorský úřad na Praze 6 nejsou nudné kanceláře, ale pěkné pracoviště s uměleckými kousky. Podívejte se v naší galerii

Soud druhého stupně ze shodných skutkových zjištění dovodil, že celkový měsíční příjem otce za rok 2013 činil částku 39 558 Kč měsíčně. Od data 1. 1. 2014 pak jako relevantní výši měsíčního příjmu otce stanovil částku 27 898 Kč.

V obou případech soud zohlednil příjem z pracovního poměru u první společnosti ve výši 17 225 Kč čistého a příjmy, které v předchozích letech dosahoval samostatnou výdělečnou činností, kterou se rozhodl dále nevykonávat.

Soud dále přihlédl k další vyživovací povinnosti k další nezletilé dceři a k její matce, s nimiž sdílí společnou domácnost. Znalecké posudky soud zhodnotil jako zpracované zcela správně.

Pro stanovení výživného je podle soudu podstatné, zda vůbec a v jakém rozsahu může obchodní podíl přinést v konkrétním období příjem. Majetková účast na obchodních společnostech podle názoru soudu pro otce v rozhodném období žádný zisk nepředstavovala.

Vzhledem k tomu, že hospodaření korporace vykazovalo neuhrazené závazky, nebylo podle názoru soudu možné rozhodnout o rozdělení zisku mezi její společníky. Prostředky na účtu společnosti ve výši cca 5 milionů korun jsou částkou nižší, než jakou představovaly její závazky.

Určení tržní hodnoty podílu by navíc bylo bez efektivního dopadu na posouzení možností otce, protože jej nelze donucovat, aby za účelem stanovení co nejvyššího výživného svůj majetek, který v budoucnu může nést profit, prodal.

Zcela jistě podle názoru soudu nelze vycházet z ročního obratu korporace jako podkladu pro kalkulace příjmu otce z činnosti korporace.

Matkou namítaná účelovost převodu podle odvolacího soudu z žádného z provedených důkazů nevyplývá.

Odvolací soud tak dospěl oproti rozhodnutí soudu prvého stupně k rozdílnému právnímu názoru, který vyústil ve velmi podstatnou změnu výše výživného (rozdíl v jeho výši činí od 1. 1. 2014 částku 9500 Kč měsíčně).

Nevzdal se otec majetkového prospěchu, aby snížil výživné?

Klíčové se tak pro daný případ jeví posouzení otázky, zda vliv otce v první společnosti, podíl na jejím fungování, příjem a benefity příznivě ovlivňující jeho životní úroveň, které pro něj z této společnosti plynou, případně by mohly plynout, otec neuvádí či nesnižuje s vidinou ovlivnění výše vyživovací povinnosti.

Soud prvého stupně dospěl k závěru, že se tak zřejmě stalo, a proto za relevantní pro stanovení výše výživného považoval i obrat společnosti. Vedla ho k tomu celá řada skutkových zjištění.

Soud druhého stupně konstatoval, že majetková účast na obchodní společnosti pro otce žádný zisk nepředstavovala, neboť nebyl schopen ovlivnit, zda zisk společnosti bude mezi společníky rozdělen. Soud druhého stupně však opomněl zjišťovat, jak k této situaci došlo a zda se tímto postupem otec nevzdal bez důležitého důvodu výdělečné činnosti či majetkového prospěchu.

Byl to přece především sám otec, který se rozhodl převést 70 % obchodního podílu na účetního.

Vysvětlení pohnutek, které ho k tomu vedly, tvrzených otcem, totiž realizace závazku vůči tichému společníkovi, plynoucích ze smlouvy o tichém společenství, na níž podpisy nejsou úředně ověřeny, by soud mohl považovat za dostačující, pokud by byly podloženy i dalšími skutkovými zjištěními.

Tak k tomu však v posuzované věci nebylo.

Vzhledem k pochybnostem plynoucím z dosud provedeného dokazování, které formuloval soud prvého stupně, by zejména bylo namístě zjišťovat, zda tvrzený vklad tichého společníka dle smlouvy o tichém společenství skutečně odpovídal jeho reálným zásluhám, jakým způsobem byl jím vyplacený peněžitý vklad zaúčtován a jakým způsobem byl v mezidobí vyplácen jeho podíl tichého společníka.

Dále pak soud druhého stupně nijak nevysvětlil existující pochybnosti o tom, jaký je i nyní podíl nového společníka na fungování společnosti, když se podle svých slov setkává s otcem jen jedenkrát měsíčně, ostatní pracovníci společnosti jej neznají, jen někteří z nich se s ním setkali na večírcích pořádaných společností.

Se zákazníky společnosti se druhý společník nezná, neboť s nimi komunikuje výhradně otec.

Údajný hlavní přínos druhého společníka pro společnost měl spočívat podle tvrzení obou v nasměrování potenciálních zákazníků na společnost, ani otec, ani nový společník si však na opakovaný dotaz soudu prvého stupně nebyli schopni vzpomenout na jediný konkrétní kontakt, který by druhý společník společnosti poskytl.

Pokud soud druhého stupně použil úvahu o tom, že hospodaření korporace vykazuje neuhrazené závazky ve výši přesahující 5 milionů korun (zároveň však i jen o něco málo nižší prostředky na bankovním účtu), pro něž nelze rozhodnout o rozdělení zisku mezi společníky, opomněl se zabývat otázkou, jaká je povaha neuhrazených závazků, z jakého důvodu jejich hrazení po splatnosti dosud nikdo nevymáhal a zda je skutečně namístě je upřednostnit i v naznačených okolnostech případu.

Jako podstatné se jeví rovněž posouzení důvodů, které otce, zakladatele obchodní společnosti, jejího jednatele a původně i společníka se 100% obchodním podílem, který dle výpisu z obchodního rejstříku i po převedení 70 % podílu zastupuje sám při jednáních obchodní společnosti, setrvává v podřízeném postavení vůči druhému společníkovi. Zda by neměl být v souvislosti s jeho jednoznačně deklarovaným know-how, které je zcela jistě hlavním zdrojem a hybatelem ekonomické situace společnosti, otec spíše soudem veden k lepšímu využití svého potenciálu.

Závěr odvolacího soudu o tom, že nelze zohledňovat obrat či majetkový podíl otce na obchodní společnosti, stejně tak jeho konstatování, že úvahy soudu prvého stupně o účelovosti převodu jsou jen spekulací, je tak předčasný. Postupem soudu došlo k porušení ústavního práva na soudní ochranu, proto Ústavní soud svým nálezem I.ÚS 1356/16, ze dne 12. 9. 2016, rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Mohlo by se hodit: Jak vymáhat výživné, aby vás to nestálo žádné peníze?

Shrnutí významu nálezu ÚS

Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti z úřední povinnosti komplexně zjišťovat.

Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp.

z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného

.

Mezi otázky, které by měl soud v této souvislosti řešit, spadá i otázka, zda vliv povinného ve společnosti s ručením omezeným, podíl na jejím fungování, příjem a benefity příznivě ovlivňující jeho životní úroveň, které pro něj z této společnosti plynou, případně by mohly plynout, povinný neuvádí či nesnižuje s vidinou ovlivnění výše vyživovací povinnosti. (Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. I.ÚS 1356/16, ze dne 12. 9. 2016)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector