- Názory v oblasti výživy jsou někdy rozporuplné a mnohdy se ani samotní odborníci neshodují.
- Týká se to i frekvence jídla, tedy kolikrát denně jíst a jaké pauzy by měly být mezi jídly.
- Někteří nutriční poradci doporučují jíst i 7x denně, jiní naopak tvrdí, že stačí jíst jen 2x denně.
- Kde je tedy pravda?
STOB již 30 let doporučuje jíst 3-5x denně podle toho, jak Vám to vyhovuje a také podle skladby vašeho jídelníčku. Základní pravidlo zní: Musíme jíst tolikrát, abychom neměli hlad.
Dbejte na skladbu vašeho jídelníčku
Jeden z nejsilnějších pocitů hladu vnímáme při nízké hladině glukózy v krvi. Čím vyrovnanější hladinu cukru v krvi máme, tím delší pauzy mezi jídly si můžeme bez pocitu hladu dovolit.
Obecně je vhodné vybírat potraviny s nižším glykemickým indexem (zelenina, luštěniny, celozrnné pečivo a přílohy), které tolik nerozhoupou hladinu cukru v krvi jako potraviny s vysokým glykemickým indexem (např. sladkosti, limonády, bílé pečivo, popcorn, pufované chlebíčky, některé fastfoodové pokrmy apod.). Tabulky s GI naleznete v sekci Tipy pro vás.
Do každé porce zařazujte i bílkoviny (libové maso, ryby, šunka, čerstvé sýry, tvaroh, cottage, neslazené zakysané mléčné výrobky, vejce apod.). Bílkoviny mají ze všech živin nejvyšší sytící efekt a nejdéle se tráví, proto efektivně oddalují pocity hladu.
Pokud si tedy dáte k snídani například bílou housku s džemem, která má vysoký glykemický index a je velmi chudá na obsah bílkovin, budete mít za chvíli hlad a je třeba si dát dopolední svačinku. Pokud si dáte pečivo celozrnné se zdrojem bílkovin a tuků, výkyvy glykémie budou menší, a taková snídaně vás zasytí na delší dobu a vydržíte třeba až do oběda.
Každý je jiný
Při rozhodování kolikrát denně jíst hraje roli samozřejmě i vaše osobnost a vaše zvyky.
Někteří si rádi připraví 5 porcí denně. Příprava je neobtěžuje, ba naopak, nebo např. nemají rádi pocit přeplněného břicha a raději si dají více menších porcí. Vězte, že ujíst vše potřebné ve 3 jídlech za den už je při správně sestaveném jídelníčku (bohatém na zelninu, mléčné výrobky apod.) docela dřina 🙂
Jiní ale třeba berou jídlo jen jako „plnivo“, které je zdržuje od práce či jiných aktivit, a nechtějí věnovat tolik času jeho přípravě. Pokud jim vyhovuje jíst 3x denně a netrpí mezi jídly hladem, je to naprosto v pořádku.
Žádné extrémy
Nedoporučujeme však žádné extrémy.
Je určitě zbytečné jíst například každé 2 hodiny. Díky této radě se stává, že můžete přestat rozlišovat jednotlivé porce a uzobáváte v průběhu celého dne. Dnes už je diagnostikována dokonce nová porucha příjmu potravy tzv. nibbling – uždibování.
Naopak nedoporučujeme ani porce úmyslně vynechávat, s cílem snížit příjem energie a trpět proto hlady či hypoglykemií.
Hlavní jídla ano, svačiny jsou dobrovolné
Určitě nevynechávejte hlavní jídla (tj. snídaně, oběd a večeře), ale zařazení svačin je čistě na vás.
Pokud jste zvyklí jíst třikrát denně a máte vyvážený jídelníček, nenuťte se do pěti jídel denně. Zejména dopolední svačina není nutná. Odpoledne už je častěji mezi obědem a večeří delší pauza, pokud byste měli hlad, tak je vhodné odpolední svačinu zařadit. Stejně tak pokud se chystáte odpoledne věnovat nějaké pohybové aktivitě, tak by vám mohla energie ze svačiny přijít vhod.
Energetické rozložení
Uvedené energetické rozložení je jen rámcové a vy si jej můžete upravit dle osobních potřeb. Určitě ale doporučujeme pohlídat velikost večeře, která by neměla přesahovat 1/3 denního energetického příjmu. Častou chybou bývá nízký příjem energie v průběhu celého dne a „přecpávání se“ před spaním.
Jak můžete vidět v tabulce, základním a největším jídlem dne by měl být oběd, proto si na něj vždycky (i v pracovním shonu) udělejte čas a neodbývejte se. Kvalitní a vyvážená strava během dne zvyšuje i váš pracovní výkon a budete mít dostatek energie i na případné odpolední nebo večerní sportování.
Neméně důležitým jídlem dne je také snídaně, která je potřeba pro správné nastartování celého dne. O tom už ale brzy v jedné z dalších výzev…
Pro lepší představu uvádíme i příklad hodnot jednotlivých jídel při denním energetickém příjmu 6000 kJ.
Počet porcí | snídaně | svačina | oběd | svačina | večeře |
3 | 30 % příjmu energie 1800 kJ | 40 % příjmu energie 2400 kJ | 30 % příjmu energie 1800 kJ | ||
4 | 30 % příjmu 1800 kJ | 35 % příjmu 2000 kJ | 10 % příjmu 600 kJ | 25 % příjmu 1600 kJ | |
5 | 20 % příjmu 1200 kJ | 5-10 % příjmu 600 kJ | 35 % příjmu 2000 kJ | 10 % příjmu 600 kJ | 25-30 % příjmu 1600 kJ |
Shrňme si to tedy
Sledujte spíše signály vašeho těla než striktní, často neodborné rady.
Při jakékoliv životní změně mějte na paměti, že by měla vést k tomu, aby se vám žilo lépe.
VIDEO: Odbornice ukázaly, jak by se mělo vařit pro pacienty. Souhlasíte?
Autorkou prvního nemocničního menu je Renata Lukášová, která se podílí na zlepšování školního stravování a je také ambasadorkou mezinárodního hnutí Food Revolution Jamieho Olivera pro Českou republiku.
„Chceme ukázat, že i když se vaří ze základních a čerstvých surovin bez polotovarů, bez náhražek a dochucovadel, je možné vejít se do surovinového limitu 69 Kč bez DPH za den (obvyklá denní cena jídel pro pacienta, pozn. red.) a lze najít položky, které budou lidem chutnat,“ říká Lukášová, která je zároveň manažerkou restaurace Timeout v Nových Butovicích, kde jí s přípravou menu pomáhali šéfkuchaři Tomáš David a Aleš Pelka.
Do čtyřchodového menu zakomponovali suroviny, které se v nemocnicích stále příliš nevidí – quinou, ječné kroupy nebo kari.
„Pro někoho mohou být tyto suroviny netradiční, ale to neznamená, že to nevyzkouší. Pokud je jídlo uvařeno dobře, pak si myslím, že argument podbízet se pacientům koblihou neobstojí. Je nutné používat přirozené suroviny, nikoliv náhražky,“ říká.
Podle Lukášové je důležité, aby pacienti, kteří se chtějí uzdravit, měli dostatečný příjem vitamínů. „A to vám kobliha nezajistí, to jsou prázdné kalorie,“ tvrdí.
Připouští však, že vařit pro stovky pacientů je náročné. „Vařit velkokapacitně je těžké, je to jedna z nejtěžších disciplín v gastronomii. Samozřejmě se projevují i finanční limity na suroviny.
Ale i přesto se dá vymyslet zdravé jídlo, které bude lidem chutnat. Je to o organizaci práce a kreativním přemýšlení.
Je třeba se zamyslet nad tím, co je důležitější, zda zdraví pacienta, nebo pár korun navíc,“ míní Lukášová.
Podívejte se na přípravu nemocničního menu podle Renaty Lukášové:
Renata Lukášová je ředitelka projektu Fresh and Tasty, který se zabývá školním stravováním. Denně jeho kuchařky a kuchaři uvaří přes šest tisíc jídel pro školy a firmy. Je také ambasadorkou mezinárodního hnutí Food Revolution Jamie Olivera pro Českou republiku.
|
Výzvu připravit nemocniční menu přijala i výživová poradkyně Štěpánka Čápová, podle které je největším nešvarem nemocnic nadměrné využívání pečiva.
„Mnoha nemocničním jídelníčkům pečivo doslova vládne – od snídaně, přes svačiny, po večeře.
Problémem je i hodně jednoduchého cukru v nejrůznějších termixech, pribiňáčcích, pudincích a dezertech, které v jídelníčku nejsou kvůli ničemu jinému, než aby pacienta dosytily,“ říká Čápová.
Fakt, že se nemocnice snaží nabízet pacientům jídlo zejména s ohledem na to, aby jej vůbec snědli, podle ní nemůže být univerzální výmluva. „Člověk se jde do nemocnice léčit a kdo jiný by mu měl ukázat, že mu v tom může pomoci i strava, než nemocnice a zdravotničtí pracovníci?“ ptá se Čápová.
Na nemocniční stravě se podle ní podepisují a tamní nastavené normy na energetické hodnoty jídel, které jsou prý příliš vysoké.
„Pro běžného člověka je téměř nemožné sníst to ve zdravé stravě, protože by jí bylo zkrátka příliš velké množství.
Když chcete naplnit tahle čísla, tak přesně musíte pacientům nandat rohlíky, vysočinu, marmeládu, koblihu a termix, abyste se na tyhle hodnoty dostaly,“ vysvětluje Čápová.
Právě dodržení těchto norem, které byly součástí zadání redakce, ji donutilo zahrnout do složení obědového chodu 300 gramů ječných krup, ač sama přiznává, že by to jen málokdo snědl. Pacient, který většinu času proleží na posteli, však podle ní tak velkou dávku energie nepotřebuje a dostatek živin dostane i z menšího množství zdravější stravy.
Nemocnice by se měly podle Čápové zaměřit na to, aby v každém jídle bylo alespoň malé množství zeleniny a dostatečné množství bílkovin.
Argument, že většinu pacientů tvoří starší lidé, kteří jsou zvyklí na svoje, podle Čápové neobstojí. I ona totiž použila k přípravě oběda kroupy, o nichž tvrdí, že je starší pacienti dobře znají. „To jsou suroviny, které naše babičky běžně jedly, jenom se na ně na nějakou dobu zapomnělo a nahradily se mraky bílé mouky, pečivem, těstovinami a brambory,“ dodává Čápová.
Podívejte se na přípravu nemocničního menu podle Štěpánky Čápové:
Výživová poradkyně Štěpánka Čápová je autorkou knihy Úspěšná změna stravovacích návyků. Pravidelně přispívá na svůj blog a pracuje s klienty, kterým pomáhá změnit zažité omyly, jichž se při sestavování vlastních jídelníčku dopouštějí. Více se o ní můžete dozvědět na stepankacapova.cz
|
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 17. května 2018. Anketa je uzavřena.
Hodnocení nutriční terapeutkyJídlo dobré, ale nepoužitelné
K oběma jídelníčkům se vyjádřila nutriční terapeutka pražské Ústřední vojenské nemocnice Ivana Šišková, která ve velkém rozhovoru pro iDNES.cz už dříve vysvětlovala, jak to se stravou v nemocnicích chodí.
„Nemůžeme si dovolit porušit hygienické zásady a nechat kvasit ječné kroupy pro přípravu nějaké rainbowl a také si nemyslím, že je vhodné sestavit jídelníček pro průměrného pacienta nad šedesát let z potravin a názvů, o kterých pravděpodobně nikdy neslyšeli,“ okomentovala Šišková první z uvedených jídelníčků od Renaty Lukášové.
Gastroenterolog Pavel Kohout a výživová poradkyně Margit Slimáková |
Neumí si představit ani přípravu crudité (výraz převzatý z francouzštiny, kterým se označují malé kousky čerstvé zeleniny), které by zaměstnanci nemocnice měli krájet pro stovky pacientů. „Nemluvě o tom, jak by se to potom zvládlo vydat na páse, kde se musí vydat třeba šest set jídel za hodinu a půl,“ uvedla Šišková.
„Energeticky i obsahem živin jídelníček odpovídá stravě pro pacienta, který nemá žádné dietní omezení.
Problém ale vidím ve využitelnosti bílkovin, které pochází zhruba ze 75 % z rostlinných zdrojů, přičemž je v rámci využitelnosti doporučováno zachovat poměr rostlinných a živočišných zdrojů 1:1,“ uvedla Šišková.
Co se týče pokrmů Štěpánky Čápové, jídelníček se Šiškové líbí, nicméně jí nepřipadá prakticky použitelný v nemocnici, kde se připravují jídla ve velkém, nějakou dobu trvá, než se dostanou k pacientovi, a je potřeba naservírovat přibližně šest set jídel za hodinu.
Byli jste v nemocnici spokojeni s jídlem, nebo vám nechutnalo? Napište nám svoji zkušenost nebo pošlete fotku jídla na adresu [email protected].A nebo sdílejte fotky jídel pod hashtagem #jidlovnemocnicich |
V nemocniční kuchyni nevládne kuchař, ale nutriční terapeut
Při přípravě nemocniční stravy má poslední slovo nutriční terapeut. V jihlavské nemocnici jich pracuje sedm. Výživový specialista se stará o žaludky pacientů a kolegů-zaměstnanců nemocnice. Denně musí v malé kanceláři naplánovat jídelníček pro 1.500 strávníků.
Hlavním požadavkem pro jídlo uvařené v nemocnici je nutriční vyváženost a správná velikost. Pacienti se špatnými stravovacími návyky by se v nemocnici měli naučit, jak velké porce jsou pro ně vhodné. Tak to aspoň popsala ve zkratce jedna z nutričních terapeutek jihlavské nemocnice Jitka Turňová.
Dieta, která nesníží vaši váhu
Každé jídlo v nemocnici je dieta. Výživový specialista musí propočítat každou dietu, každou porci. Základ dietního systému je dán, od něj se odvíjí modifikace jednotlivých diet. V jihlavské nemocnici denně připravují takových diet až 90. „Ale pozor, nejedná se o redukční diety,“ usmívá se Jitka Turňová.
Každému hospitalizovanému pacientovi určí stravu lékař. Nutriční terapeut naplánuje konkrétní jídelníček. On vymýšlí, z čeho a co se bude vařit.
„Každý pacient, který u nás je a nemá extrémní stravovací omezení, si může být jistý, že pokud sní naše odpovídající množství, které mu podáváme, má zajištěny všechny makronutrienty v podobě množství bílkovin, tuků a sacharidů,“ upozorňuje Jitka Turňová.
Dieta každého pacienta je evidována ve speciálním programu. Jste vegetarián po operaci v dutině ústní? Nutriční terapeutka to ví, informaci zpracuje a zapíše na speciální kartičku, která dorazí na váš stůl na tácu společně s jídlem, které je určeno jenom pro vás.
Vaření na stovky a tisíce
500 litrů kávy? 300 litrů hovězího vývaru? V nemocniční kuchyni to není problém.
Denně se v ní uvaří 1.500 jídel. Velká hala je rozdělena na několik kójí a najdete v ní stejné přístroje jako v jakékoli jiné velké kuchyni. Jen je vše trochu větší.
Například káva se vaří v pětiset litrové vaně. A hovězí vývar? „Jako doma, hovězí kosti spařit, dát studenou vodu, přidat kořenovou zeleninu a pěkně táhnout.
Žádná chemie,“ ukazuje 500 litrů hovězího vývaru šéfkuchař Jaroslav Burian.
Jídlo na tabletu
Než uvařené jídlo skončí na stole před pacientem, projede se na pásu na tabletu, jak se v jihlavské nemocnici tácům s jídlem říká. Této činnosti se říká kompletování.
Hlavní roli hraje pás, který je podobný výrobnímu pásu v továrně. Na každé straně stojí několik zaměstnanců kuchyně. Každý ví, co a kdy má na talíř naložit. „Na začátku pásu dá referentka na prázdný tác kartičku s názvem diety. Kuchař přesně ví, co má na talíř naložit,“ vysvětluje vedoucí nutriční terapeutka jihlavské nemocnice Blanka Leidemanová.
Kuchař na konci pásu narovná tablety do skříně, která udržuje jídlo teplé. V těchto skříních speciální auto uvařené jídlo dopraví na jednotlivá oddělení.
autor: Tamara Pecková
Vysokou kulinařinu ve špitále nečekejte, požitky zabíjí dieta
Je zřejmé, že nemocnice nebudou nikdy aspirovat na michelinskou hvězdu. Přesto se nemocnice sami svých pacientů ptají, dotazy na stravu jsou i pevnou součástí pravidelných anket hodnotících celkovou úroveň zařízení.
Ostatně podle Lenky Černíkové z Health Care Institute, který teď v únoru spustil již desátý ročník sledování spokojenosti a bezpečnosti v českých nemocnicích, bývá strava na prvním místě v oblasti návrhů na zlepšení.
Konkrétně pacienti požadují větší porce a větší pestrost stravy.
Kde tedy bývají s jídlem nejspokojenější? „Nejlépe tuto oblast hodnotí hospitalizovaní pacienti Fakultní nemocnice v Motole, dále pak Thomayerovy nemocnice a Ústřední vojenské nemocnice v Praze,“ sdělila Lenka Černíková.
Například z jiného průzkumu Kvalita očima pacientů vychází co do kvality jídla z pražských nemocnic nejlépe Homolka, nejhůře Thomayerka.
Podle autora projektu Tomáše Raitera ale všechny sledované nemocnice patří k těm nadprůměrným.
Větší výběr? Jedině s nadstandardem
Jen málokterá z oslovených nemocnic nabízí „běžným“ pacientům možnost výběru. Širší nabídka jídel je určena pacientům na nadstandardních pokojích.
Takovou možnost nabízí například Bulovka, v Motole je na výběr ze dvou jídel na oběd a večeři, daleko širší výběr (za příplatek 200 korun na den) je k mání na Královských Vinohradech.
„V této kategorii má pacient možnost výběru až ze sedmi druhů snídaní, pěti druhů obědů a čtyř večeří,“ říká mluvčí nemocnice Lukáš Matýsek. Pestřejší menu pro pacienty na lepších pokojích chce zavést Ústřední vojenská nemocnice.
Kolik jídel denně pacientům vydáte? Jaké jsou náklady na suroviny na celodenní stravu pro jednoho pacienta? Jakou máte od pacientů na stravu odezvu?
|
Jídelníček v nemocnicích: blafy za stovku denně?
Když paní Štěpánce k obědu v nemocnici nabídli zelené fazolky s prorostlým uzeným masem, nevěřila svým očím. Myslela si, že by po operaci břicha měla dostat nějakou lehčí, dietnější stravu.
Jídlo odmítla a požádala manžela, aby jí přinesl piškoty a dětské přesnídávky. Také paní Janě čočka s párkem v porodnici příliš „nejela“.
Na oběd si pak vzpomněla v noci, kdy všechny kojící matky konejšily nafouklá miminka.
Jsou tyto příklady běžné, nebo patří k výjimkám a na dramatičnosti nabývají s odstupem času ve vzpomínkách? Jak je to se stravou v ostravských nemocnicích?
Vlastní příprava
Mluvčí ostravské fakultní nemocnice Tomáš Oborný uvedl, že jídlo tu pro pacienty i zaměstnance připravují ve vlastním provozu.
„Naši pacienti dostávají stravu pětkrát denně. U pacientů, kteří mají diabetickou dietu, a u speciální výživy je navíc druhá večeře,“ vyjmenoval Oborný s tím, že denně stravovací provoz nemocnice zajistí přes tři tisíce obědů plus snídaně a večeře pro pacienty.
„Rozlišujeme základní, speciální a standardizované dietní režimy. V těchto kategoriích je dalších třicet poddiet, vždy podle diagnózy pacienta. Na tvorbě jídelníčků se podílejí nutriční terapeuti, kteří sledují a připravují vhodnou skladbu a kontrolují finální stav,“ upřesnil Oborný.
Pacienti, kteří nemají dietní omezení v souvislosti se zdravotním stavem, si vybírají jídlo z jídelníčku vždy na další den. „Máme připraveny varianty vegetariánské stravy, nabídku pro pacienty, kteří nejedí vepřové nebo hovězí maso.
Snažíme se vyhovět pacientům i v oblasti náboženského vyznání,“ tvrdí Tomáš Oborný.
Dodal, že pokud pacient chce a zdravotní stav to dovoluje, může využít i výběrovou variantu, která je s doplatkem. „Toto ovšem není prakticky využito,“ podotkl mluvčí.
Vítkovice: na každém oddělení nutriční specialistka
Ve Vítkovické nemocnici Ostrava, patřící do zdravotnické skupiny Agel, stravování zajišťuje externí firma. Vedoucí nutriční terapeutka Marie Kohutová uvedla, že jídlo se připravuje v souladu s dietním systémem nemocnice, který odpovídá potřebám jednotlivých oddělení nemocnice. Jídelní lístky předem schvaluje vedoucí lékař nutričního týmu nemocnice.
„Dietu stanoví vždy lékař podle aktuálního stavu pacienta. Pacienti dostávají stravu standardně pětkrát denně. Při metabolických onemocněních jako je diabetes nebo u výživné diety navíc podáváme druhé večeře formou přídavku pečiva nebo ovoce,“ popsala Kohutová s tím, že nutriční terapeutky pracují na každém lůžkovém oddělení.
„Je běžné, že si pacienti mohou ve spolupráci s nutriční terapeutkou stravu sami vybírat.
Samozřejmé jsou individuální jídelní plány u pacientů s potravinovými alergiemi, nesnášenlivostí některých druhů potravin či vyznáváním jiného alternativního způsobu výživy a filozofie,“ upřesnila Kohutová.
Dodala, že speciální dietní postupy mají ve Vítkovické nemocnici upraveny u obézních pacientů po bariatrických operacích a po operacích v dolní části trávicího traktu.
Fifejdy: Budeme si vařit sami
Také v Městské nemocnici Ostrava je strava podávána pětkrát denně. Podle nutriční terapeutky Ivy Rekové dostávají ještě druhou večeři diabetici a pacienti s výživnou dietou zejména na rehabilitaci, ortopedii a děti.
„Večeře jsou studené. Výjimku tvoří geriatrické šetřicí diety, tekuté diety a dieta batolecí, při kterých se podává teplé jídlo.
Speciální diety jsou bez příplatku, vaří se individuálně bezlepková, bezlaktózová, vegetariánská, upravené diety pro alergiky, máme i výběrovou dietu, která je dle ordinace lékaře,” vysvětlila nutriční terapeutka s tím, že v průměru má nemocnice dvacet diet.
Jídlo zatím dodává externí firma. To by se ale mělo změnit. Ředitel nemocnice Tomáš Nykel uvedl, že je v plánu ukončení smlouvy se současným dodavatelem.
„Postupně chceme obnovit přístrojové vybavení kuchyně, které je ve velmi špatném stavu, a nejspíše od poloviny letošního roku si začneme vařit sami. Hlavním smyslem rozhodnutí je jak zvýšení kvality jídla, tak i nezanedbatelný ekonomický přínos,“ vysvětlil Nykel.
POSTŘEH MIRKY CHLEBOUNOVÉ
Když jídlo není k jídlu… O nechutných „blafech“ a nepochopitelných výživových kombinacích podávaných v nemocnicích kolují legendy. Každý by si asi vzpomněl na nějaké jídlo, které se za jeho hospitalizace jíst nedalo a připomínalo spíš filmové amarouny chutnající návštěvníkům z budoucnosti než vyváženou a hodnotnou stravu, která má posílit nemocný organismus.
Vzpomínám si, jak si po jednom pobytu v nemocnici známá povzdechla: Kéž bych jednou umřela doma, ne ve špitále, kde od pacientů berou stovku na den, a přitom je krmí jako vepře. Znám však i spokojené lazary, kteří snědli všechno s poznámkou: Co byste chtěli za ty prachy? Sto lidí, sto chutí, není možné zavděčit se všem. A když se vám to nelíbí, stěžujte si.
V tom s nimi souhlasím.
Kliente, ozvi se!