Nedávný experiment amerického biologa Shoukhrata Mitalipova, o kterém najdete v aktuálním Respektu text pod titulkem Vystřihnout zdravé embryo, oživil debatu o tom, zda se mají vědci pokoušet trvale pozměnit lidskou dědičnou informaci.
Mitalipovovi se zřejmě (výsledky se ještě musí potvrdit) podařilo odstranit z lidského embrya mutaci, která způsobuje závažné dědičné onemocnění srdce.
Kdyby se z takového embrya narodilo dítě, byl by o bez nadsázky první geneticky modifikovaný člověk a změna v jeho dědičné informaci se bude přenášet do dalších generací.
Dosud bylo něco takového kvůli možným rizikům i etickým námitkám nepřijatelné, ale řada vědců stále hlasitěji argumentuje tím, že metoda by mohla pomoci lidem, kteří mají v genech zakódovánu dědičnou nemoc a chtějí mít zdravého potomka.
Vloni jsme o těchto otázkách hovořili s americkou bioetičkou Lindou MacDonald Glenn, které by nevadily trvalé zásahy do dědičné informace člověka, do lidské zárodečné linie. V souvislosti s Mitalipovovým experimentem přinášíme rozhovor se zastánkyní opačného pohledu, německou etičkou a teoložkou Hille Haker, bývalou poradkyní Evropské komise, která mimo jiné působí na katolické výzkumné Loyolské univerzitě v Chicagu.
Řekla jsem tam dvě věci. Jelikož jsme poprvé v situaci, kdy jemná a přesná editace genů začíná být technicky možná, potřebujeme čas, abychom upravili mezinárodní legislativu. Konsensus, že do lidské zárodečné linie nemáme zasahovat, byl v 90.
letech velmi silný, ale během posledních deseti nebo patnácti let se rozpadl, nebo je aspoň jen velmi křehký. Navrhla jsem proto moratorium na výzkum. Účastníci summitu ale nebyli – mám-li to říct jemně – této myšlence nakloněni. Obviňovali mě z nejrůznějších věcí.
Přesto si myslím, že jsem měla pravdu.
Proč ale zakázat i výzkum na embryích, jehož výsledkem nemůže být narození živého dítěte? Summit se dohodl, že klinické experimenty zatím nebudeme dělat. Nestačilo by to?
Hille Haker • Autor: Archiv Hille Haker
Vědci pokaždé tvrdí, že potřebují základní výzkum, který s aplikacemi nemá nic společného. O aplikacích mluvme později, říkají. Jenže mezi základním a aplikovaným výzkumem nevede jasná hranice.
Jaká jsou tedy rizika editace lidských genů?
Celá debata se dosud soustředila na rizika a na obavy o bezpečnost. Já bych ale chtěla nejprve mluvit o něčem jiném. Zásahy do lidské zárodečné linie dávají smysl, pouze pokud se domníváme, že mít geneticky příbuzné dítě je absolutní lidské právo. Jestliže takové právo neexistuje, pak je alternativou dárcovství spermií nebo vajíček.
Představte si pár, který má cystickou fibrózu. Oba partneři musí být nemocní, už to je celkem vzácné. Oba to musí cítit tak, že mají právo mít geneticky příbuzného potomka, protože jinak by pro ně bylo logickou volbou zmíněné dárcovství.
A v mnoha jiných případech, než je tento, mohou partneři zvolit preimplantační genetickou diagnostiku v rámci umělého oplodnění, která postižená embrya vyřadí.
Jsou však nemoci, kdy preimplantační diagnostika – na rozdíl od editace genů embrya – nepomůže.
Biologové a lékaři tvrdí, že v některých případech k editaci genů alternativy neexistují. Já to zpochybňuji: alternativy neexistují pouze tehdy, pokud už na začátku vyloučíte dárcovství.
Proč chápeme narození biologicky příbuzného dítě jako absolutní právo lidí, kteří trpí dědičnou nemocí nebo k ní mají dispozici? Tomu nerozumím. Třeba pokud jde o cystickou fibrózu, průměrná délka života mužů s touto nemocí je 38 let a žen 36 let.
Než tedy jejich dítě dospěje, bude pravděpodobně sirotek. A přes to všechno se cystická fibróza uvádí jako modelový příklad, kdy metoda může pomoci.
A co z toho vyvozujete?
Příběh o nutnosti pustit se do modifikování lidské zárodečné linie dává možná smysl v laboratoři, ale když jej zasadíme do sociálního kontextu, stává se z něj naprostá fantazie. Než tedy začneme mluvit o bezpečnosti, chtěla bych diskutovat o celém narativu, proč musíme tyto metody začít používat.
Respekt 37
Proč se rozpadl konsensus, že to nemáme dělat?
Když se kolem roku 2014 objevila nová, velmi přesná metoda editace genů CRISPR, někteří z lidí, kteří ji vyvinuli, třeba Jennifer Doudna (americká molekulární bioložka, hlavní postava objevu nové technologie – viz Respekt 3/2016), sami žádali moratorium na aplikace této technologie. To mě překvapilo.
Volání po moratoriu mi připadalo jako odklon od přímého zákazu, který tehdy platil již řadu let. Zdálo se mi, že je dávno jasné, že novou technologii můžeme používat jen k výzkumu na zvířatech nebo k modifikování lidských tělesných buněk, protože pak se změna DNA nepřenáší do dalších generací.
K modifikování lidské zárodečné linie nikoliv.
Nešlo spíše než o zákaz o dobrovolnou dohodu vědců?
Nešlo. Trvalé změně dědičné informace člověka stojí v cestě dvě hlavní právní překážky. Jednak deklarace UNESCO z roku 1997 (Univerzální deklarace o lidském genomu a lidských právech, pozn. aut.), podle níž se do lidské zárodečné linie nemá zasahovat.
Vznikla ovšem v době, kdy takové zásahy ještě nebyly technicky možné, debatovalo se tehdy hlavně o klonování člověka. Je to samozřejmě jen vágní deklarace UNESCO, přesto ale víc než dobrovolná bariéra, kterou by si vědci uložili sami. Druhou překážkou je pak Úmluva z Ovieda, k níž se připojila většina evropských zemí.
Ta rovněž zapovídá trvalé zásahy do lidské dědičné informace.
Vraťme se ještě k tomu, proč by vlastně měly trvalé změny být nebezpečné.
Nejsem přírodovědec ani odbornice na odhad rizik. Nicméně děti, které se takto narodí, budou muset být po celý život monitorovány. Nebudeme vědět, jestli je metoda bezpečná, dokud samy nebudou mít děti – a možná i dokud se nenarodí děti jejich dětí. Nezjistíme to až do druhé nebo třetí generace.
Důvodem pro monitoring dětí bude obava, že jsme zanesli do DNA nechtěné mutace?
Jistě. Rodiče budou muset podepsat, že jsou ochotni nechat své budoucí děti testovat. Pokud to odmítnou, nevím, co vědci udělají. Oni budou potřebovat data.
Obvykle se v takových případech snaží rodiče motivovat k podpisu upozorněním, že až děti dospějí do věku, kdy se mohou rozhodovat samy, budou moci testy odmítnout.
Ale i pak jim budou vědci velmi silně doporučovat, aby nepočaly vlastní děti normálním způsobem, ale prostřednictvím asistované reprodukce IVF, aby bylo včas možné zjistit, co se stane s dědičnou informací v další generaci. Pro děti to znamená zátěž.
Není vykoupena tím, že budou zdravé?
Tak mnozí vědci a lékaři argumentují. Ale já pořád nevidím důvod, proč by neochota mít dítě počaté pomocí darované spermie nebo vajíčka byla něčím, co přebije všechny argumenty. Jsme připraveni a ochotni odsunout práva budoucích dětí na druhé místo, protože chceme, aby editace genů byla volbou pro postižené páry. Opravdu nevidím, jak bych to jako etička mohla ospravedlnit.
Nejsem proti IVF, asistovaná reprodukce byla zavedena jako pomoc párům, které nemohou mít dítě žádnou jinou cestou. Nejsem zásadně ani proti zničení embrya v odůvodněných případech. Nepokládejte mě za katolickou fundamentalistku, to rozhodně nejsem, právě naopak.
Jistě můžeme mluvit i o adopcích, ale každopádně nepatřím do tábora, který tvrdí, že všechno zlo pochází už z IVF. Asistovanou reprodukci lze ospravedlnit. Kladu si ovšem otázku, proč se o modifikacích lidské zárodečné linie mluví právě teď.
Mám podezření, že vědcům nejde o hypotetický pár postižený dědičnou nemocí, který touží přivést na svět vlastního biologicky příbuzného potomka a kterému chtějí pomoci. Jde jim o vylepšování člověka.
To – myslím – popírají. Argumentují tím, že to ani nejde: třeba míru inteligence neovlivňuje mutace v jediném genu, je výsledkem souhry velmi mnoha genů, takže ovlivnit ji genetickými zásahy je nemožné.
Jsou ovšem věci, které by ovlivnit šly, třeba množství svalové hmoty. Přečtete si zprávu americké Národní akademie věd z letošního února. Ta již k vylepšování člověka otevřela dveře. Kategoricky jej nevylučuje.
Říká sice Ne teď, ale v budoucnu, pokud to bude bezpečné. Ta zpráva je nicméně jasným rozchodem s velmi opatrnými závěry summitu ve Washingtonu. Mezi summitem a jejím vydáním přitom neuběhlo o mnoho víc než rok.
To mě zneklidňuje.
Metoda CRISPR • Autor: Archiv
Vadí vám také jako etičce, že Shoukhrat Mitalipov nevyužil při svém pokusu embrya zbylá po asistované reprodukci, ale sám si je vyrobil? Vytvořil tedy embryo jen kvůli výzkumu a pak jej zničil.
Zajímavá otázka. Když jsme před nějakými deseti lety diskutovali o kmenových buňkách, argumentovala jsem, že může být dokonce v jistém smyslu lepší si embrya pro výzkum vytvářet.
Zaobírala jsem se myšlenkou, že bychom jim říkali para-embrya, aby se zdůraznilo, že jsou opravdu jen pro výzkum a nikdy nesmějí být vložena do dělohy.
Myšlenka se neujala, nicméně vytváření embryí pro výzkum mi nevadí, snažím se v téhle věci držet při zemi a hledět na to pohledem případných rodičů.
Jak to myslíte?
Jak určíme morální status embrya? Existují dva extrémní přístupy: podle jednoho embryo není nic víc než buňky, které jej tvoří, tak proč kolem toho dělat povyk. Druhý extrémní názor říká, že bychom měli s embryi zacházet podobně, nebo dokonce stejně jako s lidskými bytostmi. Myslím, že oba krajní pohledy jsou špatné.
Ignorují to, odkud embrya pocházejí – ze stejného zdroje je totiž odvozen i jejich morální status. Embrya se vztahují k budoucím rodičům, rodičům dětí, které se z nich narodí. Místo budoucích dětí tedy radši mluvím o budoucích rodičích.
A čím vzdálenější embrya od potenciálních rodičů jsou, tím méně je vnímám jako něco, co patří do morálního společenství těchto rodičů.
Co z toho vyplývá?
Je to vratký postoj a nevím, jestli je přesvědčivý. Vychází ze skutečnosti, že dokud embrya nemohla existovat mimo lidské tělo, byla součástí našich příbuzenských vztahů, byla příbuzná minimálně matce.
My jsme embrya z tohoto kontextu vyjmuli a musíme teď být velmi opatrní – na jedné straně nevylít s vaničkou i dítě, na druhé nepřeceňovat vztahy, které zanikly.
Pokud se souhlasem dárců pohlavních buněk vytvoříme embryo pro výzkum, myslím, že příbuzenský vztah je natolik poškozen, že už vlastně neexistuje.
Embrya zbylá po IVF, která leží na klinikách v kapalném dusíku a nikdo je už nepotřebuje, jsou také velmi vzdálena od svých rodičů.
Ano. Je tu hodně šedých zón, o kterých moc nepřemýšlíme. Na druhou stranu nedávno vyšel v Süddeutsche Zeitung článek o embryích zbylých po IVF, za jejichž udržování musí páry platit každých šest měsíců. Ptali se potenciálních rodičů, jak se k tomu staví. Zbavit se embryí, nechat je zničit, bylo pro ně těžší, než bych čekala.
Hille Haker vede katedru křesťanské etiky na katolické výzkumné Loyolské univerzitě v Chicagu, působí také na Frankfurtské univerzitě. Je prezidentkou Societas Ethica, evropské společnosti pro výzkum v etice.
V letech 2005–2015 byla členkou Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích (EGE) při Evropské komisi. Zabývá se bioetikou, sociální a feministickou etikou a etikou v literatuře.
Dříve byla profesorkou katolické morální teologie na Teologické fakultě Harvardovy univerzity.
Záchrana druhů i léčba neplodnosti? Vědci vypěstovali umělé spermie | Věda
Čínští vědci vypěstovali v laboratoři myší samčí pohlavní buňky. Zdá se, že svítá šance pro léčbu neplodnosti mužů, záchranu vymírajících druhů i šlechtění hospodářských zvířat.
Embryonální kmenové buňky vypěstované v laboratoři z buněk velmi raného embrya slouží biologům jako univerzální buněčná surovina. Neomezeně se množí, a pokud jim vědci vytvoří odpovídající podmínky, promění se v jakýkoli ze zhruba 230 typů buněk dospělého organismu.
Vědci doufají, že z nich vypěstují typ buněk, který pacientům chybí nebo špatně plní své úlohy v organismu. V současnosti vyvíjejí lékaři postupy, při kterých mají buňky vypěstované z embryonálních kmenových například zacelit poraněnou míchu.
Recept neznámý
Správný recept pro pěstování některých typů buněk z univerzální buněčné suroviny ale současná věda nezná. Platí to i o spermiích. Před čtyřmi roky donutili japonští vědci myší embryonální kmenové buňky, aby v laboratoři vykročily na cestu ke spermiím. Buňky však dokončily vývoj jen poté, co vědci laboratorně získaný buněčný „polotovar“ transplantovali do varlat neplodných myšáků.
Čínští vědci, které vedl Ša Ťia-chao z univerzity v Nankingu, nyní dovedli laboratorní proměnu myších embryonálních kmenových buněk na spermie mnohem dál.
Výsledkem jejich pokusů popsaných ve vědeckém časopise Cell Stem Cell stále není plnohodnotná spermie poháněná vpřed bičíkem. Číňané vypěstovali malé kulaté buňky.
Když je ale vnesli do zralých myších vajíček, narodily se z takto vzniklých embryí zdravé myšky podobně jako po oplození vajíčka spermií.
Zneklidňující nejasnosti
Pokus čínských vědců na sebe strhnul pozornost sdělovacích prostředků po celém světě. Přináší řešení neplodnosti mužů? Ještě zdaleka ne! Jako výchozí surovina posloužily v čínském experimentu buňky nesoucí dědičnou informaci embrya.
Pokud by se vědcům povedlo zopakovat tento úspěch s lidskými embryonálními kmenovými buňkami, nesly by vzniklé pohlavní buňky dědičnou informaci lidského zárodku použitého k tvorbě těchto buněk.
Neplodnému muži by však k narození jeho biologicky vlastního dítěte nepomohly.
K tomu by museli vědci postup modifikovat. Nejprve by odebrali neplodnému muži tělní buňky, například buňky pokožky.
Ty by pak postupem, za který získal japonský biolog Šinja Jamanaka v roce 2012 Nobelovu cenu, proměnili v univerzální buněčnou bílkovinu. Teprve z těchto buněk by vypěstovali pohlavní buňky použitelné pro početí dítěte umělým oplodněním.
Nikdo dnes nedokáže zaručit zdárný konec této procedury. Je možné, že vhodnou recepturu budou vědci hledat ještě dlouhé roky.
I nad současným postupem se vznášejí otazníky. K proměně v pohlavní buňky vytvořili doktor Ša a jeho spolupracovníci myším embryonálním kmenovým buňkám příhodné podmínky tím, že je smísili s buňkami odebranými z varlat myšáků a do živného roztoku přidávali výluh z podvěsku mozkového skotu. Obě klíčové ingredience nejsou jasně definované, a pokud je připraví jiný tým, nemusí recept fungovat.
„Jen bůh ví, co v tom všechno je, ale zjevně je to dobrý materiál,“ komentovala kultivační systém Číňanů v rozhovoru pro vědecký týdeník Science americká bioložka Mary Ann Handelová z kalifornského výzkumného ústavu Jackson Laboratory.
Trnitá cesta k léčbě neplodnosti
Další nejasnost panuje kolem teploty, za jaké proměna embryonálních kmenových buněk na pohlavní buňky proběhla. Číňané uvádějí, že buňky pěstovali při 37 °C.
Tak vysokou teplotu ale samčí pohlavní buňky savců nesnášejí. Samci savců mají varlata v šourku právě proto, že pak spermie vznikají za optimální teploty kolem 34 °C.
Není jasné, proč vysoká kultivační teplota laboratorně pěstované buňky nepoškodila.
Ani ve chvíli, kdy se vědcům podaří najít správnou recepturu pro proměnu tělních buněk neplodných mužů ve spermie, nebude technika zralá pro praktické použití. Lékaři se budou muset nejprve přesvědčit, že vzniklé pohlavní buňky nejsou defektní. Po myších proto zřejmě přijdou na řadu opice.
Zdaleka nebude stačit, aby se po oplození „umělými spermiemi“ narodila zdravá mláďata. Vědci budou narozená zvířata sledovat i v pokročilém věku a zjišťovat, jestli více netrpí nějakými zdravotními komplikacemi, například rakovinou, kardiovaskulárními chorobami či degenerací mozku.
Bude nutné prověřit několik po sobě jdoucích generací, aby se nestalo, že se negativní efekt „umělých spermií“ projeví třeba až u vnoučat či pravnoučat.
Mnohem dřív se proto můžeme dočkat praktického uplatnění postupů u zvířat. Vědci bymohli například vypěstovat spermie z buněk samců kriticky ohroženého druhu, kteří jsou už staří a nedokážou se přirozeně rozmnožovat. Podobně by mohl postup zajistit produkci spermatu vynikajících plemeníků hospodářských zvířat, kteří se ocitli za zenitem plodnosti.
Etické otazníky
V humánní medicíně bude případné zavedení metody záviset i na zodpovězení řady etických otázek.
Představme si například muže, který nemá spermie, protože se jako chlapec musel podrobit léčbě zhoubného nádoru vyvolaného vážným dědičným defektem.
Měli by pro něj vědci vyrobit spermie z „přeškolených“ kožních buněk i v případě, kdy hrozí, že děti zdědí po otci defekt DNA silně zvyšující riziko onemocnění rakovinou?
Je namístě vyrobit spermie třeba osmdesátiletému neplodnému muži, aby zplodil děti, i když je vysoce pravděpodobné, že se o ně nebude moci starat až do jejich dospělosti? Máme právo vytvářet spermie mužů, kteří jsou po smrti, ale zůstaly po nich živé buňky? Tyto a mnohé další etické otazníky bychom měli vyřešit dřív, než bude technika plně zvládnutá a zralá pro uvedení do praxe.
Vědci tvrdí, že uměle vytvořili lidské spermie
V budoucnu by se tak mohlo zlepšit léčení neplodnosti
Newcastle – Pomoc při léčení mužské neplodnosti do budoucna slibují britští vědci z Univerzity v Newcastlu. Oznámili, že se jim jako prvním na světě podařilo vytvořit lidské sperma z kmenových buněk.
Jejich článek publikoval odborný časopis Stem Cells and Development. Vědci však uvádějí, že jim potrvá nejméně pět let dalších výzkumů, než by se jejich technika mohla dostat do nemocnic.
Proměnlivé kmenové buňky
Badatelé využili kmenové buňky odebrané z několikadenních mužských zárodků, tedy obsahujících chromozomy X a Y. Chemickými látkami a dalším působením v laboratoři je přiměli k postupné proměně přes několik stadií až do podoby mužských spermií.
Kmenové buňky se dokážou přetvořit do různých buněk lidského těla a počítá se s jejich využitím v medicíně budoucnosti při tvorbě lidských tkání pro opravu poškozené míchy či nemocných orgánů, jako například srdce či slinivky břišní.
„Naše poznatky umožní vědcům do detailně zkoumat novými způsoby, jak se spermie vyvíjejí, což pomůže lépe porozumět příčinám mužské neplodnosti,“ řekl šéf výzkumného týmu, profesor Karim Nayernia, pro server BBC.
Pochybnosti zůstávají
Skutečnost, že vědci využili kmenové buňky z lidských zárodků, ukazuje, že jsou skutečně teprve na začátku výzkumu. Pro léčení neplodnosti by bylo samozřejmě zapotřebí vytvářet spermie z kmenových buněk dospělého neplodného muže – ty jsou však mnohem méně proměnlivé než buňky z embrya.
Někteří vědci vyslovili pochybnosti, zda vytvořené spermie, přestože mají ocásky a dokážou plavat, mohou skutečně správně fungovat a oplodnit ženské vajíčko. To by měly ukázat teprve další pokusy, které nepochybně vzbudí složité etické otázky.
Je to nemorální?
Už nynější výzkum s lidskými kmenovými buňkami, přestože je v Británii povolen, vyvolal námitky. „Je to příklad nemorálního šílenství. Životaschopná lidská embrya byla zničena, aby se mohlo vytvořit sperma, kolem nichž jsou velké pochybnosti o jejich zdraví a životaschopnosti,“ uvedla pro BBC Josephine Quintavalleová, zakladatelka etické organizace Corethics.
Profesor Karim Nayernia již v roce 2006 vytvořil sperma z kmenových buněk myší a oplodnil jím myší vajíčka. Jak však připomíná časopis New Scientist, narozené myšky zemřely do pěti měsíců (běžně se laboratorní myši mohou dožít až dvou a půl roku). Ve spermatu se totiž zablokovaly některé významné geny.
Tuto potíž Nayernia odstranil tím, že nechal myší buňky při přeměně ve sperma dozrávat ve varlatech. A pracuje i na tom, aby totéž dokázal přímo ve zkumavce v laboratoři.
Většina mužů v bohatých zemích nebude mít do roku 2045 žádné spermie. Toto jsou chemikálie, které snižují plodnost
Americká vědkyně upozorňuje, že lidstvu hrozí ztráta plodnosti.
- Sdílet
- Uložit Uložené
- Sdílet Sdílet článek
Zdroj: Unsplash / Kelly Sikkema
Zdroj: Unsplash / Kelly Sikkema
Americká vědkyně Shanna Swanov varuje svět před hrozivým osudem. Minulý týden jsme informovali o tom, že chemikálie ve vzduchu způsobují například úbytek spermií či zmenšování penisů.
Vyplývá to z výzkumu Swan. To ale není všechno. Podle odbornice je docela možné, že většina lidí bude do roku 2045 neplodná.
Bez umělého oplodnění nám tedy hrozí zásadní snižování populace, vysvětlila v rozhovoru pro Guardian.
Děti bez umělého oplodnění budeme mít jen těžko
Profesorka environmentální medicíny dlouhodobě studuje trendy v plodnosti. Již v roce 2017 zaznamenala, že průměrný počet spermií mužů ze západních zemí klesl na méně než polovinu za posledních 40 let.
Nyní vydala novou knihu s názvem Count Down (Odpočítávání), ve které hovoří o závažné hrozbě. Menší penisy ani zdaleka nebudou náš největší problém, podle ní totiž klesá celková plodnost lidí.
Tvrdí, že vědci zaznamenali důkazy o klesající plodnosti. Není to jen proto, že odkládáme rodičovství, ani to nezpůsobuje jiný životní styl než v minulosti.
Lidé si podle ní myslí, že důvod nemůže být spojen s chemikáliemi, ale opak je pravdou. „Neříkám, že jiné faktory to neovlivňují.
Ale chemikálie hrají klíčovou kauzální roli,“ řekla pro Guardian a zdůraznila, že jsou přímo důvodem těchto změn.
Otěhotnět totiž mají problém i mladé páry, není to tedy způsobeno jen stárnutím či odkládáním rodičovství. Podle vědkyně se změnila i plodnost žen. V některých částech světa je průměrná žena ve věku přibližně 20 let méně plodná než její babička, když jí bylo 35 let.
Předplať si REFRESHER+ a získej další výhody
Tento článek dočteš bezplatně, ale s předplatným REFRESHER+ získáš přístup k více než 1869 zamknutým článkům a dostaneš další benefity.
VÍCE O PŘEDPLATNÉMKdykoli ho jednoduše zrušíšS REFRESHER+ můžeš získat tyto benefityVÍCE
Zdroj: Unsplash / Kelly Sikkema
Které chemikálie škodí?
Za nejhorší přitom označuje chemikálie, které napodobují nebo nějak zasahují do sexuálních hormonů lidského těla, jakými jsou estrogen a testosteron.
Tyto umožňují rozmnožování, ale chemikálie dokáží tělu namluvit, že jich má dostatek. Produkce hormonů tak přirozeně klesá, ačkoli by neměla.
Jde zejména o ftaláty a bisfenoly či perfluoroalkylové látky (PFAs), které chemici přezdívají trvalé chemikálie, protože se nedají ze životního prostředí odfiltrovat.
Najdeš je navíc všude: v plastových obalech, nádobách na jídlo či ve složení některých kosmetických produktů. Toxické látky způsobující neplodnost dokonce obsahují i koberce nebo elektronika. Ve Spojených státech amerických je objevili i v moči novorozenců, kteří byli umytí různými šampony a ošetřeni krémy či dětskými pudry.
„Nynější stav plodnosti ohrozí přežití lidstva,“ píše ve své knize Shanna Swan. Dodává, že jsme v globální existenční krizi. V rozhovoru pro Guardian zdůrazňuje, že situace je velmi vážná. Podle ní, pokud bude aktuální trend pokračovat, do roku 2045 bude mít medián mužů počet spermií na nule. Většina párů bude proto muset využít umělé oplodnění, pokud budou chtít mít děti.
Máme šanci to zvrátit?
Swan kritizuje přístup USA k chemikáliím: prakticky je netestují a považují všechny za bezpečné. Systém v EU je podle slov odbornice sice nedokonalý, ale alespoň do nějaké míry si na bezpečnost dáváme pozor.
„Chemický průmysl musí začít produkovat chemikálie, které mohou být použity v každodenních předmětech a nejsou hormonálně aktivní,“ navrhuje řešení. Nemůžeme ale vyměnit nebezpečnou látku za takovou, kterou jsme netestovali. „Stalo se to s různými ftaláty, s BPA a se zpomalovači hoření – a je to nepřijatelné.“
Dokonce ani nápisům na produktech nemůžeš úplně věřit. Pokud je něco označeno jako „BPA free“, znamená to, že v produktu není BPA, ale nezaručuje ti to, že nepoužili bisfenol S nebo F, což jsou náhradní a netestované varianty. Stejné produkty bez ftalátů mohou obsahovat něco nového, co zatím regulace a zákazy nezahrnují.
„Lidé v reprodukčním věku, zejména ti, kteří plánují mít děti, by si měli být vědomi, že vše, co přinesou do svých domovů, má potenciál obsahovat tyto chemikálie.
“ Podle Swan existuje možnost, jak si dávat velký pozor.
Doporučuje jíst co nejvíce nezpracovaných potravin (tedy vařit si přímo ze surovin), nepoužívat teflon nebo cokoli potřené ochrannou vrstvou a nepoužívat v mikrovlnce plastové nádoby.
Rovnět i tvá kosmetická rutina by měla být jednoduchá, podle možností bez parfemace a zejména s bezpečnými ingrediencemi. Ověřit si je můžeš na INCIdecoder (zkopírovat složení produktu) nebo na webu neziskovky Environmental Working Group.
Má ale pro lidi i dobrou zprávu. Věří, že situaci ještě můžeme zvrátit. Jsme vynalézaví a máme všechny možnosti pro to, abychom to změnili.
Důležité je ale rozeznat problém v systému a najít odhodlání udělat změnu.
Většina varování expertky na životní prostředí a plodnost se týká lidí z bohatých zemí ze Západu, ale časem se bude týkat i rozvojových zemí. Testování a přísnější pravidla jsou podle ní jedinou cestou.
Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět. News
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Odhalen překvapivý způsob pohybu spermií. Vědci se celých 350 let pletli
Spermie je zásadní pro oplodnění takřka každého živého organismu na naší planetě, včetně lidí. Aby se člověk mohl rozmnožit, musí jeho spermie překonat vzdálenost ekvivalentní výstupu na Mount Everest, aby oplodnila vajíčko. Spermie jsou k tomuto úkolu velmi dobře uzpůsobeny.
Mají pohyblivý ocásek, který jim umožňuje pohybovat se kupředu. Přesto pokaždé nějakých 50 milionů spermií selže a k vajíčku se nedostane. To je potenciální pětinásobek populace České republiky. V jedné dávce spermatu.
Zkrátka a dobře, pouze jediná spermie se dokáže dostat k cíli, oplodnit vajíčko a dát vzniknout novému životu.
Mikroskop odhalil nový svět
Spermie jako taková byla objevena v roce 1677, ale trvalo další dvě stovky let, než se vědci shodli na tom, jak vlastně lidský život vzniká. Preformacionalisté například věřili, že každá spermatozoa zahrnuje malého miniaturního člověka, takzvaného homunukula. Měli za to, že vajíčko poskytuje jen prostor pro spermii, aby vyrostla.
Na druhé straně stáli epigenesisté, kteří tvrdili, že jak muži, tak ženy přispívají k formování nové bytosti stejnou měrou a poznatky v 17. století poskytovaly více důkazů právě pro tuto teorii. Jak se ale ukazuje, s přelomovými zjištěními ohledně lidské reprodukce stále není konec. Nové vědecké poznatky totiž přinesly nečekaná fakta, podle kterých nás spermie celou dobu klamaly.
První důležité informace ohledně reprodukční medicíny přinesl objev mikroskopu. Jeden z prvních vynalezl Antoni van Leeuwenhoek, a to právě v 17. století.
Pyšnil se kuličkou roztaveného skla, které bylo pečlivě vyleštěno, aby vytvořilo mocnou čočku. Některé z nich potom dokázaly zvětšovat předměty více než 270krát.
Z dnešního pohledu je přitom těžko uvěřitelné, že dalších 200 let tato technologie zaznamenala jen minimální vývoj.
Leeweunhoekův objev mu umožnil stát se jedním z prvních průzkumníků mikroskopického světa, kdy pozoroval bakterie, jádra buněk a také spermie. Když je poprvé objevil, popsal je jako “žijící mikroskopické organismy, které mají ocas, pomocí něhož plavou hadovitým pohybem, jako úhoři ve vodě“.
Je poměrně překvapivé, že naše poznání spermií se od té doby v podstatě nezměnilo. Každý, kdo dnes použije moderní mikroskop, pravděpodobně učiní ten samý závěr: spermie plavou kupředu tím, že vrtí ocáskem ze strany na stranu. Teď se ale přeci jen ukazuje, že jsme se v pohybu spermií mýlili celých 350 let.
Příslib pro léčbu mužské neplodnosti
Vědecký tým složený z předních kapacit z Velké Británie a Mexika se do zkoumání spermií pustil s využitím nejmodernější 3D mikroskopické technologie. A podařilo se mu matematicky rekonstruovat rychlý pohyb spermií ve třech rozměrech.
Opravdu důkladné zkoumání spermií není úplně snadné. Kromě toho, že jsou velmi malé – jejich ocásek měří polovinu šířky vlasu, ale navíc jsou také velmi rychlé. Spermie dokáže udělat více než 20 “plaveckých temp” za méně než vteřinu.
Vědcům se ale skutečně podařilo pohyb spermií rekonstruovat a zjistili, že jejich ocásek je jakoby rozviklaný a vrtí se pouze do jedné strany. Takový způsob by ale spermie odsoudil ke krouživému pohybu.
Jak se však ukazuje, spermie se dokázaly adaptovat a plavou kupředu. Zároveň se totiž jakoby kutálí. Při zkoumání pod klasickým 2D mikroskopem to pak vypadá, že spermie ocáskem vrtí ze strany na stranu.
Nové poznatky pohybu spermií každopádně nejsou jen nějakou vědeckou hříčkou, ale skýtají nové naděje k rozkrytí stále početných tajemství lidské reprodukce.
Vzhledem k tomu, že u více než poloviny neplodných párů se zjistí, že příčina neplodnosti je na straně muže, porozumění pohybu spermie je zásadní pro diagnostické metody identifikace nezdravých spermií.
To by mohlo vést ke zlepšení plodnosti, případně efektivnějšímu procesu umělého oplodnění tím, že se podaří vybrat nejkvalitnější spermii.
- Iluzi plavání spermie zachytili vědci na tomto videu.
- A zde je 3D pohled s novými poznatky.
- Foto: Freepik