V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

Depresi a úzkostné poruchy řadíme mezi civilizační choroby. V současném světě čelíme tlaku na výkon. Stáváme se závislými na mobilech nebo sociálních sítích. Máme pocit, že svět se mění až příliš rychle, čímž ztrácíme pocit jistoty. A teď do toho ještě covid. Co to vše dělá s naší psychikou, vysvětlí psychiatr Martin Hollý.

„Při první, jarní vlně narostlo úzkostné prožívání u Čechů téměř dvojnásobně, nyní při vlně druhé odhaduji ještě horší výsledek,“ říká Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Které další duševní choroby kromě úzkostí a depresí jsou u nás rozšířenější než v totalitní době před rokem 1989? A proč? 

První měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

Autor: Milan Eisenhammer Téma

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

Viditelně rozšířené žíly, těžké nohy či pocit mravenčení. Potíže s křečovými žílami neboli varixy…

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

Tváří se jako léky, které spasí naše zdraví. Jsou ale vitaminové tablety a doplňky stravy skutečně…

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

Ještě v první polovině 20. století byly infekční nemoci zabijákem číslo jedna. S antibiotiky a…

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

VIDEO Během uplynulých dvanácti měsíců se zařadil mezi lékařské celebrity. Pavel Dlouhý, primář…

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

Ortoped Rudolf Prix operuje 600 artroskopií ročně. Po úrazu málem ochrnul, ale už opět aktivně…

Jeho předpovědi ohledně pandemie covid-19, které občas zveřejňuje na sociálních sítích nebo sděluje…

O lékařích se teď mluví na každém kroku a skoro vždy u toho padá protivné slovo covid. Uklidníme…

  • Vstoupit do diskuse (13 příspěvků)

Duševní zdraví české populace – spotřeba antidepresiv stoupá, u vyhoření záleží na profesi – 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

(Praha, 11. 12. 2018) I
když se průměrný věk dožití člověka celosvětově prodlužuje, větší část tohoto
nárůstu pokrývají roky života strávené ve špatném zdravotním stavu.

Podle
celosvětové studie WHO Global Burden of Disease (GBD), která se zabývá zátěží
lidstva různými nemocemi (DALY – Disability Adjusted Life Years), je současné
období charakterizováno vlnou násilí a epidemiemi neinfekčních nemocí.

Patří
sem především vysoký krevní tlak, kouření, vysoká glykémie, vysoký body mass
index a neuropsychiatrická onemocnění, především deprese. Afektivní poruchy (deprese,
mánie, bipolární afektivní porucha) představují celosvětově třetí nejčastější
příčinu zdravotního handicapu neboli „disabilities“.

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

„V České republice se
podle našich průzkumů vyskytují závažné depresivní příznaky u 7 % populace. Celkem
9 % přiznává občasné sebevražedné myšlenky, jedno procento o sebevraždě vážně
uvažovalo.

Spotřeba antidepresiv v posledních letech výrazně narostla a v roce
2015 činila 55 definovaných denních dávek na 1000 obyvatel. Na rozdíl od
spotřeby antihypertensiv, látek snižujících hladinu cholesterolu a antidiabetik
je ale tato hodnota podle OECD stále pod průměrem 29 vyspělých zemí současného
světa.

Podle našich výsledků u nás stále více lidí užívá anxiolytika (18 %) a
hypnotika (16 %) než antidepresiva (11 %). Přičemž psychofarmaka nejčastěji předepisuje
praktický lékař,“ vysvětluje přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN
v Praze prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

, a dodává, že pokles
sebevražednosti v ČR se v posledních letech zastavil a hodnota 13,1
dokonaných sebevražd na 100 000 obyvatel a rok je z mezinárodního pohledu
průměrná.

Odborníci z Psychiatrické
kliniky 1. LF UK a VFN v Praze se zabývají nejen diagnostikou a léčbou
duševních poruch, dlouhodobě se věnují také problematice stresu, symptomům
deprese nebo charakteristikám životního stylu v rámci průřezového výzkumu a
syndromu vyhoření u obecné populace, ale i u různých specifických profesních
skupin.

„Výskyt syndromu
vyhoření sledujeme od roku 2015. Výsledky výzkumů poukazují na významné
souvislosti mezi specifickou pracovní zátěží plynoucí z různých profesí a
rozvojem nejen projevů stresu a syndromu vyhoření, ale též závažnějších jevů,
jako je depresivní symptomatologie.

Ze studií naší kliniky vyplývá, že mezi
nejvíce ohrožené skupiny patří především vrcholoví manažeři, řídící pracovníci
s odpovědností za větší firemní celek, dále pak i střední nebo nižší manažeři a
řídící pracovníci. K nejohroženějším profesím patří lékaři a zdravotníci,
učitelé, ale též policisté nebo soudci.

Jako specificky ohrožená skupina se
jeví i novináři,“ říká spoluautor publikace Syndrom
vyhoření jako mezioborový jev prof. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.,
který se na Psychiatrické klinice v několika velkých národních studiích
zaměřuje na duševní zdraví lékařů a učitelů a v dílčích studiích také na
psychiku policistů, soudců nebo duchovních.

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv

„Je málo známou
skutečností, že lékaři ve srovnání s jinými profesemi jsou v tomto směru nejohroženější
skupinou. Kromě snahy vychovat v našem státě vyšší množství aktuálně nedostatkových
lékařů musí patřit snaha o zachování dobrého zdravotního i psychického stavu
zdravotníků ke společenským prioritám,“ zdůrazňuje přednosta kliniky prof.
Raboch.

Svět v depresi

V krizi stoupá spotřeba antidepresiv Zdroj: Euro.cz

Pilulky štěstí se staly řešením všech problémů i módním trendem

Kombinace osobního pádu a představy, že „pokročilá západní medicína“ dokáže opravit v člověku téměř cokoli, vytvořila pilulkám štěstí ideální marketingové prostředí. Polykáme antidepresiva po hrstech a nebezpečně se vzdáváme sami sebe.

Není divu, že spolu se vzrůstajícím počtem spotřebovaných antidepresiv stoupá i počet studií – zdravotních i sociálních – o důsledcích pilulkového boomu. Toto téma zaujalo Michala Votrubu, českého dokumentaristu žijícího v New Yorku, takže v roce 2010 natočil zamyšlení nad světem ovládaným pilulkami.

„Již nějakou dobu se vede debata o tom, co to vlastně deprese je,“ říká ve Votrubově snímku profesor chicagské Northwestern University Christopher Lane. „V posledních deseti letech se definice deprese velmi uvolnila, takže je dnes velmi jednoduché získat tuto diagnózu. Není potom překvapující, že nemocí náhle ,trpí‘ miliony nových pacientů.

Řada z nich bere prášky, aniž by měla jakoukoli prokazatelnou potřebu je užívat.“ Film bude mít světovou premiéru na letošním festivalu Sundance v americkém Utahu, který se koná od 20. do 30. ledna.

Veselí Bulhaři, nešťastní Rumuni

Dominance pilulek nevznikla sama sebou. Americký psycholog Gary Greenberg, autor knihy „Constructing Depression“, přikládá velký význam roli psychiatrů. „Myslím, že vznikl velký nepoměr mezi tím, co se doopravdy děje v našich životech, a tím, jak se o tom uvažuje v ordinacích psychiatrů.

Lékaři mají kontrolu nad tím, jak chápeme své vlastní problémy. Když popíšete své trable psychologovi nebo psychiatrovi, nechá vás vyplnit dotazník a potom vám oznámí, že máte depresi. A řekne to tónem, jako kdyby vám oznamoval, že máte cukrovku.

Vaše starosti a smutky se najednou promění v nemoc a vaše uzdravení je závislé na farmakologické intervenci,“ tvrdí Greenberg.

Co se týče České republiky, podle loňského výzkumu Eurobarometr organizovaném Evropskou komisí vyhledalo v posledním roce pomoc odborníků kvůli psychickým či emočním potížím patnáct procent lidí (téměř každý sedmý Čech či Moravan).

Tento výsledek řadí Česko do průměru Evropské unie, jejíž obyvatelé oproti období 2005 až 2006 zvýšili počet návštěv u psychiatra o dva procentní body. Nejvíce lidí zašlo kvůli duševní pohodě k expertům v Portugalsku a v Rumunsku (21 resp. 35 procent), nejméně naopak v Bulharsku (šest procent).

Smutná desetiletka

„Ztratila jsem zaměstnání a myslela jsem, že to zvládám dobře. Hodně jsem mluvila o smrti a brala to jako filozofické povídání. Teprve když už jsem nedokázala plnit základní povinnosti v domácnosti, uvědomila jsem si, že to se mnou jde stále níž.

Začala jsem brát antidepresiva,“ píše „Damila“ na jednom z českých specializovaných webů, sloužících jako poradna pro otázky duševního zdraví.
„První dva týdny jsem se bála, že doslova zdechnu. Ke strašnému psychickému stavu mi bylo špatně i fyzicky. Pak se to začalo zlepšovat. Teprve nyní vidím, kolik jasných příznaků deprese jsem měla.


Typickou zkušenost mladé Češky dobře znají miliony Američanů. Spojené státy zažily před pár lety „antidepresivní desetiletku“, která nastartovala pilulkový obrat: v letech 1996 až 2005 se počet Američanů užívajících některý z typů antidepresiv (viz box) zdvojnásobil, přičemž počet lidí využívajících léčbu psychiatrů, naopak klesl a dodnes klesá.

Zatímco v roce 1996 docházelo 31,5 procenta uživatelů antidepresiv na psychoterapii, v roce 2005 to bylo již jen 20 procent.

Co to znamená v reálných číslech: v roce 2005 užívalo antidepresiva deset procent Američanů, což představovalo 27 milionů lidí, dospělých i dětí.

Od doby, kdy byla zjištěna tato čísla, nebyl uskutečněn podobný celonárodní průzkum, ale předpokládá se, že počet uživatelů léků proti depresím, nespavosti, únavě a bolestem stále stoupá.

Podle údajů amerického ministerstva zdravotnictví bylo v roce 2008 ve Spojených státech předepsáno 164 milionů receptů na antidepresiva v hodnotě 9,6 miliardy dolarů.

Budete mít zájem:  Jak vybrat golfové hole?

Spolykaná miliarda

Užívání antidepresiv zjišťoval také citovaný Eurobarometr. V Portugalsku se jimi léčí patnáct procent lidí, v České republice stejně jako v Lucembursku a na Kypru pět procent. Vůbec nejméně se k braní antidepresiv hlásili Němci a Řekové (tři procenta).

Česko nicméně podle informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv zažívá vzestupnou desetiletku. Mezi lety 2001 a 2010 rostly objemy dodávek antidepresiv do zdejších zdravotnických zařízení od 30 milionů denních dávek až ke 146 milionům v roce 2009 (v hodnotě 1,182 miliardy korun).

Za první pololetí roku 2010 výsledek činil 83 milionů dávek antidepresiv.

Antidepresivní dekáda je ale v tuzemsku snad již u konce. Spotřeba antidepresiv totiž začala klesat, jak loni v srpnu upozornil Ústav zdravotnických informací a statistik. Důvodem je prý skutečnost, že antidepresiva jsou poměrně drahá a v době krize a všeobecného šetření se lékaři a nemocnice snaží je nepředepisovat, pokud to není vyloženě nutné.

Jiřina Kosová, odbornice na vážné psychické poruchy z Psychiatrického centra Praha říká, že druhým důvodem poklesu je fakt, že „se Čechům stále více dostávají do povědomí informace o jiných způsobech boje s depresí, než je pouhé polykání prášků“. „Zjišťují, že existuje také psychoterapie, psychiatrická centra a psychologické poradny,“ podotýká Kosová.

Muži na odstřel

Co se týká genderu, pilulky berou spíše ženy (odborníci jako hlavní důvod uvádějí fakt, že na rozdíl od mužů procházejí hormonálními změnami a jsou citově křehčí), sebevraždy páchají spíše muži (nechávající si problémy spíše pro sebe, což je v konečném důsledku více ohrožuje). Každý rok skončí v Evropské unii život sebevraždou kolem 55 tisíc lidí, přičemž tři čtvrtiny z nich tvoří muži. Obětí dopravních nehod automobilů je zhruba o polovinu méně.
Důležitou roli hrají regionální, sociální a kulturní podmínky. Skotská vláda například uvedla, že v loňském roce došlo k sedmiprocentnímu nárůstu užívání antidepresiv mezi Skoty, nicméně na Shetlandských ostrovech byl nárůst desetiprocentní. Psychologové to přičítají horším sociálním podmínkám na – z přírodního hlediska – poměrně drsných ostrovech.

Ještě výraznější rozdíl oznámila Royal College of Psychiatrists: v malém Severním Irsku se ročně předepíše dvakrát tolik antidepresiv než v celé Anglii.

Převedeno na peníze, Severní Irové spotřebují léky za 1,11 miliardy liber ročně.

„Zbavujeme se třicetiletého dědictví násilí, takže naši občané trpí mnohem většími psychologickými obtížemi než Angličané,“ říká Nicola Rooney, klinický psycholog ze Severního Irska.

Perfektní mormoni

Jestliže se v nedávných válečných zónách dá vysoký výskyt traumatických potíží předpokládat, existují i překvapení. Pokud by se někdo snažil uhodnout, který ze států americké unie vede žebříček konzumace antidepresiv, uspěl by stěží.

Občané tohoto státu spolykají dvakrát tolik léků, než kolik činí americký národní průměr (reprezentovaný třeba Kalifornií) a třikrát víc než New York a New Jersey. Výsledek šokoval i obyvatele tohoto státu. Proč mormonský Utah?
První studie, které se snaží odpovědět na tuto otázku, nabízejí zajímavé odpovědi.

„Ještě nevíme přesně, ale jistá podezření máme,“ říká Curtis Canning, prezident Asociace psychiatrů Utahu. „V Mormonsku existuje sociální, kulturní a náboženské očekávání, rozšířené především mezi ženami, že všechnu bolest, kterou na nás kladou strasti světa, je třeba skrýt za maskou spokojené vyrovnanosti. A na vše zlé, co k nám přichází, je třeba říct spokojené Ano.

Říkám tomu syndrom Matky Sionu. Já musím být perfektní, protože paní Smithová odnaproti také všechno zvládá, a to má třikrát víc dětí než já. V Utahu se od vás zkrátka očekává, že jste šťastný. A pokud šťastný nejste, není něco v pořádku. Selháváte,“ tvrdí Canning.

Je módní být na dně

Přetvářku a skrývání potíží považuje za jeden z moderních zdrojů psychických poruch také profesor Philip Zimbardo, bývalý šéf katedry psychologie na Stanfordově univerzitě. Ve zmiňovaném dokumentu Michala Votruby vzpomíná, jak byl na pohřbu své maminky. Jeden z jeho příbuzných rozdával pozůstalým valium, a tak se ho zeptal, proč to dělá.

„Abys nebyl tak rozrušený,“ odpověděl onen muž. Philipa Zimbarda to rozčílilo: „Ale já přece truchlím! Já chci být rozrušený a smutný! Právě mi zemřela matka!“
„Nemohl to pochopit,“ vysvětluje profesor ze Stanfordu, „protože celá společnost má už natolik vymyté mozky signály od farmaceutických firem.

Na každý problém přece existuje nějaký lék…”
Diskuse se vedou mezi lékaři i o to, zda nejsou antidepresiva příliš nebezpečná. Výsledky studie, které byly zveřejněny v časopise New Scientist, například ukazují, že by muži užívající tyto léky mohli mít problémy s početím potomka.

„Plodnost podstatné části mužů, užívajících paroxetin, může být nepříznivě ovlivněna změnami DNA spermatu,“ uvádějí podle agentury Reuters američtí experti.
Charles Barber, přednášející na Yale University a autor knihy „Comfortably Numb“, dokazuje, že antidepresiva ze skupiny SSRI otupují. „Je naprosto normální, že se naše nálada během dne neustále mění.

Antidepresiva odstraňují jak hloubky, tak výšky emocí, čímž zplošťují vlnu našich afektů. Po určité době to vede k celkovému emocionálnímu otupění a s ním spojeným nezájmem o okolní svět.“

Tak či onak, během posledních deseti let zmizelo ve všech částech západního světa jakési stigma spojené s depresí do takové míry, že mezi studenty na univerzitách je zcela v pořádku být „fucked up“. Užívání antidepresiv se stalo nebezpečným módním trendem.

  • Máte depresi?
    (Příznaky deprese podle českého Národního institutu pro duševní zdraví)
    • obtížnost soustředění, zapamatování si informací, a rozhodování
    • pocity viny, bezcennosti nebo bezmoci
    • pocity beznaděje nebo pesimismus
    • nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo nadměrné spaní
    • podrážděnost, neklid
    • ztráta zájmu o koníčky, sex a veškeré dříve příjemné věci
    • přejídání nebo ztráta chuti k jídlu
    • přetrvávající bolesti, bolesti hlavy, křeče a zažívací potíže
    • přetrvávající smutná nálada, úzkost nebo prázdné pocity
  • • myšlenky na sebevraždu, pokusy o sebevraždu
  • ANTIDEPRESIVA OD A DO Z

SSRI (Selective serotonin reuptake inhibitors)
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jsou v dnešní době nejčastěji předepisovaným druhem antidepresiv.

Fungují na principu inhibice zpětného vychytávání neurotransmiteru serotoninu v presynaptickém úseku neuronu, čímž zvyšují množství serotoninu na synapsi.

(Předpokládá se, že jednou z příčin vzniku deprese je nedostatek serotoninu na synapsích.)

Tato skupina léčiv má mírnější nežádoucí účinky než skupina MAOI a tricyklická antidepresiva, i když se může objevit ospalost, sucho v ústech, nervozita, úzkost, nespavost, snížená chuť k jídlu a menší sexuální vzrušivost a citlivost. Některé nežádoucí účinky se mohou vytratit po upravení dávkování, ale mohou být i trvalé. Přestože SSRI jsou bezpečnější než antidepresiva první generace, nemusí být tak účinné jako léky z předchozích tříd antidepresiv.

  1. Mezi SSRI patří:
    • Citalopram (Celexa)
    • Escitalopram (Lexapro)
    • Fluoxetin (Prozac)
    • Fluvoxamin (Luvox)
    • Paroxetin (Paxil)
  2. • Sertralin (Zoloft)

SARI (Serotonin Antagonists Reuptake Inhibitors)
Serotoninoví antagonisti a inhibitory zpětného vychytávání sertotoninu oproti předchozí skupině navíc blokují subtyp serotoninových receptorů 5HT2A, který je zodpovědný za serotoninové nežádoucí účinky, jako jsou nespavost, agitovanost a sexuální dysfunkce. Jediným zástupcem této skupiny je trazodon, který se využívá především k léčbě deprese provázené úzkostí nebo nespavostí a u sexuálně aktivních pacientů.

NRI (Norepinephrine (noradrenaline) reuptake inhibitors)
Inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu zvyšují množství noradrenalinu v centrálním nervovém systému.

Mají pozitivní efekt na koncentraci a motivaci, působí mírně povzbudivě.

Kromě vedlejších účinků běžných u všech antidepresiv mohou navíc zvyšovat krevní tlak, a proto se doporučuje jej během léčby pravidelně kontrolovat.

  • Mezi NRI patří:
    • Atomoxetin (Strattera)
    • Mazindol (Mazanor, Sanorex)
    • Reboxetin (Edronax)
  • • Viloxazine (Vivalan)
  • SNRI (Serotonin-norepinephrine reuptake inhibitors)
    Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu jsou novější formou antidepresiv, která působí jak na serotoninové, tak na noradrenalinové receptory. U části pacientů mají lepší výsledky než léky typu SSRI díky duálnímu působení, vedlejší účinky jsou přitom stejné (až na riziko zvýšení krevního tlaku jako u SNRI)
  • Mezi SNRI patří:
    • Desvenlafaxine (Pristiq)
    • Duloxetine (Cymbalta)
    • Milnacipram (Ixel)
  • • Venlafaxine (Effexor)
Budete mít zájem:  Běhat ráno, nebo večer? Rozdíly tu jsou

MAOI (Monoamine oxidase inhibitor)
Inhibitory monoaminooxidázy jsou silná antidepresiva předepisovaná po selhaní SSRI i tricyklických antidepresiv. Zabraňují odbourávání neurotransmiterů dopaminu, serotoninu a noradrenalinu. Jejich nevýhoda spočívá v kontraindikaci mezi tímto typem antidepresiv a jinými léky, ba dokonce některými druhy jídla.

  1. Mezi MAOI patří:
    • Isokarboxazid (Marplan)
    • Moklobemid (Aurorix, Manerix)
    • Fenelzin (Nardil)
    • Selegilin (Eldepryl, Emsam)
  2. • Tranylcypromin (Parnate)

Tricyklická antidepresiva
Tricyklická antidepresiva jsou nejstarším typem léku na depresi. Zabraňují zpětnému vychytávání neurotransmiterů (serotoninu, noradrenalinu a dalších). V současnosti se nasazují až po selhání novějších selektivních inhibitorů (SSRI, SNRI), zejména v těžkých případech deprese.

Mezi nežádoucí účinky patří zvýšená srdeční frekvence, ospalost, sucho v ústech, zácpa, retence moči, poruchy vidění, závratě, zmatenost, sexuální dysfunkce. Toxicita se objevuje na přibližně desetinásobku běžné dávky, při předávkování nastává totální arytmie.

Nicméně tricyklická antidepresiva jsou stále používána kvůli jejich účinnosti, a to zejména v závažných případech deprese.

  • Mezi tato antidepresiva patří:
    • Amitriptylin (Elavil, Endep)
    • Klomipramin (Anafranil)
    • Doxepin (Adapin, Sinequan)
    • Imipramin (Tofranil)
  • • Trimipramin (Surmontil)

Spotřeba léků proti depresi stoupla. Pětinásobně | Aktuálně.cz

Výskyt deprese v Česku i ve světě rychle stoupá

Praha – Užívání antidepresiv v Česku stouplo za posledních deset let pětinásobně. Vyplývá to ze statistik OECD. Léky proti depresím však v Česku užívá stále o polovinu lidí méně než v ostatních zemích Evropské unie.

V roce 2005 bralo antidepresiva 27 lidí z tisíce.

Podle odborníků souvisí růst užívání antidepresiv s větší dostupností těchto léků. Roli sehrává také to, že deprese přestává být v české společnosti tabu. Navíc počet případů deprese celosvětově přibývá.

Nejvíce se antidepresiva užívají ve skandinávských zemích. Také ve světě spotřeba antidepresiv rychle stoupá.

Spotřeba antidepresiv (počet pacientů beroucích doporučenou denní dávku na tisíc obyvatel):

Stát 1995 2005
Austrálie 21,4 67,2
Belgie ? 53,3
Česko 5,4 26,9
Finsko 20,3
Island 33,0 94,8
Maďarsko 6,3 22,5
Nizozemí ? 39,0
Slovensko 4,0 18,1
Velká Británie                                                          19,6           47,3          

Zdroj: OECD Health Data 2007

Antidepresiva jsou v Česku na předpis. Některé preparáty z této skupiny může předepsat praktický lékař, většinu z nich předepisuje psychiatr. Na světovém trhu jsou desítky antidepresivních léčiv a přibývají další. Na každého pacienta účinkuje jiný typ léčiva, navíc některé léky mohou pacienti špatně snášet.

Výskyt deprese v západních zemích stoupá, a to i v Česku. „Počet pacientů s diagnozou deprese se za posledních 10 let více než zdvojnásobil.

Staráme se v každém roce o přibližně 100 tisíc depresivních nemocných,“ říká předseda České psychiatrické společnosti Jiří Raboch. „Začátek choroby se navíc posunuje do nižších věkových kategorií,“ tvrdí psychiatr.

Ročně v Česku spáchá sebevraždu 1600 lidí, což je například více než kolik lidí zemře při dopravních nehodách. 

Psychiatři nepředpokládají, že by v budoucnu výskyt depresivních onemocnění klesal, naopak. Psychiatrická onemocnění se pravděpadobně stanou jedním z největších problémů medicíny a jsou i ekonomickou hrozbou. Nelze totiž doufat, že se vědcům podaří nalézt lék, který by depresi spolehlivě a úplně vyléčil.

Spotřeba stoupá. Je to dobře?

Podle statistik OECD Health Data v Česku roste mírně i užívání léků proti úzkosti, takzvaných anxiolytik. Mezi tuto skupinu látek patří například Diazepam. Spotřeba léků proti bolesti se v posledních letech v Česku nemění.

„Česko patřilo dlouhodobě mezi země s vysokou spotřebou anxiolytik a hypnotik, které byly podávány často nesprávně právě u osob s depresivními poruchami,“ říká psychiatr Raboch. Většina léků proti úzkostem totiž není účinná na deprese a navíc mohou způsobit závislost. 

Díky informačním kampaním a hlavně dostupnosti moderních antidepresiv i rozvoji ambulantní psychiatrických služeb se podle Rabocha daří tuto nepříznivou situaci zlepšovat.

„Častější předepisování relativně bezpečných antidepresiv proto považuji za dobrý trend, stejně jako pokles spotřeby hypnotik.

Stále ale jen část lidí, kteří trpí depresivní poruchou, je včas diagnostikována a správně léčena,“ upozorňuje psychiatr.

Celkově je spotřeba všech skupin léků v Česku vyšší než ve většině dalších zemí. Podle OECD bere průměrný Čech 2,5 léku za den. Například v Nizozemí je to 1,6 léku na obyvatele a den.

Pilulky štěstí aneb proč stoupá spotřeba antidepresiv u mladých lidí?

Vyřešit své smutky a trápení polykáním prášků se jeví jako snadné řešení, ale není

Stačí jedna pilulka a všechna trápení zmizí. Snadné řešení, ne? Spotřeba antidepresiv tak nadále stoupá. Navíc stále častěji jim propadají mladí lidé do 30 let.

A začneme varováním. „Antidepresiva v současnosti bere každý dvacátý Čech. Jejich užívání od roku 2002 stouplo pětkrát,“ říká psychoterapeut Mgr. Jakub Koutný.

„Je třeba nejprve upozornit, že antidepresiva léčí především deprese, tedy poruchu funkce mozkových buněk zapříčiněnou nedostatkem látek, které ovlivňují náladu. Ta může být způsobena vyslovenou chorobou, například depresivní či bipolární poruchou, nebo také v důsledku stresu, starostí a problémů vyvolaných reálnou situací,“ popisuje psychiatr MUDr. Ivo Klár z Polikliniky Zelený pruh.

Jak antidepresiva pomáhají? „Antidepresiva dokážou zvýšit koncentraci oněch látek navozujících dobrou náladu. Souhrnně nazývaných endorfiny. Avšak neodstraní tu zevní příčinu, která k tak neblahému stavu vedla,“ objasňuje psychiatr.

Na druhé straně na antidepresivech nevzniká závislost, jako třeba na drogách a alkoholu. „Už proto ne, že jejich efekt není okamžitý. Trvá nejméně několik dní, než lze pozorovat nějaký účinek. Avšak jejich hlavní nebezpečí spočívá v úniku od řešení problému, či vlastní situace,“ dodává psychiatr.

Antidepresiva zvyšují koncentraci hormonů navozujících pocity štěstí. Stále je to ale jen chemie…

Spotřeba antidepresiv v posledních letech stoupá. V Česku je užívá pět procent populace. Ve Spojených státech je to ale podle National Center for Health Statistics už 11 procent. Nejvíce přibývá spotřebitelů mezi mladými lidmi.

„Je zcela evidentní, že spotřeba antidepresiv neustále stoupá a přitom se nezdá, že by v té míře přibývalo duševních poruch podle klasických měřítek. Deprese se sice mohou vyskytovat již v mladém věku, ale i při běžném společenském styku nezřídka zjistíte, že antidepresiva užívají lidé, kteří žádné příznaky deprese nejeví,“ komentuje Ivo Klár.

Kdysi se k depresi a duševním poruchám obecně přistupovalo dost skepticky. Kdo bral antidepresiva, byl automaticky blázen.

Mnoho lidí se k nim proto hlásit nechtělo a lékům se vyhýbali i v případě, že měli problémy skutečně vážné. To se ale změnilo.

Lidé začínají chápat, že duševní onemocnění jsou rovná těm fyzickým, a přiznat se k depresi se pomalu začíná stávat trendem. Nejotevřenější jsou mu právě mladí lidé.

Působících faktorů je ale samozřejmě více. „Lidé, a bohužel zejména mladí, se často domnívají, že mají jakýsi ,nárok na štěstí‘, a pokud jej nedosáhnou, jsou zklamaní až nešťastní a snaží se pocitu štěstí dosáhnout třeba i umělou, chemickou cestou,“ podotýká psychiatr Ivo Klár.

Mnohdy je lepším řešením psychoterapie

Důležité je také zmínit, že nadužívání antidepresiv obecně souvisí mimo jiné se skutečností, že na ně neplatí žádné preskripční omezení. Z lékařské praxe je tedy může předepsat kdokoli, třeba i praktický lékař.

Antidepresiva zachránila již spoustu životů. Souvisí s nimi především snižující se počet sebevražd. „Skutečně jsem viděl, jak antidepresiva mnohokrát lidem pomohla projít nějakým obtížným místem jejich životů. Lidé někdy mluví o tom, že předtím měli pocit, že se topí a s léky se mohou nadechnout a učit se plavat,“ říká psycholog a lektor rozvoje osobnosti Mgr. Michal Petr.

„Riziko však vidím v nadužívání těchto léků při menších krizích. Je známo, že díky bolestným zkušenostem se člověk učí rozšířit svoji kapacitu a díky tomu i lépe zvládat zvýšené nároky života.

Občas prostě potřebuje pomyslně dopadnout na dno, aby se měl od čeho odrazit. Pokud si na této cestě nasadí předčasně léky, může se stát, že se krize ,zapouzdří‘ a místo toho, aby tímto úzkým místem prošel, se mu vyhne.

Budete mít zájem:  Meditace pro všední den

Nebude mu sice tak špatně, ale zase ani v posledku tak dobře, jak by mohlo být,“ uzavírá psycholog.

Máte zkušenost s antidepresivy?

Depresivní Česko

Jak jsme na tom v České republice s chronickými depresemi? Jak se v souvislosti s tím pohybuje spotřeba antidepresiv a kolik lidí ročně se u nás rozhodne dobrovolně ukončit život?

Česko má jednu z nejnižších prevalencí klinické deprese

Podle Eurostatu jsme v roce 2014 měli v Česku jednu z nejnižších prevalencí chronické deprese v populaci. Nižší výskyt chronických depresí v populaci bylo v rámci zemí EU možné najít jen v Rumunsku, Bulharsku a na Kypru. Podle citovaného průzkumu mělo v rámci EU problémy s chronickou depresí 7,1 % populace, nejvíce z toho pak v Irsku, a to 12,1 %.

V Česku je podle těchto dat ve výskytu chronické deprese jeden z nejnižších rozdílů mezi muži a ženami (ve všech státech bez výjimky se více případů chronické deprese vyskytuje u žen než u mužů).

Největší rozdíl mezi pohlavími bychom přitom našli v Portugalsku, a to 11,3 %.

U těchto údajů je však třeba brát ohled na to, že se jednalo o sebehodnocení, tedy ne o lékařské zprávy, ale o to, co uvede sám respondent.

Spotřeba antidepresiv u nás ale roste nejrychleji mezi zeměmi OECD

Podle údajů OECD byla v Česku v roce 2015 (ze kdy máme poslední souhrnná data) spotřeba antidepresiv mírně pod průměrem členů této organizace (a tedy srovnatelná s úrovní Německa, Lucemburska Norska nebo třeba Slovinska). Spotřeba antidepresiv u nás činila 55 dávek (Defined Daily Dose, DDD, tedy předpokládaných průměrných dávek léčiva, které je užíváno dospělým člověkem při správné diagnóze) na 1 000 lidí a den.

Je třeba si uvědomit, že ne každý, kdo užívá antidepresiva, trpí chronickou depresí. Antidepresiva jsou předepisována i lidem, kteří např. trpí úzkostnými poruchami, fobiemi nebo se u nich depresivní porucha vyskytne například v souvislosti s léčbou onkologického onemocnění.

Jarmila Kubáňková, Cesta z krize

Známou domněnku o depresivitě seveřanů potvrzují na Islandu. Právě tam jsou totiž ve spotřebě antidepresiv rekordmany se 129,6 DDD na tisíc obyvatel a den, za nimi je pak ale Austrálie se 104,2 DDD. Naopak méně než poloviční spotřebu antidepresiv oproti ČR mají v Lotyšsku, Jižní Koreji a Estonsku.

Zajímavější než současná spotřeba antidepresiv u nás může být její postupný nárůst. Mezi roky 2000 a 2015 vzrostla z 9,7 DDD na zmiňovaných 55 DDD, tedy více než 5,5krát.

Vedle postupně se zvyšující ochoty lidí svěřit se do péče psychiatrů patří mezi příčiny nárůstu také fakt, že antidepresiva jsou využívána i u jiných psychických obtíží než jen u deprese.

Čtyř a půl násobný nárůst spotřeby antidepresiv hlásí ve stejném období podle údajů OECD také na Slovensku, v Estonsku je to pak bezmála čtyřnásobný nárůst. Spotřeba antidepresiv obecně roste ve všech zemích, v ostatních státech však nižším tempem (ve sledovaném období méně než trojnásobně).

V rámci sledovaných zemí máme podle OECD také nadprůměrný počet psychiatrických lůžek, a to 98 na 100 000 obyvatel. Nejvíce psychiatrických lůžek je možné najít v Japonsku, a to 263 na 100 000 obyvatel, nejméně naopak v Mexiku (pouhá 3), Turecku (5) a překvapivě také v Itálii (9).

Například ve Spojených státech je to pak jen 21 lůžek na 100 000 obyvatel. V počtu lékařů-psychiatrů jsme přitom podle Eurostatu pod evropským průměrem.

V čele se naopak držíme v délce pobytu v nemocnicích z důvodu psychických chorob včetně Alzheimerovy nemoci (a to nikoliv proto, že bychom neuměli stabilizovat stav pacienta stejně rychle jako v zahraničí, v současnosti ale není jednoduché či možné zajistit následnou péči a zdravotnická lůžka se tak mění v lůžka sociální péče). Na druhou stranu, právě průměrná délka hospitalizace v nemocnici rovněž velmi rychle klesá.

Právě probíhající reforma péče o duševní zdraví by měla zahrnovat i přesun péče o psychiatrické pacienty do jejich přirozeného prostředí. Souběžně se snížením počtu psychiatrických lůžek by měl vzrůst počet terénních a ambulantních služeb pro tyto lidi.

Jarmila Kubáňková, Cesta z krize

Podle údajů OECD je v České republice velmi málo pacientů, kteří spáchali sebevraždu během své hospitalizace. Ze sledovaných zemí je u nás vůbec nejnižší míra sebevražd v nemocnicích, a stejně tak i poměrně nízký počet pacientů, kteří sebevraždu spáchají do třiceti dnů nebo jednoho roku po své hospitalizaci.

K nejvíce sebevraždám dochází v Litvě a Rusku. Česko je pod průměrem

Podle WHO spáchá na celém světě sebevraždu každý rok asi 800 000 lidí, což odpovídá zhruba 10,5 sebevraždy na 100 000 obyvatel.

Podle stejných údajů je ale evropský průměr znatelně vyšší, a to až 15,4 sebevraždy na 100 000 obyvatel, přičemž Česko se drží mírně pod průměrem s počtem 13,1 sebevraždy na 100 000 obyvatel. V případě Slovenska jde pak o hodnotu 12,8.

Z Evropských zemí mělo v roce 2016 nejnižší sebevražednost Řecko (5,0), Kypr a Albánie, nejvyšší naopak Litva (31,9), Rusko a Bělorusko. Sebevražda je podle WHO druhý nejčastější způsob úmrtí u lidí ve věku 15–29 let.

O příčinách úmrtí jsme psali v článku Kámen (smrtelného) úrazu

Podle ČSÚ počet sebevražd v České republice klesá (i když s malými výkyvy) už několik desetiletí. Nejvíc sebevražd spáchali podle ČSÚ na území dnešní České republiky lidé na přelomu 20. a 30. let 20. století (v době hospodářské krize), kdy jejich počty stoupaly až ke 4 000 za rok.

Obdobím, které se negativně podepsalo na počtu sebevražd u nás, byl i přelom 60. a 70. let 20. století (po sovětské okupaci v roce 1968) a stejně tak doba těsně před vypuknutím první světové války (v samotných letech první i druhé světové války pak data bohužel nejsou kompletní).

Zatímco ještě v roce 1988 spáchalo v české části federace sebevraždu 1 360 mužů a 603 žen, v roce 2017 už to bylo jen 1 106 mužů a 289 žen. Standardizovaná míra úmrtnosti vinou sebevraždy byla v roce 2017 podle ČSÚ 22,1 mužů a 5,3 žen na 100 000 obyvatel.

U žen dochází v posledních letech spíše ke stagnaci, zatímco u mužů bylo možné zaznamenat nárůst vrcholící v roce 2012 hodnotou 1 370 sebevražd. Podíl sebevražd mužů a žen se logicky také postupně mění, a to v neprospěch mužů.

V roce 1988 bylo 2,3krát více sebevražd mužů než u žen, v roce 2017 pak už 3,8krát, přičemž maxima bylo dosaženo v letech 2009 a 2011, kdy sebevraždu páchali muži hned 5,3krát více než ženy.

Podle ČSÚ je pozitivním trendem bezesporu také postupné snižování počtu sebevražd u mladých lidí do 19 let. Sebevražd lidí nad 65 let ubývá dokonce ještě rychleji, a spíše se tak děje v těch úplně nejstarších kategoriích.

Nejčastěji páchají sebevraždu lidé mezi 45 a 59 lety, muži pak spíše v nižším věku (kolem 45–49 let, ženy spíš až po padesátce). Zde je ovšem třeba mít na zřeteli problém zobecnění u malých čísel.

Vzorek lidí páchajících sebevraždu je tak malý, že se mohou čísla občas měnit bez jasnějšího trendu.

Více na jaře než na podzim, nejméně před Vánoci

Pro širší představu: Během posledních 10 let (2008-2017) spáchalo v Česku sebevraždu celkem 14 737 lidí.

Podle ČSÚ je dlouhodobě měsícem s nejnižším počtem sebevražd prosinec, ve zmiňovaném období naopak nejvíce sebevražd přicházelo v jarních měsících (březnu, dubnu) a možná trochu překvapivě i v květnu a červnu.

V roce 2017 bylo sice nejméně sebevražd zaznamenáno v červenci, nicméně vzhledem k celkově nízkému počtu sebevražd je lepší sledovat spíše dlouhodobější trendy než data za jednotlivé roky. Průměr za posledních 10 let činí zhruba 4 sebevraždy denně.

 Prosinec se drží kolem hodnoty 3,3, zatímco v dubnu připadá na jeden den téměř 4,5 sebevraždy. V jarních měsících je – možná trochu překvapivě – obecně více sebevražd než na podzim. Rozdělení sebevražd podle dnů v týdnu je sice poměrně rovnoměrné, mírně více jich je ale přeci jen v pondělí, naopak méně o víkendu, zejména v sobotu.

Mnoho lidí popisuje, že k jaru upínají své naděje, že se jejich život změní, „zazelená se“, dojde k jeho „obrodě“. A pokud toto nenastane, jejich zklamání může vyústit v sebevražedné jednání.

Jarmila Kubáňková, Cesta z krize

Nejvyšší absolutní počet sebevražd v letech 2008–2017 zaznamenalo ČSÚ v nejlidnatějších krajích (Středočeský, Moravskoslezský a Praha), avšak po přepočítání na obyvatelstvo jsou sebevraždy nejčastější v našem nejmenším kraji, Karlovarském, který dosahuje hodnot 16,5 sebevraždy na 100 000 obyvatel ročně. Na dalších místech pak najdeme Olomoucký a Královéhradecký kraj, celorepublikový průměr činí 14,0 sebevraždy na 100 000 obyvatel). Nejlépe je na tom pak Vysočina s 11,5 sebevraždami na 100 000 obyvatel.

Rovněž způsoby spáchání sebevraždy se u mužů a u žen liší. Lidé plánující sebevraždu obvykle chtějí, aby proběhla rychle a aby byla co nejméně bolestivá. Častokrát se proto jedná současně o (mnohdy neplánovanou) otravu alkoholem či léky proti bolesti v kombinaci např. se skokem z výšky či oběšením.

Škála způsobů sebevraždy u žen je obecně širší než u mužů, u nichž podle ČSÚ převládá právě sebevražda oběšením či uškrcením (od roku 1994 do roku 2017 tvořily sebevraždy uškrcením u mužů téměř 65 %).

Přes 12 % mužů spáchalo ve sledovaném období sebevraždu pomocí střelné zbraně či výbušniny, ostatní způsoby mají menší než 10% podíl. U žen sice „vede” rovněž oběšení či uškrcení, nicméně bylo ve sledovaném období zvoleno pouze ve 43 % případů. Následují otravy s 22 % a skok z výše s necelými 17 %.

Zajímavé je, že v posledních několika letech zřetelně narůstá podíl sebevražd spáchaných skokem nebo lehnutím si před pohybující předmět, a to u obou pohlaví (i když v celkovém podílu jde stále spíše o minoritní způsob).

Maximum počtu spáchaných sebevražd tímto způsobem bylo u obou pohlaví zaznamenáno v roce 2014 (kdy takto mimo jiné spáchala sebevraždu zpěvačka Iveta Bartošová a tato událost byla dlouhou dobu obsahem tuzemských médií).

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *