Už neumíme normálně jíst. Jídlo „řešíme“

Jíst normálně? Ano, intuitivní stravování je tím, co vás to znovu naučí

Denně jsme konfrontování s dobrými radami a návody na šťastný život. Nespočet expertů nás tlačí do toho, jak žít, jak být fit, jak si udržet zdraví. Výživový specialisté na nás hrnou svá moudra a výživové doporučení, který je jako máku, mnohé z nich si přitom vzájemně odporují. A to nikde není psáno, že to, co se považuje za správné dnes, nemůže být zítra považováno za omyl. Nebylo by to ani poprvé ani naposled, kdy se ukázalo, že výživové doporučení přináší více škody a užitku. Snad nikde jinde nenajdeme tolik omylů a mýtů jako v oblasti zdravé výživy. A to jsou tu ještě ty diety! Diety, které slibují téměř zázračné výsledky, diety, do kterých se pouštíme i přesto, že jo-jo efekt jde ruku v ruce s každou dietou. S každou dietou přichází také rozlišování jídla na dobré a špatné. A tady je začátek všech problémů…

Dobré a špatné jídlo

Jídlo je způsob, jak dodat organismu energii a živiny. Slouží k uspokojení jedné ze základních lidských potřeb. Jídlo tak nikdy nemůže být špatné, pokud jíme proto, abychom dočerpali energii a do organismu dostali tolik potřebné živiny, cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny, minerální látky aj.

Každý z nás umí jíst, nepotřebujeme  k tomu odborný manuál. Přestože to tak v záplavě všech těch výživových směrů, výživových doporučení, rad a diet vypadá, každý z nás se bez nich obejde.

Právě přemíra informací vede k tomu, že z jídla se stává strašák a trpíme pokřiveným postojem k jídlu. Ne, jídlo není špatné, jídla se není třeba bát.

Jídlo nám neublíží, pokud jíme s ohledem na potřeby svého těla, pokud jíme tak, jak nám velí hlad a přirozené chutě. To jsou myšlenky, které hlásá intuitivní stravování.

Nebojte se jídla

Dejte se na intuitivní stravování

Intuitivní stravování stojí proti všem těm omezením, zákazům a příkazům. Nerozlišuje jídlo na dobré a špatné. Naopak radí jíst dle své intuice, dle přirozených potřeb, dle toho, jak nám radí hlad a chutě. Avšak pozor, jde o fyzický hlad, který je signálem o tom, že organismu chybí energie.

Nejde o hlad emoční neboli mentální, kdy jídlem řešíme emoce, které jinak neumíme zpracovat. Stres, smutek, nuda nebo touha po potěšení, radosti nebo lásce rozhodně nejsou těmi správnými důvody, proč jíst. Tyto emoce bychom se měli naučit zpracovávat jinak než jídlem. I o tom je intuitivní stravování.

Současná společnost je založená na strachu. Vymanit se z bludných kruhů současné společnosti, které vládne potravinářský a farmaceutický průmysl, je přitom jednodušší, než by se mohlo zdát. Stačí jíst, stačí jíst přirozeně, vědomě, užívat si jídlo. Nebojte se jídla!

Jak zvládnout neodbytného hostitele?

 

• 
• Obecné rady, jak zvládnout večírky, návštěvy a oslavy, jste se mohli dočíst v tomto článku.
• Mnohdy není ani tak těžké zvládnout sám sebe, ale situace nám může ještě ztížit neodbytný hostitel.
• A jak se s těmito situacemi vypořádat tak, abychom byli spokojeni sami se sebou, ale zároveň ani neurazili hostitelku odmítáním pohoštění, které pro nás připravila?

Naše chování na návštěvě při odmítání jídla se může pohybovat od pasivity (vezmu si vše, co se mi nabízí, a jsem z toho nešťastná) až k agresivitě (pohádám se s tchyní, která se cítí odmítnutím jejího cukroví odmítnuta sama). Pokusme se dopracovat k chování asertivnímu.

Rozhodující pro vaše chování by mělo být i to, zda-li jde o hostitele, které vidíte náhodně a zřejmě se s nimi již nikdy nesetkáte, nebo zda jde např. o příbuzné, se kterými se scházíte pravidelně.

V prvním případě, pokud je hostitel opravdu neodbytný, úporný v nucení do jídla, nemá smysl investovat energii do jeho převýchovy. Můžete se např.

vymluvit, nabízí-li vám něco, co nechcete, že máte zažívací obtíže, alergii, že jdete druhý den k lékaři na vyšetření a musíte omezit příjem potravy, že nemůžete pít alkohol, protože berete léky, řídíte apod. Tuto variantu volte opravdu výjimečně.

Daleko efektivnější a účelnější, zvláště pokud jsou hostitelé vaši přátelé a známí a vy se s nimi setkáváte častěji, je asertivně je naučit novému chování. Jde to sice pomalu, ale možné to je.

Základem asertivního chování je otevřenost komunikace bez použití manipulativních strategií, stálé zachovávání respektu a úcty k sobě i k těm druhým, s nimiž vstupujeme do kontaktu.

Podstatou asertivního chování není osvojení si technik, díky nimž získáme „navrch“ nad těmi druhými a dosáhneme svého.

Je to něco mnohem hlubšího: jsme-li asertivní, dokážeme si jasně vymezit své osobní hranice a respektovat osobní hranice druhých.

Ukážeme si to na příkladech:

Zasedáme k bohatě prostřenému vánočnímu stolu

Představme si situaci, kdy jako každoročně zasedneme u rodičů či prarodičů ke svátečnímu vánočnímu stolu, ke kterému patří zažité jídelní zvyklosti, které byste chtěli s nastolením jiného životního stylu změnit.

Blízcí příbuzní jsou dokonale natěšeni a připraveni vás uctít a vyjádřit svou lásku k vám právě skrze plný stůl neodpovídající vaším běžným zásadám, ba právě naopak. Předkládají před vás typické vánoční pokrmy, cukroví a doplňují to neustálým pobízením.

Zkuste si vzpomenout, co vám jde v tento okamžik hlavou

„Já vím, že bych cukroví jíst neměla, naberu zase ty kila jako každý rok. Ale – Vánoce, to je přeci smažený kapr a bramborový salát, cukroví, bez toho všeho to nejsou vůbec Vánoce. A co tomu řeknou druzí? Máma, babička…… bude nešťastná, bude si myslet, že mi něco je, bude mít o mne starost, bude si myslet, že jsem nevděčná……“

Zkuste situaci přehodnotit – nacvičit si dopředu jiné myšlenky

„Budou Vánoce skutečně bezcenné, pokud se budeme stravovat jinak než tradičně?  – oč nám jde nejvíce – splynout s normami společnosti, nebo si zachovat sebe sama? – Je pro nás důležitý vlastní pocit uspokojení?“

Pár konkrétních rad, jak zvládnout okolí

Klasické výroky okolí:

„To jsem ráda, že jsi konečně tady, celý týden peču a připravuju pohoštění, už se na tebe všichni moc těšíme. Tak pojď ke stolu, už je všechno nachystané…“

„Ale no tak, co je to s tebou, vždyť jsem to pekla hlavně kvůli tobě, to jsi měla vždycky nejradši…“

Asertivní přístup (s respektem k sobě i druhé straně):

„Mami, moc díky za to, že ses tak snažila. Ale já to všechno jíst nechci – jím teď trochu jinak, snažím se vybírat zdravější a kvalitnější potraviny. Mám radost z toho, že mi to jde a cítím se dobře.

Nechci si to vzít, ale doufám, že tě to nemrzí. Vezmu si třeba malý kousek na ochutnání, ale pro příště tě poprosím, abychom se domluvili na jiném jídle. Nebo se dohodneme dopředu, já něco přivezu a pak to spolu uvaříme.“

Další možnosti odpovědí:

„Fakt je mi takhle mnohem líp, mám ze sebe radost, mám víc energie, elánu a síly. Není to nic proti tobě, ale já bych sem nejezdila ráda, kdybych měla pocit, že tě budu trápit, když nesním to, co mi připravíš. Domluvme se na změně.“

Reakce okolí:

„Tak si vezmi alespoň ty vanilkové rohlíčky a kousek vánočky, je výborná, letos se mi zvlášť povedla. A nebo ten bramborový salát, který máš tak ráda.“

Na možné matčiny námitky lze asertivně reagovat:

„Já si vezmu jeden kousek vánočky a ten si vychutnám. Ale ten salát si už opravdu nedám.“

„Ne, děkuju, jsi hodná, je to výborné, vždyť vidíš, jak to ostatním chutná. Já si vezmu moc ráda to ovoce, co je na stole. Nemám na další cukroví chuť a nechci se nutit, to by ti přece radost neudělalo. Navykla jsem si jíst lehčí stravu a ověřila jsem si, že mi to dělá dobře. Cítím se od té doby opravdu lépe, nechci si to pokazit! Pokud bych to porušovala, necítila bych se dobře.“

„Děkuju, ale vezmu si tohle, mám na to největší chuť.“

„Ne, díky, už nebudu, je mi nejlíp, když nemám tak plný žaludek.“

Reakce lze obměňovat neomezeně. Naše „protistrana“ to většinou myslí dobře, nabízí-li opulentní formu občerstvení, ale my musíme trvat na tom, že to myslíme dobře především sami se sebou, že my jsme soudci toho, co je pro nás dobré, a nikdo jiný.

Máme-li se rádi a je-li míra naší sebeúcty vysoká, nemáme s tím většinou ani problém, stačí jedno až dvě „ne“, prezentované s úsměvem, mile, což je přirozeně startovní plochou pro respekt a přijetí druhými.

Jestliže je však pro nás odmítnutí problém, druhá strana to vycítí, vnímá naše rozpaky a váhání jen jako ostych a ve své nabízecí strategii ještě přitvrdí – dlužno podotknout, že většinou skutečně v dobré vůli.

Pokud jste se desítky let chovali jinak (vy i vaši blízcí), je jasné, že není jednoduché to hned změnit, ale nejdůležitější je to zkusit v praxi. Uvidíte, že po pár pokusech už snad nebudete odcházet z návštěvy s plným žaludkem či nepříjemným pocitem, že jste hostitelku zklamali. 

Zdravá výživa se stala mým koníčkem (Ajka 21 let)

Jíst jinak jsem začala už ve 14 letech. Díky jídelníčku se mi změnil celý život. V první řadě jsem se zbavila ekzému a bolestí břicha. Vím, jaké to je jíst jinak na střední škole.

Momentálně studuji VŠ, hodně cestuji, chodím ven s kamarády, účastním se různých akcí. A při tom všem jím jinak. Hodně jsem zhubla a ztratila menstruaci, ale zdravotně jsem naprosto v pořádku.

Naštěstí mám rozumnou lékařku a hlavně se cítím skvěle.

Jíst jinak jsem začala zhruba ve 14 letech. Se zdravou výživou nadšeně přišla moje mamka. Byla na kurzu zdravého vaření všem nám potom vyprávěla, co všechno je možné stravou vyléčit, dokonce i rakovinu.

Sdílela jsem jako jediná její nadšení, protože již odmalička nemám ráda maso a tak mě velmi potěšilo, že konečně nemusím hledat způsoby, jak maso někde schovat a poté vyhodit, abych ho nemusela jíst, protože talíř byl plný lahodné zeleniny, obilovin a luštěnin 🙂 Byla jsem jak v sedmém nebi.

Tolik různých kombinací, chutí, barev – nikdy stejné jídlo! Nebylo jídla, které by mi nechutnalo. A tak je tomu až doteď.

Zdravá výživa mě začala víc a víc zajímat. Do té doby mě nikdy vaření nebavilo. Ale teď jsem se motala v kuchyni pořád. Začala jsem sama vařit a experimentovat. Postupně jsem pronikala hlouběji a hlouběji do souvislostí výživy a zdraví. Hlavně jsem to pozorovala sama na sobě.

Léta jsem trpěla atopickým ekzéme na rtech (rty jsem měla velmi suché, rozpraskané do krve, nemohla jsem často ani jíst nebo mluvit) a velkými bolestmi a křečí břicha.

Na rty jsem vyzkoušela nespočet mastiček a krémů (dokonce jsem několikrát dostala i prášky, ale ty jsem, aniž bych jako malá holka věděla, že jsou špatné, nikdy nejedla). Po tom, co jsem začala jíst zdravěji, postupně ekzém mizel a objevoval se čím dál tím méně.

Teď už vím, že moje problémy souvisí s trávící soustavou, kterou mám oslabenou a tím, že jsem jedla věci, které trávící soustavu zatěžovaly, se objevoval ekzém a bolesti břicha. Nyní se ekzém ve velmi mírné podobě objevuje, jen když sním něco, co mi nesedí (určitá kombinace nebo druh jídla – např. pšeničná mouka).

Tehdy jsem chodila na střední školu. První rok jsem jedla ve školní jídelně, ale nechutnalo mi tam a cítila jsem, že tu stravu jíst nechci. Proto jsem hledala alternativu a začala chodit do vegetariánské restaurace, kterou jsem měla kousek od školy.

 Postupem času se mi ale začaly měnit chutě a tíhla jsem k jemnějším chutím jídla, ne tolik kořeněným a ochuceným, proto jsem poslední dva roky studia obědvala ve veganské restauraci, kterou vedla opravdu velmi milá paní, která měla ohledně této stravy hodně znalostí, vedla i kurzy vaření, kterých jsem se několikrát zúčastnila.

Svačinky do školy jsem řešila formou jablečných dezertů z Dobrušky, plátků a „polystyrenů“ namazaných pomazánkou se zeleninou, kašemi od snídaně nebo kváskovými chleby s pomazánkou a zeleninou.

Spolužáci mě považovali trošku za „divnou“ (taky proto, protože jsem nepila alkohol a nechodila s nimi do hospod), ale mě to nevadilo 🙂 Často se ptali, co zase dneska mám na svačinu a proč vlastně nejím to a to a co vlastně jím.

Když jsem jednou do školy donesla pickles (ještě neznalá, že to může ostatním tak smrdět), tak můj soused musel odejít pryč ze třídy a na začátku hodiny se učitelka ptala, kdo že tady jedl tvarůžky (samozřejmě jsem se nepřihlásila, i když jsem věděla, že ta vůně byla z mého pickles) a větrala se celá místnost 🙂 Ve čtvrťáku se začala o mou stravu zajímat i má třídní učitelka a měla jsem v rámci základů společenských věd přednášku o zdravé stravě i s ochutnávkou. Přinesla jsem karbanátky a mrkvové taštičky plněné povidly. Aby to bylo fér, tak každý ze spolužáků donesl nějakou svou specialitu (většinou „nezdravou“) a udělali jsme si takové posezení. Musím říct, a to mě velmi potěšilo, že mé karbanátky i taštičky zmizely jak mávnutím kouzelného proutku a většině lidí jsem ještě dávala recept – karboše chutnaly prý jako normální masové 🙂

Později jsem se začala zúčastňovat kurzů a setkání lidí, kteří jedí jinak. Dokonce jsem vyjela i do zahraničí na letní konferenci zdravé výživy do Holandska a úspěšně vystudovala Art of Life School I v Kushi Institutu.

O prázdninách jezdila do makrobiotických rodin v Holandsku,  pomáhat s dětmi, zdravým vařením, pečením, výrobou natta, tempehu, seitanu, zákusků a balením obilovin, luštěnin a dalších zdravých surovin, které se poté prodávali na trzích po celém Holandsku. Jezdím tam doteď a mám s nimi velmi dobré vztahy.

Tyto výlety mi daly hrozně moc zkušeností, informací a zážitků.

Po přechodu na stravu podle zásad JJ jsem postupně hodně hubla, což mě potěšilo (celkově jsem zhubla asi 15 kg), ale tím, že jsem hodně hubla, jsem poté úplně ztratila menstruaci. Podle BMI tabulky mám podváhu, ale cítím se skvěle, mám plno energie, jsem šťastná, nebývám skoro vůbec nemocná a nepozoruji na sobě žádné problémy, takže tabulky neřeším. Ohledně menstruace jsem se bavila s odborníky na zdravou výživu, kteří mě ujistili, že je to normální, tělo se čistí a může to trvat až 7 let. Až teď ve dvaceti jsem se rozhodla pro klid duše navštívit gynekologa, ale bylo mi řečeno že jsem zcela v pořádku a bylo by zbytečné mi píchat injekce, když tam není žádný problém (názor mé gynekoložky mě velmi překvapil, většina doktorů už by šílela). Také krevní testy na různé látky, vitamíny a minerály mi dopadly výborně a nic mi nechybí.

Zdravá výživa se mi tak zalíbila, že se stala součástí mého života a již si nedokáži představit, že bych měla jíst „normálně“. Musím říct, že mi to dalo hodně. Celkově se úplně změnil můj postoj k životu a přehodnotily se mé priority.

I když je to s tímto stravováním někdy opravdu složité – studuji VŠ, hodně cestuji, často i na několik dní do zahraničí, jezdím na různé výlety, chodím ven s kamarády, účastním se různých akcí – tak vždy je to pro mě výzva, posun dál (mé příběhy, rady a zkušenosti se zdravým stravováním na cestách vám budu sepisovat a zveřejňovat zde na stránkách Jíme jinak). Vždy se to dá nějak vyřešit, jen člověk musí chtít. Když člověk chce, tak všechno jde! Samozřejmě jsem několikrát byla „nucena“ (okolnostmi) sníst i něco „normálního“, ale hned jsem poznala, že tudy cesta nevede (nafouklé břicho, bolesti, únava, pocit těžkosti) a ještě více mě to utvrdilo v tom, že jíst jinak má smysl! I když jím jídlo, které je +- podle zásad JJ, v restauraci na mých cestách, tak se vždy už hrozně těším domů, až si uvařím sama a bude mi po jídle fajn, protože jídla v restauracích jsou většinou velmi mastná nebo kořeněná, což je pro můj trávící trakt velký šok.

Momentálně jsem ve stadiu, že už vařím zcela „z patra“, ani už nepotřebuji kuchařky. Jednoduše otevřu lednici, podívám se, co v ní je a něco ukuchtím. Jen málokdy vařím stejné jídlo. Většinou je každé mé jídlo nějak originální.

Ale samozřejmě mám i pár oblíbených receptů, které opakuji častěji. Velmi ráda také zkouším zcela nové recepty z internetu nebo nahrazuji „normální“ suroviny zdravými.

Ráda také peču a vytvářím dezerty, ale na to většinou při mém náročném vysokoškolském studiu není tolik času.

• Krásnou čistou pleť
• Spoustu energie (nemám problém se učit od rána do večera několik dní v kuse a nepotřebuji k tomu žádné kafe :-))
• Jsem smíšek – pořád se směji, mám radost ze života a hýřím optimismem
• Vypadám mladší (lidé mi tipují 16 – 17 let a je mi 21 :-))
• Vymizení ekzému a bolestí břicha
• Záliba ve vaření a zdravé výživě
• Spousta přátel, kteří se stravují stejně a mají stejné priority
• Můžu jíst mnohonásobně víc než ostatní a nepřiberu a když už se opravdu hodně přejím, tak během pár dnů jsem zase na stejné váze jako dřív
• Zhubla jsem 15 kg
• Kreativita v oblasti vaření, ale i jiných oblastech
• Cílevědomost (když něco chci, jdu si za tím a překonávám všechny překážky)
• Netrpím žádnými angínami, chřipkami ani jinými nemocemi, pouze občas rýmou nebo nějakou tou malou krátkou eliminací, po které jsem zase brzy fit a je mi vždy ještě lépe než před eliminací
• Po jídle se cítím lehce a svěže
• Jsem citlivější ke svému tělu a rozeznám, co mi dělá dobře a co ne

Jak se uklidnit a udělat si dobře i bez jídla?

Když jsme unavení nebo ve stresu, máme špatnou náladu nebo jinou emočně náročnou situaci, tak máme přirozenou potřebu sahat po jídle. A obzvlášť po potravinách plných cukru a tuku.

Tyto potraviny nám totiž pomáhají se uklidnit, dodají nám rychle energii, ulevují psychickému napětí a zlepšují  nám náladu.

Jednou za čas takhle řešit emocionální krizi nevadí.

Pokud se nám to ale děje opakovaně a dlouhodobě, můžeme mít z toho kila navíc a pořádné výčitky a proto je důležité naučit se i jiné způsoby, jak se uklidnit a udělat si dobře i bez jídla.

Proč jíme, když se cítíme špatně?

Stačí špatná nálada, únava, úzkost, smutek, vztek nebo nuda a už saháme po jídle. Často automaticky a nevědomky. Někdo ve stresu a psychické nepohodě více kouří, někdo pije více alkohol, někdo více pracuje a někdo sahá více po jídle.

Každý máme ten svůj způsob, jak se s náročnou situací vypořádat a obvykle nám právě stres spouští naše nezdravé návyky. A jídlo je takový legální a všude dostupný prostředek, jak snížit stres a uklidnit se v náročné a nepříjemné situaci.

Například cukr vyplavuje do mozku stejné hormony „dobré nálady“ jako cvičení nebo meditace. Jenže jít si ve stresu zaběhat nebo zameditovat už je daleko náročnější, vyžaduje to naší aktivní vědomou účast a čas. Jídlo stačí jen vzít do ruky a sníst. S jídlem to má však jeden velký háček.

Čím častěji takhle emočně jíme, tím hůře se pak psychicky a fyzicky cítíme. Nejen že přibíráme, rozhazujeme si trávení, ale často nastupují i výčitky svědomí, pocity selhání, znechucení a bezmoci, že si neumíme v tu chvíli pomoci, i když racionálně víme, že bychom to neměli dělat.

Dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy se necítíme dobře, a proto jíme a ve výsledku se pak cítíme ještě hůře a to opět řešíme dalším jídlem.

Jednou za čas si jídlem ulevit od špatné nálady či stresu je normální, ale problém nastává, když se jídlo stane naším jediným zdrojem úlevy, potěšení a uklidnění a stává se pravidelným rituálem. Je pak dobré se naučit i jiné uklidňující způsoby a potřeba emočního jedení se přirozeně sama sníží. Vyzkoušejte následující tipy, které mám vyzkoušené, že pomáhají místo jídla. 

1. Uvařte si horký nápoj 

Co nabízíte většinou návštěvě, když je u vás doma a vy chcete, aby se u vás cítili jako doma? Uvaříte jim nejspíš teplý čaj nebo kávu.

Horké nápoje mají uklidňující účinky na naši psychiku stejně jako jídlo s tím rozdílem, že neobsahují kalorie a tuky a tudíž jimi můžeme dobře nahrazovat i sladkosti.

Takový voňavý ovocný čaj se špetkou skořice, zázvorový čaj s medem a citronem nebo jasmínový zelený čaj vás krásně uvolní a zrelaxuje. Nebo zkuste alespoň vypít sklenici vody, často jsou chutě na jídlo převlečené za žízeň.

2. Dejte si žvýkačku bez cukru

Kousání a žvýkání jídla nám uvolňuje stres a napětí, pomáhá nám se soustředit. Proč tedy nevyužít stejného efektu bez cukru žvýkáním nějaké dobré ovocné nebo mintové žvýkačky? Než si dáte nějakou sladkost, kterou si pak budete akorát jen vyčítat, dejte si nejdřív žvýkačku, pár minut vydržte žvýkat a jen sledujte jak vás nutkání na jídlo pomalu opouští. 

3. Lehněte si a odpočiňte si

Jídlo používáme často v momentě, kdy jsme unavení a potřebujeme dobít baterky. Jestli vám to okolnosti dovolují, tak si zkuste lehnout na gauč, na postel nebo na zem a chvíli odpočívejte. Můžete si pustit u toho i příjemnou hudbu, nějakou meditaci či zkoušet z hluboka dýchat do břicha. Dovolte svému tělu na chvíli vypnout i bez jídla.

4. Dejte si teplou sprchu nebo vanu 

Naložte se do voňavé koupele nebo si dejte krátkou sprchu. Už jen tím, že se přesunete od lednice do jiné místnosti snižujete riziko, že si něco dáte. Co oko nevidí, to žaludek nesní.

A příjemná koupel nebo sprcha vás dobře naladí, zrelaxuje a smyje nepříjemné emoce, které v tu chvíli můžete pociťovat. A pro odvážné si zkuste na závěr dát studenou sprchu, která vás zase krásně vybudí a nakopne.

A navíc posilujete tak i svou imunitu.

5. Rozhýbejte to

Někdy na bolavé svaly pomáhá, když to rozchodíte a rozhýbete. A stejné je to s bolavou duší. Cvičení je jedním z nejefektivnějším způsobů, jak si okamžitě udělat dobře a pustit si do těla příjemné endorfiny. Stačí, když uděláte deset kliků, nebo deset dřepů.

Nebo si nazujete boty a obejdete blok kolek baráku. Urovnáte si myšlenky, občerstvíte se a na jídlo v tu chvíli zapomenete. Můžete jít i na delší procházku, vzít psa ven, zacvičit si doma jógu nebo si jít zaběhat.

Zkuste si najít své aktivity, které můžete dělat pokaždé, když vás přepadne chuť se uklidnit jídlem.

6. Pojmenujte si nahlas, co se vám děje

Tuhle metodu doporučuji nejen při léčbě emočního jedení a nutkavých chutí na jídlo, ale například i během úzkostí, nepříjemných strachů a paniky. Zkuste pojmenovat nahlas nebo v duchu co se ve vás děje. Jak se cítíte, co prožíváte, co právě chcete udělat, proč to chcete udělat, co se vám stalo.

Jako byste byla jen pouhým svědkem a pozorovatelem nepříjemné situace, která se vám děje. Tato technika vám pomůže zapojit rozumovou část mozku, která je spojená s racionálním uvažováním, kterou při emoční a stresové krizi vypínáme. Stejně tak funguje, když si své pocity zapíšete na papír a vypíšete to ze sebe ven.

Psaním si ulevíte, urovnáte si myšlenky a celkově se uklidníte.

Zkoušejte opakovaně dělat něco jinak než obvykle, až se to stane vaším novým návykem

Každému dělá dobře něco jiného a je důležité najít si místo jídla ty činnosti nebo nečinnosti, které dělají dobře právě vám. Nenuťte se proto chodit běhat, když neradi sportujete, nebo meditovat, když si raději čtete. Zkuste jen udělat něco jinak, než to děláte obvykle.

Zvyk má ohromnou sílu a zvláště u jídla většinou reagujeme automaticky a na základě našich emocí. Přepište své návyky zdravějšími tím, že to budete opakovaně zkoušet jinak. Chvíli to potrvá, tak to nevzdávejte po prvním neúspěchu.

A v emočních krizí zkoušejte své emoce jen vnímat a vědomě prožít, i to někdy stačí, aby nás opustila automatická potřeba je zajíst, potlačit a vyhnout se jim. Buďte k sobě laskaví a trpěliví. 

Budujte své nové a zdravější návyky s moji osobní podporou

Ať už se chcete naučit zdravěji jíst a méně mlsat, pravidelně se hýbat, zhubnout nebo se mít více ráda, přidejte se do mého online programu jen pro ženy, kde vás týden po týdnu provedu všemi tématy, které s tím souvisí, z pohodlí vašeho domova a každá ve svém tempu. Více informací o kurzu najdete >>tady.

Hana Papežová

„Stále více dětí a dospívajících si buduje poruchy příjmu potravy tím, že se snaží vyhnout všemu nezdravému a toxickému,“ varuje profesorka psychiatrie na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Hana Papežová. Nebezpečné jídel…Světový den poruch příjmu potravy je letos zaměřen na sdílení příběhů. Zdravotníci i rodiny pacientů totiž varují před nevšímavostí k prvním signálům nemoci.Odborníci z řad lékařů i vědců, pacienti a jejich rodiny a další členové této komunity si společně připomínají, že v boji s psychiatrickými diagnózami, které spojuje problematický vztah k jídlu, si nemůžeme dovolit čekat.V boji s psychiatrickými diagnózami, které spojuje problematický vztah k jídlu, si nemůžeme dovolit čekat. Připomínají si to odborníci z řad lékařů i vědců, pacienti a jejich rodiny v rámci světového dne poruch příjmů potravy, který letos připadá …[3 minuty čtení] Podle průzkumu je vlastní tělo nepřítelem už desetiletých dívek. Pochybnosti ohledně vlastního těla možná trápí i vaši dospívající dceru. Odborníci doporučují využít období omezeného vycházení a vyzkoušet společně několik triků, k…Nejen v módě existují prapodivné trendy jako ponožky v sandálech. Některé odezní rychle, jiné mají dopad na naše životy. Schválně, jak dlouho budeme pít limonády a drinky papírovým brčkem? Další články k tématu: Gender na odstřel? Boj za rovnopráv…Minimálně deset let čteme zprávy o tom, že se do světa módy vrací ženskost. Nevrací. Naopak. Je to ještě horší než před lety. Žijeme v době, kdy nikomu nepřijde divné, že se ženám dají spočítat pod tričkem žebra, zatímco ty, co mají na svém místě …Jana (21) nedávno vyhrála boj s jednou z nejzákeřnějších psychických nemocí – anorexií. Když na tom byla nejhůř, vážila pouhých 24 kilogramů. Měla velké štěstí, protože až 5 % pacientů na následky nemoci umírá. Jak se Jana svěřila Blesk Zprávám, i…[8 minut čtení] Pročítáme etikety, počítáme kalorie, sledujeme složení, měříme se, vážíme. Chceme jíst bez lepku, bez cukru, bez masa, bez vajec, bez tuku… Snaha o zdravou výživu se mnohdy mění v nezdravou obsesi. Raw, paleo, lowcarb, bezlepková. …Čtvrtina případů poruch příjmu potravy, zejména anorexie, začíná nezdravou posedlostí zdravou výživou, takzvanou ortorexií. V Česku se ročně léčí s poruchami příjmu potravy asi 4000 lidí, nemocných je ale víc.Pro někoho je instagram díky obsahu nejpozitivnější sociální síť, pro dalšího zdroj příjmů. Psychiatři ale mají jasno, pro mladé lidi jde podle nich o nejnebezpečnější sociální síť. Ačkoliv je instagram plný krásných fotek zvířat, krajiny, jídla n…Začnete salátem, a nakonec skončíte na psychiatrii. Lékaři v Česku varují před nebezpečím nových trendů ve zdravotnictví. V rozhovoru pro portál Blesk se o nových poruchách rozpovídala profesorka Hana Papežová.

Cyril Höschl – Český psychiatr Gabriela Koukalová – Česká biatlonistka SARS-CoV-2 – Nový koronavirus způsobující onemocnění COVID-19