Stejně jako lidstvo samo, proměňují se s časem nejen jeho zvyky, zákony, obyčeje, ale třeba i ošacení či strava.
Co se jedlo a pilo ve středověku? Co dnes? A co třeba za 100 let?
Jídlo je neodmyslitelnou součástí lidské kultury. A podobně jako ta, i strava se postupem času proměňuje. Těžko bychom si dnes v restauracích objednali kaši ze žaludů, stejně tak, jako šenkýř ze středověké krčmy neměl v nabídce hamburger či jogurt s živými kulturami.
I přístup k některým potravinám se časem proměňoval. Vezměme si za příklad houby. Dříve se o nich hovořilo jako o masu rostoucím po lesích. Například osvěta v někdejším Protektorátu Čechy a Morava nabádala obyvatele, aby houby hojně sbírali.
To bylo samozřejmě dáno i tím, že na trhu byl nedostatek jiných potravin. Jaké pak bylo všeobecné překvapení, když se zjistilo, že houby mají jen minimální výživnou hodnotu.
Nerozteklá čokoláda pro vojákyMění se i technologie výroby potravin. Zde má vždy, podobně jako v jiných oblastech, náskok vojenský a kosmický průmysl. Například nelepivá rýže byla speciálně vyvinuta pro jednotky, které za 2.
světové války bojovaly v Pacifiku. Američtí vojáci, kteří bojují v pouštích Blízkého východu, zas dostávají zvláštní čokolády, které se neroztékají ani v těch největších vedrech.Do potravinářského průmyslu vstupují například i nanotechnologie.
Jejich uplatnění může být v tomto oboru velice široké, přičemž se očekává, že aplikace nanotechnologie povede ke zvýšení kvality a bezpečnosti potravin. Jedná se zejména o obaly a s tím související vyšší trvanlivost potravin a dále pak o jejich bezpečnost.
Nezřídka se totiž stává, že nějaké jídlo obsahuje patogenní látky a důsledky pro konzumenta pak nejsou nikterak příjemné. A právě nanočástice mohou být řešením, jak patogeny zkrotit.
Pracovité potravinyZatímco jedna část populace trpí značnou nadváhou, miliony dalších lidí ve světě hladoví. Prvotním úkolem je tedy nakrmit ty, kteří mají nedostatek potravy. Souběžně s tím se ovšem v mnoha laboratořích zkoumá, kterak dosavadní stravu vylepšit tak, aby byla nejen zdravá, ale aby v lidském těle odvedla i nějakou užitečnou práci.
Co to znamená? Funkční potravinou je například jogurt, který obsahuje nejrůznější živé kultury prospívající lidskému organismu. Koneckonců, to známe z reklam. Nejedná se ale jen o jogurty, ale třeba i o džusy, do kterých jsou přidávány žádoucí vitamíny.
Zde je ovšem nutné pamatovat na to, že funkční potraviny nejsou léky. Aby se tedy projevil jejich účinek, musí se konzumovat relativně dlouhodobě. U těchto druhů potravin, se sice účinky mohou projevit již po krátké době (třeba snížení hladiny cholesterolu), nicméně nestačí jen konzumace jedné porce.
- Je sice příjemné, když nám lékař naměří náhlé snížení hladiny cholesterolu, leč takovéto snížení nemá na kvalitu života a na zdraví žádný větší vliv.
- Již existující geneticky modifikované rostliny
- Rýže bez alergenů a nelepiváBrambory, které odolají napadení mandelinkouRajská jablka, která vydrží čerstvá až pět týdnůSója, která zvládne nevstřebávat herbicidyBavlna, jejíž vlákno má předem určenou barvu
Do doby 19. stoletíŽaludy už nejíme!Pokud vynecháme lovce mamutů a zůstaneme v našich končinách, tak v minulosti se strava našich předků skládala především z nejrůznějších kaší. Jednalo se především o obilné kaše, později pak placky, které se postupně měnily v chléb.
Poté, co mořeplavci pronikli do Ameriky, hojně se rozšířily brambory, zprvu jako doplněk stravy šlechty, ale později se z brambor, díky jejich pěstitelské nenáročnosti stala doslova strava chudých. Postupně byly z jídelníčku vytlačovány i některé suroviny, například žaludy.
V 17. století začala českou kotlinu dobývat kuchyně ze západu. Jednak díky tomu, že se na trůnu usadili Habsburkové a jednak kvůli tomu, že po třicetileté válce se zde začala usazovat italská a německá šlechta, která si s sebou pochopitelně přinesla i své vlastní stravovací návyky.
Tato proměna se samozřejmě netýkala lidové kuchyně, ale měšťanů již z části ano.Od nástupu průmyslové revoluce začalo v kuchyních středních vrstev hrát nejzásadnější roli maso. Zatímco dnes je především populární bílé maso, tedy ryby a kuřata, v 19.
století to bylo především hovězí a vepřové. Ryba se na stůl dostávala nanejvýš jednou ročně, a to na Vánoce.Co se týče nápojů, prostí lidé si museli vystačit s vodou, nanejvýš s mlékem. Jinak bylo velmi rozšířené víno, vždyť za časů Karla IV. byla Praha doslova obehnána hradbou vinicí.
Tolik populární pivo vynalezli zřejmě Sumerové mezi 4. a 3. tisíciletím př. n. l. Pivo, sumersky zvané kaš, připravovali z ječných chlebů a ze sladu ve veliké džbánovité nádobě z vodou. Archeologické nálezy na území dnešní České republiky prokazují, že i naši prapředkové připravovali kvašené nápoje z obilí.
Vypovídají o tom podrobné údaje o přípravě piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanů, Kvádů a Slovany. Nejstarším zachovaným dokladem, souvisejícím přímo s výrobou piva, je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva.
Čím to bylo zdravéHovoříme o době, kdy naši pradědečkové a naše prababičky příliš neřešili, zda je to, či ono jídlo zdravé. Základem bylo hlavně dostatek potravy sehnat. Jisté je, že vzhledem k tomu, že se v té době nepoužívala žádná průmyslová hnojiva, se v organismech našich předků neukládalo tolik chemie jako dnes.
V biosféře nebylo až do nástupu průmyslového věku ani tolik škodlivin, takže potenciální potrava je nemohla nasát. Strava byla pestrá, lidé jedli hodně zeleniny i ovoce a to jim šlo samozřejmě k duhu.
O civilizačních nemocech typu obezity nebo anorexie nemohlo být ani řeči.
Čím to bylo nezdravéZvláště masitá strava tehdy z pochopitelných důvodů nemohla procházet tolika hygienickými kontrolami jako dnes. Proto se mohlo mnohem snáze stát, že do zažívacího traktu se dostalo něco, co tam provedlo pořádnou neplechu.
Ona hygiena vůbec nebyla tolik protěžovaná, proto tehdy byly rozšířeny nejrůznější nemoci, o kterých se dnes už naštěstí dočteme jen v kronikách.
Proč se u nás pilo víno?Český král a římský císař Karel IV.
vydal v roce 1358 privilegium, jímž nařídil osazování nevyužitých pozemků v okruhu tří mil (33,675 km) okolo Prahy vinnou révou.
Díky tomu pak vinice obklopovaly Prahu v souvislém pásmu, od svahů Petřína, přes Smíchov, Vyšehrad, Nusle, Vršovice, Vinohrady, Libeň, Vysočany, Prosek, Troju, Dejvice, Střešovice a Břevnov.
Jen na území Dejvic bylo na začátku třicetileté války 128 vinic.
20. stoletíObezita či vyzáblost?Je bezesporu zajímavé, jak se strava mění v souvislostech s tím, co se odehrává ve společnosti. Padesátá léta minulého století probíhala u nás ve znamení nadšeného budování socialismu.
Úderníci museli mít hodně sil, tudíž jídlo pro ně bylo masité a výživné. Od let šedesátých však nastupuje idol modelky Twiggy a s tím spojené zeštíhlování. Své vítězné tažení světem zahajují v té době těstoviny.
Zároveň se však masově rozšiřují i restaurace rychlého občerstvení. Že by produkty z nich vycházející byly bůhvíjak zdravé, to si dovolí tvrdit jen málokdo. Vždyť jen v USA stojí léčba obezity téměř 100 miliard dolarů ročně, tedy stejně tolik, jako léčení nemocí, které jsou způsobeny kouřením.
Není se čemu divit, vždyť celá třetina Američanů zápasí s obezitou. Evropa jim v tom zdatně sekunduje a Češi patří mezi nejtlustší národy v Evropě.
Čím to bylo zdravéOd doby, kdy západní svět postihla horečka zdravého životního stylu, se na kvalitu potravin hledí stále pozorněji. Kuřecí maso postupně získalo vrch nad vepřovým a drůbež je přece jen zdravější, i když někteří škarohlídi tvrdí, že je jen méně škodlivá.
Západní svět opět objevil zeleninu a lehké těstoviny, o jejichž blahodárném vlivu na organismus nemůže být sporu.
Čím to bylo nezdravéO obezitě už řeč byla, zvláště u dětí se zdá být velkým problémem. Ve 20. století se masově rozšířila i průmyslová hnojiva. Týká se to například DDT, přípravek k hubení škodlivého hmyzu v zemědělství, ale především k lividaci komárů a moskytů v tropických zemích.
Později se zjistilo, že tento druh hnojiva je pro biosféru vysoce nebezpečný. Dost tučná strava vedla nejen k tloustnutí populace, ale i k nemocem kardiovaskulárního systému.
Co je DDT?DDT je zkratka sloučeniny dichlordifenyltricholrethan, jednoho z nejstarších a nejznámějších insekticidů. Byl poprvé syntetizován již v roce 1874. Jeho insekticidní účinky však objevil až švýcarský chemik Paul Hermann Müller v roce 1939.
Od druhé světové války byl DDT byl používán v masovém měřítku hlavně v zemědělství. Výroba a používání DDT je dnes zakázáno ve většině zemí, ale v řadě afrických a asijských zemí se DDT stále používá.
21. stoletíSoučasnost však nenabízí jen hamburgery. Doslova boom zažívá v posledních letech pizza a vůbec italské těstoviny. Populární jsou mexické restaurace. V souvislosti s životním stylem se zvláště mezi mladými lidmi stává stále oblíbenější i vegetariánství.
Dietologové však doporučují co možná nejpestřejší stravu, kde by maso, alespoň ryby a drůbež, nemělo chybět. Nápoje přece jen neprocházejí takovými proměnami jako pevná strava. Voda byla, je a bude základem asi vždy.
V současnosti jsou velmi rozšířené limonády, kterým konkurují zejména minerálky. Mezi alkoholickými nápoji dominuje pivo, které dobývá i takové netradiční bašty, jakou je například Rusko.
Čím to je zdravéMnozí zemědělci dnes už od průmyslových hnojiv ustupují. Tzv. zelené zemědělství získává stále větší popularitu a řada konzumentů si potraviny již vybírá podle toho, zda byly ekologicky vyrobeny.
Velký důraz je kladen na přítomnost vitaminů, vlákniny nebo stopových prvků. Na trhu je už dnes zdravých potravin dostatek a je na každém, zda si vybere je, nebo zůstane věrný bůčku.
Čím to je nezdravéZvláště děti dnes jedí málo ovoce, zeleniny a celozrnného pečiva a naopak v nepřiměřené míře konzumují smažené brambůrky a jiné nezdravé pochoutky. To má za důsledek obezitu, ale i nemoci jako bulimie či anorexie.
Dalším problémem je stále ještě nezdravé životní prostředí, zvláště v některých lokalitách.
BudoucnostDočkáme se amarounů?V českých zemích je velmi populární televizní seriál Návštěvníci, v němž lidé přicházející z daleké budoucnosti, jedí cosi, čemu říkají amarouny. Je to zřejmě něco neuvěřitelně zdravého, leč bez jakékoliv chuti.
Těžko však předpokládat, že by strava budoucnosti postrádala jakoukoliv chuť. To, co se možná bude jíst v budoucnosti, si už možná užívají kosmonauti při svých dlouhodobých pobytech na oběžné dráze. Sýry, opět těstoviny, lehké maso, to je zřejmě směr, kterým se kuchyně budoucnosti vydá.
Velký význam bude mít i ovoce a zelenina. Například jablka, která vydrží čerstvá po několik měsíců, či luštěniny, které nebude nutné vařit. Velké diskuze a vášně vzbuzují geneticky modifikované potraviny.
Mnozí lidé jsou vůči nim skeptičtí, zejména z toho důvodu, že jejich produkce může narušovat zaběhlé ekosystémy. Nicméně, již nyní existují například geneticky upravené brambory, které obsahují více cukru a škrobu, takže se dají nejen přímo jíst, ale dá se z nich i vyrábět mouka.
Ve světě, kde značná část obyvatelstva trpí nedostatkem potravy, jsou mnohé takové technologie využitelné. Nelze vyloučit, že postupem času se z kuchyně stane vlastně laboratoř.
Čím to bude zdravé
Dá se předpokládat, že v budoucnosti bude dáván ohromný důraz na to, aby potraviny byly co nejzdravější. Koneckonců, tento trend je patrný už v současnosti. Už nyní se vědci, kteří řeší problémy zdravé výživy, pokoušejí vymyslet technologie, které by odstranily například přebytečný tuk z masa.
Strava už nebude jen přispívat k udržování rovnováhy v organismu ale bude se na jeho prospívání aktivně podílet. Do brambor se vkládají geny, které vlastně slouží jako vakcína proti různým typům onemocnění, například proti žloutence.
Možná se i v blízké budoucnosti dočkáme toho, že očkování bude probíhat bez jehel a místo toho si dáme kuřecí steak proti chřipce.
Čím to bude nezdravéMnozí ekologové varují před používáním geneticky modifikovaných potravin. Naše civilizace zatím nemá dlouhodobou zkušenost, co jejich dlouhodobé užívání provede s lidským organismem.
Dalším problémem mohou být zatím nepoznané nemoci. Vzpomeňme jen na masové vybíjení skotu, poté co se objevila hrozba BSE nebo vybíjení drůbeže, co svět zaplavila panika z ptačí chřipky. Podobné nemoci se mohou zjevit ze dne na den.
- Kuriozity z historie i ze současnosti
- Rané recepty na výrobu piva zahrnovaly takové přísady jako mák, houby, med, bobkové listy, máslo nebo dokonce i drobky chleba.
- Restaurace rychlého občerstvení typu McDonalds začaly v některých evropských zemích prodávat i alkohol. Ospravedlňují to tím, že jinak by rodiče byli méně ochotni vzít své děti do těchto restaurací
Jistý William Sokolin zaplatil více než půl milionu dolarů za láhev archivního vína z roku 1787, kterou vlastnil třetí prezident USA Thomas Jefferson. Poté, co si Sokolin přinesl láhev domů, uklouzl na podlaze a láhev rozbil.
V Pensylvánii se daň z vína nazývá od roku 1936 Jamestown Flood. Právě v tomto roce totiž postihly městečko Jamestown ničivé záplavy, a z vybrané daně šly prostředky na jeho obnovu.
Německá mořská bioložka Inez Linkeová vyrábí víno z mořských řas. Víno má chuť sherry a obsahuje 16% alkoholu. Podle Linkeové obsahují řasy množství minerálů, solí, vitamínů a bílkovin, díky čemuž je tento netradiční nápoj zdraví prospěšný.
Neobvyklou cenu patnáct kilogramů masa zaplatil klub ze čtvrté rumunské ligy za obránce Mariuse Cioaru z druholigového UT Arad. Pro tým Regal Horia to však ani tak nebyl dobrý obchod – hráč totiž okamžitě po přestupu ukončil kariéru.
Autor: Redakce 
Přichází doba „hrachová“: V byznyse s umělým masem se roztočily miliardy
Tekuté mýdlo je dnes běžnou součástí moderních domácností, ze začátku šlo ale o docela luxusní doplněk v drahých hotelech, který manažeři vozili rodinám ze služebních cest jako kuriozitu.
Podobný příběh může mít vynález umělého masa, které je zatím pro běžné lidi poměrně drahé, ale brzy může zcela „překopat“ všední jídelníček většiny populace.
Připravme se na svět, ve kterém se maso vyrábí z hrachu, nebo roste v laboratorní zkumavce.
Mezi investory se šušká, že jde o nový investiční trend.
Ať už se tomu říká falešné nebo umělé maso, vegeburgery, masové náhražky nebo úplně jinak, faktem je, že americká společnost Beyond Meat letos v květnu přesně po deseti letech existence vstoupila na burzu.
Do akcií investovali třeba Bill Gates nebo herec Leonardo DiCaprio a během jednoho dne se jejich hodnota z původních 25 dolarů vyšvihla o 163 procent na 65 dolarů.
V červenci už se akcie firmy obchodovaly za 239 dolarů a přes mírné turbulence a pokles v uplynulých dnech se očekává, že i další emise bude velmi úspěšná.
Okolnosti tomu nahrávají, burgery s umělým masem Beyond Meat začal v některých zemích nabízet řetězec Burger King, a i přes vyšší cenu jde mezi zákazníky o jednu z nejoblíbenějších variant.
Maso už se prodává ve více než 35 tisících obchodech, bistrech nebo hotelech a nedávno se objevilo i v nabídce českých internetových supermarketů Rohlík a Košík nebo v bistrech Forky’s.
Hodnota firmy dávno překonala miliardu dolarů a její tržby raketově rostou, momentálně za druhé čtvrtletí činily 67 miliard dolarů. A přestože je firma doposud ve ztrátě, ukazuje se, že nezadržitelně přichází doba, která změní způsob, jakým svět konzumuje maso.
Mate vzhledem i chutí
Náhražky masa, jako jsou sója nebo tofu, existují už dlouho. Jejich potíž je ovšem v tom, že rozhodně nevypadají jako skutečné maso a lidem, pokud už se pro něj rozhodnou, často nechutnají. Až v posledních třech letech se objevily produkty, které dokážou mást vzhledem i chutí, a právě to představuje zásadní posun.
Když nově vyvinuté umělé maso vložíte do housky, přidáte salát a omáčku, mnoho lidí si ani neuvědomí, že nejí skutečné maso z poraženého zvířete.
A přestože je vyrobeno z luštěnin, má téměř stejnou výživovou hodnotu jako klasické hovězí maso i podobný obsah bílkovin a dalších složek.
Produkt tak nově necílí pouze na vegetariány nebo vegany, ale také na běžné konzumenty, což je klíčová změna, která násobí okruh potenciální zájemců.
Maso vyrobené z rostlin a připravené jako hamburger nelze chuťově téměř odlišit od běžného hovězího.
Proč se vlastně o umělém mase tolik mluví? Důvod je jednoduchý: spotřeba masa v posledních desetiletích výrazně roste, zvláště s tím, jak se ekonomicky rozvíjejí a bohatnou chudší země. Je nutné chovat stále více hospodářských zvířat a pěstovat pro ně krmivo, což je neekologické.
Podle OSN masová produkce zabírá přes polovinu veškeré zemědělské půdy, a aby bylo půdy více, pokračuje se v ničení pralesů. Při produkci masa navíc vzniká až 15 procent globálních emisí skleníkových plynů. S dalším růstem populace je proto téměř jisté, že způsob produkce masa se bude muset změnit, protože současný stav je neudržitelný.
Do vývoje umělého masa v současné době investují nejen obří potravinářští výrobci, ale vznikají i úplně nové firmy, které se na přehlídkách technologických veletrhů předhánějí v tom, jak dokonalou náhražku masa vytvoří. A investoři do nich „nalévají“ miliardy.
Zatím dominuje výroba z rostlin
V současné době existují v podstatě dva hlavní přístupy, jak umělé maso produkovat. Levnější a aktuálně již běžně prodávané maso je náhražkou z rostlin.
Například již zmíněná firma Beyond Meat ho vyrábí hlavně z hrachového proteinu, druhá nejznámější firma v tomto odvětví, Impossible Foods, pak využívá sójový a bramborový protein.
Ceny jsou zatím vyšší než u běžného masa, třeba v Česku vyjde kilo na zhruba dvojnásobek hovězího masa v bio kvalitě, na západě Evropy a v USA je cena oproti Česku asi o třetinu až polovinu nižší.
Technologicky a finančně mnohem náročnější je (zatím) umělé pěstování masa v laboratořích, protože jde o výrobu přímo z buněk, kdy maso v podstatě roste. A přestože vývoj běží už roky, cena se stále nedostala na únosnou úroveň.
Ještě nedávno se náklady na výrobu jednoho plátku burgeru pohybovaly na úrovní 10 tisíc dolarů, momentálně poklesly na desetinu.
Laboratorně vypěstované maso by se na trhu mohlo objevit už v příštím roce a očekává se cena kolem 50 až 100 dolarů za burger.
Za branami Impossible Foods: Jak vzniká umělý burger? (zdroj: firemní YouTube kanál)
Výroba nestíhá pokrývat poptávku
Cena by v obou případech, jak je u nových technologií běžné, měla klesat s dalším masovým rozšiřováním. Třeba komerčně úspěšnější Beyond Meat (oproti Impossible Foods) v současné době nestíhá „odbavovat“ zakázky a rychle buduje nové výrobní závody.
Zájem obecně v tuto chvíli výrazně převyšuje nabídku, a to i přes to, že cena klesá jen velmi pomalu. Jen v USA vzrostl prodej těchto výrobků o 20 procent, uvádí agentura Nielsen, a v současnosti jde o nejrychleji rostoucí odvětví potravinářského průmyslu.
Mírné zemětřesení zažívá i trh zemědělských komodit, kde se dostává do popředí hrášek. Tato dříve neatraktivní luštěnina, kterou farmáři využívali spíše na střídání v rámci osevního postupu, se začíná pěstovat více a cíleně.
Jen v USA a Kanadě pěstitelé letos osejí až o pětinu více polí, píše v červencové analýze Patria Finance.
A přestože ceny za hrášek nejsou zatím tak transparentní jako třeba u kukuřice a akcie hrachových producentů nevydělávají tolik jako akcie producentů umělého masa, hovoří analytici o hrášku jako o „žhavé komoditě“.
Další vývoj ovlivní hlavně cena
Počet firem, které se soustředí na produkci umělého masa, ve světě roste, takže bude chvíli trvat, než se trh ustálí. Toto odvětví je ve svém počátku a zatím není jasné, jak do vývoje promluví maso uměle „pěstované“ v laboratořích, které by se mohlo výrazněji objevit v nejbližších letech.
Zcela klíčové také bude, nakolik poklesne nyní stále velmi vysoká cena a také jak se bude produkt marketingově prezentovat – zda jako jídlo pro vegany, ekologické maso pro všechny, nebo třeba jako luxusní produkt pro bohaté. A v neposlední řadě nelze podcenit ani to, jak firmy zvládnou svůj růst. Ostatně nejen problémy automobilky Tesla ukazují, že ani mediálně či veřejností opěvané revoluční novinky to s rozšiřováním mezi běžné lidi nemají vždy snadné.
Výroba umělého masa je v podstatě samostatná věda, postupy výroby si firmy pečlivě střeží.
Zajímavá fakta:
- První hovězí burger s umělým masem z laboratoře byl vytvořen už v roce 2013, obsahoval 20 tisíc vláken a vážil 450 gramů. Cena vývoje činila 1,2 milionu dolarů. Od té doby cena poklesla více než tisícinásobně.
- V USA maso v laboratoři „pěstuje“ hned několik firem, například Memphis Meats, Just nebo Finless Foods. Jejich výzkum často sponzorují tradiční velkoproducenti masa, momentálně se pracuje třeba na vytvoření skutečné svalové tkáně (současné podoba odpovídá spíše mletému masu).
- Výroba masa z rostlin vyžaduje výrazně méně zdrojů. Například studie University of Michigan ukázala, že výroba masa Beyond Meat spotřebuje o 99 procent méně vody, o 93 procent méně zemědělské půdy a spotřebuje o 46 procent méně energie. Nutno ovšem dodat, že v Evropě nemá firma výrobní haly, takže se produkt přepravuje z USA lodí, což za sebou nechává také určitou emisní stopu.
Kobliha, jak ji neznáte: 5 druhů koblížků, které si zamilujete
Kynutá pochoutka s lákavou polevou a slaďoučkou náplní, po které se nám okamžitě začnou sbíhat sliny… Koblihám zkrátka odolá málokdo, a to přesto, že se jedná doslova o kalorickou bombu. Jejich kouzlu propadli už staří Římané, kteří si rádi smlsli na smažených koulích nazývaných prostě globuli (kuličky).
Koblihy jako masopustní delikatesa
Ve středověku začaly být koblihy spojovány také s masopustem. Nejstarší dochované zmínky pocházejí ze 13.–14. století. Nejprve se smažily v domácnostech, obvykle na tzv. Tučný čtvrtek, kterým obvykle tradiční masopust vrcholí.
Za normálních okolností už bychom se těšili na masopustní průvod a zabijačku, ale kvůli pandemii si bohužel tradiční…
Celý článek
Na jejich přípravě si dávaly ženy obzvlášť záležet: koblihy smažily na tom nejlepším oleji a přidávaly do nich řeřichu nebo šalvěj, jako náplň posloužily domácí marmeláda či povidla.
Smažené dobroty potom kolovaly nejen při hostinách, ale také do rukou masopustníků, kteří se zpěvem procházeli vesnice v nejbližším okolí. Později se příprav ujali speciálně vyučení pekaři – kobližníci.
Koblihové turné: Je libo donut nebo raději pączki?
Podobně jako v pohádce O koblížkovi putovaly kynuté dobrůtky mnohem dál než jen na nejbližší hodovní stůl. Koblihy najdeme v sousedním Polsku, tradici mají ale i v Nizozemí nebo na území Finska. A v USA si snad den bez oblíbených donutů neumí ani představit.
Podívejte se s námi na cizokrajné varianty koblih, které rozhodně stojí za ochutnání.
1. Pączki
Polský masopust se bez koblih neobejde. Kdo prý nesní na Tučný čtvrtek ani jeden koblížek (tzv. pączki), se zlou se potáže. Polské koblížky mají podobný tvar jako ty české, plní se většinou marmeládou nebo jinou sladkou náplní, náročnější labužníci mohou navrch přidat ještě polevu.
V původních receptuře byste ale sladké náplně hledali možná marně. Dříve se totiž pączki připravovaly z chlebového těsta a namísto povidel nebo marmelády se plnily třeba špekem.
Nadýchané smažené koblihy nemusí skrývat jen ovocnou zavařeninu. Máme pro vás inspiraci na náplně, kterým neodoláte.
Celý článek
2. Krapfen nebo berliner?
Do rakouské gastronomie pronikly koblihy na sklonku 17. století. Za jejich vznikem měla stát dvorní kuchařka Cäcilie Krapfen, která do nich přidala marmeládu, a tím okouzlila vídeňskou smetánku. Koblížky se měly ve velkém pojídat i během Vídeňského kongresu, kde jich prý významní státníci spořádali neuvěřitelných 10 milionů kusů.
S koblihami se dnes můžeme setkat nejen v Rakousku, ale také v německých zemích, kde se název kraj od kraje liší.
Zatímco někteří přijali uvedené pojmenování, jiní zase nedají dopustit na věhlasný Berliner. Pochoutku z kvasnicového těsta (bez dírky uprostřed) usmažil prý už v roce 1740 jeden z vojenských kuchařů.
A protože byl prý sám dělostřelec, dal koblihům tvar podobný dělové kouli.
Nadýchané jako peřinka…
Zobrazit recept
3. Bombolone
Doslova kalorická bomba. Příhodně nazvali koblihy Italové, kteří ji pokládají za oblíbený dezert. Bombolone má své kořeny v Toskánsku, odkud se zřejmě rozšířily do zbytku Apeninského poloostrova. Pokud byste si chtěli bombolone připravit ve vlastní kuchyni, můžete jako sladký základ použít třeba višňový džem.
4. Donut
Bez koblihy ani ránu. Alespoň tak občas působí policisté v klasických akčních filmech, kteří nahánějí zločince po celé Americe. Pravý americký donut (nebo doughnut) přitom pochází z Nizozemí. Do Ameriky jej Holanďané přivezli ze své domoviny, kde je smažená laskomina známá jako olykoeks (mastné koláče).
- Populární donuty s díru uprostřed (o jejím původu se přitom dodnes vedou vášnivé spory) najdete po celé Americe v nekonečném množství chuťových variací: se skořicí, borůvkami, sirupem nebo čokoládovou náplní.
- Možná vás překvapí, že americké donuty (a nejen ony) mají dokonce svůj vlastní mezinárodní den, který připadá každý rok na první červnový pátek.
Vůně kompotu, závinu, svařeného vína… Skořice má bohaté využití nejen ve sladkých jídlech.
Celý článek
5. Balushahi
I ve vzdálené Indii mají obdobou známé koblihy. Při přípravě balushahi se neobejdete bez pšeničné mouky (zvané maida). Poté se koblihy smaží na přepuštěném másle a následně se namáčejí do cukrového sirupu. Na indickém subkontinentu platí za pochoutku, na kterou můžete narazit i ve vybraném hotelovém menu, budete-li mít štěstí.
A pokud byste ve zbytku masopustu hledali další (sladké) recepty, kterým si mžete osladit život nebo a zároveň zpříjemnit mrazivá odpoledne, nahlédněte do sekce pod článkem.
Budoucnost jídla: kuřata z laboratoře jsou tu a brzy přibude mléko či hovězí
Zas o kousek blíž je okamžik, kdy si budete moci dopřát pořádný neošizený a masitý burger či steak, aniž by kvůli tomu muselo zahynout zvíře. Singapur se totiž stal první zemí, která může prodávat maso z laboratoře. Po dvouletém schvalovacím procesu na to povolení dostala americká společnost Eat Just, která se zabývá vývojem potravinových náhražek.
Její laboratorní pokrm vznikl z buněk skutečného kuřete, čímž se liší od masových alternativ firem jako Beyond Meat nebo Impossible Burger. Ty vytvářejí rostlinné náhražky masa, které mají připomínat jeho chuť, ve skutečnosti s ním však nemají nic společného.
Kuřata od Eat Just jsou jako skutečná, jenže vznikají v laboratoři. Rostou ve 1200litrovém bioreaktoru a pak se kombinují s rostlinnými ingrediencemi. Budou se prodávat v podobě nugget za cenu prémiového kuřete v luxusní restauraci, časem by však měly zlevnit.
Přechod na náhražky se čím dál víc rýsuje jako jediná udržitelná metoda stravování. Populace planety pořád roste a s ní i konzumace masa, která by v roce 2050 mohla být až o 73 procent vyšší než v současnosti.
Přitom už nyní má chov hospodářských zvířat na svědomí podle Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu až 15 procent všech skleníkových plynů vyprodukovaných na Zemi. O nárocích na přírodní zdroje ani nemluvě.
Laboratorní maso je navíc čistší a milosrdnější, vždyť denně je pro maso po celém světě zabito 130 milionů kuřat. Je zjevné, že současné tempo je při využívání živočišných zdrojů neudržitelné.
I proto se náhražek objevuje čím dál víc. Kromě masových už na trh dorazily i vaječné a daří se jim pronikat do nabídek supermarketů či velkých značek jako Burger King, McDonald’s nebo KFC.
Výrazně nyní sílí právě trend laboratorně vypěstovaných alternativ. Izraelský startup SuperMeat otevřel první restauraci, kde můžete ochutnat maso z laboratoře zadarmo, jen výměnou za zpětnou vazbu.
Vyzkoušel ho i reportér Guardianu Oliver Holmes, který ho popsal těmito slovy: „Podobně jako u jiných kuřecích burgerů se i tohle maso přirozeně trhá a je příjemně křehké. Chutná to prostě, aspoň tedy podle mého názoru, jako běžný kuřecí hamburger,“ napsal Holmes.
Také společnosti Memphis Meats, Mosa Meat a Aleph Farms pracují na laboratorních steacích a dalších masových náhražkách. Vedle žádaných kuřat se dá brzy očekávat i povolení na prodej laboratorního hovězího a ryb. Singapurská firma Shiok Meats se už pochlubila vypěstováním humřího i krevetího masa a jiná tamní společnost TurtleTree Labs už za mléko z laboratoře dostala i několik cen.
Momentálně si však největší pozornost užívá právě společnost Eat Just, jejíž šéf Josh Tetrick po získání povolení prodávat kuřecí maso z laboratoře prohlásil: „Myslím, že je to jeden z nejvýznamnějších milníků v potravinářském průmyslu za poslední desetiletí.“
Zároveň si však uvědomuje, že si zákazníci budou muset zvyknout na to, že jedí odlišný produkt. A není jisté, jak ho přijmou. „Je to jiné? Jistě. Ale snažíme se se zákazníky komunikovat transparentně o tom, co děláme a jak se to liší od tradičního masa, takže máme šanci uspět,“ dodal Tetrick.
- Přesvědčit konzumenty masa k přechodu na alternativu může ztížit i fakt, že leckdo skutečnou ekologičnost produktů z laboratoře zpochybňuje.
- Například výzkum akademiků z Oxford Martin School ukázal, že takové produkty jsou sice krátkodobě pro planetu prospěšnější, protože neprodukují takové emise metanu, jaké jsou spojené s chovem hospodářských zvířat, ale zato generují emise oxidu uhličitého, který vzniká v souvislosti s energetickými nároky na provoz laboratoří.
- Dle citovaného výzkumu přetrvávají tyto emise v atmosféře stovky let, zatímco metan tam vydrží „jen“ zhruba 12 roků.
K tomu, aby mohl být z produkce laboratorního masa slušný byznys, je také nutně potřeba snížit i jeho cenu. Náklady na kuřecí burger ve zmíněné izraelské restauraci činí přes 750 korun, proces pěstování buněk je totiž mimořádně nákladný.
Stále je to ale pokrok oproti prvnímu pokusu společnosti Mosa Meat před sedmi lety, kdy je laboratorně vyrobený hovězí burger vyšel zhruba na 6 milionů korun (tehdy je sponzoroval Sergey Brin, spoluzakladatel Googlu). A časem by náklady měly klesnout ještě významněji.
Je zjevné, že trh s masovými alternativami má před sebou velkou budoucnost. Loni byla jeho hodnota 14 miliard amerických dolarů, v roce 2029 by dle Barclays měla dosáhnout až na 140 miliard. Zda převládnou laboratoře, hrachové proteiny nebo jiné metody, to se teprve uvidí. Singapurské novinky jsou však důležitým krokem na cestě k budoucnosti.
Miliony prasat zemřou zbytečně. Zpracovatelské závody masa v USA kvůli koronaviru nestíhají | Svět
WASHINGTON D.C./ PRAHA Závody na zapracování masa v USA pocítily koronavirovou krizi více než jiní. Mezi zaměstnanci seenormně šíří covid-19 a podniky musí omezit výrobu. Američanům tak bude chybět na pultech maso a zbytečně zemřou miliony zvířat.
Společnost Tyson Foods, která je jedním z největších zpracovatelů masa v USA, musela změnit svůj provoz. Mezi jejími zaměstnanci se totiž ve velkém začala šířit nemoc covid-19. Aby nákazu zpomalila, vybudovala ve fabrikách lékařské kliniky, měřila zaměstnancům teplotu a požadovala po všech, aby nosili roušky.
Navzdory všem těmto snahám se podle deníku The Washington Post během posledního měsíce počet nakažených více než zčtyřnásobil. Začátkem tohoto týdne jich bylo na sedm tisíc. A podle amerického listu není Tyson Foods jedinou společností, kterou podobná situace zasáhla. „Projevuje se v celém průmyslu,“ konstatuje deník s tím, že se ztrojnásobil i počet úmrtí zaměstnanců na koronavir.
V některých státech se dokonce zdá, že se zpracovatelské závody staly epicentrem šíření viru. Podle výzkumu organizace Environmental Working Group je například ve státě Iowa na 18 procent všech případů nákazy spojených s výrobou masa, v Nebrasce pak 20 procent, a Jižní Dakotě dokonce 29 procent.
Zastrašujícím příkladem se stal případ ze závodu společnosti Tyson Foods v iowském Waterloo, kde úřady nařídily zastavení výroby, protože z 2700 pracovníků se nakazilo přes tisíc lidí. Následná karanténní opatření, která zavedla většina států USA, ale nakonec napomohla ke zpomalení nákazy a podařilo se ji dostat pod kontrolu.
Do práce se ale zatím vrátila jen malá část zaměstnanců, protože nadále trvající karanténní opatření neumožňují, aby bylo u výrobní linky tolik lidí jako dříve.
Ve výsledku tak hrozí, že se maso nedostane na pulty obchodů.
Podle květnové zprávy finanční instituce CoBank je dokonce možné, že se produkce ve zpracovatelských závodech a na jatkách sníží až o 35 procent, přičemž ceny masa mohou vystřelit až o 20 procent.
Zbytečné utrácení zvířat
Ironické přitom je, že v zemi rozhodně nechybí zvířata na porážku. Podle Národní rady producentů vepřového způsobí současná situace přebytek přibližně 170 tisíc prasat denně.
„Tito vepři zůstanou na farmách příliš dlouho, budou přerostlí, nebude možné je v závodech zpracovat. Odhaduje se, že zbytečně bude utraceno až na 10 069 000 prasat,“ konstatovala skupina producentů.
Podle odborníků tak budou mít omezení ve zpracovatelských závodech kaskádový dopad na ekonomiku, protože farmáři nebudou mít odbyt zvířat.
V zemi, ve které sní každý muž, žena či dítě ročně kolem sto kila masa, se tak řeší otázka, zda by měly společnosti urychlit návrat k normálu, anebo dbát především na zdraví svých zaměstnanců a raději výrobu a zpracování masných produktů omezit.
„Máme před sebou dva hlavní cíle,“ uvedl začátkem května viceprezident USA Mike Pence.
„Prvním je zajištění bezpečnosti ve zpracovatelských závodech, druhým je posílení našich zásob a návrat lidí do pracovního procesu,“ konstatoval Pence s tím, že ani jeden z těchto cílů není priorita a guvernéři by měli mít oba na paměti, až budou upravovat karanténní opatření.
S tím však nesouhlasí například bývalý viceprezident Joe Biden, který bude v podzimních volbách soupeřit o Bílý dům s Donaldem Trumpem. „Život žádného z našich lidí nestojí za to, abychom měli levnější hamburger,“ uvedl na digitální tiskové konferenci.
Podle mluvčí společnosti JBS se však ani lidé zpátky do práce jen tak nehrnou. „Bojí se, že by se v práci nakazili. Stovky se jich nevrátily. Nevíme, jestli už nemoc překonali, nebo jsou stále nemocní,“ uvedla pro The Washington Post mluvčí Nikki Richardsonová.