Ultrasonografie – co to je a jak funguje?

Bezbolestné sonografické vyšetření prsou s okamžitým výsledkem pro váš klid

Vyšetření​ ​provádíme​ ​ambulantně.​ ​A zabere​ ​pouhých​ ​10–15​ ​minut.  

Ultrazvuková​ ​sonda​ ​vytváří​ ​na​ ​prsa​ ​jen minimální​ ​tlak a není škodlivá.  

Na​ ​monitoru​ ​přístroje​ ​ihned​ ​uvidíme obraz​ ​prsu​ ​i​ ​případná​ ​ložiska.

Oproti​ ​rentgenovému​ ​záření​ ​není ultrazvukové​ ​vlnění​ ​nijak​ ​zdraví škodlivé.

Získejte naprostý pocit klidu a vědomí,​ ​že​ ​jsou vaše prsa zdravá. Vyšetříme vás bezbolestnou a bezpečnou metodou – sonografií. Díky sonografickému​ ​vyšetření​ ​dokážeme​ ​odhalit​ ​vše,​ ​co​ ​je​ ​v​ ​prsu​ ​navíc,​ ​a​ ​dát podnět k včasné léčbě. Rozpoznat​ ​dokážeme​ ​prsní​ ​karcinom​ ​(nádor),​ ​ale​ ​i​ ​vedlejší​ ​nezávažné​ ​nálezy,​ například​ ​cysty.​

Sonografické​ ​vyšetření​ ​spadá​ ​do​ ​předoperačního​ ​vyšetření​ ​v​ ​případě​ ​plastické​ ​operace​ ​prsou – nic navíc za něj v tomto případě neplatíte.​ ​Vyšetření doporučujeme i ​v​ ​případě, že zaznamenáte pooperační komplikace.

S​ ​preventivním​ ​sonografickým​ ​vyšetřením​ ​prsou​ ​doporučujeme​ ​začít​ ​každé​ ​ženě​ ​ve​ ​věku​ ​30–35​ ​let.​ ​Pokud​ ​se​ ​ve​ ​vaší​ ​rodině ​vyskytla rakovina prsu,​ ​vyšetření​ ​doporučujeme​ ​i​ ​dříve,​ ​přibližně​ ​od​ ​25​ ​let.​ ​

U ​žen​ ​mladších​ ​40​ ​let je pravděpodobnost​ ​nádoru​ ​v​ ​prsu​ ​nižší,​ ​ale případný karcinom​ ​v​ ​tomto​ ​období​ ​roste​ ​rychleji.​ ​Proto​ ​je důležité​ ​odhalit​ ​problém​ ​co​ ​nejdříve.​ ​A okamžitě​​ ​zahájit​ ​léčbu. 

Při​ ​vyšetření​ ​si lehnete na​ ​lůžko a ​na​ ​poprsí​ ​vám​ ​aplikujeme​ ​ultrazvukový​ ​gel. Tím se ​​vytvoří​ jemný ​film,​ ​díky​ ​němuž​ ​mohou​ ​ultrazvukové vlny​ ​procházet​ ​tam​ ​a​ ​zpět.​ ​Gel​ ​zároveň​ ​usnadňuje​ ​pohyb​ ​sondy​ ​po​ ​kůži.​ ​

Sonda​ ​vytváří​ ​na​ ​poprsí​ ​zcela​ ​minimální​ ​tlak,​ ​a​ ​tak​ ​vyšetření​ ​vůbec​ ​nebolí.​ ​Navíc​ ​ultrazvukové​ ​vlnění,​ ​které​ ​vysílá​ ​ultrazvuk,​ ​není nijak​ ​zdraví​ ​škodlivé.​ ​Vyšetření​ ​je​ ​proto​ ​možné​ ​provádět​ ​opakovaně.

Sondou​ ​postupně​ ​zkontrolujeme​ ​všechny​ ​části​ ​a​ ​oblasti prsou,​ ​včetně​ ​podpaží.​ ​Vyšetření​ ​je​ ​krátké​:​trvá​ ​přibližně​ ​10–15​ ​minut.

Obraz​ ​prsu​ ​i​ ​případná​ ​ložiska​ ​se​ ​lékaři​ ​ukáží​ ​na​ ​monitoru​ už ​během​ ​vyšetření.​ ​Výsledek​ ​tedy​ ​budete​ ​znát​ ​prakticky​ ​ihned.

Lékaři,​ ​kteří​ ​sonografii​ ​provádí​ ​na​ ​našich​ ​klinikách,​ ​mají​ ​s​ ​plastikou​ ​prsou​ ​velké​ ​zkušenosti.​ ​Máte-li​ ​​za​ ​sebou​ ​zvětšení​ ​prsou​ ​na​ ​naší klinice​,​ ​doporučujeme​ ​vám​ ​docházet​ ​na​ ​pravidelné​ ​kontroly​ ​a​ ​sonografii​ ​přímo​ ​k​ ​nám.​

​Zůstanete​ ​tak​ ​v​ ​péči​ ​jedné kliniky,​ ​lékaře​ ​a​ ​personálu,​ ​který​ ​zná historii vašich​ ​výsledků ​nebo​ ​na​ ​ni​ ​může​ ​navázat.​ ​Právě detailní znalost vašeho zdravotního stavu je podstatná pro včasné odhalení i drobných změn v oblasti prsou.

Sonografické​ ​vyšetření​ ​je​ ​na​ ​našich​ ​klinikách​ ​zahrnuto​ ​v​ ​ceně​ ​všech​ ​druhů​ ​plastických​ ​operací​ ​prsou.​ ​Tedy​ ​v​ ​tomto​ ​případě​ ​nic neplatíte.​​Každé​ ​další​ ​preventivní​ ​ultrazvukové​ ​vyšetření​ ​prsou​ ​si​ ​však​ ​ženy​ ​hradí​ ​samy​ ​a​ ​je​ ​zpoplatněno​ ​částkou​ ​            1​ ​000​ ​Kč.  

Pošleme vám brožuru Plastická operace prsou ve formátu PDF.

MUDr. Daniel Zoubek

Preventivní sonografické vyšetření prsou je jednou z nejlepších věcí, kterou můžete pro své zdraví a vnitřní klid udělat… 

Náš tým

Pracujeme s nejkvalitnějšími implantáty

Zjistěte více

Maximální spokojenost. Opravdu všem doporučuji. Máte ode mě víc jak 5 hvězdiček.

Co vás čeká při sonografii

Na ultrazvuk, čili sonografii, vás lékař pošle v případě, kdy potřebuje vyšetřit měkké tkáně. Nejčastěji orgány v břiše, tedy ledviny, játra, žlučník nebo močový měchýř, ale třeba cévy, štítnou žlázu, místní uzliny i prsní žlázy nebo varlata. Jde o vyšetření zcela bezbolestné a rychlé, lze ho dělat i v těhotenství.

FN Plzeň, Klinika zobrazovacích metod

Sonografie je založena na stejném principu jako například sonar ponorky. Díky odrazu zvukového vlnění o vysoké frekvenci ukáže na obrazovce černobílý obrázek, z něhož lékař vyčte velikost, tvar i strukturu orgánů. Může tedy odhalit například žlučové či ledvinové kameny, ale slouží i k odhalení nádorů nebo krvácení do břišní dutiny.

Co vás čeká

• Na ultrazvuk se nemusíte nijak připravovat. Jen pokud je cílem zobrazit ledviny nebo močové cesty, upozorní vás lékař na to, že byste měli dostatečně pít a před vyšetřením nemočit, aby byl měchýř plný. Protože ultrazvukový obraz znesnadňuje i přítomnost plynů ve střevě, doporučí vám lékař, abyste drželi nenadýmavou dietu.

• V gynekologii se často používá transvaginální ultrazvuk. Jak se provádí, to se dozvíte v článku MUDr. Martiny Kasperové.
• Před výkonem si můžete odložit potřebnou část oblečení, na což vás upozorní včas personál.
• Během vyšetření budete zřejmě ležet na zádech, ale například při vyšetření ledvin na boku.
• Na vyšetřované místo lékař nanese speciální sonografický gel, bez kterého nelze vyšetření provést.  Nemusíte se ale bát, nezanechává stopy ani na těle, ani na oblečení. Někdy vás lékař požádá, abyste si na jeho otření s sebou přinesli svůj ručník, ale většinou dostanete papírovou utěrku.
• Během vyšetření vás lékař může požádat, abyste na chvíli zadrželi dech a leželi bez hnutí.
• Vyšetření trvá asi deset minut, je bezbolestné, protože tlak sondy je jemný.
• Po skončení vyšetření můžete klidně odejít, není zapotřebí se jakkoli omezovat. Vyšetření nezanechává žádné následky.
• V některých speciálních případech se pro zlepšení výtěžnosti sonografického vyšetření jater doporučuje podání speciální kontrastní látky. Jde o případy, kdy jsou v játrech ložiska nejasné povahy. „Před sonografickým vyšetřením jater s kontrastní látkou není třeba žádná příprava. Jediným omezením je věk pod 18 let a některá závažná srdeční onemocnění. Vyšetření probíhá tak, že je nejprve zavedena do loketní žíly kanyla a poté se aplikuje obvykle ve dvou dávkách malé množství kontrastní látky. Ta je tvořena mikroskopickými bublinkami plynu, které se do 15 minut vyloučí plícemi. Nedochází k zátěži žádných dalších orgánů, na rozdíl od kontrastních látek pro jiné typy vyšetření – CT nebo MR. Kontrastní látku je možno podat i nemocným, kteří nemohou z nějakého důvodu dostat kontrastní látku pro CT či MR vyšetření. Výskyt nežádoucích účinků je minimální a jsou obvykle nezávažné. Na našem pracovišti, kde tyto kontrastní látky používáme rutinně po dobu jednoho roku, se zatím žádné nevyskytly,“ vysvětluje as. MUDr. Hynek Mírka, PhD., z Kliniky zobrazovacích metod Fakultní nemocnice Plzeň.

Komplikace

Toto vyšetření nemá komplikace.

Ultrazvuk je běžnou součástí kontroly průběhu těhotenství. Podrobnosti o tom, co může odhalit a jak se sleduje vývoj dítěte, najdete v tomto speciálně zaměřeném článku.

Chování po výkonu, výsledek

Výsledky vyšetření jsou ihned k dispozici. I když je obraz černobílý, rozezná lékař problematická místa jako je zánět, kámen nebo nádor – odrážejí totiž ultrazvukové vlny jinak a na obraze mají jinou barvu. Nemá cenu, abyste po monitoru pokukovali, protože necvičenému oku připadá obraz jako změť šedivých ploch.

Vyšetřující lékař může výsledný obraz i vytisknout a pak s komentářem poslat vašemu lékaři, nebo vám dá zprávu o výsledku vyšetření – to záleží na podmínkách daného pracoviště.

Stydím se na vyšetření…

Sonografii může lékař požadovat i ve chvíli, kdy potřebuje prověřit varlata. Není výjimkou, že se muži takového vyšetření bojí a stydí se. „Není čeho se bát. Vyšetření je nebolestivé a trvá maximálně 10 minut.

Provádí se po nanesení gelu a přiložení sondy široké cca 4 cm na kůži šourku. V některých případech se současně vyšetřují i třísla. Není důvod se ani stydět, neboť pro vyšetřujícího lékaře i zdravotní sestru je to zcela běžná situace.

Jedná se o relativně častý typ vyšetření,“ uklidňuje MUDr. Mírka.

Diskuse k článku

Důvod stydět se, pokud se člověk někde svléká, nebo se někdo dotýkájeho intimních partií, samozřejmě je. To, že takových lidí lékař nebo sestra vidí denně několik, neznamená, že se má člověk přestat stydět. Stud je přirozená reakce a naopak zdravotníci by se podle toho měli decentně chovat. A ne lidem říkat, že se nemají stydět!

Minulý týden jsem byl na sonografickém vyšetření, aby se u mne vyloučila varikokela. Vyšetření trvalo asi 15 minut.

I když jsem měl zpočátku trému,vyšetření šourku bylo bezbolestné a paní doktorka i sestřička byly příjemné a myslím si, že není namístě se stydět.

Je to podobné, jako když je pacientka na gynekologii nebo pacient na urologii. Tam také není důvod se stydět. Zdravotníci se chovají vždy decentně.

Celkový počet příspěvků v diskusi: 2. Vstoupit do diskuse.

Časté (nadměrné) močení: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Časté močení je stav, kdy máte potřebu močit více než obvykle. I když se na první pohled může zdát, že se jedná o banální věc, není tomu tak, protože častější močení dokáže zásadním způsobem zhoršit kvalitu života (například vás bude budit ze spaní a nevyspíte se) a může být i známkou závažnějšího onemocnění.

Časté močení postihuje řadu lidí. Odborně se stav, kdy vylučujete denně více než 3 litry moči, označuje jako polyurie. Za častým močením často stojí jednoduchá příčina a pokud se odstraní, je pacient vyléčen.

• Někdy tomu ale tak nemusí být a situace je složitější.
• V tomto článku se dozvíte co je časté močení, jaké jsou jeho příčiny a příznaky, jak tento stav diagnostikovat a léčit.
• Časté močení není totéž co inkontinence moči, při které dochází k úniku moči.
• Někdy může být časté močení známkou závažnějšího problému a včasná návštěva lékaře pak usnadňuje léčbu a může zabránit rozvoji komplikací.

Rychlá fakta o častém močení

Tady je rychlé shrnutí těch nejdůležitějších informací o častém močení. V článku se dozvíte podrobnosti.

• Časté močení (někdy označovaná jako frekvence) není totéž co inkontinence moči.
• Většina lidí močí 6 až 7x za 24 hodin. Pokud močíte častěji, může to být známkou častého močení, ale každý člověk je jiný a pokud občas močíte více než 7x za 24 hodin, není třeba se hned děsit. Pokud je ale tento stav dlouhodobý, měli byste neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
• Časté močení je za normálních okolností problém jenom tehdy, začne-li negativně ovlivňovat kvalitu vašeho života.

Někdy lze četnost močení snížit s pomocí jednoduchých postupů, jako je například cvičení, ale pokud máte nějakou základní chorobu, jako například diabetes, která může být příčinou častého močení, je nutné nejprve správně zaléčit toto onemocnění.

Co je časté močení?

Močení je způsob, jakým se naše tělo zbavuje odpadních tekutin. Moč obsahuje vodu, močovinu, kyselinu močovou a toxiny a odpadní látky, které se přefiltrovaly z krve. Ledviny hrají v procesu tvorby moči hlavní roli.

Ledvinami vytvořená definitivní moč odtéká močovody do močového měchýře, který se postupně plní a pokud stav jeho naplnění dosáhne určité hranice, aktivuje se nucení na močení. Pokud nucení na močení vyhovíte, dojte k vyloučení moči z těla.

1. Četnost močení nemá nic společného s takzvanou inkontinencí moči, což je stav, kdy postižená osoba nedokáže ovládat svůj močový měchýř a dochází k samovolnému účniku moči.
2. Časté močení je jenom stav, kdy častěji chodíte na záchod se vymočit.
3. Někdy může být časté močení doprovázet inkontinenci moči, jako jeden z příznaků, ale není to totéž.
4. Většina lidí močí zhruba 6 až 7x za 24 hodin.
5. Časté močení je definováno jako potřeba močit více než 7x za 24 hodin, pokud postižená osoba vypije za stejnoudobu vypije kolem 2 litrů tekutin.

Nicméně mezi lidmi existují značné rozdíly, takže někdo močí o něco častěji normálně. Stejně tak je častější močení normálním jevem i  u dětí, protože mají menší močový měchýř.

Příčiny častého močení

Močení je složitý děj, na kterém se podílí řada různých orgánových soustav lidského těla. Proto také existuje mnoho příčin nadměrného močení, záleží totiž na tom, v jakém orgánovém systému je problém a na vašem životním stylu.

Mezi příčiny častého močení, za které může životní styl, patří, mimo jiné, nadměrný příjem tekutin, zejména takových, které obsahují kofein nebo alkohol. Konzumace alkoholu, kávy a dalších nápojů s obsahem kofeinu před spaním také může narušit kvalitu spánku, protože tyto nápoje mají močopudné (diuretické) účinky a v noci se tak nevyspíte, protože vás bude budit nucení na močení.

• Časté močení se také může stát zlozvykem.
• Někdy může být časté močení první známkou poškození ledvin, močovodů nebo močového měchýře a někdy bývá jeho příčinou jiné základní onemocnění nebo stav, jako jsou například diabetes mellitus (úplavice cukrová), diabetes insipidus (žíznivka), těhotenství nebo potíže s prostatou.
• Mezi ostatní příčiny častého močení patří například:

• úzkost
• užívání diuretik (například hydrochlorthiazid, furosemid, apod.), což jsou léky, které zvyšují četnost močení. Tyto léky se užívají například při léčbě onemocnění srdce, jater a dalších stavů, kdy se v těle zadržuje voda a je potřeba jí odstranit
• konzumace potravin a nápojů s diuretickými (močopudnými) účinky
• cévní mozková příhoda nebo jiné onemocnění mozku či nervové soustavy
• infekce močových cest
• nádory v malé pánvi
• intersticiální cystitida, což je druh zánětu stěny močového měchýře
• syndrom hyperaktivního močového měchýře, který způsobuje samovolné kontrackce močového měchýře, což vede k náhlé urgenci (nutkavá potřeba se okamžitě vymočit a pokud jí není vyhověno, dochází k samovolnému úniku moči – inkontinenci)
• ledvinové kameny nebo kameny v močovém měchýři
• inkontinence moči
• striktura (zúžení) uretry
• ozařování malé pánve (například jako součást radioterapie v rámci léčby nádorových onemocnění)
• píštěl mezi močovým měchýřem a střevem při divertikulitidě
• sexuálně přenosné choroby a infekce, jako jsou například chlamydie

Příznaky častého močení

Jedním z hlavních příznaků polyurie je časté močení. Pokud jsou s častým močením spojeny další příznaky, může to být známkou závažnějšího onemocnění.

Například nykturie neboli potřeba močit v noci, kdy spíte, může být příznakem diabetes insipidus nebo diabetes mellitus.

Mezi další příznaky, které byste měli konzultovat s lékařem, patří, mimo jiné:

• bolest či nepříjemné pocity při močení
• krev v moči, neobvyklá barva nebo zkalení moči
• postupná ztráta schopnosti ovládat vyprázdňování močového měchýře nebo inkontinence moči
• potíže se vymočit, navzdory tomu, že se vám chce močit
• výtok z pochvy nebo penisu
• zvýšení chuti k jídlu nebo abnormální žízeň
• horečka nebo zimnice
• nevolnost či zvracení
• bolest zad (v oblasti beder) nebo bolest v boku

Pokud se objeví další příznaky nebo pokud časté močení negativně ovlivňuje kvalitu vyšeho života, měli byste neprodleně vhledat lékaře.

Časté močení může být například prvním signálem infekce močových cest nebo zánětu ledvin (pyelonefritida). Při těchto zánětech může dojít k proniknutí infekce a baktérií, které jí vyvolaly do krve, která zánět roznese do dalších částí těla.

Pokud se tento stav neléčí, může se rozvinuout až v život ohrožující urosepsi.

Diagnostika

Základěm diagnostiky častého močení je pečlivé fyzikální vyšetření (celotělová prohlídka) a odběr anamnézy (lékař vám položí otázky týkající se četnosti močení a dalších příznaků, které máte, zeptá se na situaci v rodině, zda někdo podobnými příznaky netrpěl a na další onemocnění, která jste prodělali).

Nejčastější otázky, které u lékaře v rámci diagnostiky častého močení mohou padnout, jsou například:

• jak se u vás časté močení konkrétně projevuje (například kdy vaše potíže začaly, jak se měnily v čase a v kterou denní či noční dobu se nejčastěji vyskytují)
• jaké léky aktuálně užíváte (některé léky totiž mohou mít močopudné – diuretické účinky)
• kolik tekutin denně pijete
• zda nedošlo ke změnám barvy, zápachu nebo konzistence moči
• kolik kávy (a nápojů s obsahem kofeinu) a alkoholu pijete a zda se v tomto směru v poslední době situace nezměnila (zda nepijete více než dříve, apod.).

Kromě fyzikálního vyšetření a odběru anamnézy lékaři v rámci diagnostiky častého močení provádí následující vyšetření:

• vyšetření moči s cílem zjištění přítomnosti krve, baktérií, bílkovin a dalších patologických příměsí
• ultrazvukové vyšetření ledvin (ultrasonografie ledvin)
• RTG snímek nebo CT břicha a pánve
• neurologické vyšetření za účelem zjištění, zda potíže nejsou způsobeny neurogenně (kvůli v mozku nebo jinde v nervové soustavě)
• vyšetření na pohlavně přenosné choroby
• urodynamické vyšetření (viz. dále)

Diagnostika častého močení spadá do kompetence urologa (pro obě pohlaví), respektive gynekologa (u žen).

Urodynamické vyšetření

1. Cílem urodynamického vyšetření je posoudit správné fungování močového měchýře z hlediska jeho schopnosti zadržovat a uvolňovat moč a také vyšetřit funkci močové trubice (uretry).

2. Vyšetření se provádí na specializovaných pracovištích, která jsou vybavena příslušnou technikou (speciální záchod napojený na počítačový systém pro vyhodnocení výsledků).

3. Při urodynamickém vyšetření se zaznamenává:

• celková doba do zahájení močení (čas, kdy se vytvoří proud moči)
• množství vylučované moči
• posouzení schopnosti zastavit proud moči v průběhu močení

Pro co nejpřesnější měření lékaři používají následující vybavení:

• zobrazovací metody a zařízení pro sledování plnění a vyprazdňování močového měchýře
• systém na měření tlaku uvnitř močového měchýře
• snímače svalové a nervové aktivity

Před urodynamickým vyšetřením budete muset vysadit některé léky a změnit váš pitný režim. Stejně tak budete muset na vyšetření dorazit s naplněným močovým měchýřem.

Dodržujte pokyny lékaře, který vás bude vyšetřovat.

Léčba častého močení

Léčba nadměrného močení závisí na konkrétní vyvolávající příčině.

• Pokud je příčinou diabetes mellitus (cukrovka), dostanete léky na snížení hladiny glukózy v krvi a začnete se s cukrovkou léčit.
• V případě bakteriální infekce se obvykle předepisují antibiotika a léky proti bolesti.
• Pokud je příčinou častého močení hyperaktivní močový měchýř, budete užívat léky ze skupiny anticholinergik (léky snižující dráždění močového měchýře na základě snížení kontrakcí svalu musculus detrusor vesicae, který je zodpovědný za stahování stěn močového měchýře a vypuzování moči).
• V případě potřeby vám lékař předepíše vhodné léky a bude vás dále sledovat.
• V některých případech vám mohou pomoci behaviorální techniky (například kognitivně behaviorální terapie)
• trénink močového měchýře a cvičení

Mezi ostatní možnosti léčby nadměrného močení patří:

• Kegelovy cviky (cviky na posílení pánevního dna): jedná se o pravidelné cvičení na posílení pánevního dna, které posílý svaly v malé pánvi a tím zpevní močový měchýř a močovou trubici, což může pomoci snížit četnost močení. Nejlepších výsledků dosáhnete tehdy, pokud budete Kegelovy cviky provádět 3x denně, přičemž každou sadu cviků budete opakovat 10 – 20x. Obvykle se doporučuje cvičit po dobu alespoň 4 – 8 týdnů, abyste zaznamenali nějaké výsledky.
• EEG biofeedback: jedná se o speciální psychofyzioterapeutická metoda, která vám pomůže uvědomit si jak funguje vaše tělo a zlepšuje vaší schopnost ovládat svaly pánevního dna. Používá se společně s Kegelovými cviky.
• Trénink močového měchýře: cílem je postupně vytrénovat močový měchýř tak, aby dokázal déle zadržet moč. Tento trénink obvykle trvá 2 – 3 měsíce.
• Monitorování příjmu tekutin: pokud začnete sledovat příjem tekutin, možná zjistíte, že pijete moc, což může být někdy i hlavní příčinou nadměrného močení.

Prevence nadměrného močení

• Konzumace vyvážené stravy a pěstování zdravého životního stylu vám může pomoci zmírnit projevy nadměrného močení.
• Zejména byste měli omezit konzumaci alkoholu, nápojů s obsahem kofeinu (včetně kávy) a také jídel, která mohou dráždit močový měchýř (například čokoláda, kořeněná jídla, umělá sladidla nebo potraviny s diuretickými účinky).
• Konzumace dostatečného množství vlákniny také pomáhá snižovat riziko zácpy, což nepřímo zlepšuje i průtok moči močovou trubicí, protože při zácpě tlačí naplněný konečník na močový měchýř a močovou trubici, což přispívá k nadměrnému močení.

Co si z článku odnést?

Časté (nadměrné) močení je stav, kdy močíte více než 7x za 24 hodin. Nelze to ale brát jako dogma, protože každý člověk je jiný a pokud například při nachlazení nebo v den, kdy vypijete více tekutin, močíte více, nemusíte se hned děsit.

Navštívit lékaře byste měli vždy, pokud vás časté močení začne obtěžovat a narušovat kvalitu života (například pokud musíte v noci vstávat kvůli močení, nestačíte doběhnout na záchod, když se vám začne chtít močit nebo pokud má vaše moč divnou barvu či zápach).

Léčba nadměrného močení je založena na léčbě vyvolávajícího onemocnění (například cukrovky) a spadá do kompetence urologa (pro obě pohlaví) nebo gynekologa (u žen).

Ultrasonografia (USG) – rodzaje, przebieg, przygotowanie

Badanie USG (inaczej ultrasonografia) może być wielokrotnie powtarzana, nawet w niewielkich odstępach czasu. To ważne, bo dzięki USG lekarz błyskawicznie i bezboleśnie poznaje tajemnice naszego organizmu. Dowiedz się, na czym polega badanie ultrasonograficzne i gdzie je zrobić, aby mieć pewność, że wynik jest wiarygodny.

Ultrasonografia (USG, badanie USG, badanie ultrasonograficzne) to jedna z nowoczesnych technik w medycynie, podstawowa metoda diagnostyczna. Na podstawie uzyskanych wyników podejmuje się decyzje o leczeniu, profilaktyce lub też odstępuje się od dotychczas stosowanej terapii.

USG to badanie obrazowe, które pokazuje kształt i wielkość poszczególnych narządów. W ten sposób sprawdza się kondycję wątroby, trzustki, nerek, jajników, jąder, piersi, moszny. Można wykryć w nich nieprawidłowości, na przykład zgrubienia czy guzy.

Ginekologiczne badanie przezpochwowe pozwala ocenić szyjkę i dno macicy, stan jajników oraz wykryć mięśniaki, torbiele i choroby nowotworowe narządu rodnego. U kobiety ciężarnej zagląda się do wnętrza macicy przez powłoki brzuszne, by stwierdzić, czy płód rozwija się prawidłowo.

Pod kontrolą aparatu USG wykonuje się także biopsje – pobranie tkanek do badania histopatologicznego, dzięki czemu można postawić jeszcze precyzyjniejszą diagnozę.

USG – rodzaje

Na czym polega USG?

Do obrazowania wnętrza ludzkiego ciała wykorzystywane są fale akustyczne o wysokiej częstotliwości, niesłyszalne dla ludzkiego ucha, w zakresie od 1 do 10 MHz. Bezboleśnie wnikają do naszego ciała i rozchodzą się, nie uszkadzając komórek. Są bezpieczne, w przeciwieństwie do promieni rentgenowskich.

Na dodatek nie trzeba wprowadzać do organizmu żadnych płynów, aby powstał kontrast. Każdy narząd odbija ultradźwięki inaczej, dzięki czemu można rozpoznać jego strukturę. Można powiedzieć, że ultrasonograf układa odbite fale w obrazy, rejestruje kształty i dzięki temu widać odchylenia od normy.

Działa podobnie jak system nadawczy nietoperza, ‚widzącego‘ otoczenie i przeszkody, które odbijają wysyłane przez niego ultradźwięki.

Ważną częścią aparatu jest głowica, w której znajduje się przetwornik ultradźwięków. Obraz narządu lub wybranej tkanki powstaje na monitorze dzięki temu, że impuls akustyczny zostaje zamieniony na elektryczny.

Przed badaniem trzeba odsłonić odpowiedni fragment ciała, który lekarz przez przyłożeniem głowicy smaruje żelem ułatwiającym przewodzenie. Przesuwając głowicę, uzyskuje obraz całego badanego narządu. Ale niektóre miejsca strzegą swoich tajemnic.

Tkanka kostna oraz powietrze w przewodzie pokarmowym i płucach nie przepuszczają ultradźwięków. Dlatego niemożliwa jest ocena kości czy narządów leżących wewnątrz czaszki. U niemowlęcia USG głowy robi się przez ciemiączko, a do badania mózgu i kośćca osób dorosłych stosuje się inne techniki, np.

rezonans magnetyczny lub tomografię komputerową.

Jak się przygotować do USG?

Jeśli mamy skierowanie na USG jamy brzusznej, na kilka dni przed wyznaczonym terminem nie należy jeść potraw ciężkostrawnych i prowokujących nadmierne wytwarzanie gazów. Mogą one bowiem zamazywać obraz. W dniu badania lepiej być na czczo. Jeżeli idziemy po południu, zjedzmy lekkostrawne śniadanie.

Bezpośrednio przed badaniem nie palimy, gdyż dym zniekształca obraz.

Na godzinę lub półtorej przed wejściem do gabinetu dobrze jest wypić przynajmniej litr niegazowanej wody mineralnej lub niesłodzonej herbaty, by podczas badania pęcherz był wypełniony (musimy odczuwać parcie).

Gdy jest to konieczne, lekarz zaleci, byśmy poprzedniego dnia wieczorem zażyli środek przeczyszczający. Mężczyźni, którym zlecono przezodbytnicze badanie gruczołu krokowego, powinni przedtem wykonać lewatywę.

Natomiast badanie ultrasonograficzne pozostałych tkanek miękkich (w stawach, mięśni, piersi, płuc, oczodołu, śródpiersia, ośrodkowego układu nerwowego i narządów szyi) zazwyczaj nie wymaga specjalnego przygotowania.

W Polsce badania USG wykonuje blisko 8 tys. lekarzy. Chciałoby się, aby każdy specjalistyczny gabinet dysponował dobrą aparaturą, a lekarz posiadał kwalifikacje pozwalające stawiać prawidłowe diagnozy.

Niestety, w wielu przypadkach jakość badań pozostawia wiele do życzenia. 30 proc. z nich nie ma żadnej wartości diagnostycznej. 20 proc. używanych aparatów powinno się natychmiast przeznaczyć na złom.

Gdzie zrobić USG? Certyfikaty i gwarancje

– Gdy idziemy po raz pierwszy do nieznanej nam pracowni USG, nie bójmy się pytać o to, jakie doświadczenie ma lekarz (jak długo zajmuje się USG) i sprawdzić jego certyfikat  – radzi prof. Wiesław Jakubowski, wiceprzewodniczący Polskiego Towarzystwa Ultrasonograficznego.  – Pacjent ma prawo wiedzieć, czy jest w dobrych rękach.

Najczęściej przecież płaci za badanie, bo wciąż trudno się dostać na bezpłatne USG. Ale jest jeszcze ważniejszy powód. Zbyt wiele razy byłem świadkiem dramatów, jakie przeżywali ludzie, którym z braku wiedzy lub z powodu przestarzałego sprzętu postawiono złą diagnozę. Najwięcej tragicznych pomyłek zdarza się w położnictwie.

Tu błędne rozpoznanie może nawet prowadzić do śmierci dziecka lub jego mamy. Dzieje się tak dlatego, że status osób wykonujących badania USG nie jest w Polsce określony prawem. Na świecie problem ten regulują ministerstwa zdrowia lub korporacje lekarskie.

U nas każdy, kto kupi aparat i ma dyplom lekarski, może założyć gabinet USG i robić badania. Skutki bywają tragiczne.

Dlatego tak ważny jest certyfikat PTU, uzyskiwany po serii wykładów i zajęć praktycznych. Aby go utrzymać, bo certyfikat nie jest przyznawany dożywotnio, trzeba w ciągu pięciu lat zgromadzić 60 punktów.

Oznacza to udział w specjalistycznych kursach przynajmniej dwa razy w roku. Tak więc, gdy zobaczymy na ścianie taki dokument (powinien być wywieszony w widocznym miejscu gabinetu), sprawdźmy również, kiedy został wydany.

Lekarz, który nie ma ważnego certyfikatu, jest niewiarygodny. Lepiej się u niego nie badać.

Ta sama zasada dotyczy aparatury. Gdy idziemy do solarium, dość często sprawdzamy licznik lamp, bo zużyte nie opalają. Tymczasem przed badaniem USG nie interesujemy się, czy sprzęt jest sprawny i jak długo pracuje.

A należy o to pytać. Każdy aparat dostaje pięcioletnią gwarancję.

Po tym czasie musi, wraz z wszystkimi głowicami, przejść szczegółową kontrolę techniczną w Zakładzie Ultradźwięków Instytutu Podstawowych Problemów Techniki PAN.

Nasze wątpliwości powinny wzbudzać także zbyt niskie (poniżej 40 zł) i zbyt wysokie (ponad 80 zł) ceny za popularne badania diagnostyczne (np. jamy brzusznej, tarczycy, piersi).

miesięcznik ‚Zdrowie‘

O rentgenu, sonografii a dalších zobrazovacích metodách

Chat je uzavřený11.10.2013 10:00

Zajímá vás, jak fungují rentgen, sonografie, CT, mamograf či jiná vyšetření? Co vše můžeme těmito metodami zjistit? Čeká vás podobné vyšetření a obáváte se ho? Zeptejte se naší odbornice na vše, co vás zajímá k zobrazovacím metodám v lékařství. Odpovídat bude primářka Jana Votrubová 11. října od deseti hodin.

MUDr. Jana Votrubová, CSc., primářka Radiodiagnostického oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, promovala na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1984.

Po promoci prošla několika nemocničními zařízeními a v roce 2001 byl vyslána na klinickou stáž do Inselspital Bern. V letech 2010 – 2012 pracovala ve Velké Británii jako radiolog konzultant v NHS Dumfries and Galloway.

Od konce roku 2012 pracuje na Radiodiagnostickém oddělení Thomayerovy nemocnice a je členkou výboru radiologické společnosti ČLS JEP.

• DotazJaké to bylo na stáži v Bernu?
• Host chatuVelmi zajímavé. Byla to možnost po roce 1989 reálně zažít pracovní prostředí v ‚kapitalistickém‘ zahraničí. Pokud mohu nyní s odstupem shrnout nejsilnější dojmy, tak jednoznačně neuvěřitelné nasazení všech lékařů a středního zdravotního personálu včetně chování se k pacientům. Lékařský personál běžně pracoval přes stanovenou pracovní dobu, samozřejmě za odpovídající odměnu.
• Adolf DenisNa jaké univerzitě přednášíte?
• Host chatuNa FVL UK a ČVUT.
• Dan KostkaJaký nový úspěch zaznamenala v nejnovější době radiodiagnostika – celosvětově?
• Host chatuTo je těžko jednoznačně specifikovat. Za 25 let mé práce udělaly radiodiagnostické a zobrazovací metody neuvěřitelný krok vpřed. Jsme schopni podrobně zobrazit jak stavbu tak funkci lidského organismu. Jsou používány tzv. hybridní metody kombinující vyšetření výpočetní tomografií či magnetickou rezonancí a pozitronovou emisní tomografií. Jsou k dispozici metody, které nejsou zatíženy ionizujícím zářením, jako např. ultrasonografie a magnetická rezonance.
• DAYDProč jste se GB vrátila do ČR?
• Host chatuProtože jsem tady doma a žije tady spousta bezvadných lidí.
• ValkýraMůže radiodiagnostika pomoc i psychiatrickým potížím?
• Host chatuPokud máte na mysli zobrazení mozku ve vztahu k některým psychiatrickým chorobám, tak ano.
• kamilanemůže mít třeba rentgenové vyšetření nějaké nežádoucí účinky. jednu nemoc mi třeba může zjistit, ale další vyvolat.
• Host chatuJistě, každé vystavení živého organizmu účinkům ionizujícího záření je spojeno i s určitým stupněm ozáření. Vzhledem k dokonalosti moderních vyšetřovacích přístrojů a dodržování zásad ochrany pacientů (Atomový zákon), je riziko minimální.
• MiladaDobrý den, jaké vyšetření odhalí rakovinu kostí? rentgen nemusí vždy ukázat vše, že?
• Host chatuAno, máte pravdu. Klasické RTG vyšetření dobře zobrazí odchylky ve struktuře kosti, ale je necitlivé ke změnám v kostní dřeni. Zde je přesnější vyšetření jinými metodami, např. magnetickou rezonancí.
• Piotrna jakém principu funguje denzitometrie?
• Host chatuNa principu zjištění hustoty (hutnosti) kosti. Pokud je v kosti minerálů (vápníku) dostatek, je kost dostatečně ‚hutná‘.
• XXPaní doktorko, jak často nevadí mamograf? Slyšela jsem, že se má dělat vyšetření na mamografu jednou za dva roky. Co kdybych se bála a chtěla raději každý rok? neboje ještě jiná možnost?
• Host chatuMamografické vyšetření není nebezpečné. Lze ho za určitých podmínek (např. zvýšené riziko výskytu rakoviny prsu) provádět jednou za rok. Lze též kombinovat v určitých případech s ultrasonografií, která není zatížena zářením
• KarolinJe sono to samé jako ultrazvuk? myslela jsem, že to jsou dva různé názvy
• Host chatuAno, ano. To je jedno a to samé.
• Martin Hálaslyšel jsem ze se da ultrazvukem odstranit tukova tkan, je to pravda, pani primarko?
• Host chatuMyslíte liposukci?
• MaminkaHezký den, jsem těhotná a teď jsem někde četla, že v Yale přišli na to, že by ultrazvuk mohl poškodit mozek dítěte. Je to pravda a mám se bát? Je mi jasné, že stejně není jiná alternativa, ale znepokojilo mě to…
• Host chatuNe, nebojte se. Toto nebylo prokázáno na důvěryhodných studiích.
• VáchaMají naše nemocnice k dispozici kvalitní zobrazovací zařízení nebo to se zahraničím nejde srovnat a nejsou tady peníze?
• Host chatuMají, ale ve vybavení jednotlivých pracovišť mohou být veliké rozdíly.
• Nina S.Paní dotkorko, jak funguje CT a odhali vsechno?
• Host chatuCT funguje na principu prozařování s následným pohlcováním RTG záření jednotlivými tkáněmi. Je to vyšetření velmi spolehlivé, ale žádná vyšetřovací metoda neodhalí vše. Každá má určité výhody a nevýhody a hodně záleží na typu onemocnění.
• Marek PlašilJaky je rozdil mezi ct a mangetickou resonanci?
• Host chatuZásadní rozdíl je v energii, kterou metoda využívá. V CT paprsky X, v MR magnetické pole a chování vodíkových atomů v něm. Každá metoda je schopna odhalit některé abnormality rozdílně. Například měkké tkáně, kostní dřeň a měkké části kloubů jsou daleko lépe vidět na MR, naopak mineralizovaná (vápenná) kost je lépe vidět na CT.
• KristiKteré vyšetření je nejspolehlivější a odhalí úplně všechno?
• Host chatuBohužel, takové vyšetření neexistuje.
• MorisJak dlouho se u vás čeká na objednání?:)
• Host chatuZáleží na druhu vyšetření. Například na mamografii 7 dnů, na klasické RTG bez objednání ihned, na CT 1 den až 4 týdny v závislosti na naléhavosti vyšetření.
• JarynJe CT nebo rezonance financne narocne vysetreni? A kolik stoji zakoupeni takoveho pristroje pro nemocnice?
• Host chatuJe to finančně náročné. Ceny přístroje jsou různé v závislosti na typu a vybavení stroje.

Ultrazvuk karotid

Krkavice neboli karotidy představují nejdůležitější zdroj okysličené krve pro mozek. Zatímco levá krkavice odstupuje z aorty, ta pravá má společný kmen s podklíčkovou tepnou.

Krkavice vedou boční přední stranou krku před kývačem hlavy a rozdělují se na vnitřní a vnější na úrovni horního okraje chrupavky štítné. Zatímco vnější větev má na starosti krk a hlavu kromě mozku, ta vnitřní vstupuje do lebky a má za úkol zásobovat krví mozek.

Puls krkavice můžeme nahmatat i sami, když položíme ruku zhruba 2 až 3 centimetry do strany od ohryzku. Ultrazvukem karotid pak lze odhalit jejich průchodnost.

Lékař doporučuje vyšetření pacientům s podezřením na nedostatečné zásobení mozku krví, což se projevuje závratěmi, poruchou myšlení i vědomí či bolestí hlavy. Ultrazvuk karotid se pak vždy provádí pacientům po mozkové mrtvici, ale je vhodný i u osob trpící hypertenzí a vysokým cholesterolem.

Ultrazvuk karotid nepředstavuje pro vyšetřovanou osobu žádná rizika a neobjevují se ani nežádoucí účinky, což činí toto vyšetření ojedinělým.

Ultrazvuk je tak vysokofrekvenční zvuk, že jej nejsme schopni lidským uchem vůbec zaznamenat. Šíří se jako vlna střídavého zahušťování a ředění molekul, přičemž zdroj vlnění je umístěn v ultrazvukové sondě. Tkáně v našem organismu mají různou schopnost odrážet ultrazvukové vlny (tzv. echogenita).

Při průchodu ultrazvukové vlny pak dochází k nárazu na tkáňové rozhraní (v tomto místě spolu sousedí různé tkáně). Část vlny se pak odrazí, zatímco zbytek projde do dalších tkání až do místa, kde opět narazí na další tkáňové rozhraní, a celý tento proces se stále opakuje.

Vše pak zaznamenává ultrazvuková sonda, která odražené vlny přijímá.

Změna frekvence vlnění při pohybu vysílače vůči přijímači byla poprvé popsána již v roce 1842. Autorem byl rakouský fyzik a matematik Christian Doppler, odtud také název celého jevu. Zjednodušeně lze jev vysvětlit tak, že když se k nám blíží houkající auto, například sanitka, uchem zaznamenáváme určitý tón.

Ten je však vyšší než tón, který uslyšíme ve chvíli, kdy kolem nás sanitka projede a vzdaluje se. V případě ultrazvuku karotid není v pohybu ani vysílač, ani přijímač vlnění, zato se pohybují jednotlivá rozhraní. Při protékání krve s množstvím krvinek krkavicemi dochází k odrazu ultrazvukové vlny. Při ultrazvuku karotid jsou na obrazu místa proudění krve obarvena, zatímco okolí zůstává šedivé.

Díky tomu lze měřit průsvit cév. Obarveno je pak i víření krve za zúženým místem.

Na toto vyšetření se nemusí pacient nijak připravovat.

Vyšetřovaná osoba se svlékne a zaujme polohu vleže. Následně je jí na krk aplikován speciální gel, který má za úkol zlepšit kontakt mezi sondou a kůží. Lékař pohybuje sondou po krku pacienta. Dbejte jeho pokynů, kterými může být například krátké zadržení dechu či změna polohy na bok.

Ultrazvukové vyšetření je zcela bezbolestné, někoho může trochu lechtat, jiní pacienti zase udávají, že pociťovali mírný tlak. Vyšetření zabere jen několik málo minut, většinou od 5 do 10. Po něm pacient setře z krku gel, oblékne se a odchází domů, kde se věnuje běžným denním aktivitám.

Karotidy jsou prostřednictvím ultrazvuku zobrazovány v reálném čase a lékař může v průběhu vyšetření udělat obraz či provést měření.

Na obrazu je pak krev tekoucí k sondě červená, zatímco krev tekoucí opačným směrem modrá.

Díky poměrně jednoduchému vyšetření tak může lékař odhalit zúžení karotid, které vyvolává mrtvici neboli ischemickou cévní mozkovou příhodu. Právě odhalení problému je prvním předpokladem k úspěšné léčbě.

Výsledek vyšetření se pacient dozví okamžitě po skončení ultrazvuku.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti. Komentujte, hodnoťte, ptejte se!