Trápí vás úzkost? zde je 11 způsobů, jak se s ní vyrovnat

Znáte ten pocit, že vaše srdce bije rychleji v reakci na stresující situaci? Nebo možná se vám místo toho děsně potí dlaně, když se setkáte s ochromujícím úkolem nebo událostí. To je úzkost – přirozená reakce našeho těla na stres.

Pokud jste ještě nezaznamenali spouštěče, je jich hned několik hodně běžných: první den na nové pracovní pozici, setkání s rodinou partnera nebo prezentace před mnoha lidmi. Každý má různé spouštěče a jejich identifikace je jedním z nejdůležitějších kroků k zvládnutí, a i ke zvládání úzkostných záchvatů.

Identifikace spouštěčů může samozřejmě nějakou dobu trvat. Mezitím existují věci, které můžete udělat, abyste se pokusili uklidnit vaši úzkost. Pojďme se na několik takových rad podívat.

5 rychlých způsobů, jak zatočit s úzkostí

Pokud je váš strach sporadický a maří vaše úkoly a činy, existují některé rychlé, přirozené metody, které by vám mohly pomoci převzít kontrolu nad situací. Pokud se vaše obavy soustřeďují na situaci, jako je obava z nadcházející události, můžete si všimnout, že příznaky jsou krátkodobé a zpravidla ustoupí po předpokládané události.

Zeptejte se sami sebe

Negativní myšlenky mohou ve vaší mysli zakořenit a pokřivit reálnou závažnost situace. Jedním ze způsobů jak utlumit vaše obavy, je ptát se, zda jsou pravdivé. Uvidíte, že takto můžete převzít zpět kontrolu.

Například: “Jdu dnes poprvé do nové práce. Je to něco výjimečného? Až tak ne, denně takto chodí do nové práce tisíce lidí. Není se čeho až tak bát.”

Cvičení zaměřené na hluboké dýchání

Vyzkoušejte dýchání zhluboka tak, že při nádechu počítejte do 4, vydechujte a také počítejte do 4 – takto po dobu 5 minut celkem. Když takto vydechujete, zpomalíte srdeční frekvenci, což vám pomůže s uklidněním.

Technika 4-7-8 je také známá jako dobrá pomoc při úzkosti.

Použijte aromaterapii

Ať už jsou ve formě oleje, kadidla nebo svíčky, vůně jako levandule, heřmánek a santalové dřevo mohou být velmi uklidňující. Aromaterapie pomáhá aktivovat určité receptory ve vašem mozku a potenciálně zmírňuje úzkost.

Jděte na krátkou procházku nebo si dopřejte 15 minut jógy

Někdy je nejlepším způsobem, jak zastavit úzkostné myšlenky, odejít na vzduch (z nekomfortní situace). Soustřeďte se na své tělo, a ne na vaši mysl, to vám ve finále může pomoci zmírnit váš úzkost.

Napište si své myšlenky

Psaní toho, co ve vás vyvolává úzkost, vám může pomoci. Dostanete to z hlavy a může to být méně skličující.

Tyto relaxační triky jsou obzvláště užitečné pro ty, kteří zažívají úzkost sporadicky. Tyto tipy mohou také fungovat dobře u někoho, kdo má generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD). Nicméně, pokud máte podezření, že máte GAD, neměly by metody rychlého zvládnutí úzkosti být jediným druhem vaší léčby.

A samozřejmě asi budete chtít najít i dlouhodobé strategie, které pomohou zmírnit závažnost příznaků a nebo jim dokonce úplně zabránit.

6 dlouhodobých strategií pro zvládnutí úzkosti

Pokud je úzkost pravidelnou součástí vašeho života, je důležité nalézt léčebné strategie, které vám pomohou udržet si nad ní kontrolu. Může to být i vhodná kombinace metod, jako je terapie mluvením a meditace, nebo to může být jen otázka vyřešení vašeho spouštěče úzkosti.

Pokud si nejste jisti, kde začít, je vždy užitečné diskutovat o možnostech s profesionálem v oblasti duševního zdraví, který by vám mohl navrhnout něco, o čem jste dříve třeba ani neuvažovali.

Pojďme se podívat na 6 metod a strategií pro zvládnutí úzkosti.

Identifikujte spouštěče úzkosti a naučte se s nimi pracovat

Spouštěče vaší úzkosti můžete identifikovat sami nebo s terapeutem. Někdy mohou být zřejmé, jako kofein, pití alkoholu nebo kouření. Jinak mohou být méně zřejmé.

U dlouhodobých problémů, jako jsou finanční situace nebo situace související s prací, může jejich identifikace i řešení nějakou dobu trvat. Tyto situace mohou samozřejmě také vyžadovat nějakou extra pomoc, prostřednictvím terapie, rodiny nebo přátel.

Když zjistíte spouštěč, měli byste se pokusit omezit jejich expozici (pokud můžete). Nemůžete-li to nikterak omezit – např. kdyby to bylo kvůli stresujícímu pracovnímu prostředí, které nemůžete v současné době měnit – můžete zkusit pomoc jiných metod a technik na zvládnutí úzkosti.

Některé obecné spouštěče jsou:

• stresující práce nebo pracovní prostředí
• řízení nebo cestování
• genetika – úzkost se může objevovat ve vaší rodině
• užívání určitých léků – nežádoucí účinky určitých léků
• trauma
• fobie, jako je agorafobie (strach z přeplněných nebo otevřených prostor) a klaustrofobie (strach z malých prostor)
• některé chronické nemoci jako srdeční onemocnění, diabetes nebo astma
• chronická bolest
• další duševní onemocnění, jako je deprese
• kofein, alkohol

Zkuste kognitivní behaviorální terapii

Kognitivní behaviorální terapie pomáhá člověka naučit se různé způsoby myšlení a reakce na situace, které způsobují úzkost. Terapeut vám může pomoci vyvíjet způsoby, jak změnit vzory negativního myšlení a chování dříve, než se situace zhorší.

Zkuste každodenní nebo rutinní meditaci

Jasně, pro zvládnutí meditace potřebujete nějaký čas a nějakou praxi (podívejte se, jak meditovat doma). Když to zvládnete, můžete čerpat z mnoha pozitivních přínosů meditace. Pokud ji budete dělat pravidelně, nakonec si jakoby vycvičíte mozek, aby odmítl jakékoliv stresové myšlenky, když už nějaké vyvstanou.

TIP: Pokud vám soustředění moc nejde, zkuste začít s jógou. I ta je super.

Zkuste doplnit nebo změnit váš jídelníček

Změna stravy nebo užívání doplňků je rozhodně dlouhodobá strategie. Výzkum ukazuje, že některé doplňky nebo živiny mohou pomoci snížit úzkost. Jsou to například tyto (je to jen příklad, je jich samozřejmě více):

• omega-3 mastné kyseliny
• ashwagandha
• zelený čaj
• bylinky (např. Kozlík – Pomáhá při problémech s nespavostí, při stresu, úzkosti)
• kava kava
• tmavá čokoláda (konzumovaná s rozumem) s velkým podílem kakaa

Nicméně pamatujte, že může trvat až tři měsíce, než vaše tělo skutečně něco vytěží z pozitiv, které tyto bylinky a potraviny poskytují. Pokud užíváte jiné léky, ujistěte se, že s lékařem proberete vliv bylinných přípravků na vaše léky.

Udržujte si zdravé tělo i mysl

Pravidelné cvičení, konzumace vyvážených jídel (hodně ovoce a zeleniny), dostatek spánku a setkávání s lidmi, kteří o vás mají zájem, jsou skvělými způsoby, jak odvrátit příznaky úzkosti.

Zeptejte se svého lékaře na léky (krajní možnost)

Pokud je vaše úzkost dost špatná, že váš lékař v oblasti duševního zdraví věří, že byste měli prospěch z léků, existuje řada směrů, kterými se můžete vydat, v závislosti na vašich příznacích. Prodiskutujte tuto možnost se svým lékařem. Někdy je to také cesta.

Kdy je už strach a úzkost škodlivá?

Určit, s jakou úzkostí se potýkáte, může být poněkud náročné, protože to, jak člověk reaguje na vnímané nebezpečí, může být úplně odlišné ve srovnání s jinou osobou.

Pravděpodobně jste slyšeli úzkost jako obecný termín pro tento obecný pocit obav, nervozity nebo neklidu. Často je to pocit, který vzniká v reakci na nadcházející událost, která má nejistý výsledek. Každý člověk se s ním někdy potká (ať už dříve, nebo později), protože je to součástí reakce našeho mozku na vnímání nebezpečí – i když toto nebezpečí není skutečné.

Úzkost nebo strach tak krátkodobě může být prospěšný. Vybičuje nás k lepším výkonům, k maximální pozornosti. Dlouhodobý stres nebo úzkost je však škodlivá.

Příznaky úzkostí

Jedná se o duševní a fyzické příznaky, např.:

• pocity nebezpečí, paniky nebo strachu
• nervozita nebo nepokoj
• rychlá srdeční frekvence
• pocení
• třes nebo zimnice
• únava nebo slabost
• gastrointestinální problémy (typicky průjem)
• obtížnosti při zaostřování
• hyperventilace

Co způsobuje úzkost?

Pokud zjistíte, že výše zmíněné rychlé tipy nefungují, možná budete uvažovat o tom, že navštívíte profesionála. Určitě se návštěvy nebojte a neoddalujte ji. Profesní specialisté v oblasti duševního zdraví vám pomohou zefektivnit proces identifikace vašich spouštěčů, pomohou vám v udržování dlouhodobých strategií pomocí behaviorální terapie, léků a dalších metod.

Například pokud máte strach vyplývající z traumatu, který jste zažili v minulosti, může být užitečné pracovat s licencovaným terapeutem. Nebo pokud vás určitá mozková chemie předurčuje k chronické úzkosti, možná budete muset brát na léky, abyste vše zvládli.

Úzkost může být vždy součástí vašeho života, ale neměla by na vás útočit každý den. Dokonce i nejextrémnější úzkostné poruchy mohou být léčeny tak, že se symptomy výrazně zlepší.

Jakmile zjistíte, jaká léčba vám nejvíce vyhovuje, život určitě bude mnohem příjemnější a mnohem méně skličující.

Co si ještě přečíst na toto téma?

VIDEO: TĚLESNÉ PŘÍZNAKY ÚZKOSTI A DEPRESE

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

CBD olej proti úzkosti?

Úzkost je přirozenou reakcí vašeho těla na stres. Je to pocit strachu nebo obavy ohledně toho, co má přijít. První den ve škole nebo pohovor, může většina lidí cítit strach a nervozitu. To má ale však důvod, většina lidí, kteří trpí úzkostnou poruchou a takovéto stavy zažívají běžně, většinou bez podnětu, který by je vyvolal.

CBD olej proti úzkosti

Je normální cítit obavy z přesunu na nové místo, zahájení nové práce nebo zkoušek. Tento druh úzkosti je nepříjemný, ale může vás motivovat k lepšímu výkonu.

Obyčejná úzkost je pocit, který přichází a odchází, ale nezasahuje do vašeho každodenního života.

Je běžné pociťovat úzkost jako reakci na nenadálou situaci či období, pokud to však trvá déle než tři týdny, mohli byste trpět úzkostnou poruchou. Je to velmi intenzivní, vyčerpávající a život ovlivňující pocit.

Tento druh úzkosti může způsobit, že přestanete dělat věci, které vás baví. V extrémních případech vám může bránit ve vycházení z bytu, odmítáte jezdit výtahem, mluvit s lidmi, nebo dojít na nákup.

Pokud se úzkostná porucha neléčí, bude se úzkost stále zhoršovat, může dokonce napodobovat somatická onemocnění, způsobovat návaly horka, omdlévání, poruchy srdečního rytmu, pocity nevolnosti, třes v končetinách a řadu dalších příznaků.

Nestyďte se si promluvit s vaším obvodním lékařem, pokud takové pocity zažíváte, aby vás „zbytečně“ nehnal na celou řadu vyšetření, protože úzkost má psychickou příčinu.

Sice v některých ojedinělých případech je úzkost spojena s užíváním některých léků, například při špatném dávkování léků na poruchy štítné žlázy, nevhodně zvolené antikoncepce, anebo také tím, že našemu mozku chybí serotonin, či potřebné vitamíny a minerály jako jsou třeba vitamíny skupiny B, hořčík anebo nenasycené mastné kyseliny DHA.

Úzkostné poruchy jsou nejčastější formou emoční poruchy a mohou postihnout kohokoli v jakémkoli věku. Ženy s větší pravděpodobností než muži. V našich končinách není obvyklé mít svého psychologa, ale například v Americe je to stejně běžné jako mít svou nehtařku, anebo kadeřnici. Úzkost je nemoc jako každá jiná, a vůbec to neznamená, že by se z vás stával „blázen“.

Mluvit o svých problémech s odborníkem a rodinou je naprosto normální.Psychiatři většinou na léčbu úzkosti používají léky, které zpětně vychytávají serotonin, popřípadě je předepisují v kombinaci s antidepresivy.

Pokud se snažíte na úzkost vyzrát přírodní cestou, je to v pořádku i takové preparáty na trhu jsou, ale zvažte alespoň návštěvu psychologa, který vám pomůže najít cestu z vašich problémů.

CBD? To není marihuana!

Skvělé výsledky při léčbě stresu a úzkosti má podávání CBD oleje. CBD olej má řadu příznivých účinků na lidské zdraví. CBD olej není v žádném případě ilegální, a určitě se z vás při jeho aplikaci nestane „feťák“, jak se mnoho laiků mylně domnívá. CBD neobsahuje psychogenní látky – THC, které způsobují závislost a změny myšlení.

Po THC je CBD druhým nejznámějším kanabidiol. CBD olej je vyroben z rostlin konopí a konopného oleje ze semen.Výzkumy prokázaly, že mimo jiných blahodárných účinků na zdraví, má CBD olej skvělé výsledky při léčbě úzkostných stavů. U studovaných subjektů bylo pozorováno, že vykazují nižší behaviorální známky úzkosti.

Také se zlepšily jejich fyziologické příznaky úzkosti, jako je zvýšená srdeční frekvence, či vnitřní neklid. CBD olej pomůže nejen s úzkostí, panickými atakami a sociálními fobiemi, ale také prokazatelně velmi pomáhá při posttraumatické stresové poruše ve spojení s klasickými psychofarmaky.

CBD olej je také hojně využíván na řešení nespavosti spojené s úzkostí.

Šest způsobů, jak pomoci někomu, kdo trpí úzkostí

Vidět někoho, na kom vám záleží, jak se snaží vyrovnat s úzkostí, může být opravdu těžké. Dobré je však vědět, že nejste bezmocní. Existují totiž způsoby jako člověku s úzkostmi pomoci a podpořit ho v těžké životní situaci. Zlehčování a opakování zdánlivě povzbuzujících vět jako „neboj, nebo buď v klidu, nemysli na to“ však mezi ně nepatří.

„Úzkostný člověk cítí nervozitu, neklid, má obrovský strach nad ztrátou kontroly, sucho v puse, sevření hrdla, nechutenství, poruchy spánku, bušení srdce, pocení, třes, návaly horka, pocit na omdlení, mravenčení rukou, bolesti na hrudníku, pocit ztíženého dýchání,“ vysvětluje Lucie Mucalová, terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy.

Úzkost je velmi blízký strach, jedná se o psychický stav zahrnující nadměrný pocit ohrožení, nervozity, obav či znepokojení. Úzkost může přicházet velmi nečekaně, kdy člověka z ničeho nic přepadne.

Úzkost ovšem může přicházet pravidelně v určitých situacích, lze ji vlastně předvídat, anebo se může spustit jako lavina při pouhé myšlence.

Pokud má úzkost obrovskou intenzitu, označuje se jako panika, která člověka totálně paralyzuje a bere přímo dech a životní energii.

„Příčiny nelze zcela přesně definovat, je to jako zamotané klubko, které je potřeba nejlépe s něčí pomocí rozmotávat.

Příčinou mohou být konflikty pramenící z dětství, velmi direktivní a přílišně svazující vliv rodičů, nepřiměřené zastrašování, rozvod rodičů, tragická událost v rodině, hektický životní styl v dospělosti, přetěžování organismu, málo spánku, vysoké nároky na sebe sama, špatné rodinné zázemí, příliš strachu v životě a mnoho dalšího,“ uvedla terapeutka Mucalová.

A jak lidem s úzkostí pomoci?

Pokud máte pomoci někomu, kdo trpí úzkostí, zásadní věcí je zjistit co nejvíce o tom, co je to vlastně úzkost, a především, co to znamená pro vašeho přítele nebo milovanou osobu.

Komunikujte s nimi tak otevřeně, jak je to jen možné, a zároveň se snažte provést svůj vlastní výzkum čtením všeho, co můžete. To vám pomůže zjistit si o problému více informací a lépe tak pochopíte, co postižený prožívá. Čím více budete vědět, tím více podpory budete moci svému blízkému poskytnout.

2.Naslouchejte

I když je někdy obtížné porozumět tomu, proč u někoho zdánlivě obyčejné každodenní věci vyvolávají úzkostné pocity, snažte se dotyčného ptát a skutečně mu naslouchat. Lidé trpící úzkostí mají často hlavy přeplněné zamotanými myšlenkami a někdy sami ani nedokážou přesně určit, co je vlastně tak trápí a z čeho úzkostné pocity pramení.

Pokud se však budete vyptávat a trpělivě naslouchat, můžete jim vlastně pomoci v organizaci některých myšlenek a pomůžete jim cítit se klidněji.

3.Buďte trpělivý

Mnoho lidí s úzkostí je náchylných k ukvapeným závěrům, které mohou být někdy velmi negativní. Tento postoj pak může vést jejich blízké k myšlence, že se na ně osoba s úzkostnou poruchou zlobí.

Běžná reakce jako odejít, stáhnout se, nebo dokonce se urazit, však není v tomto případě řešením. Pokud chcete svému blízkému pomoci, snažte se pochopit i jeho nerudnost a negativní postoj a v klidu a trpělivě si s ním o celé situaci promluvte. Můžete tak najít schůdné řešení pro příště, kdy váš blízký člověk opět bude mít depresivní pocity.

4.Nezlehčujte situaci

Bagatelizování problému člověku trpícímu úzkostí rozhodně nijak nepomůže. Stejně tak nejsou vhodné rady typu: to prostě musíš překonat, jsi silný, nic se neděje, tak se přestaň bát…

Naprostá většina nemocných totiž moc dobře ví, že jejich obavy a strachy jsou iracionální, takže poslední, co potřebují, je, aby jim to ještě někdo důrazně opakoval. Raději jim prostě naslouchejte a nechte úzkostnou epizodu samu odejít.

5.Nenechávejte je o samotě

Nedávný výzkum na univerzitě v Oxfordu zjistil, že lidé s větším množstvím přátel mají zvýšený práh bolesti, což se dá uplatnit i při úzkostných poruchách.

Trávení času s přáteli a blízkými zvyšuje hladinu endorfinů, rozptyluje nervózního člověka od jeho starostí a ten je pak šťastnější a klidnější.

Pokud váš přítel nebo blízká osoba zažívá úzkostné stavy, zeptejte se ho, co by chtěl dělat, ať už jen s vámi, nebo s větší skupinou přátel.

„Důležité je dělat aktivity, které jsou pro člověka příjemné, zklidňující a bezpečné. Pokud mu ale právě kontakt s lidmi vyvolává úzkost, je lepší být v klidu a bezpečí domova. Ale pozor, ať se nejedná o naprostou izolaci a stranění se lidem. Určitě je důležité vyhledat pomoc odborníka a najít vhodné cesty k léčbě,“ radí Mucalová.

6.Moc na ně netlačte

Časté úzkosti mohou způsobit velkou únavu a vyčerpanost. Pokud někdo, koho znáte, trpí úzkostí, je pravděpodobné, že je často ve velmi napjatém stavu, jak fyzicky, tak psychicky, což může být naprosto vyčerpávající.

Je proto dobré si pamatovat, že není pokaždé vhodné nutit takového člověka do dalších aktivit a společných činností.

Na rozdíl od vás totiž může být opravdu unavený a nemá tolik síly ani optimismu na vykonávání náročnějších činností.

Terapeutka Lucie Mucalová proto doporučuje vyhledat odbornou pomoc, pokud člověk cítí opakovaný a stále častější psychický a fyzický nekomfort. Nemá význam se snažit tyto přicházející stavy přetrpět. Čím déle budete návštěvu lékaře odkládat, tím větší škody a šrámy na duši vám může úzkost napáchat.

Většinou se úzkosti léčí pomocí kombinace psychoterapie a léků na snížení úzkosti. Vždy ale záleží, v jakém stavu pacient do ordinace odborníka dorazí.

Ivo Toman: Stres vás pomalu ničí. Kdy přijde poslední kapka? – Podnikatel.cz

Co je vlastně stres? Jsou to vlivy nepříznivě zatěžující organismus v oblasti duševní i tělesné. Lidské tělo nerozlišuje mezi osobním a pracovním stresem. Stresy z obou oblastí se sčítají. Při stresu se do vašeho krevního oběhu vylučují stresové hormony.

Ty tam bohužel setrvávají celé hodiny a každé další podráždění vyvolává jejich další vylučování. Vaše tělo se tak připravuje reagovat na nebezpečí. Účinky stresu se sčítají tak dlouho, že pak stačí už jen pověstná poslední kapka, kdy vybuchnete nezvladatelným vztekem, panikou, zaječením nebo utečete. A také vás to pomalu zdravotně ničí.

Čtěte více: 5 tipů, jak se vyhnout pracovnímu stresu

V životě stále narážíte na různé překážky. Jenže téměř všechny jsou jen vaše vnitřní překážky. Jde jen o vaše osobní pocity.

V minulosti byly pro stresy podmínky, ale dnes žijete v mnohem bezpečnější době. Vnějších stresujících faktorů je překvapivě málo. Vnímáte je svými pěti smysly. Jde tedy o pachové, chuťové, světelné, hmatové a zvukové vjemy, které vám „vadí“. Například je dokázáno, že ve tmě a v zimě je více sebevražd. Ve vedru jste nervózní, v hluku se hůře soustředíte a podobně.

Všechny ostatní stresy si způsobujete sami svým negativním postojem k tomu, nač myslíte. Například tím, že nechcete pochopit normy jiných lidí, nebo když máte žít podle cizích hodnot. Také myšlenkou, že svět má být spravedlivý, se ničíte. Snad nejvíce vám přivodí stres vaše přílišná očekávání, která se pak nenaplní.

Podívejme se na nejvýznamnější vnitřní zdroje stresu. Jde o následující emoce:

1. Strach.
2. Vztek – hněv.
3. Nepřiměřená úzkost.
4. Deprese.

Strach

Strach je primitivní emoční reakce na nebezpečí. Jde o odpověď vašeho těla na náročné životní situace, a to jak opravdové, tak ty, které si jen namlouváte. Strach je pocit, který vás varuje při náznaku možného ohrožení. Amygdala v mozku stále řeší primitivní otázku: Mám se stát jeho kořistí, nebo on mou?

Odpověď vašeho těla je okamžitá.

Ztuhnete, vyplaví se adrenalin, zrychlí se vám tep, krev se nahromadí v kosterním svalstvu, trávení se zastaví, imunitní systém se potlačí… A jakmile zjistíte, že nebezpečí nehrozí, vrátíte se do normálu.

Trvá to jen zlomek sekundy, než vám dojde, že strach je zbytečný. Pokud však zbytečný není, objeví se další tělesné projevy – třesavka, napětí, bušení srdce, zrudnutí, nevolnost apod.

Strach je jako oheň. Když je pod kontrolou, pomáhá vám. Když se vymkne kontrole, vše stráví. Aby vám strach pomáhal, musí být ve správném poměru ke skutečnému nebezpečí. Bez strachu byste nepřežili ani jeden den. Nepřešli byste silnici. Pomáhá vám „přežít“ setkání s šéfem nebo zvýšit váš výkon v práci.

Pokud však strach trvá déle, než je nutné, jde o stav mysli, který vám škodí a za který si můžete většinou jen vy sami. Dnes už nežijete v tak drsném světě, ale váš vlastní obranný systém se přesto spouští. Připravujete se na mimořádné situace, ke kterým ale ve vyspělé části světa bez válek a zvýšené kriminality nedochází.

Z naprosté většiny věcí strach vůbec mít nemusíte. Bojíte se většinou zbytečně. Nevěříte? Ukážu vám jednu statistiku.

Z čeho mají lidé strach:

• 40 % věcí, kterých se bojíte, nikdy nenastane. Jen se tím zbytečně ničíte.
• 30 % věcí, kterých se bojíte, se týká minulosti. Tu už nezměníte. Rozbili jste někomu na pískovišti kyblíček? Chytili vás při něčem? Prodělali jste peníze? Už se stalo. Nechte to být.
• 12 % věcí, kterých se obáváte, se týká někoho jiného. To není váš problém!
• 10 % věcí, kterých se bojíte, se týká nemocí. Dnes jsou zdravotní problémy často psychosomatické – kdy myšlení ovlivňuje tělesné funkce. To, že je člověk tlustý a má deprese, je důsledek jeho vzorců myšlení. Oficiální zdroje uvádí, že každé druhé lůžko v nemocnici v USA je obsazeno pacientem ne proto, že by ho sklátily bacily, viry nebo nehoda, ale proto, že si nedokázal uspořádat a usměrnit své emoce.
• Jen 8 % věcí stojí za to, abyste se jich opravdu báli. Osm procent je jedna dvanáctina. Na hodinách to představuje čas od nuly do jedné. Ale od jedné do dvanácti jsou věci, kterými se vůbec nemusíte zabývat! Tím se vám najednou uvolní obrovská myšlenková kapacita.

Většina strachů je získaných. Malé děti ještě nemají naučené strachy. Proto mají u nových úkolů zpočátku příjemné pocity. Jenže dospělí mají často hned nepříjemné pocity a strach ze selhání nebo z odmítnutí.

To jsou hlavní příčiny malého sebevědomí dospělých lidí. Sami si vytváříte to, čeho se obáváte. Výsledkem je strach ze strachu – strach, že se budete bát. Tento strach z utrpení je horší než utrpení samo.

Franklin Delano Roosevelt v roce 1933 prohlásil: Jedinou věcí, které se musíme obávat, je sám strach.

• Chcete-li se do něčeho nového pustit, mohou vás přepadat různé formy strachu:
• Strach z činnosti:
• Strach, když na to nemáte:
• Strach, když na to máte:
• Strach z výsledků:
• Strach z neúspěchu:
• Strach z úspěchu:
• Strach, že nebudete uznáni.

Strach, že na to nebudete stačit.Strach z neznalosti situace.Děsné pocity z toho, co nastane. Strach, že na to nebudete stačit.Strach z neznalosti situace.Strach ze ztráty pohodlí.Strach, že vás jiní zneužijí, abyste to udělali za ně. Strach, že selžete.Strach, že vás odmítnou.Strach, co tomu řeknou jiní.Strach, že nesplníte očekávání. Strach, že nevíte, co bude po splnění cíle.Strach, že pak budete muset stále obhajovat vítězství.Strach, že přijdete o staré známé.Strach, že se po úspěchu budete muset lépe chovat.

A jak se cítíte vy, když začínáte něco nového?

A co další strachy? Strach požádat o cizí peníze, strach z budoucnosti, strach z nemocí nebo bolesti, strach ze smrti, strach, že ztratíte někoho blízkého, strach z jiných lidí, kteří přitom často sami žijí ve strachu z vás. Strach z nejistoty… Jak z toho ven? Dokážete nějak strach porazit? Ano.

Lidé se ale bohužel často snaží porazit strach špatně:

• Vyhýbáte se situacím, v nichž pociťujete strach. Jenže takto se naučíte vyhýbat se řešení problémů i v jiných oblastech. Výsledkem je, že oblasti, ze kterých máte strach, si rozšíříte.
• Krátkodobě se vystavíte hrozné situaci. To ale škodí, pokud je toto vystavení ukončeno dříve, než překonáte bod zlomu, kdy si uvědomíte, že jste strach už překonali. Musíte překročit tu hranici, jinak to má opačný účinek.
• Překonáváte strach pomocí náhražek – jídlo, drogy, alkohol apod.
• Zabýváte se strachem, ještě než daná situace nastala. Ona ale nemusí nastat, a tak se jen sami ničíte.
• Přibíráte si na pomoc další lidi. Krátkodobě to pomůže, ale můžete se stát závislí na jiných lidech.
• Skrýváte strach před ostatními. Tím ale nic nevyřešíte.

Účinný způsob boje se strachem:

• Stálý styk s něčím, z čeho máte strach, vás proti strachu otuží, pokud přejdete za pomyslnou hranici uvedenou v předchozím oddílu. Odvaha není nepřítomnost strachu. Je to boj proti němu. Dokud se neodvážíte s ním bojovat, pak nad ním nezvítězíte.
• Čím více o problému víte, tím menší z něj máte strach. Už v dětství jste zjistili, že jakmile se rozsvítí, všichni bubáci zmizí. Jak funguje klatba? Na oběť nejvíce působí její vlastní představivost a samomluva. Člověk je bezvýhradně přesvědčený o účinnosti toho, čeho se bojí. Dodnes tak manipulují nevzdělanými lidmi šamani v Africe. Klatby vůbec nefungují, pokud lidé klatbám nevěří nebo pokud o nich dotyční nevědí. Proto příčiny strachu považujte za nesmyslné.
• Aktivita. Strachu podléháte tehdy, když jste v nečinnosti. Jakmile něco aktivně děláte, strach ustoupí a máte menší sklon se jím trápit.
• Pokud máte strach z budoucnosti, soustřeďte se na přítomnost.

Hněv – vztek

Vzteku podléháte velmi snadno. Příčinou je většinou pocit ohrožení. Jde o ohrožení vaší důstojnosti, teritoria, rodiny a podobně. Jakmile na vás někdo zaútočí slovně nebo fyzicky, nejprve ztuhnete strachy. Hněv přijde později. Na rozdíl od smutku vám ale vztek energii dodává. Nejvíce se projevuje nepřátelstvím a nenávistí.

Při hněvu se uvolní hormony, které zabezpečí prudký příval energie pro váš „rozhodný čin“. Toto napětí může trvat několik hodin, nebo dokonce dní. To objasňuje, proč se lidé rozzlobí snadněji, pokud už byli předem podrážděni něčím jiným. Nedokážou přestat, když už se jednou „rozjeli“.

Lékařské studie prokázaly, že hněv je emoce, která nejvíce poškozuje srdce. Sklon k hněvu, agresivitě a nepřátelství předpovídá smrt v mladém věku přesněji než kouření, vysoký tlak či cholesterol. Ne nadarmo se říká, že koho chtějí bohové zničit, toho nejdříve rozzuří.

Jak se zbavíte hněvu?

Nejdříve jak to nemáte dělat:

• Většina lidí si myslí, že nejlepší je vybití vzteku. Avšak není to tak. Dáte-li hněvu volný průchod, zvolíte si snad nejhorší způsob, jak se pokusit uklidnit se. Výsledkem je totiž delší trvání vzteku, než když se nejdříve vědomě zklidníte.
• Ani potlačovat vztek není dobré, protože zloba ve vás zůstává.
• Někteří obézní lidé nedokážou dostatečně rozlišovat mezi strachem, hněvem a hladem – vše považují za projev hladu a při každém rozčílení se přejídají.

Co naopak pomáhá u hněvu:

• Uvědomte si, že vztek je téměř vždy druhotnou reakcí. Musíte najít, co se za ním skrývá. Žárlíte? Jste uražení? Vždy máte na vybranou, jak se zachováte. Jste-li rozrušení, uvažujete zkresleně. Hněv udržíte v přijatelných me­zích tím, že zpochybníte samu příčinu své zloby a přehodnotíte situaci kladněji. Zlobu můžete zcela odstranit, uvědomíte-li si uklidňující fakta dříve, než začnete jednat. Čím dříve, tím lépe.
• U vzteku zatnete pěsti, zvýšíte hlas a napnete svaly. To je pozůstatek lovce mamutů ve vás. Schválně zabraňte ruce, aby se sevřela v pěst, a napněte prsty. Snižte hlas k šepotu. Těžko se můžete hádat šeptem. Zabořte se do křesla anebo si rovnou lehněte.
• Jakmile ucítíte, že se vás zmocňuje vztek, napněte rychle všechny svaly a pak je najednou povolte.
• Svou zlost můžete vybít také psaním. Vše špatné napište a pak dopis zničte.
• Nepřátelské myšlenky můžete zabrzdit i tím, že se zaměstnáte (rozptýlíte) něčím jiným. Například aktivním pohybem –dlouhou procházkou či během. Přestávka na uklidnění ale bude neúčinná, pokud ji strávíte neustálým zlobným přemítáním.
• Pamatujte, že nepřátelství je psychický zvyk, který se dá změnit. Nejlepším lékem je důvěra k ostatním.

Nepřiměřená úzkost

Úzkost je ochranná reakce na neznámou možnou hrozbu. Útěk a úzkost k sobě patří, jsou to dvě stránky obrany. Pokud je únik znemožněn, úzkost narůstá. Přestože ohrožení zvenčí je dnes už malé, odstranit vliv úzkosti na vaše myšlení není snadné. Stojí to však za to, neboť vyrovnaní lidé mají mnohem méně nemocí, kterými trpí lidé nevyrovnaní.

Úzkost je často zaměňována se strachem, ale jde o něco jiného. Strach má vždy konkrétní příčinu, například strach ze zkoušky. Úzkost je nepříjemný emoční stav, kdy máte pocit hrozby spojené se strachem, aniž víte, co vás ohrožuje. Jde o obavu z něčeho neurčitého. Je spojená s pocity tlaku, dušení, svírání, ale nejvíce s pocity neklidu.

S některými vlohami pro úzkostlivost, například přecitlivělostí, se narodíte. Jiné příčiny jsou ve vaší minulosti – špatná výchova, prožitá hrůza, neúspěchy. Další příčiny vyplývají z vaší současné špatné situace v rodině nebo v práci. Velký vliv má i vaše případné sociální vyloučení – nezaměstnanost, barva pleti, obezita, sexuální odchylky a podobně.

Nevěřte, že se úzkosti dokážete nadobro zbavit. Každého občas napadnou špatné myšlenky. Jde o to, umět s ní bojovat.

Řešením je neutíkat před úzkostí. Naopak, snažte se sepsat na papír, co vás trápí. Je to těžké, neboť už víte, že úzkost je nekonkrétní pocit.

Jakmile však nějaké negativní emoce dokážete pojmenovat, začnou se dít pozoruhodné věci. Jejich vliv na vás bude menší a menší. Většina lidí zbytečně bojuje se svými vnitřními problémy.

Vy si je místo toho jen sepište a pak si říkejte: „Pokud to neovlivním, nebudu se tím vůbec zabývat! Jde to mimo mě.“

Úzkost je jeden ze základních problémů lidí v dnešní době. Pokud budete přehnaně úzkostliví, budete znechucení a budete mít chaos v hlavě.

Deprese

Deprese souvisí s úzkostí a jsou ještě horší. Z lékařského hlediska jde o sklíčenost projevující se pocitem smutku, ochablosti, strachu, méněcennosti, ztrátou jistot a zájmů. Kromě vrozených vloh je základní příčinou depresí pesimistický přístup k neúspěchům. Ten u vás vzbuzuje pocit bezmoci. Své nezdary pak připisujete nějakému vlastnímu nedostatku.

Deprese jsou strašní duševní nepřátelé. Připravují vás o vaše síly, čas a životní energii. Deprese po nemocích předpovídají smrt pacienta přesněji než jakýkoli jiný fyzický příznak, například tlak, obezita a podobně.

Hlavními „léky“ proti depresím jsou aktivní jednání a vaše kladná samomluva. Vaše příznivé vnitřní hodnocení všeho kolem vás – i nezdarů. Musíte se ponořit do práce, jinak se utopíte v zoufalství. Stále si říkejte, že neúspěchy jsou stejně tak normální jako úspěchy. Prostě se střídají. Věřte, že úspěchy časem převáží.

Také se zbavte osamělosti. Styk s druhými lidmi vám pomůže zapomenout na vaše vlastní problémy. Pozor na to, že samota není totéž co osamělost. Osamělost je váš osobní pocit „nedobrovolné“ izolace, který vám vadí. Samotu lidé naopak dobrovolně vyhledávají, aby byli chvíli sami. Krátkodobá samota pomáhá – na rozdíl od dlouhodobého pocitu, že o vás nikdo nestojí.

Úryvek z knihy Debordelizace hlavy (zprimitivněte k úspěchu). Více informací o knize: www.jak-vydelat.

cz Autor: Ivo Toman, podnikatel, školitel, zakladatel společnosti TAXUS International, která funguje jako marketingová laboratoř. Napsal sedm knih, ve kterých se zabývá marketingem, psychologií a motivací.

Od narození trpí Touretteovým syndromem, který způsobuje viditelné i slyšitelné tiky. V šesti letech navíc onemocněl meningitidou a pravou stranu těla má méně vyvinutou.

Proč se bojíme smrti? Jak se vyrovnat s tím, že přijde

S dětským nadšením se mě nedávno moje dcera zeptala, co bych si přála vykouzlit, kdybych měla kouzelnou hůlku. Hrály jsme nevinnou hru na čarodějky, které mohou změnit, co chtějí.

Aniž bych dlouze přemýšlela, vypadlo ze mě přání: „Aby lidé neumírali, uzdravili se a zas žili dál.“ Rychlost, se kterou jsem přání pronesla, mě překvapila. „No, možná, to není dobré přání.

Lidé by asi měli umírat, to patří k životu a jinak to nejde. A hlavně bychom se sem za chvíli nevešli.“

Ač jsem si zbožně přála, aby čísla umírajících na Covid-19 klesala, ba žádná nebyla a nikdy se nedostala k mým blízkým, také jsem někde hluboko věděla, že smrt je potřeba. Já se jí bojím, ale pro jiné je posledním krokem života, který plně přijímají. Smrt nám připomíná, že nejsme všemocní, že máme své nedostatky a meze.

Jak vnímáme smrt?

V naší západní společnosti je smrt spojována s negativními pocity. Je to událost budící strach, něco, co ze své podstaty volá po odplatě a trestu. V tomto náhledu nás podporují média svými katastrofickými zprávami a valná většina filmů. Smrt vnímáme spíše jako zabití.

 „Rakovina zabila mou babičku. Při střelbě bylo zabito padesát lidí.

Není v tom rozdíl?!“ Proč smrt vnímáme tímto způsobem? Možný náhled vysvětluje Elisabeth Kübler-Ross, americká lékařka, která zasvětila život práci s umírajícími pacienty: „Pro naše nevědomí je nepochopitelná představa konce našeho pozemského života, a pokud tento život přece jen nějak skončit musí, pak konec bývá spojován s nějakou zlou intervencí zvenčí. Jednoduše řečeno, z pohledu našeho nevědomí přichází v úvahu jen jediná varianta konce – zabití. Je naprosto nepochopitelné zemřít z nějaké přirozené příčiny nebo sešlostí věkem.“

Zlobíme se na nemoc, která sem byla zavlečena, obviňujeme lékaře z nedostatečné péče, a nakonec i sami sebe, že jsme nevnímali příznaky a žili hektický život bez odpočinku. Náš pohled na smrt je plný nenávisti, protože nám někdo nebo něco ukončuje něco, co se nám líbí, náš život.

Víra je dobrým pomocníkem

Pokud to jde, o smrti nemluvíme, dokud se nás netýká, a vůbec se o ni nezajímáme. Možná proto je pak setkání s ní obrovským šokem a situací, se kterou si nevíme rady.

Není proto prvním krokem k tomu, jak se vyrovnat s konečností lidského života, začít ji vnímat jinak? Inspirovat se můžeme jinými kulturami, vždyť právě sem často unikáme léčit svou duši po něčí ztrátě.

Dle psycholožky pracující s přijetím strachu Lucie Kolaříkové je osvobozující v tomto ohledu buddhismus s filozofií reinkarnace, karmy a učení o příčině a následku.

„Tato otázka už sama o sobě naznačuje, že je vlastní konečnost těžko stravitelná, ale tak to nevidí všechny kultury na Zemi.

Právě u těch kultur, které smrt integrují do života, dokážou ji vidět jako oslavu, přejí umírajícímu krásnou další cestu nebo vidí smrt jako cestu domů do pravé reality, zatímco pozemský život považují za sen – zde se můžeme inspirovat. Nakonec jde o otázku víry, nikoli pravdy.

Proč tedy nezačít věřit něčemu, co je úlevné. Smrt nás určitě zve k otevření svého západního racionálního myšlení něčemu většímu, mystériu, kterému racionálně nelze porozumět.“

Máme na smrt čas

V minulých dobách si pandemie vyžádaly mnoho životů. Smrt byla častá i v raném dětství a rodina, která neztratila ani jedno ze svých dětí, byla spíše výjimkou. Smrt byla součástí běžného života a můžeme-li to tak říci, byla na každodenním pořádku.

V dávné minulosti člověk nežil se svými nemocemi dlouho. Vysokého věku se dožíval výjimečně. Zní to možná příliš drsně, ale dříve neměl člověk čas o smrti přemýšlet, a tudíž se jí tolik bát.

 Dnes vlivem nástupu očkování a kvalitní lékařské péče žijí lidé mnohem déle. Zažívají smrt jinak. Mají čas vnímat, že se smrt blíží.

Mají více prostoru o smrti přemýšlet a zažívají psychický tlak i potíže se smrtí spojené. A to je pro nás i okolí náročné. 

„Změny v uplynulých desetiletích mají na svědomí zvýšený strach ze smrti, roste množství emočních těžkostí a stále naléhavější potřeba porozumět problému smrti a umírání a vyrovnat se s nimi,“ tvrdí Elisabeth Kübler-Ross ve své knize O smrti a umírání. Máme mnohem víc možností vidět i takovou smrt, která se nás netýká. Vidíme, kolik lidí umírá na Covid-19 v Itálii, při zemětřesení na Haiti, dozvídáme se velmi rychle o smrti lidí v našem okolí a náš strach z konečnosti narůstá.

Mluvit, nebo raději mlčet

Většina z nás se od tématu smrti odvrací. „Děda tu ještě je, tak proč mluvit o smrti.“ Děti tématu smrti raději nevystavujeme, a když se stane, vymýšlíme si všelijaké příběhy na její zjemnění. Potlačujeme v sobě možnost konce a strach, který pociťujeme roste do obrovských rozměrů. A stává se největším strachem našeho života. Nebo ne?

„Zdá se, že ano. Když pracujeme s klienty a jejich strachy, má smysl prozkoumat i to, jak se staví k tématu smrti. Jestli zažili ve spojení se smrtí trauma nebo se v rodině o smrti nesmělo mluvit, jestli je zkrátka smrt nahlížena jako přirozená součást života, nebo se vytěsňuje.

Přikláním se k názoru, že když si zpracujeme své strachy ze smrti, můžeme začít naplno žít,“ říká a vychází ze své praxe psycholožka Lucie Kolaříková, luciekolarikova.cz. Ač se nám do toho nechce, pro naše vyrovnání se se smrtí nás samotných nebo blízkých je dobré o smrti přemýšlet.

„Mluvit o ní jako o čemkoli jiném, co je přirozenou součástí života. Třeba jako naše sexualita, strachy, city, emoce, slabost a další. Tabuizovali jsme nebo zlehčili řadu klíčových témat a pak zůstáváme na podstatná a hluboká témata v našem životě zoufale sami.

 Je třeba skvělé vyslechnout své rodiče, když vyjadřují přání, kde a jak chtějí být pohřbeni, probrat to spolu do hloubky. Například si i společně poplakat, říct si, že máte všichni strach z okamžiku, kdy to přijde. Je to hodně intimní sdílení a je jasné, že ne ve všech vztazích to bude možné. Nicméně pro staré lidi je příprava na odchod důležitá.

Tak jako pro nevěstu její velký den, na který se klidně rok, dva chystá. Když se děti ptají na smrt, můžeme si skrz jejich zvídavé a emocemi nezabarvené otázky uvědomit své vlastní strachy a zákazy o smrti mluvit. A s tím pracovat.

Poplakat si, začíst se do knih, zajít na seminář, kde se setkáme s vlastní smrtí (semináře dělají například Alan Lowen nebo Bhagat – oba v ČR a s překladem do českého jazyka), začít zkoumat různé víry a úhly pohledu na smrt a přijmout ten, který nám přináší úlevu.‘ 

Smrt vždy byla a bude hroznou a děsivou událostí a strach z ní je obecný a univerzální, jakkoliv si myslíme, že jsme jej na mnoha úrovních zvládli. Tím, že toto téma neuzamkneme, můžeme si uvědomit lépe svůj život a jak ho chceme žít. Naučíme se být vděční a prožívat přítomné okamžiky.

Když je blízko

Někdy víme, že přijde, jindy je pro nás šokem. Buď reagujeme hněvem a útokem, nebo naopak apatií a neschopností cokoliv dělat. Snažíme se utéci, ale každý z nás jí dříve nebo později bude muset čelit.

Kdybychom tedy o své vlastní smrti začali uvažovat a připouštět si ji, prospěli bychom tím umírajícím kolem nás, ale i sami sobě. Dokázali bychom si cestu odchodu zpříjemnit.

Psychologicky můžeme realitu vlastní smrtelnosti na čas popřít, ale vždy vnímáme smrt našich blízkých, kteří jsou naším reálným kontaktem se smrtí. „Když v nějakém okamžiku hluboce cítíme, že odejdeme nebo že se nás smrt jakkoliv týká, můžeme se spojit s hlubokým soucitem k sobě a všem.

Můžeme pocítit nezměrnou vděčnost za svůj život. Povzneseme se nade vše, čemu jindy věnujeme spoustu energie. Může to být praxí, díky které se aspoň na chvíli oprostíme od balastu a spojíme se jen s tím, co je opravdu důležité,“ poukazuje na vnímání smrti Lucie Kolaříková. 

Překvapit nás může kdykoliv, a tak bychom se myšlenkám na ni neměli bránit. Já se s ní setkala nečekaně před několika dny u kadeřnice. Rozhodně bych to nečekala. Celou dobu jsme mluvili o její tchyni, která prodělala mrtvici. Kdo se o ni bude starat? Jak dlouho tu s námi bude? A co když se něco podobného stane mně, když budu stará? Samý strach.

Z toho, že nevím jak rozhodnout. Z toho, že zítra tu nemusí být.  Z toho, že jsem jen o dvacet let mladší a už i já se ke smrti blížím. Tím, že i my sami začneme, přemýšlíme o tom, jak bychom chtěli umírat, dokážeme mnohem lépe chápat umírajícího člověka vedle nás.

Zeptali jsme se ho někdy, co chce on? Co by mu v této situaci pomohlo? Mnohdy dokážeme zalarmovat nejlepší chirurgy, vybereme nejlepší ústavy, chceme za každou cenu prodloužit život, až zapomínáme na lidskost. Víme, co umírající opravdu potřebuje? Po čem touží? Tím, že o jeho a našich pocitech budeme mluvit, můžeme člověku dopřát důstojný odchod.

Takový, aby se při něm cítil dobře a my také. Abychom se smrti přestali bát.

Více informací o smrti, umírání a spoustu praktických informací na toto téma najdete na stránkách organizace Cesta domů.