Nedostatek sodíku v těle se může projevovat únavou, svalovými křečemi, snížením krevního tlaku až ztrátami vědomí. Naše populace se ovšem potýká s opačným problémem. Doporučený denní příjem soli u dospělých osob by měl činit do 5 g. Nadbytečný příjem soli způsobuje nejčastěji vysoký krevní tlak, který je spojen s řadou jiných civilizačních onemocnění.
V čem se liší himalájská, mořská a kamenná sůl?
Těžba kamenné soli se provádí v solných dolech. Jiný způsob získávání kamenné soli je zatopení části lomu, kdy vzniká tzv. solanka a následným odpařování vznikají krystaly soli.
Podle vyhlášky č. 398/2016 Sb. musí každá sůl obsahovat minimálně 97 % chloridu sodného v sušině jedlé soli. Není tomu tedy jinak u kamenné soli. Zbývající procenta tvoří většinou ostatní minerální látky jako je jód, vápník, draslík, železo, měď a další minerály. Jedná se však o velmi zanedbatelné množství těchto prvků.
Do kamenné soli mohou výrobci přidávat přídatné látky zabraňující spékání a hrudkovatění. Množství přídatných látek je opět dán legislativou dle článku 398/2016 Sb. a musí být max. do 2 %.
Protože vnitrozemské státy trpí často nedostatkem jódu (nízká konzumace ryb), přidává se do kamenné soli jód pro správnou funkci štítné žlázy. Jodizované soli obsahují tak 20-35 mg jódu na 1 kg soli.
Obsah draslíku v kamenné soli je 380 mg na 1 kg soli. Při konzumaci 6 g soli denně to tedy vychází na příjem 2,28 mg draslíku. Avšak doporučený denní příjem draslíku činí 2000 mg.
Podobně jsou na tom i ostatní prvky obsažené v kamenné soli: vápníku najdeme v kamenné soli průměrně 318 mg na 1 kg soli, železa 3 mg na 1 kg soli a mědi 0,16 mg na 1 kg soli. Jedná se jen o stopová množství, proto kamenná sůl není vhodným zdrojem ani jednoho z těchto minerálů.
Doporučené denní dávky jednotlivých minerálů pro dospělého jedince jsou:
- draslík: 2000 mg za den
- vápník: 1000–1500 g za den
- železo: 14 mg za den
Mořská sůl
Obsahu chloridu sodného musí být, jak již víme, minimálně 97 % v sušině. Oproti kamenné soli je v mořské soli poloviční obsah draslíku (160 mg/kg), téměř stejný obsah vápníku (364 mg/kg), stejný obsah železa 3 mg/kg. Mořské soli bývají bez přídavku jódu, a tak přirozeně obsahují pouze 0,24 mg jódu v 1 kg soli.
Někteří dodavatelé mořské soli se pyšní tím, že tzv. solné květy, které se získávají přírodním způsobem bez jakéhokoliv průmyslového zpracování, obsahují nižší množství chloridu sodného a díky tomu je takový výrobek „zdravější“.
Jak již ovšem víme, aby produkt mohl být nazýván solí, musí být obsah hlavního prvku minimálně 97 % v sušině.
Stejně tak někteří výrobci své produkty vyzdvihují pro vyšší obsah ostatních minerálních látek, nicméně konkrétní čísla už se člověk často nedozví.
Himalájská sůl
Prodejci himalájské soli doporučují vyměnit klasickou kamennou sůl či mořskou sůl za sůl himalájskou. Často jsou jí připisovány až neuvěřitelné pozitivní účinky na zdraví. Bohužel se opět jedná o klamání spotřebitele.
Himalájská sůl je získávána v Pákistánu, kde se těží z podzemních dolů. K diskuzi je mimo jiné ekologický dopad této těžby, protože zdejší příroda je pod náporem těžby devastována. Letecká přeprava soli životnímu prostředí také neprospívá.
Koneckonců tohle je důležitý aspekt k zamyšlení u všech dovážených produktů.
Z pohledu složení obsahuje himalájská sůl 4 x více draslíku než sůl kamenná, 3 x více vápníku a 15 x více železa než mořská či kamenná sůl. Vyšší koncentrace železa jí dává typickou narůžovělou barvu. Ovšem ani u soli himalájské se z důvodu malých denních dávek soli nejedná o významný zdroj jakéhokoli minerálu.
Sůl jako sůl
Jak již bylo řečeno maximální doporučený denní příjem soli 5 g pro dospělého jedince. Naše populace se potýká s nadbytkem soli ve stravě, což vede k vysokému krevnímu tlaku.
- Nesmíme zapomínat, že většinu denního příjmu soli přijímáme ve zpracovaných potravinách a jídlech, takže na samotné dosolování často zbývá například pouze 1 g soli.
V takovém množství je už skutečně jedno, zda si koupíte předraženou himalájskou sůl nebo speciálně ochucený solný květ nebo obyčejnou kamennou sůl. Aby se jakákoliv potravina mohla prezentovat jako zdroj nějakého minerálu, měla by ve 100 g pokrýt minimálně 15 % jeho denního příjmu. Což u žádné ze solí neplatí.
Sůl nad zlato
Jednotlivé druhy solí se liší především způsobem získávání.
Kamenná sůl je těžena převážně ze solných dolů, nebo se kolem solného ložiska napustí voda, v níž je sůl rozpuštěna a postupným odpařováním vody se získávají solné krystaly. Mořská sůl se získává z moře, přičemž nejvyšší koncentrace soli je v Mrtvém moři.
Himalájská sůl se těží v podhůří Himalájí, převážně v Pákistánu. Těžba probíhá v podzemních dolech a díky vyššímu obsahu železa je barva narůžovělá.
V dnešní době se trh se solemi rožšířil a hodně dodavatelů či výrobců si troufá tvrdit, že právě jejich sůl má ozdravné, detoxikační účinky.
- Dle vyhlášky č. 398/2016 Sb. musí být v soli obsaženo minimálně 97% chloridu sodného. V obsahu chloridu sodného nejsou tedy rozdíly mezi kamennou, mořskou a himalájskou solí. Lehké rozdíly jsou ovšem obsahu stopových minerálních látek.
Superslaná alchymie. Vyplatí se za sůl připlatit, nebo jde jen o marketing? | Dobrá chuť
Soli, stejně jako cukru, se někdy přezdívá bílý jed. Jenže zatímco cukr se aktuálně dostává do ještě temnějšího koutu zdravotního pekla, sůl se z něj naopak zvedá. Zejména pak ta „zdravá“, kvalitní, luxusní cenou i chutí. Je to ale opravdu tak? A je nutné si za sůl deklarující samé benefity i požitek pro labužníky připlatit?
Kamenná, mořská, vakuovaná, technologicky upravená rafinovaná anebo panenská přírodní… Kdo touží posypat si pokrm něčím lepším, může si vybrat ještě například narůžovělou himálajskou, diamantovou, ájurvédskou kouzelnou sůl nebo sůl černou, vulkanickou, které se v Indii říká kala namak a jež chutná po síře.
Jedna z nejdražších solí na světě pochází z Jižní Korey. O několikrát pražené nebo pečené bambusové soli výrobce tvrdí, že obsahuje na osmdesát minerálů a stopových prvků, pomáhá udržovat vyrovnané pH v těle a je mnohem zdravější než ta mořská.
Vzniká v dutém bambusovém stvolu, který se ucpe jílem a následně zahřívá na velmi vysokou teplotu, proces pečení a zrání trvá skoro tři roky. Jíl prý ze soli vytáhne nečistoty, bambus ji zase obohatí o minerály a vůni dodá kouř z borovicového dřeva, nad kterým se zahřívá.
Kolik za kilo tmavě zbarvené zázračné bambusové soli s nasládlou, až uzenou chutí zaplatíte? K dostání je přes Amazon a stojí 260 dolarů, což je necelých šest tisíc korun.
Supersůl, nebo jen NaCl?
Se všemi druhy (nejen) bílého slaného prášku se lze setkat od domácího vaření až po špičkové restaurace. Mnohé navíc bývají k nalezení na e-shopech v segmentu superpotravin.
„Himálajská sůl je jedna z nejčistších, také s ní solím.
Ale superpotravina? Stále jde z 97 až 100 procent o NaCl, chlorid sodný,“ komentuje „zdravé soli“ výživový specialista Petr Havlíček v pořadu Rozum v troubě, který o mýtech o zdravých potravinách natáčí spolu s gastronomickým expertem Romanem Vaňkem pro Mall TV.
I u té nejvybranější soli podle Havlíčka platí, že by se na ni nemělo pohlížet jako na zázračnou ingredienci a absolvovat dobrovolně solné kúry. Ani té nejlepší soli by člověk neměl konzumovat příliš.
Internistka a specialistka v oblasti výživy Hana Mojžíšová k tomu dodává: „Můžeme experimentovat a výsledek posoudit sami. Ochutnat solný květ, fleur de sel, nebo maldonskou sůl. Sama doporučuji zejména pestrost všech dalších potravin. Doma solíme běžnou kamennou solí obohacenou jodem nebo mořskou solí.
Vyzkoušela jsem i speciální kamennou hrubozrnnou sůl, himálajskou sůl a uzenou sůl. Nejsem velký odborník na to, jak moc dokáže drobek soli vytáhnout chuť upravované potraviny, jak uvádí někteří šéfkuchaři. To spíš experimentuji s vyladěním pokrmu jednodruhovými bylinkami a kořením.
Vliv druhu soli na naše zdraví je podle mého názoru minimální.“
A upozorňuje, že pokud by se sůl měla prezentovat jako zdroj dalších minerálů, tedy důvod, proč hledat speciální, „divotvornou“ sůl, musela by pokrýt alespoň 15 procent denní potřeby daného minerálu. Původ soli je podle ní ale důležitý z jiného důvodu: tím je znečištění životního prostředí.
„Nemůžeme podceňovat jeho vliv, mám na mysli například plasty nebo ropu v oceánech nebo následné chemické úpravy produktu. V souvislosti s rostoucím znečištěním vody je podle mě důležité, ve které oblasti a za jakých podmínek výroba mořské soli probíhá,“ zamýšlí se Mojžíšová.
Kolik je v soli minerálů a dalších látek, jak moc solí nebo nesolí a zda se její kvalita liší podle ceny, zkoumal nedávno časopis dTest. Jeho nezávislý test ukázal, že nemá smysl spoléhat se na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru.
„Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 procenta doporučené denní dávky železa a jedno procento vápníku nebo draslíku,“ říká k šetření Hana Hoffmannová, šéfredaktorka dTestu.
Do testu bylo zahrnuto 19 vzorků kamenné, mořské a himálajské soli.
„Rozdíly ve složení jedlé soli nebyly zásadní, zato ceny se pohybovaly od 4 do 116 Kč za kilo. Chemický základ je u všech stejný,“ doplňuje Hoffmannová.
V dTestu si také všímají, že někteří výrobci porušují vyhlášku, která zakazuje používání některých slov: „Obaly například nesmějí vyvolávat dojem, že některá potravina je přírodní, pravá nebo čistá (…), jsou rovněž zakázány jakékoliv zmínky o tom, že potraviny zlepšují stav organismu, nebo dokonce léčí.“
Kolik je málo a kolik moc
Pět až šest gramů, to je množství soli v potravě, které lékaři doporučují pro zdravého jedince. Jde ovšem o gramáž, kterou průměrný Čech překročí i třikrát a spořádá 15–16 gramů soli za den. Nesolit, nesolit, zní roky v různých výživových doporučeních.
Sůl je pro tělo důležitým zdrojem sodíku, který je sice nezbytný, ale většinou ho máme v dostatečném množství. „Klesá při stavech spojených s velkým pocením, při závažném zvracení a průjmech.
Naopak pozornost musíme věnovat jeho nadbytečnému příjmu, který se stále udává v souvislosti s řadou zdravotních problémů, zejména onemocnění cév,“ vypočítává Hana Mojžíšová. U pacientů s kardiovaskulárními onemocněními se doporučené množství snižuje i na 2–3 gramy za den.
„Jde o oficiální výživová doporučení, která si každý stát průběžně upravuje v souladu s novými ověřenými poznatky. Podobně jako v jiných oblastech poznání existují studie, které neprokázaly souvislost mezi množstvím soli ve stravě a výskytem například hypertenze.“
| Kamenná sůl – získává se z přírodní čisté kamenné soli. někdy se do ní přidává jod a fluor. Stojí pár korun. Mořská sůl – nejběžnější varianta ke kamenné soli. Cenové rozpětí za balení je obrovské – ceny začínají na zhruba dvaceti korunách za kilogram. Himálajská sůl – stojí asi padesát korun za půl kilogramu. Díky vyššímu obsahu železa je narůžovělá.Fleur de sel – královna solí se sbírá ručně. Vzniká v horkých a větrných dnech, kdy se na mořské hladině tvoří slané vločky. Deset deka stojí sto i více korun. Černá vulkanická sůl – jde o nerafinovanou vulkanickou sůl s obsahem železa a také siřičité složky (proto trochu voní a chutná po vejcích). Těží se v Indii a Pákistánu. Deset deka stojí cca šedesát korun. |
Internistka Hana Mojžíšová říká, že doporučení pro množství zkonzumované soli se aktuálně nemění a probíhá diskuse týkající se míry účinku na naše zdraví. Přidává rady, které si z konzultací nad stravovacími návyky odnášejí její klienti.
Problémem jsou zpracované potraviny, pečivo, uzeniny, některé sýry a dochucovadla: pokud strávník vymění rohlík nebo jinou přílohu na talíři za zeleninu, sníží obsah soli a zároveň pokrm odlehčí. Lékařka také upozorňuje, že pestrost našeho jídelníčku se nám zdá samozřejmá, ale není.
„Jsme zvyklí nakupovat a vařit pár jídel stále dokola. Doporučuji zvýraznit chuť jídla bylinkami a nekupovat hotové směsi se solí.“
Netrapte se solí
Úsporné solení jakožto cesta ke zdraví je podle další výživové expertky Margit Slimákové spíše domněnka. „Nemáme dostatek důkazů, že by snižování příjmu soli mělo jednoznačně jenom příznivý efekt na zdravotní stav,“ zamýšlí se na svém blogu Margit.cz.
Sůl však podle ní zůstává i nadále kontroverzním tématem. „Většina lékařských a státních organizací doporučuje všem lidem její omezování, přestože rozsáhlé studie prospěšnost plošného omezení soli nepotvrzují a přestože je sodík esenciální mikroživinou.
Ti, kdo chtějí doporučení omezovat sůl ve stravě podložit fakty, mají smůlu. V současné době není prokázáno, že by snižování příjmu soli vedlo ke snížení nemocnosti či úmrtnosti, a to jak v případě kardiovaskulárních, tak všech ostatních chorob.
Strava bez soli je nechutná a kampaň za omezování soli (a cholesterolu) maskuje skutečný problém naší stravy, kterým je přejídání se cukry,“ poukazuje Slimáková.
Vyhnout bychom se také měli vysoce průmyslově upraveným potravinám. „Jezte skutečné potraviny a netrapte se solí,“ vzkazuje svým čtenářům. Těm nemocným pak připomíná: zapomeňte na cukr. „Příjem cukru podporuje uvolňování hormonu inzulinu ze slinivky břišní.
Inzulin podporuje zadržování vody a sodíku v ledvinách. Vyšší objem vody a sodíku v našich cévách je pak základem vyššího krevního tlaku. To je však pouze jedna cest. Inzulin nám zvyšuje tlak i dalšími mechanismy.
Třeba podobně jako stresový hormon kortizol aktivací sympatiku podporuje zúžení cév, které také vede ke zvýšení krevního tlaku,“ připomíná Slimáková.
Její řádky ale nelze brát jako návod, jak si do jídla obrátit celou solničku, spíš nabádá k selskému rozumu: skutečné jídlo s sebou přináší automaticky menší příjem soli, zároveň ale není nutné vařit podle některé z kuchařek, které propagují jídlo zcela bez soli.
Nesolit vůbec je podle posledních výzkumů (například kanadské studie publikované letos v létě v odborném časopisu Lancet) pro zdraví podobně rizikové jako solit až moc. Vědci nabádají ke střídmému užívání: ani málo, ani moc.
Jako odstrašující příklad uvádí například Číňany, kteří kvůli hojné konzumaci sójové omáčky mnohonásobně překračují doporučovaných 5 gramů soli a dostávají se přes 12 gramů denně.
Chuť podle šéfkuchařů
Slaný trend pronikl i do špičkových kuchyní. „Sůl je samozřejmě nezbytná, pomůže chuti, téměř bez dodání soli se obejdou snad jen mořské plody, které jsou přirozeně slané od mořské vody,“ říká Leonardo Di Clemente, šéfkuchař restaurace Cotto Crudo v pražském hotelu Four Seasons.
Při práci nejčastěji využívá stolní nebo mořskou sůl obohacenou o jod, někdy sáhne i po himálajské růžové nebo keltské šedé mořské soli. „Soli se trochu chuťově liší podle místa původu nebo podle toho, jak nahrubo je namelete.
Tu nejlepší si necháváme na doladění jídla před podáváním, například pokud mám v plánu, aby v prvním soustu trochu zakřupala.“
Slavný americký šéfkuchař Thomas Keller, držitel několika michelinských hvězdiček a majitel restaurací The French Laundry a Per Se upozorňuje na největší chybu při solení u amatérských kuchařů: zrníčka nechávají padat na pokrm až moc zblízka.
Šéfkuchaři solí pěkně zvysoka, aby se sůl na jídle rovnoměrně rozprostřela. Zatímco během vaření využívá jemně namletou sůl, na finální doladění sáhne stejně jako Leonardo di Clemente po hrubší.
Na dotažení při posledním kroku se hodí mořské soli ve tvaru vloček, například maldonská sůl nebo fleur de sel.
A jaké soli v českých kuchyních právě frčí? V hypermarketech a supermarketech Albert zákazníci volí spíš klasiku. „Stálicí je s převahou tradiční kamenná sůl s jodem. Mezi další oblíbené patří alpské, mořské či himálajské soli.
Poptávka u těchto prémiovějších produktů roste v řádu jednotek procent ročně,“ uvádí za Albert Barbora Vanko. Při nákupech v online supermarketech, které zaváží zboží hlavně ve větších městech a okolí, se lidé pouštějí do většího experimentování.
„I vzhledem k skladbě našich zákazníků, kteří si často vybírají prémiové zboží, je u nás prodej soli také trochu odlišný než v běžném supermarketu,“ vysvětluje Rostislav Brzobohatý, marketingový ředitel Rohlik.cz.
Nejprodávanější soli jsou na Rohlíku mořské soli – bretaňská a hrubozrnná, následuje himálajská sůl. Na třetím místě je pak klasická kamenná.
dTest: Mořská, nebo kamenná? Prašť jako uhoď
Vydáno: 4.10.2018
Reklama se snaží spotřebitele přesvědčit o tom, že stojí za to připlatit si za dražší sůl kvůli minerálním látkám.
Proto spotřebitelská organizace dTest otestovala vzorky obyčejné kamenné, himálajské a mořské soli. V laboratoři analyzovali obsah chloridu sodného, množství dalších minerálů a nečistot.
Rozdíly ve složení jedlé soli nebyly zásadní, zato ceny se pohybovaly od 4 do 116 Kč za kilo.
Spotřebitelský časopis dTest poslal do laboratoře osm zástupců kamenné soli, šest zástupců mořské soli a pět vzorků himálajské soli.
Laboratoř zkoumala obsah chloridu sodného, množství jódu, draslíku, vápníku, železa, olova a kadmia. Laboratorní přístroje nenaměřily žádné znepokojivě vysoké hodnoty obsahu těžkých kovů.
Největší nedostatky spočívaly v zavádějících tvrzeních odporujících platným předpisům.
Maximální doporučená dávka soli pro zdravého dospělého jedince je 6 gramů denně. Pokud se chce potravina prezentovat jako zdroj nějakého minerálu, musí pokrýt alespoň 15 % jeho denní spotřeby.
Nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat se na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru.
„Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 % doporučené denní potřeby železa a 1 % vápníku nebo draslíku,“ shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.
Podle platné vyhlášky o označování potravin nesmějí výrobci na obalech solí uvádět tvrzení o její zdravotní prospěšnosti ani výrazy jako pravá, přírodní nebo čistá.
Spotřebitelská organizace dTest zjistila pochybení u pěti výrobků, zavádějící tvrzení obsahovala K+S Sůl jedlá kamenná s jodem, Bad Reichenhaler Alpská sůl s jodem, K+S Himálajská sůl, ES Himálajská sůl a Cereus Himálajská sůl jedlá diamantová do mlýnku. „Co do klamání byla nejodvážnější značka Cereus – o své soli tvrdí, že má očistný vliv na organizmus.
Ať už si výrobce o svém produktu myslí cokoliv, na obalu potravin takové tvrzení nemá co pohledávat. Na všechny provinilce jsme proto podali podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci,“ komentuje Hana Hoffmannová.
Přehled testovaných solí najdete na našem webu. Kompletní výsledky testu přineslo říjnové vydání časopisu dTest.
Kontakty pro média: Hana Hoffmannová, [email protected], tel.: +420 241 404 922 Kristýna Kuncová, [email protected], tel.: +420 604 556 874
dTest, o.p.s. je největší českou spotřebitelskou organizací, která v ČR působí již od roku 1992.
Je vydavatelem spotřebitelského časopisu dTest, na jehož stránkách jsou publikovány výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, varování před nebezpečnými a zdravotně závadnými výrobky, informace o spotřebitelských právech a rady, jak tato práva účinně uplatňovat. dTest je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing (ICRT) a evropské spotřebitelské organizace BEUC.
Poradenská linka časopisu dTest – 299 149 009 – je v provozu každý pracovní den od 9 do 17 hodin a spotřebitelé na ní mohou konzultovat s právními poradci časopisu dTest nejrůznější spotřebitelské problémy, a to za cenu běžného tarifu volání. Od spuštění v roce 2010 této možnosti využily již desetitisíce spotřebitelů a poradenská linka časopisu dTest se tak stala první a nejvyhledávanější cestou k řešení potíží, se kterými se zákazníci na trhu setkávají.
Himálajský zázrak? Speciální soli tělu neprospívají o nic víc než ty běžné
Už i sůl se na našem trhu objevuje v mnoha variantách. Je mezi nimi nějaký rozdíl? Zjišťovali redaktoři dTestu.
Cenové rozpětí jednotlivých druhů soli na našem trhu se pohybuje od 4 do 116 Kč za kg. Hodnotitelé dTestu zkoumali jejich složení, ale i to, jestli je mezi slaností jednotlivých vzorků rozdíl. „Všech 19 vzorků solilo stejně intenzivně. Pokud se vám tedy někdy zdá, že každá sůl solí jinak, příčinou budou spíš různé velikosti krystalků soli,“ domnívá se Jan Maryška.
Poklad z Himálaje?
Podle vyhlášky by sůl měla obsahovat minimálně 97 % chloridu sodného, zbytek mohou tvořit ostatní minerální přísady. Takzvaná himálajská sůl vytěžená v podhůří Himálaje je podle informací dovozců zdrojem důležitých minerálů, které dodávají tělu energii.
„Při laboratorním rozboru himálajské soli jsme zjistili, že je v ní skutečně víc minerálů než v soli kamenné. Obsahuje třeba víc draslíku a taky dramaticky víc železa, které jí dodává charakteristickou růžovou barvu. Ovšem jde o rozdíly patrné třeba ve 100 g soli,“ upozorňuje Jan Maryška z časopisu dTest.
Ze soli minerály nezískáte
Denní porce himálajské soli (5,5 g) tedy pokryje nejvýše 2 % doporučené denní dávky těchto minerálních látek. A například jeden banán denně dodá tělu více draslíku než denní dávka drahé himálajské soli.
Nelze ani potvrdit, že by tato sůl měla zvláštní bioenergetickou hodnotu díky speciální fluidní krystalické mřížce, jak tvrdí některé reklamy. Na toto zavádějící tvrzení proto dTest upozornil i potravinářskou inspekci. Levnější sůl vám podle nich ze zdravotního hlediska poslouží prakticky stejně jako ta drahá.
Mikroplasty jsou všude
Speciální test mořské soli ukázal, že všechny její analyzované vzorky byly kontaminované drobnými plastovými částečkami – mikroplasty. „Vůbec nejnáchylnější na výskyt mikroplastů byla sůl typu Fler De Sel, což je speciální velice drahá mořská sůl, která se vyrábí v mělkých pánvích přímo na břehu moře pomalým odpařováním. Protože jde o sůl získanou z největší blízkosti mořské hladiny, byla u ní koncentrace mikroplastových částic nejsilnější,“ vysvětluje Jan Maryška.
Mořská sůl ovšem jinak z testu vyšla jako o něco čistší než běžná sůl kamenná. Obsahovala méně minerálních příměsí a naopak více přirozeně se vyskytujícího jódu. „Vůbec nejčistší byla sůl z kategorie mořské soli, kde jsme u jednoho vzorku změřili opravdu stoprocentní koncentraci chloridu sodného a nulovou přítomnost jakýchkoli dalších látek,“ doplňuje Jan Maryška.
Výsledky testu
Všechny testované vzorky splnily beze zbytku všechny vyhláškové požadavky a z chemického hlediska byly v pořádku. Pouze některé soli obsahovaly méně minerálních příměsí než ostatní.
Vítězem testu se stala italská mořská sůl hrubozrnná značky Druid, která obsahovala čistý chlorid sodný bez minerálních příměsí.
Na druhém místě skončila mořská See Sol značky Tesco a třetí místo obsadila jedlá sůl kamenná s jódem značka Penny. Ta se prodává za 4,50 korun za kilogram.
Na úplně posledním místě skončila jedna z himalájských solí značky ES, která získala pouze uspokojivé hodnocení, protože jen těsně vyhověla požadavkům vyhlášky na minimální obsah chloridu sodného, zato měla poměrně vysoký obsah minerálních příměsí.
Česká republika je ve spotřebě soli druhým státem v Evropě. Hned po Maďarsku. „Oficiálně by se mělo denně zkonzumovat maximálně 5,5 g soli na osobu. V ČR republice ale muži snědí až 13 g,“ upřesňuje nelichotivou statistiku Jan Maryška.
Černá sůl: Má opravdu lepší účinky než běžná kuchyňská sůl? – SvětFitness.cz
Černá sůl je pro svou výraznou chuť v současné době velice populární surovinou, především v indické či asijské kuchyni. Oproti běžné kuchyňské soli obsahuje tato sůl kromě železa také celou řadu dalších minerálů a naopak by neměla obsahovat tak velké množství sodíku. Díky možným terapeutickým účinkům je navíc již po staletí hojně využívána také v ajurvédské medicíně.
I když některé její blahodárné účinky nebyly nikdy vědecky prokázány, je černá sůl často uváděna jako zdravější alternativa běžné kuchyňské soli.
Právě proto jsem se rozhodl napsat o černé soli článek, ve kterém bych se vás s ní pokusil co nejlépe seznámit a vysvětlil vám, v čem se liší od normální kuchyňské soli a jestli vám její užívání v kuchyni může skutečně přinést nějaké zdravotní benefity.
Černá sůl a její druhy
I přes to, že se v tomto článku budeme bavit výlučně o himalájské černé soli, existují kromě ní ještě další dva druhy. Než se tedy pustím do podrobnějšího rozboru himalájské černé soli, chtěl bych zde alespoň stručně všechny tyto tři druhy černé soli popsat a charakterizovat.
1. Himalájská černá sůl
Himalájská černá sůl, také známá jako indická černá sůl nebo „Kala namak“, je z těchto tří druhů tou vůbec nejběžnější a nejrozšířenější. Je to kamenná sůl ze solných dolů v Pákistánu, Indii, Nepálu, Bangladéši a celé řady dalších míst nacházejících se v Himalájích. I přes svůj lehce zavádějící název má tato sůl ve skutečnosti barvu růžovo hnědou.
Díky své štiplavé chuti je velice oblíbenou hlavně v asijské a indické kuchyni. Pokrmům by měla navíc dodávat výraznou kouřovou chuť. Především vegani ji pak používají také jako dochucovadlo připomínající chuť vajec.
Kromě své specifické chuti je pak známá také pro své léčivé účinky. Ty však zatím nejsou nijak vědecky podloženy a nad jejich pravdivostí tak stále visí otazník.
2. Havajská černá sůl „Black Lava“
Jak už nám její název napovídá, tato sůl pochází z Havaje a tradičně zde bývala vyráběna ze sopečné lávy. Dnes už se s ní samozřejmě můžeme setkat i na jiných místech, přičemž se nejčastěji vyrábí ze směsi mořské soli a aktivního uhlí.
Oproti himalájské černé soli, která má růžovo hnědý odstín, havajská černá sůl je skutečně zcela černá.
Tato sůl nabízí velice zemitou příchuť a většinou se používá jako dochucovací sůl, což znamená, že se na jídlo sype až na úplném konci vaření. Kromě toho by pak podobně jako himalájská černá sůl měla pokrmům dodávat jemnou kouřovou chuť.
3. Černá „rituální“ sůl
Tento druh černé soli je často označován také jako „čarodějnická“ černá sůl. Měla by to být směsice popela, mořské soli, dřevěného uhlí a černého barviva. Jako jediná z těchto tří druhů tak samozřejmě není používána ke konzumaci.
Její využití má spíše duchovní význam, mnoho lidí totiž dodnes věří v její magické účinky. Pro nás je však z hlediska významu a využití v kuchyni naprosto zbytečná a nepodstatná.
Rozdíl ve výrobě černé a kuchyňské soli
Ve srovnání s kuchyňskou solí by měla ta černá obsahovat mnohem méně aditiv. Většina černé soli se totiž v dnešní době vyrábí syntézou látek jako je chlorid sodný, síran sodný, hydrogensíran sodný a síran železitý.
Poté se tato sůl mísí s dřevěným uhlím a předtím, než vznikne konečný produkt, se zahřívá. V konečném výsledku by tedy černá sůl měla obsahovat sírany, sulfidy, železo a hořčík.
Právě díky takovému složení má pak výrazné sirné aroma a hloubkovou kouřovou chuť.
Kuchyňská sůl je oproti tomu vysoce zpracovaná a rafinovaná, což znamená, že většina stopových minerálů je při její výrobě zcela odstraněna. Pro její extrakci se pak využívá hned několik odlišných metod. Tato sůl však oproti černé soli obsahuje látky jako je křemičitan hlinitý a jodičnan draselný. Právě tyto látky však mohou být pro naše zdraví nebezpečné.
Možné zdravotní benefity černé soli
Právě díky odlišnému složení a způsobu výroby je tak často černá sůl považována za zdravější alternativu klasické kuchyňské soli. Jaké zdravotní benefity nám však může nabídnout?
1. Menší obsah sodíku
Běžná kuchyňská sůl je obsažena v převážné většině zpracovaných potravin, přičemž více než 75 % našeho denního příjmu sodíku pochází právě ze soli obsažené v takovýchto potravinách.
Strava obsahující vysoké množství sodíků však velice úzce souvisí s vysokým krevním tlakem. Pro lidi trpící tímto problémem tak může být vysoký obsah soli ve stravě značně nebezpečný. Právě černá sůl by však měla obsahovat výrazně nižší množství sodíku. Pro lidi trpící vysokým krevním tlakem tak může být černá sůl vhodnou alternativou.
2. Nižší obsah aditiv
Jak jsem již zmínil výše, zpracování a samotná výroba černé soli je značně odlišná od výroby kuchyňské soli.
Jelikož k výrobě černé soli stačí minimální zpracování s nízkým obsahem přidaných aditiv, nepřidávají se do ní žádné zdraví škodlivé látky, jakými jsou například látky zabraňující tvorbě hrudek nebo potenciálně škodlivé látky křemičitan hlinitý a jodičnan draselný. Právě ten totiž dokáže zvýšit oxidaci tuků, což může způsobit poškození tkání a zvýšit riziko vzniku různých onemocnění.
Na druhou stranu je však třeba zmínit to, že i nedostatečná hladina jódu v našem těle může být příčinou řady onemocnění, jakým je například hypotyreóza. Jód obsažený v kuchyňské soli tak může snížit míru nedostatku jódu v našem těle a předejít tak řadě možným zdravotním problémům.
Pokud chcete užívat černou sůl, určitě doporučíme doplňovat jód externě z jiných suplementů. Potřebné denní množství vám skvěle doplní multivitamín Vita Solution, který na našem webu velmi často doporučujeme.
3. Další možné benefity
Další možné výhody, jaké nám černá sůl může nabídnout, jsou podloženy buďto žádným nebo jen velice malým množstvím vědeckých výzkumů, a proto je třeba brát tyto možné výhody s určitou rezervou. Nicméně i přesto mi přijde vhodné je zde alespoň zmínit.
Jak už jsem zmiňoval výše, himalájská černá sůl by měla oproti běžné kuchyňské soli obsahovat mnohem větší množství minerálů. Podle některých tvrzení pak může černá sůl právě díky vyššímu obsahu minerálů pozitivně ovlivňovat zdraví naší pokožky a nehtů.
Kromě toho se především v ajurvédské medicíně věří, že může černá sůl zlepšovat trávení či zmírnit plynatost a nadýmání.
NÁŠ TIP: Využití soli před cvičením. Jaké má sodík benefity?
Je tedy černá sůl skutečně zdravější než kuchyňská?
I když se po výše uvedených benefitech může zdát odpověď na tuto otázku zcela jednoznačná, ve skutečnosti tomu tak nemusí být.
Sice se může černá sůl díky většímu množství minerálů a naopak menšímu množství nebezpečných látek jevit jako mnohem zdravější alternativa běžné kuchyňské soli, především pak právě pro lidi trpící vysokým krevním tlakem.
Na druhou stranu je však třeba upozornit na to, že většina zdraví prospěšných látek, které černá sůl obsahuje, naše tělo nedokáže efektivně absorbovat. Jejich vyšší obsah tak nakonec může být zcela irelevantní.
Na závěr tak můžeme konstatovat, že černá sůl sice může oproti kuchyňské soli poskytovat určité množství zdravotních benefitů, mnoho těchto benefitů ale není dostatečně vědecky podloženo.
V konečném důsledku je tak jen na vás, jestli dáte raději přednost výrazné kouřové chuti u černé soli nebo naopak typické slané chuti u kuchyňské soli. Tak či onak je důležité mít na paměti, že byste to s konzumací soli neměli příliš přehánět.
Trefně tedy tento článek o černé soli zakončím pořekadlem „všeho moc škodí“.
A to je tedy pro tentokrát již opravdu vše. Doufám, že se vám tento článek líbil a že vás dokázal alespoň trošku seznámil s černou solí. Pokud by vás napadly jakékoliv dotazy, rozhodně se nebojte zeptat v komentářích.