Terénní cyklisté se mají na co těšit

Pro sezónu 2018/2019 jsme pro Vás opět připravili cyklistickou školu MTB techniky! Naše sportovní kempy jsme posunuli a zkvalitnili tak, abychom pro Vás zajistili lepší komfort i prožitek při sportování.

Vyrazte s námi na 3denní či 7denní výukový blok, kde si rychle osvojíte všechna pravidla a dovednosti, užijete si pohodu, sportování a cyklistiku naplno.

Postupnými krůčky Vás metodicky naučíme kolo správně ovládat v jakémkoli terénu a podmínkách tak, abyste se na něm cítili jistě a jezdili beze strachu.

Po postupném absolvování všech úrovní se během jedné sezóny budete cítit na kole jistí a sjedete či vyjedete i ty největší špeky, které Vám příroda připraví.

Na kemp mohou vyrazit děti od 10 let, které se plně zapojí do tréninkového programu a naučí se správně ovládat své kolo.

I ti nejzkušenější a ostřílení se nebudou nudit, mohou se těšit na nové lokality, kde se pod vedením zkušených trenérů a nejlepších závodníků České republiky budou mít vždy co přiučit. Proto s námi na kemp může vyrazit úplně každý – od nejmladšího až po seniora.

Od začátečníka až po ostříleného závoďáka s těmi nejvyššími ambicemi. Letos jsme kempy rozdělili do třech stupňů: BASIC, HOBBY a ACTIVE

Terénní úrovně 

Terénní úroveň BASICZákladní obtížnost terénu, ve kterém se naučíte ovládat kolo, pracovat s těžištěm a zvládnout základní průjezd terénem. Je určen pro začátečníky, děti a ty, kdo se na kole cítí nejistí.
Terénní úroveň HOBBYStřední obtížnost terénu. Naučíte se překonávat překážky a nástrahy, se kterými se setkáte na jakémkoli MTB závodě či maratonu. Výběr terénu je určen pro středně pokročilé jezdce.
Terénní úroveň ACTIVENáročnější terén zaručí vyšší obtížnost pro středně až výrazně pokročilé jezdce, kteří zvládnou jízdu v obtížném terénu. Je vhodný i pro jezdce, kteří absolvovali úroveň Basic nebo Hobby.

 

Ceník kempů

  • Cena třídenního kempu školy cyklistické techniky vždy zahrnuje celodenní tréninkový program vedený týmem odborníků Alltraining.cz, polopenzi v hotelu či horské chatě (dle ubytování: whirpool, sauna, WiFi), možnost otestovat špičkové modely kol BMCiontové nápoje a výživový balíček Nutrendregenerační služby, služby mechanika na každý den, dres Alltraining.cz, osobní tréninkové konzultace, přednášky a videocoaching. 
  •  sedmidenního kempu získáte navíc úvodní zátěžový test, možnost zapůjčení karbonového silničního kola BMC Teammachine SLR02 na celý pobyt a ještě více regeneračních služeb.

Na co se můžete na všech kempech těšit?

Tréninkový program

V praktické části se zaměříme na trénink jízdy v terénu, spojený s výukou správné techniky jízdy na horském kole – přenos těžiště, správná volba stopy, rychlý bezpečný průjezd terénem, sjezdy, výjezdy, překonávání překážek, seskočení a naskočení na kolo, jízda na větru, střídání, jízda v háku a spousta dalších technik. Provedeme kontrolu seřízení správného posedu a budeme se věnovat také taktice závodění, kterou využijete při bikovém maratonu. Celý tréninkový program je vedený profesionálními trenéry se snahou odstranit chyby, strach a naučit se správně a efektivně ovládat horské kolo.

Výukový program

Budeme také procvičovat správnou techniku a metodiku rozcvičení, posilování a strečinku. Uvidíte i ukázku správného mytí kola a jeho údržby. Budete mít možnost testovat kola BMC a výrobky Garmin, Compex, PowerBreathe.

  • V teoretické části podrobně rozebereme natočený materiál z tréninku techniky a zúčastníte se přednášek se sportovní tematikou (trénink, výživa, regenerace, péče o kolo a jeho údržba) a besed s pozvanými hosty z řad profesionálních sportovců.
  • Připravili jsme program i pro malé začínající bikery, které naučíme základy jízdy v terénu. 
  • Terénní cyklisté se mají na co těšit

Cykloprůzkum II: Co vadí a co máme rádi?

Co nejvíc vadí pražským cyklistům? Co jim vyhovuje víc: cyklopruhy nebo singletracky? Jak velký odpor mají cyklisté vůči dlažebním kostkám nebo zámkové dlažbě? A v čem se liší názor cyklistů, kteří už po městě jezdí, od těch, kteří o jízdě po městě teprve uvažují?

V první části prezentace velkého výzkumu veřejného mínění jsme se zabývali tím, jaký pražský cyklista je, a jaký by mohl být. V dnešním článku odpovíme na otázky ohledně toho, co cyklistům v Praze nejvíce vadí nebo vyhovuje.

Průzkumu veřejného mínění zadaného TSK loni v zimě se zúčastnilo na tisíc Pražanů. Čtvrtina z nich (dále aktivní cyklisté) jezdí po městě alespoň jednou měsíčně. Pětinu Pražanů tvoří cyklisté potenciální: jezdili by více, kdyby byly lepší podmínky.

Překážky rozvoje cyklistické dopravy

Podívejme se teď na graf, vyjadřující názor cyklistů a potenciálních cyklistů na závažnost překážek, které Praha cyklodopravě klade:

  • Cyklisté mohli u každé překážky uvést, nakolik je závažná. Výsledek ukazuje, že respondenti překážky v podstatě rozdělili do tří skupin:
  • a) Skutečně závažné překážky (považované za vážné asi 2/3 cyklistů)
    b) Překážky vnímané jako závažné především neaktivními cyklisty (zdánlivé překážky)
  • c) Slabě vnímané překážky.

Bezpečnost — největší překážka rozvoje cyklistiky v Praze

Tedy bezpečnost cyklisty v silničním provozu. Bezpečnost je jediná překážka vnímaná jako zásadní víc než polovinou cyklistů. Bohužel, snížit takto hrozivou hodnotu znamená udělat s Prahou skutečně něco pořádného — výstavba cyklostezek stačit nebude.

Síť komunikací pro cyklisty

Její nedostatečnost je vnímána o něco měkčeji, než problémy s bezpečností (jako zásadní jí vnímá o 15% méně cyklistů). Přesto jde o velmi závažnou věc. Překonání překážky, tedy výstavba sítě komunikací je koordinována komisí pro cyklistickou dopravu.

Komise ovšem není všemocná. Vliv na rychlost výstavby má také přístup města a jednotlivých městských částí, které mohou připravovanou výstavbu buď podporovat (Praha 11), ignorovat (drtivá většina MČ) nebo naopak úmyslně brzdit (Praha 5 a další černé ovce).

Uložení kol v cílových místech

Otázka bohužel směšuje problém uložení kola v místě zaměstnání, nebo na veřejných prostranstvích. Parkování kol na veřejnosti je opět v kompetenci Komise, potažmo městských částí. Závažnější částí problému je umístění kol u zaměstnavatele. K tomuto problému patří i zvlášť uváděné obtíže s hygienou a převlékáním.

Ty jsou sice vnímány jako méně palčivé, ale mají stejnou příčinu: často chybějící podporu zaměstnavatele k jízdě na kole (například zřízením stojanu a sprch), nebo přinejmenším její toleranci. Tyto překážky společně považuje za zásadní nebo vážné kolem poloviny aktivních cyklistů.

Jiná tabulka (zde neuvedená) pak ukazuje, že takřka neuvěřitelných 74% cyklistů, nemá možnost uložit v cíli své cesty pohodlně a bezpečně své kolo.

Trable potenciálních cyklistů

Druhá skupina překážek je vnímaná jako závažná zhruba třetinou aktivních cyklistů, přičemž potenciální cyklisté mají stejné obavy výrazně častěji.

Pro takový rozdíl existují dvě vysvětlení: Jednak ti, kteří se méně bojí jaksi ,,od přírody“, už po městě jezdí.

Druhá věc jsou pak přehnané obavy cyklistů, kteří nemají zkušenost s jízdou v provozu: Kdyby to zkusili, zjistí, že konkrétní problémy nejsou tak hrozné, jak se zdá.

I v této skupině máme tři překážky.

Pražské ovzduší není pro cyklisty tak vražedné, jak se může zdát po stažení automobilového okénka někde na magistrále.

Vzduch mimo hlavní ulice, neznečištěný přímo zplodinami aut, je v Praze slušně čistý a není pro provozování cyklistiky problém.

(Největším znečišťovatelem vzduchu v Praze jsou automobily, takže pro tento problém platí totéž, co pro mnohé ostatní: Po omezení IAD se situace zlepší.)

Potenciální cyklisté vnímají závažněji nedostatek značení pro cyklisty, nepovažují to ale za zásadní věc: Aby ne, když o značené cyklotrasy nemají velký zájem a cyklostezku cedulkovat nepotřebujete.

Problém s ukládáním kol doma vidí potenciální cyklisté především proto, že ho už asi často mají. Problém se zdá být nejpalčivější v bytových domech bez garáží, tedy v činžácích a panelácích.

Řešení by snad mohl napomoci vznik projektů zaměřených na bezpečnější a pohodlnější parkování kol v bytových domech, třeba ve spolupráci s bytovými družstvy a pojišťovnami — to ale vyžaduje určitou vnější podporu.

To ostatní

Je až příjemné vidět, že vnímání ostatními lidmi považuje za problém minimum cyklistů. Cyklistika je ve společnosti vnímána vcelku pozitivně. Z podobného soudku jsou i obtíže s převlékáním, které možná část cyklistů považuje za problém, který dopravní cyklistiku před ostatními lidmi shazuje.

Máme rádi singletracky 😉

Otázka pátrající po oblibě rozličných druhů komunikací nebyla formulována zrovna nejlépe.

Jednak chybělo upřesnění, že má jít po komunikace pro cesty po Praze, jednak ve výčtu zcela chyběly položky „zklidněná ulice nebo obytná zóna“ (jako by zklidňování dopravy nebylo pro-cykistické řešení) a ,,chodník“ (vzhledem k tomu, že mnoho cyklistů po chodníku jezdí). Cyklisté projevili své zkušenosti z jízdy mimo urbanizované území a za nejoblíbenější druhy cest prohlásili samostatnou cyklostezku a singletrack.

Budete mít zájem:  Špína v bytě – zdravé dítě

Singletrack jsem z následujícího hodnocení úmyslně vyřadil. Důvodem byla jednak jeho vágní definice v průzkumu (upravená cesta s přírodním povrchem — do toho se vejde zpevněná polní cesta i štěrková cyklostezka o šířce 3 metry).

Pro vyřazení dále svědčí fakt, že singletrack není cesta pro dopravní cyklistiku, jejíž potenciál zkoumal průzkum především. Na druhou stranu, obliba singletracků vede k zamyšlení, zda by nestálo za to v Praze nějaké takové cesty (nad rámec základního systému) neupravit.

Pěšin vinoucích se svahy různých kopců, kde by stačily nevelké úpravy, je v Praze přehršel.

Pořadí priorit pro potenciální cyklisty: Pořadí priorit pro často jezdící cyklisty*
(1x týdně a více):
samostatná cyklostezka
dělený chodník pro cyklisty a chodce
společná cyklostezka s chodci
chráněný pruh pro cyklisty
chráněný pruh pro cyklisty a MHD
nechráněná cyklotrasa
samostatná cyklostezka
dělený chodník pro cyklisty a chodce
chráněný pruh pro cyklisty
chráněný pruh pro cyklisty a MHD
společná cyklostezka s chodci
nechráněná cyklotrasa

*) Čísla pro často jezdící cyklisty nejsou přímo k dispozici, extrapoloval jsem je pomocí rozdílu mezi potenciálními a aktivními cyklisty.

Pořadí vyhovujících prostředí dává smysl. Všichni cyklisté se rádi oddělí od ostatní dopravy, takže vede samostatná cyklostezka a chodník prostorově oddělený pro cyklisty a chodce. Cyklostezka společná s chodci vyhovuje potenciálním cyklistům, zatímco ti, kteří už jezdí, jí upozaďují. Pro aktivní cyklisty je zhruba stejně atraktivní jako vyhrazený pruh.

Vyhrazený pruh je atraktivní pro často jezdící cyklisty; ale nikterak výrazně — možná proto, že jich je v Praze málo a nejsou příliš dotažené. Nedostatek zkušeností obdobně snižuje posouzení smíšených pruhů pro cyklisty a MHD. Potenciální cyklisty vyhrazený pruh naopak vůbec neláká.

Nechráněná cyklostrasa je obecně neoblíbená; aktivní a častí cyklisté jsou spíš ochotní se s ní smířit, ale zřejmě také jen v nouzi (záporný pohled 40%). Jak už jsem zmínil, v tabulce velmi postrádám kolonku ,,zklidněné ulice“, která by patrně dopadla příznivěji.

Potenciální cyklisté tedy chtějí tradční pomalé cyklostezky se smíšeným, rekreačně-dopravním použitím. A rozhodně nechtějí jezdit po ,,pouhých“ cyklotrasách. I relativně neoblíbený cyklopruh snese víc než dvojnásobek potenciálních cyklistů, než cyklotrasu.

Pryč s kočičími hlavami

V průzkumu obliby povrchů vede asfalt a zpevněný přírodní povrch. Překvapivě mnoho (čtvrtina) cyklistů zavrhuje zámkovou dlažbu. Dost zásadním problémem se ukazují být větší dlažební kostky, které zavrhují zhruba tři čtvrtiny cyklistů.

To se ostatně ukázalo již před dvěma lety, kdy si cyklisté vynutili předlažbu náplavek.

Dlažební kostky budou zřejmě i nadále závažným problémem, ovlivňujícím atraktivitu cyklistické dopravy především v historickém centru — pokud se tedy nepovede památkáře přesvědčit, že když už dlažba, tak aspoň co nejdrobnější.

Pocit ohrožení

Nebezpečí různých potenciálně ohrožujících situací vnímají opět citlivěji potenciální cyklisté. Čím častěji cyklisté jezdí, tím méně jim většina nebezpečných jevů vadí. V grafu vidíme, že se potenciální cyklisté poměrně málo obávají jízdy podél svodidel – nejspíš proto, že s ní nemají reálnou zkušenost.

Zvláštní skupinou jsou (v grafu nezobrazení) častí cyklisté. Podle prezentace průzkumu vnímají tito cyklisté většinu situací jako relativně méně rizikovou. Výjimkou je předjetí nákladním autem a jízda po cyklostezce společně s chodci.

To odpovídá zkušenosti: Ti, kdo jsou již provozem ,,otřískaní“, cítí lépe, co je skutečně nebezpečné, a co ne.

Koexistence s MHD

Další informace si dovolím uvést už bez grafů. Kombinace MHD a cyklistické dopravy není zrovna častá (při 50% cest jen 13% cyklistů).

Zmírněním překážek pro cyklistickou dopravu by se kombinace byla významně atraktivnější, tři čtvrtiny cyklistů by ale i nadále používaly kombinaci kolo a MHD jen příležitostně.

Dopravní podnik tedy může do jisté míry klidně spát: Mohutný rozvoj cyklistické dopravy ani odstranění překážek (vzpomeňme zejména cyklistům zakázané výtahy do metra) mu jízdními koly soupravy nepřeplní.

V prezentaci je uvedený graf využití jízdního kola, auta a MHD u různě často jezdících cyklistů s vývodem, že rozvoj dopravní cyklistiky povede spíše ke snížení podílu automobilové dopravy, než k ubytí pasažérů MHD. Bylo by to samozřejmě příjemné, zrovna tento výsledek ale za průkazný nepovažuji. Myslím, že si pro příští rok je třeba doplňující otázka na toto téma.

Závěrem

Největší cyklistické problémy Prahy máme tedy jako na dlani: Polovina cyklistů považuje nebezpečnost jízdy po městě za zásadní překážku rozvoje cyklistiky, další skoro třetina za ,,jenom“ vážnou. Třem čtvrtinám cyklistů nenabízí zaměstnavatel dostatečné podmínky k uložení kola. Ukazuje se, že nedostatek cyklostezek je sice velký problém, ale není nejzávažnější.

V příští, závěrečné části analýzy rozeberu přání, která podle průzkumu cyklisté mají, a pokusím se naznačit možnosti, které má v tomto směru komise pro cyklistickou dopravu, městské části či neziskové organizace.

Průzkum a studii provedla firma GFK pro TSK (Technickou správu komunikací) Praha. Grafy a analýza Vratislav Filler.

Manuál legální terénní cyklistiky v Česku

Kam můžete na kole a kam ne? Co je pro bajkera povoleno a kdy překračujete zákon? Odpovědi na základní právní vymezení terénní cyklistiky naleznete právě zde.

Obecně lze říci, že v lese, který není chráněným územím, mohou terénní cyklisté jezdit po lesních cestách a stezkách, nikoliv však volným terénem a ne zcela všude.

  • Zákon o lesích říká ano. Pro terénní cyklisty je zcela klíčovým Zákon č. 289/95 Sb. o lesích (a také Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny). § 20 lesního zákona, bod j) říká: „V lesích je zakázáno mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních.“ Velmi zjednodušeně řečeno: v lese, který není chráněným územím, terénní cyklisté mohou jezdit po lesních cestách a stezkách, nikoliv volným terénem.
  • Pozor na chráněná území NP a NPR. V chráněných územích kategorie národní park a národní přírodní rezervace mohou cyklisté využívat pouze výslovně povolené cesty a trasy.
  • Cesta=stezka? Právo na legální jízdu po cestách a stezkách však není bohužel nezpochybnitelné. Existují totiž různé výklady s různými závěry. Často je skloňována otázka normativního vymezení pojmu lesní cesty jako účelové komunikace a s tím související zařazení úzkých lesních stezek.
  • ČeMBA vyžaduje jasné právo přístupu na stezky. Jasně definované zákonné právo použití lesních cest a stezek terénními cyklisty je jedním z dlouhodobých cílů České mountainbikové asociace a mělo by být zájmem také každého bajkera, který může snahu ČeMBy jednoduše podpořit svým členstvím.

V národních parcích mají cyklisté ze zákona zakázáno „jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody“.

V národním parku je tedy legální jezdit na kole pouze po silnicích, cestách uvnitř obcí a cyklotrasách schválených správou parku.

Informace o povolených cyklotrasách obvykle najdete v propagačních materiálech a webových stránkách správ národních parků, kromě toho bývají vyznačeny v terénu. Hranice národního parku bývá vyznačena i v turistických mapách a vždy v terénu.

Chráněné krajinné oblasti — obecně ano, pozor na místní úpravu, NPR atd..

V CHKO mají obecně cyklisté přístup na všechny cesty a stezky. Avšak pozor, častým jevem je to, že uvnitř území CHKO leží národní přírodní rezervace, kde je režim přísnější (viz příslušný bod).

Národní přírodní rezervace — mimo povolené cesty ne

V NPR je stejně jako v národních parcích ze zákona zakázáno „jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody“. Opět je tedy třeba dávat pozor na to, zda se pohybujeme po oficiálně schválené cyklotrase. Hranice národních přírodních rezervací bývají vyznačeny v turistických mapách (i na internetu), vždy jsou označeny v terénu.

Přírodní rezervace, Národní přírodní památky a Přírodní památky — dbejte na místní úpravu

Pro tyto tři kategorie zvláště chráněných území obecně ze zákona není přístup cyklistů upraven. To však neznamená, že cyklisté mohou bez problémů jezdit po všech cestách v těchto územích.

Omezení přístupu cyklistů totiž může být uvedeno v bližších ochranných podmínkách ve vyhlašovacích dokumentacích jednotlivých lokalit (a to i u výše popsaných kategorií NP, CHKO a NPR).

Budete mít zájem:  Bergamotový olej – uklidňuje při nervovém vypětí

Tyto informace jsou někdy uvedeny na tabulích v terénu, ale někdy je nutné je dohledat ve vyhlašovací dokumentaci (na příslušných úřadech nebo na drusop.nature.cz). Hranice těchto území bývají vyznačeny v podrobnějších mapách (dají se dohledat na internetu), a vždy jsou značeny v terénu.

Podobně jako ve výše uvedené kategorii Přírodní rezervace, Národní přírodní památky a Přírodní památky nejsou pro pohyb cyklistů obecně dané ani podmínky pro další typy chráněných území, jako je Natura 2000 a přírodní park, významný krajinný prvek nebo přechodně chráněná plocha.

Natura 2000 Mezi území Natura 2000 patří Evropsky významné lokality a Ptačí oblasti.

V těchto územích obvykle není přístup cyklistů omezen, avšak může k němu dojít, pokud příslušný orgán ochrany přírody vyhodnotí nebo usoudí, že je v dané lokalitě cyklistika činností, která by poškozovala předmět ochrany (přírodní stanoviště, druh).

Přístup cyklistů může být také omezen časově, například s ohledem na období hnízdění chráněných druhů ptáků. Informace o daných lokalitách lze zjistit na internetu na stránkách www.natura2000.cz nebo na příslušných úřadech.

Přírodní park, významný krajinný prvek nebo přechodně chráněná plocha — dbejte na místní úpravu

Tyto kategorie spadají do tzv. obecné ochrany přírody. Přírodní park je typem chráněného území, které se vyhlašuje k ochraně krajinného rázu území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami a které nejsou chráněny jako národní park nebo CHKO.

Orgán ochrany přírody může ze zákona stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Přístup cyklistů na cesty v přírodních parcích nebývá omezen, avšak nelze takové rozhodnutí orgánu ochrany přírody vyloučit.

Podrobné podmínky jsou uvedeny ve vyhlašovacích dokumentacích jednotlivých přírodních parků, které jsou uloženy na krajských úřadech.

VKP jako kategorie ochrany krajiny žádná omezení vůči cyklistům nepředstavuje.

Naopak PCHP je kategorie velice podobná rezervacím a památkám, od kterých se odlišuje způsobem vyhlašování a přechodností (platí buď po předem určenou dobu nebo periodicky po část roku), ochranné podmínky mohou přitom omezit i jízdu na kole. PCHP však nebývá v terénu vyznačena.

Autoři: Hana Hermová a Petr Slavík

Za odbornou konzultaci děkujeme Mgr. Ondřeji Vítkovi, PhD. z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Má terénní cyklistika potenciál? A umíme ho využít? – Český systém kvality služeb

agenturu CzechTourism zpracovala společnost Ipsos, potvrdil, že jsme národem cyklistů. Alespoň někdy na cyklovýlety vyráží téměř tři čtvrtiny z nás. Zároveň roste i počet těch, kterým ke štěstí nestačí vyasfaltované cyklostezky, a pro svoji dávku adrenalinu vyrážejí do stále početnějších bikeparků, na singltrailové tratě či aspoň na pumptracky.

Tyto projekty přispívají k rozvoji regionů a milovníci terénní cyklistiky jsou zajímavou cílovou skupinou pro poskytovatele služeb cestovního ruchu. Ne každý to ale zatím takto vnímá. Růst zájmu o terénní cyklistiku je na jedné straně dán touhou po trávení volného času v přírodě, na straně druhé je stimulován rostoucí nabídkou MTB projektů.

V Česku se v posledních letech prodalo víc než 350 000 kol ročně a zhruba dvě třetiny z tohoto počtu představovala horská kola. Ostatně -nehodláte-li jezdit jen kolem jihočeských rybníků či pendlovat mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, v relativně kopcovité krajině Čech a Moravy, pak horské či alespoň trekové kolo prostě využijete.

Koneckonců, říká se, že kopce jsou kořením cyklistiky… Na druhou stranu je třeba říci, že tzv. akční cyklistice se podle zmiňovaného průzkumu věnuje jen asi desetina všech tuzemských cyklistů. Ne každý majitel horského kola vyráží vždy do terénu, ale i na základě empirického pozorování lze konstatovat, že terénních cyklistů prostě přibývá.

Jsou bikeři zajímaví pro podnikatele?

Průzkum zaměřený specificky na terénní cyklistiku zatím v Česku nikdo nezpracoval, resp. redakci se o něm nepodařilo nic zjistit. Nezbývá než spolehnout se opět na empirii.

Stačí navštívit libovolný z tuzemských MTB projektů a orientujete-li se alespoň trochu na trhu s jízdními koly, rychle zjistíte, že bikeři se po zdejších stezkách neprohánějí na kolech ze supermarketů, ale zhusta na strojích v hodnotě několika desítek tisíc korun. Stejně tak na parkovištích u zdejších bikeparků jen stěží narazíte na rezivějící felicie.

Zkrátka a dobře, je jasné, že terénní cyklistika je odvětvím, v kterém se točí relativně velké peníze a bikeři jsou zajímavým tržním segmentem. Mají podobné nároky jako cykloturisté, odlišnosti se přesto najdou.

„I biker je velmi často cykloturista, jen prostě víc jezdí v terénu, vyhledává nezpevněné cesty a velmi často je pro něj cílem už samotná cesta, kterou si chce užít,“ říká na téma rozdílů mezi bikery a cykloturisty Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace (ČeMBA). Rozdíl oproti velké části cykloturistů je ale patrný.

„Na místo ,zážitku‘ přijíždí biker velmi často autem, zaparkuje a vyráží za svým cílem. Nechce jezdit se zátěží, takže veze jen to nejnutnější – nářadí a svačinu. Potřebuje tedy mít se kde najíst a napít. Chce si po vyjížďce umýt kolo, aby ho nedával špinavé do auta. Rád se případně i osprchuje.

Kolo má většinou dražší než cykloturista,“ všímá si Václav Volráb základních odlišností. „Bikeři mají většinou dražší kola a mají je rádi, je to pro ně citová záležitost,“ potvrzuje Radka Žáková, cykloprůvodkyně a editorka webu Plzeňsko na kole. „Ježdění na kole bikeři opravdu milují a většinou tomu věnují víc než klasičtí cykloturisté,“ doplňuje.

To podle ní platí i o nárocích na služby. Zatímco klasičtí cykloturisté se ubytovávají nejčastěji v penzionech, u bikerů nejsou výjimkou ani dražší způsoby ubytování. Záleží samozřejmě na charakteru ubytovacích zařízení v dané lokalitě.

Například v obci Lázně Libverda, u které se nachází Singltrek pod Smrkem, a která disponuje více než šesti sty lůžek v lázeňských hotelech, je ze strany bikerů poptávka spíše po penzionech. Tedy alespoň podle starosty této obce Jana Pospíšila. V každém případě však platí, že ubytovatelé musejí hostům z řad bikerů nabídnout kvalitní a bezpečnou úschovu kol.

Z těchto slov je patrné, že zvyklosti bikerů jsou výzvou pro podnikatele i samobikerů správy – jejich úkolem je připravit infrastrukturu tak, aby bikery přilákali. A zatímco podnikatelé obvykle potenciál bikerů chápou, v řadě regionů je podle Radky Žákové stále ještě nedoceněný. Kdo si jej naopak uvědomuje naplno, je agentura CzechTourism, která se obecně snaží oslovovat bonitní cílové skupiny. V uplynulých měsících navázala intenzivnější spolupráci s Českou mountainbikovou asociací a společnými aktivitami oslovují právě bikery. „Je to segment, který má potenciál strávit v destinaci delší čas, což je zajímavé i z hlediska obchodního přínosu,“ vysvětluje Martin Šlajchrt, vedoucí oddělení produkt management agentury CzechTourism.

Nabídka je adekvátní.

Otázka zní, nacházejí-li u nás bikeři to, co hledají. Podle Václava Volrába tomu tak je, tedy alespoň v trail a bikových lokalitách. „Situace je čím dál lepší, podnikatelé už dnes obvykle na bikery nenahlížejí jako na otlučená a zablácená individua, která jim poničí ubytovací zařízení,“ potvrzuje Jan Rejl, předseda spolku Trutnov Trails. Podnikatelský přístup ovšem zatím není zcela vlastní tuzemským dopravcům včetně Českých drah. Ani jejich nedávno rekonstruované vagony nejsou technicky zcela připraveny na horská kola s širokými řídítky a silnými plášti. „Cestovat s kolem vlakem po České republice je pro mne za trest,“ lakonicky konstatuje Václav Volráb. Nelze se proto divit, že většina za svými zážitky cestuje automobily, ve vlacích se setkáte spíše s klasickými cykloturisty.

Starostové potenciál chápou. Alespoň někteří.

Obce, v jejichž katastrech v uplynulých letech vyrostly MTB projekty, si tuto skutečnost vesměs pochvalují. A to i přes skutečnost, že se jedná o projekty relativně finančně náročné. Jen pro ilustraci -zatímco pumptrack či tzv. skill centrum lze postavit už za 300 000 korun, náklady na jeden kilometr singltrailové tratě se pohybují kolem půl milionu. A kilometrovou tratí samozřejmě nikoho neohromíte. Kupříkladu Singltrek pod Smrkem dnes čítá zhruba osm desítek kilometrů tratí. K tomu je potřeba počítat s výstavbou parkovišť, občerstvení a další potřebné infrastruktury. A vzhledem k tomu, že na výstavbu MTB projektů není možné čerpat evropské dotace, největší část prostředků tak plyne z krajských a obecních rozpočtů či soukromých zdrojů. Nemálo peněz investoval do rozvoje singltrailových projektů také stát prostřednictvím Lesů ČR. Naštěstí existují osvícenci, kteří si dovedou spočítat přínosy těchto projektů pro cestovní ruch, a podpoří je. A že nejde o přínosy malé, dokládá třeba již zmiňovaný Singltrek pod Smrkem, který významně stimuloval turismus ve Frýdlantském výběžku, kam dříve příliš turistů nezavítalo. Ročně se na tyto stezky vypraví minimálně 45 000 bikerů, z nichž víc než polovina zde zůstává déle než jeden den. Podobně je možné hovořit o Rychlebských stezkách v Jeseníkách či o MTB projektech na Valašsku. V zájmu úplnosti je ale třeba také říci, že zdaleka ne vždy je při plánování rozvoje daného území na bikery a jejich zájmy automaticky pamatováno. Příkladem mohou být Brdy, kde jsou vedle tras pro pěší turisty vyznačovány i stezky pro cyklisty. „Brdy jsou ale hory a jako takové jsou ideálním cílem právě pro bikery. A když jsem se na jednání, kde se řešila problematika vyznačování cyklostezek, zeptala, zda bude pamatováno i na bikery, setkala jsem se s nechápavými pohledy,“ popisuje svoji zhruba rok starou zkušenost Radka Žáková, podle které v Česku schází náležitá osvěta u zástupců samosprávy.

  • Lesáky a ekology přesvědčily první zkušenosti.
  • Kamenem úrazu stavební úřady.
  • Na horském kole i za barokem.
Budete mít zájem:  První česká konference o 3D televizorech. Přijít můžete i vy

Zvláštní kapitolou budování jsou vztahy s majiteli pozemků. „Obecně je dobře, když je vlastnická struktura co nejjednodušší,“ poznamenává stavitel tratí Jan Rejl. Gratulovat si svým způsobem mohou tam, kde patří pozemky zcela nebo z většiny státu. Bez pozitivního a vstřícného přístupu společnosti Lesy České republiky by dnes mapa tuzemských MTB projektů vypadala úplně jinak než ta, kterou najdete na straně 10. „Pro nás jako správce státních lesů je důležité, abychom vždy reagovali na konkrétní potřeby daného regionu a budoucích uživatelů,“ říká obecně Ludvík Řičář, ředitel libereckého krajského ředitelství společnosti Lesy ČR. Veškeré projekty jsou proto konzultovány jak se starosty dotčených obcí, tak s ČeMBA a dalšími partnery. Mimochodem – pochopení nacházejí projekty MTB i u ochránců přírody, nebo aspoň u části z nich. „Příroda se pochopitelně nejlépe chrání, pokud do ní lidé nevstupují,“ říká Ondřej Vítek z Agentury ochrany přírody a krajiny, jedním dechem ale dodává: „Na druhou stranu jsme si ale velmi dobře vědomi, že pokud budou lidé ochuzeni o intenzivní osobní prožitek v přírodě, nebudou k ní mít vztah a nebudou na ni brát ohled při svém každodenním konání. Snažíme se proto lidem onen prožitek umožnit. A pochopitelně musíme reagovat i na přirozený vývoj a brát v potaz, že drtivá většina lidí dnes do přírody vyráží na kolech.“ V případě Lesů ČR i AOPK sehrál klíčovou roli Singltrek pod Smrkem, vůbec první projekt svého druhu u nás. Zjednodušeně řečeno ukázal, že za předpokladu dodržení domluvených pravidel se správci lesů ani ochránci přírody nemají čeho obávat. Ostatně jak zaznělo na únorové COTakhle snídani z úst Ondřeje Vítka z AOPK, větší problém z hlediska ochrany přírody často představují vyasfaltované cyklostezky bez převýšení než singltrailové tratě. Víc než ekologové hází budovatelům MTB projektů klacky pod nohy někteří majitelé pozemků, kteří v poslední době často přicházejí s požadavky na zavedení plateb za již vybudované singltraily. A možná ještě hlubší vrásky dělají budovatelům tratí stavební úřady, které trvají na tom, že pozemky, na kterých projekty vznikají, musí být vyjmuty z lesních či zemědělských půdních fondů. A že získání veškerých povolení stojí nejen čas a peníze, ale především nervy, je nabíledni… Podle starosty Lázní Libverda Jana Pospíšila je to důkaz toho, že stávající legislativa není na budování singltrailů připravena, následkem čehož si úředníci často nevědí rady. Aktuálně by nejvíce pomohl jednotný metodický pokyn pracovníkům stavebních úřadů. O jeho vydání se podle Václava Volrába v současnosti jedná.

Navzdory všem těžkostem, s kterými se budovatelé bikeareálů, singltrailů, pumptracků a dalších projektů setkávají, předpovídají odborníci terénní cyklistice u nás světlé zítřky. Podle Václava Volrába totiž vlna zájmu o MTB ještě nedosáhla svého vrcholu. „Na vrcholu ještě určitě nejsme a vlastně ani není důvod na něm být.

Infrastruktura teprve vzniká, takže budoucnost je růžová,“ věří předseda ČeMBA. Nic na tom nemění fakt, že již dnes představuje Česko v oblasti terénní cyklistiky špičku minimálně v oblasti střední Evropy. Stále je kam se rozvíjet, co zlepšovat a kde se inspirovat.

Stačí upřít zraky třeba směrem k Walesu… Svoji pozitivní roli by měly sehrát i aktivity agentury CzechTourism, často rozvíjené ve spolupráci s ČeMBA. Společně se tito partneři například prezentovali na veletrhu FOR BIKE.

K podpoře cyklistiky a cykloturistiky (tedy nejen terénní cyklistiky) slouží i projekt Česko jede, který se v uplynulých týdnech dočkal nových webových stránek (více na str. 26). V plánu jsou i press tripy zaměřené na cyklistiku, některé zaměřené speciálně na horská kola.

Agentuře CzechTourism se podařilo skloubit na první pohled neslučitelné oblasti, totiž terénní cyklistiku a baroko, které je hlavním komunikačním tématem pro tento rok.

Jak na březnové COTakhle snídani informoval Martin Šlajchrt z agentury CzechTourism, ve spolupráci s autory projektu Trail Busters vzniklo osm tras pro horská kola, které zájemce seznamují se zapomenutými příběhy baroka. Zájemci je najdou na http://trail-busters.cz. A v neposlední řadě by se letos měla ČeMBA stát partnerem Českého systému kvality služeb a měl by vzniknout technický standard pro hodnocení trailových center.

Chomutov: Cyklisté se mohou těšit na novou cyklostezku

Hlasujte v anketě o nejpopulárnějšího fotbalistu na Chomutovsku Martina Zyklová

Chomutov – Její výstavba začne již koncem letošního roku. Během dalšího roku bude hotová.

Ilustrační foto | Foto: Deník/Miroslav Fuchs

Už se těšíte na léto až nasednete na kolo a bude zdolávat kilometry. O to víc se můžete těšit na příští rok. Už letos by se totiž měla začít stavět dlouho plánovaná cyklostezka z Chomutova do Mostu. Do konce roku 2013 by měla být hotová část do Strupčic, tedy více než desetikilometrový úsek.

Nová cyklostezka bude začínat v chomutovské ulici Tomáše ze Štítného, povede kolem Kamencového jezera, přes Otvice, Zaječice, Okořín, Vrskmaň až do Strupčic. Tam prozatím stezka skončí. V konečné fázi by však měla vést až do Mostu.

Samotná stavba cyklostezky, která by měla začít na přelomu roku 2012 a 2013, bude rozdělena do šesti úseků. Jakmile bude některý z nich dokončen,může se začít jezdit. „Úseky jsou navrhovány tak, aby mohly být provozovány samostatně bez ohledu na další stavby či ostatní navrhované úseky,“ vysvětlila Magdalena Hanáčková, mluvčí kraje, který celou stavbu realizuje.

Unavení cyklisté budou mít hned několik možností, kde si dát pauzu. Stezka tak bude vhodná i pro rodiny s dětmi. Kromě možné zastávky v aquaparku či na Kamencovém jezeře jsou na stezce plánována dvě odpočívadla. Ta budou vybavena dřevěnými přístřešky, sezením, stojany na kola, informačními tabulemi a odpadkovými koši.

První zastávka na trase bude poblíž obce Zaječice u objektu předválečného opevnění. Druhé odpočívadlo bude vybudováno severně od Okořína, kde se otvírá panoramatický pohled na okolní krajiny.

Jak jste spokojeni s cyklostezkami v Chomutově? Uvítali byste další?

Jiří Sedláček,
33 let, Chomutov Myslím, že lidé jak na kole, tak turisté se neumějí chovat, už jim nestačí stezky a ni cyklostezky.

Možná by bylo lepší je rozšířit, ale na druhou stranu…

  • Denisa Roušarová,
  • Ondřej Hajný,
  • Václav Mohelník,

22 let, Březno Uvítala bych nové cyklostezky, jelikož mi vadí cyklisté na silnici.

Když se míjejí dvě auta, tak mají kolikrát co dělat, aby je nesrazila.

25 let, Kadaň Nejsem spokojen s počtem, délkou ani kvalitou. Uvítal bych delší stezky se změnou terénu. Tam, kde se potkávají bruslaři, cyklisté a kočárky není bezpečno.

22 let, Chomutov

Cyklostezek je málo.

Chtělo by to nějakou přírodní na Nechranice. To samé například do Kadaně a Jezeří. Hory jsou podle mě parádně značené. Ale pod, je to horší.

Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

  • Chomutov,
  • stezka pro cyklisty,
  • Most,
  • Strupčice,
  • Kadaň,
  • Jiří Sedláček,
  • Otvice,
  • Zaječice,
  • Kamencové jezero,
  • Vrskmaň,
  • stezka pro cyklisty,
  • stavba,
  • léto

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector