Těhotenství po 40: Co všechno riskujete?

Když letos v létě porodila Radana Brachtlová v olomoucké porodnici malou Justýnu, mohla si oddechnout hned dvakrát. Byla šťastná, že dítě donosila a že je zdravé, a také že je sama v pořádku a že se vlastně během těhotenství i ona znovu narodila.

Lékaři jí totiž osm týdnů před porodem operovali srdce, které jí začalo selhávat.

Specialisté z Fakultní nemocnice Olomouc úspěšně zvládli velmi náročný a ojedinělý výkon. Šlo o operaci na otevřeném srdci, které museli na čtyřicet minut zastavit, a přitom pečlivě hlídat životní funkce matky i jejího nenarozeného dítěte.

„V únoru jsem začala mít teploty, které neustupovaly. Byla jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství.

Jsem zdravotní sestra, takže jsem nic nepodceňovala a řešila jsem to se svým lékařem, který mě poslal do nemocnice v Šumperku. Nepotvrdila se chřipka, ani zánět močových cest.

Teploty trvaly a příčina pořád nebyla jasná,“ popisuje čtyřiatřicetiletá Radana Brachtlová, která žije v Libině na Šumpersku.

Když pak za několik týdnů teplotu vystřídaly horečky a mladé těhotné ženě začalo selhávat srdce, byla nakonec s podezřením na zánět srdečního svalu odeslána do Fakultní nemocnice Olomouc.

Tam jí lékaři diagnostikovali takzvanou endokarditidu, tedy zánětlivé onemocnění srdečních chlopní. Onemocnění léčili standardně antibiotiky a léčba zabrala. Jedna ze srdečních chlopní ale zůstala vlivem rozsáhlého zánětu poškozená a nefungovala správně.

Radana Brachtlová tehdy byla ve 29. týdnu těhotenství a olomoučtí lékaři stáli před vážným rozhodnutím, jak dál.

„Operační náhrada chlopně byla nutná, u běžných pacientů není o čem uvažovat. Tady šlo ovšem o těhotnou ženu. Mohli jsme těhotenství předčasně ukončit císařským řezem, ale riskovali bychom komplikace u nezralého dítěte. Plod měl v té době kolem jednoho a půl kilogramu,“ podotýká přednosta Porodnicko-gynekologické kliniky FNOL Radovan Pilka.

Druhou cestou bylo těhotenství zachovat a operovat matku i s dítětem v děloze s tím, že by se při jakékoliv komplikaci těhotenství okamžitě ukončilo.

„Bylo to těžké rozhodování, nikdo přece nemá patent na rozum,“ dodává Pilka.

Srdeční ozvy plodu a stojící srdce matky

Olomoučtí porodníci se nakonec dohodli s kolegy s Kardiochirurgické kliniky FNOL, že zvolí druhou variantu a budou se snažit těhotenství zachovat, aby matka mohla dítě donosit.

„Stav, ve kterém se těhotná pacientka nacházela, byl velmi závažný. Poškozená chlopeň ji ohrožovala na životě a tím byl samozřejmě ohrožován i život jejího dítěte,“ konstatuje přednosta Kardiochirurgické kliniky FNOL Vladimír Lonský.

Sám se jako jeden z operatérů podílel na ojedinělém výkonu.

„Bylo to až hrozivé poslouchat srdeční ozvy plodu nad stojícím srdcem matky. Na mimotělní oběh jsme ji napojili na necelých osmdesát minut, celá operace trvala kolem čtyř hodin,“ popisuje Lonský.

Všichni předvedli velkou psychickou odolnost

Zatímco kardiochirurgové vyměňovali poškozenou chlopeň Radany Brachtlové za umělou náhradu, byli lékaři z porodnické kliniky v pohotovosti.

„Byli jsme připraveni v případě jakýchkoliv komplikací okamžitě provést císařský řez. Sledovali jsme, co se děje s dítětem v děloze. Povedlo se, co jsme si naplánovali, takže těhotenství nebylo nutné předčasně ukončit,“ říká Pilka.

Všichni, kdo se na operaci podíleli, předvedli podle Lonského obdivuhodnou psychickou odolnost.

„Byl to hodně náročný výkon právě na psychiku. S takovými případy se lze v praxi setkat jen velmi výjimečně, v literatuře jsme v českých poměrech našli popsány snad pouze dva,“ uvádí přednosta olomoucké kardiochirurgie.

Mohou zachránit obě, nebo i nikoho

Sama pacientka prožívala před operací velmi těžké chvíle.

„Měla jsem strach, jak to všechno dopadne. Říkala jsem si, že mohou zachránit mě, dítě, oba nebo taky nikoho. Opravdu jsem si tehdy sáhla na dno,“ vzpomíná Radana Brachtlová.

„Jakmile jsem se po operaci začala probouzet, hned v první chvíli jsem si chytala na břicho. Jako zdravotník jsem jim určitě s tou spoustou dotazů musela lézt na nervy, ale všichni byli úžasní,“ popisuje mladá žena.

• Doma na ni zatím čekala čtyřletá dcerka Karolína a manžel František.
• „Jezdili za mnou často, návštěvy byly bez omezení,“ říká Radana Brachtlová, která celkově strávila v nemocnicích čtvrt roku.
• V polovině července porodila císařským řezem zdravou holčičku, která vážila 2,75 kilogramů.

„Dva dny po porodu strávila na naší jednotce intenzivní péče. Dítě za ní z porodnice nosili. Bylo to pro nás všechny příjemné osvěžení a hezký pocit, že všechno dopadlo tak dobře,“ dodává Lonský.

Mimoděložní těhotenství: příznaky, léčba (Ektopická gravidita)

Nikča s Lukym zrovna koukali na večerníček. Udělala jsem si
v koupelně těhotenský test a po večerníčku jsem jim ho ukázala. Nikolka:
„Ukaž mami, co to je?“
Luky: „To znamená, že budeme mít miminko“.

Nikolka: „Paráda“.

A tak to všechno začalo. Druhý den jsem měla bolesti v podbřišku,
říkala jsem si, že je to normální, že jsem to měla přeci dostat a tak je
to ta první menstruace, která se někdy ještě objeví a někdy ne.

Třetí den – začala jsem trochu špinit. Pořád jsem to přikládala
k menstruaci. Zavolala jsem na gynekologii, řekla jsem o testu a popsala mé
příznaky. Sestřička mě objednala na úterý. Víkend před námi. Jeli jsme
s Nikčou na chalupu na Sázavu. A opravdu jsme si to užily. Spaly jsme ve
stanu, byly jsme na Konopišti, jely vláčkem, jen břicho pobolívalo.

V úterý jsem šla na gynekologické vyšetření. Trochu jsem krvácela.
Doktorka říkala, že se to může stát a že to ještě nic neznamená.
Jenže na vnitřním ultrazvuku nic nenašla a to ve mě rýpala pěkně. Taky
to nepříjemně bolelo.

Tak se rozhodla pro test hodnoty HCG
(Choriogonadotropin je glykoproteinový hormon, který vzniká po oplození
vajíčka a je vytvářen vyvíjejícím se embryem – zdroj wikipedia).
Odpoledne jsem si měla zavolat o výsledky. Čekání do jedné hodiny bylo
nesnesitelné.

Volám doktorce, která mi sdělila: „Hodnota je poměrně
vysoká 870, je tu šance, že se ti zpozdila ovulace a já ještě nic
nevidím, přijď ve čtvrtek nalačno. Uděláme znovu testy a uvidíme,
co dál.“

Čtvrtek – odběr krve a potom znovu ultrazvuk. Bohužel na něm zase nic.
Doktorka: „To pořád nic neznamená. Počkáme na rozbor krve.“ Volám
v jednu hodinu. „Hodnoty se opět zvedly.

Počkáme do pondělí a uvidíme,
ale varianty jsou tři: 1) plod ještě není viditelný, kvůli pozdější
ovulaci, 2) plod se nevyvíjí a tudíž ho v děloze není vidět, 3)
mimoděložní těhotenství, ale tahle možnost je málo
pravděpodobná.“

Víkend – ani nekrvácím, ani nemám bolesti. Začínám věřit, že vše
bude v pořádku a v pondělí se miminko na ultrazvuku
konečně ukáže.

Pondělí – odběr krve a ultrazvuk. Doktorka se netváří. „Bohužel, tam
nic nevidím. Už nemůžeme čekat, dali jsme tomu šanci, ale už to opravdu
nevypadá. Předepíši ti žádanku o revizi a objednám tě.

Horší je to
v tom, že se možná jedná o mimoděložní těhotenství. Tady na pravé
straně (ultrazvuk pěkně dloubnul) je vejcovod a u něho to vypadá jako
gestační váček. Nechci tě nijak strašit.

Uvidíme, třeba ti hodnota HCG
klesla. Zavolej si odpoledne.“

Poledne – volá mi sestřička, že se mám dostavit ještě jednou na
ultrazvuk. Pokládám telefon a brečím. Poprvé to říkám i mamce,
nechtěla jsem nikoho kolem sebe stresovat, stačí, že to bylo vypětí pro
nás.

Vyšetření – doktorka: „Co mi to děláš, tobě ty hodnoty hrozně
vylítly, vyskoč na ultrazvuk, třeba to miminko najdeme.“ Dloubala do mě
ultrazvukem dost dlouho, ale nenašla nic.

Takže instrukce na druhý den:
„Jez raději jen kašovitou stravu, jogurty, polévky, pokud je to
mimoděložní těhotenství a praskne to, tak aby nebyly komplikace při
hospitalizaci.“ Výborně, už mám slzy na krajíčku. Přestávám se bát
o miminko, které už stejně nemá šanci a začínám se bát o sebe.

Chci
zůstat na živu! Opravdu mám strach. Doktorka: „Neboj se, na to se hned
neumírá. Od půlnoci nejez a nepij! Ráno v sedm hodin jdi na gynekologickou
ambulanci do nemocnice, jsi objednaná a přijmou tě.“

Noc – v noci mi začaly hrozné bolesti do zad, jako když jsem poprvé
rodila Nikču. Lekla jsem se, že to možná prasklo. Když bolesti neustaly ani
po hodině, tak jsem se oblékla a vyrazila do nemocnice.

Doktor na příjmu byl
moc hodný, vyšetřil mě, hned řekl, že nic neprasklo, trochu mě to
uklidnilo. Nicméně bolesti do zad neustávaly. Dostala jsem léky na bolest,
kapačku, abych nebyla dehydratovaná a už si mě tam nechali.

Stejně jsem
měla jít ráno na zákrok.

Den zákroku – po sedmé hodině dorazily další dvě paní na stejnou
operaci. Probíhá pod narkózou a trvá 15 minut. Mně dělali ještě jednou
rozbor krve. Na výsledky jsme čekali dlouho. Já od večera nepila, ještěže
mi dali tu kapačku. Holčiny, co byly se mnou na pokoji to už měly za sebou a
mohly se napít.

Za chvíli byly obě dvě v pořádku. Já pořád nic.
Přišla doktorka, že se na mě ještě jednou podívá, protože mi HCG opět
vzrostlo a že je dost vysoké. Tak aby mi náhodou nevysáli zdravé miminko.
HCG v pondělí 3100 a v úterý 3348. Miminko nikde, tak jsem se šla
připravit na zákrok.

Doktorka myslela, že se mi rovnou pod narkózou koukne
i laparoskopicky, zda to není mimoděložní těhotenství, ale pan primář
asi nechtěl, abych měla jizvy, tak říkal, že se udělá pouze revize a
uvidíme.

Na revizi je potřeba jen podepsat souhlas, od půlnoci nejíst a
nepít, sundat si náušnice, piercingy, vyčůrat se, připravit si do
stolečku kalhotky s vložkou, lehnout na postel a hurá na sál.

V předsálí mi nasadili zelenou čepičku, převlékli košilku a už se
mě ujala anestezioložka. Dostala jsem panáka do žíli na uklidněnou a za
chvíli jsem nevěděla o světě.

Ještě na sále vás probudí a pak jste
už na pokoji vzhůru, pokud teda nechcete dál spát. Já spala. Po půl
hodině se můžete trochu napít a po dvou jít v doprovodu někoho blízkého
domů. Ten den odpočívat. Já odpočívala i druhý.

Ve čtvrtek jsem měla
jít na kontrolní odběr. Pro jistotu nalačno.

Středa – nic moc. Břicho i záda bolí. Ležím. Čtvrtek – ráno odběr
krve. Pak jsem jela domů. Vzala Nikču a pro jistotu ji odvezla ke švagrové
na hlídání. Po hodině a půl jsem se měla vrátit do nemocnice. Jela se
mnou mamka. Hodnota vzrostla o 1500, takže akutní příjem.

Zamluvení sálu.
Rychlé vysvětlení pojmu mimoděložní těhotenství a šlo se na to.
Všichni v nemocnici na mě byli moc hodní. Na cokoliv trpělivě odpovídali.
Laparoskopicky pod narkózou museli plod odebrat i s vejcovodem. „Máte
ještě druhý, jste mladá a perspektivní.

“ Pan doktor mi tím opravdu
pomohl. Zákrok trvá delší dobu cca 40 minut. A nemůže se po dvou
hodinách domů. Jak já byla ráda, když jsem se po narkóze probudila.
Břicho bolelo. Odpočívala jsem v nemocnici až do soboty. Nikče jsem ani
nechyběla.

Užila si to u tety a pak se na mě s taťkou přijela
podívat.

Co mi pomohlo

Propuštění – mám se šetřit, což s malým dítětem moc nejde. Niki
už je ale rozumná a pomáhala mi celá rodina a holky. Jsem v šestinedělí.
Zatím nebrečím. Jizvy pnou – někdy si až myslím, že stehy prasknou. Pro
jistotu mažu kůži kolem stehů bepanthenem, ať není tak napnutá.

Týden po zákroku – dnes mi vyndali stehy. Mám si je chvíli nechat a poté
začít jizvy mazat. Ptala jsem se pana doktora, jestli mu nevadí, že na to
budu dávat bepanthen Plus. Říkal, že je to ideální. Tak uvidíme.

Pro mě bylo velkou útěchou to, že mám doma zdravou krásnou holčičku.
Nedovedu si představit, že by se mi stejná situace stala hned na poprvé. Ale
i takové případy se přihodí a naštěstí většinou končí velmi dobře
– brzkým otěhotněním s hladkým průběhem.

Ležíme s Nikolkou v posteli, chce ukázat ty stehy a říká:
„A maminko, tam bylo to miminko? A to sem byla já?“
„Ne, Nikolko, to bylo jiný miminko, ale nebylo na správném místě, tak ho
musel pan doktor vyndat“
„Hm, to je smůla, viď mami?“
A za chvíli:

„Ale mami, neboj, příště už tě bude pan doktor jenom poslouchat a já
budu mít brášku.“

Diskuze Těhotná po čtyřicítce

Velikost písma:

@bronik1 věk chápu,
úplně jasně ho chápu. Rodila jsem taky v devětatřiceti a cítím, jak už
jsou síly někde jinde, než to bylo ve 30 ti.
Ovšem nemyslím si, že tohle za tebe někdo rozhodne, to si musíš rozhodnout
sama, na co se cítíš a jak to dáš do dalších let, protože lepší to už
nebude.

@bronik1 ty musíš
vědět sama, jestli to zvládneš… já mám čtvrté dítě ve čtyřiceti,
nelituji, ale já jsem si věřila, že to zvládnu… manželova kamarádka má
poslední dítě ve 42 letech, a vyloženě jí to prospělo, omladilo ji to…
máš jedno dítě už větší, to je v pohodě, mezi těmi malými budou tři
roky rozdíl, to je krásné, to bych taky neviděla jako problém… nevím,
jak jsi na tom s hlídáním, babičkami, co manžel… pokud bych se cítila
zdravotně i psychicky v pohodě, neřešila bych to a ten malý zázrak si
nechala bez přemýšlení…

Napíšu, co bych dělala já.
Nešla bych do toho.

Ahoj, moje maminka měla segru v 45… spíš než fyzicky to asi nešla
hůř psychicky, že už je starší a není jak mladé máminy.

Segra si na
zakladce párkrát vyslechla, že má staré rodiče…ale to bylo od
zamindrakovanych děti… segra byla mazel celé rodiny a já o 5 let mladší
jsem to těžko nešla, páč do tý doby jsem byla mazánek já . Nebojte se toho, děti jsou dar a radost.  

Syn se narodil v mých 39. Je prvni dítě. Za dva mesice mu budou 2 roky.
Druhemu se nebranim. Jen se taky bojim, abych to zvladla.

Můj názor je ten, že dítě po 40 letech prostě ne… No, ale je to
možná tím, že tohle mi bude za hodně dlouho, třeba názor změním Jenže už jsi těhotná a teď když mám sama
dítě, tak bych nedokázala jít na potrat… My jsme se nikdy nijak extra
nehlídali, ale taky jsme věděli, že když to přijde, tak budeme rodiči a
nakonec to vyšlo plánovaně. Teď 5 měsíců po porodu se sakra hlídám,
abych další dítě neměla. Normálně bych to neřešila, ale kvůli
těhotenství mám velké zdravotní problémy a další těhotenství v tento
moment by pro mě bylo katastrofou, myslím pro tělo. Tím chci říct, že si
se měla hlídat, pokud si další nechtěla. Nechci tě soudit, na tohle se
neptáš. Já bych asi do toho šla, ale nejsem ve tvé situaci 

@bronik1 nevím sice ve
kterém týdnu jsi, ale předpokládám, že na úplném začátku, takže čas
vše promyslet a vymyslet by měl být. Doktor ti řekne rizika, ale konečné
rozhodnutí je opravdu, jak už tu bylo zmíněno jen a jen na tobě.

Čistě můj názor je ten, že to rozumné není. Představa, že má
60 letá matka 17 leté dítě je pro mě prostě divná.
Ale je to jen a jen tvoje rozhodnutí – nebo teda vaše s partnerem.

Pokud bys byla zdravá, bez rizik, řekla bych co už, když se stalo…

ale máš relativně malé dítě, já bych do toho nešla hlavně kvůli
zdrav. riziku jak tvém, tak dítka

Tak ale když už k nim ten drobeček chtěl… Nechala bych si to

Ja myslim ze kdyz uz tehotna jsi a je videt, ze jsi v dobre kondici, kdyz ti
telo dovolilo otehotnet. Po takovych strastech kterymi jsi prosla driv abys
vubec otehotnela je tohle tehu zazrak. To miminko k vam moc chce, kdyz uz je
tady.

je jasny, ze obavy mas to je prirozene a taky ze vse ze vsech stran
utrepavas a ze se i bojis. To je jasne. Ale to se podda a urcite vsechno
zvladnes a v dubnu uz ten zazrak pochovas v naruci. Myslím, ze i pro malou
bude sourozenec fajn, nebude sama.

Ja mam ted pulrocni holcicku ve 43 letech a je to stesti a slunce naseho
zivota.

Jen ta psychika je jinde nez ve 20 kdyz jsem si nic nepripoustela a nic se me
nedotykalo. Ted je to jinak a uz tak v pohode nejsem coz povazuji spise na
skodu, ptz je lepsi si nic nepripoustet.

@Aries6 pro me je spis
horsi predstava, kdyz ma dite mama, ktera sve dite nema rada a nestara se o nej
dobre. V 60 muzes byt jeste parádní kocka k nakousnuti.

Mně je 41, mám téměř pětiletou a desetiletou. Já bych do dítěte
takhle pozdě už nešla ani omylem. Fakt ne.

Halle Berry je v 46 letech těhotná. Jak moc riskuje?

Jak Halle Berry přiznala, těhotenství v šestačtyřiceti neplánovala. „Myslela jsem si, že doba, kdy bych mohla mít další dítě je už pro mě minulostí, a tak zjištění, že jsem v jiném stavu pro mě bylo velkým šokem – šťastným šokem,“ řekla herečka. V rozhovoru pro CNN své druhé těhotenství dokonce označila za největší překvapení svého života.

Těhotenství po čtyřicítce je vzácností

Pozornost se nyní obrací k tématu, jak vysoké riziko nese těhotenství v pokročilém věku.

Jeden z odborníků v návaznosti na těhotenství Halle Berry prohlásil: „Nechceme, aby osmatřicetileté ženy odkládaly své těhotenství s tím, že mohou přirozenou cestou otěhotnět i v pozdějším věku.

Když veřejnost slyší o ženách, které otěhotněly po čtyřicítce, pojme podezření, že jejich cesta k těhotenství nebyla zrovna přirozená – neříkám, že je to případ i Halle Berry, ale je skutečně velmi nepravděpodobné přijít přirozenou cestou do jiného stavu v jejím věku.“

Podle současných statistik stále narůstá věk, kdy ženy poprvé otěhotní. Čísla se nyní pohybují mezi třicátým a čtyřicátým rokem. Ještě v osmdesátých letech bylo těhotných žen nad 35 let pouhých 5 procent, dnes už se hovoří o 20 procentech.

Nad čtyřicátým rokem se výrazně snižuje šance na otěhotnění a to až na 5 procent, proto otěhotnění přirozenou cestou je velmi vzácné. Těhotné ženy navíc čelí vzrůstajícím rizikům vysokého krevního tlaku, rakoviny prsu a potratu.

Je ale nutné říci, že tato rizika neplatí absolutně, jsou velmi specifická pro každou jednotlivou ženu, záleží především na zdravotním stavu ženy a pravdou je, že Halle Berry by jen málokdo tipoval šestačtyřicet let.

Těhotenství s cukrovkou

Lékařka Carla Roberts k tomuto podotýká: „Všem svým pacientkám, které překročily hranici čtyřicet let říkám, že během svého těhotenství musí být tak aktivní, jak to jen půjde. Zároveň jsou nezbytné testy na vysoký krevní oběh, cukrovku, lipoproteiny, cholesterol i EKG. Nutná je i konzultace s genetikem.“

V případě Halle Berry je riziko možné, herečka totiž již dlouhá léta bojuje s cukrovkou typu 2, která jí byla diagnostikována ve třiadvaceti letech. Halle by tak měla velmi dbát o své zdraví a udržovat si jej vhodnými stravovacími návyky, cvičením a zejména konzistentní prenatální péčí u odborníků, jejichž specializací jsou ženy s vysoce rizikovým těhotenstvím.

Mutantka s omezením

Slavná herečka se o svém těhotenství dozvěděla při natáčení filmu X-Men: Days of Future Past, kde hraje komiksovou hrdinku Storm. Narůstající bříško tak sehrálo při natáčení důležitou roli, neboť muselo dojít k úpravám mnoha scén.

Jak řekla Halle: „Moje rostoucí bříško se pro mě stalo konstantní výzvou. S postupem času mě těhotenství stále více limitovalo, takže role, kterou jsem hrála je nakonec dost odlišná, protože byla přizpůsobena mému stavu.“

Svůj požehnaný stav navíc spojila i s další ušlechtilou záležitostí – charitou. Společně s organizací WFP (World Food Program) a módním návrhářem Michaelem Korsem bojují proti dětskému hladomoru v rozvojových zemích.

Zpečetěno svatbou

Halle Berry je již zkušenou matkou, s bývalým partnerem, modelem Gabrielem Aubreym, má dceru Nahlu, které je pět let.

Když byla hostem v show Wendy Williams, prozradila, že její dcera by si velmi přála stát se „velkou sestrou“. „Každý večer se modlíme… a ona říká – bože prosím, moc bych chtěla palandu a malou sestřičku.

A já na to říkám – Jednu z těch věcí můžu zařídit hned, ale za tu druhou se musíme modlit,“ prozradila oblíbená herečka.

Jak se zdá, modlitby byly z části vyslyšeny – na začátku dubna Halle oznámila, že se svým snoubencem, francouzským hercem Olivierem Martinezem (47) čeká miminko. Podle posledních zpráv to však vypadá, že Nahla nebude mít malou sestřičku, ale brášku. Chlapeček by se měl narodit v říjnu tohoto roku.

Zdá se, že krásná herečka zatím neponechává nic náhodě. Jednou z příprav na miminko byla totiž svatba. V červenci řekla Halle Olivierovi své ano na venkovském zámečku Chateau de Vallery ve Francii. Svatba byla skutečnou pohádkou, doufejme, že i těhotenství Halle Berry bude mít svůj happy end.

Těhotenství po 40 (strana 3) – diskuze

• Výpis témat
• Nejnovější diskuze
• Nejnovější reakce
• Diskuze s nejvíce reakcemi

• Těhotenstvi po 40 Dobrý den maminky.Jsem trošku v obavách.Je mi 41 let a mam mladšího přitele o 17 let.Na začátku jsme si řekli že děti nebudeme chtit.Ja mam z prviho manželství dvě holky,18 a 20 let.Ted mi přitel sdělil že by chtěl mimčo.Šla jsem do toho ale pak jsem potratila.Jelikož mám težkou praci a jsem zvykla si vsechno sama dělat.Teď znova na me tlači že to mame znova zkusit a mam prestat chodit do prace.Najednou jsem dostala strach ze všeho.Z těhotenství,kdyz mi je tolik roku.Z porodu,nebo porody jsem nemela dobry a dalsi ze bych uz musela prestat chodit do prace.Celou dobu jsem byla zvyklá rodinu tahnout sama.
  • RE: Těhotenstvi po 40 Ahoj Kočárku, situaci Ti nezávidím, rozhodnutí je samozřejmě na Tobě. Pokud bych byla ve stejné situaci, navíc se dvěma zdravými dospělými dětmi, tak bych si hlavně odpověděla otázku, protože na muže není spolehnutí, zvlášť, je-li mu téměř polovina let než mně, jestli bych to v tomto věku zvládla všechno sama, kdyby se na to dotyčný vykašlal. Stejně jako počet problémů s otěhotněním roste s věkem i procento různých vývojových vad. Samozřejmě jinak bych uvažovala jako bezdětná a jinak se dvěma velkými holkami.
    Calamity J.   | 08.11.2018 08:50:35 Reagovat | URL příspěvku
• třetí dítě po čtyřicítce ano či ne Ahoj,ráda bych slyšela nějakou reakci na můj stav .Zkusím popsat. S dětmi jsme začala pozdě ,nyní je mi 40 let – v září 41. Mám chlapce 6 let 4 měsíce, v září jde do školy a holčičku 11 měsíců. Neplánovaně jsem nyní otěhotněla.Vdaná nejsem,s partnerem žijeme na hromádce v novém rodinném domečku ,který jsem dostla od rodičů.Partner další dítě nechce,doporučuje potrat.Já ale potrat nechci. Bohužel jsem ale na vše sama,nemáme moc přátel a rodina se také mnoho do pomoci nezapojuje.Občas si jedna babičkan bere starčího chlapce .Druhá babička vidí děti tak 2x do roka na 15min.Na návštěvu nejezdí,my k nim také ne. Partner se při prvním dítěti do všeho zapojoval,pomáhal s koupáním,uspáváním, v kuchyni.To jsme byli ještě v paneláku. Co se nardila dcera a přestehovali jsme se do domečku,přestal pomáhat.Neustále jen sedí na internetu nebo kouká na televizi nebo je v práci.Na žádosti o jakoukoli pomoc nereaguje . Starší chlapec je trochu postižený a potřebuje trochu více péče a zvláštní přístup.Teď nás navíc čeká škola. Moje první těhotenství v 35 letech bylo zcela bez problémů.Ani jsem nevěděla,že jsem těhotná.Při druhém těhotenství mi bylo téměř stále špatně,ale synovi bylo už 5let,tak jsem to dala.Nyní,co snad ta spermie dorazila na místo,je mi dost špatně a jsem pěkně unavená.Dceři do toho rostou roubky a velmi to prožívá-plakání,nespání,teploty.A to máme zatím jen tři zoubky.Je na mě velmi fixovaná. Nevím co dělat.Pro děti bych vše měla.Spousty hraček,oblečení a jiných věcí.Jen bych potřebovala trochu pomoci…Co by jste mi poradili,že mám udělat?Jít na potrat ano nebo ne ?

  Mezi synem a dcerou jsem samovolně potratila a musela na kyretáž.Ten zážitek ve mě zůstal a nechci se znova na to místo vracet.Když jsem naposledy rodila,a říkala jsem že už jsem stará,tak mi stestřičky tvrdily že ne,že bývají i starší maminky….

  • RE: třetí dítě po čtyřicítce ano či ne Treti dite po 40tce klidne ano,ale musite se shodnout oba. Mam tri deti a manzel pomaha. Bez nej bych to asi zvladala tezko. Tvuj partner nepomaha ani s holcickou, do toho ta skola se synem. Ja bych do toho asi nesla s tim pozadim,co pises.
    Myšice   | 01.07.2018 19:29:40 Reagovat | URL příspěvku
• 40+5 Ahoj, omlouvám se již mám po porodu. Voda mi praskla 12.5 večer, kontrakce přišly 13.5. večer a malý Robin se narodil 14.5. ráno. Byl to dost náročný porod. Jsem nastřižená až… až. Malého vytáhly vaxem, a mě sestra ležela na břiše. V poslední fázi jsem to totiž dost vzdala. Odpovídá tomu i první Agbar 5. Žádala jsem epidural, ale bohužel než jsme udělaly klistyr tak jsem byla otevřena moc a anesteziolog už by nestačil prý přijít. Myslím, že kdybych ho měla zvládla bych to lépe.   Dva dny jsem byla po porodu úplně mimo. V úterý mě vezly na internu na kardio a EKG jelikož jsem měla problémy s dýcháním, velmi nízký tlak a strašně se mi motala hlava. Závěr internisty že srdce je v pořádku ale mám velkou ztrátu červených krvinek.

  Domů nás pustily v pátek. Tak se snažíme naučit se spolu žít     

  • RE: 40+5 Moc gratuluji, Robinek je kouzelný, přeji oběma hodně zdraví a radosti a mamince brzké zotavení. Kde jsi rodila?
    Calamity J.   | 23.05.2018 17:05:51 Reagovat | URL příspěvku
  • RE: 40+5 Gratuluji k pupiskovi rozkosnemu!!!!! Je bozi. Brzy se zotav,po prvnim porodu jsem byla take cela potrhana a spatne se to hojilo, pomohl odvar ze zlatobylu. Porod jsi mela fakt dlouhy,tak se nediv,ze jsi to na konci vzdala. Mela jsem to tak take u prvniho, a to jsem rodila sest hodin ne jako ty pomalu dva dny. Neskoncilo to teda pumpou,ale po brichu mi skakala sestra i doktor. Tak hodne sil!!
    Myšice   | 23.05.2018 19:46:51 Reagovat | URL příspěvku
  • RE: 40+5 Moc gratuluji,myslela jsem na vás a hledala,kdy se tu ukážete,mrzí mě,že jste to neměli lehké,ale přesto jste to zvládli  ,ted už bude snad jen líp a hlavně,že jste jinak zdraví,to nepříjemné už je pryč,tak se spolu brzy slaďte,at vám to společně pěkně klape a hlavně zdraví,malý je moc pěkný,užívej si drobečka,a až bude čas a nálada,tak napiš více. Mějte se krásně at jsi brzy fit a nic vás netrápí.     
    Lenka/79   | 23.05.2018 23:30:28 Reagovat | URL příspěvku
  • RE: 40+5 Gratuluji k chlapečkovi   je nádhernej a má krásně jméno . Porod jsi si doslova užila   musela to být makačka   ale hlavně že už je na světe a jste oba v pořádku . Držím palce ať zas brzy nasbíráš síly a jsi zase fit . Kryštof měl taky Apgar myslím 6,8,8. On to měl zase kvůli moc rychlému porodu     špatně dýchal a měl šedou barvu . Tak se hezky sžívejte a užívejte si jeden druhého  
    markíla   | 24.05.2018 21:52:49 Reagovat | URL příspěvku
• 40+2 Dneska jsem vzhůru od pěti od rána. Normálně většinou ještě usnu, ale dnes to nějak nejde. Unavená jsem. Hrozně mě bolí kyčle, ani kojící polštář nepomáhá   . Večer jsem měla dost nepříjemné poslíčky a malý se tam dlouho vrtěl.

  Ve dvanáct hodin mám dnes monitor v nemocnici. Myslím, že to nebohé dítko bude zase spát     .

  Večer už jsem se skoro radovala z deště. Trval zas jen 5 minut a nic   .

  • RE: 40+2