Syndrom karpálního tunelu – příčiny a léčba

Iplikátor přináší rychlou a účinnou pomoc od bolesti. Úleva a zlepšení obtíží dá vašemu tělu prostor k efektivnější regeneraci.

Používání Iplikátoru vám pomůže zmírnit a ulevit od problémů spojených se syndromem karpálního tunelu. Iplikátor masíruje namáhanou oblast, podporuje prokrvení, a tak pomáhá uvolnit namáhané šlachy. Stimulací oblasti karpálního tunelu dosáhnete okamžitého uvolnění bolesti.

Univerzální Iplikátor můžete jednoduše připevnit k ruce například pomocí obvazu či obinadla. A dál se můžete bez přerušení věnovat běžné činnosti. Přikládat jej můžete také přímo na postižené místo a pomocí dlaně druhé ruky střídat úrovně tlaku.

Iplikátor lze využít i k uvolnění ruky přímo při psaní na počítači. Pokud jím podložíte ruku například v místě, kde používáte myš, budete provádět masáž zápěstí i v průběhu práce.

Syndrom karpálního tunelu – příčiny a léčba

Svoje ruce používáme denně a častokrát si přitom neuvědomujeme, jakému zatížení je vystavujeme. Ruka je orgán, který slouží ke hmatu a doteku, pod kůží se ale nachází i řada dalších důležitých částí. Oblast, která je nazývána karpální tunel, se nachází ve spodní části dlaně.

V podstatě jde o úzkou štěrbinu obklopenou po stranách zápěstními kůstkami, kterou prochází hlavní středový nerv a šlachy ohybačů prstů a palce. Tento nerv ovládá pohyb ruky a její citlivost, ale i šlachy a svaly, které spojují dlaň s předloktím.

Prvními příznaky onemocnění karpálního tunelu je zhoršená jemná motorika a necitlivost. Najednou je o mnoho obtížnější uchopit ucho hrnku, vyndat mince z peněženky nebo provléct nit uchem jehly. Sníženou citlivost ruky doprovází mravenčení a brnění prstů, které se často objevují v noci, když je ruka v klidu.

Onemocnění postihuje obvykle dominantní ruku, někdy obě ruce zároveň. Doprovází je silná bolest prstů a ruky, která může vystřelovat až do ramene nebo hlavy. Výjimkou není ani otok. Nejsou-li přetrvávající potíže léčeny, může dojít k výraznému zhoršení stavu.

Šlachy v karpálním tunelu mohou v důsledku nadměrné námahy opuchnout a začnou pak na nerv tlačit. Zde se nachází zdroj potíží – tlak vyvíjený na nerv způsobuje bolest a může způsobit i vážnější problémy ústící v znecitlivění nervu.

Dlouhodobé přetěžování zápěstí a prstů je jednoznačně hlavní příčinou.

Náchylnost ke vzniku zánětu karpálního tunelu vzniká při opakování činností jako je psaní na počítači, tlačení kočárku, řízení auta, jízda na kole, při ručních pracích nebo třeba pracích se sbíječkou nebo tlačení těžkých nákladů. Příčinou mohou být i revmatické nebo hormonální změny, případně zánět v oblasti zápěstí. Nejvíce náchylné k onemocnění karpálního tunelu jsou ženy ve středním věku.

A důvod, proč jsou nejčastějšími adepty na léčbu karpálního tunelu? Kanálek, ve kterém je nerv v ruce uložen, je u žen užší. Podle odhadů trpí tímto onemocněním až 35 tisíc Čechů. Syndrom karpálního tunelu se může objevit i bez zjevné příčiny. Iplikátor je účinná metoda prevence a léčby rané fáze onemocnění.

Onemocnění syndromem karpálního tunelu se dělí na 3 stádia.

Zhoršení po mechanické zátěži. Úleva po protřepání a svěšení ruky. K potížím obvykle dochází v noci a nad ránem.

Bolesti ve dne i v noci. Nedochází k úlevě po protřepání a svěšení ruky.

Nešikovnost a neobratnost. Předměty vypadávají z ruky.

Důležité je začít řešit prvotní i nenápadné příznaky včas.Syndrom karpálního tunelu se totiž může vyvíjet od nepatrného mravenčení v prstech v průběhu let až v nezvratný stav.

Včasná léčba karpálního tunelu přitom od potíží uleví i do několika měsíců. Diagnóza se určuje měřením rychlosti přenosu nervových signálů.

Lékař vás tedy obvykle pošle na neurologické vyšetření a na elektromyografii (EMG).

U pokročilejších stádií zánětu je zpravidla nutný jednoduchý chirurgický zákrok. Ale v případě, že došlo k poškození nervu, nemusí být úspěšná ani operace karpálního tunelu.

Existuje i alternativní léčba karpálních tunelů. U mírnějších stupňů poškození se používají různé metody rehabilitace, masáže a cvičení. Ruka se například na noc upevňuje ve stálé poloze pomocí dlahy.

Podstatná je ale především prevence a podchycení prvotních příznaků. Ne nadarmo se říká syndromu karpálního tunelu nemoc z povolání.

Pokud trávíte hodiny denně psaním na počítači, měli byste svým rukám dopřát dostatek odpočinku, pravidelné přestávky a ideálně i masáž prstů a cvičení.

Existuje řada předepsaných a ověřených cviků na karpální tunel. Vyvinuty byly také ergonomické pomůcky pomáhající uvolnit ruku vytíženou při práci, například podložky pod zápěstí, které ho drží v jedné rovině s předloktím. Pomoci ulevit může pomoci také fyzikální terapie, ultrazvuk, chiropraxe, či akupunktura.

A samozřejmě Iplikátor! >

Používání Iplikátoru vám pomůže zmírnit a ulevit od problémů spojených se syndromem karpálního tunelu. Plastové hroty masírují namáhanou oblast, podporují prokrvení, a tak pomáhají uvolnit namáhané šlachy. Stimulací oblasti karpálního tunelu dosáhnete okamžitého uvolnění bolesti.

Malou podložku můžete jednoduše připevnit k ruce například pomocí obvazu či obinadla. A dál se můžete bez přerušení věnovat běžné činnosti. Přikládat jej můžete také přímo na postižené místo a pomocí dlaně druhé ruky střídat úrovně tlaku.

Iplikátor lze využít i k uvolnění ruky přímo při psaní na počítači. Pokud jím podložíte ruku například v místě, kde používáte myš, budete provádět masáž zápěstí i v průběhu práce.

Iplikátor můžete využít jako součást rehabilitace po diagnóze nemoci lékařem. Ale také jako podstatnou součást prevence tohoto onemocnění, které především u lidí pracujících u počítače stále narůstá. Ideální na léčbu karpálního tunelu je univerzální Iplikátor.

Koupit Iplikátor na karpály

Syndrom karpálního tunelu: příčiny, příznaky a léčba

Syndrom karpálního tunelu – příčiny a léčba

Syndrom karpálního tunelu řadíme mezi tzv. úžinové syndromy, jejichž podstatou je útlak některého nervu v zúženém prostoru, kterým tento nerv probíhá. Útlakové syndromy vznikají nejčastěji nadměrným zatěžováním dané struktury zpravidla při práci nebo jiné dlouhodobé činnosti. Syndrom karpálního tunelu je velmi častým onemocněním, jehož nejčastější příčinou je chronické zatěžování přední strany zápěstí při několikahodinové práci na počítači.

Abychom celou problematiku syndromu karpálního tunelu pochopili, je nutné seznámit se nejprve s anatomickými náležitostmi. Karpální tunel je úžina v oblasti zápěstí, kterou z předloktí do dlaně probíhají různé anatomické struktury – jednak šlachy svalů, které fungují jako ohybače zápěstí a prstů včetně palce (tzv.

flexory), jednak tzv. středový nerv, latinsky nervus medianus, který se právě může stát zdrojem nepříjemných bolestí.

Karpální tunel si můžeme představit jako kvádr, jehož tři stěny jsou tvořeny zápěstními kůstkami a čtvrtou stěnu představuje vaz klenoucí se přes celé zápěstí, který se odborně nazývá retinaculum musculorum flexorum.

Karpální tunel je opravdu úzká štěrbina, a proto v okamžiku, kdy jeho okolní struktury (nejčastěji právě zápěstní vaz, který kryje karpální tunel) zbytní, dochází k zúžení karpálního tunelu a k útlaku nervu medianu spolu s drobnými cévami, které nerv vyživují. Permanentní stlačení těchto cév a nervu vede k jeho poškození, což vyvolává bolest.

Typickými příčinami zúžení karpálního tunelu je dlouhodobé přetěžování zápěstí buď při denní práci na počítači, nebo při těžké manuální práci spojené s nepříznivými fyzikálními vlivy na měkké struktury zápěstí, jako je práce s těžkými sbíjecími či vibračními stroji. K přetěžování zápěstí ale dochází třeba i u profesionálních hráčů na hudební nástroje.

Příčinou syndromu karpálního tunelu může být i úraz či dislokace zápěstí, záněty a otoky šlach a vazů v zápěstí či kostní výrůstky v okolí nervu medianu.

Syndrom karpálního tunelu se může rozvinout i u pacientů s některými metabolickými či endokrinními poruchami (diabetes, poruchy funkce štítné žlázy), revmatickými onemocněními a také u lidí procházejících různými hormonálními změnami.

Bolesti spojené se syndromem karpálního tunelu proto nejsou nic neobvyklého ani u žen v těhotenství, což je období provázené zadržováním vody a vznikem otoků měkkých tkání.

Pokud se otok rozšíří i na zápěstí, dochází k útlaku středového nervu a problém je na světě. Stejně tak je u žen rizikové i klimakterium či užívání hormonální antikoncepce (většina dnešních antikoncepčních přípravků však otoky již nezpůsobuje).

I proto je zaznamenán vyšší výskyt tohoto onemocnění u žen než u mužů, a to v poměru 4:1.

Příznaky syndromu karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu se zpravidla objevuje na dominantní ruce a rozvíjí se postupně. Prvními příznaky postižení středového nervu je brnění, mravenčení či pálení v palci, ukazováku a prostředníku, tedy prstech, které nerv primárně inervuje. Posléze nastupuje bolest těchto prstů, která se typicky vyskytuje v klidu, a může proto být nejsilnější v noci abudit postiženého ze spaní.

Současně dochází k poklesu svalové síly a ke snížené kožní citlivosti v zasažené oblasti. Ruka se stává neobratná a pacient si stěžuje na ztíženou manipulaci s drobnými předměty, zvláště pak při úchopu špetkou. Zápěstí může být celkově ztuhlé a pacient si často stěžuje na pocit otoku postižených prstů, který však nemusí být patrný. Bolest může vystřelovat z prstů až do lokte, případně i ramene.

Možnosti léčby syndromu karpálního tunelu  

Léčba může být zcela úspěšná, ale záleží na tom, jestli s ní začneme včas. Poškození nervu je totiž reverzibilní jen do určitého stádia. Je proto nutné navštívit lékaře hned, jak se objeví první příznaky. Lékař nejprve provede EMG vyšetření, aby zjistil, jak postižený nerv je a poté zpravidla naordinuje klidový režim – zápěstí se nesmí přetěžovat.

Budete mít zájem:  Chia semínka a jejich zdravotní přínosy – jaké mají účinky?

Zároveň seznámí pacienta s nutností změny pracovního stereotypu a naučí jej cviky, kterými může samostatně uvolňovat zápěstí kdykoli během dne. Dalšími možnostmi konzervativní léčby jsou analgetické obstřiky, fixační dlahy udržující zápěstí ve správném postavení a navozující klid a podávání léků na zmírnění bolesti a výživu postiženého nervu.

Úlevu působí i studené obklady.

Pokud ale léčba nezabírá, nebo pokud je již na začátku EMG obraz nepříznivý, je nejvhodnějším řešením operační přetětí zápěstního vazu, který utlačuje nerv.

Jedná se o malý zákrok, prováděný ambulantně (trvá cca 30 min) pod lokální anestézií. Jeho výhodou je ústup obtíží do 1 až 2 dnů.

Stehy se po operaci odstraňují zhruba po týdnu, během rekonvalescence je potom vhodné provádět tlakovou masáž jizvy, aby se dobře zhojila. Plně funkční je ruka po zákroku cca po 3 měsících.

Rehabilitace při syndromu karpálního tunelu

Při rehabilitaci syndromu karpálního tunelu se postupuje podobně jako u všech úžinových syndromů. Využívají se nejrůznější techniky, které mají v kompetenci především fyzioterapeuti a jiní rehabilitační pracovníci.

K ovlivnění svalů v hypertonu (abnormálně zvýšené svalové napětí) je vhodné metody zvané postizometrická relaxace a reciproční inhibice, které vedou k uvolnění svalů a odstranění svalových spasmů – nekontrolovatelně stažených svalových vláken.

V úvodu terapie jsou vhodné i různé protahovací techniky k ošetření změn ve vazivových strukturách.

Dále je důležité zaměřit se na kloubní systém a provést trakci a mobilizaci malých zápěstních kloubů.

Pokud syndrom karpálního tunelu doprovází i změny citlivosti v postižených prstech, může fyzioterapeut zařadit i metody na úpravu kožní senzitivity – časté je např. míčkování, kartáčování, vibrace.

Velký smysl má u těchto pacientů i zařazení nácviku rozpoznávání jednotlivých předmětů bez zrakové kontroly, čímž opět dochází k úpravě citlivosti.

Lékař dále může doporučit lymfodrenáže, pokud jsou příčinou bolestí otoky tkání v oblasti zápěstí. Lymfodrenáže provádí pouze specializovaní zdravotničtí pracovníci, kteří absolvovali potřebný kurz. Jedině ti ví, jak lymfodrenáž provádět tak, aby byla co nejefektivnější a aby pacientovi neublížila.

Lymfodrenáž si můžeme představit jako specifickou masáž vedenou z periferie ruky k centru (tedy srdci) tak, aby došlo k mobilizaci nahromaděné lymfy a urychlení jejího odtoku.

Lymfodrenáže se někdy provádí i jako přístrojové, ale jejich nevýhodou je, že každé přístrojové lymfodrenáži musí předcházet lymfodrenáž ruční, která nejprve uvolní „ucpané“ lymfatické uzliny ve vyšších etážích horní končetiny.

V rehabilitaci syndromu karpálního tunelu se dále úspěšně uplatňují různé formy fyzikální léčby. Analgeticky, protizánětlivě a proti otokům působí dobře laser, ultrazvuk, magnetoterapie a některé druhy distanční elektroterapie (galvanoterapie, diatermie). Tuto léčbu vždy předepisuje lékař a pacient poté pravidelně dochází na jednotlivé terapie i několik týdnů v kuse.

Pro úspěch léčby je nutné zaměřit se také na změnu chybného pracovního stereotypu a naučit pacienta ergonomii práce tak, aby zápěstí nebylo již dále přetěžováno.

To platí zejména pro lidi trávící celé dny u počítače, pro něž je nejlepším řešením používání speciálních podložek pod počítačovou myš. Jedná se o ergonomické podložky s gelovými opěrkami, které udržují zápěstí v přirozeném postavení a brání tak jeho nadměrnému zatěžování.

Fyzioterapeut také naučí pacienta jak při práci u PC správně sedět a jak mít vhodně uložené předloktí a seznámí jej s cviky se zápěstím, které je nutné při práci zařazovat.

Samozřejmě nejlepší je ale se s těmito možnostmi seznámit ještě před tím, než se karpální tunel ozve. Pak mohou být ergonomické podložky, správný sed a cvičení velmi účinnou prevencí před tímto onemocněním.

Syndrom karpálního tunelu

Dříve, než se však začneme o tomto onemocnění bavit, měli bychom si vysvětlit, co se vlastně pod pojmem karpální tunel skrývá.

Pod pojmem karpální tunel se ve skutečnosti ukrývá úzká štěrbina nacházející se v oblasti zápěstí. Tato štěrbina je ze tří stran obklopena zápěstními kůstkami a ze strany čtvrté k ní přiléhá pevný zápěstní vaz.

Karpálním tunelem vede do dlaně devět šlach ohýbačů prstů a také mediální nerv (nervus medikus), který inervuje ruku, zajišťuje senzitivitu i motoriku (jemnou i hrubou) a také bohužel bývá častou příčinou bolesti.

Popis syndromu

Syndrom karpálního tunelu, který je jedním z nejčastějších útlakových syndromů, vzniká permanentním stlačení mediálního nervu čili chronickým přetěžováním zápěstí (zápěstí je dlouhodobě vystaveno tlaku).

Včetně práce na počítači bývají nejčastější příčinou syndromu přetížení, úrazy, otoky šlach, kostní ostruha, dislokace či výpotkem. Jedná o jednu z nejčastějších nemocí z povolání. Nejvíce jsou syndromem postiženi klavíristi, žurnalisté či, jak již bylo řečeno, zaměstnanci pracující na PC.

Při ergonomicky nevhodné poloze zápěstí dochází ke zbytnění vazu/otoku struktur v oblasti karpálního tunelu, který kryje karpální tunel, čímž dochází k utlačování nervu.

Příčinou syndromu karpálního tunelu může být i zánět žil či zánět vazů. Onemocnění se často objevuje i v období těhotenství, které je charakteristické tvorbou otoků tlačících na nervus medianus.

Rizikové faktory syndromu karpálního tunelu

Mezi rizikové skupiny patří lidé, kteří ve své zaměstnání vykonávají stále stejné a opakující se pohyby rukou a prstů. Mezi tyto skupiny patří zaměstnání pracující na stroji, na počítači, hrající na hudebním nástroji či pracující u pásu.

Včetně uvedených zaměstnání tvoří rizikovou skupinu i osoby procházející hormonálními změnami. Syndrom tedy doprovází užívání hormonální antikoncepce, menstruační cyklus, těhotenství či také menopauzu. U žen se navíc syndrom karpálního tunelu vyskytuje 4krát častěji než u mužů. Nejrizikovější skupinou jsou ženy ve věku 30 až 60 let, které navíc trpí nadváhou.

Syndrom karpálního tunelu se může projevit jako komplikace systémového onemocnění, jako jsou Raynadovy choroby, revmatoidní artritidy či diabetu. Tato choroba může být založena i na genetické predispozici v rodině.

Příznaky syndromu karpálního tunelu

Prvopočáteční příznaky, které mohou naznačovat syndrom karpálního tunelu, jsou brnění, mravenčení či pálení prstů postižené končetiny.

Uvádí se, že nejčastěji dochází k projevům na palci, ukazováčku a prostředníčku. Posléze může dojít ke ztrátě kožní citlivosti a oslabení postižených prstů.

Tato fáze je doprovázena velkými bolestmi, nešikovností a postupnou ochablostí svalů na předloktích.

Nepříjemné pocity a bolesti se u syndromu karpálního tunelu projevují hlavně v klidu. Často se stává, že bolesti probouzejí postiženého ze spánku a že vystřelují až do ramenního kloubu či do hlavy.

Postupně se začne objevovat otok a ztuhlost zápěstí. Nemocní tak mohou mít neustále pocit oteklých prstů, přestože otok svými smysly nevnímají, neboť není viditelný.

Intenzita obtíží a bolestí může i kolísat, většinou však dochází k postupnému zhoršování symptomů.

Komplikace

Jestliže se nemocný nepodrobí léčbě a nechá onemocnění postupovat, může v horším případě dojít k trvalému a nevratnému poškození nervu.

Toto poškození se projeví ztrátou citlivosti a poruchou hybnosti ruky či prstů.

Nejčastěji dochází k poruše hybnosti palce, který stojí proti ostatním prstům, stojí tak v pozici úchopového prstu a bez jeho funkčnosti tak dojde ke ztrátě manipulační schopnosti.

Komplikace mohou nastat i s chirurgickou léčbou. V tomto případě se však komplikace projevují velmi zřídka. Většinou dochází nanejvýš ke komplikacím přechodného charakteru, jako je otok, modřiny či bolestivost v oblasti jizvy. V horším případě může dojít k infikování rány či poškození mediálního nervu.

Diagnostika

Syndrom karpálního tunelu se diagnostikuje prostřednictvím subjektivních pocitů pacienta. Na základě pacientova vnímání jeho problémů doporučí doktor následné vyšetření ruky pomocí přístrojové elektromyografie. Pomocí EMG vyšetření neurolog změří vodivost nervů a stanoví vaši diagnózu, tedy potvrdí, či naopak vyvrátí diagnózu karpálního tunelu.

Léčba syndromu karpální tunelu

Léčbu syndromu karpálního tunelu bychom mohli dělit na dvě spolu související odvětví – jak si pomoci sám a jak probíhá lékařská pomoc. Obě dvě tyto léčby spolu úzce souvisejí.

V první řadě bychom neměli zapomínat postarat se o sebe sami a v případě bolestí ruku chladit a fixovat, a to hlavně v době spánku.

S návštěvou lékaře bychom však otálet neměli, neboť po dlouhém neléčeném stlačení dochází k nevratným změnám.

Aby nedošlo k trvalému poškození, měli bychom s léčbou začít co nejdříve, popřípadě problémům předejít preventivně. Pokud se začnete léčit zavčas, můžete předejít velkým problémům. Pokud má syndrom karpálního tunelu spíše chronický průběh, může trvat snaha o zmírnění problémů roky a ani tak nedojde k vyléčení. Co se samotné léčby týče, využít můžete léčbu konzervativní, či chirurgickou.

V rámci konzervativní léčby se pacienti snaží vyhnout se činnostem, které by mohly vést k přetěžování svalů zápěstí. Ze začátku je tedy potřeba změnit životní styl a začít pravidelně cvičit cviky, které přispívají k protažení svalů zápěstí. Často se nasazuje dlaha, ortéza nebo snímatelná sádra.

Všechny tyto typy fixace/znehybnění ruku by měly být využívány hlavně v noci. Je také doporučováno si na otoky přikládat studené obklady, které urychlí samotné hojení. Pro zmírnění bolestí jsou samozřejmě nasazována farmaka, protizánětlivé léky s analgetickým účinkem a přípravky na uvolnění svalového spazmu.

Včetně léků jsou doporučovány i vitamíny a potravinové doplňky, například vitamín B6 či bromelin. Pokud se naopak chcete otokům vyhnout, omezte například solení. Zapomínat byste neměli na fyzikální terapii, která bude probíhat pod vedením zaškoleného fyzioterapeuta.

Mezi doporučené terapeutické metody patří ultrazvuk, diatermie, galvanoterapie, elektrická nervová stimulace, tělesná cvičení či hydroterapie.

Chirurgická léčba karpálního tunelu je využívána v případu, že dojde k plnému rozvinutí nemoci a konzervativní léčba nezabírá.

Budete mít zájem:  Špatná Funkce Jater Příznaky?

Jde o nenáročnou operaci proříznutí příčného vazu v zápěstí a následnému uvolnění struktur uložených v karpálním tunelu. K úlevě dojde po 1 až 2 dnech. Končetinu však můžete zatížit až po 3 měsících.

Na druhou stranu, operační zákrok odstraní vaše problémy trvale. Po operaci byste měli navštěvovat rehabilitace, jako je tlaková masáž jizvy, apod.

Na závěr bychom se neměli zapomenout zmínit o možnostech prevence.

S ohledem na výše uvedené informace o syndromu, který je spojený s určitými zaměstnáními, stojí za to využívat ve své práci některou z ergonomických pomůcek.

Včetně podkládání předloktí byste si měli ruku pravidelně procvičovat. V každém případě léčbu syndromu karpálního tunelu nikdy neberte lehkomyslně, jde o důležitý krok, které může odvrátit nezvratné následky.

Autor: Markéta Vlková

Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu je bolestivé onemocnění zápěstí, které může nemocného budit ze spaní, a které může zhoršovat hybnost zápěstí a omezovat schopnost prstů a zápěstí dělat běžnou práci a úkony (např. zapínání knoflíků).

Karpální tunel je kanál, který je umístěn v oblasti zápěstí, na dlaňové straně mezi zápěstními kůstkami a šlachou.Karpálním tunelem prochází v úzkém prostoru nerv a devět šlach.

Nerv reguluje hmat a pohyb v rukou, devět šlach pomáhá ohýbat prsty.

Co způsobuje vznik Syndromu karpálního tunelu?

Útlakem nervu, který vede karpálním tunelem, vzniká náhle (např. po úrazu) nebo po delší době Syndrom karpálního tunelu.Karpální tunel je zatěžován také pohybem ruky v zápěstí do maximálních poloh při ohnutí ruky v zápěstí dovnitř a ven.

Příčina vzniku Syndromu karpálního tunelu v některých případech nemusí být odhalena.

Jak častý je výskyt Syndromu karpálního tunelu v populaci?

Syndrom karpálního tunelu je poměrně časté onemocnění, kterým trpí každý desátý až stý člověk.Vyšší výskyt onemocnění je u žen (4 x vyšší než u mužů).

Kdo je vystaven zvýšenému riziku vzniku Syndromu karpálního tunelu?

  • Ten, jehož blízký příbuzný (např. rodič, sourozenec) trpí Syndromem karpálního tunelu.
  • Ten, kdo si zranil a poranil ruku v zápěstí (např. utrpěl výron, zlomeninu).
  • Ten, kdo dělá takové činnosti, při kterých dochází k usilovnému stisku nebo opakovanému ohýbání zápěstí (např. hra na hudební nástroje, hlavně strunné).
  • Ten, kdo vykonává některá pro zápěstí náročná povolání (např. dlouhotrvající práce s kleštěmi, šroubováky, zahradními nůžkami (vinaři), s vibračními nástroji (jako je např. motorová pila, pneumatické kladivo).
  • Ten, kdo vykonává činnost, při které je zápěstí v nevhodné poloze (např. práce s počítačovou klávesnicí a myší).
  • Ten, kdo přetěžuje zápěstí zvedáním těles (např. skladníci, cvičící v posilovně).
  • Ten, kdo se narodil s velmi úzkým karpálním kanálem.
  • Nemocní s cukrovkou, onemocněním štítnou žlázou, obezitou, zánětem kloubů (artritidou).
  • Těhotné ženy (Syndrom karpálního tunelu většinou odezní do 6 až 12 týdnů po narození dítěte).
  • Ženy v období menopauzy.
  • Ženy, které užívají antikoncepci.

Jaké jsou příznaky Syndromu karpálního tunelu?

Hlavními příznaky Syndromu karpálního tunelu jsou brnění, podobné mravenčení, zmenšující se citlivost na dotyk až necitlivost a bolest jedné nebo obou rukou, avšak nakonec jsou většinou postiženy obě ruce.Nejčastěji se příznaky Syndromu karpálního tunelu vyskytují u palce, ukazováčku, prostředníčku a poloviny prsteníčku.Brnění (mravenčení) může zasahovat také mimo oblast prstů, a to na paži a ramenní kloub.

Pocit bolesti se může šířit z ruky až po předloktí a loket.

Dalšími příznaky mohou být: nepříjemné pocity v ruce, v předloktí nebo v horní části paže, pálení, suchá kůže, otoky nebo změny barvy kůže, oslabení svalové síly a zmenšení svalové hmoty (atrofie) na úpatí palce.

Brnění (mravenčení) může pacienta v noci probouzet ze spánku a nutí jej svěsit ruku a protřepávat ji. Jedná se o velmi typický manévr pacienta, který mu uleví, protože po procvičení mravenčení zmizí.

Po různě dlouhé době se příznaky zvýrazňují, probouzení je častější a potíže se začnou objevovat i přes den, pokud je ruka delší dobu v pro ni nepříznivé poloze (např. u cyklistů).

Jak se může projevovat Syndrom karpálního tunelu?

  • Syndrom karpálního tunelu se projevuje oslabením především stisku nebo úchopu ruky.
  • V pokročilém stadiu je navíc ovlivněna obratnost rukou a objevuje se neschopnost vykonávat rukama určité činnosti (např. uchopení předmětů, potíže s psaním („písařské křeče“), zapínáním knoflíků, otvíráním kruhových uzávěrů, otvíráním dveří stisknutím kliky směrem dolů)
  • Všechny opakující se činnosti rukou nebo zápěstí, stejně jako držení jedné nebo obou rukou ve stejné poloze, mohou příznaky Syndromu karpálního tunelu zhoršit.

Jak se Syndrom karpálního tunelu léčí?

Léčba se volí podle závažnosti příznaků a jejím cílem je uvolnění tlaku na nerv, který je stlačen v karpálním tunelu.Nemocný by se měl pokusit vyhnout se takovým činnostem, které mohou vést ke zhoršení příznaků.

  1. V některých případech, po několika měsících, mohou příznaky samy zmizet.
  2. Jestliže příznaky přetrvávají nebo se zhoršují, volí se nechirurgická nebo chirurgická léčba, a to:
  3. Nechirurgická léčba:
  • Klidový režim (dává se dlaha na zápěstí, která podporuje zápěstí a zabraňuje jeho ohýbání; zlepšení příznaků je pozorováno do čtyř týdnů. Avšak úplné znehybnění pevným obvazem může situaci zhoršit, protože při svěšené paži se může zvětšovat otok a prsty jsou nefunkční.
  • Polohovací ortéza předloktí během nočního spánku, která respektuje neutrální postavení končetiny.
  • Rehabilitační procedury (např. ultrazvuk, laser, magnetoterapie).
  • Léky ze skupiny tzv. nesteroidních protizánětlivých léků (např. léčivá látka ibuprofen).
  • Kortikosteroidní injekce, resp. kortikoidní injekce s místním anestetikem podaná přímo do karpálního tunelu (tato léčba má mezi odborníky své zastánce i své absolutní odpůrce).

Chirurgická léčba:

  • Doporučuje se až po té, co nechirurgické léčebné intervence selhaly a příznaky Syndromu karpálního tunelu se nezmírnily nebo pokud pacient přijde s nemocí v pokročilém stádiu (dlouhodobé stlačení nervu může vážně porušit schopnost nervu se ze svého útlaku zotavit).
  • Operace má být prováděna na pracovišti, které má s takovými operacemi bohaté zkušenosti, a které dosahuje výborných výsledků.
  • Než pacient podstoupí operaci, měl by být seznámen s možnými chirurgickými komplikacemi a měl by zvážit jaký je pro něho přínos a riziko operace.
  • Operace se provádí v místním znecitlivění.
  • Po operaci je nezbytné dodržovat pooperační péči podle doporučení operatéra.

Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D

Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu je označení pro úžinový syndrom, kdy dochází k útlaku n. medianus. Jde o nejčastěji se vyskytující úžinový syndrom v populaci. Nervus medianus je nerv, který motoricky i sensitivně inervuje oblast předloktí a ruky. Motoricky ovládá palec, ukazováček a část prostředníčku. Sensitivně ovlivňuje oblast předloktí a palcové hrany ruky.

Příčiny syndromu karpálního tunelu

Nervus medianus prochází z předloktí do ruky pod silným vazem (retinaculum flexorum) karpálním tunelem. V této oblasti dochází k jeho útlaku. Utlačit ho mohou jak kalcifikace výše zmíněného vazu, tak i zbytnělé šlachy svalů ohybačů ruky, které společně s ním touto oblastí procházejí. Nejčastěji dojde k otoku měkkých struktur z důvodu jejich přetížení.

Tato oblast bývá velmi zatížena, např. při práci servírky, natěračů apod. Jelikož svaly nejsou schopny pracovat bez odpočinku, po určité době zátěže dojde k jejich hypertrofii, kdy zvětší objem svalová vlákna a do svalu tak neproudí dostatečné množství krve a lymfy a svaly se tak “zanášejí” metabolity svalové práce, jako je laktát a ostatní kyseliny.

Hromadění těchto škodlivin ve svalech má za následek jejich únavu, vysoké napětí a bolestivost. Zároveň toto napětí přenášejí po celé své délce, proto dojde k otoku i šlach a vazivových pouzder svalu. Karpální tunel jako kostěná struktura má jen jednu šířku, dojde tedy nevyhnutelně k útlaku nervů, šlach, ale i cév, které svaly a nerv zásobují krví.

Při dlouhodobém zanedbání může tento syndrom přejít až do zánětlivého procesu.

Projevy a příznaky karpálního tunelu

Hlavním příznakem nemusí být hned bolest. Častěji dochází k intermitentnímu brnění prstů, rychlejší únavě ruky a k otokům. Později je oblast citlivá i na dotek a dochází k omezení rozsahu pohyblivosti v zápěstí.

Při dlouhodobém postižení dojde k svalové hypotrofii, tedy výraznému oslabení svalu, a ke ztrátě jeho objemu. Oblast může být na pohled narůžovělá a oteklá.

Svalové dysbalance pochopitelně ovlivňuje i okolní svalstvo, které může trpět křečemi, hypertrofií a mohou se v průběhu svalu objevovat i spoušťové body z přetížení.

Jak léčit syndrom karpálního tunelu?

V prvních stádiích onemocnění lze cílenou a intenzivní rehabilitací, strečingem, klidovým režimem a ledováním, docílit částečné úlevy. Nicméně pokud není tento syndrom léčen komplexně, mohou se potíže velmi rychle vrátit. V prvním stádiu léčby je třeba uvolnit hypertrofické struktury a oblast karpálního tunelu měkkými technikami uvolňovat. Je třeba se zaměřit i na reflexní změny v okolí způsobené bolestí, uvolnit oblast loktu a pletence ramenního, které bývají ovlivněny svalovou dysbalancí. Vhodnou terapií je míčkování, PIR či jiné techniky měkkých tkání. Velmi důležitou součástí terapie je edukace klienta ke správnému zatěžování ruky a horní končetiny tak, aby nedocházelo k recidivě potíží.

Nezřídka je nutné přistoupit k operační léčbě, která spočívá v přetnutí vazivového pruhu, který uvolní tlak a zvětší se tak prostor pro průchozí šlachy, cévy a nervy. Vazivový pruh se poté opět sešije. Pokud však léčba není doplněna o instruktáž, jak zamezit opětovnému návratu potíží, problémy se mohou znovu objevit.

Budete mít zájem:  Mast Na Klouby S Včelím Jedem?

Léčba karpálních tunelů rázovou vlnou

Rázová vlna dokáže velmi rychle a efektivně ovlivnit nejen oblast karpálního tunelu a léčit zánět, ale i uvolnit a prokrvit svaly v okolí a zamezit tak recidivě. Fokusovaná rázová vlna má jedinečnou vlastnost hojit zánět, nastartováním metabolismu a látkové výměny hluboko v tkáních. Tím docílíme velmi rychlé a intenzivní léčby přímo v místě potíží. Do karpálního tunelu se dostane dostatečné množství krve a lymfy, které danou oblast vyčistí od škodlivin a zánětlivých látek a přivedou potřebné živiny, kyslík a vitamíny. Radiální rázová vlna pak pomůže uvolnit a prokrvit svaly předloktí a ruky, jejichž přetížení hraje zásadní roli u syndromu karpálního tunelu. Aplikací rázové vlny dojde k intenzivnímu nastartování přirozených reparačních procesů ve tkáních a léčba se tak zkrátí minimálně o polovinu. Použitím V-actoru dojde ve svalech předloktí a ruky k hloubkové relaxaci a regeneraci a svalstvo se velmi rychle uvolní.

Léčbu syndromu karpálního tunelu fokusovanou rázovou vlnou lze optimálně provádět 1× týdně maximálně 3×–4×. V akutních případech lze dobu léčby zkrátit na 5 dní. Radiální rázová vlna je vhodná i jako doplňková metoda v období mezi terapiemi a můžeme ji použít 1× za 3–4dny.

Tejpování karpálního tunelu

Léčbu lze doplnit aplikací Kinesiotapu, který odlehčí vrchní vrstvu kůže a podkoží od spodních vrstev obalů svalů a tím bude krev a lymfa mít větší prostor pro ještě rychlejší a efektivnější regeneraci.

Rázová vlna na onemocnění karpálního tunelu ve Fyzioterra, Praha 9

Syndrom karpálního tunelu léčíme v nově otevřeném centru fyzioterapie na adrese Českobrodská 74, Praha 9 – Dolní Počernice.

Léčba karpálních tunelů rázovou vlnou probíhá pomocí špičkového švýcarského přístroje DUOLITH® SD1 Ultra od firmy STORZ MEDICAL. Tento přístroj generuje jak fokusovanou, tak radiální rázovou vlnu. Navíc je vybaven V-actorem, který pomáhá uvolnit svalové napětí a zklidnit léčenou oblast.


Cena léčby syndromu karpálního tunelu rázovou vlnou

Ceník

Kombinace individuální fyzioterapie a rázové vlny na léčbu karpálního tunelu

počet terapií cena za 1 terapii cena za balíček celkem ušetříte
1 1.350 Kč
4 1.300 Kč 5.200 Kč 200 Kč
6 1.250 Kč 7.500 Kč 600 Kč
10 1.200 Kč 12.000 Kč 1.500 Kč

Fokusovaná rázová vlna na syndrom karpálního tunelu

V ceně je zahrnuto ošetření fokusovanou i radiální rázovou vlnou. Dále zklidnění svalů V-actorem a následné tejpování karpálního tunelu. Při první zhruba hodinové návštěvě vás navíc zdarma vyšetříme. Každá další návštěva s aplikací rázové vlny potrvá max půl hodiny.

počet terapií cena za 1 terapii
1 1.490 Kč

Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha

Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využítím fokusováné rázové vlny (ESWT).

Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu je v dnešní době nejčastějším útlakovým syndromem na horní končetině. Toto onemocnění způsobuje nedokrevnost středového nervu (nervus medianus) v zápěstní úžině. Na základně fáze nedokrevnosti nervu nacházíme určité stupně ochrnutí mediálního nervu. Zmíněné nedokrvení je způsobené změnou prostorových vztahů v zápěstní úžině (karpálním tunelu).

Syndrom karpálního tunelu se velmi zásadně podílí na snížení kvality života. Při kvalitně provedeném vyšetření není obtížné tento syndrom diagnostikovat a začít s terapií. Je však velmi důležité začít s optimální terapií hned v začátku onemocnění. Při včasně stanovené diagnóze a správně indikované terapii se daří u velké většiny významně zlepšit zdravotní stav.

Kde se karpální tunel nachází a k čemu slouží

Jedním z jednoduchých způsobů, jak lokalizovat karpální tunel, je, pokud se podíváte na svou dlaň a ohnete všechny prsty do dlaně. Tam, kam dosáhne Váš prsteníček, s velkou pravděpodobností končí karpální tunel. Jeho začátek je lokalizován u zápěstní rýhy, kterou můžete vidět kousek pod dlaní, kde rozděluje předloktí od samotné ruky.

Karpální tunel je úzká štěrbina v oblasti zápěstí. Dolní část tvoří oblouk zápěstních kůstek a horní část tvoří pevný zápěstní vaz. Tímto poměrně úzkým tunelovitým prostorem prochází cévy, nervy a šlachy z předloktí do ruky.

 Kanálem (častěji však označován jako tunel) prochází do dlaně šlachy ohybačů prstů a již zmínění středový nerv (nervus medianus). Tento nerv přenáší vzruchy z mozku do části ruky a zajišťuje citlivost palce, ukazováčku, prostředníčku a poloviny prsteníčku.

 Výživu nervu zajišťují jemné cévy okolo. Výživa nervu je zajištěna až na periferii ruky. Pokud dojde k útlaku v oblasti karpálního tunelu, jsou jako první postiženy jemné cévní pleteně, které přestanou zásobovat nerv krví a dochází ke vzniku syndromu karpálního tunelu.

Příčiny vzniku syndromu karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu vzniká dlouhodobým stlačením nervus medianus v oblasti karpálního tunelu. Stlačený a podrážděný nerv má za následky narůstající bolesti, zánět, mravenčení a další charakteristické příznaky, které zhoršují kvalitu života.

 Častou příčinou útlaku je zesílení šlach v důsledku přetížení ruky jako následek dlouhodobé nepřirozené práce. Dalšími příčinami je poúrazový otok, revmatická onemocnění a hromadění otoku v důsledku metabolických onemocnění (diabetes mellitus, nemoci štítné žlázy).

K útlaku v oblasti karpálního tunelu může dojít také při těhotenství, kdy tělo zadržuje větší množství vody. Na snížení průchodnosti kanálu se mohou podílet i artrotické změny.

Postižení nervus medianus je zpočátku vratné, avšak v případě déletrvající komprese a nedokrvení nervu jsou již změny nevratné.

Příznaky syndromu karpálního tunelu

Jedním z nejčastěji uváděných příznaků je noční brnění dlaní a prstů, dále porucha jemné citlivost konečků prstů (zejména palce, ukazováku, prostředníku, ale i prsteníku).

Objevují se potíže s udržením jemných předmětů pro necitlivost, snížení síly stisku ruky, ranní ztuhlost a necitlivost prstů. Často v noci či po ránu pomáhá od obtíží protřepání ruky, úlevu také přináší svěšení ruky směrem dolů, naopak ke zhoršení dochází při zvednutí ruky nad hlavu.

Nejsou výjimkou ani bolesti vystřelující do lokte či do ramene (často je proto také zprvu syndrom karpálního tunelu zaměňován s vertebrogenními potížemi vycházejícími z přechodu krční a hrudní páteře).

 Potíže bývají horší v klidu, postupně se zhoršuje obratnost prstů a ruky a dochází ke ztrátě svaloviny, která ovládá pohyb palce. V pokročilých stupních onemocnění dochází k deformaci úchopu a ke změnám kožní trofiky.

Diagnostika

Ke správné diagnostice je nutné kvalitní klinické vyšetření s cíleným vyšetřením obou rukou. Zásadním vyšetřením pro bezpečné stanovení diagnózy je neurofyziologické vyšetření EMG, které bezpečně zhodnotí změny vodivosti nervem a místo případného útlaku.

Proč terapie většinou začíná až v pokročilém stadiu?

Často k nám na terapii přicházejí lidé již v pokročilém stadiu onemocnění, kde je bohužel často jedinou možností operativní léčba, jelikož konzervativní řešení již nepřináší významné úlevy. Tomuto lze však zabránit, pokud se s konzervativní terapií začne již od prvních příznaků onemocnění.

Mezi nejčastější příčinu zanedbání prvních příznaků onemocnění patří malá informovanost. Prvotní příznaky jsou často přecházeny a podceňovány, poté co příznaky narůstají na neúnosnou míru, je často již diagnostikován pokročilý stav onemocnění.

Dalším problémem je bohužel i malá informovat lékařů, kteří obtíže podcení nebo včas nerozpoznají a neodešlou nemocného na potřebné odborné vyšetření EMG. Dochází také k nesprávné diagnostické úvaze. Jak je již psáno výše, obtíže mohou být považovány za projev vertebrogenního onemocnění vycházejícího z oblasti krční a hrudní páteře.

Terapie

Počáteční a lehčí stádia syndromu karpálního tunelu se dají úspěšně léčit konzervativní cestou fyzioterapie. Při nálezu pokročilého stadia onemocnění nebo při přetrvávání obtíží a zhoršení nálezu na EMG je na místě operační řešení.

Fyzioterapie

Při léčbě syndromu karpálního tunelu se osvědčují techniky měkkých tkání, které vedou k normalizaci elasticity a pohyblivost měkkých tkání navzájem a proti jiným strukturám.

 Tím, že ovlivníme elasticitu měkkých tkání a uvolníme jejich napětí, dochází k obnově cirkulace, eliminaci otoku a ke snížení bolestivosti. Dále je velmi účinné uvolnění a protažení meziprstních řas, které má také za následek ústup obtíží.

Dalším důležitým terapeutickým postupem jsou šetrné mobilizace kloubů, které slouží ke zlepšení pohyblivosti kloubních ploch proti sobě. Pokud je v kterémkoliv směru kloubní vůle omezena, dochází i k omezení aktivní pohyblivosti kloubu.

Snížená vzájemná pohyblivost zápěstních kůstek má vliv na funkce nervovně – cévního svazku a tedy i na nervus medianus. Mobilizace jsou také významné pro ovlivnění zkrácení tkání v oblasti vazivové soustavy pouzder v oblasti karpálního tunelu.

Po ošetření měkkých tkání a obnovení kloubní hry v oblasti ruky, předloktí, ale i lokte a ramenního pletence, je velmi důležité oblasti horní končetiny a ramenního pletence stabilizovat.

Analytické terapeutické metody se u syndromu karpálního tunelu moc neosvědčují, proto využíváme terapeutické metody na neurofyziologickém podkladě. Metody na neurofyziologickém podkladě přinášejí úspěch v otázce dlouhodobějšího výhledu.

Měkké techniky a mobilizace, přes to jak moc jsou účinné, přináší úlevu spíše dočasnou, proto kombinace technik zajišťuje dlouhodobé snížení až vymizení obtíží.

Metody na neurofyziologickém podkladě, které nejčastěji volíme u syndromu karpálního tunelu, jsou: Dynamická neuromuskulární stabilizace dle Prof. Koláře, Senzomotorická stimulaceProprioceptivní neuromuskulární facilitace,  a další.

Syndrom karpálního tunelu a terapie rázovou vlnou

Mezi účinnou konzervativní terapii patří terapie rázovou vlnou.

Rázová vlna je metodou volby díky svým fyziologickým účinkům, mezi které patří: zlepšení lokální cirkulace; zvýšení propustnosti kapilár; ústup bolestí z důvodu lokální ischemie; disperzní účinek – přeměna gelu v sol (tedyzlepšení resorpce například hematomů a otoků) a v neposlední řadě zlepšení regeneračních schopností tkání. Pro úspěšnou terapii aplikujeme terapii rázovou vlnou 5 – 8x s intervaly mezi jednotlivými terapiemi 5 – 7 dnů. Výsledky terapie bývají pociťovány již po prvních aplikacích, u chronických stavů je však potřeba více aplikací.

Kineziotaping

Vhodným doplněním terapie je aplikace kineziotapu. Kineziotape v tomto případě působí jako funkční bandáž, ale je výrazně šetrnější vzhledem k zachování volného krevního oběhu. Dále jeho aplikace umožňuje aktivitu funkčního celku pohybového aparátu a zachovává nervosvalové funkce. Důležité je, že neobtěžuje a zvyšuje pocit jistoty.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector