Superbakterie – vědci varují, že bakterie vyvíjejí nové způsoby, jak odolávat antibiotikům

Kolonie bakterií Klebsiella pneumoniae pod mikroskopem (zvětšeno 1120krát)

Americkou odbornou veřejností otřásl případ z roku 2016, který vyšel najevo díky lednové publikaci amerického Centra pro prevenci nemocí (CDC). Lékaři z Nevady oznámili, že jejich pacientka zemřela na bakteriální infekci (konkrétně Klebsiella pneumoniae), přestože jí poskytli veškerou možnou péči. Bakterie totiž odolávala všem běžně používaným antibiotikům.

„Na základě existujících pokynů byl vzorek bakterií poslán na testování, aby byl zjištěn mechanismus, kterým bakterie odolává antibiotikům,“ popisují lékaři postup. Na analýzu bylo dost času a lékaři mohli vyzkoušet, a také vyzkoušeli, všechny možnosti antibiotické léčby.

Lékaři našli u Američanky, která se vrátila z Indie, bakteriální infekci. Vzorek odolával všem dostupným antibiotikům. Infekci se nepodařilo vyléčit a žena o dva týdny později zemřela na septický šok.

Právě tím se tento nově zveřejněný případ liší od běžných (a relativně častých) případů, kdy pacient zemře na bakterii, která odolávala antibiotikům. Obvykle se na odolnost „superbakterií“ přijde až pozdě, a není tedy čas vyzkoušet všechna antibiotika, včetně těch nejsilnějších, tzv.

antibiotik poslední záchrany, která jsou vyhrazena pouze pro ty nejtěžší případy. Ale tentokrát to bylo jiné: sedmdesátiletá pacientka se vrátila z Indie a už od začátku zde bylo podezření na to, že je napadena tzv. superbakterií, tedy bakterií, na kterou běžná antibiotika nezabírají.

Dostala veškerou možnou péči a lékaři postupně vyzkoušeli všech 26 antibiotik, která jsou v USA k dispozici. Bez úspěchu.

Pacientka zemřela po dvou týdnech v nemocnici na septický šok. Hygienik závěrem zprávy doporučil přísná karanténní opatření ve všech případech, kdy existuje podezření na odolnou bakterii, a doporučil také lékařům, aby se ptali pacientů na jejich cesty do zahraničí.

Superbakterie (ilustrační foto ukazuje bakterii MRSA, která odolává řadě známých antibiotik)

Lékaři upozorňují, že odolnost tzv. superbakterií vůči antibiotikům je jev, který bude čím dál běžnější.

„Lidé se mě ptají, kolik času máme, než se dostaneme do situace, kdy bakterie přestanou reagovat na léčbu antibiotiky,“ říká doktor James Johnson, který se zabývá infekčními chorobami na Minnesotské univerzitě. Jeho odpověď je jednoznačná a děsivá: „Už tam jsme.

Už se to děje. Lidé umírají tady a teď. Jistě, bude to ještě horší, ale děje se to už nyní.“ Podle některých lékařů čelí svět hrozbě „apokalyptických rozměrů“.

Abychom pochopili, jak by v budoucnu mohl vypadat svět bez účinných antibiotik, podívejme se do ne až tak dávné historie.

Choroby způsobené bakteriemi, třeba tuberkulóza nebo zápal plic, zabíjely lidi po tisících denně ještě počátkem 20. století. A lékaři byli prakticky bezmocní.

Předepsat jim mohli maximálně izolaci, příjem tekutin nebo v případě tuberkulózy pobyt na čerstvém vzduchu. Pokud si imunitní systém s bakterií neporadil, nakažený člověk zemřel.

Před objevem antibiotik byl jediným lékem na tuberkulózu čerstvý vzduch (fotografie zachycuje pacienty nemocnice sv. Tomáše v Londýně ve 20. letech 20. století)

V roce 1907 našli američtí vědci arsfenamin, organickou sloučeninu arseniku, která dokázala zabíjet bakterie syfilis. O dvacet let později pak Alexander Fleming objevil modrou plíseň, která kontaminovala jeho probíhající experiment.

Plíseň z rodu Penicillium, později světově známá díky léku penicilin, zabila bakterie v Petriho misce a stala se prvním antibiotikem, které později chemici Ernst Chain a Howard Floray dokázali připravit v čisté podobě v roce 1942 a s Flemmingem se následně podělili o Nobelovu cenu za medicínu.

V kontextu dosavadních možností šlo doslova o zázračný lék.

Profesor Alexander Fleming (1881 – 1955)

Reklama na penicilin cílená na americké vojáky za druhé světové války

Do světa se penicilin dostal po druhé světové válce a brzy jej následovala další antibiotika. Všechny třídy antibiotik, které dnes používáme, byly objeveny do roku 1987.

Antibiotika bezpochyby patří (spolu s očkováním a klinickými testy) k největším objevům moderní medicíny. Choroby, které byly před sto lety rozsudkem smrti, jsou dnes díky antibiotikům jen drobnou nepříjemností.

Zvykli jsme si, že na bakteriální infekce už se zkrátka běžně neumírá. Jenže to dnes zase pomalu přestává platit.

Během druhé poloviny 20. století se antibiotika rozšířila do celého světa. Jde o relativně levnou a efektivní léčbu, na kterou si pacienti rychle zvykli. A to je součást problému.

Výzkumy ukazují, že antibiotika jsou často předepisována i tam, kde nejsou nutná, nebo dokonce tam, kde fungovat nemohou.

Důvodem může být třeba to, že lékař předepíše antibiotika, protože se pacient chce co nejrychleji vrátit do práce, protože mu chce dát pocit, že dostal něco účinného, nebo zkrátka proto, že zatím neví, zda je nemoc způsobena bakterií, či virem.

Problém je, že bakterie si mohou vybudovat odolnost (tzv. rezistenci) vůči antibiotikům, se kterými se setkají. Tato rezistence pak bakteriím umožní lépe se šířit, což znamená, že rezistentní bakterie přežijí lépe než ty, které antibiotika dokážou zneškodnit. Není těžké dovodit, kam taková situace vede: antibiotika postupně ztrácejí účinnost.

Nadužívání antibiotik je známý, dlouhodobě kritizovaný problém (na ilustračním snímku protest v Berlíně)

Dalším problémem je používání antibiotik v zemědělství, například pro urychlení růstu kuřat, prasat nebo krav (regulováno jen v některých státech, včetně EU). Tato „růstová“ antibiotika jsou v principu shodná s těmi pro člověka, a rovněž tedy přispívají k tomu, že si na ně bakterie „zvyknou“ a jsou proti nim odolné.

„Čím více a často zbytečně a nevhodně jsou antibiotika používána, tím rychleji rezistence vzniká a šíří se,“ zdůrazňuje primář Ústavu lékařské mikrobiologie Otakar Nyč (2. LF UK a FN Motol v Praze). Důsledkem je podle něj obtížná léčitelnost některých infekcí a infekčních komplikací, zvýšené náklady na léčbu a třeba i prodloužení hospitalizace.

Rezistencí bakterií jsou ohroženi zejména pacienti se sníženou imunitou.

„Do budoucna to pak může znamenat nárůst počtu neléčitelných infekcí a s tím spojené mortality a omezení některých špičkových oborů jako transplantační medicína, intenzivní medicína, hematoonkologie apod.

, kde jsou pacienti ve vysokém riziku infekčních komplikací, protože jejich léčba je spojena s kratším nebo delším snížením imunity a tím jsou vystaveni vyššímu riziku tzv., oportunních infekcí,“ varuje Nyč.

Krasnjarsk lékařský portál Krasgmu.net – Diety 2020

Handshake je nejstarší komunikativní způsob, jak projevit přívětivost. Nejen muži, ale ženy po celé Evropě používají tuto tradici pozdravu, a to jak ve vztahu k přátelům a přátelům, tak vůči cizincům. Zatím, podle Světové zdravotnické organizace, jsou přenášeny třes rukou a osmdesát procent všech existujících infekčních chorob.

Střevní infekce. Téměř všechny infekce gastrointestinálního traktu jsou volány lékaři ‚nemocí špinavých rukou‘. V tomto případě může pacient přísně dodržovat hygienické postupy, ale zároveň být přátelský jednotlivec nebo osoba odpovědná, jsou neustále v kontaktu s velkým počtem lidí.

Na rukou obyčejné osoby žije množství bakterií; dostanou se tam po cestě v metru, během cesty do obchodu, do jakékoliv veřejné instituce nebo jen na toaletu. Jen málo lidí si umýt ruce mýdlem několikrát denně.

Jednou důležitou schůzku, nebo například na firemní večírek, a to iv jedné osoby obdrží handshake na ruce salmonely, E.coli, agenty úplavice a dalších bakterií. A jestliže mezi jeho okolím budou lidé oslabeni dokonce i obyčejnými nachlazeními, pak se všechny tyto bakterie na dlaních jen rojou.

Přesto nestačí, aby zdravý člověk dostal ze své kůže chorobu. Pro nástup zánětlivého procesu musí patogeny střevních infekcí vstoupit do úst.

A protože často po potřesení rukou začnou rauty, obchodní obědy, večírky, kloubů a kouřové přestávky právě v takových chvílích jsou bakterie v ústní dutině, kde se začínají aktivně množit. V případě oslabení imunity se výskyt střevní infekce vyskytuje s velkou pravděpodobností.

Viry. Vědecké specialisty státní Cardiffské univerzity provedly průzkum mezi tisíci Britů a snažili se pochopit jejich postoj k jejich vlastnímu zdraví. Více než polovina respondentů uvedla, že když komunikují s nemocnou, nebudou ho políbit a dokonce se k němu blíže přiblížit.

A pokud pochopí, že přítel je nemocný chřipkou nebo ARVI, osmdesát procent respondentů uvedlo, že by s ním radši potřásli ruce. Mezitím šířením virové infekce akutní dýchací cestou přátelským polibkem je to mýtus.

Vědečtí odborníci z Cardiffské univerzity trvají na tom, že nejúčinnějším způsobem, jak infikovat ARVI, je podání rukou. Vysvětlují tuto skutečnost skutečností, že přenos viru není tvořen slinami, ale hlenem.

Chráněná nemocná osoba se dotýká nosu, očí, kýchá v dlani nebo zakrývá ústa a částice hlenu zůstávají na rukou a prstech. Když se tedy potřásnou rukama, snadno padnou do dlaně zdravého respondenta, který se pak dotýká jeho tváře, očí, rtů a vnáší virus do sliznic.

Podobně se tvoří infekce lidským papilomavirem nebo bradavice – bradavice. Žijí na prstech a dlaních pacienta, ai když nelze spustit jejich rozjezd, jsou nepostřehnutelné výrůstky na kůži. Když se virus snadno přenáší handshake zdravého člověka a on také omylem dotkl své sliznice, pak ji vloží do těla. No, pak bradavice začnou růst na nejvíce postižených oblastech kůže.

Dermatitida. Infekční dermatitida – fenomén velmi běžný v moderním světě. Podle výzkumníků z Univerzity Aberystwyth ve Walesu, a to i v důsledku krátké a snadno handshake s pacientem tyto patogeny jako kandidóza a streptokoky se objeví okamžitě na kůži zdravé.

A i když po podání ruky lidské ruce byly vystaveny zacházení s teplou vodou, ale žádné mýdlo je stále riziko infekce houbovými chorobami, svrab a impetigo – povrchní pustulózní pyodermie. Léčba těchto tří infekcí je velmi komplikovaná a může trvat několik měsíců.

To je důvod, proč britští odborníci ve své studii navrhuje muži absolutně odmítá potřást rukou, nahrazovat je s pat na rameno, a ženy – napodobovat polibek.

Takové komunikační cesty mohou v mnoha ohledech zpomalovat masový přenos infekcí a chránit zdraví, dosud ne infikovanou osobou.

Pak je možné zachytit ruku

Každý týden vyhledává ‚Yugopolis‘ lidi, kteří odpovídají na otázky, které rozumí.

– Naše tělo není sterilní. V každé dospělé osobě a na kůži žije několik kilogramů zárodků. Pomáhají nám strávit potraviny, stimulovat imunitu, pomáhat při vývoji některých vitaminů a tak dále.

Jedná se o podmíněně patogenní mikroorganismy, které za normálních podmínek nezpůsobují onemocnění. Ale s poklesem imunitního systému těla se mohou hromadit ve velkém množství a způsobit neinfekční zánětlivé onemocnění.

Pro nás jsou patogenní mikroby, které žijí ve vzduchu, ve vodě, v půdě, která za určitých podmínek vstupují do našeho těla, včetně špinavých rukou, nebezpečné.

Ruce – náš hlavní ‚nástroj‘, takže mohou najít nějaké mikroorganismy. Je zřejmé, že před každým podáním rukou nebo po každém podání rukou nebudete umyt ruku, takže existuje riziko přenosu množství infekcí, pokud se člověk dotkne ústa, bude jí ruce, kousne si nehty a olízne prsty.

Nejčastěji přes špinavé ruce mohou být infikovány žádnými střevních infekcí, jako je salmonelóza, břišní tyfus, úplavice, virové hepatitidy A. Z „exotických“ chorob lze vyzvednout i antrax, ale pouze v případě, že osoba, například, zmasakroval kostru infikovaného zvířete a během procesu se dotkl jeho rtů, nebo si důkladně neumýval ruce po.

Přes špinavé ruce se můžete dostat na infekci některými formami chřipky, například když nemocný člověk kýchá do dlaně a pak ji třese rukou.

K tomu, aby se stal nemocným, musí do těla vstoupit dostatečný počet patogenních mikrobů. Proto se lékaři nenechávají opakovat: umyjte si ruce před jídlem a kdykoli přijdete z ulice.

Normální mýdlo pomůže co nejvíce chránit před škodlivými mikroorganismy.

Ale antibakteriální je lepší nepoužívat – nedávné studie ukázaly, že přínos takového mýdla je méně než bylo uvedeno – spolu s ‚špatnými‘ mikroby, které nám myje a jsou užitečné pro nás.

Jaké jsou onemocnění podávány prostřednictvím handshake?

• Prostřednictvím přenosu rukou se mohou infekční nemoci přenášet především: dermatologické nemoci (staphylo-streptoderma); infekce s fekálně-orální cestou přenosu, za předpokladu, že oba nebudou umývat ruce; houbové infekce; svrab; Vše závisí na celkové reaktivitě těla a celistvosti kůže.
• V naší době ztratila handshake svůj původní historický význam.
• Falešný projev přátelské povahy někdy končí v zrádné ‚raně‘ (to znamená, výstřel, pero v boku atd.),
• A pokud se téma, pak přes ‚bisobid‘ projev přátelství přenáší naprosto VŠECH!
• Bakterie, špína, patogenní viry, AIDS, kožní onemocnění a dokonce i infekce, které se dostávají do těla rukou, pak do krve, mohou ovlivnit práci vnitřních orgánů.

Nedoporučuje se ruce dotýkat očí a sliznic. to je zdraví škodlivé.

Například po rozhovoru s infikovaným člověkem, pak v blízkém kontaktu můžete infikovat své blízké.

Pak je možné zachytit ruku

Handshake je nejstarší komunikativní způsob, jak projevit přívětivost. Nejen muži, ale ženy v celé Evropě používat tento uvítací tradici, a to jak ve vztahu k přátelům a známým, stejně jako cizinci. Zatím, podle Světové zdravotnické organizace, jsou přenášeny třes rukou a osmdesát procent všech existujících infekčních chorob.

Střevní infekce

Téměř všechny infekce gastrointestinálního traktu jsou volány lékaři ‚nemocí špinavých rukou‘. V tomto případě může pacient přísně dodržovat hygienické postupy, ale zároveň být přátelský jednotlivec nebo osoba odpovědná, jsou neustále v kontaktu s velkým počtem lidí.

Na rukou obyčejné osoby žije množství bakterií; dostanou se tam po cestě v metru, během cesty do obchodu, do jakékoliv veřejné instituce nebo jen na toaletu. Jen málo lidí si umýt ruce mýdlem několikrát denně.

Jednou důležitou schůzku, nebo například na firemní večírek, a to iv jedné osoby obdrží handshake na ruce salmonely, E.coli, agenty úplavice a dalších bakterií. A jestliže mezi jeho okolím budou lidé oslabeni dokonce i obyčejnými nachlazeními, pak se všechny tyto bakterie na dlaních jen rojou.

Nicméně nestačí, aby zdravý člověk dostal ze své kůže chorobu. Pro nástup zánětlivého procesu musí patogeny střevních infekcí vstoupit do úst.

A protože často po potřesení rukou začnou rauty, obchodní obědy, večírky, kloubů a kouřové přestávky právě v takových chvílích jsou bakterie v ústní dutině, kde se začínají aktivně množit. V případě oslabení imunity se výskyt střevní infekce vyskytuje s velkou pravděpodobností.

Viry

Vědci ze státní univerzity v Cardiffu provedli průzkum mezi tisíci Britů a snažili se pochopit jejich postoj k vlastnímu zdraví. Více než polovina respondentů uvedla, že když komunikují s nemocnou, nebudou ho políbit a dokonce se k němu blíže přiblížit.

A pokud chápou, že známý je nemocný chřipkou nebo ARVI, osmdesát procent respondentů uvedlo, že by raději s ním potřásli ruce. Mezitím šířením virové infekce akutní dýchací cestou přátelským polibkem je to mýtus. Vědci z Cardiffské univerzity trvají na tom, že nejúčinnější způsob, jak infikovat ARVI, je to handshake.

Vysvětlují tuto skutečnost skutečností, že přenos viru se nevyskytuje skrze sliny, ale prostřednictvím hlenu. Chráněná nemocná osoba se dotýká nosu, očí, kýchá v dlani nebo zakrývá ústa a částice hlenu zůstávají na rukou a prstech.

Když se tedy potřásnou rukama, snadno padnou do dlaně zdravého respondenta, který se pak dotýká jeho tváře, očí, rtů a vnáší virus do sliznic.

Podobně infekce s lidským papilomavirem nebo u běžných lidí – bradavice. Žijí na prstech a dlaních pacienta, ai když nelze spustit jejich rozjezd, jsou nepostřehnutelné výrůstky na kůži. Když se virus snadno přenáší handshake zdravého člověka a on také omylem dotkl své sliznice, pak ji vloží do těla. No, pak bradavice začnou růst na nejvíce postižených oblastech kůže.

Dermatitida

Infekční dermatitida – fenomén velmi běžný v moderním světě. Podle výzkumníků z univerzity v Aberystwyth ve Walesu, a to i v případě krátké a snadno handshake s pacientem tyto patogeny jako kandidóza a streptokoky se objeví okamžitě na kůži zdravé.

A i když po podání ruky lidské ruce byly vystaveny zacházení s teplou vodou, ale žádné mýdlo je stále riziko infekce houbovými chorobami, svrab a impetigo – povrchní pustulózní pyodermie. Léčba těchto tří infekcí je velmi komplikovaná a může trvat několik měsíců.

To je důvod, proč britští vědci v jejich výzkumu vyplývá, muži absolutně odmítá potřást rukou, nahrazovat je s pat na rameno, a ženy – napodobovat polibek.

Takové komunikační cesty mohou v mnoha ohledech zpomalovat masový přenos infekcí a chránit zdraví, dosud ne infikovanou osobou.

Pak je možné zachytit ruku

Pak je možné zachytit ruku. Nevím, jak se to týká nosů a jazyků, ale je docela možné, že brzy změníme obvyklé podání rukou na něco hygienického a ne tak zastaralého. A není divu, že toto gesto se vyvinulo z jeho samotného vzhledu.

Revoluce v léčbě nemocí? Vědci vyvinuli nový druh antibiotik, ničí i odolné bakterie

Vědci novou sloučeninu vyzkoušeli na myších. Její výsledky jsou ale více než slibné.

San Francisco – Už řadu let bojují lékaři s nemocemi, jako jsou meningitida, pneumonie nebo smrtící průjem, které vzdorovitě odolávají dostupným antibiotikům. Bakterie, jež je způsobují, jsou vůči lékům mimořádně odolné.

Mají dvojitou buněčnou stěnu a vnější membránu. Mnoho současných antibiotik přitom funguje právě tak, že se snaží buněčnou stěnu oslabit nebo zabraňují tvorbě určitých proteinů, a tím bakterie zabíjí.

Doktoři se proto v těchto případech dosud uchylovali k nejrůznějším kombinacím už existujících medikamentů. Bojují ale s tím, že i u bakterií, které dosud tak odolné nebyly, resistence postupem času roste a podávané léky proti nim ztrácejí účinnost.

Vědci ale nyní přišli s novinkou – léčivem, které používá zcela jinou ‚taktiku‘, informuje server Sciencenews.org. Vytvořili sloučeninu, jež je schopná odolnou membránu bakterií narušit, a s onemocněními tak bojuje mnohem účinněji. V budoucnu by lékaři mohli zachránit mnoho životů.

‚Jsme opravdu nadšeni,‘ cituje server Sciencemag.org kalifornského revolučního biologa Petera Smithe z biotechnologické společnosti Genenteh, který za objevem stojí.

Sloučenina zatím neopustila testování v laboratořích a vědci ji dosud ozkoušeli  jenom na myších. Její výsledky jsou ale více než slibné.

500krát účinnější

Peter Smith se se svým výzkumným týmem zaměřil na přírodní sloučeniny arylomyciny, které dokážou membránou proniknout, a chemicky je modifikovali tak, aby se dokázaly navázat na enzym ve vnitřní membráně, jenž bakteriím pomáhá vylučovat proteiny. Ty se pak hromadí uvnitř, dokud membrána ‚nevybuchne‘ a celou buňku tak nezabije.

Uměle vytvořená molekula byla nejméně 500krát účinnější než původní přírodní varianta, zejména proti gramnegativním bakteriím způsobujícím infekce i u lidí. Poradila si s velice odolnými bakteriálními kmeny, které dosud úspěšně odrazily už více než tucet druhů antibiotik.

Vědci nicméně varují, že cesta k možnému budoucímu využití v medicíně vede skrze další rozsáhlé testování.

Aby mohlo být nové antibiotikum schváleno, musí také prokázat, že není pro lidský organismus příliš toxické. ‚Tolerance k nežádoucím účinkům je u antibiotik velmi nízká, není to jako v onkologii,‘ upozornil například biochemik Paul Hergenrother z Univerzity v Illinois. ‚Je to opravdu krásný příběh, ale výzvou bude, aby se jim podařilo dorazit až na konec cesty, což není snadné.‘

I pokud se nová antibiotika nakonec dostanou k široké veřejnosti, nejde o stálé řešení. Je pravděpodobné, že pokud začnou být široce využívána jako ta dnešní, bakterie si na ně postupem času rovněž vypěstují určitou odolnost.

Věk antibiotik končí. Budeme opět umírat na infekce?

Nebezpečnými se znovu stanou i tak banální operace, jako odstranění slepého střeva.

Už roky nás lékaři varují, abychom to s užíváním antibiotik nepřeháněli. Poslechla je však jen menšina lidí, antibiotika se stále předepisují na chřipku i rýmu. Jenže příroda nepočká, až se člověk rozhoupá.

Bakterie získávají proti antibiotikům hrozivou rychlostí odolnost. Co by se stalo, kdyby přestala působit? Na to se neptají nějací panice propadající šílenci, ale prestižní instituce.

Například britský institut Lancet už vloni zcela vážně položil otázku, jak by vypadal svět bez antibiotik: 

Co se stane, až antibiotika přestanou působit:

• Bude to prakticky znamenat konec transplantací. Příjemci orgánů by museli brát po zbytek života imunosupresní léky, aby jejich tělo cizí orgán neodmítalo. Bez pomoci antibiotik by imunní systém nebyl schopný bojovat s život ohrožujícími infekcemi.
• Nebezpečnými se znovu stanou i tak banální operace, jako odstranění slepého střeva. Pacienti dnes po operacích dostávají standardně antibiotika, aby se do těla nerozšířily bakterie schopné způsobit infekci.
• Vrátí se zápal plic. Dříve to byla masová záležitost, zejména mezi staršími lidmi, ale i u dětí. Zatímco dříve to byla nejčastější příčina smrti, dnes ji nahradily jiné, například rakovina. Na druhou stranu zápal plic byl příčinou tzv. milosrdné smrti, kdy lidé umírali ve spánku – dnešní trápení na onkologiích je výrazně horší způsob úmrtí…
• Sexuálně přenosné nemoci by začaly zase zabíjet. Špatně by se léčila například kapavka, už v současnosti se setkáváme s mnoha odolnými kmeny této choroby. Ty způsobují neplodnost, pánevní zánětlivá onemocnění a další komplikace.
• Tuberkulóza by byla nevyléčitelná. Nemoc, která děsila 19. století, by se vrátila s plnou parádou. Už nyní existuje kmen XDR, který je proti lékům extrémně odolný a léčí se třeba půl roku. 

Kde se vzala antibiotika

Antibiotika lidstvo doprovází několik tisíc let. Už staří Egypťané používali léčivé plísně, v Číně se zase k léčbě infekcí používaly obklady z plesnivého sojového mléka. Ale teprve 20. století umožnilo jejich masové využívání. Za otce antibiotik se pokládá Alexander Fleming, který díky objevu, že plísně rodu štětičkovec ničí některé bakterie, stvořil Penicilin. 

Použití antibiotik vedlo ve 20.století k vymizení řady chorob, či alespoň k výraznému snížení jejich nebezpečnosti. Dnes známe více než 6000 látek s antibiotickým účinkem, zdaleka všechny ale zatím pro lékařské účely nevyužíváme. Podle britského mikrobiologa Tima Walshe může trvat jen několik lidských generací, než se bakterie přizpůsobí všem používaným antibiotikům.

 Kde je problém?

Aby bakterie nezískaly odolnost proti antibiotikům, je třeba, aby bylo při léčbě zničeno téměř 100 procent těchto infikujících organismů.

Stačí, aby přežila jen malá část schopná reprodukce, a ta si pak začne vyvíjet odolnost proti použité protilátce. Chyba je v tom, že spousta lidí antibiotika nedobírá.

Typická pohodlnost a lehkomyslnost, kdy si léčený řekne, „o co jde,“ nás může stát opravdu hodně…

Antibiotika jsou v současné době nadužívaná nejen lidmi ale také u hospodářských zvířat. „Skoro polovina antibiotik v Evropě je předepisována k použití u zvířat.

Není se co divit, že takové nadužívání antimikrobiálních látek (tedy antibiotik), které je obecně považováno za rizikový faktor pro vznik rezistence, se stává rostoucím problémem a znamená vážné riziko pro chov hospodářských zvířat.

Kromě toho nejsou antibiotika u zvířat používána pouze pro léčbu, ale také pro prevenci chorob a pro podporu růstu,“ tvrdí se ve zprávě Evropské unie z letošního dubna.

Antibiotická rezistence u zvířat ale není problémem pouze pro chov zvířat. Ovlivňuje i lidi. Může se přenášet i z lidí na zvířata a ze zvířat na lidi.

Zbytky antibiotik lze najít i v potravinách živočišného původu, což může přispět k resistenci vůči antibiotikům u těch, kteří tyto potraviny jí.

Zdrojem odolnosti antibiotik však mohou být i domácí mazlíčci, když u nich dochází k neregistrovanému podávání antimikrobiálních léčiv určených pro lidi.

Situace je dramatická

Britský deník Independent napsal na začátku letošního listopadu, že v Evropě ročně na rezistentní bakterie zemře asi 25 000 lidí, především v zemích, kde se antibiotika používají neuváženě často (Řecko, Maďarsko, Bulharsko).

Stále častěji se objevují odolné superbakterie, se kterými si většina klasických antibiotik není schopná poradit. Problém je také v tom, že přestože nové látky proti odolným superbakteriím vznikají, je jejich vývoj velmi drahý.

Co se dá dělat?

Sice by se mohlo zdát, že tato bitva je prohraná, ale naštěstí tomu tak není. Prvním krokem k tomu, abychom zabránili stavu, kdy nám nezbude žádná účinná antimikrobiální léčba, a abychom si zároveň nadále zachovali antibiotika jako účinný nástroj v boji proti nemocem u zvířat i u lidí, je snížení jejich spotřeby.

Protože soukromé společnosti na antibiotika nechtějí vynakládat finance, konečně se do tohoto boje rozhodla vstoupit i EU. V dubnu letošního roku se rozhodla, že bude investovat do výzkumu živočišné výroby bez antibiotik a také do větších kontrol, jestli se antibiotika nezneužívají.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Britské listy

Zneužívání antibiotik v  intenzívním zemědělství a příliš časté předpisování antibiotik lékaři pacientům je velkou hrozbou veřejnému zdraví.

Mohlo by to zlikvidovat schopnost moderního lékařství zvládat smrtelné nemoci jako je tuberkulóza a meningitida, varoval v minulých dnech parlamentní výbor pro vědu a technologii britské Horní sněmovny.

Výbor uvádí v ostře kritické zprávě, že hrozí skutečné nebezpečí, že se svět vrátí do éry, kdy nebyla známa antibiotika a mnohé nynější medicínou zvládnutelné choroby budou znovu nevyléčitelné.

Zpráva konstatuje, že už nyní se vyskytují v britských nemocnicích tzv. ‚superbakterie‘, které si vyvinuly odolnost vůči antibiotikům, používaným proti nim jako lék poslední možnosti.

Tyto superbakterie získaly tuto odolnost, protože se před dvaceti lety používala v zemědělství obdobná antibiotika na podporu růstu intenzívně chovaných kuřat, krocannů, prasat, ovcí a dobytka.

Tyto bakterie jsou nyní už ‚téměř nevyléčitelné‘.

Vědecký výzkum dokazuje, že bakterie, žijící ve zvířatech, jimž jsou podávána antibiotika, si vyvinou odolnost. Tyto bakterie pak pronikají volně do životního prostředí, nakazí zemědělce a od nich zbytek populace.

Podobně, jako tomu bylo v případě nemoci šílených krav, britský parlamentní výbor byl informován, že opakovaná varování byla ignorována v zájmu zemědělců a farmaceutických společností.

Vážné problémy existují také v britském zdravotnictví, kde lékaři běžně předepisují antibiotika ve dvaceti až padesáti procentech případů, kdy jich není vůbec zapotřebí.

Zpráva britského parlamentu doporučuje, aby byli lékaři podrobeni rozsáhlému školení v této věci.

Zároveň by měla vláda zahájit informační kampaň, zaměřenou na mladé matky, které vyvíjejí tlak na lékaře, aby předepisovaly zbytečné léky.

Lord Soulsby, předseda britského parlamentního výboru uvedl: ‚Naše šetření této záležitosti bylo nesmírně alarmující. Zneužívání antibiotik nyní hrozí, že zcela zlikviduje všechny úspěchy, které lidstvo s antibiotiky zaznamenalo při léčení chorob.

Největší hrozbou by však byla nečinnost od ministrů a lékařů, veterinární služby a zemědělského sektoru a veřejnosti. Je nutno zahájit naléhavé kroky nyní, pokud se nemá svět vrátit do éry nevyléčitelných chorob, než byla objevena antibiotika.‘

Žádná nová třída antibiotik nevznikla už dvacet let a vyhlídky pro budoucnost nejsou dobré. I kdyby bylo něco vynalezeno dnes, trvalo by to nejméně deset let, než by to přišlo na trh.

Světová zdravotnická organizace varuje před nebezpečím globální epidemie tuberkulózy. Proto je mimochodem velmi důležité, aby neexistovali bezdomovci, mezi nimiž se často šíří tuberkulóza nekontrolovaně a pak postihuje i ostatní obyvatelstvo.

Typy tuberkulózy, které odolávají antibiotikům, roznášejí po světě cestující letadly. Vyskytly se také už i případy malárie, meningitidy, gonorrhei, tyfu a zápalu plic, které jsou odolné antibiotikům, a tak v podstatě nevyléčitelné.

Jan Čulík

Toto vyšlo v Britských listech 30.9.1997:

MMMMMinulý týden vydala v Británii organizace Doctor – Patient Partnership (Partnerství mezi lékaři a pacienty) před nadcházejícím chřipkovým obdobím prohlášení, určené veřejnosti. Tato organizace, kterou společně vytvořily British Medical Association (Asociace britských lékařů) a Patients' Association (Asociace pacientů) dostala od britské vlády tři milióny liber na to,aby rozšířila ve veřejnosti tuto lékařskou informaci: Nechoďte k lékaři, máte-li chřipku. Lékaři v České republice by měli říkat veřejnosti totéž.Co to má znamenat? Že nemáme chodit k doktorovi, máme-li chřipku? Cožpak ti Britové zešíleli? Ne, je to logické. Víte, moderní lékařství je vůči chřipce bezmocné. Neexistuje proti ní žádný lék. Chřipku působí viry, a antibiotika proti virům nic nezmohou. Jediné, co vám doktor může doporučit, je, abyste si vzali pár prášku proti bolesti a léky na uvolnění dýchacích cest a zůstali v posteli, dokud se neuzdravíte. Bohužel se nic jiného nedá dělat.Jdete-li s chřipkou k lékaři, jednoduše je to plýtváním lékařova i pacientova času. Lékař má důležitější věci na práci, než aby se zabýval chřipkou. Pro pacienta by bylo daleko rozumnější, kdyby zůstal v posteli, než aby se vydával zimními ulicemi na cestu k doktorovi. Takže radí britské Partnerství mezi lékaři a pacienty, abyste zůstali doma, máte-li chřipku. Toto řešení šetří čas, peníze i energii všem zúčastněným i  státnímu zdravotnictví.Samozřejmě, okamžitě jsem si vzpomněl na léta strávená v České republice. Známe všichni velmi dobře, co se děje v ČR, když dostanete chřipku: jdete k lékaři, čekáte tam hodinu nebo déle v čekárně s dalšími pacienty, kteří mají chřipku,, lékař vás vyšetří, zjistí, že máte chřipku (to je ale překvapení), orazítkuje pro vás různé papíry a vy jdete domů a padnete do postele a probudíte se až odpoledne. Za pár dní musíte jít k lékaři znovu, aby vám mohl sdělit něco jiného, co už stejně víte – že už vás chřipka přešla. Tyto hodiny času jsou vynaloženy zbytečně – jejich účelem jsou jen dvě věci.Zaprvé, dostanete předpis na různé léky. Ty léky, které zmírňují příznaky chřipky, (kapky proti kašli, acylpyrin, atd.) byste si však mohli koupit v lékárně i bez předpisu. Často ale lékař předepíše antibiotika a pacient je poslušně začne užívat. To nemá naprosto žádný smysl, protože antibiotika nemají žádný vliv na viry, které způsobují chřipku. Přitom opakované předepisování antibiotik je hrozbou zdraví veřejnosti, protože pod neustálým selektivním tlakem od antibiotik si jsou bakterie (nikoliv viry) schopny časem vyvinout proti antibiotikům odolnost.Je to šokující. Vím o stovkách dětí, kterým jsou pravidelně předepisována antibiotika jednou nebo dvakrát do roka. Jejich rodiče, kteří lékařům věří, poslušně plní tento zbytečný a vlastně škodlivý úkol. Vyrostl jsem ve Spojených státech a jako dítě mi lékaři nikdy ani jednou nepředepsali antibiotika, i když jsem přirozeně jako každý měl jednou až dvakrát do roka chřipku.Proč tedy předepisují čeští lékaři pacientům proti chřipce antibiotika? Ptal jsem se na to několika českých lékařů. Přiznali, že samozřejmě vědí velmi dobře, že antibiotika proti virům nic nezmohou. Konec konců mají vynikající vědecké vzdělání a znají vědecká fakta. Bohužel to není otázkou vědy, ale otázkou kultury.Kdyby lékař pacientovi odmítl předepsat antibiotika proti chřipce, svěřili se mi tito lékaři, pacient by si pravděpodobně šel pro léky, které od doktora očekává, jinam. Rozšířily by se informace, že lékař X dává míň léků a jeho pověst by utrpěla a přišel by o další pacienty. Český postoj vůči medicíně je ten, že člověk má jít k doktorovi, dostat od něho léky a vyléčit se. Každý lékař, který by pacientovi poradil něco jiného, by byl podezřelý. Druhý papír, s nímž opouští pacient ordinaci, je samozřejmě neschopenka, která pacienta uvolňuje na několik dní z práce. Neschopenka je zjevně důležitější než antibiotika. Je jasné, že kdyby se měl v ČR změnit systém zacházení s chřipkou, musely by se změnit i tyto byrokratické procedury. Rád bych doporučil systém, který funguje v Americe relativně dobře. Každý zaměstnanec má tam kromě dovolené právo na určitý pevný počet nemocnských dnů. Když jsem například pracoval v americké státní službě, bylo to pět nemocenských dnů ročně.Funguje to takto: když onemocním, zatelefonuju šéfovi a řeknu mu, že jsem nemocen a nepřijdu do práce.Dostanu za ten den plat, ale mohu to udělat jen po pět dní v roce. Mám-li chřipku, vyberu si tři nebo čtyři tyto placené nemocenské dny. Dostanu-li ji znovu, využiji zbylých nemocenských dnů a k tomu si vezmu jeden nebo dva dny neplacené dovolené. Na druhé straně, pokud už ten rok chřipku podruhé nedostanu, nevyužité nemocenské dny se promění ve finanční prémii. Každý nemocenský den má hodnotu dodatečného platu za jeden den. Takže existuje finanční pobídka, aby člověk nepředstíral, že je nemocný.Samozřejmě, lidi se probudí někdy ráno s kocovinou a telefonují do práce, že jsou nemocni, ale takové osoby se vlastně jen připravují o svůj plat, protože prémie na konci roku bude nižší a nebudou mít nemocenské dny tehdy, kdy je budou potřebovat. Také je důležité si uvědomit, že s dlouhodobým onemocněním se zachází úplně jinak a nevyužívají se pro ně nemocenské dny. Systém amerického zdravotnictví (nebo spíše jeho neexistence) nelze s dobrým svědomím doporučovat, ale ustanovení nemocenských dnů, které používají mnohé americké podniky, funguje dost dobře.V žádném případě nejsou nutně všechna západoevropská či americká řešení vhodná pro Českou republiku.V případě léčení chřipky bychom se však měli zamyslet nad doporučením britského Partnerství mezi lékaři a pacienty, protože je rozumné. Česká vláda a pojišťovny by měly vytvořit jednodušší systém, jak si poradit s tímto prostým problémem. Ušetřilo by to lékařům čas, pacientům energii, a všem lidem peníze a papírování.Máte-li chřipku, měli byste zůstat doma, pít hodně tekutin a brát léky, které zmírňují její příznaky a které dostanete volně ke koupi v lékárně. Ať dělá váš lékař důležitější a užitečnější věci. Doufám, že se brzo uzdravíte.

Antibiotická rezistence

Antibiotická rezistence je odolnost infikujících organismů vůči antibiotikům. Vyskytuje se přirozeně[1] a může být šířena cestováním[2] s největším rizikem z Indie,[3] kde rozšiřování napomáhá špatná hygiena.[4] Zlepšení čistoty je doporučováno jako strategie k boji s rezistencí.[5] Rezistence je také jedním z vedlejších efektů chybného (nad)užívání antibiotik a dezinfekce.

[6] Principem vzniku je podobná vývoji pesticidové rezistence u škůdců (například hmyzu). Přirozená rezistence se vztahuje na bakteriální druhy, které jsou mimo spektrum působení antibiotika, tj. nenesou zásahové struktury příslušné antimikrobiální látky. Získaná (sekundární) rezistence je následkem evoluce bakteriálního genomu a selekčního tlaku prostředí.

Získaná rezistence vzniká buď jako důsledek mutací genu na bakteriálním chromozomu, nebo získáním genu od jiné bakterie (rezistentní na danou antimikrobiální látku). Antibiotickou rezistenci ovšem lze získat i bez expozice antibiotikům.[7] Superbakterie například obsahují enzym New Delhi metalo-beta-laktamáza, rozšířeným z Indie, který se však vyskytuje i na odlehlých místech v přírodě.

[8] Může se tam přenést vzduchem.[9]

Evoluční předpoklady

Evoluční teorie genetické selekce vyžaduje, aby téměř 100% infikujících organismů bylo zničeno pro prevenci genetické selekce na rezistenci.

Přežije-li malá část populace bakterií léčbu a může-li se reprodukovat, průměrná susceptibilita (citlivost) nové populace na ničící sloučeninu bude mnohem menší než u původní populace, protože nová populace vyrostla z nemnohých organismů, které vydržely původní léčbu.

Toto přežití je výsledkem dědičné rezistence na sloučeninu, která byla v původní populaci řídká, ale v novém potomstvu zcela selektovaném z těchto původně málo rezistentních organismů je mnohem častější. Jsou však rozdíly mezi způsoby chemické či fyzikální dezinfekce.[10] Evoluce rezistence může být velmi rychlá.[11]

Vývoj rezistence na antibiotika ve světě

Geny rezistence jsou velmi staré.[12] Například bakterie rezistentní na penicilin existovaly již před jeho užíváním.[13] Mnohočetná léková rezistence je také stará.[14]

Antibiotická rezistence se stala vážným problémem v rozvojových i vyspělých zemích. V roce 1984 polovině lidí v USA způsobil aktivní tuberkulózu kmen, který byl rezistentní na alespoň jedno antibiotikum. Způsobuje to zvýšené podávání antibiotik v nemocnicích i u praktických lékařů,[15] ale i nedokončená léčba antibiotiky.

[16] Rozšiřování rezistentních bakterií pak napomáhají i sami pacienti.[17] V některých zařízeních jako nemocnice a střediska pro děti je míra antibiotické rezistence natolik vysoká, že obyčejná levná antibiotika jsou prakticky nepoužitelná pro léčbu častých infekcí.

[zdroj?] To vede k častějšímu použití nových a dražších sloučenin, což obratem vede k dalšímu zvýšení rezistence na tyto nové léky a k nekončící snaze vyvinout nové a odlišné antibiotické látky pro udržení předstihu před infekcemi.

Existují obavy, že věda nakonec ztratí tento předstih a některé bakteriálních infekce již nebude možné léčit. Nicméně jisté kombinace více antibiotik se zdají být účinné.[18]

Jedním z příkladů selekce je bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), která byla úspěšně léčena penicilinem v 40. a 50. létech 20. století.

V současnosti jsou téměř všechny její kmeny rezistentní na penicilin a mnoho je rezistentních na nafcilin, což nechává jen úzký výběr léků jako vancomycin pro účinnou léčbu.

Situaci zhoršuje fakt, že geny kódující antibiotickou rezistenci mohou být přenášeny mezi bakteriemi; to umožňuje bakteriím, které nikdy nebyly vystaveny působení antibiotik, získat rezistenci od těch, které ji mají.

Problém antibiotické rezistence se zhorší, když jsou antibiotika použita na léčbu nemocí, u kterých nemají žádný účinek, např. rýma nebo jiné virové nemoci a když jsou široce používána k prevenci a ne léčbě (např. v potravě pro zvířata), protože to vystaví rezistenční selekci více bakterií.

V zemědělství, hlavně v USA, se užívají antibiotika k růstu zvěře, což je v Evropě zakázáno.[19] WHO nabádá, aby se tato praxe opustila a nezhoršovalo to šíření rezistence.[20]

Mechanismy rezistence

U bakterií se vyvinuly různé mechanismy jak neutralizovat účinek antibiotik. Mezi nejrozšířenější patří enzymatická inaktivace, snížená permeabilita bakteriálních obalů, vylučování antibiotika z bakteriální buňky, modifikace nebo nahrazení cíle působení antibiotika.

Šíření antibiotické rezistence

Přenos genů způsobujících rezistenci se uskutečňuje mobilními částicemi jako jsou plazmidy, transpozony a integrony. Geny jsou předávány během dělení z buňky mateřské do buněk dceřiných, nebo také různými mechanizmy i do buněk bakterií různých druhů. Mechanizmy přenosu jsou transdukce, konjugace, transpozice a transformace.

Reference

1. ↑ https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/antibiotic-resistance – WHO: Antibiotic resistance
2. ↑ https://www.news-medical.net/health/Global-travel-and-antibiotic-resistance.aspx – Global travel and antibiotic resistance
3. ↑ https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/29959541 – Travel and the Spread of Drug-Resistant Bacteria.
4. ↑ http://wateraidindia.in/media_release/lack-access-water-sanitation-will-worsen-antibiotic-crisis-india-wateraid-warns/ Archivováno 23. 2. 2019 na Wayback Machine – Lack of access to water and sanitation will worsen antibiotic crisis in India, WaterAid warns
5. ↑ https://phys.org/news/2019-03-sewage-reveals-antimicrobial-resistance-worldwide.html – Sewage reveals levels of antimicrobial resistance worldwide
6. ↑ https://phys.org/news/2019-03-disinfectant-hospitals.html – Study warns of disinfectant use in hospitals
7. ↑ https://phys.org/news/2018-11-antibiotic-resistance-antibiotics.html – Antibiotic resistance without the antibiotics
8. ↑ https://phys.org/news/2019-01-superbug-gene-remote-earth.html – 'Superbug gene' found in one of the most remote places on Earth
9. ↑ https://phys.org/news/2019-03-bacteria-thousands-miles-air-globally.html – Bacteria may travel thousands of miles through the air globally
10. ↑ https://phys.org/news/2019-04-disinfectants-antibiotic-resistance-genes.html – Testing how well water disinfectants damage antibiotic resistance genes
11. ↑ http://www.osel.cz/8997-evoluce-na-dlani.html – Evoluce na dlani
12. ↑ https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5155152/ – A diverse intrinsic antibiotic resistome from a cave bacterium
13. ↑ https://web.archive.org/web/20120208025322/http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/mutations_07 – The Lederberg experiment
14. ↑ https://phys.org/news/2019-09-multidrug-resistance-thought.html – Multidrug resistance: Not as recent as we thought
15. ↑ https://medicalxpress.com/news/2017-04-false-antibiotic-resistance-problem-hospitals.html – It's false to believe that antibiotic resistance is only a problem in hospitals – GP surgeries are seeing it too
16. ↑ https://medicalxpress.com/news/2017-07-message-antibiotics-experts.html – Finish your antibiotics course? Maybe not, experts say
17. ↑ https://medicalxpress.com/news/2019-04-superbugs-hospital-patients.html – 'Superbugs' found on many hospital patients' hands and what they touch most often
18. ↑ https://phys.org/news/2018-09-antibiotic-combinations-surprisingly-effective-biologists.html – 8,000 new antibiotic combinations are surprisingly effective, biologists report
19. ↑ https://spotrebitele.dtest.cz/clanek-4297/usa-resi-mozny-zakaz-podavani-antibiotik-pro-rust-svalove-hmoty-dobytku – USA řeší možný zákaz podávání antibiotik pro růst svalové hmoty dobytku
20. ↑ https://www.who.int/news-room/detail/07-11-2017-stop-using-antibiotics-in-healthy-animals-to-prevent-the-spread-of-antibiotic-resistance – Stop using antibiotics in healthy animals to prevent the spread of antibiotic resistance

Externí odkazy

• Antibiotic Resistance, The Center For Disease Dynamics, Economics & Policy – mapy a časové řady vývoje antibiotické rezistence (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antibiotická_rezistence&oldid=17641632“