Suchý zápal plic (atypická pneumonie)

Zápal plic si většinou spojujeme s vysokými teplotami, neutuchajícím kašlem a celkovým vyčerpáním. Ale tomuto průběhu se zcela vymyká takzvaný „suchý“ nebo také „studený“ zápal plic.

Odborně se tento druh zánětu plic nazývá atypická pneumonie.

Jak již napovídá název, většinou nic nenasvědčuje tomu, že probíhá velmi závažné onemocnění, které se dá tedy snadno a bez povšimnutí přechodit a přivodit si tím velmi vážné komplikace.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie)

Studený zápal plic může připomínat obyčejnou rýmu

Studený zápal plic dostal svůj název podle toho, že v jeho projevech často chybí právě zvýšená teplota. Nebezpečný je zejména pro malé děti a seniory, potrápit však může každého. Od nakažení mohou uběhnout až tři týdny, než se objeví první příznaky. A ty se podobají spoustě jiných onemocnění.

Dlouhodobé pokašlávání

Myslet něj je potřeba, když dlouhodobě kašlete. Často tento nebezpečný zápal plic nepozná ani dětský lékař, který dlouhodbě léčí dítě pouze sirupem na kašel. A přestože rodiče jsou z toho již nervózní, z ordinace odcházejí bez patřičné léčby. Skončit to může až po propuknutí komplikací (například dušnost), které již většinou řeší hospitalizace v nemocnici.

Studený zápal plic

Diagnózu potvrdí množství vyšetření včetně rentgenu plic. Plíce jsou zastíněny, což může potvrdit i CT vyšetření. Léčba probíhá širokospektrými antibiotiky.

  • Suchý zápal plic často připomíná obyčejnou rýmu 
  • • bolest hlavy a krku
  • • kašel bez hlenu
  • • únava

Pokud tyto příznaky u vás přetrvávají dlouhodobě, nemá smysl kupovat si drahé přípravky proti kašli a dopovat se léky proti bolesti. Potřebujete vyšetření a odběr krve, ale často je nutný i rentgen či CT. Na rozdíl od rýmy, která přejde i bez léčby po týdnu. Postačí jen více odpočívat a zvýšit příjem tekutin.

Léčba

Studený zápal plic nepřejde sám od sebe. Lékař musí nejprve zjistit, co zápal plic vyvolalo.

Následně předepíše makrolidová nebo tetracyklinová antibiotika, tedy léky, které nejčastěji zabírají na infekce dýchacích cest. Tyto léky lékaři předepisují i přestože byl zápal plic vyvolaný viry.

Předchází tím nebezpečným komplikacím, ke kterým je náchylný, nemocí vyčerpaný organismus.Léčba musí trvat alespoň dva týdny.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie)Suchý zápal plic (atypická pneumonie)Suchý zápal plic (atypická pneumonie)Suchý zápal plic (atypická pneumonie)

Jak poznat zápal plic?

Zápal plic je závažné onemocnění, které může zanechat i dlouhodobé následky. Jde vlastně o souhrnný název pro široké spektrum zánětů plicní tkáně. Jeho příznaky jsou velmi úporné a při komplikacích nebezpečné.

Je vám mizerně, dráždí vás kašel, trápí vás horečka a jste velmi vyčerpaní. Výjimkou není ani bolest kloubů, zvracení a v nejhorších případech dušnost.

To vše vám dokáže způsobit vleklý zánět způsobený bakteriemi, viry i houbami, ale i chemikáliemi či neléčenou alergií.

Mnoho lidí se domnívá, že zápal plic jej postihne jen při nezaléčení chřipky či nachlazení. Většina z nich ale netuší, že původcem pneumonie může být vše, co ohrožuje citlivou sliznici plic, která zrovna neoplývá silnou obranyschopností.

Od bakterií, virů, plísní až po vdechnuté chemikálie, či žaludeční kyselinu, která se nedopatřením dostane vdechnutím do plic při zvracení.

Pneumonie se tedy šíří infekčně, ale každý z nás si ji i nedůsledností či nedopatřením může přivodit i sám.

  • Pneumonie je nejčastěji způsobena bakteriální infekcí, kde hlavními záškodníky bývají zpravidla Sterptococcus pneumoniae (streptokoky), Haemophilus influenzae (hemofily), Moraxella catarrhalis (moraxelly), Klebsiella pneumoniae (klebsielly). Dále méně časté, které se i obtížněji při diagnostice kultivují – chlamydie, mykoplazmata a legionelly. Záněty s těmito původci vznikají při oslabení organismu, kdy se bakterie zvládají šířit i do nejskrytějších částí plicní tkáně a dokáží způsobit invazivní akutní i chronický a vleklý zápal plic.
  • Až čtvrtina diagnostikovaných pneumonií je způsobena virovým původcem. Nejčastěji jsou to adenoviry, rhinoviry, koronaviry, virus influenzy i parainfluenzy, ale i známý Virus Herpes simplex.
  • Nejméně často za vznik zápalu plic mohou paraziti a plísně. U obou takto způsobených zápalů dvojnásob platí, že se organismus nezvládá bránit napadení při snížené imunitě. Tato onemocnění jsou většinou spojena s častým cestováním, s nižšími existenčními podmínkami nemocného, znečištěným životním prostředím a další zdravotní komplikací, která zápalu plic předcházela.
  • Mezi neinfekční pneumonie patří ty, které jsou primárně způsobeny vnějším faktorem. Ať už jde o alergeny, které dráždí sliznici a sekundárně podporují vznik zánětu, chemikálie, vysokou expozici cigaretovému kouři či znečištěným prostředím, vždy takové faktory mohou způsobit nehezký zánět. Podpoří je i dlouhodobý pobyt ve velké koncentraci lidí a nízké hygienické a sociální poměry nemocného.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie) Jak poznám zápal plic a jeho příznaky?

  • Typický zápal plic poznáme podle neustupující horečky, vlhkého kašle, při kterém vykašláváme hnisavý sekret. Při vážném průběhu zápalu slyšíme při běžném dýchání nemocného i sípání a pískot. Pro vážné formy je běžná dušnost a zrychlené dýchání, kdy nemocného zmáhají i běžné každodenní činnosti a trápí jej bolest a tlak na hrudi.
  • U atypických forem pneumonie je běžná spíše zvýšená teplota a neustávající, hřmotný a suchý kašel. U poslechového vyšetření plic si často lékař není diagnózou jistý kvůli chybějícím charakteristickým abnormálním zvukům při hodnocení obou laloků plic. Ale přitom se u RTG vyšetření pneumonie projeví jako rozsáhlý nález zánětu v celém objemu plic. 

Všem druhům zápalů plic často předchází velké fyzické a psychické vyčerpání. Takové oslabení jde ruku v ruce s vyčerpáním energetických zásob a ztráty schopnosti imunity dostatečně čelit patogenům.

Vzniklé komplikace vedou k celkovému vyčerpání, bolesti kloubů, bolestem hlavy a malátnosti, které si i můžete splést s klasickými příznaky chřipky. Neváhejte se proto při hořečnatých a vleklých stavech obrátit na odbornou diagnostiku lékaře. Váš obvodní lékař pomocí RTG vyšetření, poslechu dechu a vyšetření krve či vykašlávaného hlenu, zvládne včas zabránit životu ohrožujícím komplikacím zápalu plic správnou diagnózou.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie) Nepodceňujte prevenci zápalu plic

  • Prevence zápalu plic se skrývá v jednoduchosti. V dobré fyzické kondici, zdravém stravování, psychické vyrovnanosti a pravidelné kompenzaci stresu a v neposlední řadě v dostatku spánku. Pokud je někdo fyzicky či psychicky oslabený, měl by dbát na dostatečný odpočinek, teplé oblékání v chladných měsících i na zbytečné nevystavování se velkým koncentracím lidí. 
  • Proti některým typům pneumonie je možné se nechat očkovat. Původci mohou totiž být viry i bakterie na které je v dnešní době vyvinuta vakcína. Patří mezi ně spalničky, některé druhy chřipky, pneumokoky, černý kašel, ale i už zmíněný Haemophilus influenzae typu b. Pokud patříte vy, nebo vaši blízcí do rizikové skupiny, která je ohrožena zvýšenou pravděpodobností nákazy, obraťte se o radu na svého obvodního lékaře, který s vámi daná rizika vyhodnotí a doporučí vakcinaci či vyvrátí vaše obavy. Nejčastěji se očkují malé děti a senioři nad 60 let, kteří jsou zápalem plic kvůli oslabené imunitě a celkově slabé vitalitě nejvíce ohroženi.
  • Do prevence dále spadá správná hygiena domácnosti, ale i ústní dutiny. Pokud totiž napadne bakterie dásně, které jsou zanícené, je pro ně velmi jednoduché se dále šířit do krve, a tedy i do tkání a orgánů.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie) Rizikové skupiny a faktory pro vznik zápalu plic

Do rizikové skupiny, u které je pneumonie nejčastěji diagnostikována, patří:

  • senioři starší 65 let,
  • malé děti,
  • kuřáci,
  • pacienti s chronickým onemocněním.

Faktory, které ovlivňují vznik zápalu plic u kojenců a malých dětí

V dětském věku se zápal plic vyskytuje velmi často. U dětí, které provází i další závažné komplikace, oslabení organismu či onemocnění může mít pneumonie i fatální následky.

S diagnostikou nejmenších už při prvních příznacích proto nikdy neotálejte.

Mezi rizikové faktory řadíme nedonošenost, podvýživu, poruchu obranyschopnosti a nemoci, které mohou pneumonii proměnit v nemoc s těžkým průběhem jako je vrozená srdeční vada a chronické neurologické nebo plicní onemocnění.

Pacienti, kteří jsou ve zvýšeném nebezpečí pro vznik a komplikace zápalu plic

Jde o pacienty, kterým ovlivňuje přirozenou obranyschopnost a vitalitu organismu nějaké chronické onemocnění, či velký zásah do běžných funkcí organismu po operaci či zranění.

Patří mezi ně pacienti s AIDS, chronickou obstrukční plicní nemocí, cukrovkou, astmatem, srpkovitou anémií, chronickým onemocněním srdce, ale i nemocní po transplantaci či zranění s velkým rozsahem popálenin, kteří užívají specifické léky pro transformaci přehnané imunitní reakce.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie) Striktní léčba pneumonie je základ

Vzhledem k tomu, že v akutních stavech pneumonie je třeba jednat, ze zkušenosti a dle pozitivního CRP testu se nasazují antibiotika. Tato širokospektrální antibiotická léčba zabrání dalšímu množení bakterií a komplikacím zánětu.

Ty lékař nasazuje podle věku pacienta, klinického stavu a dalších nemocí, které mohou pneumonii provázet.

Pokud se pacientův stav do 48 hodin nejlepší, většinou se zvažuje změna druhu antibiotik a po hotových biologických a fyzikálních testech a zjištění původce nemoci se případně nasazují antivirotika (virový zápal plic) nebo antimykotika (pneumonie způsobená plísní či houbami). 

U lehčích průběhů onemocnění, lze pacienta léčit ambulantně. Léčba se skládá z již zmíněných léků, které bojují s původcem pneumonie a dále lékař často nasadí i léky, které potlačují další symptomy onemocnění.

Typické jsou léky s obsahem ibuprofenu a paracetamolu pro snížení horečky, expektorancia na vlhký a produktivní kašel, nebo antitussika proti dráždivému a suchému kašli. Léčba lehkého průběhu nemoci trvá 2-3 týdny.

Další postupné zotavování a budování obranyschopnosti trvá 1-2 měsíce. 

U těžkých forem pneumonie se za dohledu lékaře v nemocnici podávají nitrožilně antibiotika, aminopenicilin, nebo penicilin G. V podpůrné léčbě se zde postup oproti lehké formě nemoci neliší. U neinfekční formy pneumonie se nasazují pacientovi kortikoidy. U komplikovaného průběhu zápalu plic může léčba trvat více než 2 měsíce.

Suchý zápal plic (atypická pneumonie) Jak podpořit léčbu předepsanou lékařem

V případě, kdy se léčíte se zápalem plic doma, je třeba dodržovat kromě indikace lékaře i správnou hygienu, klid na lůžku a dostatečný pitný režim. Stravujte se tak, jak vám velí váš stav – dostatečně pestře a zdravě, aby tělo získalo v době boje s nemocí dostatek vitamínů a minerálů.

Budete mít zájem:  Antistresové omalovánky, nebo mrsknout vázou o zem? Co pomůže, když máme obavy z budoucnosti

Pitný režim doplňte o minerální vody a bylinné čaje, které zmírní podráždění v dýchacích cestách. Vhodné jsou čaje z lípy,jako je čaj Megafyt Lipový léčivý čaj divizny, jitrocele,  proskurníku, slézu a podbělu.

Pro snadné vykašlávání a lepší průchodnost dýchacích cest zvlhčujte vzduch a podložte si hlavu větším polštářem. Vyhněte se velkým obloukem cigaretám a alkoholu. Kromě bylin, vitamínů a minerálů se nebojte alespoň na prvních 30 dní léčby využít i léčbu pomocí speciální směsi enzymů v podobě Wobenzymu.

Ten podporuje hojení, působí protizánětlivě a podporuje správnou funkci krevního oběhu a lymfatického systému.

První pomoc s Priessnitzovými zábaly

Pro uvolnění tlaku a bolesti na hrudi nebo snížení horečky je vhodné provádět studené a mokré (nejlépe při 22 °C) zábaly hrudníku. Důsledně dodržte postup s 2 vrstvami, kdy je první na těle mokrá a na ní suchá a silou ji přesahuje až dvojnásobně.

Ta má být z froté či vlněného materiálu. Pro maximální účinek můžete použít mezi tyto 2 vrstvy igelit. Je důležité, aby vrstvy doléhaly těsně na tělo a nikde nevznikaly bubliny, které by zahřátí mokré vrstvy znemožnily.

Po zahřátí první mokré vrstvy se v organismu rozšiřují cévy a usnadňuje průtok krve v bolestivém a zaníceném místě. Většinou se aplikuje Priessnitzův zábal na 45 minut až hodinu.

Pokud chceme srazit i teplotu – opakujeme zábaly 1 až 4krát v krátkých intervalech a při posledním intervalu nemocného opláchneme studenou vodou a vysušíme do sucha. Poté měříme teplotu a v případě nutnosti cyklus opakujeme.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
INZERCE

Povzbuďte imunitní systém

Podpořte léčbu i doplńky stravy, které pracují se střevní mikroflórou a podporují regeneraci organismu. Nebojte se sáhnout po doplňku stravy GS Echinacea Forte. Echinacea se postará se o přirozenou funkci imunitního systému a přirozenou obranyschopnost. Pomůže i k normální funkci dýchacího systému.

Vše pro dýchací soustavu Nepodceňte chřipku a nachlazení

  • Odhlenění při astma

    dobrý den,
    moje přítelkyně je astmatik a posledně se ji těžko dýcha v noci jak říká má jako kdyby závaží na hrudní kosti, co je těží při dýchaní a v noci ani nespí. chci se zeptat jestli existuje sprej co by ji ty hleny na plících rozpustil a mohla je pohodlně vykašlat?
    děkuji,

    šipka Na dotaz odpověděla , Praha 10, K Pérovně zobrazit odpověď skrýt odpověď

  • Lze Wobenzmy kombinovat s antibiotiky?

    Dobrý den prosim mam dotaz nyní se lecim se zápalem plic a beru antibiotika Doxyhexal 200 mg kvůli výpotku na plici .Chtela bych si koupit Wobenzym a nevim jestli nebude problem s téma antibiotikama jist dohromady.Dekuji za odpoved a radu.

  • Plícní očista

    Dobrý den, byl mi doporučen CHlanydyl Extra na podporu a očistu dýchacích cest. Mělo by se jednat o produkt z ryze přírodních produktů, tedy nezávadný pro lidské zdraví. Pomáhá tento přípravek i proti nákaze Covid 19? Nebo odstraňuje z plic jenom biologické parazity jako jsou streptokoci, chlamydie apod.?
    Je možno ho brát podpůrně, delší dobu? Děkuji moc za Vaši odpověď.

Všechny dotazy

5.0 5.0 z 5 (Hodnotil 1 zákazník)

  • Roman V. 09. 7. 2020 5 Je smutné, v kolika případech je zápal plic konečnou pro seniory. Přitom to je na první pohled tak banální onemocnění.

Co je pneumonie neboli zápal plic?

Co je pneumonie?

Pneumonie neboli zápal plic je akutní nebo chronicky probíhající zánět plicního parenchymu na podkladě infekční, alergické, fyzikální nebo chemické noxy.

Většinou představuje akutně probíhající zánět na úrovni respiračních bronchiolů, alveolárních prostor a intersticia. V celosvětovém měřítku jsou pneumonie třetí nejčastější příčinou smrti.

Vyvolávající agens bývá rozpoznáno nanejvýš v 50 % případů.

Pneumonie se vyskytují zvláště často v prvním roce života, poté jejich výskyt klesá. V ČR je každoročně hlášeno 80 000 až 150 000 pneumonií s letalitou 10–20 %. Letalitu zvyšuje prodloužení věku a s tím související polymorbidita, rezistence agens, nová agens (SARS), migrace obyvatelstva, AIDS, drogová závislost, klimatizace,…

Pneumonie jsou nejčastěji infekčního původu a přenáší se kapénkovou infekcí. Obvykle začínají infektem horních cest dýchacích, odkud se šíří do bronchů a alveolů. Hematogenní rozsev je vzácnější.

Pneumonie je febrilní onemocnění, jehož nejčastějším projevem je kašel. Dalšími příznaky (které se však, hlavně zpočátku nemusí projevit) jsou tachypnoe, respirační insuficience a poslechový nález chrůpků a krepitací. Na skiagramu jsou typickým nálezem infiltráty v plicní tkáni.

Neexistují specifické symptomy, které by s určitostí umožnily pneumonii diagnostikovat. Pravděpodobnost diagnózy zvyšuje současná přítomnost výše uvedených projevů. Musíme brát v úvahu, že především mladší děti mají častěji nespecifické příznaky jako jsou letargie, zvracení, nevůle k příjímání potravy či fyzické aktivitě.

Patofyziologie

Patofyziologickým podkladem je zánětlivá infiltrace plicní tkáně a alveolární exsudace.

Rizikovými faktory pro vznik pneumonie jsou hypoventilace z plicních příčin (chronická respirační insuficience, aspirace cizího tělesa, bronchiektázie, stenózy, dysfunkce řasinkového epitelu, intersticiální plicní fibróza, cystická fibróza), hypoventilace z mimoplicních příčin (pooperační stavy, stavy s poruchami vědomí, neuromuskulární onemocnění) a poruchy imunity (u dětí převším vrozené imunodeficity).

Klasifikace pneumonií

Dle průběhu

  • Akutní;
  • chronické – zánět trvající déle než 3 měsíce;
  • recidivující – opakovaný zánět v téže lokalizaci;
  • migrující – plicní infiltráty migrují, objevují se v různé době v různých částech plic.

Dle etiologie

  • infekční: bakteriální, atypické (virové apod.), mykotické, parazitární
  • neinfekční (tzv. „pneumonitidy“): aspirační, inhalační, postradiační, polékové, hypersenzitivní (alergické)

Dle kliniky a epidemiologie

  • Komunitní pneumonie
    • nejčastější typ pneumonií, až 90 %, získané v běžném prostředí mimo nemocniční zařízení
    • vznikla mimo nemocnici nebo byla diagnostikována do 48 hodin po přijetí (dítě bylo hospitalizováno již v inkubační době). Dítě v předchozích dvou týdnech nebylo hospitalizováno ani nepobývalo ve zdravotnickém zařízení.
    • léčí se většinou ambulantně, jsou dobře citlivé na běžná ATB
    • původci: G+: Str. pneumoniae, Str. pyogenes, Staph. aureus; G-: H. influenzae, Klebsiella pneumoniae
  • Nozokomiální pneumonie
    • nákaza vzniká aerogenně (kontaminace dýchacího okruhu), hematogenně (translokace mikrobů ze střeva) nebo mikroaspirací sekretů z orofaryngu, které obsahují původní flóru dýchacích cest, kolonizující mikroby z prostředí nebo flóra z GIT (význam těsnící manžety na kanyle).
    • terapii je nutno zahájit empiricky (každé pracoviště alespoň přibližně zná svou epidemiologickou situaci), potom upravit na základě kultivace
  1. Časná nozokomiální pneumonie – rozvíjí se za více než 48 hodin po přijetí do nemocnice, původci: G-: Pseudomonas aeruginosa, Klebsiella pn., E. coli, Proteus vulg.; G+: Staph. aureus; anaeroby
  2. Pozdní nozokomiální pneumonie – rozvíjí se po 4 dnech, více se objevují G- původci
  3. Ventilátorová pneumonie
    • jde o nozokomiální pneumonii vzniklou mikroaspirací mikroorganismů z orofaryngu a žaludku u pacientů napojených na ventilátor
  • Pneumonie u imunokompromitovaných nemocných
    • pacienti léčení cytostatiky, zářením, po transplantaci, HIV pozitivní
    • kromě klasických patogenů (klebsiela, enterobakterie) se objevují i oportunní patogeny (RS virus, CMV, herpes zoster, pneumocystis, mykobakterie)
  • Pneumonie v ústavech sociální péče
    • staří polymorbidní pacienti, kteří často navštěvují zdravotnická zařízení, častěji se vyskytují rezistentní kmeny

Dle klinického a RTG obrazu

  • typické (bakteriální)
    • mají klasické symptomy pneumonie (horečka, kašel a dušnost)
    • jsou způsobeny bakteriálními patogeny
    • lalokové, lalůčkové pneumonie či bronchopneumonie, s tvorbou exsudátu v plicních sklípcích
    • v krevním obraze bývá leukocytóza
  • atypické
    • mají atypické symptomy (celkové „chřipkové“ příznaky – bolesti hlavy, svalů, kloubů, rovněž nevolnost, zvracení)
    • radiologický nález odpovídající diseminovanému plicnímu procesu
    • charakterizovány intracelulárním parazitismem
    • zánět intersticiální, na úrovni stěny plicních sklípků a vlastního intersticia
    • v krevním obraze leukopenie s relativní lymfocytózou

Dle mechanismu vzniku

  • primární (izolované plicní postižení)
  • sekundární (komplikace jiných systémových onemocnění)

Akutní zánět plic: většinou primární onemocnění, protože vzniká z plného zdraví v plicní tkáni, která byla předtím normálně ventilována. Sekundární zánět plic: vzniká u dětí se změněným zdravotním stavem nebo u dětí predisponovaných k rozvoji respirační infekce.

Dle patologicko-anatomického obrazu

  1. Lobární
    • Ohraničené zánětlivé postižení plicních alveolů. Postupně se k rychlému vzestupu teploty přidává produktivní kašel s expektorací purulentního sputa (u starších dětí, schopných vykašlávat), někdy také pleurální bolesti.
  2. Lobulární (bronchopneumonie)
    • Zánět plicního parenchymu, který vznikl sekundárně při infekci bronchiálního stromu rozšířením zánětu na přilehlou plicní tkáň.
  3. Intersticiální

Dle RTG nálezu

  • Alární – postiženo celé plicní křídlo;
  • lobární – postižen jeden lalok;
  • segmentální – postižení segmentu;
  • bronchopneumonie – infiltrát nerespektuje anatomické uspořádání plic (hranice laloků a segmentů).

Podle závažnosti

  1. Lehká.
    • Přítomen pouze kašel, bez tachypnoe či dušnosti, s rýmou nebo faryngitidou.
  2. Středně těžká.
    • Kašel a tachypnoe bez dušnosti.
  3. Těžká.
    • Kašel, tachypnoe a dušnost se zapojením pomocných dýchacích svalů. U kojenců neschopnost pít.

Podle věku

Toto dělení bere v úvahu časté uplatnění určitých patogenů v závislosti na věku dítěte.

  1. Pneumonie novorozenců;
    • gramnegativní bakterie (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae), streptokoky skupiny B.
  2. Pneumonie kojenců (2–11 týden života);
    • Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, cytomegalovirus, Pneumocystis carinii.
  3. Pneumonie u dětí ve věku 3 měsíce až 5 let;
    • viry (respirační syncytiální virus, parainfluenza, influenza, adenoviry, rinoviry), méně často bakterie (pneumokoky, stafylokoky, streptokoky, Hemophilus influenzae).
  4. Pneumonie u dětí starších 6 let;
    • nejčastěji Mycoplasma pneumoniae, viry (parainfluenza, influenza), bakterie (pneumokoky, Hemophilus influenzae, streptokoky).

Epidemiologie

Incidence pneumonie v zemích EU je 1000 dětí/rok, v absolutních číslech 2–3 miliony případů dětské komunitní pneumonie za rok. Pneumonie je nejčastějším smrtelným infekčním onemocněním dětí v rozvinutých zemích. U nekomplikované pneumonie bez dalších rizikových faktorů je mortalita nižší než 0,5 %, v přítomnosti rizikových faktorů až 30 %.

Rizikové faktory

Mezi faktory zvyšující pravděpodobnost onemocnění pneumonií a zvyšující komplikace a úmrtnost během léčby patří:

  • Nízký věk;
  • nedonošenost;
  • komorbidity (jiné onemocnění plic, srdeční vada, onemocnění ledvin či jater, maligní onemocnění);
  • těžký celkový stav;
  • extrapulmonální projevy vyskytující se současně s pneumonií;
  • závažný RTG nález (multilobární infiltráty, bilaterální infiltráty, kavitace, pleurální výpotek);
  • hyposaturace;
  • výrazná leukopenie nebo leukocytóza;
  • známky renálního selhání;
  • non–compliance rodiny.

Anamnéza

  • OA: perinatální průběh, věk, rizikové faktory, očkování, pobyt v kolektivním zařízení;
  • epidemiologická anamnéza: kontakt s infekcí, kontakt se zvířaty;
  • cestovatelská anamnéza: pobyt v cizině, kontakt s rizikovými osobami (migranti).

Klinický obraz

V případě typicky probíhající pneumonie se rychle rozvíjí následující symptomy

  • Kašel;
  • horečka;
  • tachypnoe;
  • dyspnoe;
  • zapojování pomocných dýchacích svalů.

Poslechový nález

  • zpočátku může být negativní, při rozvinuté pneumonii oslabené dýchání, trubicové dýchání (při kondenzace plicní tkáně), chrůpky, krepitace.

Další symptomy

  • bolesti břicha (při pravostranné pneumonii odlišit od apendicitidy);
  • zvracení po kašli;
  • meningeální dráždění při vysoké horečce;
  • známky pleurálního dráždění, bolest na hrudi.

Indikace k hospitalizaci

Klíčová indikace k hospitalizaci je hypoxie (SaO2 < 92 %) a cyanóza. Mezi ostatní indikace patří:

  • Neschopnost rodiny poskytnout dítěti příslušnou péči;
  • věk pod dva měsíce;
  • dechová frekvence > 70 dechů za minutu, dušnost, intermitentní apnoe, chrčení, klidový stridor, vyčerpání s usilovného dýchání;
  • porucha příjmu potravy, známky malnutrice;
  • porucha vědomí;
  • non–compliance rodiny dítěte;
  • selhání ambulantní léčby.

Indikace k překladu dítěte na pediatrickou jednotku intenzivní péče (JIP)

  • Selhává schopnost udržet pacientovu SaO2 nad 92 %;
  • šok;
  • stoupá-li klidová dechová i pulzová frekvence s klinickými známkami respiračního selhání;
  • opakovaná apnoe nebo pomalé, nepravidelné dýchání.

Radiologická diagnostika

Typickou RTG známkou pneumonie je zastínění, které vzniká v důsledku přítomnosti infiltrátu v plicním parenchymu. Dle rozsahu infiltrátu můžeme usuzovat na závažnost pneumonie. Při nekomplikovaném průběhu bývá infiltrát perihilární a peribronchiální.

Známkou šíření zánětu do plicní tkáně je infiltrát smíšený s intersticiální kresbou. Pokud je přítomen alveolární výpotek, je pneumonie často virové etiologie.

Při závažném zánětlivém postižení, pneumonii za obturací cizím tělesem nebo při útlaku plicní tkáně (například pleurálním výpotkem) vzniká atelektáza (nevzdušnost plíce).

Zobrazovací metody

  • zadopřední (ev. bočný) RTG hrudníku;
  • při podezření na pleurální výpotek USG k ozřejmění tekutiny.

RTG nález může být falešně negativní v těchto případech

  • počátek onemocnění;
  • významná dehydratace;
  • leukopenie, agranulocytóza, poruchy imunity;
  • infiltrace oblasti, která není patrná v zadopředním snímku (výpotek retrokardiálně nebo retrodiafragmaticky).

Indikace k provedení RTG hrudníku

  • pneumonie neodpovídající na standardní ambulantní léčbu;
  • pneumonie s komplikovaným průběhem;
  • vysoké parametry zánětu (CRP, prokalcitonin, FW, leukocytóza);
  • podezření na aspiraci;
  • podezření na komplikace;
  • febrilie nejasné příčiny;
  • tachypnoe;
  • podezření na TBC.

Diagnostika etiologického agens

Výběr možných agens se zužuje při zohlednění věku dítěte, epidemiologické situace a průběhu onemocnění:

  • hemokultura (před podáním ATB);
  • kultivace biologického materiálu (sputum, sektet horních cest dýchacích, pleurální punktát);
  • antigen v moči – Streptococcus pneumoniae, Legionella pneumophilla (u pacientů nad 14 let);
  • přímý průkaz v nazofaryngeálním sekretu – viry (imunofluorescence, aglutinace, PCR);
  • sérologie.

Pomocná vyšetření

  • Saturace hemoglobinu kyslíkem;
  • FW, CRP, krevní obraz;
  • krevní plyny (PaO2, PaCO2);
  • iontogram, urea, aminotrasferázy;
  • při těžkém stavu s podezřením na sepsi i trombocyty a hemokoagulační vyšetření.

Léčba

  • antibiotika penicilinové, tetracyklinové a makrolidové řady (u typických pneumonií nejméně 10 dní, u atypických 14 dní až 3 týdny; intravenózně 2 až 5 dnů); u nozokomiálních infekcí cefalosporiny III., IV. generace (cefotaxim, ceftazidim, cefepim), penicilinová antibiotika vyšší generace (ticarcilin, piperacilin/ tazobaktam atd.), fluorochinolony, karbapenemy (imipenem, meropenem) nebo v kombinaci např. s aminoglykosidy.
  • symptomatická léčba:
    • expektorancia, mukolytika, při dráždivém suchém kašli antitusika
    • antipyretika
    • analgetika při pleurální bolesti
    • oxygenoterapie při respirační insuficienci
    • nebulizační terapie
  • režimová opatření:
    • dostatečný přísun tekutin, kalorií, vitaminů
    • dechová rehabilitace
  • 6 týdnů po odeznění pneumonie je indikováno funkční vyšetření plic

Komplikace

  • respirační insuficience, pleurální výpotek, empyém, plicní absces, plicní gangréna, atelektáza a následné bronchiektazie
  • sepse s diseminací infekce do jiných lokalit (artritida, otitida, nefritida, endokarditida, meningitida, peritonitida) až septický šok

Reference

  1. ↑ a b MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 348-349. 
  2. ↑ a b c KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. 
  3. ↑ a b c BABÁČKOVÁ, P. Zdravotnické noviny : Pneumonie [online]. Mladá fronta a.s, ©2007. [cit. 2011-02-03]. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC. PEDIATRIE. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 207. 
  5. ↑ ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-474. 
  6. ↑ KRÁKOROVÁ, G, J FERDA a B KREUZBERG. Atypické pneumonie. Postgraduální medicína [online]. 2001, roč. -, vol. 9, s. -, dostupné také z . ISSN 1214-7664.

Zápal plic – pneumonie

Zápal plic neboli pneumonie je postižení plicní tkáně zánětlivým procesem. Plicní tkáň je velmi důležitá pro výměnu krevních plynů s okolím a její poškození zánětem může mít závažné důsledky. S pneumoniemi je to poněkud složité, protože se dle původců i projevů mohou rozdělovat do několika skupin.

Před dalším čtením bych chtěl zdůraznit význam slova „zánět“. Slovo zánět není to samé jako slovo „infekce“. Zánět vzniká v našem těle jako obecná obranná reakce imunitního systému. Zánětem reaguje náš organismus na infekci, ale i na všechny ostatní neinfekční narušení jeho celistvosti. Zánětem reagujeme na popálení, zánětem reagujeme na kontakt s agresivní chemikálií apod.

Dělení na infekční a neinfekční pneumonie

1. Infekční – Tyto zápaly plic mohou být způsobeny prakticky jakýmikoliv mikroorganismy – bakteriemi, viry a houbami. Opakované infekční zápaly plic se mohou vyskytovat u poruch imunity, u vrozených vad plic, u bronchiektázií, cystické fibrózy a jiných stavů.

2. Neinfekční – Tyto zápaly plic jsou klasicky způsobeny nejrůznějšími tekutými i plynnými chemikáliemi, které se dostanou do dýchacích cest. Jejich účinek na plicní tkáň je devastující a způsobuje těžký zánět bez přítomnosti infekce.

Může ho způsobit například zatečení omylem vypitého benzínu do plic, vdechnutí chemických plynů při průmyslových nehodách a může ji způsobit i zatečení žaludečního obsahu do plic (tzv. Mendelsonnův syndrom). K tomuto poslednímu dochází klasicky u refluxní nemoci.

U tohoto stavu se žaludeční tekutiny obsahující agresivní kyselinu chlorovodíkovou dostávají do jícnu a poškozují ho. Když pacient v noci spí, tak tyto šťávy vleže zatékají do dýchacích cest a dráždí plicní tkáň.

Neinfekční záněty, které poškodí plicní tkáň, ji pak přirozeně činí vnímavější k nejrůznějším mikroorganismům a mohou pak snadno přejít v infekční pneumonie.

  • Dále se budu zmiňovat pouze o infekčních zápalech plic, protože jsou nejčastější a nejdůležitější.
  • Infekční pneumonie
  • 1. Bakteriální infekční pneumonie

Příčiny: Tento častý typ zápalu plic je způsoben bakteriemi jako jsou streptokoky (pneumokok), hemofily, pseudomonády, stafylokoky a mnohé další. Bakterie se do plic nejčastěji dostávají přes dutinu ústní a horní cesty dýchací. Pseudomonády typicky způsobují pneumonie u lidí s cystickou fibrózou a u lidí v nemocničním prostředí.
 

Projevy: Projevy bývají spíše těžší – vysoká teplota (nad 38°C), schvácenost a vlhký kašel s vykašláváním hlenů či hnisu, může se objevovat dušnost.
 

Léčba: Používají se antibiotika, zejména aminopeniciliny a cefalosporiny. Jejich dávkování a způsob podání závisí na tíži stavu nemocného. Stejně tak je to se způsobem léčení – mladý jinak zdravý člověk s lehkými projevy se může léčit doma a docházet ambulantně, starý člověk s těžkými projevy musí ležet v nemocnici.

Jako zvláštní podtypy bych zdůraznil zápal plic způsobený nitrobuněčnými bakteriemi jako jsou chlamydie, mykoplazmata a legionely. Tyto zvláštní mikroorganismy způsobují zápaly plic, které se svými projevy podobají virovým pneumoniím (viz. níže). Tyto zápaly plic se léčí trochu jinými antibiotiky. Chlamydie, legionely a mykoplazmata jsou citlivé na erytromycin a tetracykliny.

2. Virové infekční pneumonie

Přičiny: Tento typ zápalu plic je způsobují viry jako například virus chřipky, cytomegalovirus a někdy i herpesvirus (ten, co normálně dělá opary).
 

Projevy: Projevy bývají většinou méně závažné než jak je tomu u typických pneumonií. Člověk má spíše nepříjemný dráždivý suchý kašel, může být dušný, bývá přítomna bolest na hrudi, teplota bývá zvýšena, ale ne tolik (do 38°C). Některé však mají projevy velmi těžké a mohou člověka i rychle usmrtit.
 

Léčba: Proti virovým infekcím není zdaleka tak dobrá obrana jako proti bakteriálním. Obecně se kromě symptomatické léčby používají antivirotika – u chřipkového zápalu plic lze použít antivirotikum amantadin, proti cytomegaloviru se užívá ganciclovir.

3. Mykotické infekční pneumonie

Příčiny: Příčinou těchto zápalů plic jsou houby. U zdravých lidí nejde o časté typy pneumonií, objevují se spíše u lidí s poškozenou imunitou. To je důvod, proč jsou typické u nemocných s AIDS.

a u lidí užívajících imunosupresiva. Významné jsou u těchto pacientů aspergilové infekce a houba s názvem Pneumocystis carinii. Pneumocystové pneumonie bývají velmi závažné a není u nich vzácné úmrtí.

 

Projevy: Bývají podobné virovým zápalům plic – suchý kašel, dušnost, bolest na hrudi, apod.
 

Léčba: Používají se antimykotika, což jsou sloučeniny působící proti houbám.

Diagnostika: U nemocného zjistíme příznaky a podle jejich podoby můžeme již usuzovat buď na bakteriální, virovou, či jinou příčinu. Z krve zjistíme pomocí zvýšené sedimentace a CRP vyšetření, že v těle je zánět.

Virové infekce odlišíme tak, že u nich vzestup sedimentace a CRP nebývá tak vysoký jako u bakteriálních infekcí. Dále nám pomůže rentgen plic, či CT vyšetření (atypické mohou být lépe viditelné na HRCT), na nichž vidíme známky postižení plicní tkáně.

Někdy můžeme v mikrobiologické laboratoři zjistit přítomnost bakterií ve vzorku krve (tzv. hemokultury). Sérologickými metodami lze prokázat ze vzorku krve i přítomnost chlamydií a virů. U hub, a mám na mysli zejména pneumocystis, lze použít vyšetření vykašlaného sputa (chrchle).

Pokud zápal plic nereaguje na antibiotika a trvají diagnostické nejasnosti, je možné provést bronchoskopii a získat vzorky z dýchacích cest pomocí bronchoalveolární laváže.

Prevence: Nejčastější jsou bakteriální zápaly plic, které velmi často nasednou u starých lidí na sliznice oslabené předchozí virovou chřipkou. Prevencí bakteriálního zápalu plic pak je v podstatě včasné očkování proti chřipce nebo alespoň její důsledná léčba (klid na lůžku, nepřecházet ji, dostatek tekutin, ovoce a zelenina, vitaminy, apod.).

Závěr: Kromě výše uvedené prevence je důležité zdůraznit, že horečka spojená s kašlem, dušností, bolestmi na hrudi, nebo zmateností je obzvláště u starých lidí důvodem navštívit lékaře, který určí další postup.

Zdrojehttps://www.mayoclinic.orghttps://www.healthline.com

Zápal plic

      Ročně v České republice onemocní zápalem plic mnoho tisíc lidí všech věkových kategorií. Většinou je to následek bronchitidy, která se rozšíří na tkáň plic.

Jako pneumonie je označován zánět plicních sklípků (alveolů) a/nebo plicního pojiva. Typickým projevem je hromadění zánětlivého výpotku v plicní tkáni.

V průmyslových zemích je zánět plic  nejčastější příčinou smrti ze všech infekčních onemocnění, a ve statistice příčin smrti stojí na 5. až 6. místě.

      Pneumonie může mít rozdílné příznaky. Většinou jsou následkem infekce některým virem, bakterií, houbou nebo parasitem. Obzvláště často se vyskytuje u malých dětí, kojenců, stejně jako u starších lidí (přes 65 let věku). Tyto skupiny pacientů jsou daleko více ohroženy, buď kvůli ještě ne zcela vyvinutému nebo naopak již ne tak funkčnímu imunitnímu systému.

      Dnešní medicína z praktických důvodů odlišuje dvě skupiny pneumonií:      Onemocní-li pacient v prostředí, ve kterém se denně pohybuje, mluvíme o „komunitní pneumonii“ (z anglického označení „community pneumonia“).

Je nejčastěji vyvolávána bakteriemi jako Streptococcus pneumoniae, Mycoplasma  pneumoniae, Chlamydia pneumoniae, Haemophilus influenzae.

      V rámci  onemocnění chřipkou může k pneumonii dojít přímým působením chřipkového viru nebo následnou nákazou jinými viry nebo bakteriemi.

      Druhou skupinu představují pneumonie, které vznikly během pobytu pacienta v nemocnici – „nozokomiální pneumonie“. Většinou je vyvolávají jiné druhy bakterií – Pseudomonas, Klebsiella, Enterobacter, Escherichia coli.

A co hlavně, bakterie, které se šíří v nemocničním prostředí, jsou často rezistentní k různým antibiotikům. Léčba nozokomiálních pneumonií je proto složitější a vyžaduje užití jiných léků a jejich kombinací.

A navíc, tyto pneumonie komplikují základní, často velmi vážné onemocnění, pro které byl pacient hospitalizován.

Průběh

      V případě, že jsou příčinou zápalu plic bakterie – zejména pak nejčastější pneumokoky, začíná nemoc většinou náhle zimnicí. Následují vysoké horečky, kašel a bolesti na prsou při dýchání. Pacienti trpí nedostatkem dechu – dýchavičností – a cítí se nemocni. Mohou také vykašlávat červeně zabarvený hlen.

U některých pacientů je při nádechu viditelné zvětšení a pohyb nosních dírek (pohyb nosních křídel) – příznaky ukazující na obtížné nadechování. Sedmý až devátý den dojde ke kritickému rychlému poklesu horečky, který je spojen s život ohrorožujícím zatížením srdce a krevního oběhu.

      Průběh může ovšem být i zcela opačný, s pomalým zhoršováním celkového stavu, s přítomností pouze slabé horečky nebo příznaků podobných chřipce, bolestí hlavy nebo očních víček a suchého, trýznivého kašle bez hlenů. V takových případech jsou za vznik zápalu plic pravděpodobně odpovědné viry, mykoplazmata nebo chlamydie.

Tento typ zápalu plic je označován také jako atypická pneumonie (na rozdíl od bakteriálních pneumonií je při atypických velký nález na rtg plic, ale skoro žádné poslechové známky zánětu).       Při zánětu plicní tkáně jsou v mnoha případech postiženy i další orgány v okolí.

Může tak dojít ke komplikacím jako je zánět pohrudnice, nahromadění vody nebo hnisu v prostoru mezi pohrudnicí a stěnou hrudníku (empyem), k zánětu osrdečníku (perikarditida), srdeční nitroblány (endokarditida) nebo srdečních chlopní.

      Při nedostačující nebo pozdě zahájené léčbě se může v plicích vytvořit dutina naplněná hnisem (absces), případně může zánět přejít do chronického stavu. Jako chronická se označuje pneumonie, která se po vyléčení v následujících 8 týdnech znovu objeví.

Po třech až čtyřech týdnech bezvýsledné léčby, která neřináší žádné zřejmé zlepšení, by se proto vždy měly začít hledat jiné příčiny nemoci. Lékař musí vyloučit možnost, že se jedná například o zápal plic jako důsledek rozvoje nádoru, plicní tuberkulózy nebo úplného či částečného zablokování dýchacích cest vdechnutým cizím tělesem – u dětí např. burským oříškem.

      Dostane-li se původce nemoci do krve, mohou být infikovány i jiné, vzdálenější orgány těla. Může dojít také k zánětům středního ucha. Z tohoto důvodu by člověk neměl se zápalem plic zacházet jako s nějakou běžnou chrobou, ale již při prvním podezření na zánět plic navštívit okamžitě lékaře. Není-li pneumonie včas a správně léčena, může dojít kvůli poškození dýchání a rozšíření infekce na jiné orgány v celém těle k život ohrožujícím situacím, například k srdečnímu selhání. I při dnešní léčbě, která je daleko účinnější než v  minulosti,  až 20% pacientů na pneumonii a její následky umírá.

Rozpoznání/prohlídka

      Při poslechu plic fonendoskopem (auskultace) lékař většinou slyší známky postižení plicní tkáně zánětem a hromadění tekutiny v plicích. Ale negativní auskultační nález pneumonii nevylučuje – viz atypická pneumonie. Dále pomůže rentgen. S jeho pomocí se dá téměř s jistotou určit, zda se jedná o zánět či nikoli.

Při pozitvním nálezu je na rentgenu vidět tak zvané zastínění postižených oblastí plicní tkáně. Mimo to se na rentgenovém snímku dá rozlišit, zda se jedná o zápal plic odehrávající se v plicních alveolech, nebo zda je ve větším rozsahu postižena i tkáň plic mezi alveoly (intersticiální tkáň).

      Vyšetřením krve je možné stanovit intenzitu zánětu i účinnost léčby. K volbě cílené medikamntózní léčby je důležité rozpoznání příčiny. Proto je buď proveden rozbor hlenu nebo rozbor  sekretu odsátého z bronchů.

      Poté, co lékař odebere hlen, bronchiální sekret a krev k určení příčiny zánětu, měla by být v závislosti na vážnosti onemocnění zahájena léčba antibiotiky (i když ještě není znám původce nemoci), aby nedošlo ke zbytečným časovým ztrátám.

Volba antibiotik se orientuje podle místa nakažení (doma, nemocnice), závažnosti příznaků, věku pacienta a případných dalších doprovodných nemocí. Je-li prokázán určitý původce zánětu plic a zjištěna jeho citlivost k antibiotikům, může být zahájena cílená antibiotická léčba.

      Protože jsou pacienti většinou velice vážně nemocni, je doporučován naprostý klid na lůžku. Aby se u starých lidí předešlo riziku vzniku trombózy, které se s delším ležením zvyšuje, měly by být po dohodě s ošetřujícím lékařem podávány injekce heparinu. Heparin zabraňuje tvorbě krevních sraženin a působí tak proti  vzniku trombózy.

      Při dýchacích potížích mohou případně pomoci látky, které rozpouštějí hlen (mukolytika), dechová cvičení a inhalace prostředků, které rozšiřují dýchací cesty. Při vysoké horečce je velice důležité dodržovat pitný režim, aby byla vyrovnána ztráta tekutin, ke které dochází pocením.

V případě horečky vyšší než 39°C jsou  účinné také zábaly nebo čípky proti horečce.

      U malých dětí a kojenců s velmi těžkým průběhem nemoci může být nutná hospitalizace. Antibiotika musí být v těžkých případech často podávána do žíly, aby byla zajištěna vysoká účinná dávka a rychlý nástup účinku. Často je nechutentstvím ještě zvyšován nedostatek tekutin i potravy, takže musí být potrava i tekutiny podávány po určitý čas nitrožilně.

Prevence

      Dnes se ví, že pacienti s oslabeým imunitním systémem (např. lidé ve věku nad 65 let) mají podstatně vyší riziko onemocnět zápalem plic.

Protože jednímj z nejčastějších a nejzávažnějších původců pneumonie jsou pneumokoky, proti nimž je možné očkovat, takovým oslabeným osobám se očkování velmi doporučuje (očkuje se na vyžádání).       U starších lidí jsou to také často viry chřipky, které obzvláště v zimních měsících roku vyvolávají komplikace.

Také proti chřipce je možné se dát očkovat. Ochrana po očkování trvá zhruba jeden rok, takže očkování je třeba každý rok opakovat (viz heslo „chřipka“), nejlépe krátce před začátkem chřipkové sezóny.

      Co mám dělat, když trpím zápalem plic, který ani po několika týdnech léčby není vyléčen?       Normálně trvá asi dva až tři týdny, než se projeví první viditelné známky zlepšení potíží se zápalem plic spojených, a než je rentgenový nález negativní.

Máte-li potíže se zápalem plic ještě po 3 až 4 týdnech, je velice pravděpodobné, že onemocnění má jiné příčiny. Pokud jste vyššího věku, měl by být nejdříve vyloučen nádor. Důležitý je stav vaší imunity – onemocnění jako např. cukrovka, tuberkulóza, mimoplicní nádory, AIDS apod. imunitu oslabují, a pneumonie probíhá hůře. Na místě je proto vyšetření odborníkem na plicní choroby, pneumologem.

      Co to je nemoc legionářů?       Nemoc legionářů je infekční onemocní způsobené bakteriemi, tak zvanými legionelami, které postihují především plíce (bylo po prvé zjištěno na srazu amerických veteránů v jednom hotelu, kdy došlo k několika úmrtím – odtud název).

Legionely se vyskytují všude po světě. Symptomy této nemoci mohou být mírné a připomínat chřipku, ale mohou se projevovat i život ohrožujícím způsobem – zápalem plic s vysokou horečkou, zimnicí a těžkými dýchacími potížemi.

Legionela přežívá hlavně ve vlhkém prostředí, například v hadici od sprchy, ve vedení teplé vody a ve vodní náplni klimatizačních zařízení. Spolu s kapičkami vody jsou bakterie vdechnuty do plic a vyvolají zánět.

Infekce nejčastěji napadá a ohrožuje hlavně lidi s oslabenou imunitou (senioři,  pacienti s rakovinou, cukrovkou aj., alkoholici…) nebo lidi, kteří v poslední době prodělali onemocnění srdce, ledvin nebo plic.

      Nejdůležitější a mnohdy život zachraňující je včasné nasazení antibiotik (obvykle erytromycinu). Ve vodě ve výše uvedených přístrojích je možné legionely zabít tím, že se voda ohřeje nejméně na 60°C.

0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

[email protected] 3. 2018 11:35:42

Můj muž (89) trpěl pokašláváním, bolestmi v zádech a hlavy. Dg lehký zápal plic. Antibiotika (Azithromycin 500) nesnášel a musel být vysazen. Potíže (pokašlávání, boleti v zádech, hlavy) i po 3 týdnech přetrvávají. Lékař je do č. 4. na dovolené. Vzhledem k vysokému veku mám starost. Mohu čekat? Co je možné dávat namísto antibiotik? 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

[email protected] 7. 2019 18:19:45

Dobry den co znamena tezky zapal plic a vysoke hodnoty zanetu nad200?me matce je 68let.dekuji

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector