Stres z pandemie dopadá více na ženy

Nejvíc přitom situace dopadá na ty, kdo žijí sami nebo se sami starají o děti – až 83 % z nich pozoruje zhoršení svého psychického stavu, u žen je to 87 %.

Významný vliv na psychický stav, má také tako to, zda člověk chodí do práce jako obvykle. Nejhůře situaci nesou lidé bez práce (zhoršení uvádí 86 %)  a ti, kdo pracují více než obvykle (82 % z nich se cítí hůře).

Lidé, kteří chodí do práce jako obvykle, nejčastěji ze všech skupin uvádějí, že se jejich psychický stav nezměnil (24 %).

Stejný průzkum pořádala nezisková organizace #delamcomuzu i v dubnu. Lidé se, podobně jako na jaře, obávají daleko více o zdraví svých blízkých (49, 2%), než o své vlastní (21, 7 %). O své zaměstnání se bojí přibližně stejně lidí jako na jaře – 32 % oproti jarním 30, 7 %. Markantní je naopak nárůst pocitů izolace či samoty – ty uvádí 58, 5 % lidí, na jaře to bylo 42, 3 %.  

Stres z pandemie dopadá více na ženy

Výrazně více lidí uvádí, že častěji než obvykle pociťují smutek, stres, bezmoc, výkyvy nálad či úzkosti. Nejvíce lidí zažívá frustraci – je jich přes 50 %.  „Znepokojující je nárůst počtu lidí, kteří uvedli, že pociťují deprese,” říká psychoterapeutka a spoluzakladatelka #delamcomuzu Eva Kozáková.

Zatímco na jaře to bylo 15 % respondentů, nyní téměř 27 %. “Deprese už jsou přitom už vážný stav, který by nikdo neměl podceňovat. Pozorujete-li na sobě dlouhodobě příznaky deprese jako např.

prázdnotu, ztrátu motivace, neschopnost cítit a užívat si běžné radosti, pocit bezvýchodnosti, určitě vyhledejte odbornou pomoc,” radí Kozáková.

Stres z pandemie dopadá více na ženy

Terapeutickou pomoc v souvislostí s aktuální situací vyhledalo téměř 25 % lidí, na jaře pouhých 10 %.

Kvůli vládním opatřením je přitom možné využívat služeb psychoterapeutů mimo přetížené zdravotnictví pouze online, což mnoha lidem komplikuje situaci. Pro řadu klientů, např.

matky na mateřské dovolené, mladí dospělí žijící u rodičů, děti a další ohrožené skupiny, je ale tato forma terapie nevhodná. Ne všichni mají možnost online připojení nebo například klidné místo, odkud by s terapeutem mohli hovořit.

Češi zvládají práci během pandemie bez obtíží, stres a deprese dopadají nejvíce na Lotyše

V první polovině roku měla pandemie koronaviru na práci Čechů ve srovnání s jinými evropskými národy jen malý vliv. O práci u nás do července přišly podle průzkumu Eurofoundu jen 4 % obyvatel.

Z domova začalo nově pracovat 38 % lidí. Z hlediska kvality i množství odvedené práce patříme podle analýzy projektu Evropa v datech k nejspokojenějším národům evropské sedmadvacítky.

Špatná nálada sužuje méně než nás už jen obyvatele čtyř dalších evropských států.

Během první vlny pandemie se většině Čechů podařilo udržet práci a podle průzkumu nadace Eurofound jsme byli v tomto ohledu úspěšnější než většina ostatních Evropanů.

Zatímco ve Španělsku přišlo podle odpovědí respondentů kvůli koronaviru o práci až 16 % populace, u nás se po novém zaměstnání musely podle online dotazování shánět pouze 4 % lidí.

Stejného výsledku jako my dosáhli i pracující na Maltě, Slovensku a v Nizozemsku. Lépe než Češi jsou na tom jen Švédové.

Perspektivní firmy si chtějí udržet pracovníky

Nízký pokles zaměstnanosti v ČR souvisí jednak s nasazením programu Antivirus, ale také s demografickým vývojem,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. „Před krizí zaměstnavatelé často uváděli, že hlavní brzdou další expanze výroby je nedostatek pracovní síly.

I nyní je počet volných pracovních pozic vyšší než počet nezaměstnaných. A protože pracovní síla bude i v dalších letech klesat, perspektivní firmy si chtějí své zaměstnance udržet,“ vysvětluje Navrátil. „Samozřejmě ne všechny obory a firmy mají dobrou perspektivu – například ty, které jsou závislé na zahraničních turistech.

Tam bude docházet k výraznějšímu poklesu zaměstnanosti,“ dodává ekonom.

Zatímco o práci přišlo průměrně 8 % Evropanů, více než třetina obyvatel Evropy se v průzkumu svěřila s poklesem počtu pracovních hodin. Celkem 23 % respondentů hodnotilo pokles jako výrazný, zbytek potom jako částečný. U čtvrtiny Evropanů se naopak během pandemie objem odpracovaného času navýšil.

„Největší úbytek pracovních hodin zažili Evropané v oborech obchodu, pohostinství a ve stavebnictví, kde odpracovaný čas klesl na méně než polovinu.

Naopak nejmenší – ani ne čtvrtinový – pokles čekal zaměstnance veřejného sektoru, zdravotnictví a zemědělce,“ uvádí Tomáš Odstrčil z analytického projektu Evropa v datech.

Všude dobře, doma nejlíp?

Ačkoliv ještě v roce 2018 pracovalo z domova běžně jen zhruba 200 tisíc Čechů, pandemie trend zavádění home office značně urychlila. Nově u nás začalo z domova pracovat asi 38 % lidí. Největší změnu zaznamenalo Finsko, kde se počet pracujících z domu rozrostl o 61 %.

Nárůst home office byl více než padesátiprocentní i v zemích Beneluxu. I když se využívání práce z domova zásadním způsobem rozšířilo, v Česku v první polovině roku stále převládalo docházení k zaměstnavateli.

Home office byl nejčastější formou práce v Belgii, Dánsku, Irsku, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Naopak nejméně využívaný byl v Bulharsku, Rumunsku a dalších zemích bývalého východního bloku. Až 76 % Čechů pracujících z domu je ovšem na home office adekvátně zařízeno.

V tomto ohledu jsou před námi jen Rakušané a Finové, jejichž domácí vybavenost je ještě o tři procentní body vyšší.

Češi práci zvládají, Lotyši jí mají nad hlavu

Rakušané a Finové si zároveň nejvíce pochvalují, kolik se jim toho daří během speciálních opatření odpracovat. I Češi jsou v množství odvedené práce velmi úspěšní, jelikož se v evropském srovnání řadí hned za vedoucí dvojici.

Práce během pandemie přerostla přes hlavu především Lotyšům, kteří jsou ve více než 30 % případů nespokojení s tím, kolik jsou toho v práci schopni udělat. „Češi patří mezi nejspokojenější národy nejen z hlediska množství odvedené práce, ale i v otázce její kvality.

Průměrně je s kvalitou svého výkonu spokojeno 65 % Evropanů, v Česku však tento poměr přesahuje 72 %. Ještě spokojenější jsou Maďaři a Dánové, a tabulku opět vedou Rakušané,“ doplňuje Tomáš Odstrčil z Evropy v datech.

Stres z pandemie dopadá více na ženy

Pětina lidí už nezvládá domácí práce

Až 22 % respondentů práce v dubnu natolik unavovala, že poté nebyli schopni vykonávat domácí práce. V červenci těchto lidí ještě přibylo, a jejich podíl se tak vyšplhal až na 29 %. Problémy s vyvažováním osobního a pracovního života mají nejčastěji ženy s dětmi do jedenácti let.

Více než třetina z nich nemá na své potomky dostatek času, řeší práci i během svého volna a po pracovním dni nemá energii na domácí práce. Právě tato skupina se nejčastěji přiznává, že se kvůli práci nedokáže soustředit na rodinu, a péče o ní jí naopak bere čas na práci.

Nejmenší problémy s udržováním rovnováhy mezi osobním a pracovním životem mají podle průzkumu Eurofondu bezdětní muži.

Veškeré problémy se odrážejí i na duševním stavu jednotlivců. Až 76 % respondentů se mezi dubnem a květnem cítilo být v depresi. Nejvíce to pociťovali Řekové, kteří se k občasné depresivní náladě přiznali až v 85 % případů. Česko má naopak pátý nejvyšší podíl lidí, kteří se v první polovině roku kvůli pandemii nikdy necítili „pod psa“ (38 %).

Proč koronavirus dopadá víc na muže. Důvodem je imunita, kouření, nemoci i mytí rukou

Aktuální pandemie má v různých zemích různý průběh v závislosti na přísnosti vládních opatření, intenzitě testování a řadě další okolností i národních specifik. Jedno však mají všechny země společné: Covid-19 častěji dopadá na muže. Převažují mezi nakaženými a jednoznačně jich je víc i mezi mrtvými.

Poprvé si toho vědci všimli už v Číně, kde epidemie nového typu koronaviru na sklonku roku propukla.

A jak se následně virus šíří po planetě, trend se potvrzuje i v dalších zemích, zejména tam, kde řádí obzvlášť nemilosrdně: Španělsku nebo Itálii.

Nejobsáhlejší podklady k tomu shromáždili výzkumníci Institutu pro světové zdraví na britské University College London. Pocházejí z pětadvaceti zemí, byť některá data nejsou absolutně aktuální a z některých států nejsou informace úplné.

V některých zemích sice ženy převažují (Jižní Korea, Švýcarsko), ale v naprosté většině sledovaných států je u potvrzených případů více nakažených mužů, a v některých vcelku výrazně (třeba v Dánsku 60 ku 40).  Takřka drtivý je pak přehled obětí koronaviru.

Ne všechny státy sice tuto statistiku vedou, nicméně ve čtrnácti zemích, kde ji evidují, na Covid-19 umírají muži více než ženy. Kupříkladu v Itálii a v Dánsku tvořili muži jednasedmdesát procent zemřelých (údaje z obou zemí jsou týden staré), v Německu 66 procent a v Nizozemsku 64 procent.

Americká data o úmrtích analýza londýnského institutu neobsahuje, nicméně deník The Washington Post minulý čtvrtek na základě dostupných informací spočítal, že mezi mrtvými představují muži téměř šedesát procent.

A platí to i nakonec pro Česko: podle statistiky ministerstva zdravotnictví aktuální v době vzniku tohoto textu (úterý odpoledne) se zatím novým koronavirem nakazilo 1337 mužů a 1194 žen.

Muži pak nad ženami vedou –nijak výrazně, ale bez výjimky – v každé věkové skupině.

Co se týče obětí Covid-19, ne u všech úřady oznámily podrobnosti, ale u těch, o nichž víme něco bližšího, muži rovněž převažují.

„Příslušnost k mužskému pohlaví je podobně rizikovým faktorem jako vyšší věk,“ řekla americkému deníku The New York Times Sabra Klein z Bloombergovy školy veřejného zdraví při americké Hopkinsově univerzitě. A ohlédnutí za staršími epidemiemi způsobenými jinými typy koronaviru – SARS v roce 2003 nebo MERS před sedmi lety –ukazuje, že tato smutná přesilovka není novinkou, kterou by přinesla aktuální pandemie.

(Jen) kouření to není

Čísla jsou tedy jasná, složitější je to s vysvětlením příčin. Mezi prvními teoriemi vysvětlujícími nepoměr mezi muži a ženami se záhy po propuknutí epidemie 19 objevilo kouření.

Právě mezi Číňany jsou totiž rozdíly propastné: zatímco mezi ženami jich kouří jednotky procent, u mužů téměř polovina.

Kouření je jednoznačně rizikovým faktorem: kuřáci mají oslabený imunitní systém, sníženou kapacitu plic a celkově funkčnost dýchacího systému, přitom právě na něj koronavirus útočí.

Budete mít zájem:  Více než třetina Čechů pravidelně griluje

Jenže tato teorie poněkud oslabila poté, co se virus rozšířil i do jiných zemí, kde lásku k tabáku vykazují obě pohlaví ve výrazně vyrovnanějších počtech. V Itálii kouří téměř 30 procent mužů a 19 procent žen, ve Španělsku je rozdíl zcela zanedbatelný (31 procent kuřáků oproti 27 procentům kuřaček). Čeští kuřáci jsou genderově rozděleni podobně jako ti italští.

Výzkumníci tedy rozšířili spektrum možných příčin, ať už čistě biologických nebo společensky podmíněných.

Z ranku biologie pochází fakt, že ženy mají odolnější imunitní systém – což se hodí nejen v době pandemie koronaviru, nicméně představuje to nevýhodu u autoimunitních onemocnění (třeba lupus nebo revmatoidní artritida), která mají u žen ničivější průběh a častěji je postihují (až z 80 procent). Ženskou imunitu nejspíš posiluje hormon estrogen a rovněž chromozom X, který nese geny související s imunitou. Zatímco ženy mají, jak známo, dva chromozomy X, muži pouze jeden.

Tyto teorie podporují výzkumy na myších, které vědci z univerzity v americké Iowě infikovali virem SARS – u samců měla nemoc horší průběh než u samic.

Měli více zasažené plíce, a ve větších počtech umírali, ovšem jen do okamžiku, než infikovaným samicím výzkumníci zablokovali produkci hormonu estrogen nebo jim odstranili vaječníky.

Pak se následky nemoci pro obě pohlaví vyrovnaly. Když přitom samcům zablokovali testosteron, stejný efekt to nemělo.

Muži také častěji a v mladším věku než ženy trpí nemocemi, s nimiž jsou pak pro boj s koronavirem méně vybaveni: kardiovaskulárními onemocněními nebo zvýšeným krevním tlakem. Deník The Washington Post v textu z minulého čtvrtka cituje statistiku španělské vlády, podle níž 58 procent obětí Covid-19 trpělo právě kardiovaskulární nemocí.

Tady by měli pozorně poslouchat zejména Češi – jak vyplynulo z mezinárodní studie zkoumající lidi ve dvou stovkách zemí a zveřejněné před třemi lety v medicínském magazínu Lancet, jen v malé skupině zemí, mezi nimi třeba v Rusku, má s vysokým tlakem problém tak vysoký podíl mužů jako v české populaci. Vysoký podíl pak nalezneme také v Číně nebo Itálii.

Kdo si (ne)myje ruce

Právě u hypertenze se už posouváme k jiným vlivům: vysoký tlak často souvisí s celkovou životosprávou, stresem, špatným životním prostředním nebo obezitou. Kromě biologie totiž mohou hrát roli i kulturní a společenské faktory.

Autorka textu si živě představuje úšklebky, které následující sdělení vyvolá, nicméně je poměrně pečlivě podloženo domácími i zahraničními výzkumy, že ženy si více než muži myjí ruce, obecně víc dodržují hygienu a považují ji za důležitou.

Stres z pandemie dopadá více na ženyPraha v karanténě • Autor: Matěj Stránský

I podle tuzemského Státního zdravotního ústavu si dvakrát více mužů než žen neumyje ruce po použití toalety, a polovina z mužů, kteří si je myjí, to udělá bez mýdla. Výzkumy ze světa ukazují, že muži si méně myjí ruce také po kontaktu se zvířetem, před jídlem nebo výměně plenek u dítěte.

Kromě studií, kde jsou lidé pozorováni přímo v prostředí veřejných toalet, se tyto rozdíly ukazují také v průzkumech veřejného mínění, v nichž muži přikládají hygieně menší důležitost než ženy. Ve výzkumu agentury Ipsos z roku 2018, jejž cituje deník The New York Times, považovalo „pozáchodové“ mytí rukou za „velmi důležité“ 91 procent žen a 84 procent mužů.

Rovněž naléhavost hygieny po cestě hromadnou dopravou cítí více ženy (74 procent versus 66 procent).

Souhrnná analýza studií z různých zemí, kterou v roce 2016 provedla Národní laboratoř v americkém Los Alamos, pak ukázala, že během epidemií jsou to právě ženy, které pečlivěji dodržují doporučené ochranné postupy: nošení masek a jiných ochranných pomůcek, sociální odstup či právě mytí rukou. A to až dvakrát více než muži. Pozoruhodná je skutečnost, že to platí v zemích s různou kulturou i stupněm vývoje. U všech zmiňovaných studií je nicméně dobré připomenout, že jsou staršího data a že aktuální situace může chování lidí poměrně zásadně proměnit.

A konečně z ranku kulturních rozdílů je také známá skutečnost, že muži méně a později než ženy vyhledávají lékařskou pomoc, a když už k lékaři jdou, mají tendence být při popisu svých potíží méně upřímní.

Vcelku obsáhlá literatura toto chování dává do souvislosti s tradičním konceptem maskulinity, systémem kulturních norem, pod jejichž vlivem jsou potlačovány či ignorovány projevy slabosti – třeba právě zdravotní potíže, a to jak fyzického, tak psychického rázu.

Některé nemoci tak u nich mají dramatičtější průběh právě proto, že je lékaři zachytí v pozdějším stádiu.

Na základní otázku, proč nás tohle všechno má zajímat, je vcelku jednoduchá odpověď. Pokud se opatření států, institucí, firem, ale i jednotlivců přizpůsobují tomu, že více jsou pandemií ohroženi starší lidé, podobně bychom měli nakládat s informaci, že v rizikové skupině jsou také muži. A až vše pomine, začít se vážně zabývat genderovými rozdíly ve zdraví.

Každá třetí žena nebo dívka na světě zažije násilí. Oranžová kampaň OSN chce tuto pandemii zastavit

Násilí na ženách je porušením základních lidských práv. Celosvětově se 35 % žen za svůj život setkalo s fyzickým nebo sexuálním násilím ze strany svého partnera nebo jiného muže. To ale nezahrnuje množství žen, které se setkaly se sexuálním obtěžováním. Podle odborných studií dopadá v některých státech až na 70 % žen. 

Násilí na ženách a dívkách je globální pandemií. Generální tajemník OSN proto již před lety vyhlásil každoroční kampaň „UNiTE by 2030“, jejíž součástí je i tzv. 16 dní aktivismu proti násilí na ženách. Cílem je podnítit iniciativy na ukončení násilí na ženách a dívkách, vyburcovat lidi, překonat stereotypy a lhostejnost. Symbolem je oranžová barva. 

Šestnáctidenní kampaň začíná 25. listopadu, který je Mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách, a vrcholí na Den lidských práv (10. prosince)

Oranžovou kampaň OSN podpoří v Česku v den zahájení (25. listopadu) nasvícením budovy spolkového domu Střelnice v jihočeském Táboře a radnice města Zlín. 10. prosince, kdy kampaň vrcholí, se oranžově nad hlavním městem rozzáří Petřínská věž.

„Násilí na ženách a dívkách je nemocí celého světa. Je morální potupou, hanbou všech společností a vážnou překážkou inkluzivního, spravedlivého a udržitelného rozvoje. Násilí na ženách a dívkách je ve své podstatě projevem hlubokého nedostatku úcty a selhání mužů uznat přirozenou rovnost a důstojnost žen.“ 

— generální tajemník OSN António Guterres

Už před pandemií koronaviru šlo o jeden z nejhorších a nejrozšířenějších projevů porušování lidských práv. Jen za rok 2019 bylo na světě hlášeno 243 milionů případů násilných útoků ze strany partnera. Pouze necelých 40 % žen ale případy násilí nahlásí nebo vyhledají pomoc. 

COVID-19 a s ním související opatření zaměřená na snížení mobility a sociálních kontaktů vedla ve svém nezamýšleném důsledku k výraznému zhoršení zejména domácího násilí.

V některých státech se počet žen hledajících pomoc a útěchu na linkách důvěry zvýšil i pětinásobně.

Naopak v jiných státech došlo k dočasnému snížení, protože pro ženy a dívky, které kvůli opatřením nemohly vycházet z domu, se ztížila možnost problémy s násilím doma nahlásit, nebo vyhledat psychologickou pomoc odborníků nebo přátel.

V reakci na vážnost situace vyzval v dubnu generální tajemník OSN státy, aby pomohly zajistit „mír v domovech“. Jeho výzvu vyslyšelo 135 států a zavedlo opatření na ochranu žen před domácím násilím v době COVID-19.

Letošní kampaň „16 dní aktivismu“ nechá promluvit oběti i aktivisty. Bude šířit jejich příběhy jako inspiraci pro ty, kteří se s problémem násilí potýkají a neví, jak situaci řešit, nebo jim strach a stud brání vyjít s ním ven.

Fakta o násilí na ženách

  • Celosvětově 35 % žen zažilo fyzické nebo sexuální násilí za strany partnera nebo jiného muže.
  • V některých státech se v průběhu pandemie COVID-19 až pětinásobně zvýšil počet nahlášených případů násilí ze strany partnera.
  • 48 států začlenilo prevenci násilí na ženách a opatření k řešení do svých národních proti-pandemických strategií (září 2020).
  • Každý den je na světě rukou člena rodiny zavražděno 137 žen. Z celkem 87 tisíc žen, které byly v roce 2017 na světě cíleně zabity, zemřela víc než polovina rukou partnera nebo člena rodiny. Víc než 30 tisíc z nich bylo zabito současným nebo bývalým partnerem.
  • Pomoc vyhledá méně než 40 % obětí násilí.
  • 155 států přijalo legislativu o domácím násilí, 140 států má zákony týkající se sexuálního obtěžování na pracovišti. Přijatá legislativa ale neznamená, že je naplňována.
  • Ženy a dívky tvoří 72 % obětí obchodování s lidmi. S většinou z nich je obchodováno za účelem sexuálního zneužívání.
  • Pětina žen ve věku 20 až 24 se provdala před dosažením 18 let. Nejvyšší podíl sňatků dětí připadá na subsaharskou Afriku (2019).
  • Mrzačení ženských pohlavních orgánů se praktikuje v 31 státech. Polovina z nich leží v západní Africe. Obětí tohoto ponižujícího zacházení, které je poznamenává na celý život, se stalo nejméně 200 milionů žijících žen ve věku 15 až 49 let. 
  • 15 milionů dospívajících dívek (15 až 19 let) zažilo nucený sex.
  • 10 % žen v EU zažilo od svých 15 let sexuální obtěžování v kyberprostoru.
  • 40 až 60 % žen v severní Africe a na Blízkém východě zažilo sexuální obtěžování na ulici.
  • 82 % žen zvolených do národních parlamentů uvádí, že zažilo nějakou formu psychického obtěžování a nátlaku během výkonu mandátu, včetně nemístných narážek nebo sexistických a ponižujících urážek. Nejčastější formou jsou útoky na sociálních sítích. 44 % těchto žen uvádí, že obdržely výhružky smrtí, znásilnění nebo únosu.

Více faktografie o násilí na ženách: https://bit.ly/35YtYxM

Dopady opatření proti pandemii na ženy a muže na trhu práce

Víme, že ekonomická krize v roce 2008 v obecné rovině prohloubila již existující nerovnosti včetně těch genderových. Konkrétně v České republice sice nedošlo k výraznému a dlouhodobému nárůstu nezaměstnanosti, ale změnila se forma zaměstnávání – především narostl podíl tzv.

prekérní práce, tedy té, která neposkytuje pracovníkům základní jistoty – a dopady této změny pozorujeme na trhu práce dodnes. Mezi zaměstnanci výrazně narostl podíl smluv na dobu určitou, zkrácené úvazky, případně zaměstnávání formou švarcsystému.

Budete mít zájem:  Jak zmírnit těhotenské nevolnosti? Třeba lízátkem

Mnoho lidí bylo také nuceno stát se nedobrovolně OSVČ kvůli nedostatku stálých pracovních míst. Opatření, která jsou proti pandemii nyní zaváděna a jež v současnosti transformují ekonomiku po celém světě, pravděpodobně budou mít na trh práce podobně rychlé dopady i v podobě nezaměstnanosti.

Ovzduší nejistoty z budoucnosti také zasáhne zaměstnavatele a následně i zaměstnané dalším zvýšením podílu nejistých a dočasných pracovních úvazků, případně práce ve švarcsystému.

„Ekonomové často upozorňují na to, že v dobách ekonomických krizí ztrácejí zaměstnání hlavně muži, protože je postižena průmyslová výroba, stavebnictví a další obory s tradiční převahou mužů.

Pokud si ale chceme vzít poučení z předchozí ekonomické krize, tak je to především to, že extrémně důležitá je reakce vlád na tyto ztráty – ta nakonec rozhoduje, jaké skupiny obyvatel důsledky krize pocítí nejvíce. Typicky je zachraňován automobilový průmysl.

Úsporná opatření se na druhou stranu dotknou třeba mezd ve státní správě, kde pracuje více žen, a na ženy také více dopadnou škrty či zmrazení sociálních dávek, protože jsou častěji na rodičovské, doma s dětmi.

Takže v důsledku je dopad krize na ženy větší,“ vysvětluje Alena Křížková, vedoucí oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu AV ČR.

Současná vládní opatření a jejich dopady

V současné situaci se vláda zavedením karantény zaměřuje především na nejvíce zdravotně ohrožené skupiny (i když je otázka, jak moc se to daří například v domovech seniorů) a udržení zaměstnanosti.

Tato opatření ovšem pokrývají primárně lidi pracující na hlavní poměr, výrazně menší je ochrana malých živnostníků a živnostnic, z podpory zcela vypadávají lidé pracující na méně stabilních pozicích (pracující na dohody a agenturně zaměstnaní).

Na těchto pozicích přitom častěji pracují lidi, kteří vzhledem k dlouhodobě nízkým a nejistým příjmům často nemají vytvořen potřebný finanční polštář. I krátkodobý výpadek nebo pokles příjmu je může uvrhnout do situace, kdy nebudou schopni pokrýt základní náklady.

Zejména rizikové jsou náklady na bydlení. V případě absence (nebo pozdního náběhu) jiné podpory výrazně roste riziko zadlužení/pádu do pasti dluhů, v horším případě ztráta bydlení – jehož stabilita je navíc klíčová pro řešení současné situace.

Řada výzkumů také ukazuje na negativní dopady stresu spojeného se ztrátou příjmu na psychické i fyzické zdraví, tedy i na odolnost vůči nemocem. Nemožnost rychle vykrýt dočasný propad příjmu tak může vytvářet vysoké akutní i dlouhodobé (individuální i celospolečenské) náklady.

Nejde přitom jen o riziko spojené se ztrátou zaměstnání. Dle údajů České správy sociálního zabezpečení během března výrazně vzrostl počet osob využívajících ošetřovné, a to o celých 333,5 tisíc. Je pravděpodobné, že většinu z tohoto počtu tvoří ženy.

Ošetřovné pokrývá 60 % denního vyměřovacího základu, výrazně se tedy snižuje příjem domácnosti – opatření, které míří na rodiny zasažené karanténou, tak může znamenat velmi významnou ztrátu příjmu pro rodiny s malými dětmi a matky samoživitelky, které se musí na ošetřovné spolehnout a zároveň patří mezi nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Podstatný rozdíl v dopadech na trh práce z hlediska genderové rovnosti mezi krizí v roce 2008 a dneškem spočívá v tom, že nyní se uzavírají provozovny osobních služeb, restaurace, hotely – tedy místa, kde pracují převážně ženy.

Například mezi průvodci a průvodkyněmi v cestovním ruchu, tedy extrémně postiženém odvětví, je 80 % žen, mezi recepčními v hotelích a dalších rekreačních zařízeních je 83 % žen a jejich průměrné mzdy tvoří pouze 81 % průměrných mezd mužů, kteří tuto práci vykonávají.

Ženy tvoří naprostou většinu osob pracujících v oborech kadeřnictví a kosmetika a 89 % žen pracuje v oblasti odborné rehabilitační péče (ČSÚ 2019).

Do situace se promítá také to, že ženy mnohem častěji zůstaly doma s dětmi po uzavření škol a školek.

Pokud jsou zaměstnané, sníží se jejich příjem minimálně o 40 %, pokud pracovaly jako OSVČ či ve švarcsystému, může to pro ně znamenat kompletní výpadek příjmů.

Je pravděpodobné, že návrat na trh práce pro ně bude velmi náročný – projeví se ztráta klientely, vypovězení nájmů či zadlužení. Nejvíce se situace dotkne matek samoživitelek.

1. Situace zaměstnanců a zaměstnankyň

Situace zaměstnanců a zaměstnankyň může být jednodušší, protože na ně se především soustřeďuje ochrana českého sociálněprávního systému. Ovšem podle dat EU-SILC 2018 nemělo 15 % všech zaměstnaných žen a 10 % mužů „standardní“ formu zaměstnání (na plný úvazek a smlouvu na dobu neurčitou).

V „nestandardních“ úvazcích častěji pracují mladší lidé (ženy pod 39 let, muži pod 30 let). U žen je to ovlivněno věkem dítěte (20 % zaměstnaných matek dětí mladších 9 let je zaměstnáno „nestandardně“).

Tyto ženy nyní s velkou pravděpodobností zůstaly doma, aby pečovaly o děti, a o to hůře se jim bude vracet do práce v situaci ekonomické recese.

2. Situace OSVČ

Mezi OSVČ je výraznější podíl mužů (16,7 % mužů jako OSVČ – hlavní činnost oproti 7,7 % žen, podle EU-SILC 2018). Muži převažují v pozicích řemeslníků a pracovníků na stavbách, ženy v oblasti osobních služeb.

Sem patří výše zmíněné osobní služby spojené s cestováním, provozem stravovacích a ubytovacích zařízení, pohostinstvím, kadeřnictvím a kosmetikou, tedy činnosti, které se ze dne na den zastavily.

Ženy OSVČ tedy spíše než muži náhle rozhodnutím vlády přišly o příjem; muži i ženy pak pocítí dlouhodobé dopady ekonomické recese.

Na OSVČ nyní také významně doléhá akutní potřeba digitalizace a vzniká tedy nerovnost mezi těmi, kteří vykonávají typ práce, který lze dělat online, a mají klientelu, která je schopná online služby přijímat.

Opět ti, kteří již nyní byli znevýhodněni (nedostatkem finančních rezerv, technického vybavení), se tak ocitnou v ještě složitější pozici (a část jejich klientely se přesune k „digitalizovaným“ službám).

Problém ale představuje i fakt, že v široké škále služeb (například jóga, fitness, výuka jazyků…) si lidé připláceli právě za možnost osobního kontaktu a že online obsah je již nyní dostupný zdarma.

Aktuálně projednávaná vládní opatření (tzv. dvacetpětka) se nevztahují na podnikající, kteří již přerušili podnikání, aby nemuseli platit odvody, případně dosáhli na podporu v rámci dávkového systému (další informace zde).

V případě matek samoživitelek bylo rozhodnutí přerušení podnikání často jedinou možnou strategií přežití a v důsledku tak mohou doplácet na neustále se měnící pravidla a nejasné informace ze strany státu.

Další ohroženou skupinou jsou pak podnikající v důchodovém a předdůchodovém věku, jejichž podnikání je založeno na osobním kontaktu – patří do rizikové skupiny z hlediska možné nákazy COVID-19 a právě tato skupina často nemá dostatečné sociální ani ekonomické zdroje na to přenést své služby do online prostředí.

Pro podnikající migrantky a migranty nabývá ohrožení existenční podoby, jelikož jejich pobytový status je prodlužován na základě doložení příjmů, které je nyní omezené nebo nemožné. V tomto kontextu může ohrožení dopadat na celé migrantské rodiny (Situaci migrantek na současném trhu práce v ČR se bude věnovat samostatná tisková zpráva.)

OSVČ zároveň mají omezený přístup k dávkám nemocenského pojištění, do kterých patří i ošetřovné. Podle dostupných statistik z roku 2018 (ČSÚ) byl počet nemocensky pojištěných osob v České republice necelých 5 milionů, z toho pouze 91 tisíc byly OSVČ. Podnikající a OSVČ (zejména ženy jakožto primární pečovatelky) neměli až do 31. 3. nárok na ošetřovné.

Obdobu ošetřovného je jim nově umožněno čerpat formou dotace ve chvíli, kdy mají pečující závazky vůči dětem a dalším blízkým osobám. Vzhledem k tomu, že se na péči podílí primárně ženy, má toto opatření pozitivní vliv na ekonomickou situaci žen podnikatelek.

Na druhou stranu toto opatření vstoupilo v platnost až po týdnech od uzavření mnoha provozoven a obchodů, kdy byly OSVČ bez jakékoliv kompenzace příjmu, vyjma dávek hmotné nouze. Tam ale dochází ke zpětnému testování nároku nikoli na základě aktuální situace, ale příjmů za uplynulé tři měsíce.

Tuto situaci nově, od začátku dubna, řeší speciální dávka ministerstva financí, není ale jasné, zda ji bude možné uplatňovat i zpětně, od začátku karanténních opatření.

3. Dopady z hlediska vykonávané profese

Pokud bychom se na situaci podívali z hlediska profesí „v první linii“ boje s koronavirem, kde se ocitají jak některé převážně ženské (zdravotní a sociální služby, prodej potravin, léků a drogerie), tak některé převážně mužské (policisté, hasiči, řidiči), profese s výraznou převahou žen jsou poznamenány nerovností v odměňování:

  • Mezi lékaři specialisty je 51 % žen, ale jejich průměrné mzdy dosahují pouze 78 % průměrné mzdy mužů.
  • Mezi praktickými lékaři je 69 % žen, ale jejich průměrné mzdy dosahují pouze 75 % průměrných mezd praktických lékařů.
  • Ženy tvoří 98 % všeobecných zdravotních sester a jejich mzdy dosahují průměrně pouze 85 % mzdy mužů, kterých jsou v této profesi pouhá 2 % (průměrná mzda 31 711 Kč).
  • Ženy také tvoří 98 % pracujících v ošetřovatelství a sociálních službách v oblasti pobytové i domácí péče (průměrná mzda 27 107 Kč).
  • Ženy tvoří 63 % všech zaměstnaných ve službách a prodeji a jejich mzdy dosahují průměrně 88 % mzdy mužů.
  • Mezi prodavači v prodejnách (průměrná mzda 22 188 Kč) je 78 % žen, přičemž jejich mzdy průměrně dosahují 83 % průměrných mezd mužů.
  • Zároveň ženy tvoří 14 % zaměstnanců policie (průměrná mzda 38 216 Kč), kde dosahují 88 % průměrné mzdy mužů, a pouze 5 % hasičů (průměrná mzda 42 669 Kč)a 6 % řidičů autobusů, trolejbusů a tramvají (průměrná mzda 32 982 Kč), přičemž průměrné mzdy žen a mužů jsou v těchto zaměstnáních vyrovnané (ČSÚ 2019).

Povede současná situace k uznání hodnoty těchto profesí, jako jsou zdravotní sestry, jejichž práce pro společnost je dlouhodobě podhodnocená, včetně odpovídajícího finančního ohodnocení?

4. Předpokládaný růst nezaměstnanosti a jeho dopady

V důsledku krize v roce 2008 zaznamenaly úřady práce také dopady na uchazečky a uchazeče o práci – mezi muži byl registrován zvýšený zájem o „ženské profese“ (např. úklid). Ženy tak byly v některých případech v podstatě vytlačeny z trhu práce a následně na ně dopadly škrty v sociálních dávkách.

Lze předpokládat, že nezaměstnanost bude nyní růst jak mezi OSVČ, tak mezi zaměstnanými. Program Antivirus, který spustilo MPSV, poskytuje náhradu až 80 % platu zaměstnaných, ale lze očekávat, že až skončí karanténa, nastane významný ekonomický útlum a lidé tak jako tak o práci přijdou.

Program zároveň nemůže nijak ochránit velký počet lidí ve švarcsystému, kteří o práci přicházejí už nyní. Často se jedná o obory, kde jsou zaměstnány především ženy, jak již bylo zmíněno výše.

Zároveň zatím nedošlo k úpravě parametrů pro podporu v nezaměstnanosti, kterou je nyní možné čerpat pouze po dobu pěti měsíců a maximálně do výše poloviny mzdy – nicméně šance najít si zaměstnaní například pro lidi, kterým podpora nyní skončí, je v podstatě nulová.

Bylo by žádoucí, aby systém podpory v nezaměstnanosti na současné krizové podmínky flexibilně zareagoval, jinak je nutné očekávat negativní dopad opět na skupiny nejvíce ohrožené chudobou a ztrátou zaměstnaní, tedy matky samoživitelky a lidi v předdůchodovém věku nebo naopak těsně po ukončení školy, kteří jsou nejvíce ohroženi propuštěním.

Na lidi pracující na DPP, DPČ či jiné typy krátkodobých a nestabilních smluv se nevztahuje téměř žádná pracovněprávní ochrana a mohou být propuštěni velmi snadno.

Právě tyto smlouvy jsou typické pro matky malých dětí, které se snaží o postupný návrat k plnohodnotné výdělečné činnosti nebo volí tyto formy zaměstnání v době zvýšeného zatížení péčí.

I na ně by se měla zaměřit podpora státu minimálně ve stejném rozsahu jako u OSVČ.

5. Nové formy práce během krize a jejich dopady

Podle výzkumu, který si zadala společnost Sazka a který provedla firma Instant Research ve dnech 16.–19. března na vzorku 1090 respondentů a respondentek ve věku 18–60 let, pracovala v polovině března z domova třetina všech zaměstnaných, před počátkem krize to přitom byly pouze 5,2 %.

Lze očekávat, že s prodlužováním nouzového stavu bude pracujících z domova přibývat.

Možnost práce z domova sice je pro mnohé řešením, jak zůstat v současné době vůbec zaměstnán, ale pro rodiče může představovat značný problém – péče o rodinu, která je v drtivé většině českých rodin stále vykonávána ženami, se znásobuje s nutností každodenního vaření, domácí výuky atd. 

Současná opatření pravděpodobně povedou i z dlouhodobé perspektivy k většímu tlaku na zavádění flexibilních forem práce – především zmíněné práce z domova a práce na dálku. Flexibilita však má svá úskalí, zejména v podobě prekarizace pracovní síly – v ČR má flexibilita často podobu právě nejistých smluv na dobu určitou, DPP, DPČ, nebo dokonce švarcsystému.

Protože  mnozí z nás jsou nyní uzavřeni ve svých domácnostech, měli bychom si uvědomit, že naše životy do značné míry závisí na využívání nízko placené, podhodnocené a prekérní práce doručovatelů a doručovatelek zásilek online obchodů i prodavaček a prodavačů potravin. Přitom zisky těchto obchodů se současnou krizí rostou a to by se mělo promítnout do zlepšení pracovních podmínek.

Prekarita práce se projevuje zejména nedostatečnou ochranou práv a pracovního místa jako takového, nízkou mírou sociální ochrany (např. v případě ošetřování člena rodiny se nyní zavádí ošetřovné pro OSVČ, ale stále chybí pro DPČ a DPP smlouvy), nízkými a nejistými výdělky a špatnými pracovními podmínkami, např.

v podobě nepravidelných směn a nedostatečné kontroly nad jejich plánováním. Příkladem je třeba nárok na snížení pracovního úvazku pro matky dětí do 15 let, který by jistě mnoho matek v současnosti po uzavření škol a školek uvítalo.

Nicméně v ČR neexistuje nárok na návrat ze zkráceného úvazku zpět na plný úvazek, rozhodnutí pak zcela záleží na zaměstnavateli.

Současná situace může na druhou stranu přispět k větší dostupnosti flexibilních forem zaměstnání, zvláště práce na dálku, často zmiňované práce z domova (home-office) a digitalizace práce.

To, že firmy a organizace jsou v současné době tlačeny k zajištění odpovídajícího technického vybavení a zavedení interních politik, které budou umožňovat flexibilnější formy práce, včetně častější práce z domova, by mohlo do budoucna ulehčit kombinování péče a práce, a tak mít pozitivní dopad na situaci zaměstnaných žen, které kombinování práce a péče řeší častěji než muži.

Tato tisková zpráva v méidích: 

  • Týdeník Euro (11. 4. 2020, Doceníme lékařky a sestry? Rozdíl v odměňování dopadá i na profese v „první linii“)
  • iDnes.cz (19. 4. 2020, Pandemie dopadá víc na ženy. Snadněji ztrácí práci a péče o děti je na nich)

Průzkum: Pandemii hůř snáší ženy a mladší ročníky

Hlavní obsahIlustrační foto
Foto: Vít Šimánek, ČTK

Průzkumu agentury Ronda Data se zúčastnily od začátku ledna do začátku února více než dvě tisícovky respondentů ve věku 18 až 65 ze všech krajů České republiky. Jak z něj vyplývá, nejvíc se u nás lidé bojí, že přijdou o svého blízkého, že opatření ovlivní jejich vzájemné vztahy, že jim dojdou peníze. Z toho má strach více než čtvrtina dotázaných.

„Pandemie psychicky doléhá hůře na ženy, 45 procent jich v průzkumu odpovědělo, že se kvůli ní cítí výrazně nebo o něco hůře než obvykle. Podobně odpovědělo jen 33 procent mužů,“ uvedl Chadi El-Moussawi, spoluzakladatel platformy Terap.io.

Kde hledat pomoc při duševní kriziZdraví

Rozdílně dopad pandemie na duševní pohodu vnímají také různé věkové kategorie. Skoro polovina mladých ve věku 18 až 25 let odpověděla, že se cítí hůř. S věkem se pak tento poměr snižuje, u seniorů nad 63 let je to čtvrtina respondentů.

Česko v tomto není nijak výjimečné, k podobným závěrům došel i mezinárodní průzkum COH-FIT (The Collaborative Outcomes study on Health and Functioning during Infection Times), který od června do října 2020 probíhal ve 150 zemích postižených pandemií. Nejčastější odpovědí na otázku, čeho se lidé v souvislosti s pandemií nejvíce obávají, byla ztráta někoho blízkého, což uvedlo 40 procent respondentů.

Na druhém místě byl strach z toho, že šíření nemoci a opatření negativně ovlivní rodinné nebo partnerské vztahy. Toho se bojí téměř třetina respondentů. Že jim dojdou peníze, se obává podle průzkumu 28 procent lidí. Mezi seniorskou skupinou byla tato obava označena pouze sedmi procenty dotázaných.

Senioři se zase ve srovnání s mladšími ročníky přirozeně více obávají onemocnění covidem-19, odpověděla tak celá čtvrtina starších dotázaných. V mladších věkových skupinách trpí strachem z nákazy 10 až 15 procent lidí.

„Rostoucí trend psychických obtíží ukazuje, že duševní hygiena je v době pandemie ještě důležitější než před ní.

K účinným prostředkům patří dostatek pohybu, pobyt na čerstvém vzduchu, kontrola času stráveného sledováním zpráv a kvalitní čas strávený s blízkými,“ řekla psychoterapeutka Iveta Hlaváčová z platformy Terap.

io, na které se počet registrovaných uživatelů během první jarní vlny ztrojnásobil a stejný skok přinesla i podzimní vlna.

Každý měsíc poskytne 25 jejích terapeutů okolo tří set sezení formou videohovoru, chatu nebo telefonického rozhovoru.

Hlavní zprávy

Izolace, stres a alkohol. Případů domácího násilí bude kvůli koronaviru více, obávají se organizace

Na telefonní krizovou linku neziskové organizace Rosa volá rozrušená mladá žena. Napadl ji partner. Říká, že není zraněná, ale má modřiny, motá se jí hlava, chce se jí zvracet. Od násilníka odešla, ale vyčítá si to a násilí si sama klade za vinu. A neví, co má dělat.

Na druhé straně telefonu je Zdena Prokopová. Rosu před 27 lety spoluzaložila. Na starosti má mimo jiné SOS linku. Ženu uklidňuje a podporuje. Není to její vina, za násilí nemůže. Ptá se, jestli jí násilník vyhrožuje, pronásleduje, kde je, jestli už k násilí předtím došlo, jestli užívá drogy nebo má zbraň.

Žena na některé otázky odpovídá ano. Zdena Prokopová jí doporučuje nejdříve zajistit bezpečí a odejít. Je také možné podat trestní oznámení. Rosa má i utajený azylový dům a může zajistit psychosociální pomoc. Tak jako jiné pomáhající organizace.

Německo se chystá na nárůst případů domácího násilí, v době dlouhodobé karantény jejich počet roste

Číst článek

Zanedlouho na SOS linku volá muž. Volala mu známá. Myslí si, že její sousedku napadl partner. Slyší křik a dopadající rány. Zdena Prokopová urguje: Na nic nečekat, volat okamžitě policii na číslo 158.

To jsou jen dva běžné příklady domácího násilí a reálné telefonáty, které za poslední týden Zdena Prokopová absolvovala. „Telefony jsou podobné jako předtím, ale je tam ještě větší stres. Žena volá, že se bojí někam jít nakupovat, aby ji násilný partner nesledoval. A bojí se nejen sledování, ale zároveň se obává, aby něco nechytila,“ popisuje Radiožurnálu.

Nárůst případů v Číně i ve Francii

Zákaz vycházení a karanténa staví už tak ohrožené osoby do ještě složitější situace. „Můj odborný odhad je, že domácí násilí poroste, a to výrazně. Máme data z podobných situací, které se děly různě po světě a kdy se to zvýšilo.

 Jsou i data z mistrovství světa ve fotbale, kdy si zpravidla muži-agresoři vylévali vztek z proher doma na manželce nebo partnerce.

Současná situace do tohoto modelu zapadá,“ popisuje právník a kriminolog Pavel Houdek, který se domácím a sexuálním násilím dlouhodobě zabývá.

Na nárůst domácího násilí v době zápasů anglického týmu upozorňují už řadu let ostrovní neziskové organizace. Výzkumníci z univerzity v Lancasteru na základě šampionátů v letech 2002, 2006 a 2010 zjistili, že incidenty domácího násilí narostly o 26 procent v případě vítězství anglického týmu a o 28 procent při prohře.

1/2 Give Domestic Abuse the Red CardOfficers are issuing a robust warning that domestic abuse

will not be tolerated before, during or after the #WorldCup

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *