Středověká medicína opět v módě

Přes skutečnost, že dvacáté první století je již na nádvoří, lidé stále říkají různé mýty a legendy, které vznikly ve starověku. Téměř všechny slovanské národy si tak uchovaly mrazivé přesvědčení o vlkodlacích – probuzených mrtvých, putování v noci a sání krve od lidí a zvířat. Legendy o krveprolití jsou zvláště rozšířené mezi obyvateli Maďarska, Polska, Ukrajiny a Rumunska.

V konvenčním smyslu je ghoul (nebo ghoul) zemřelý člověk, jehož duše z nějakého důvodu nemohla najít mír po smrti.

Zemřelý nepodléhá rozkladu a získává nesmrtelnost, v noci opouští svůj hrob a putuje vesnicemi a vesnicemi, aby hledal čerstvou krev nezbytnou pro jeho existenci. Obraz slovanského vlkodlaka se výrazně liší od obrazu západoevropského upíra, jehož popularita vznikla v 18.

až 19. století a byla spojena s vývojem romantického žánru literatury. Evropský upír je rafinovaný, neuvěřitelně hezký a mazaný aristokrat s dokonalými způsoby, neuvěřitelnou inteligencí a supervelmoci.

Vysoká společnost v Anglii, Německu a Francii toužila po novém literárním hrdinovi, tajemném, začarovaném, nebezpečném, ale zároveň okouzlujícím a svůdném.Takto vznikl obraz slavného hraběte Draculy, vytvořeného Bramem Stokerem.

Na rozdíl od aristokratických upírů, kteří se narodili díky novým trendům v evropské kultuře a literatuře, obraz slovanského ghúla pochází z mnohem hlubší antiky. Jeho obraz není poctou módě, jsou to hluboké obavy obyčejných lidí, kteří ve svém životě pozorovali podivné a zlověstné jevy, pro které nebylo možné najít logické vysvětlení.

Věřilo se, že z mrtvých nepokřtěných dětí, sebevražd a rouhačů, rolníků, kteří zemřeli bez přijímání, se stali ghoulové. Když povstali z království mrtvých, nestali se chytřejší nebo přitažlivější a živí lidé měli stále příležitost je poznat, zabít nebo podvádět.

Tak například jednou ze slabin vlkodlaka je jeho posedlost počítáním; Bloodsucker nemůže projít rozptýlenými semeny, aniž by spočítal každé z nich. Proto rolníci často rozptýlili semena máku podél silnice vedoucí z hřbitova do vesnice v naději, že počítání semen vezme krvežíznivec celou noc a do úsvitu by se nemohl dostat k živobytí.

Kromě toho může rybářská síť převrhnutá nad ním zastavit vlkodlaka, jako v případě semen, vlkodlak se nemůže zastavit, dokud neodpojí každý uzel.

n

Je zajímavé, že obyvatelé Ukrajiny, Maďarska, Rumunska a Polska měli před vstupem do chaty často svazky česneku, jejichž šťáva je podle lidových legend jedovat pro upíra. Stříbrné předměty také pomohly zničit nemrtvé a bylo možné ho uklidnit a zastrašit ho svatým krucifixem. Také v mnoha legendách se uvádí, že ghúli nemůže vstoupit do domu, dokud ho majitel nezveří.

Tato vlastnost souvisí s tím, že dům je čistě posvátným místem chráněným energií klanu, to znamená, že každý z členů rodiny tvoří zvláštní kupoli energie, do níž nemůže proniknout zlá energie. Upír je zlo, které porušuje Boží zákony, a proto nemůže vstoupit do obydlí bez požadavku.

Poté, co ho majitel chaty pozval, lehce otevře ochrannou energetickou clonu, takže ghoul snadno překročí práh.

n

Na rozdíl od všemocného západoevropského protějšku neměli slovanští vlci velmi ostrou mysl a obratnost, naopak, často byli připisováni nějaké naivitě a trapnosti, což opět lidem umožňovalo chytit krvežíznitele a navždy do duše vrazilo aspenový podíl a tělo. Postavy polského režiséra Romana Polanskiho ve filmu „Ples upírů“ se objevují před divákem přesně jako takové krevní pijáky.

Temné příběhy o živých mrtvých, které inspirovaly strach v lidech po mnoho staletí, se modernímu člověku zdají jednoduché a naivní, zejména od nynějška, objevy v oblasti medicíny umožňují vysvětlit ty jevy, které se ve středověku zdály tajemné a nadpřirozené.

Například mnoho rysů vzhledu a chování, které byly přičítány lidem podezřelým z vampirismu, lze vysvětlit závažnými genetickými chorobami – porfyrií a Wilsonovým syndromem. Obě tyto choroby byly zvláště běžné v Zakarpatí (odkud pocházely všechny četné legendy o vlkodlacích).

Propagační video:

S porfyrií se mění složení krve člověka, rok co rok se pokožka pacienta vysychá, zuby a bílé oči získávají načervenalý nádech, dystrofické změny v dásních vedou k vystavení kořenů zubů, vizuálně prodlužují řezáky a špičáky, fotofobii a alergii na sluneční světlo.

Pacienti dávají přednost nočním. Toto onemocnění je často doprovázeno převrácením kloubů a deformací prstů; v pozdějších stádiích onemocnění se u člověka rozvine psychóza, je pozorováno agresivní chování. Pacient může udeřit na ostatní, zavrčel a na ně kousal zuby.

Wilsonův syndrom se objevuje v důsledku zhroucení určitých genů, které narušují metabolické procesy v lidském těle. Měď, která se hromadí v játrech, vede k cirhóze.

Kůže pacienta získává smrtelný žlutý vzhled, navíc měď uložená na rohovce oka tvoří kolem irisu žlutozelený disk, který dává vzhledu nepřirozenou záři. V průběhu času má pacient nekontrolované pohyby v trupu a končetinách, změny chodu, tělo ztuhne.

Tento syndrom navíc velmi často způsobuje duševní poruchy, při nichž se člověk může chovat agresivně a nevhodně.

Jak vidíte, příznaky popsaných chorob mají řadu funkcí podobných vampirismu. Bez sebemenší představy o genetice a dědičných nemocech mohli lidé po mnoho staletí prohlašovat ty, kteří byli opravdu vážně nemocní, jako ghouly.

Není divu, že v těchto dnech již není možné najít zaznamenané případy upírských útoků na člověka.

Ať už je to jakkoli, život stále zůstává plný tajemství a hádanek, proto při chůzi v noci po opuštěné silnici neuškodí vzít s sebou stříbrný kříž a hlavu česneku.

Dějiny národa Českého – STŘEDOVĚKÁ MEDICÍNA

www.inadhled.cz  Autorka: Jitka Čížová

  Kdo z nás i občas nepostěžuje na fungování českého zdravotnictví nebo na kvalitu ošetření? Buďme však rádi, že nežijeme ve středověku. Ten byl totiž z hlediska péče o nemocné naprostou noční můrou, hlavně v Evropě. Nemoci byly považovány za trest boží, a podle toho se k nim a k jejich léčení přistupovalo. Nad některými medikamenty a zákroky zůstává dnešnímu člověku rozum stát.

  Znalosti starověkých civilizací povětšinou upadly v zapomnění a léčebné procesy byly často provázány s pověrami, náboženskými mytickými představami a prapodivnými metodami, jejichž původ byl a dodnes je neznámý. A to zvláště v Evropě.

V arabském světě na Blízkém východě a ve Španělsku byla situace mnohem lepší. Arabové a Peršané lépe uchovali odkaz svých vzdělaných starověkých předků a dokázali na něj úspěšně navázat.

Budete mít zájem:  Krásná přes noc? Ano, jde to. Jak na to?

Dá se směle říci, že byli před Evropou v tomto ohledu napřed o několik staletí.

  Arabský učenec Usáma ibn Munkiz zanechal písemné doklady o tom, jak moc se lišili jejich léčebné metody od těch evropských. Zatímco on naordinoval ženě s bolestmi hlavy dietu a klid na lůžku, evropský odborník označil za původce jejích bolestí démona usídleného v hlavě, tu proto rozřízl, odstranil kus lebky a mozek posypal solí. Žena zemřela, ale démon byl vyhnán.

  Paradoxně k rozvoji chirurgie přispělo velké množství válečných konfliktů, během kterých bylo potřeba raněným vojáků neustále někde něco rozříznout, uříznout, vyndat a podobně. Velké množství chirurgických nástrojů se od této doby změnilo jen nepatrně.

Válečná zranění si často vyžadovala operace a amputace, ale opět se nedá hovořit o závratných úspěších. Lékaři dlouhou dobu vůbec netušili, že špína v ráně způsobuje infekci a hnis vytékající z rány byl dobrým znamením, že z těla odchází to špatné. Samozřejmě se však znalosti středověkých chirurgů časem zlepšovaly a zákroky zdokonalovaly.

Za vrchol všeho byl považován císařský řez, často končící smrtí matky a nezřídka i dítěte.

  Významnou roli v léčení neduhů měla pálenka. Ta se pila, natírala, dávala na obklady, inhalovala a míchala s různými bylinkami. Pokud byste se obávali kocoviny, doporučováno bylo popíjet bez pokrývky hlavy, aby alkoholové výpary mohly odcházet z hlavy a nezůstávaly v těle.

  Představíme-li si období středověku, je nám jasné, že práce bylo v oblasti medicíny opravdu hodně. Kromě výše zmiňovaných válek se lidé potýkali s mnoha vážnými nemocemi, které v kombinaci s tristními hygienickými podmínkami kosily obyvatelstvo po statisících. Mor, malomocenství, ale i dnes celkem běžné nemoci znamenaly často rozsudek smrti.

Lékařská diagnostika spočívala především ve zkoumání moči, stolice, potu a krve, a to, prosím, všemi smysly, takže vzorky se nejen pozorovaly, očichávaly a vařily, ale i ochutnávaly! Velmi často byl za původce nemocí považován špatný vzduch ve městech, jindy jste se měli nakazit i jen při pohledu na nemocného, jak tomu bylo například u moru.

Domnělé léčebné metody a medikamenty pak měly často vážnější následky než samotná nemoc.

  Další neznámou byl porod. Ženy v dřívějších dobách po porodu často umíraly na tzv. horečku omladnic, která byla způsobena špatnou hygienou a končila otravou krve.

Rodící ženě asistovaly nejčastěji porodní báby, zkušené ženy, které už odrodily vlastní děti a mohly rodičkám poradit, jak dýchat a tlačit, případně jim i ulevit od bolesti bylinkovými nálevy nebo zábaly.

Druhem anestezie bývalo i zaříkávání a nošení různých amuletů, což se praktikovalo hlavně na venkově jako pozůstatek pohanských zvyklostí.

V případě komplikací, ke kterým docházelo velmi často, byla na prvním místě snaha zachránit ženu, život mužského potomka byl pak důležitější než život narozeného děvčete. K císařskému řezu se přistupovalo až ve chvíli, kdy matka umírala nebo už byla po smrti. Takový zákrok totiž rodička ve středověkých podmínkách neměla šanci přežít.

  V dobových pramenech však nacházíme pozoruhodnou zmínku o narození Václava Lucemburského, polovičního bratra Karla IV.

Královna Beatrix jej přivedla na svět roku 1337 na pražském dvoře a dramatický porod podle všeho vyvrcholil císařským řezem, jak to naznačuje vlámská rýmovaná kronika: „Budoucí vévoda byl vyňat z matčina těla a rána se zhojila.“ Událost byla považovaná za zázrak, protože dítě se narodilo zdravé a matka přežila.

Narozený chlapec byl zřejmě pokřtěn jako Václav právě z důvodu, že nad ním podle soudobé víry musel stát sám patron české země. Syn francouzsky mluvících rodičů a dědic frankofonního území by podle expertů jinak zcela jistě dostal jméno francouzské.

  Problém ovšem nevymizel s koncem středověku, přetrvával až do 19. století, kdy se už začalo rodit v nemocnicích za účasti studovaných lékařů. Bohužel, úmrtnost rodiček byla v těchto ústavech větší než v domácích podmínkách, jelikož lékaři k rodícím ženám odbíhali od pitev, aniž si mezitím umyli ruce.

Obecně o solích

Solná ložiska jsou pozůstatky vyschlých moří. Podle historických podkladů se sůl těžila již v 8. století př.n.l. Ve středověku byly spojovány pojmy sůl a bohatství. Keltské slovo hal označuje současně sůl, ale i svatý a čistý. Také haléř, tehdejší platidlo, se odvozuje od slova hal. Z latinského slova „sal“ se vytvořilo slovo žold.

Způsob těžby kamenné soli:

Sůl se skládá téměř ze sta procent chloridu sodného. Získává se dobýváním z ložisek soli v dolech. Skládá se z průsvitných krystalů, ložiska kamenné soli se nacházejí po celém světě.

Sůl v medicíně v minulosti:

Nejstarší zmínka léčby solí u Egypťanů pochází ze 3.tisíciletí př.n.l., používala se na vysoušení infikovaných ran a zánětů. Solí léčili i Řekové a Římani v 1.stol.n.l. Ve středověku se na rány přikládaly obklady a tišily bolest. Byly propagovány koupele ve slané vodě.

Sůl v lidové medicíně:

V přírodní medicíně a v lidovém léčitelství se povědomí o léčivé síle soli traduje celá staletí. Aplikovaly se koupele chodidel proti bolestem hlavy, suché obklady se používaly při zánětech. Kolem roku 1800 začal rozmach léčivých koupelí ve slané vodě a rovněž se začala sůl využívat i v lázeňství.

Sůl v dnešní době:

V polovině 20. století přišla sůl v nelibost. Skutečným problémem je sůl používaná v potravinách. V poslední době nastala změna, sůl je opět v módě. Objevuje se v kosmetice, v přísadách do koupelí, používají ji lidé trpící lupénkou, neurodermitidou a artritidou a jako prostředek k inhalacím.

Recepty pro domácí lékárnu:

Obklady s nahřátou solí pomáhají při otocích a bolestech v uších. Teplou koupel nohou oceňují lidé, kteří trpí studenými chodidly. Koupel ve slané lázni je rovněž účinná, podporuje prokrvení, působí proti nachlazení.

Koupele:

Čistou koupelí se z těla rozpouští ochranný plášť kůže, složený z vody a lipidů. Ztrácí se zvýšené množství vody, kůže vysychá. Slaná koupel má na kůži příznivý účinek. Sůl se ukládá a váže vodu. Ochranná vrstva zůstává lépe zachována a nedochází k vysychání kůže. I po osprchování zůstává sůl ještě delší dobu uložena v kůži.

Budete mít zájem:  Jáhly – ideální tip pro línou snídani

Lupénka (psoriáza) je onemocnění, při kterém se tvoři červené a svědivé šupiny na kůži. Slané koupele zmírňují svědění.

Neurodermitida je onemocnění u kojenců a dětí předškolního a školního věku. Rozvíjí se typickým exemem v záhybech kůže. Koupelemi se rovněž zmírňuje svědivost.

  • Pohyb ve slané koupeli se rovněž doporučuje lidem s osteoporózou.
  • Napětí ve svalech se ve slané koupeli uvolňuje především díky nadnášení, svaly si odpočinou a dochází k prokrvení pokožky.
  • Kontraindikace:

Koupele se nedoporučují při akutním srdečním a cévním onemocnění (zánět žil a srdečního svalu).

Nevhodné jsou pro osoby se sklonem ke krvácení a vodnatelnosti, pro pacienty s TBC a rakovinou, s horečkou, zánětem nosních dutin a u astmatiků a rovněž u pacientů s nemocemi krevního oběhu.

Také člověk, který prodělal infarkt nebo mozkovou mrtvici by měl formu koupelí konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Tip 1: Dámská móda: od středověku až po současnost

Rukavice jsou nezbytným doplňkemšatník moderního člověka. Vznikají ze starověku. V roce 1922 vybrali archeologové z hrobky Tutanchamonova rukavice, které připomínaly kapsy ve tvaru.

Podle historiků se ukázalo, že jsou jako trofeje v důsledku bitvy s lidmi v Asii. V té době byla považována za ozdobu, ne za kus oblečení. O něco později získaly rukavice úplně jiný vzhled.

Vzhledem k tomu, že příbory ještě nebyly k ochraně rukou během jídla, byly rukavice vyrobeny z rukavic.

Ve středověku měly rukavice symbolický význam. Verdikt byl vyslovován jménem královské rukavice. Byly použity během obřadů. Rukavice, jako výsadní znamení, byla věnována rytířům při věnování, biskupům – při obdržení hodnosti, stejně jako některým městům.

Je to velmi mnozí budou akceptovat s tímto atributem. Když byla rukavice v obličeji, znamenalo to, že soupeř je povolán do souboje. Pokud dáma dá rytířovi rukavici, pak jí ukázala svůj postoj.

Na počátku jedenáctého století Rukavice z bílého prádla jsou módní. Ženy je nosily jako dekoraci. Měli velkou popularitu vzhledem k tomu, že se v té době aktivně vyvíjely rukavice.

O člověku lze soudit,rukavice, které se nosí: z hedvábí nebo kůže, z sametu nebo brokátové, vyšívané zlatým nebo monogramovaným designem, šperky nebo knoflíky.

Na konci století XV Byla tam móda pro parfémované rukavice. Přibližně ve stejném období se rukavice zavírající ruce staly populárními. A oni společně s čelenkou symbolizovali dobrý tón. Označení špatných úmyslů bylo, že se objevili v rukavicích v kostele, na recepci u krále, u soudu nebo jim neudrželi ruce.

V XVII-XVIII století mužské rukavice postupně přestanou být relevantní vzhledem k tomu, že kvůli dlouhým a bujným krajkovým manžetám byly prakticky neviditelné. Ale móda pro dámské rukavice stále vzkvétala.

Do XIX století Bylo módní nosit tzv. Rukavicevýstup „. Byly dlouhé (na lokti), se závitem, s tkaným vzorem, bez prstů a vypadaly velkolepě v kombinaci s večerními šaty. Móda se vrátila k pánským rukavicím, ale již ocenili lakonismus a materiál, ze kterého jsou šité.

K dnešnímu dni má každý rukavice. Rukavice pro muže, převážně šité z prasečí kůže a pro ženy – z ovčí kůže.

Rukavice budou zdůrazňovat individuální styl, pokud je jejichsprávně vyzvedněte oblečení. Nejdůležitější je nezapomínat na správnou péči o ně. K tomu můžete v obchodě koupit rukavice.

V tomto případě je třeba vzít v úvahu materiál, z něhož jsou vyrobeny, protože pro každý typ tkaniny jsou zvláštní rysy. Například k umývání kožených rukavic v automatickém stroji je přísně zakázáno ruční mytí.

Poté je třeba je opláchnout studenou vodou a přidat několik kapek glycerinu.

Moderní pornografie se zrodila v renesanci. Lidé byli vyobrazeni jako nenasytní

S přístupem k sexu se měnil i pohled na ženy. Zatímco středověcí církevní otcové tvrdili, že žena je z morálního hlediska vždy vinna necudností, na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. (vládl od roku 1643 do roku 1715) už patřila dámská koketnost k dobové módě.

Oficiální milenkou Ludvíka XIV. se tak třeba stala v letech 1667 až 1679 francouzská šlechtična Françoise de Rochechouart, markýza de Montespan, známá jako Madame de Montespan.

Obklopila se přepychem a vytvořila kolem sebe skvělý dvůr.

Králi porodila celkem sedm dětí, jež sice nebyly uznány jako součást královské rodiny, panovník jim to ale vynahradil vysokými šlechtickými tituly, jimiž legitimizoval jejich původ.

Přečíst článek ›

Dobré postavení nemanželských dětí už nebylo za renesance zdaleka tak vzácné jako dříve.

Možná na to měly vliv morové epidemie, které vyhladily velký počet obyvatel, jež prostě bylo třeba nahradit, v každém případě se v 16. a 17. století nemanželské děti prosazovaly proti minulosti výrazně lépe.

Nemanželského původu byly například i takové legendy světové kultury a vědy jako Leonardo da Vinci nebo Giovanni Boccaccio.

Vzniká pornografie, jak ji známe

Umělci začali častěji zobrazovat nahé lidské tělo, přičemž nahé se nechávaly portrétovat i vlivné a bohaté ženy. V literatuře i malířství se objevily nejen erotické motivy, ale i pornografie. Ženy i milenci byli zobrazováni jako sexuálně nenasytní.

Příkladem je dílo italského spisovatele a dramatika Pietra Aretina, který napsal sbírku 29 pornografických sonetů Sonetti Lussuriosi (Smyslné sonety), k níž nakreslil Giulio Romano sérii působivých, ovšem opět pornografických kreseb.

Sbírka vyšla později pod názvem I Modi (doslova Způsoby, ve smyslu sexuální polohy. V češtině je kniha známá coby Rozkošnické sonety božského Pietra Aretina, pozn. red.).

Aretino je dnes považován za zakladatele moderní pornografické literatury.

Přečíst článek ›

Příběh české náruživky

I na českém území přibývalo žen, jež se vymykaly někdejším středověkým ideálům cudnosti a podřízenosti mužům. Byl to třeba případ Elišky Kateřiny Smiřické.

Eliška Kateřina, příslušnice významného českého šlechtického rodu s královskými ambicemi, se začátkem 17. století intimně stýkala s kovářem Jiříkem Wagnerem.

Její vlastní rodina ji za to na 11 let uvěznila na Hrubé Skále a hradě Kumburk a následně ji připravila o všechna dědická práva.

Celá aféra Elišky Kateřiny Smiřické začala na zámku v Kostelci nad Černými lesy, který byl hlavním sídlem rodu Smiřických i centrem jejich panství.

Eliška se zde ve svých 17 letech zamilovala do poddaného, panského kováře Jiříka Wagnera a navázala s ním intimní vztah. Patrně nebyl prvním ani jediným, o koho se pokoušela.

Budete mít zájem:  Kapavka Priznaky U Muzu?

Jejímu naléhání údajně dlouho odolával, protože věděl, co mu za případnou aféru s příslušnicí šlechtického stavu hrozí, nakonec ale jejímu nátlaku podlehl.

Přečíst článek ›

Jak probíhaly jejich důvěrné styky, víme dnes z jejich pozdějších podrobných výpovědí, znějících rovněž jako pornografie. Například zmíněný kovář uvedl: „Ona jest mně vždycky objímala, jazyk svůj do oust mých strkala. Někdy jsme se převrhli spolu na zem, někdy jest ona, Eliška Kateřina šlechtična, byla svrchu na mně, někdy já na ní.

Ale já jsem ji vždycky šetřil a nechtěl jsem skutku činiti, jakž náleží.

Jedno jak jest ona sama svou rukou dělala, tak jsem ji nechal, a maje několikrát s ní činiti, však nikdy semeno mužské do života sem pustiti nesměl, nýbrž když k tomu přicházelo, hned jsem tak nechal, obávaje se, aby z toho něco nebylo, aby ona obtěžkána nebyla…

Po čase se Eliščiny vzkazy Jiříkovi dostaly do rukou její matky Hedviky z Házmburku, která dala Elišku uvěznit nejdříve do sklepení na Hrubé Skále, později na hrad Kumburk. Eliščina internace se protáhla na plných 11 let. Až roku 1619 se objevil rytíř Ota Jindřich z Vartemberka, jenž ji z Kumburku vysvobodil a následně pojal za manželku.

Přečíst článek ›

Po svatbě se usídlila na zámku v Jičíně, ten měl však připadnout její sestře Markétě Salomeně jako dědictví po bratrovi. Eliška se ho nechtěla vzdát. V roce 1620 proto dorazili do Jičína královští komisaři, aby jí majetek Smiřických jménem krále zabavili.

Eliška se chtěla nejdříve bránit s pomocí najatých žoldáků, jenže ti před královskými komisaři ve většině utekli. Mladá šlechtična se nakonec se zbylými muži uchýlila do zámeckého sklepa, kde bylo víno a také uskladněný střelný prach.

Ten se, ať už náhodou, či něčím úmyslem, vznítil a vyvolal výbuch, při němž byl jičínský zámek zničen. Zahynulo na 40 lidí včetně Elišky.

Její příběh dodnes připomíná kramářská píseň, známá ze Stroupežnického hry Naši furianti: „Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína, a v tom zámku jest ovčáček, měl překrásnýho syna. A v tom zámku žila panna, ta ovčáčka milovala, psala jemu v tajnosti, srdce plný milosti.“

21stoleti.cz

Objevte ta nejskvělejší nová kasina a jejich mnohé způsoby inovací a modernizací, které navždy změní způsob, jakým přemýšlíme a užíváme online hazardního prostoru pro online sázení, hraní her a zábavy. Tak jako se virtuální realita (zkráceně VR) dostává do všech oblastí herních konzolí a herních kategorií, dostává se postupně také do světa online hazardu, která…

Tento článek je reklamním sdělením

Za to, že svět přesvědčili o existenci černých děr, byla dnes udělena Nobelova cena za fyziku třem významným vědcům. Cenu tak získali odborníci, kteří se věnují různým aspektům výzkumu těchto výjimečných vesmírných objektů. Výzkum supermasivních vesmírných těles je v současné době velice oblíbený. Letošní ocenění si rozdělili anglický fyzik a matematik Sir Roger Penrose (*1931)…

Téměř všechny biochemické reakce jsou řízeny enzymy a díky tomu nám dovedou pomoci v mnoha oblastech našeho života. Skvělým příkladem, kde bychom to možná na první pohled nečekali, je běžné praní prádla. Špína na oblečení pochází z vnějšího prostředí i našeho těla Špína na oblečení je kombinací částic, které vlákna absorbují z venkovního prostředí, jako například kouř, emise…

Tento článek je reklamním sdělením

Zodpovědný přístup k plánování rodičovství si dnes mnozí pletou s jeho oddalováním, a tak užívání hormonální antikoncepce často překryje i tikot „biologických hodin“.

Se stoupajícím věkem potom úměrně klesají nejen šance na fyziologické těhotenství, ale i samotná schopnost počít dítě přirozenou cestou.

  Hormonální antikoncepce je všeobecně považovaná za jeden z nejspolehlivějších způsobů ochrany před nechtěným…

Někomu jde matematika snadno a s lehkostí a navíc přináší pocit, že s každým novým poznatkem roste sebevědomí a schopnosti orientovat se ve světě kolem. Mnozí se ale cítí úkoly této přesné vědy zaskočeni. Čím vším nás matematika může obohatit a proč se z ní v poslední době stal strašák?  Jeden z našich nejúspěšnějších podnikatelů, který…

Podobně jako v minulých letech byla i letos jako první vyhlášena Nobelova cena za medicínu. Ve Stockholmu cenu udělili výzkumníkům podílejícím se na objevu viru způsobujícího hepatitidu typu C. Ocenění obdrželi americký lékařský výzkumník, virolog a lékař Harvey James Alter (*1935), britský vědec Michael Houghton (*1950) a americký virolog Charles M. Rice (*1952). Všichni jmenovaní…

Nejnovější vědecká zpráva varuje před rozšířením nepůvodních neboli invazivních druhů. Jejich počet by se měl do roku 2050 rapidně zvýšit, nevyhne se to ani Evropě, kterou osídlí až 2500 nepůvodních druhů. Na evropském kontinentu se očekává především rozšíření cizích druhů korýšů, ptáků, hmyzu či pavoukovců. Informovala o tom studie mezinárodního týmu odborníků, mezi nimiž byli…

Desítky let trvající úsilí o záchranu koně Převalského (Equus ferus przewalskii) a jeho návrat do přírody, ve kterém zásadní roli sehrává Zoo Praha, se postupně přibližuje cíli. Potvrzuje to i analýza publikovaná nedávno v odborném časopise Conservation Letters. Autoři analýzy si položili otázku, kolik druhů ptáků a savců se díky ochráncům přírody podařilo zachránit před…

Vskutku zajímavou zbraň dostala do vínku britská hexakoptéra i9. Dron disponuje dvouhlavňovou brokovnicí, která by mohla efektivně likvidovat cíle především v městské zástavbě… Dron vybavený pokročilou umělou inteligencí je pochopitelně uzpůsoben k nošení široké škály zbraní, ale právě brokovnice se tvůrcům zdála jako ideální s ohledem na primární poslání stroje i9. Tím by měla být…

Jeden kilometr potrubí, sedmdesát kusů ventilů, filtrace, kterou projde 360 kubíků vody za hodinu… Zrekonstruovaný Pavilon hrochů v Zoo Praha ukrývá malou továrnu. Jen díky nové filtraci se podařilo konečně dosáhnout čisté vody. Slavnostní znovuotevření pavilonu nebylo jedinou slávou v pražské zoo. Poprvé byl představen veřejnosti i hroší samec Tchéco. „Pavilon hrochů je znovu otevřen…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector