Statistik o promořenosti parazity je málo

Archeologové z Filozofické fakulty MU odkrývají už přes 60 let historii velkomoravského hradiště Pohansko u Břeclavi. Díky kolegům z Oxfordu teď našli další vodítko, které jim říká hodně o životě tehdejších lidí. Tím jsou vajíčka parazitů nalezená v prostoru pánve odkrývaných kosterních pozůstatků.

Statistik o promořenosti parazity je málo

Pozůstatky vajíček parazitů se musí vybírat z oblasti nad bederními obratli a z prostoru pánve – ačkoliv trávicí a vylučovací orgány člověka zetlí, vajíčka parazitů v sedimentu zůstanou.

Foto: archiv ústavu archeologie a muzeologie

i Promořenost evropské populace střevními parazity byla před tisíci lety značná a nezáleží přitom moc na tom, zda se jednalo o lidi z vyšších či nižších sociálních vrstev. Není ani moc rozdíl mezi muži a ženami.

Slyšet to člověk jako diagnózu, asi ho to minimálně znepokojí – mít škrkavky nebo tasemnice je dnes v evropském prostředí vzácná záležitost, parazitická onemocnění podobného typu se tu vyskytují jen ojediněle. Naopak velkým problémem jsou v zemích třetího světa, hlavně v Africe nebo v jižní Americe, kde jsou indikátorem špatného hygienického prostředí a podmínek, ve kterých lidé žijí.

A že byl středověk opravdu i „středověkem“ hygienickým teď dokazuje článek, který archeologové z Masarykovy univerzity publikovali spolu s kolegy z Oxfordu v časopise PLoS Neglected Tropical Diseases. Právě oni se zaměřili na výzkum parazitů nalezených v kosterních pozůstatcích lidí na sedmi evropských historických lokalitách.

„Promořenost evropské populace střevními parazity byla před tisíci lety značná a nezáleží přitom moc na tom, zda se jednalo o lidi z vyšších či nižších sociálních vrstev.

Není ani moc rozdíl mezi muži a ženami,“ shrnuje výsledky výzkumu Renáta Přichystalová, jedna z autorek studie.

Vědci se v ní zaměřovali na život lidí v časovém období mezi lety 680 až 1700, přičemž měli vzorky z asi 600 koster.

Kde vzít materiál pro analýzu?

Badatelé z Oxfordu se do zkoumání výskytu parazitů pustili už před lety. S kolegy z Brna je svedla dohromady náhoda: Aby mohli začít pracovat, neměli sami dost vzorků.

Když se ale jeden z nich, Patrik Flammer, potkal už v roce 2012 na konferenci s Jiřím Macháčkem, vedoucím ústavu archeologie a muzeologie na MUNI, ukázalo se, že Brňané a jejich práce na Pohansku by se do oxfordské studie velice hodili.

Pohansko je totiž jednou z největších lokalit svého druhu v Evropě. Díky dlouholeté práci je odsud navíc spousta vzorků a informací už známých a další je z čeho získávat. Když totiž postupně archeologové odkrývali hroby v této lokalitě, odebírali z nich různé druhy vzorků a ty parazitické byly jedněmi z nich. V té době pro ně využití neměli, ale doufali, že jednou se najde. A našlo.

Je to specifická práce.

Pozůstatky vajíček parazitů se musí vybírat z oblasti nad bederními obratli a z prostoru pánve – ačkoliv trávicí a vylučovací orgány člověka zetlí, vajíčka parazitů v sedimentu zůstanou.

Na jedné lokalitě nedaleko Curychu se dochovala dokonce z období šest tisíc let před naším letopočtem. Okem je ale nejde vidět, vědci na místě zkrátka doufají, že odebraný vzorek bude na vajíčka pozitivní.

Brňané poslali do Oxfordu vzorky celkem 97 lidí, stopy parazitů se našly u 44 z nich. Byly to hlavně škrkavky, tenkohlavec lidský a dva druhy tasemnic. „Odkazuje to na v mnoha ohledech nevyhovující hygienické podmínky.

Tenkohlavec a škrkavky se přenáší fekálně-orální cestou, tedy typicky špatnou hygienou a tím, že lidé vylučovali nebo pobývali se zvířaty v místech, kde zároveň jedli.

Přenos tasemnice naopak způsobuje nedostatečná tepelná úprava masa – jeden zachycený druh je typický pro výskyt v červeném mase a druhý pro sladkovodní ryby,“ vysvětluje Přichystalová.

Obdobně časté promoření parazity jako u populace z Pohanska se prokázalo i na dalších šesti evropských lokalitách.

Dnes by onemocnění parazitem nemuselo pro člověka znamenat závažné problémy, před tisícem let to ale spolu s nízkou kvalitou výživy mohlo být smrtící.

Zvlášť když se u některých nálezů ukázalo, že v nich byly dva typy parazitů, a u jedné z koster na Pohansku se projevila kombinace dokonce hned tří.

„Signály o špatných hygienických podmínkách za Velké Moravy jsme samozřejmě měli, ale tato studie nám dodává velmi důležité konkrétnější informace. Bez parazitologického výzkumu bychom se k nim jen za pomoci archeologie nebyli schopni dostat,“ upozorňuje Přichystalová na důležitost interdisciplinárního výzkumu.

Parazité cestovali stejně jako lidé

Ona a Patrik Flammer jsou podepsaní také pod návaznou analýzou, která se zabývala genetickým profilem parazitů, tedy tím, do jaké míry se po Evropě šířili. „Zkoumala se příbuznost parazitů.

Třeba na Pohansku byla populace homogenní, nalezené vzorky měly stejné předky, takže sem příliš nepřicházeli noví lidé. Naopak v německém Lübecku, odkud byly další sledované vzorky, měly nálezy výrazně heterogenní povahu.

Vzhledem k tomu, že se jedná o přístavní obchodní město, dává to smysl,“ podává vysvětlení Jiří Macháček, vedoucí ústavu archeologie a muzeologie.

Výsledky výzkumu jsou mimo jiné dalším potvrzením toho, jak velkým krokem bylo zavedení kanalizací, oddělení života zvířat a lidí nebo třeba masové budování toalet v lidských obydlích, což všechno souvisí hlavně s průmyslovou revolucí. Podle vědců je to také další důvod, proč o to samé usilovat v zemích třetího světa, aby se zvedla kvalita života tamějších obyvatel.

Pohansko u Břeclavi patřilo v 9. století k největším centrům Velké Moravy. Hustě osídlenou aglomeraci a její okolí zkoumají vědci z ústavu archeologie a muzeologie už od roku 1959 a postupně skládají jednotlivé dílky, které tvoří skládačku obrazu života tehdejších lidí.

Parazitologická analýza byla první, která byla takto široce pojatá, a v práci na ní se bude ještě pokračovat.

Spolupráce s Oxfordem, o které napsal i časopis Science, je jednou z nejúspěšnějších mezinárodních akcí, na které se archeologové Masarykovy univerzity doposud podíleli.

Paraziti – mýty a skutečnost

Paraziti a parazitární infekce se v poslední době stali velmi oblíbeným předmětem dezinformací. Zabývají se jimi i seriózně vypadající knihy a internetové články, ve skutečnosti však jde o informace nepřesné, zkreslené, či dokonce zcela vymyšlené.

Zejména internetem se s narůstající intenzitou šíří zprávy, že jsme všichni promořeni parazity a ti že jsou příčinou nepřeberné škály onemocnění. Svět internetu je zcela svobodný, současně však nenese žádnou zodpovědnost za uvedené údaje a hodnověrnost zde získaných informací se velmi různí.

Pacientům je mimo systém zdravotnictví a za úplatu nabízeno vyšetření, které prakticky vždy obsahuje pozitivní nález, a tak je jim doporučena terapie buď preparáty z kategorie doplňky stravy, nebo skutečnými (nelegálně získávanými) antiparazitiky.

Rizikem pro pacienta je také oddálení či odmítnutí klasického vyšetření lékařem a případné léčby.

Podvodná laboratorní diagnostika parazitárních infekcí se stala zcela běžnou a dostupnou.

V odborné literatuře se propagátoři podvodné diagnostiky a léčby označují jako „šarlatáni“, „paraziti na parazitech“, „internetoví šmejdi“, případně „pseudoparazitologové“ a informace, které šíří, jsou považovány za „parazitologické dezinformace“.

U odborné veřejnosti probíhá diskuse nad tím, zda osoby poskytující neoficiální laboratorní vyšetření věří ve správnost svého počínání, nebo se jedná o pouhou ziskuchtivost. O problému už začala informovat média (např.

 internetová televize Stream prostřednictvím série pořadů A dost!) a zabývá se jím také Česká parazitologická společnost. Netýká se ovšem pouze parazitárních infekcí, ale i agens bakteriálních a virových. Podvodné metody laboratorního vyšetření byly zaznamenány rovněž v oblasti biochemie a imunologie.

Závažnost situace si začalo uvědomovat i Ministerstvo zdravotnictví ČR, jež se už od roku 2014 snaží navrhnout a prosadit zákon, který by reguloval lidové léčitelství. Podle nejnovějšího návrhu zákona (2018) by léčitelé měli nést právní odpovědnost za důsledky svého počínání, měli by být povinni vést dokumentaci a měli by být registrováni.

Podvodné vyšetřovací metody

V našich laboratořích se stále častěji setkáváme s pacienty, kteří požadují ověření své diagnózy parazitární infekce stanovené na základě non lege artis vyšetření mimo zdravotnické laboratoře. Jsme si vědomi, že se s takto „postiženými“ pacienty setkávají i lékaři ve svých ordinacích.

Proto jsme se rozhodli problematiku prozkoumat podrobněji a pokusit se některé informace uvést na pravou míru. Podvodná laboratorní diagnostika je nejčastěji prováděna jako součást konzultace s tzv. detoxikačními poradci, léčiteli, nebo bývá dokonce označována jako součást celostní či alternativní medicíny.

Vzhledem k tomu, že naměřené hodnoty, eventuálně nálezy mikroorganismů získané podvodnou diagnostikou jsou zcela náhodné a prakticky vždy falešně pozitivní, nelze takto prováděnou diagnostiku považovat za alternativu jakékoliv medicíny. Přístrojů, jejichž pomocí lze údajně diagnostikovat (a někdy i léčit) mnoho infekčních, ale i jiných nemocí, je celá řada.

Několik zde uvedených názvů přístrojů jsou pouze příklady těch nejčastěji používaných v ČR: Zapper, plazmový generátor, F-SCAN TOUCH, Oberon, Salvia. Některé by měly nemoci diagnostikovat, jiné diagnostikovat i léčit nebo jen léčit.

Tyto přístroje je možné u nás zakoupit a různá alternativní centra je používají, přestože Ministerstvo zdravotnictví před nimi již před lety varovalo a Česká obchodní inspekce jejich prodej jako léčebné prostředky zakázala. O kvalitě přístrojů nepanuje shoda ani mezi šarlatány. Ti tvrdí, že některé z přístrojů jsou „falešné“ nebo že „parazity nehubí“.

Princip, na němž by přístroje měly fungovat, je velmi podobný a nazývá se biorezonance, vysokofrekvenční analýza či elektroakupunktura. Tato teorie vychází z předpokladu, že každý mikroorganismus produkuje vibrace o určité frekvenci a stejnou frekvencí lze případné agens následně také hubit.

Frekvenční rozmezí této „bioradiace“ závisí přímo úměrně na velikosti organismu, přičemž paraziti (zde mylně myšleno viry, bakterie, plísně a paraziti) vysílají frekvence zhruba od 77 do 900 kHz. Moderní fyzika ani medicína však žádné elektromagnetické záření či vibrace neobjevily, kromě těch, které vznikají při činnosti srdce svalů a mozku. Podle prof.

 Jiřího Heřta, autora knihy Alternativní medicína a léčitelství, jsou slabé elektrické potenciály, které biorezonanční přístroje snímají z povrchu těla, ve skutečnosti jen šumem, na kterém se podílejí vnější záření, nedostatečné odstínění, elektronický šum i chyby měření. Principy biorezonanční terapie byly vyvráceny nejméně deseti provedenými klinickými studiemi.

Podle nich mají rezonanční přístroje jen placebový efekt. Jeden z experimentů, který má ověřit účinnost frekvenční terapie, proběhl také na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Byl zhotoven mikroskopický preparát s živými jednobuněčnými parazity (mimo jiné např. rodu Leishmania) a pomocí dvou elektrod byly přivedeny frekvence přesně podle doporučení rezonančních terapeutů (pro leishmanie to bylo zhruba 400 kHz). Smrtící působení na jednobuněčné organismy však nebylo potvrzeno.

Budete mít zájem:  10 výhod pravidelného cvičení. Víte o nich?

Zajímavým příkladem je přístroj Salvia. K tomuto zařízení jsou dodávány dřevěné kazety s ampulemi obsahujícími bílý prášek. Kazeta určená k diagnostice parazitárních infekcí obsahuje 64 ampulí, jejichž popisky naznačují, že lze velmi snadno a rychle prokázat přítomnost různých lidských, ale i zvířecích parazitů.

V ampulích nejsou lyofilizáty infekčních agens, jak by se mohlo zdát, ale jsou zde nahrané pouze „informace“. Alergie, fobie nebo deprese, které lze v jiných sadách ampulí také nalézt, by se asi lyofilizovaly velice obtížně.

Tyto ampule jsou během vyšetření postupně vkládány do otvoru v přístroji a na základě zvuku, který přístroj vydává, se určí, zda je pacient na dané agens pozitivní, či negativní. Pacient, jenž podstoupí vyšetření některým z uvedených přístrojů, obdrží seznam parazitů, obsahující zpravidla více než deset různých protozoárních i helmintárních agens.

Často je soubor parazitů uváděn k jednotlivým orgánům. Díky povrchním znalostem šarlatánů tak vznikají někdy naprosto absurdní spojení jako například přítomnost roupů v mozku nebo střevního prvoka Balantidium coli v kolenním kloubu. Podivuhodná jsou i některá spojení infekčních agens a symptomů (např.

 Parkinsonova nemoc – Trichomonas vaginalis) či některá epidemiologická tvrzení (echinokokóza je v naší populaci častější než enterobióza, malárie a schistosomóza se běžně vyskytují na jižní Moravě). Klienti poradců a léčitelů jsou následně přesvědčováni o nutnosti aplikace antiparazitární terapie.

Podvodné antiparazitární přípravky

Antiparazitární přípravky doporučované šarlatány k léčbě parazitárních infekcí lze rozdělit na skutečné biologicky aktivní preparáty (praziquantel, dietylkarbamazin, ivermektin, albendazol, mebendazol nebo metronidazol) a pouhé doplňky stravy, jejichž antiparazitární účinek nebyl prokázán.

Skutečná antiparazitika však nelze získat bez lékařského předpisu, a proto jsou lidem nabízeny preparáty, které nebyly schváleny pro český trh, a jejichž užívání tedy nelze považovat za bezpečné. Jedná se o preparáty vyráběné v Indii či v Thajsku, které lze objednat většinou pouze přes internet, nebo o veterinární alternativy.

Pacientům jsou doporučovány v nevhodném (nadměrném) dávkování a prakticky zbytečně, jak vyplývá z výše uvedeného. Takto podávaná terapie tak zbytečně pacienta zatěžuje a léčba domnělé parazitární infekce může oddálit řešení skutečné příčiny potíží pacienta.

Pro ilustraci zde uvádíme dva „zázračné“ přípravky, jejichž účinnost nebo okolnosti jejich prodeje vzbudily pozornost odborné veřejnosti.

Detoxic

Detoxic byl nabízen na internetu jako „spolehlivý lék proti parazitům“, který mimo jiné „kompletně odstraní parazity a červy z vašeho těla“ a „chrání játra, plíce, žaludek a kůži před parazity“.

Součástí prezentace Detoxicu jsou i rozhovory s neexistujícími odborníky na parazitologii z neexistujícího „Národního institutu parazitologie“. Jejich fotografie jsou převzaté z internetu, stejně jako fotodokumentace tkání postižených parazitárními infekcemi.

Navíc většina těchto obrázků představuje zvířecí infekce, nikoliv lidské.

Na to, že se jedná o snůšku dezinformací a poplašných zpráv a že jde o podvodné jednání, upozornili parazitologové z Parazitologického ústavu Akademie věd ČR orgány státní správy.

Dle vyjádření Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), které byl podnět postoupen, byly internetové stránky provozovány z IP adresy lokalizované v USA, a to společností WhoisProtectService.net, Protectservis Ltd., Londýn. V době provádění kontroly stránky již nebyly aktivní.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce shledala, že se jedná o nekalé obchodní praktiky a neschválené zdravotní a léčebná tvrzení, ale vzhledem k lokalizaci a neaktivitě stránek není jejich provozovatel ze strany SZPI přímo kontrolovatelný.

V době, kdy vzniká tento článek, je na internetu opět k dispozici webová stránka, nápadně podobná té, na níž byl nabízen přípravek Detoxic. Nyní je nabízen přípravek s názvem Bactefort, který podle autorů stránek mimo jiné „odstraní parazity z těla a neutralizuje vajíčka parazitů“.

Na stejném místě se lze dočíst, že přípravek obsahuje extrakty z ořešáku, máty, fenyklu a papáji. Autoři se opět snaží vyvolat u lidí strach, tentokrát pomocí údajných parazitů v rybách, zelenině a ovoci z obchodů a trhů. Nechybí ani poplašné zprávy o tom, že například „v Plzni je nakaženo 87 % obyvatel“ nebo že „95 % potravin je nakaženo parazity“.

Dokonce je zde tvrzení, že „v ČR zemře ročně 50 000 lidí na parazitární infekce“, což by znamenalo, že zhruba každé druhé úmrtí u nás mají na svědomí právě parazitární infekce. Tato informace je zcela v rozporu s daty Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (www.uzis.cz).

Nezbývá než doufat, že orgány státní správy zajistí zablokování těchto webových stránek, které šíří nepravdivé a poplašné informace o parazitárních nákazách v Česku.

MMS

Dalším příkladem podvodného (nejen) antiparazitárního preparátu je látka známá pod zkratkou MMS – Master Mineral Solution (Mistrovský minerální roztok) nebo někdy také Miracle Mineral Supplement (Zázračný minerální doplněk).

Vývoj jde i v této oblasti kupředu, a tak se můžete setkat i s pojmy jako MMS2, CDS, CDS2 a nejnověji pak s CDH, kde se místo kyseliny používá hydrogensíran sodný. Příprava MMS spočívá ve smísení běžně dostupných reagencií chloritanu sodného a roztoku kyseliny citronové nebo chlorovodíkové.

Reakcí vzniká oxid chloričitý, sloužící mimo jiné k bělení textilu či papíru a také jako dezinfekce. Maximální povolená hodnota oxidu chloričitého v pitné vodě je 0,8 ppm, ale při aplikaci výše uvedeného postupu může pacient dostat až 150 ppm. MMS je tedy vodný roztok obsahující plynný oxid chloričitý.

Podle propagátorů této léčebné metody jím lze léčit infekce způsobené parazity, bakteriemi i viry, ale také například krevní tlak, rakovinu, křečové žíly, imunitní poruchy atd. Roztok se doporučuje užívat vnitřně v minimálních, postupně se zvyšujících dávkách od 1 do 25 kapek.

Pacienti se po něm údajně cítí skvěle, ale připouštějí reakce jako nevolnost, závratě, bolesti břicha, hlavy, očí atd. Základem přesvědčení o účincích MMS je víra, že se nejdřív musí pacientovi udělat špatně, což je znamení, že tělo vyplavuje parazity a patogeny. Ve skutečnosti se však jedná o typické příznaky otravy.

Proto si tento přípravek vysloužil mezi vědci posměšnou přezdívku „savo“. V ohrožení jsou především děti a těhotné ženy. V případě pití vody ošetřené oxidem chloričitým existuje u těhotných žen zvýšené riziko předčasného porodu, narozené děti mohou trpět novorozeneckou žloutenkou a hrozí jim opožděný neurologický vývoj. MMS je dnes zakázán v Itálii, Španělsku, Austrálii a Kanadě.

Úřady ČR, Slovenska či USA před jeho použitím varují. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) by s ohledem na prezentaci preparátu (má být účinný k léčbě 95 % všech nemocí) měl jako léčivý přípravek splňovat kritéria bezpečnosti, jakosti a účinnosti stanovená zákonem o léčivech. Ta ovšem nesplňuje.

Nikdo z dovozců a výrobců nenechal MMS zaregistrovat jako lék, protože by neprošel. Věrohodné studie o účinnosti MMS proti jakékoli chorobě neexistují, stejně jako nebyl prokázán jeho vliv na imunitu. Jeden experiment proběhl recentně také na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. Laboratorní myši zde byly pokusně infikovány malárií a byl sledován vliv MMS na parazitémii a přežití hlodavců. MMS neměl ani částečný terapeutický efekt. Všechny myši „léčené“ MMS i ty, kterým byla podávána pouze voda, uhynuly do 19. dne po infekci na malárii.

Kde se bere tolik iracionality?

Na téma paraziti a alternativní/celostní medicína byla provedena dotazníková studie (dostupná na www.parazitologie.cz). Celkem 676 laických respondentů odpovídalo na otázky ohledně vlastních zkušeností s parazitárními infekcemi a jejich léčbou. Výsledky průzkumu nám umožňují nahlédnout do mysli pacientů a jsou velmi překvapivé.

Dvě třetiny dotázaných uvedly, že mají s alternativní medicínou osobní zkušenost, a z toho zhruba polovina navštívila opakovaně nějakého léčitele nebo detoxikačního poradce. Přibližně polovina klientů alternativní medicíny měla „diagnostikovánu“ parazitární nákazu, většinou vysokofrekvenční analýzou.

Celých 40 % respondentů věří, že většina onemocnění včetně nádorů, epilepsie, autismu, alergií či astmatu je způsobena parazity. Téměř polovina (47 %) všech dotázaných si myslí, že léčitelé a detoxikační poradci mají účinnější diagnostické a léčebné metody než lékaři.

Lékaři jsou podle 47 % účastníků dotazníkového šetření podplaceni farmaceutickými společnostmi, a proto odmítají předepisovat léčivé přípravky typu MMS.

Je známo, že magické neboli iracionální myšlení je člověku bližší než myšlení kritické a racionální. Jde o přirozený jev, který má svoje evoluční, psychologické i sociální důvody. Nevýhodou je, že díky tomu lidé nejsou dostatečně odolní vůči různým podvodníkům, mezi něž nepochybně patří i šarlatáni v alternativní medicíně.

Skutečnost o parazitárních infekcích v ČR

Promořenost parazity je dnes zejména u lidí západní civilizace velmi nízká. Mimo jiné proto, že lidé v bohatých zemích netrpí nedostatkem potravy a kladou důraz na čistotu. Současné diagnostické metody umožňují velmi přesnou a spolehlivou diagnostiku parazitů člověka. V České republice je přes šest desítek laboratoří, které diagnostiku parazitů provádějí.

Parazitologické vyšetření spočívá především v přímém průkazu parazita nebo jeho vývojového stadia. Při tom se využívá hlavně mikroskopu, neboť velikosti vajíček parazitických červů a cyst prvoků se pohybují zhruba od 5 do 200 mikrometrů.

V některých případech lze provést i průkaz genetického materiálu parazitů či detekovat specifické protilátky tvořené v krevním séru pacienta. Kvalita práce laboratoří je pravidelně ověřována externím hodnocením kvality, jež organizuje Státní zdravotní ústav.

Každá laboratoř tak musí správně vyhodnotit a interpretovat případné nálezy ve vzorcích rozesílaných Národní referenční laboratoří pro střevní parazitární infekce (NRL). Tato NRL také sbírá data o počtech vyšetřených vzorků a pozitivních nálezů (www.zuusti.cz).

Z dat jasně vyplývá, že výskyt kdysi běžných parazitů v posledních desetiletích velmi výrazně poklesl. V roce 2016 bylo na střevní parazity vyšetřeno v ČR přes 90 000 vzorků od téměř 48 000 pacientů. Paraziti byli nalezeni ve 2 342 vzorcích.

Budete mít zájem:  Vitaminy rozpustné v tucích – které to jsou a k čemu jsou dobré?

Nejčastějším nálezem je tradičně Enterobius vermicularis – roup dětský (1 865 vzorků); ostatní střevní prvoci a helminti byli zastoupeni pouze jednotkami nebo několika desítkami pozitivních vzorků. O závažnosti některých parazitárních infekcí probíhá diskuse a je možné, že některé druhy střevních prvoků budou definitivně zařazeny mezi střevní komenzály.

V poslední době byla také opakovaně potvrzena hypotéza, že někteří střevní paraziti jsou v malém množství lidskému zdraví prospěšní. Na druhou stranu je třeba uvést, že existuje malá skupina pacientů, kteří trpí chorobným strachem z parazitů. Ti se dožadují dalších a dalších parazitologických vyšetření a s negativním laboratorním výsledkem nejsou spokojeni. Těmto pacientům by například frekvenční diagnostika a léčba mohly pomoci jako účinné placebo.

Doporučená literatura

1. VOTÝPKA, J., KOLÁŘOVÁ, I., HORÁK, P., et al. O parazitech a lidech. Praha: Triton, 2018. 2. KUCHTA, R. Pravda o parazitech a jejich vymítačích. Vesmír, 2015. Dostupné na www.vesmir.cz. 3.

DITRICH, O. Alternativní diagnostika parazitů. Zprávy České parazitologické společnosti, 2013, 21. Dostupné na www.parazitologie.cz. 4. HEŘT, J. Alternativní medicína a léčitelství.

Praha: Věra Nosková, 2011.

5. PODHORSKÝ, M. Pseudoparaziti – část I. aneb neexistuje člověk, který by nějakého parazita neměl. Zprávy České parazitologické společnosti, 2011, 19. Dostupné na: www.parazitologie.cz.

Autor: RNDr. Martin Podhorský

ROZHOVOR: Za dva tři měsíce bude mít Evropa infekci pod kontrolou, říká imunoložka Zuzana Bílková

Už stovky lidí v Česku se nakazily nebezpečným koronavirem. Celá republika je v karanténě a nikdo nedokáže říct, jak tato situace bude dlouho trvat.  S infekcí bojuje celý svět. A lidé se ptají, kdy vir z Wuchanu porazíme.

„Jsem přesvědčená, že za dva až tři měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství lidí, kteří jí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již masivně nešířil,“ říká prof. Zuzana Bílková z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Jak dlouho se bude vir mezi lidmi šířit?

Domnívám se, že to bude do té doby, dokud nebude dostatečný počet osob, které už onemocnění prodělaly nebo měly to štěstí, že jejich imunitní systém infekci dokázal včas rozpoznat a eliminovat.

Jakmile bude takových jedinců v populaci více jak 70 – 80 %, tak se šíření infekce začne zpomalovat. K úplnému zastavení šíření infekce však dojde, až když bude „promořenost“ větší jak 95 – 98 %.

Ve stejném principu funguje v populaci i očkování.

A to?

Jakmile máte proočkovanost v populaci větší jak 95 – 98 %, jsou chráněné i osoby, které nebyly nebo nemohly být očkovány. Můžeme tedy tento model přenést i na tuto situaci. Jakmile bude k dispozici vakcína, zvýší se razantně počet tzv. imunizovaných jedinců a tím se šíření infekce zastaví.

Imunologická paměť, která po prodělání choroby nebo vakcinaci vzniká, se u různých infekčních agens liší, jiná je u opouzdřených bakterií, jiná u retrovirů, jiná u koronavirů, ale obecně lze říci, že prodělání choroby nebo vakcinace nás chrání před opětovnou infekcí.

  Toto platí i v případě infekce koronavirem SARS-CoV-2.

Může být vůči viru odolnější ten, kdo je očkovaný proti chřipce?

Určitě ne. Vakcína proti chřipce obsahuje pouze specifické antigenní struktury, které iniciují tvorbu specifických protilátek a paměťových buněk, které budou reagovat v případě infekce na přítomnost pouze virových částic chřipkového viru.  Proto se naděje upírají k nové vakcíně vyvíjené proti SARS-CoV-2.

Co už nyní víme o viru? V čem je specifický?

Jeho jedinečnost vidím ve schopnosti se šířit. Jak naznačují empirická data a první vědecké studie, virus šíří i jedinci bez klinických příznaků, tzn. ještě před propuknutím onemocnění.

Domnívám se, že je již dnes mezi námi mnoho jedinců, kteří šíří infekci nevědomky, nemají totiž žádné příznaky nákazy. Jejich imunitní systém je totiž schopen zareagovat včas a účinně a k propuknutí onemocnění u nich nedojde vůbec.

Proto je tak důležité, aby všichni lidé nosili na veřejnosti roušku nebo respirátor a chránili tak tím sebe i své okolí.

Jaká jsou podle vás skutečná čísla nakažených, když ne všichni se nechají testovat?

Čísla, která se průběžně dozvídáme, jsou čísla otestovaných osob s pozitivním výsledkem. Tzn., že tato čísla souvisí s testovací kapacitou v daném regionu, s dostupností testů pro všechny osoby, tedy i pro ty, kteří netrpí klinickými příznaky.

Občas se v médiích objeví informace, že reálná čísla infikovaných osob (nejen těch s příznaky) jsou určitě o jeden až dva řády vyšší. Já bych se dokonce vzhledem k povaze tohoto viru přikláněla k variantě o dva řády vyšší.

Což ale neznamená, že by byla vyšší smrtnost nebo závažnost klinických projevů, než je tomu doposud. 

Zmírní výskyt viru teplejší klima? 

Nedomnívám se, že by vyšší teploty s příchodem jara nějak zásadně ovlivnily šíření infekce v populaci. Pro růst viru je optimální teplota těla, tedy 37 °C. Na to se všechny viry během své evoluce adaptovaly. Co však viru vadí nejvíce, je sucho.

Jakmile se snižuje vzdušná vlhkost, jakmile dochází k rychlému vysychání kapének na površích, tak se výrazně snižuje doba přežití virových částic, a tedy i infekčnost prostředí, ve kterém se běžně pohybujeme. Svítí-li navíc na tyto povrchy přímé sluneční záření, doba přežití se pak také snižuje.

Není to až tak účinkem samotného UV zářením, ale spíše rychlejším vysycháním.

Jak dlouho vir přežije?

Doba přežití virových částic v jakémkoliv prostředí je od 2 hodin až do 15 – 20 hodin. Proto je důležitá důsledná hygiena a ošetření povrchů dezinfekčním prostředkem. Větrání uzavřených prostor k tomu patří také.

Dokážeme po nějaké době s virem normálně žít?

Ano, tak jako žijeme v „souladu“ s mnoha dalšími patogenními viry nebo bakteriemi. V tomto případě je však rozdíl v tom, že naše populace nový virus nezná a musí se nejprve na něj takzvaně adaptovat. Univerzálnost našeho imunitního systému je obdivuhodná.

Z pohledu populační biologie lze konstatovat, že imunitní systém člověka je schopen reagovat, rozpoznávat a účinně zasahovat proti všem infekčním agens, které vznikaly nebo vznikají v průběhu existence lidského rodu a dokonce vyvíjí účinnou imunitu proti všemu, co vznikne třeba i uměle, v molekulárně genetické laboratoři kdekoliv na světě.

Jen pozor, toto musíme vnímat z pohledu celé populace. Někteří jedinci jsou díky genetické variabilitě více odolní, někteří zase konkrétní infekci odolávají hůře, mají horší průběh onemocnění a v některých případech infekce může skončit smrtí. K tomu všemu se ještě přidávají u starších osob tzv.

komorbidity, další onemocnění, kterými infikovaný jedinec v tu chvíli trpí a pacientův imunitní systém oslabují. Je potřeba si uvědomit, že i některé terapeutické postupy (např. ozařování, cytostatika, dlouhodobé podávání imunosupresiv u transplantovaných osob) tzv.

„bojeschopnost“ imunitního systému výrazně oslabují.

Ráda bych v tomto kontextu ještě připomněla, že v době před antibiotiky a antivirotiky probíhala v populaci přirozená selekce.

Jedinci se slabým imunitním systémem se většinou nedožívali reprodukčního věku, již v dětství na infekce umírali a tuto „nevýhodu“ nemohli dalším generacím předat.

Tato přirozená selekce již dlouho po několik desetiletí nefunguje, proto je dnešní populace k infekcím vnímavější. 

Objevily se názory, že děti se virem neinfikují tak rychle. Můžete informaci potvrdit, nebo vyvrátit?

Zde nejde ani tak o rychlost, ale o tzv. susceptibilitu. Citlivost k infekčnímu agens. Virus jako buněčný parazit vstupuje do tzv. permisivních buněk, kde se pomnoží a nové částice uvolněné z první napadené buňky se šíří dál do okolních buněk. Vstupní branou pro koronaviry obecně je slizniční tkáň. Virus SARS-CoV-2 napadá hlavně sliznice horních a dolních cest dýchacích.

Do organismu se ale může dostat i přes sliznice očí nebo trávicího traktu. Aby mohl virus do buňky vůbec vstoupit, musí najít na jejím povrchu specifické receptory. Pomocí těchto receptorů se korona virové částice přimkne těsně k membráně buňky a vyleje obsah virové částice do buňky. Do buňky tak vstupuje mj.

i RNA molekula, která nese genetickou informaci pro tvorbu nových virových částic.

Co ze statistik vyplývá?

Čísla o věkovém rozložení infikovaných a nemocných jsou jasná. Děti jsou jednoznačně infekcí postiženy mnohem méně. U dětí i mladých je průběh onemocnění většinou mírný.

Víte, proč tomu tak je?

To ještě nevíme, proč počet dětí s prokázanou infekcí ve srovnání s dospělou populací je tak malý.  Je tu několik teorií.

Jedna z nich je, že jejich buňky slizničního epitelu u dětí nemají tolik těch specifických receptorů, a proto se virus nedokáže tak snadno do buňky dostat a pomnožit se.

  Další teorie je, že dětská populace je více promořena běžnými typy koronavirů, které se v dětském kolektivu snadno šíří, a proto jejich imunitní systém dokáže lépe a efektivněji na infekci reagovat.

Závažné průběhy u starších jedinců nad 70 let souvisí tedy zase s imunitou?

Ano. To může souviset s aktivitou imunitního systému, která ve stáří pomalu klesá a imunitní systém není schopen na přítomnost virových částic reagovat včas. K tomu musíme přičíst i další přidružená onemocnění, která jsou pro tuto věkovou kategorii typická a infikovaného jedince oslabují.

Lidé s jakými onemocněními jsou více ohrožení a proč?

Nejvíce ohroženi jsou staří lidé. Imunitní systém s věkem přirozeně slábne. U starších jedinců se také vyskytují další choroby, které daného jedince v boji s touto infekcí znevýhodňují. Jsou to tzv. komorbidity. Je-li někdo léčen ozařováním, cytostatiky, jeho imunitní systém je velice oslaben.

  Terapie nádorů je totiž cíleně zaměřená na rychle se dělící buňky (typická vlastnost nádorové buňky), ale těmi jsou i buňky imunitního systému a tyto jsou v rámci terapie nádorů decimovány také. Jakákoliv infekce, která u takto léčeného jedince propukne, může být smrtelná.

Další velkou skupinou pacientů jsou pacienti, kteří jsou léčeni tzv. imunosupresivy, tedy léky cíleně tlumícími aktivitu imunitního systému. Jsou to pacienti s transplantovanými orgány.

Jejich vlastní imunitní systém se snaží vypudit cizorodou tkáň a jen díky imunosupresivům transplantovaný orgán v těle příjemce přežívá a funguje. Samozřejmě tito jedinci jsou k infekcím náchylnější.

Budete mít zájem:  Jablečný ocet na psoriázu – může nějak pomoci?

Pacienti s autoimunitními chorobami jsou také léčeni imunosuresivy. Autoimunita je stav, kdy vlastní imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáň, např. ledviny, plíce, krevní buňky a jiné. Aby se těmto patologickým projevům zabránilo, je nutné hyperreaktivitu imunitního systému utlumit. Dnešní imunosupresiva však tlumí imunitní systém jako celek a takto léčený pacient infekcím hůře odolává.

Čím by mohli občané přispět kromě doporučených opatření k větší hygieně?

Opravdu zásadní je hygiena rukou, pravidelné a opakované mytí rukou, precizní dezinfekce povrchů, kde se lidé nejčastěji dotýkají rukama. Tam patří např. nákupní vozík v obchodu, vlastní peněženka, obal na karty, klíče od auta, držák v autobuse MHD, kliky dveří ve veřejných prostorech apod., tj. všechny povrchy, u kterých nemáme kontrolu nad tím, zda byl nebo je povrch kontaminován.

Proto se doporučuje vždy po návštěvě jakéhokoliv prostoru, kde se pohybují nebo již dříve pohybovali lidé, provést okamžité ošetření rukou a povrchů ve vašem okolí (např. platební karta, peněženka, klíče od auta, volant auta, kliky u dveří bytu, domu) desinfekčním prostředkem na bázi lihu.

Informace, které se k nám z médií dostávají o tom, jak a jaké roušky, respirátory nosit, jsou často matoucí. Čím se chránit?

Ještě před měsícem se na mne nevybíravým způsobem obořila paní magistra v lékárně, když jsem chtěla koupit roušky, že to je zbytečné a že mne to stejně neochrání.

No a nyní se, již zcela oprávněně dozvídáme, že když není respirátor FFP3, tak musíme vzít za vděk nižšími typy respirátorů nebo rouškami a kdo nemá, ať si doma vyrobí roušku provizorní. S tím naprosto souhlasím.

Jakákoliv mechanická překážka, která zabrání nebo omezí šíření kapének s virovými částicemi do vzduchu a na povrchy, je lepší než nic nedělat. Virus se šíří kapénkami, které uvolňujeme do prostředí, při kýchání, kašli, ale také při obyčejném rozhovoru.

Kdo by měl roušky nosit povinně?

Roušky by měli povinně nosit osoby, které pociťují příznaky choroby, ale i jedinci, kteří se cítí zdraví. Inkubační doba je u infikovaných jedinců i několik dní a v tu dobu nošením roušky lze významně zabránit šíření infekce v populaci.

Co bychom neměli naopak přehánět?

Je to jednoduché, dodržovat doporučená hygienická opatření, nestydět se nosit na veřejnosti roušku, i kdyby byla doma vyrobená tzv. na koleně a vyzývat ostatní k podobnému chování.

Já sama mám zkušenost, jak se mi rodina ještě před pár dny smála, že to s těmi opatřeními přeháním. Dnes máme doma hned v předsíni na skříňce dvě lahvičky s dezinfekcí na ruce, aby si každý při příchodu vydezinfikoval ruce.

Máme tam také balíček roušek, aby nikdo nezapomněl, až půjde ven, si roušku nasadit.

Více udělat nelze. Důležité je přijmout tuto pandemii jako realitu i se všemi následky, které to může přinést. Svojí důslednou ochranou ale můžeme snížit riziko i pro ty, kteří jsou jakýmkoliv způsobem oslabeni a hrozí jim závažný průběh onemocnění. Solidární chování je nyní na prvním místě.  

Nemůže sterilní prostředí naopak tělu uškodit?

Za těchto okolností ne. Vím, kam vaše otázka směřuje. Existuje tzv. hygienická teorie. Imunitní systém dětí a celé naší generace, která již od malička vyrůstala v prostředí s omezeným výskytem patogenů a za vyšších hygienických standardů, je méně odolný k infekcím.

Do této souvislosti se dává i vyšší výskyt patologických reakcí imunitního systému. Těmi jsou např. alergie nebo autoimunitní choroby.

  Jejich výskyt prokazatelně v populaci stoupá a souvislost může mít právě ta přílišná hygiena a malá míra „trénovanosti“ našeho imunitního systému v dětství a v dospívání.

Lékaři doporučují zvyšovat svou imunitu tak, že budeme jíst potraviny, které jsou bohaté na vitamíny. Ale zachrání nás, že najednou budeme zodpovědnější ke svému tělu?

Okamžitá změna ve způsobu stravování má sice efekt jen omezený a pozvolný, ale začneme-li nyní brát alespoň vitamín C, určitě tím nic nezkazíme. Předávkování nehrozí. Samozřejmě různorodá a hodnotná strava tento efekt podpoří.

Proč většina nebezpečných virů pochází právě z Číny?

Jistě to souvisí s hygienickými a stravovacími návyky místního obyvatelstva. Každodenní kontakt lidí s živočišnými tkáněmi, které mohou být promořeny viry, na něž se lidský organismus doposud neadaptoval, vede k zvýšenému riziku přenosu na lidi.

V populaci v tu chvíli neexistuje žádná sdílená ochrana a virus se šíří bez omezení.

Jako molekulární biolog se také zamýšlím, zda je náhoda, že první výskyt onemocnění COVID-19 byl zaznamenán v oblasti Wuchanu, kde byl před několika roky otevřen státní virologický ústav.

Poradí si lidstvo s virem z Wuchanu?

Tento dotaz přesahuje rámec mých znalostí, znalostí z oboru imunologie a molekulární biologie. Otázka spíše směřuje do oblasti filozofie a evoluční biologie. Přesto si ve zkratce troufám říci, že ano, poradí. Možná za cenu určitých ztrát, nejen počtem úmrtí, ale i ztrát ekonomických.

Na druhou stranu tato „zkouška“ může lidstvo posunout dál, pomůže nám si uvědomit, co je v životě důležité a co je již nadbytečné a dalo by se říci jen náš „rozmar“. A možná to přinese i nový pohled veřejnosti na význam západního zdravotnictví, na výdobytky vědy a konkrétně např. na prospěšnost vakcinace proti mnoha různým chorobám, jichž jsme si již přestali bát.

Je zřejmé, že jen osobní zkušenost a bezprostřední hrozba dokáže lidem otevřít oči. 

Co uklidňujícího byste řekla lidem v souvislosti s šířením koronaviru?

Jsem přesvědčená, že za 2 – 3 měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství jedinců, kteří infekcí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již tak masivně nešířil.

Věřím, že se do té doby budou dokončeny klinické zkoušky antivirotika Remdesiviru a že pacienti s těžkým průběhem budou tímto lékem již léčeni. Jeho netoxičnost již byla prokázána, což výrazně zkrátí dobu schvalování.

Zhruba do roka by mohla být vyvinuta i účinná vakcína.

Prof. RNDr. Zuzana Bílková, Ph.D. (*1965)

  • Působí na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice
  • Vystudovala obor Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
  • Věnuje se vývoji nových imunoanalytických a separačních metod mj. na principu mikrofluidních systémů či biosenzorů pro stanovení diagnosticky významných analytů.
  • 2002 roční studijní pobyt na Institutu Curie v Paříži (Francie).
  • V roce 2005 habilitovala v oboru Analytická chemie (FChT UPa) a v roce 2015 v oboru Lékařská imunologie (LF UK, Praha).
  • 2005 – 2015 vedla Katedru biologických a biochemických věd. V současné době působí jako garant 2 zdravotnicky zaměřených studijních programů a vede výzkumnou skupinu imunochemie a imunoanalýzy.
  •  Od roku 2007 se podílela na řešení celkem 5 mezinárodních projektů (FP6, FP7, Horizon 2020) na pozici koordinátor výzkumu za ČR.
  • Od roku 2015 působí jako externí člen Vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se sídlem Hradci Králové.

Paraziti z hrobů ukazují, jakým byli ve středověku problémem

Hlavní obsahŠkrkavkovití (vlevo) a tenkohlavci pod mikroskopem
Foto: Masarykova univerzita Brno

Stav, který panoval před tisíci lety za Velké Moravy na hradišti Pohansko u Břeclavi, je srovnatelný se současnými poměry v některých rozvojových zemích. Cílem výzkumu je bez příkras ukázat, jak se kdysi žilo. Zjistit to lze odběrem vzorků z koster nalezených na nejvýznamnějších archeologických lokalitách.

Lze na nich nalézt pozůstatky vajíček parazitů, kteří byli původně usídleni v trávicím traktu. Projekt ukázal, že některé lidi trápil nikoli jeden, ale i dva druhy parazitů. Dokonce se našly i kostry se třemi druhy parazitů.

„Promořenost evropské populace střevními parazity byla před tisíci lety značná a nezáleží přitom na tom, zda se jedná o lidi z vyšších či nižších sociál­ních vrstev, nebo muže či ženy,“ řekla Právu spoluautorka studie Renáta Přichystalová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Vědci se v ní zaměřili na život lidí v časovém období mezi lety 680 až 1700, přičemž měli vzorky ze 600 koster. Vzorky z velkomoravského Pohanska byly důležité, protože bylo před tisíci lety jedním z největších sídel v Evropě.

Když na něm před lety archeologové odkrývali hroby, brali z koster i vzorky na parazity. V té době je nepotřebovali, ale říkali si, co kdyby jednou. Jejich předtucha se naplnila, protože o ně projevili zájem kolegové z Oxfordu.

Z Brna jim poslali vzorky 97 lidí z Pohanska. Stopy parazitů se našly u 44 z nich, což ale neznamená, že jimi netrpěli i ostatní. Byly to hlavně škrkavky, tenkohlavec lidský a dva druhy tasemnic, z nichž jeden druh je typický pro červená masa a druhý pro sladkovodní ryby.

Za úpornou bolestí hlavy stála larva tasemniceKoktejl

„Tenkohlavec a škrkavky se přenáší fekálně-orální cestou. Prostě celkově špatná hygiena. Stačí si po vyvážení hnoje neumýt ruce. Výskyt tasemnic zase upozorňuje na to, že strava nebyla správně tepelně upravená,“ vysvětlila Přichystalová.

Zdůraznila, že parazitické onemocnění mohlo před tisíci lety znamenat pro pacienta smrt. Strava byla totiž chudá, což ještě komplikovalo boj organismu s nemocí jen za pomoci nejrůznějších babských receptů.

Naši předci ale podle vědkyně nebyli žádní špindírové. Jen dělali, co uměli. Častěji se koupali v létě než v zimě. Odstraňovali jen viditelnou špínu, pralo se jen špinavé oblečení a pot se především v zimě moc neřešil. O významu umývání rukou neměl nikdo ani ponětí.

Výzkum je jedním z nejvýznamnějších mezinárodních projektů brněnských archeologů a mimo jiné o něm informoval i prestižní vědecký časopis Scien­ce. Ukazuje, jak důležité je pro zdraví lidí v rozvojových zemích budování kanalizace nebo masová výstavba záchodů.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *