Srdce je silný sval, který svými pravidelnými stahy vhání okysličenou krev do cév, kterými proudí i do těch nejodlehlejších částí těla. Levá část srdce pracuje jako mimořádně výkonná pumpa. Teče do ní krev z plic, kde se předtím okysličila. Pod vysokým tlakem je pak krev vyexpedována do největší tepny organismu – srdečnice. Za jeden den srdce přečerpá asi dvanáct tisíc litrů krve. Průměrný člověk má asi pět litrů krve, to znamená, že veškerá krev se za jeden jediný den otočí 2400krát.
Nemocné srdce nemůže zajišťovat dostatečnou cirkulaci krve po těle, což vede k nahromadění tekutin. Tak vznikne tlak na plicích, zkrátí se dech a nemocnému člověku se najednou nedostává energie. Onemocnění srdce a cév jsou v dnešní době spolu s rakovinou nejčastější příčinou úmrtí.
Ateroskleróza
Nejčastější příčinou zúžení koronárních arterií je tzv. ischemická choroba srdeční. To znamená, že ve stěnách tepen dochází postupně ke změnám, které je poškozují. V drtivé většině případů za to může choroba zvaná ateroskleróza.
Při kornatění se do stěny tepen ukládá tuk, cholesterol a vápník. Vzniká tak plát, který zužuje vnitřní průměr tepny, její průsvit. Zkornatělé tepny jsou méně pružné, tvrdší a křehčí než ty zdravé, v místě zkornatění pak vzniká sraženina, trombus.
Plát sám o sobě může cévu ucpat a může se taky utrhnout. Krevní proud jej odnese do tenčích tepen, které plát uzavře. Tkáň, která je zásobena krví z uzavřené tepny, trpí nedostatkem kyslíku a živin a v průběhu několika málo desítek minut začne odumírat.
Pokud se to přihodí ve věnčitých tepnách, pak dojde k infarktu myokardu.
Bohužel ateroskleróza se navenek nijak neprojevuje. Pokud chcete zjistit, zda jste ohroženi, nechte si vyšetřit hladinu cholesterolu a dalších tukových látek zvaných triglyceridy v krvi. Další možností je ultrazvuk srdce.
Infarkt myokardu
Jedná se o akutní a život ohrožující stav, při němž dochází k úplnému ucpání jedné (nebo více) věnčitých tepen. Srdeční sval v postiženém místě odumírá (asi po 20 minutách od příhody). Pokud se takto poškodí více než 40 procent srdečního svalu, srdce nemůže dále pracovat a přívod krve do těla se přeruší.
Takový infarkt může způsobit vážnou zástavu srdce, což může být smrtelné. Jednou odumřelá tkáň se vždy zahojí pouze jizvou.
Je-li tato jizva velká, nebo je-li jich více, může být poškozena elasticita svalu a dochází k poruše srdeční funkce (část srdce se neroztahuje a nesmršťuje), což vede ke zmenšení množství vypuzované krev do těla, k poruchám srdečního rytmu.
Infarkt se dostaví náhle při pocitu plného zdraví – většinou při větší tělesné námaze nebo duševní zátěži, kdy se zvýší potřeba zásobování kyslíkem. Ohlašuje se řezavou a pálivou bolestí za hrudní kostí, bolest vystřeluje do ramene, levé paže, krku, dolní čelisti a často též do oblasti žaludku a do zad.
Pacient trpí silným pocitem strachu za smrti, dostavují se dechové obtíže a známky srdeční slabosti. Někdy ale mohou být tyto příznaky jen mírné. Nemocný cítí spíše bolesti břicha, paží nebo krku, a proto často ani nezavolá pomoc.
Hlavně u žen se někdy bolest na hrudi vůbec nemusí objevit, typické jsou spíše bolesti zad.
Při srdečním infarktu je nutné rychlé jednání. Lékaři nemocnému pomohou tak, že mu do žíly vstříknou léky, které ucpanou tepnu uvolní. Často se provádí i angioplastika. Do tepny se vloží balónek, který ji rozšíří. Do stěny tepny se zároveň zabuduje kovová pružinka, která brání jejímu dalšímu zužování.
Co je to bypass?
Jedná se o nejčastější způsob chirurgického řešení ischemické choroby srdeční. Jde o přemostění uzavřeného úseku cévy jinou cévou, která se zpravidla odebírá témuž pacientovi z hrudníku (paže, nohy).
Většinou je nutné provést několik těchto přemostění (při postižení více tepen) – běžně 1-3, ale i více. Obvykle ještě po 15 letech zůstává víc než 90 procent tepenných bypassů průchodných. Řada bypassů funguje 20 až 25 let.
Pro naprostou většinu pacientů je první bypassová operace definitivním řešením – nepotřebují další operaci.
Angina pectoris
Přesný překlad latinského jména nemoci znamená „pocit tísně hrudníku‘. Tyto bolesti vznikají při nedostatečném okysličování srdečního svalu a většinou bývají vyvolány tělesným nebo duševním přetížením nemocného.
Příznaky této nemoci se podobají infarktu. Krutá bolest většinou začíná za hrudní kostí a vyzařuje do paží a krku. K tomu přistupuje ještě pocit nemožnosti zhluboka se nadechnout z důvodu, že hrudník je příliš „těsný‘.
Záchvaty anginy pectoris jsou proto provázeny velkým strachem ze smrti.
Naštěstí se tato nemoc dá léčit. Většinou jsou nemocnému předepsány nitroglycerinové tablety, které rozšiřují krevní cévy a při jejich použití dochází během několika minut k vymizení bolestí. U těžké anginy pectoris je nutné provést bypass.
Zánětlivá onemocnění srdce
Tato onemocnění bývají způsobena zánětem v různých částech srdce. Perikartitida je zánětlivé onemocnění perikardu, blány obklopující srdce, které způsobuje hromadění tekutiny mezi touto blánou a srdcem. Má-li pacient přežít, musí se tekutina chirurgicky odstranit. Perikartitida může být způsobena různými, hlavně streptokokovými infekcemi, třeba infekcí ledvin nebo artritidou.
Zánět tkáně srdečního svalu samého, myokartitida, může způsobit trvalé a nenapravitelné poškození svalových buněk srdce. Jedinou možnou léčbou je transplantace srdce.
Srdeční arytmie
Jde o nepravidelnost srdečního tepu. Srdce bije pomalu, příliš rychle nebo „vynechává‘. U lidí se zdravým srdcem je arytmie obvykle neškodná, ale pacienty s dalšími srdečními problémy může ohrozit na životě. Zdravý, nepříliš trénovaný dospělý člověk má klidový tep 72/min., s rozpětím 60-80 tepů/min.
Chorobných arytmií je celá řada a mohou působit nejrůznější potíže – od únavy, pocitu bušení srdce až po malátnost, synkopu (náhlá krátkodobá ztráta vědomí) – až v nejtěžších případech srdeční selhání (při extrémně zrychlené srdeční činnosti – tzv. fibrilaci srdečních komor – obvykle naměříme hodnotu nad 220 tepů/min.).
Problémy s chlopněmi
Aby byl průtok krve jednosměrný, jsou mezi síněmi a komorami srdce chlopně, které se dají otevřít jen jedním směrem. Nedomykavé chlopně se po průchodu krve úplně nezavřou a část se jí do srdce vrací zpátky.
Takové srdce se namáhá mnohem víc než normální zdravé srdce, protože musí tlouct mnohem rychleji. Potřebuje také mnohem více energie.
To klade velké nároky na věnčité cévy, které se nadměrně zatěžují, což způsobuje bolest na hrudi.
Defekty chlopní mohou být buď vrozené, nebo jako důsledek nemocí. Nejběžnější nemocí poškozující srdeční chlopně je revmatická horečka, způsobená streptokokovou infekcí. Ačkoliv se chlopně mohou poškodit přímo během onemocnění (často v dětství), může trvat mnoho let, než se takové poškození zjistí.
Některé děti se se srdeční vadou narodí. Většinou jde o vývojovou vadu jedné z chlopní, což lze vyřešit chirurgickým zákrokem.
Děti v ohrožení
Srdce může zradit i velmi mladé lidi, dokonce školáky. Ohroženi jsou hlavně sportovci.
Srdeční nemoci se někdy navenek vůbec neprojevují, proto je pro rodiče obtížné zjistit, že něco není v pořádku.
Zpozornět by ale měli, když se dítě nápadně zadýchává, nestačí ostatním dětem v hrách nebo při sportu a musí často odpočívat. Varovným signálem je, když omdlí.
Taková situace by už neměla zůstat bez povšimnutí, na místě je rychlá návštěva dětského lékaře, který rozhodne, co dále dělat.
Rodiče malého sportovce by měli dítě objednat na speciální preventivní prohlídku ke sportovnímu lékaři nebo kardiologovi. Preventivní prohlídky se dnes u mladých lidí ale zanedbávají a ani rodiče je často nevyžadují.
Lékař dítěti změří srdeční frekvenci i krevní tlak a zjistí množství tělesného tuku. Provede i vyšetření EKG, které zaznamenává činnost srdce a může odhalit některé srdeční problémy. Důležitý je tzv. zátěžový test. Dítě během něj šlape na ergometru, což je stroj podobný stacionárnímu bicyklu. Lékař zjišťuje, jak se srdce chová v zátěžové situaci. Na základě výsledků lékař posoudí, zda dítě vůbec může sportovat.
Nemoci srdce a cév u dětí a dospívajících – 1. část
Existuje mnoho různých typů srdečních onemocnění mladistvých. Patří mezi ně vrozené vady, virové infekce i srdeční choroby, které se objeví jako důsledek rozvinutí dědičné nemoci. Díky pokrokům v medicíně však žije mnoho dětí s nemocným srdcem aktivní a plnohodnotný život.
Děti, mentální postižení, zuby,sourozenci
Vrozené vady
Vrozená srdeční vada znamená, že se dítě narodí s abnormalitou v nějaké části srdce. K nejčastějším onemocněním tohoto typu u dětí patří strukturální srdeční vady. Vyskytují se asi u 8 z 1000 živě narozených jedinců. Jedná se o deformity týkající se srdečního svalu nebo srdečních chlopní. Zahrnují:
- vady srdečních chlopní (zúžení aortální chlopně brání průtoku krve, výhřez mitrální chlopně způsobuje poškození cípů),
- vady srdeční přepážky (septum), která odděluje levou a pravou stranu srdce.
Výraz Fallotova tetralogie označuje kombinaci 4 defektů:
- defekt komorového septa (otvor v přepážce mezi komorami),
- hypertrofii (zvětšení) pravé srdeční komory,
- stenózu (zúžení) plicnice,
- dextrapozici aorty (umístění aorty napravo).
Vrozené srdeční vady mohou mít dlouhodobý vliv na zdraví dítěte. Lékaři nejčastěji volí chirurgické řešení, katetrizačních postupy (katétr je dutá měkká trubička) a léky. V závažných případech může být nutná i transplantace srdce. Některé děti vyžadují celoživotní sledování a léčbu.
Ateroskleróza
Ateroskleróza je odborný výraz používaný k popisu nahromadění tuku a cholesterolu (tvořících tzv. plaky) ve stěnách tepen. Výsledkem je, že stěna cévy tuhne a zužuje se, což zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin a infarktu. Ateroskleróza se obvykle vyvíjí mnoho let a nebývá u dětí a dospívajících typická.
Nicméně obezita, cukrovka, vysoký tlak a další zdravotní problémy vystavují i mladistvé vyššímu riziku vzniku této nemoci. Lékaři doporučují pravidelné kontroly cholesterolu a krevního tlaku u dětí, u kterých jsou přítomny rizikové faktory. K těm patří srdeční onemocnění u někoho z rodiny, cukrovka, nadváha nebo obezita.
Léčba obvykle zahrnuje změnu životního stylu, tj. zvýšení fyzické aktivity a úpravu stravování.
Arytmie
Arytmie znamená nepravidelný rytmus srdce. Srdce pak pumpuje krev do těla méně efektivně. U dětí se objevují následující typy arytmií:
- rychlá srdeční frekvence (tachykardie),
- pomalá srdeční frekvence (bradykardie),
- syndrom dlouhého QT intervalu (LQTS),
- Wolffův–Parkinsonův–Whiteův syndrom (WPW syndrom).
Arytmie se navenek projevují:
- slabostí,
- únavou,
- závratěmi,
- mdlobami,
- poruchami příjmu potravy.
Léčba závisí na typu arytmie i na nepříjemnostech, které svému nositeli působí.
Eisenmengerův syndrom
Přestože se nejedná o samostatnou srdeční chorobu, tento syndrom obvykle označuje potíže se srdcem. Zahrnuje soubor následující tří příznaků:
- cyanóza (světle modré nebo šedavé zbarvení kůže v důsledku sníženého množství kyslíku v krvi),
- plicní hypertenze (vysoký krevní tlak v cévách plic),
- polycytemie (zvýšení počtu červených krvinek).
Eisenmengerův syndrom je známkou toho, že vlivem srdeční vady krev v srdci neproudí správným směrem. Neléčené onemocnění může způsobit krevní sraženiny, mrtvici i selhání ledvin.
Terapie obvykle závisí na příznacích a zahrnuje léky na snížení plicní hypertenze, dodávání kyslíku a někdy odstranění nadbytečného množství krve.
To aby došlo ke snížení zvýšeného počtu červených krvinek v krevním oběhu.
(hah)
Zdroj: http://www.healthline.com/health/heart-disease/in-children#Overview1
Mozková mrtvice Nepravidelný tep Parkinsonova nemoc Srdeční rytmus Cévy Autor článku: Hana Horáková Líbil se vám článek? ANO NE Nelsonův syndrom
Nelsonův syndrom je poměrně vzácné onemocnění vznikající jako následek léčby…
Gynekomastie
Dobrý den, chci se jenom zeptat, zdali se jedná o gynekomastii, nebo pseudogynekomastii. Mockrát…
Svedeni kuze v noci
Dobrý den. Každý večer, když jdu spát mám jeden a ten samý problém. Trvá…
Zánět mandlí
Dobry den. Je to tak mesic a pul co jsem zacala mit problemy pri polykani- pocit…
Vulvitida
Dobrý den, prosím o radu. Již třetí měsíc trpím neustálými obtížemi (pálení,…
Opožděná menstruace
Dobrý den, užívám dlouhodobě antikoncepci a během měsíce jsem si zapomněla…
Zimnice
Dobrý den, Již několik let trpím na noční zimnice kdy mi je zima tak že drkotám…
Tři nejčastější onemocnění srdce: Nemáte je i vy?
Autor: istock.com
Každému se občas může stát, že ho takzvaně píchne u srdce. Někdy nás trápí bolest ramene nebo zad a při žádném z těchto projevů nás ani nenapadne, že by mohlo jít o vážné onemocnění. Přitom včasná diagnostika je tou nejlepší prevencí infarktu a srdečního selhání. Kterými nemocemi tedy naše srdce nejčastěji trpí?
„Statistiky úmrtí na srdeční choroby jsou díky kardiologické péči v poslední době více méně příznivé. Nicméně je pravda, že kardiovaskulární choroby se významně podílí na úmrtí našich spoluobčanů,“ říká MUDr. Jiří Krupička, Ph.D. z kardiologické kliniky v Brandýse nad Labem v pořadu Na vlastní otvor.
Jak se starat o srdce, aby i v šedesáti fungovalo jako ve dvaceti
S vysokým tlakem si nezahrávejte
Mezi nejčastější zdravotní problémy spojené se srdcem podle něj patří vysoký krevní tlak, tedy hypertenze.
„Jde o nesmírně záludné onemocnění, protože pacienty zpočátku nijak netrápí, ale když je neléčená,nebo špatně léčená, tak škodí.
Vysoký tlak na sobě nemusíme vůbec poznat, proto by ho měla odhalit preventivní lékařská prohlídka. Právě k tomu jsou také určené,“ upozorňuje MUDr. Krupička.
Na druhé místo patří podle něj ischemické choroby srdce, tedy ty, při kterých dochází k ucpávaní tepen – ateroskleróze. „To už je onemocnění, které poznáte, protože vás začne omezovat – z počátku jen při námaze – jde o bolesti na hrudi, dušnost nebo můžete pociťovat arytmie,“ popisuje příznaky specialista.
Varovná bolest na hrudi
Velmi důležité je podle kardiologa správně zařadit bolest na hrudi, protože jde o velmi široké téma. „Pokud je kardiologického původu, má poměrně jasnou specifikaci.
Pálení, svírání nebo vystřelování do krku, ramen a typicky do levé ruky, stejně jako bolest mezi lopatkami můžou předcházet infarktu myokardu,“ říká odborník.
Připouští ale také, že někdy se srdeční problémy mohou projevovat i bolestí v horní části břicha.
Dalším velmi častým onemocněním jsou v tomto odvětví vrozené srdeční vady, zejména pak ty chlopenní. „Pacienti s tímto problémem obvykle navštíví lékaře kvůli dušnosti, který je pak odkáže na další vyšetření,“ popisuje proces diagnostiky lékař.
Všechny zmíněné choroby se odhalují pomocí neinvazivních diagnostickým metod. „Typicky jako první je EKG, dále pak je možné provést ultrazvuk a 24hodinový monitoring EKG nebo tlaku (Holter). Máme tu i celou řadu zátěžových testů – například monitoring při běhání nebo na kole,“ objasňuje lékař.
Lidé, kteří mají podezření na jakékoli onemocnění srdce, by v žádném případě neměli váhat s návštěvou lékaře. Jejich problém může být banální, ale jestliže opravdu mají některou ze zmíněných chorob, mohou si tím i zachránit život.
Bojíte se infarktu? Mnohem více lidem hrozí srdeční selhání! Jak ho poznat?
Autor: Marie Bezděková
Srdeční choroby
Srdeční choroba je souhrnný termín pro množství rozličných chorob, které zasahují srdce. Tento článek se zaměřuje na lidské srdeční choroby.
Angina pectoris
Angina pectoris se projevuje jako svíravá bolest na hrudi způsobená snížením dodávky kyslíku srdečnímu svalu. Příčinou je ischemická choroba srdeční postihující věnčité tepny a způsobující poruchu krevního průtoku.
Infarkt myokardu
Infarkt myokardu je náhlé odúmrtí části srdeční svaloviny, obvykle je způsobeno trombózou věnčitých tepen. Často končí smrtí.
Ischemická choroba srdeční
Poškození srdce způsobené zúžením nebo uzavřením věnčitých tepen.
celosvětově
Ischemická choroba srdeční končící infarktem je ve Velké Británii příčinou třetiny úmrtí mezi 45. a 65. rokem a je nejčastější příčinou smrti v severní Evropě a v severní Americe. Riziko infarktu v jiných rozvinutých zemích je mnohem nižší viz tabulka.
Rizikovými faktory jsou kouření, vysoký krevní tlak, strava bohatá na nasycené tuky, obezita a nedostatek pohybu jsou klíčové v západním světě (sedavý způsob života je rizikem i při optimální váze).[1] V poslední době se počet úmrtí snížil, hlavně díky zdravotní osvětě, omezení kouření a zlepšení zdravotní péče.
Avšak počet infarktů stoupá v těch rozvojových zemích, které se více přizpůsobují západnímu životnímu stylu.
počet úmrtí na ischemickou chorobu srdeční na 100 000 obyvatel.
| Austrálie | 309 | 143 | 215 | 98 |
| Kostarika | 76 | 57 | 100 | 70 |
| Finsko | 314 | 115 | 238 | 100 |
| Hongkong | 55 | 30 | 57 | 33 |
| Itálie | 124 | 66 | 109 | 49 |
| Japonsko | 49 | 28 | 41 | 22 |
| Velká Británie | 259 | 109 | 239 | 99 |
| Uruguay | 188 | 106 | 131 | 64 |
| USA | 316 | 156 | 205 | 98 |
Trombóza věnčitých tepen
Trombóza neboli ucpání věnčité tepny, již dříve postižené ischemickou chorobou srdeční, krevní sraženinou. Je příčinou infarktu.
Reference
- ↑ https://medicalxpress.com/news/2019-01-sedentary-lifestyle-cancels-heart-benefits.html – Sedentary lifestyle cancels out heart benefits of having a normal weight for adults, study finds
Literatura
- HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.]: Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Lidské tělo – krev a krevní oběh, s. 159.
Související články
- Kardiovaskulární onemocnění
- Transplantace srdce
| Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Autoritní data: PSH: 12655 | LCCN: sh85059651 | WorldcatID: lccn-sh85059651Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Srdeční_choroby&oldid=16858114“
Srdeční onemocnění
Ischemická choroba srdeční je nejčastější srdeční onemocnění, z 95 % je způsobena aterosklerózou koronárních tepen a bývá obvykle spojena s projevy aterosklerózy i v jiných lokalizacích.
Aterosklerotické postižení tepen vede k poruše prokrvení tkání, což se při postižení koronárního řečiště projevuje jako intermitentní bolesti na hrudi – angina pectoris, při tzv.
destabilizaci a prasknutí plátu s následným trombotickým uzávěrem jako akutní koronární syndrom.
Srdeční selhání včetně městnaného srdečního selhání je zapříčiněno tím, že srdce selhává jako pumpa. Dochází ke špatnému prokrvení periferních tkání (dopředné selhání) tak i městnání krve před selhávající komorou s rozvojem plicního městnání (při selhání levé komory) nebo žilní kongesce (při selhání komory pravé).
Srdeční selhání může být chronické, akutní, ve formě akutní dekompenzace chronického srdečního selhání. Za tzv. terminální srdeční selhání označujeme progredující srdeční selhání i při dobře nastavené farmakoterapii s nutností event. použití mechanických srdečních podpor nebo indikací k srdeční transplantaci.
Podle toho zda je postižena stažlivá funkce levé komory rozeznáváme systolické srdeční selhání a nebo naopak srdeční selhání s normální erekční frakcí levé komory.
Příčinou srdečního selhání bývají ischemická choroba srdeční, komplikace infarktu myokardu, arytmie, chlopenní vady, dekorigovaná arteriální hypertenze, plicní embolie, infekční onemocnění srdečního svalu, postižení myokardu toxickými látkami, diabetes, střádavá srdeční onemocnění, postižení myokardu u těhotných.
Kardiomyopatie jsou onemocnění z postižení srdečního svalu, kdy je postižena funkce srdce a tato porucha funkce není vysvětlitelná pouze postižením srdečních chlopní nebo cév.
Dělí se na primární kardiomyopatie (podle charakteru srdečního postižení – dilatační, hypertrofická, restriktivní, artymogenní kardiomyopatie pravé komory, nezařazené – syndrom nonkompakce, stresová kardiomyopatie) a sekundární (zánětlivá a podílem dalších onemocnění – ischemická, chlopenní, toxická, těhotenská atd.).
Příčinou primárních kardiomyopatiích je často genetická abnormita. Kardiomyopatie vedou často k srdečnímu slehání, mohou se ale projevit i závažnými poruchami srdečního rytmu až náhlou srdeční smrtí.
Onemocnění perikardu jsou jednak vrozená (část nebo celý perikardiální vak chybí, srdce je pak více náchylné k traumatickému postižení, cystické změny) nebo získaná (infekce, poranění, postižení po infarktu myokardu, časté bývá postižení u autoimunitních chorob, postižení při hormonálních poruchách nebo při selhávání ledvin). Nebezpečný je vznik většího množství výpotku mezi listy osrdečníku, který utlačuje srdce a nedojde-li k rychlé evakuaci srdce může selhat (srdeční tamponáda). Další nepříjemnou komplikací je vznik vazivových změn se současným ukládáním vápníku a vznikem tzv. konstriktivní perikarditidy. Ta vede k utlačení všech srdečních oddílů, vyrovnání krevního tlaku ve všech oddílech s následným rozvojem srdečního selhání. Toto onemocnění si často vynutí kardiochirurgický zákrok v podobě odstranění větší či menší části perikardu – perikardektomie.
Vrozené vývojové vady srdeční mohou postihnout v průběhu fetálního vývoje jakoukoli část srdce (chlopně, velké cévy, mezisíňovou i mezikomorovou přepážku, koronární cévy i plicní řečiště). V průběhu života ohrožují svého nositele zkratovým prouděním, rizikem srdečních arytmií, infekční endokarditidou, rozvojem srdečního selhání a progresí chlopenních vad.
Endokarditida je zánětlivé onemocnění endokardu chlopní, srdce, chlopenních protéz a cizorodých materiálů (po chirurgických rekonstrukčních operacích), ale i endotelu velkých cév a srdečních spojek. Je typickým zánětlivým onemocněním, nejčastějšími etiologickými agens jsou stafylokoky, streptokoky, enterokoky, gramnegativní bakteriea vzácně kvasinky.
Základem léčby jsou intravenózně podávaná antibiotoka nebo antimykotika. Při destrukci chlopenního aparátu, postižení chlopenní protézy, opakovaných embolizacích i při antibiotické terapii, veliké vegetaci a zachyceném agens, které je málo citlivé k eradikační léčbě je nutné přistoupit k chirurgickému řešení.
Vzácněji k postižení endokardu (zejména chlopní) může dojít i při absenci infekčního agens, a to u autoimunitních onemocnění.
Chlopenní srdeční vady jsou regurgitační, kdy dochází k návratu určitého objemu krve přes mitrální nebo trikuspidální chlopeň do síní při systole komor a k návratu krve v diastole komor při insuficienci aortální nebo pulmonální chlopně.
Do této skupiny patří i prolapsy chlopní (zejména mitrální a aortální).
Stenotické vady znemožňují vypuzení krve z komor přes aortální nebo pulmonální chlopeň, nebo způsobují nedostatečné plnění komory v době diastoly přes stenotické mitrální nebo trikuspidální ústí.
Zánětlivá a infekční onemocnění myokardu – Nemocnice Na Homolce
Onemocnění vyvolané různými mikroorganismy, které primárně postihuje vnitřní výstelku srdce.
Nejčastější lokalizace
chlopně, nástěnný endokard nebo endokard v oblasti septa
Nejčastější vyvolavatel
grampozitivní bakterie (80–90 % případů), některé druhy plísní
Incidence
2 až 5 případů/100 000 obyvatel a rok
Průměrná úmrtnost
20–30 %
Predispoziční faktory
- vrozené a získané srdeční vady a onemocnění (stavy po revmatické či luetické endokarditidě, hypertrofická obstrukční kardiomyopatie, stavy po dříve proběhlé IE)
- degenerativní postižení srdce (kalcifikace mitrálního prstence, degenerativní změny chlopně) a stavy po operacích srdce a velkých cév
V současnosti klesá výskyt postrevmatických endokarditid, které postihovaly mitrální chlopeň, narůstá počet endokarditid aortální a trikuspidální chlopně.
Klinické příznaky
známky infekce – zvýšená teplota (80–95 %), zimnice (40 %), noční pocení (20 %), únavnost, bolesti hlavy, kloubů, svalů, námahová dušnost, kašel.
IE může probíhat jako některý z vyhraněných klinických obrazů, v praxi nejčastěji smíšená forma.
Akutní IE
obraz sepse: náhlý začátek, vysoká horečka, zimnice, třesavka, zchvácenost, obluzení, tachykardie, sklon k hypotenzi. Drobné hemoragické embolizace do podkoží a spojivek. Šelest na srdci svědčí pro rupturu šlašinky nebo perforaci chlopně.
Postiženy mohou být patologicky změněné i zdravé chlopně a chlopenní protézy.
Původce: nejčastěji Staphylococcus aureus, méně často Streptococcus pyogenes, St. pneumonie, Neisseria gonorhoeae, N. meningitidis.
Chronická IE, endokarditis lenta
neurčitý začátek, postupné chřadnutí, celková slabost, vyčerpání, nechutenství, noční pocení. Teplota jen zvýšená, bez třesavek.
Objektivně: šelest na srdci, splenomegalie, kožní příznaky (třísky pod nehty, Oslerovy uzlíky).
Původce: nejčastěji Streptococcus viridans.
Subakutní průběh (častý)
klinické projevy kolísají mezi akutní a chronickou formou
Obraz náhlé mozkové příhody
podmíněn embolizací do mozkových cév, vyskytuje se často jako varianta akutní, subakutní i chronické formy
Obraz migrující pneumonie
svědčí pro pravostrannou endokarditidu – pneumonie nereagující na antibiotickou léčbu, opakovaný výsev nových ložisek na plicích
Pravostranná IE
častá u narkomanů. Původce nejčastěji S. aureus, kandida
IE chlopenní náhrady
nejčastěji v prvních dvou týdnech po operaci
Původce: nejčastěji Staphylococcus koaguláza negativní, dále S. aureus, Pseudomonas, Acinetobacter, Serracia, kandidy.
Léčba
antibiotika dle etiologického agens a jeho citlivosti, terapie trvá průměrně 6–8 týdnů. Při neúspěchu antibiotické léčby a při rychlém rozvoji srdečního selhání operativní řešení
Antibiotická profylaxe
nutná před instrumentálními zákroky, které porušují slizniční povrch a bývají provázeny bakteriemií (výkony v oblasti ústní dutiny vč. extrakce zubu, výkony v oblasti dolního trávícího a urogenitálního ústrojí, výkony na kůži a v podkoží)
Myokarditida
Zánět srdečního svalu
Etiologie a patogeneze: nejčastěji infekce, dále faktory fyzikální (ozařování), chemické (hypersenzitivita na léky) nebo imunologické.
Výskyt: vyšší v dětském věku než u dospělých. Zánět srdečního svalu může provázet jakoukoliv jinou infekci v organizmu.
Klinické příznaky: závisí na závažnosti postižení myokardu
- možný asymptomatický průběh
- arytmie: poruchy převodního systému, extrasystoly, závažné komorové tachykardie
- poruchy systolické funkce komor: mírné snížení ejekční frakce, i těžké, fulminantě probíhající srdeční selhání.
- klinický obraz imitující akutní infarkt myokardu s pozitivním nálezem markerů poškození srdečního svalu, ale s negativním koronarografickým nálezem.
- Diagnóza: obtížná, jednoznačná pouze při průkazu zánětlivého infiltrátu v bioptickém vzorku myokardu.
- Neinvazivní metody: EKG, echokardiografie, MR srdce
- Sérologie (vzestup titrů specifických protilátek): může svědčit o probíhajícím virovém onemocnění.
Virová myokarditida: nejčastější zánětlivé onemocnění myokardu, zejména u dětí.Původce: nejčastěji viry skupiny Coxsackie A nebo B, virus hepatitidy.
Imunosuprimovaní (tumorózní onemocnění léčená cytostatiky, po transplantaci): cytomegalovirus.
Dlouhodobý asymptomatický průběh může pravděpodobně vyústit v dilatační kardiomyopatii.
Lymeská borrelióza: onemocnění způsobené spirochetou Borrelia burgdorferi po napadení klíštětem, u 10 % postižených provázena karditidou. Charakteristické postižení převodního systému s přechodnou AV blokádou. Léčba symptomatická + antibiotická léčba základního onemocnění.
HIV onemocnění: provázeno symptomatickou myokarditidou u 10 % nemocných.
Obrovskobuněčná myokarditida: vzácná, provází někdy lupus erythematodes nebo thyreotoxikózu.
Léčba se řídí závažností onemocnění a etiologií. Při závažném postižením systolické funkce myokardu nutný dlouhodobý klid na lůžku, terapeutické snížení afterloadu (ACE inhibitory + diuretika), event. digitalis.
Symptomatická léčba arytmií, monitorace srdečního rytmu. Při virové myokarditidě nejsou indikovány kortikosteroidy (riziko zvýšené replikace virů), sporné podávání imunosupresiv.
Naděje vkládány do látek působících proti virům a do interferonu.
Kardiomyopatie
Onemocnění srdečního svalu spojená s poruchou jeho funkce.
Rozdělení kardiomyopatií:
- hypertrofické kardiomyopatie – primární hypertrofie myokardu levé a/nebo pravé komory (většinou septum). Familiární původ velmi častý;
- dilatační kardiomyopatie – dilatace a porucha kontrakcí levé, eventuálně pravé komory. Familiární původ častý;
- restriktivní kardiomyopatie – restrikce plnění + snížení objemů levé a/nebo pravé komory. Idiopatické nebo sdružené s ostatními chorobami. Familiární původ výjimečný;
- arytmogenní kardiomyopatie pravé komory – progredující náhrada myokardu pravé komory tukově-vazivovou tkání, dilatace a dysfunkce PK + komorové tachykardie. Familiární původ běžný;
- neklasifikované kardiomyopatie – nespadají do žádného z vyhraněných typů.
Kardiomyopatie hypertrofická (HKMP)
Hypertrofie myokardu, porucha diastolického plnění, popř. systolická obstrukce výtokového traktu levé (výjimečně i pravé) komory.
Etiologie: familiární 50, spontánní mutace 50%.
Výskyt: 0,02-0,2 % populace.
Klinické příznaky: nejrůznějších klinické nálezy, někdy je první manifestací náhlá smrt (arytmogenní, zejm. u mladých sportovců). Dušnost, angina pectoris, synkopy, arytmie.
Diagnóza: EKG, Holterovské monitorování, echokardiografie, MR srdce, event. katetrizace. Diferenciální diagnóza: těžká hypertenze, střádavé choroby včetně amyloidózy, feochromocytom, hyperparatyreóza.
Léčba:
- metikamentózní: verapamil, betablokátory – možné symptomatické zlepšení, většinou však neovlivňují obstrukci, nutné ECHO kontroly.
- sekvenční kardiostimulace: při optimálním nastavení AV intervalu může příznivě ovlivnit obstrukci.
- perkutánní transluminální septální ablace myokardu (umělá nekróza bazální části septa cestou 1. septální větve ramus interventricularis ante¬rior).
- chirurgická léčba: indikována u obstrukčních forem, u nichž nelze docílit zlepšení medikamentózní terapií.
- kontraindikovány (především u obstrukčních forem): léky s pozitivně inotropním účinkem (digitalis) a vazodilatačně působící látky včetně nitrátů.
Kardiomyopatie dilatační (DKMP)
Onemocnění srdečního svalu, charakterizované rozšířením a poruchou funkce levé komory srdeční jako pumpy.
Výskyt: zejména střední věk, častěji muži, incidence 5-8 případů / 100 000 obyvatel ročně.
Etiologie a patogeneza: nejčastější imunologicky podmíněné, následující virovou myokarditidu, (např. po infekci Coxsackie viry skupiny B). Popsáno více než 70 onemocnění, která se jako DKMP (např. cytotoxické, metabolické aj.) mohou projevovat.
Klinické příznaky: známky levostranné, event. pravostranné srdeční nedostatečnosti, dušnost, otoky dolních končetin, únavnost, slabost, nevýkonnost (známky nízkého srdečního výdeje), různé arytmie (komorové i supraventrikulární, častá fibrilace síní), noční insomnie, denní spavost, impotence.
Diagnóza: EKG (často blok levého raménka Tawarova, arytmie), ECHO (dilatace srdce, porucha systolické funkce levé komory, mitrální event. trikuspidální regurgitace, popř.
nitrosrdeční tromby, indikace k resynchronizační léčbě), RTG snímek hrudníku (rozšíření srdečního stínu, známky městnání na plicích), katetrizace srdeční (koronarografie k odlišení od ischemické choroby srdeční, měření tlaků v srdečních oddílech, potvrzení zvětšení objemu levé komory), MR srdce.
Komplikace: nejčastěji systémová embolizace jako následek nitrokomorové trombózy, arytmie.
Léčba:
- režimová a dietní opatření (přiměřená fyzická zátěž, bilance obratu tekutin).
- medikamentózní: inhibitory enzymu konvertujícího angiotensin (zlepšení prognózy quo ad vitam), diuretika, digitalis (obojí symptomatické zlepšení), betablokátory (u hemodynamicky stabilizovaných, zlepšení prognózy), antiarytmika v indikovaných případech, antikoagulancia (při výrazné dilataci komor, fibrilaci síní a/nebo embolizačních příhodách).
- nefarmakologická léčba: implantace kardioverteru-defibrilátoru (zejména u pacientů se setrvalými komorovými tachykardiemi), resynchronizační léčba (implantace biventrikulárního kardiostimulátoru).
- srdeční transplantace: u farmakologicky neovlivnitelných stavů.
Kardiomyopatie alkoholová
Výskyt: až u 2/3 alkoholiků, většinou se projeví po více než 10 let trvajícím abúzu spolu s postižením jiných orgánů.
Etiologie a patogeneza: poškození myokardu několika mechanismy – přímý toxický vliv alkoholu na myokard, nutričními defekty (zvl. thiaminu s neúplně vyjádřenou beri-beri).
Klinické příznaky: systolická dysfunkce levé komory, obraz obdobný jako při dilatační kardiomyopatii klinicky i při vyšetřování pomocí zobrazovacích metod.
Pokračující abúzus alkoholu vede k úmrtí na neovlivnitelnou srdeční slabost, arytmie nebo embolizace. Abstinence zahájená v časnějších stadiích může upravit kardiální nálezy, vysazení alkoholu v pokročilejším stupni s rozvojem myokardiálních fibróz již ke zlepšení nevede.
Při pokračující konzumaci alkoholu umírá polovina nemocných za 3-6 let od stanovení diagnózy.
Léčba:
- stejná jako u dilatační kardiomyopatie. Chronická antikoagulační terapie problematická vzhledem k současnému jaternímu postižení.
Kardiomyopatie restriktivní
Onemocnění myokardu vedoucí k omezení (restrikci) plnění levé komory. V pokročilejších stadiích bývá kromě poruchy plnění vyjádřena i porucha systolické funkce
Výskyt: vzácně
Etiologie a patogeneza: stavy idiopatické (např. endomyokardiální fibróza), endomyokardiální choroba s eozinofilií nebo bez ní a amyloidóza.Obrazem restriktivní kardiomyopatie se mohou manifestovat: hemochromatóza, sarkoidóza, glykogenózy (m. Fabry, m. Hurler, m. Gaucher) aj. Obtížné odlišení od konstriktivní perikarditidy. Nejvýznamnější infiltrace amyloidem.
Amyloidóza srdce: u 1/3–1/2 nemocných s primární amyloidózou, velmi vzácná u sekundárních amyloidóz. Častější u mužů, před 35. rokem zcela výjimečná.
Klinické příznaky: městnání na periferii s otoky, zvýšená náplní krčních žil, hepatomegalie, ascites. Dušnost s ortopnoe méně časté.
Mitrální a trikuspidální nedomykavost, ortostatická hypotenze (v 10%, infiltrace autonomního nervstva a cév amyloidem), může být potencována hypovolémií (nefrotický syndrom při renálním postižení).
Arytmie (fibrilace síní, poruchy AV vedení, obraz sick sinus syndromu – infiltrace uzlu amyloidem).
Diagnóza: EKG (snížení voltáže komplexu QRS u 50% nemocných, arytmie), ECHO (symetrická hypertrofie myokardu, dilatace síní při normální velikosti komor, abnormální textura srdečních struktur daná prostoupením myokardu amyloidem), endomyokardiální biopsie (rozhodující metoda). Biopsie rektální sliznice nebo aspirační biopsie podkožního tuku (nepřímé metody). Laboratoř (průkaz patologicky zmnožených lehkých řetězců v imunoelektroforéze).
Léčba:
- Alkylující látky, cytostatika (chemoterapie ve vysokých dávkách), efekt terapie většinou neuspokojivý. Transplantace srdeční se obvykle nedoporučuje (proces pokračuje i na transplantovaném srdci).
Ročně se u nás narodí téměř 600 dětí se srdeční vadou
Hlavní obsahVětšina dětí se srdeční vadou žije naprosto běžným stylem života díky tomu, že díky operaci je funkce jejich srdce plnohodnotná a dítě omezení v běžném životě nepociťuje a ani nepotřebuje. Foto: chernobyl.typepad.
com, Novinky
Podle epidemiologické studie se ročně narodí kolem 600 dětí se srdeční vadou. Celkem žije se srdeční vadou téměř 10 000 dětí do 18 let a necelých 30 000 dospělých.
Nejčastějšími vadami srdce u dětí jsou defekty mezisíňové a mezikomorové přepážky. Část těchto defektů se během vývoje spontánně uzavře, jiné je třeba chirurgicky nebo při katetrizaci uzavřít.
‚Srdeční vady lze často zjistit již v průběhu těhotenství. Dnes probíhá u všech těhotných žen preventivní vyšetření srdce plodu ultrazvukem, jehož cílem je odhalení závažných srdečních vad, které by po porodu znamenaly nemožnost přežití novorozence nebo nesmírně složitou léčbu vyžadující opakované operace srdce s tím, že i potom by byla kvalita života těchto dětí velmi snížená.
Úspěšnost tohoto screeningu záleží především na zkušenosti pracoviště, které ho provádí. Podobně lze dnes diagnostikovat a léčit i některé arytmie u plodu,‘ vysvětluje dětský kardiolog MUDr. Bohuslav Procházka.
Část srdečních vad, jež jsou nazývány kritické, se projeví krátce po porodu a ohrožují život dítěte. Tyto vady je nutno přesně diagnostikovat a léčit v prvních hodinách a dnech po narození.
Další část dětí začíná mít problémy v řádech týdnů až několika prvních měsíců života a je třeba je během prvního roku též chirurgicky léčit.
Velká skupina dětí s méně významnými srdečními vadami roste bez větších problémů, ale vzhledem k tomu že v budoucnu jim tyto vady mohou způsobit problémy, je lepší je vyřešit ještě v dětském věku.
Některé srdeční vady mohou vzniknout až v průběhu života jako následek proběhlého zánětu srdeční svaloviny, chlopní nebo věnčitých cév. Díky správné léčbě a prevenci počet dětí s takto získanými srdečními vadami neustále klesá.
Vznik většiny vrozených srdečních vad je stále ještě zahalen tajemstvím. ‚Některé teorie přikládají význam virové infekci matky během těhotenství, jiné působení různých chemických látek apod.
Porod dítěte se srdeční vadou přichází v naprosté většině případů neočekávaně (pokud nebyly tyto vady zjištěny již během těhotenství).
U menšího počtu dětí lze vystopovat genetickými testy různé typy dědičnosti,‘ říká dětský kardiolog Procházka.
Systém péče o děti se srdeční vadou, který u nás vybudoval prof. Milan Šamánek, zajišťuje kvalitní péči díky úzké spolupráci mezi dětským Kardiocentrem FN Motol a sítí ambulantních dětských kardiologů. Výsledky péče o děti se srdeční vadou u nás patří k nejlepším na světě a čeští dětští kardiologové jsou vítáni na všech renomovaných světových pracovištích.
Přesto existuje několik desítek vzácných vad, se kterými si prozatím nedokáží poradit žádní kardiologové na světě.
Většina dětí se srdeční vadou žije naprosto běžným stylem života díky tomu, že buď operaci nepotřebují, nebo díky operaci je funkce jejich srdce plnohodnotná a dítě omezení v běžném životě nepociťuje a ani nepotřebuje.
Malá část dětí se srdeční vadou má problémy, které je omezují v běžných dětských aktivitách. Jedná se o děti, u kterých nelze žádnou úspěšnou operaci provést, nebo kde operace pouze částečně upravuje původní těžkou vadu.
‚Pro rodiče těchto dětí je někdy velmi obtížné se s touto situací vyrovnat a snaží se získat kontakt na rodiče podobně postižených dětí. Tato komunikace a vzájemné předávání zkušeností jim může pomoci se s touto situací vyrovnat. Dle mých zkušeností však toto u dětí se srdeční vadou u nás příliš nefunguje,‘ dodává kardiolog.
Problém je především v tom, že běžně nikdo informace o svém nemocném dítěti neprezentuje, neexistuje centrální sdružení rodičů dětí se srdečními vadami. Rodiče nevědí, kde mají hledat.
Nejvíce se samozřejmě nabízí internet. Zde jsme našli jen pár webů vytvořených rodiči, kde jsou nejčastěji diskuzní fóra, na nichž se rodiče snaží vzájemně si pomáhat. Asi největší jsou pak stránky www.
detske-srdicko.cz .
Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.
Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.