Senioři se bojí, že skončí na ulici

středa, 31. března 2021, 10:17SpolečnostLiberecko

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Lidem z liberecké čtvrti Františkov se nelíbí, že by po revitalizaci měl být bývalý areál slévárny v Ostašově dopravně napojený na rušnou Švermovu ulici. Podle předsedy osadního výboru pro Františkov Borise Pleštila se obávají zejména nárůstu…

pátek, 26. března 2021, 06:06KoronavirusLiberecko

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Do běžného režimu se pomalu vrací život v Dům seniorů v Liberci na Františkově, kde se před rokem poprvé objevil koronavirus.

sobota, 27. února 2021, 07:55LibereckoSpolečnost

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Zastupitelé Liberce schválili záměr převést na Liberecký kraj zoo a botanickou zahradu, jež mají nadregionální význam. Město by naopak mělo převzít dva domovy seniorů a azylový dům, jež jsou ve městě.

sobota, 13. února 2021, 12:35SpolečnostLiberecko

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Nechce se vám na běžky do přeplněných Jizerek? Ideální zimní podmínky dovolily, aby stopy vznikly i na místech, kde by to jindy vůbec nebylo možné. Tříkilometrové kolečko tak nově můžete vyzkoušet na libereckém letišti. Přístupné je od soboty.

středa, 3. února 2021, 08:51ZdravíLiberecko

Senioři se bojí, že skončí na ulici

V domovech pro seniory v Libereckém kraji začalo v úterý druhé kolo očkování proti koronaviru. Jako první dostali druhou vakcínu klienti Domu seniorů v Liberci na Františkově, který je s kapacitou 200 lůžek největším zařízením svého druhu v kraji….

Více článků »

pondělí, 29. května 2017, 13:22

Senioři se bojí, že skončí na ulici Senioři se bojí, že skončí na ulici

sobota, 16. srpna 2014, 09:15

Senioři se bojí, že skončí na ulici Senioři se bojí, že skončí na ulici

Více fotogalerií »

Nebyly nalezeny žádné profily.

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Příběhy ilustrující prostředí sociálního bydlení

Na facebookové stránce www.facebook.com/socialnibydlenivcr/ jsou průběžně zveřejňovány příběhy lidí z oblasti sociálního bydlení:

Senioři se bojí, že skončí na uliciSenioři se bojí, že skončí na uliciSenioři se bojí, že skončí na uliciSenioři se bojí, že skončí na ulici

V cyklu našich  příběhů vám  představíme pana Martina , který v osmnácti letech opustil dětský domov s patnácti tisíci korunami (jednorázovým peněžitým příspěvkem od dětského domova – tzv. odchodným) a bez dokončeného učňovského vzdělání.  Martin svou biologickou rodinou nikdy nepoznal a o kontakt s ní se nikdy nepokusil.

Když v sedmnácti letech začal plánovat odchod z domova, byla mu nabídnuta možnost pobytu v domě na půl cesty.  Tam se mu ale nechtělo, protože mu dům na půl cesty připomínal svými pravidly dětský domov a navíc ležel v cizím městě, kde nikoho neznal. Martin se proto rozhodl bydlet společně s kamarádem, kterého znal z ústavu.

 Protože ale ani jeden nezvládali platit nájem, museli se během čtyř měsíců odstěhovat. Několik dalších měsíců bydlel u svých známých, kde začal mít psychické problémy, které vedly k tomu, že ztratil práci a nemohl přispívat na chod domácnosti.

  Následkem toho se dostal na ulici, kde si našel kamarády, se kterými občas přespával v opuštěném domě…Příběh pana Martina pokračuje v přiložené grafice.

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Další příběh ilustruje osud romské rodiny Ferencových, která se ocitla na ubytovně. Ferencovi bydlí v malém příhraničním městě s vysokou nezaměstnaností, což se v životě této rodiny neprojevovalo, dokud měl pan Jaroslav – otec rodiny – stabilní místo v místní továrně.

Po změně majitele továrny byl ale pan Jaroslav propuštěn spolu s desítkami dalších zaměstnanců a dlouhodobě neúspěšně shání zaměstnání v obci i mimo ni. Naneštěstí pro rodinu Ferencových se ve stejné době rozhodl majitel bytu, který si pronajímali, radikálně zvýšit nájemné.

Pana Ference sice zaměstnala obec na veřejně prospěšné práce a díky sezónním brigádám se podařilo zajistit základní příjem pro rodinu, na nájem a další životní potřeby rodiny to ale nestačilo. Rodina se proto rozhodla sehnat levnější bydlení. Přes obvolávání desítek inzerátů a návštěv bytů je všichni majitelé odmítli.

Někteří se ani nesnažili zastírat, že je odmítají kvůli tomu, že jsou Romové. Ferencovi tak nakonec skončili na ubytovně…Příběh rodiny Ferencových pokračuje v přiložené grafice.

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Zde vás seznámíme s příběhem pana Jaroslava, který je řidičem kamionu a má ženu a dvě děti. Jednoho dne se však nešťastnou náhodou připletl do dopravní nehody a jeho kamion srazil motorkáře.

 Pan Jaroslav se dostal do vězení a jeho manželka Jolana, která je na mateřské dovolené s mladším synem, byla nucena se o děti starat sama. Žili v té době v podnájmu a paní Jolana nestačila bez výplaty pana Jaroslava platit nájem sama. Vyřešila to tedy půjčkou, kterou ale brzy neměla jak splácet.

Nakonec se musela přestěhovat i s dětmi k rodičům do malého bytu…Příběh pana Jaroslava pokračuje v přiložené grafice.

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Náš seriál zakončíme příběhem paní Evy. Ta se vdávala v jednadvaceti letech. Její manžel Petr byl v té době úspěšný podnikatel. První dítě se jim narodilo rok po svatbě. Když se paní Eva chtěla vrátit do zaměstnání, pan Petr ji přesvědčil, aby zůstala doma a věnovala se domácnosti.

Tvrdil jí, že díky jeho podnikání mají peněz dost. Eva souhlasila, a když potřebovala, pan Petr jí peníze na domácnost dal.  Poprvé ji udeřil, když přišel z práce a ona telefonovala s kamarádkou, místo toho, aby mu připravila jídlo. Druhý den se jí omlouval a vymlouval se na práci, že toho má hodně.

  Za dva roky se jim narodilo druhé dítě. Když chtěli rodinu navštívit rodiče paní Evy, pan Petr to zakázal – potřebuje doma klid. Fyzické i psychické násilí se postupně stupňovalo.  Vše se dělo i před očima dětí. Podlitin paní Evy a pláče dětí si začala všímat sousedka…

 Příběh paní Evy pokračuje v přiložené grafice.

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Chcete se o sociálním bydlení dozvědět více? Stačí se podívat na naše webové stránky www.socialnibydleni.mpsv.cz 

Aktuální průzkum ukázal, čeho se Pražané nyní nejvíc bojí a komu nevěří

Senioři se bojí, že skončí na ulici

Zpravodajství

Výhled na Prahu z Petřínské rozhledny. Foto: archiv

Senioři se bojí, že skončí na ulici Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz

Hlavní město představilo hlavní závěry exkluzivního průzkumu veřejného mínění.

Kromě obecného vnímání situace kolem pandemie průzkum zjišťoval, jak jsou lidé informováni o opatřeních, jak je hodnotí, jak důvěřují v souvislosti s řešením epidemie vybraným institucím nebo jaké má situace ekonomické dopady na jejich domácnost. Šetření agentury STEM se mezi 20. a 22. říjnem zúčastnilo 1 041 dospělých Pražanů.
 

„Naší povinností coby volených zástupců je snažit se co nejlépe porozumět tomu, jak Pražané vnímají současnou situaci související s pandemií covid-19. Jsem rád, že z průzkumu vyplývá, že ji většina Pražanů zvládá relativně dobře a je obeznámena s platnými pravidly. Pro občany v horší situaci hledáme na základě získaných dat vhodné řešení,“ uvedl pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti).  

Průzkum agentury STEM pro pražský magistrát ukázal, že Pražané zvládají situaci v kontextu opatření souvisejících s koronavirem celkem bez problémů (54 procent) či s menšími problémy (36 procent).

Tři čtvrtiny respondentů zhodnotily svou ekonomickou situaci pozitivně – pro 32 procent je snesitelná a podle 42 procent se jejich domácnosti po finanční stránce nedotkla. Pro 93 procent respondentů je jasné, jak se v této epidemii chovat a jaká omezení dodržovat, a 83 procent dotazovaných Pražanů ví, jak postupovat v případě podezření na nákazu koronavirem.

Téměř dvě třetiny Pražanů považují platná preventivní opatření za přiměřená, 21 procent se pak domnívá, že by měla být dokonce přísnější. Naprostá většina Pražanů považuje za zásadní dodržování pravidla takvazných 3R – nošení roušky, dodržování rozestupů a mytí rukou.

Ve srovnání s preventivními a bezpečnostními opatřeními jsou lidé podstatně kritičtější k opatřením v ekonomické oblasti. Celkem 42 procent dotazovaných je nepovažuje za správná, to je podstatně více než v dubnu (27 procent). Téměř třetina pak tato opatření považuje za nesrozumitelná. V dubnu se takto vyslovilo pouze 16 procent Pražanů.

Při čerpání informací o koronaviru Pražané nejvíce důvěřují praktickým lékařům, epidemiologům a hygienikům a svým blízkým. Naopak politiky považují za méně důvěryhodné zdroje informací o koronaviru, stejně jako vystoupení populárních osobností. 

Celých 60 procent Pražanů se domnívá, že hlavní město krizovou situaci a její dopady zvládá. 54 procent v této věci důvěřuje vedení své městské části.

Do vlády ČR tuto důvěru vkládá pouze 40 procent, v případě Ústředního krizového štábu se jedná o 53 procent. Pro dvě třetiny Pražanů je důležité, jakou roli v řešení krize hraje hlavní město.

Budete mít zájem:  Jaký je rozdíl mezi brambůrky a chipsy?

Ještě více respondentů (68 procent) se domnívá, že jejich bezpečnosti je v Praze v krizové situaci věnována dostatečná pozornost. 

Pražané se ale obávají více toho, že se koronavirem nakazí jejich blízcí (76 procent), než že se nakazí oni sami (61 procent). Obava z vlastní nákazy oproti dubnu vzrostla, tehdy se obávalo 50 procent respondentů. Starší lidé se výrazně více obávají, že se sami nakazí (71 procent), mezi nejmladšími respondenty ve věku 18 až 29 let se nákazy obává pouze 30 procent.

Autor: Jan Puci

Sdílet na FB

Praha na semaforu zčervenala, uzavře vysoké školy a zakáže návštěvy v nemocnicích

Denní přírůstek počtu nakažených v Česku ve čtvrtek poprvé překonal třítisícovou hranici. V Praze proto už večer začne platit zákaz návštěv v nemocnicích a domovech důchodců, příští týden přejdou na on-line výuku vysoké školy. V některých částech Česka také budou povinné roušky na venkovních akcích s více než 100 lidmi. Události kolem pandemie sledujeme v on-line reportáži.

Přehled nových opatření v krajích:

  • Středočeský kraj – povinnost nosit roušku na venkovních hromadných akcích nad 100 osob od 21. 9. 
  • Plzeňský kraj – uzavření 16. základní a mateřské školy Plzeň
  • Karlovarský kraj – pro okres Cheb platí povinnost nosit roušku na venkovních hromadných akcích nad 100 osob od 21. 9. 
  • Vysočina – byla zavedena protiepidemická opatření v domově pro seniory v Třebíči, v domově jsou zakázány návštěvy
  • Zlínský kraj – v celém kraji platí od dnešního rána povinnost absolvovat PCR test na koronavirus pro všechny nové klienty sociálních služeb, v okresech Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště  platí povinnost nosit roušku na venkovních akcích nad 100 osob od 21. 9. 
  • Jihomoravský kraj – od pondělí 21. 9. platí zákaz návštěv v nemocnicích a domovech sociálních služeb

Přehled nových opatření v Praze:

  • od dnešních 18 hodin platí zákaz návštěv pacientů ve zdravotnických zařízeních, zákaz přítomnosti třetích osob u porodu a zákaz návštěv v zařízeních sociálních služeb
  • od 21. 9. platí povinnost nosit roušky na všech hromadných venkovních akcích přesahujících 100 osob
  • od 21. 9. platí zákaz přítomnosti studentů na výuce na vysokých školách, výjimky platí pro osobní konzultace, návštěvu knihovny, zkoušení maximálně 10 osob, laboratorní, experimentální nebo uměleckou práci do 15 osob, klinickou výuku a praktickou výuku

06:37

Vážení čtenáři, tímto stávající on-line reportáž končí. Děkujeme vám za pozornost. Veškeré novinky naleznete v novém on-line přenosu. 

22:44

Země na jižní polokouli zaznamenaly v době karanténních opatření proti nemoci covid-19 rekordně málo případů chřipky. Napsal to list The Guardian s tím, že data znamenají záblesk naděje pro severní polokouli, která se na sezónu chřipky právě připravuje.

Ještě před několika měsíci se zdravotnické systémy na jižní polokouli chystaly na svou zimní sezónu a každoroční chřipkovou vlnu. Obávaly se, že společně s onemocněním covid-19 přetíží nemocnice.

K tomuto scénáři však nedošlo. Řada zemí namísto toho hlásí, že měly buď rekordně málo případů chřipky, nebo skoro žádné.

20:18

Prezident Guatemaly Alejandro Giammattei informoval, že mu vyšel pozitivní test na koronavirus. Lokální rozhlasové stanici se svěřil, že se cítí dobře. Oznámení přišlo ve stejný den, kdy středoamerická země po pěti měsících zrušila přísná omezení dopravy a znovu otevřela své hranice, napsala agentura AP.

 Čtyřiašedesátiletý Giammattei má roztroušenou sklerózu a chodí o holi. Po svém oznámení se stal jedním z mála světových vůdců, u nichž se dosud SARS-CoV-2 potvrdil. Patří mezi ně také například brazilský prezident Jair Bolsonaro, britský premiér Boris Johnson nebo prezident sousedního Hondurasu Juan Orlando Hernández.

20:16

Koalice i opozice kritizují pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) za způsob, kterým dnes ohlásil záměr zavést kvůli koronaviru distanční výuku na pražských vysokých školách.

Vadí jim zejména, že to nekonzultoval s koaličními Spojenými silami pro Prahu (TOP 09 a STAN) a Prahou Sobě, sdělili zástupci jednotlivých stran.

Hřib informaci zveřejnil dříve než hygienici a v prvním vyjádření navíc uvedl, že se změna bude týkat i středních škol. Hygienici ale takové opatření nezavedli.

19:36

Ministerstvo zdravotnictví spustilo elektronický formulář pro příjezdy ze zemí se zvýšeným rizikem šíření nemoci covid-19. Turisté a další cestovatelé jej budou muset povinně vyplňovat od pondělí 21. září.

Ze zemí EU se tato povinnost týká jen návratu ze Španělska včetně Kanárských ostrovů. Po příjezdu z rizikových zemí je nutná karanténa, či negativní test na onemocnění covid-19.

 Seznam zemí s nízkým rizikem nákazy ministerstvo nezměnilo, informovalo dnes v tiskové zprávě.

19:25

Ve Francii přibylo za den 13 215 nákaz, přírůstek je opět rekordní, informovala Česká televize. Oficiální bilance epidemie covidu-19 zároveň stoupla z 31 095 na 31 249 úmrtí.

19:22

Šéf Divadla Bez zábradlí, herec a režisér Karel Heřmánek vyzval premiéra Andreje Babiše (ANO) a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO), aby uzavřeli divadla.

Heřmánek v dopise jim adresovaném uvedl, že herci jsou v tuto chvíli nejohroženější skupinou a proti jiným zaměstnancům nejsou chráněni vládními opatřeními. Bojí se především o starší herce a za jejich zdraví nechce nést zodpovědnost.

Asociace profesionálních divadel ale v reakci na Heřmánkův soukromý dopis, který se objevil v médiích, uvedla, že jde o ojedinělý postoj, který nemá podporu mezi ostatními divadly. To potvrdila Asociace nezávislých divadel.

19:12

Itálie dnes ohlásila 1907 nově infikovaných, což je nejvyšší denní bilance od začátku května.

 Nejvíce přibývá nemocných v regionech Lombardie a Kampánie, více než 150 nakažených za den ale nahlásily i Benátsko, Sicílie, Lazio a Ligurie.

Počet pacientů v nemocnicích je ale stabilní, nestoupá ani vytíženost jednotek intenzivní péče. Celkem se v Itálii od února koronavirem nakazilo skoro 295 tisíc lidí, 35,5 tisíce z nich zemřelo.

19:10

Kvůli stoupajícímu počtu nových případů nákazy koronavirem v řecké metropoli a jejím okolí zpřísnila dnes řecká vláda restrikce pro tamní obyvatele.

Mimo jiné stanovila, že setkávat se v Aténách smí nanejvýš devět lidí, a zrušila všechny koncerty ve vnitřních i venkovních prostorech, maximální počet účastníků svateb, pohřbů i křtů smí být nanejvýš dvacet.

Za poslední den mělo v Řecku pozitivní test na koronvirus 339 lidí, o den dříve to bylo 359, oznámil zdravotní úřad EODY. Až polovina případů přitom připadá na metropoli a její okolí. Celkem se v jedenáctimilionovém Řecku od začátku epidemie nakazilo téměř 15 tisíc lidí, 327 z nich zemřelo.

19:06

V Pardubickém kraji bude možné nově denně odebrat lidem až 1250 vzorků pro testy na koronavirus

Izolace naše seniory neochrání, ale zabije

Zemřel další pacient či pacientka domova seniorů, tu či onde jsou nakaženy desítky klientů zařízení pro přestárlé… přes veškerá opatření se v Česku opakuje scénář známý z Francie, Itálie, Španělska i Německa. Klienti domovů seniorů patří mezi nejčastější oběti nového koronaviru. 

„Je nesmírně důležité dbát na ochranu staršího obyvatelstva jakožto jedné z nejohroženějších skupin a upravit jim podmínky tak, aby se u nich co nejvíce snížila možnost přijít do styku s nákazou,“ uvedl koncem března ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Úprava podmínek znamená stále větší izolaci, zákaz vycházení i z pokojů a vůbec, když ze seniora uděláme samostatný nedotknutelný ostrov, má jistou šanci, že přežije koronavirus. 

Co ovšem izolace dělá s psychikou lidí, kteří jsou v ústavech od svých blízkých odříznuti leckde už několik měsíců? Protože před pandemií koronaviru v Česku řádila epidemie chřipky a někteří senioři své děti a další blízké neviděli třeba od ledna. 

Budete mít zájem:  Je v kávových kapslích kvalitní káva?

Izolace znamená, že mají šanci vyhnout se koronaviru, nikoliv to, že přežijí. 

V České republice bylo podle údajů ministerstva práce v ústavech na konci roku 2018 zhruba 57 tisíc lůžek (což víceméně odpovídá počtu klientů). 

To znamená, že padesát sedm tisíc lidí je v zájmu ochrany jejich života a zdraví v totální izolaci, nemohou se vídat se svými blízkými, nemohou se jich dotknout, cítit jejich vůni, mít pocit, že se o ně někdo zajímá či bojí. Obrazovka počítače tyto pocity přenést nedokáže, navíc vzhledem k mentálnímu i fyzickému stavu klientů je často tato forma komunikace nemožná. 

Za „normálních okolností“, tedy nikoliv v koronavirové karanténě, jsou lidé žijící v domech seniorů ve výrazně horším psychickém stavu než ti, kteří žijí doma. Podle australského průzkumu z roku 2015 má 52 procent obyvatel domů péče o seniory deprese, špatnou náladu, trpí pocity osamělosti. To samé se týká jen 10–15 procent těch, kteří bydlí ve svém, případně s rodinou.

Kanadský průzkum z roku 2011 ukázal podobná čísla: deprese a pocity osamělosti má 14–20 procent starých lidí žijících doma či v rodině, mezi 12 a 45 procenty seniorů pobývajících v nemocnicích (podle typu onemocnění a jeho prognózy) a v zařízeních dlouhodobé péče se tento podíl pohybuje dlouhodobě nad 40 procenty. 

České relevantní průzkumy – pokud pomineme bakalářské práce založené na zkoumání jednoho domu seniorů – nejsou. Nicméně těžko pochybovat, že by se nálada seniorů v českých ústavech nějak výrazně lišila od těch zahraničních. 

Článek pro předplatitele

Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího…

Návštěvy v domovech pro seniory jsou možné, musíte mít ale test. Ve Frýdku-Místku testují přímo v domově

Mezi lidmi se v poslední době mluví o tom, že klienty v domovech pro seniory stále není možné kvůli pandemii navštěvovat. Toto tvrzení je ale mylné. Ve Frýdku-Místku totiž návštěvy ke klientům mohou.

Marcel Sikora, náměstek primátora Frýdku-Místku: „Pro návštěvy uživatelů v zařízeních sociálních služeb, tedy v domovech seniorů, domovech se zvláštním režimem a u odlehčovacích služeb v pobytové formě se aktuálně nic nemění. Tedy zůstává v platnosti, že návštěva se před zahájením návštěvy v domově podrobí antigennímu testování.“

Tento požadavek se nevztahuje na osoby, které absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy buď PCR test nebo antigenní test.

Marcel Sikora, náměstek primátora Frýdku-Místku: „Například městský domov pro seniory na ulici 28. října umožňuje testování návštěvám přímo v tomto zařízení, a to na základě předchozího objednání.“

Petr Kuchta, ředitel Domova pro seniory Frýdek-Místek: „Testujeme pondělí, středa, pátek. Testujeme vždy od 13. hodiny do 15. hodiny. Na testování je potřeba se telefonicky objednat.

V rámci testovacího dne otestujeme celkem 20 osob. O testování je velký zájem, my proto žádáme rodinné účastníky, aby se třeba obrátili i na jiná odběrná místa.

Stačí potom, když přijdou jen s tím potvrzením.“

Marcel Sikora, náměstek primátora Frýdku-Místku: „Rovněž platí povinnost pro návštěvy používat respirátory minimálně FFP2 a to bez výdechového ventilu.“

Od 1. března navíc platí povinnost nosit primárně respirátory a roušky na téměř všech veřejných místech. V obchodech a v MHD navíc platí povinnost mít jenom respirátor. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto rozhodlo, že tyto ochranné prostředky by měly osoby ohrožené chudobou dostat zdarma.

Marcel Sikora, náměstek primátora Frýdku-Místku: „Jedná se o osoby, které mají nárok na sociální dávky, zejména pak dávky v hmotné nouzi. Jsou to tak osoby i rodiny v azylových domech nebo sociálně slabší senioři, či osoby bez domova. Těmto osobám budou respirátory a roušky vydávány ve výdejně potravinové a materiální pomoci a ulici Malý Koloredov.“

Jan Savický, vedoucí střediska BETHEL, Slezská Diakonie: „My jsme dostali z Magistrátu města Frýdek-Místek 12 tisíc kusů, nějaké 2 tisíce už jsme vydali a teď komunikujeme s úřadem práce, kdy nám posílají lidi v hmotné nouzi, aby si mohli přijít pro ty roušky chirurgické nebo zdravotnické a systém vydávání je takový, že rodinám vydáváme 50 kusů, což je jedno balení a jednotlivcům po 15 kusech.“

Aktuálně se čeká na dodávku respirátorů ze strany ministerstva, které zatím rozhodlo, že rozešle do celé země 3 miliony kusů.

Češi se opět baví. Parodují už i zmatky okolo otevírací doby pro seniory

Nákupní doba, vyhrazená pro seniory nad 65 let v důsledku šířící se koronavirové nákazy, se prozatím ustálila na čase mezi 8 až 10 hodinou ranní. Nutno podotknout, že to byla již třetí změna během sedmi dnů.

Přečíst článek ›

Omezení pro ostatní nakupující se tak posunulo o hodinu oproti předcházejícímu času. Změnu oznámila vláda v pondělí 23. března kolem půl desáté večer.

A aby to nebylo moc jednoduché, v obchodech do 500 metrů čtverečních nebude omezení, které vládní kabinet původně zavedl od minulého čtvrtka, platit vůbec.

Změny vyvolávají posměšky i kritiku

Tyto změny vyvolávají posměšky i kritiku. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy vracejí do obchodů chaos a vyvolají razantní navýšení koncentrace lidí včetně seniorů.

Prouza v této souvislosti zmínil statistiky nákupního chování, které podle něj prokazují, že mnoho důchodců chodí do prodejen hned po jejich otevření, jak jsou standardně zvyklí. V důsledku změn se tak promíchají s dalšími zákazníky.

„Pro starší lidi je přemíra rychle se měnících informací značně stresující, proto je dobré neměnit znovu to, co platí, pokud jde o nákupní dobu,“ uvedl mluvčí Diakonie Českobratrské církve evangelické Pavel Hanych.

Přečíst článek ›

„Člověk místo neustálého sledování ministrů na tiskovce jak na orloji pracuje a počítá s tím, že nebude zbytečně chodit do krámu pro chleba, že ho koupí ráno… A pak se v půl desáté večer dozvi, že ráno je vyhrazeno pro důchodce, takže zítra je bez snídaně.

Pardon, my friends, ale to potřebujou zvednout u těch tiskovek sledovanost? Nebo existuje nějaké – jakékoli – rozumné zdůvodnění, proč se tyto vyhrazené hodiny změnily?“ zněla jedna z reakcí, které se záhy po vyhlášení nových časů objevily na sociálních sítích.

Na neustálé změny začali reagovat také známí internetoví komentátoři a vtipálci.

  • Senioři budou moct nakoupit pouze v obchodech, které mají dveře na severoseverovýchod, manažer obchodu vlastní Border kolii, pracuje tam prodavačka jménem Cecilie a skladník jménem Haakon a pouze když bude Mars ve čtvrtém domě.
  • Jednodušší to být nemůže.

Senioři jsou zranitelnější než dříve

–text vyšel v katolickém týdeníku–

Koho dnes nejvíce ohrožuje chudoba a jak lidi na ulici zasahuje koronavirová krize? Zeptali jsme se KRISTINY KOLDINSKÉ z Komunity Sant’Egidio, profesorky pracovního práva a práva sociálního zabezpečení na Právnické fakultě UK.

S chudými lidmi v Česku se Sant’Egidio přátelí už od raných 90. let. Jak se tato skupina proměnila v čase? Změna je výrazná hlavně v domovech důchodců. Když jsme tam na počátku 90. let začínali chodit, potkávali jsme i dost mladých lidí s postižením, kteří v domovech důchodců skončili vzhledem k předchozímu nastavení systému.

Objevovali se v nich také ti, kdo doplatili na ekonomický zvrat a najednou neměli na vlastní bydlení. Dnešní klientela v domovech pro seniory je mnohem starší a také mnohem nemocnější.

Když se nyní dozvídáme, že koronavirus zvlášť tvrdě postihuje staré lidi v těchto domovech, je to právě proto, že jsou mnohem zranitelnější, než tomu bylo před 15 či 20 lety.

Budete mít zájem:  Víte, jak si správně vyčistit zuby?

A jak je tomu mezi lidmi na ulici?Také mezi nimi přibývá starších, i v seniorském věku. Za lidmi bez domova chodíme od roku 2003 a tehdy převažovali mladí. Po krizi v letech 2008–2009 se přidali ti, kdo přišli o práci a třeba začali pít.

Dnes přibývají osoby s psychiatrickými diagnózami a právě lidé v důchodovém věku. Je to proto, že nastupuje generace, která už po převratu neměla povinnost pracovat, a tak leckdy nemají potřebná odpracovaná léta, aby dosáhli na starobní důchod.

Sociálně slabší lidé, když přestanou pracovat, často končí na ulici.

Podle údajů Českého statistického úřadu žije skoro 17 % tuzemských důchodců na hranici chudoby, nebo dokonce pod ní, a zpravidla se to týká žen. Jak je to možné?Protože pořád nemáme důchodovou reformu, o které se mluví už třicet let.

Neexistuje u nás žádná systematická podpora lidí v důchodovém věku: to, že se jim jednou za čas jednorázově přidá nebo se pro ně vymyslí „rouškovné“, problém skutečně nevyřeší.

Zvláště chudší důchodci nemívají na stáří moc naspořeno a ani ti movitější si nemohou nijak moc užívat.

Na ženy pak dopadá dlouhodobá a systematická diskriminace na trhu práce, která se promítá do výše jejich důchodů. V letech, kdy si muž buduje kariéru a jeho příjmy rostou, je žena zpravidla doma a stará se o děti.

Práci pak nejednou přerušuje znovu, když je pro změnu potřeba pečovat o staré rodiče. Tato období se jí sice do odpracovaných let urči tou měrou započítávají, ale ne příliš výhodně.

Takže ženy výsledně odpracují kratší dobu a potom ještě do důchodu odcházejí dřív než muži – a to rády, protože jsou unavené – takže je to začarovaný kruh.

Říkáte ale, že lidi na ulici našich měst někdy nedosáhnou právě ani na důchod.To za prvé. Kromě toho je ale systém dnes založený na trvalém pobytu, avšak lidé, kteří jsou na ulici třeba v Praze, sem mohli přijít odjinud s vidinou, že se v metropoli lépe uchytí.

Jenže mimo místo oficiálního trvalého pobytu mohou čerpat nanejvýš tzv. mimořádnou okamžitou pomoc a jinak jsou od kázaní na almužny nebo pomoc neziskovek.

Teoreticky jde někdy dotyčnému dávky zúřadovat v mís tě jeho bydliště, aby mu pak třeba chodily na účet, i když se zdržuje jinde, jenže toto řešení má samá „ale“.

Lidé, s nimiž se s Komunitou setkáváme, žijí skutečně v extrémních poměrech a často nejsou schopní ani vyhledat organizaci, která by jim mohla pomoci. Nemalé procento mezi nimi nechodí ani do Armády spásy nebo do Naděje, protože to ve svém stavu a situaci nedokážou zvládnout.

Z čeho tedy potom tito nejchudší lidé žijí?Jsou mezi nimi takoví, kteří opravdu čtyřiadvacet hodin denně a 365 dní v roce živoří pod mostem, a to v takových podmínkách a zdravotním stavu, že nechápu, jak to vůbec mohou přežít. Další – přede vším ti mladší – někdy žijí ve squatech v nějak uspořádaných komunitách.

A potom jsou tu lidé, kteří přespávají ve stanu kdesi v parku, u dálnice nebo na obtížně dostupných místech. Tam jsou jakoby v bezpečí, ovšem v okamžiku, kdy jim někdo chce ublížit, je to naopak velmi nebezpečné, protože se nedovolají pomoci.

Potkáváme se i s lidmi, kteří nějak bydlí, ale při jdou si pro jídlo, protože na ně nemají, anebo jsou osamělí a chtějí si trochu popovídat. A část našich přátel žije na ubytovnách.

Mají lidé na ulici možnost sami si vydělávat?Ti, kdo jsou schopní práce, často pracují nárazově, většinou na černo. Ale pozor – ne každý mladý silný chlap na ulici je doopravdy schopný pracovat, není to jen otázka věku nebo zdravotního stavu.

Někteří na to, aby chodili do práce, nemají sociálně. Řada z nich má i psychiatrické diagnózy a ty možnost chodit do zaměstnání také komplikují.

Takže se pak takoví lidé živí, jak to jde – třeba i vybíráním popelnic, míst, kde se odkládají prošlé potraviny, nebo si chodí k pomáhajícím organizacím pro jídlo a základní potřeby, případně ony přicházejí za nimi.

Kam se po pozastavení veřejných mší v kostelích poděli lidé, které jindy potkáváme žebrat u jejich vrat?Na tuhle otázku existuje velice smutná odpověď. Lidé odkázaní na žebrotu se snaží držet tam, kde jsou jiní lidé, ale teď se města i vesnice vylidnily.

Během jarní pandemické vlny jsme naši službu udrželi a nyní ji udržujeme také, ale protože to poslední, co chceme, je tyto lidi ohrozit, chodíme za nimi jen po malých skupinkách a při dodržení veškerých hygienických opatření. Místo dvakrát do týdne za nimi vyrážíme každý den. A pozorujeme, že jsou ještě chudší a mnohem hladovější.

Když dnes po setmění vyjdete na ulici, jediný, koho potkáte v centru města, jsou bloumající stíny lidí bez domova. Protože ne mají kde „zůstat doma a nechodit ven“.

Jak vůbec mohou chudí lidé dodržovat epidemiologická opatření? Jak jim v tom lze pomoci?Do domovů pro seniory se bohužel nedostaneme, jsme tam s lidmi jen v telefonickém kontaktu.

Na ulici se snažíme roušky i dezinfekci podle možností rozdávat, stejně jako zimní oblečení, aby byli lidé bez domova aspoň trochu v teple. Zrovna rozjíždíme i sbírku spacáků a dek v Brně, Praze i Olomouci a moc nám pomůže, když se někdo rozhodne přispět – kontakty jsou na našem webu www.santegidio.cz.

Přivítáme i jakoukoli potravinovou pomoc – nedávno nám například fokolaríni nasmažili řízky a my je jen roznesli, což byla pro nás obrovská pomoc. Rozdávání jídla, a zvlášť teplých nápojů musíme teď více promýšlet, aby netrvalo příliš dlouho, a ne vystavovali jsme tak druhé riziku nákazy.

Kdyby se mezi nimi koronavirus roznesl, byla by to tragédie. Právě proto chodíme nyní za lidmi tam, kde jsou, a neshromažďujeme je ve větších skupinách.

Budete letos pořádat tradiční Vánoční oběd s chudými?Nejsme tak naivní, abychom si představovali, že proběhne ve stejném režimu jako jiné roky. Ale v ně jaké podobě každopádně bude zachován. Zvažujeme teď různé možnosti podle případných scénářů vývoje pandemie.

Co vás chudí lidé za léta setkávání naučili? Čím mohou nás majetnější obohatit?Především pro nás křesťany je vztah k chudým li dem podmínkou „sine quanon“ a skutečně křesťanský život bez nich nemůže existovat.

Mě osobně přátelství s chudými učí správným proporcím: když se večer za tmy setkáte s hladovým člověkem, které mu dáte jídlo, teplý čaj a něco na sebe a pak ho s těž kým srdcem opouštíte, nedá vám to, abyste na něj nevzpomněla, když si dáváte horkou sprchu a ukládáte se do čisté teplé postele.

Už si také nevychutnám romanticky zasněženou krajinu, protože vím, že ten sníh zrovna někde někoho zasypává a ten může umrznout. Staří lidé mě zase učí nespěchat, protože to s nimi nejde, stejně jako mě učí mluvit pomalu a zřetelně, což se mi pak hodí při výuce (smích). Tito lidé byli a jsou pro mě skutečnými teology života.

Chudý člověk leckdy vysloví velice hluboká a přesná slova, která postihují podstatu situace. A když nyní – v čase, kdy se tolik služeb a možností zastavilo – za lidmi na ulici přijdeme a slyšíme: „To je skvělé, že jste nás v tom nenechali samotné, jste skuteční přátelé,“ je to ta nejlepší vizitka, kterou může člověk dostat.

–text vyšel v katolickém týdeníku–

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *