Sarkoidóza – příznaky, příčiny, léčba

Únava nebo extrémní únava jsou jednou z nejčastějších stížností u pacientů s sarkoidózou. Má negativní vliv na kvalitu jejich života.

Únava nemá jednoduchou definici, ale zahrnuje nedostatek fyzické nebo duševní energie nebo motivaci. Lidé ji popisují jako ohromující pocit únavy bez zjevné příčiny. Únava nemůže být přesně měřena nebo zobrazena s lékařským vybavením.

Únava během sarkoidózy

The majority of sarcoidosis patients display symptoms of fatigue at the time of diagnosis. This is probably caused by the inflammatory process of the disease.

Certain proteins, called cytokines (investigated by our 2015 Research Project) are produced by the immune system as part of the body’s response to sarcoidosis.

The proteins help defend the affected organ(s) against damage from the condition but may also cause symptoms of fatigue.

• Společnost MS má vynikající informace zvládnutí únavy. Většina těchto informací je o únavě obecně – ignorujte části specifické pro MS.
• Akce pro plicní fibrózu má spoustu informací zvládnutí dušnosti, což je častý příznak sarkoidózy, který může být spojen s únavou.
• Více informací o únavě z Medicinenet. Tato informace není specifická pro sarkoidózu.

Únava postihuje lidi různými způsoby a může se změnit ze týdne na týden, den za dnem nebo hodinu na hodinu. Symptomy únavy mohou zahrnovat:

• Extrémní únavu po velmi malé aktivitě.
• Probuzení pocitu únavy jako při spánku.
• Těžké končetiny.
• Obtíže s rovnováhou, zrakem nebo koncentrací.

Únava nemůže být testována a není vždy konzultant. To vše může být komplikované vysvětlit vaši únavu přátelům, rodině, kolegům a odborníkům v oblasti zdravotnictví a sociální péče.

Mohou vás bez pomoci požádat, abyste „udělali trochu většího úsilí“ nebo „přestali být líní“. To může zhoršit problém, že pacienti mohou být stále schopni být aktivní a společenský nějaký času.

To může vést k napětí v práci a sociálních situacích.

Často se stává, že pacienti s remisi ze sarkoidózy se stále cítili unaveni. Pokud tyto příznaky trvají déle než 6 měsíců, mohou se nazývat „chronická únava“. Není přesně známo, kolik pacientů s sarkoidózou trpí chronickou únavou.

Ačkoli je zřejmé, že během onemocnění začíná chronická únava spojená se sarkoidózou, přesná příčina únavy zůstává neznámá.

Chronická únavnost po sarkoidóze je často doprovázena těmito příznaky:

• bolest (hrdlo, hlava, lymfatické uzliny, klouby);
• problémy s koncentrací a pamětí;
• nemoci po námaze;
• úzkost a deprese;
• nepříjemná chůze;
• snížená svalová síla;
• méně fyzické aktivity.

Chronická únava po sarkoidóze významně snižuje kvalitu života.

Techniky k pochopení vašeho stavu

K dispozici nejsou žádné specifické lékařské vyšetření k diagnostice únavy. Váš lékař však může vyšetřit vaši únavu mnoha způsoby.

• Úroveň hodnocení únavy: Váš lékař může měřit a sledovat Vaši únavu tím, že se vás ptá na otázky Úroveň hodnocení únavy (FAS).
• Výzkum spánku: doma nebo v nemocnici spíte na noc, když jste připojeni k zařízení, které registruje spánek. Poruchy spánku mohou být následkem příčiny únavy.
• Actigraph: typ krokoměru, který zaznamenává fyzickou aktivitu. To určuje, jak jste aktivní a jak efektivněji šířit svou energii.

Neexistuje lék na únavu. Jedinou osvědčenou terapií je kombinace Kognitivní behaviorální terapie (CBT) vedle pomalé budování fyzické aktivity s vedením fyzioterapeuta. Nicméně existuje řada možností životního stylu, která bude bojovat proti únavě:

• Žijte zdravě. Jezte zdravou, pestrou dietu. Nekuřte, konzumujte alkohol s umírněností a nepijte kávu před spaním.
• Podívejte se na budoucnost a připravte si plány. Plnění plánů opravdu pomáhá. Je lepší podívat se na budoucnost a nehlédnout se dál. Poraďte se svými blízkými a dozvíte se o nejbližší podpoře skupiny SarcoidosisUK pro inspiraci.
• Udržujte zdravý spánek. Pokuste se spát během dne co nejméně (nebo vůbec ne), zvláště pokud máte pocit neklidu nebo lehkého spánku přes noc. Odpolední pauza je příjemná, ale příliš často může narušit zdravý rytmus spánku-bdění.
• Zvažte své duševní zdraví. Sarkoidóza je těžká a může přispívat k psychickým zdravotním stavům, jako je deprese. Zavolejte na linku pomoci sestry SarcoidosisUK nebo zvážíte-li, pokud máte obavy, mluvení s odborníkem na duševní zdraví.
• Nakonec zůstaňte aktivní! Zůstaňte co nejaktivnější, nejen fyzicky, ale i psychicky a společensky. Pokud můžete, cvičíte 30 minut denně s mírnou intenzitou, 5 dní v týdnu.

Sarkoidóza: příznaky, diagnostika a léčba

Sarkoidóza je onemocnění způsobené drobnými zánětlivými ložisky, která se začnou vytvářet v libovolné tkáni lidského těla. Nejčastěji bývají postiženy plíce, a v takovém případě pak hovoříme o sarkoidóze plic.

Příčina vzniku tohoto onemocnění je neznámá, ale předpokládá se, že na základě infekce dochází k autoimunitní reakci, která vyvolá vznik lokálních zánětů. Dobrou zprávou je nicméně skutečnost, že se většinou jedná o dočasný problém a téměř v polovině případů se pacient ze sarkoidózy vyléčí sám, aniž by absolvoval jakoukoli jinou léčbu. 

Pokud onemocnění neodezní samo, přistupuje se ke specializované léčbě, jejímž cílem je pomoci tělu v boji se zánětem a zajistit správné fungování plic.

Příznaky sarkoidózy

Mezi nejčastější příznaky plicní sarkoidózy patří suchý kašel, dechová nedostatečnost a bolest na hrudi. Kromě toho se často vyskytuje únava, slabost, horečka, bolesti svalů, nechutenství a pokles hmotnosti.

Diagnostika sarkoidózy

V případě podezření na sarkoidózou provádí lékař následující testy:

• celkovou tělesnou prohlídku
• funkční vyšetření plic
• rentgen plic
• biopsie plic
• Kveimův test

Z funkčního vyšetření plic lékaři zjistí zda vaše plíce správně fungují a zda dobře dýcháte.

Rentgenový snímek plic zase ukáže zda nemáte v plicích zvětšeny hluboké lymfatické uzliny, což může být signálem nastupující nebo probíhající sarkoidózy.

Z biopsie, což není nic jiného než vyšetření odebraného kousku plicní tkáně lékaři dokážou určit typ zánětlivé změny ve tkáni.

Kveimův test spočívá v injekční aplikaci buněk sleziny člověka, trpícího sarkoidózou do podkoží a v následném vyhodnocení reakce imunitního systému (hodnotí se zda se vytvořil granulom, což je specifický typ chronického zánětu, který se vyskytuje mimo jiné při sarkoidóze). 

Komplikace sarkoidózy

Mezi nejčastěji se vyskytující komplikace sarkoidózy patří záněty oka a zvýšená hladina vápníku v krvi, což je důsledkem toho, že při tomto onemocnění tělo vstřebává ze střeva více vápníku. Takto zvýšená hladina vápníku může způsobit jednak větší riziko tvorby vápenných ledvinových kamenů.

Největším problémem ale je riziko poruch srdečního rytmu, který s vápníkem souvisí. Zvýšená hladina vápníku v krvi může vést také ke vzniku peptidických vředů.

V důsledku neléčené sarkoidózy může dojít také k poškození plicní tkáně fibrózou (zmnožení vazivové tkáně v okolí plicních sklípků, což  vede k dechové tísni).

Léčba sarkoidózy

U většiny lidí se sarkoidóza vyléčí sama bez jakékoli léčby. Možná si tedy ani neuvědomíte, že jste tuto nemoc vlastně prodělali.

Pokud vaše příznaky neustupují přistupuje se k léčbě kortikosteroidy, což jsou léčiva s protizánětlivými účinky, která vašemu imunitnímu systému pomůžou zbavit se sarkoidózy.

Tato léčiva však smí předepsat pouze lékař a smí se užívat jen po omezenou dobu, protože mají také určité nežádoucíúčinky.

Rizikové faktory a prevence sarkoidózy

Mezi hlavní rizikové faktory, které mohou vyvolat sarkoidózou plic patří především kouření a pobyt v prašném prostředí či v prostředí s výskytem chemikálií a těkavých látek.

Proto se toto onemocnění často vyskytuje mezi pracovníky ve stavebnictví nebo chemickém průmyslu. V minulosti, kdy se jako střešní krytina používaly azbestové šablony, byla sarkoidóza způsobena právě azbestem.

Proto je jeho používání dnes ve většině evropských zemí ve stavebnictví zakázáno.

Pokud jste prodělali sarkoidózu plic měli byste jednak pravidelně chodit na kontroly a jednou za rok absolvovat funkční test vašich plic a hlavně byste se měli vyvarovat prašného a smogového prostředí. To především znamená pokud možno nevycházet z domu za smogové situace a důsledné používání ochranných pomůcek při práci v prašném nebo pro dýchací cesty agresivním prostředí.

Sarkoidóza

Sarkoidóza je poměrně zvláštní nemoc, jejíž jméno je často zmiňováno v seriálu Dr. House. Skoro u každého pacienta s neurčitými příznaky se sám House, nebo některý z jeho kolegů nevyhnutelně uchýlí k poznámce: „Mohla by to být sarkoidóza“. Co to tedy ta sarkoidóza je?

Příčiny: Příčina nemoci není známa. Postihuje lidi mladšího věku (nejčastěji do 40 let) a na jejím počátku asi stojí infekce nějakým mikroorganismem, který však zatím nejsme schopni odhalit.

Infekce má zřejmě za následek chybnou reakci našeho imunitního systému, která vede k projevům zánětlivého onemocnění, které má povahu granulomatózního zánětu.

Výše uvedený text je v podstatě nic neříkající, ale dobře ilustruje naši bezradnost ohledně přesné příčiny sarkoidózy.

Projevy: Sarkoidóza se nemusí projevit vůbec nijak, to je třeba zdůraznit. Případné projevy pak souvisí s místem postižení. Sarkoidóza může postihovat prakticky jakýkoliv orgán, nejčastěji napadá plíce.

V plicích se nejprve projeví zvětšením plicních hlubokých mízních uzlin. Tyto uzliny se nachází v místě vyústění trubicovitých průdušek do plic a jsou v takové hloubce, že je nemůžeme nahmatat.

Uzliny mohou dosáhnout poměrně velké velikosti a utlačit plíce – člověk začne být dušný a má suchý nepříjemný kašel. Z uzlin se pak proces přesune do plic. K tomu nastoupí horečky a celková schvácenost, to znamená typické chřipkovité příznaky.

V podstatě jsou to příznaky podobné atypickému zápalu plic. Vážnější průběh sarkoidózy může být spojen s postupným ukládáním vaziva v plicní tkáni – vzniká fibróza plic.

Sarkoidózu může doprovázet porucha v metabolismu vápníku spojenou se zvýšením hladiny vápníku v krvi. Je to proto, že zánětlivý proces u sarkoidózy dokáže navýšit vstřebávání vápníku ve střevě.

Vysoká hladina vápníku může poškodit ledviny a močové cesty, protože jeho krystalky mohou vést k tvorbě močových kamenů. Největší nebezpečí vysoké hladiny vápníku v krvi však spočívá v ovlivnění srdeční činnosti, kdy může vést k život ohrožujícím poruchám srdečního rytmu.

Nelze vyloučit ani častější výskyt žaludečních vředů, které při vysoké koncentraci vápníku v krvi vznikají častěji.

Významnou komplikací je zánět v oku, který může nemocnému poškodit zrak a někdy jej i oslepit.

Kromě výše uvedených příznaků se mohou objevit i zvětšené mízní uzliny kdekoliv v těle a pokud jsou uložené podkožně, můžeme jejich zvětšení vidět i vyhmatat.

U některých lidí se mohou objevit zarudlé skvrny na kůži (erythema nodosum), bolesti a záněty v kloubech, bolesti ve svalech a mnoho dalších příznaků. Sarkoidóza se prostě může projevovat skoro jakkoliv.

Diagnostika: Postižení plicních uzlin a plic lze zjistit z rentgenu plic, případně z CT vyšetření. Onemocnění plic se může zdát do jisté míry podobné tuberkulóze, ale kožní test na tuberkulózu (tuberkulinový test) bývá negativní.

Přesnou diagnózu choroby lze zhodnotit až z odběru kousku postižené tkáně (biopsie), který můžeme provést například při mediastinoskopii. Ve vzorku se pod mikroskopem najdou známky zánětu typického pro sarkoidózu. Cenný může být i tzv. Kveimův test.

Při něm se speciální látka vpraví nemocnému pod kůži a v tomto místě u něj vznikne malá zánětlivá reakce (podkožní uzlík).

Léčba: Choroba nemívá špatnou prognózu a mnohdy sama přejde, proto se k léčbě přistoupí jen někdy. Prakticky jedinými používanými léky jsou stará dobrá imunosupresiva – velmi často kortikoidy.

Mají řadu vedlejších účinků, a proto musí o jejich použití rozhodnout kompetentní lékař.

Vzhledem ke komplikacím sarkoidózy by pacient měl pravidelně docházet na kontroly k očnímu lékaři a na kontroly krve se zjišťováním hladiny vápníku v krvi.

Zdrojehttps://www.nhs.ukhttps://www.mayoclinic.org

Sarkoidóza: Zákeřná nemoc napadá plíce, klouby, játra, oči i srdce. A ohrožuje víc ženy

Horečka, kašel, bolesti kloubů. Zní to jako projevy běžného nachlazení nebo viróza. Může se ale jednat o sarkoidózu, onemocnění s nejasným původem, které má celou škálu projevů.

Nejčastěji napadá plíce, ale postihnout může mízní uzliny, drobné klouby, játra, oči a vzácně srdce. Onemocnění častěji postihuje ženy než muže, ve věku 30 až 50 let.

Co všechno o sarkoidóze víme a jak ji rozpoznat?

Sarkoidóza je onemocnění nejasného původu se širokým spektrem projevů, u kterého převládají dechové postižení a postižení chronickým zánětem, při kterém se tvoří zrníčka.

Nemoc se vyskytuje na celém světě. V České republice vznikají asi 3 nové případy na 100 000 obyvatel ročně. Výskyt všech nemocných s touto nemocí je kolem 70 na 100 000 v kalendářním roce.

Sarkoidózou se zabýval MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy Fakultní nemocnice Olomouc, který letos nečekaně zemřel. Hodnosti docenta a profesora, stejně jako vědeckých titulů CSc. a DrSc., dosáhl především za výzkum právě v oblasti sarkoidózy a jiných mezitkáňových plicních procesů. 

Více jsou ohroženy ženy

Sarkoidóza častěji postihuje ženy než muže, mezi postiženými je převaha nekuřáků. Nejvyšší výskyt je ve věku od 30 do 50 let, děti bývají postiženy vzácně.

Sarkoidóza může zasáhnout prakticky jakýkoliv orgán, nejčastěji napadá plíce. V plicích se nejprve projeví zvětšením plicních hlubokých mízních uzlin.

Tyto uzliny se nachází v místě vyústění trubicovitých průdušek do plic a jsou v takové hloubce, že je nemůžeme nahmatat.

Uzliny mohou dosáhnout poměrně velkých rozměrů a utlačit plíce – člověk začne být dušný a má suchý nepříjemný kašel.

Z uzlin se pak proces přesune do plic. K tomu nastoupí horečky a celková schvácenost, to znamená typické chřipkovité příznaky. V podstatě jsou to příznaky podobné atypickému zápalu plic.

Horečka, dušnost, hubnutí a kašel

Sarkoidóza se může projevovat téměř jakkoliv. Objevuje se horečka, zánět hltanu, zánět v oku, bolest kloubů, dušnost, malátnost, hubnutí, únava či příznaky postižení různých orgánů, jako jsou např. oči, mozek a srdce.

Sarkoidóza nemusí způsobovat žádné potíže a může být náhodným nálezem při vyšetření z různých příčin.

Nemoc postihuje oči, játra, plíce i srdce

„Sarkoidóza je systémové onemocnění, jehož příčinu se doposud nepodařilo prokázat. Vznikají při něm mikroskopické uzlíky (granulomy) v různých orgánech a tkáních.

Postiženy obvykle bývají zejména plíce, nitrohrudní mízní uzliny, drobné klouby, kůže, játra, oči a vzácně i srdce,“ uvedla MUDr.

Monika Žurková z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy z Fakultní nemocnice Olomouc.

Příčinou sarkoidózy je zřejmě neznámá látka – škodlivina, která je schopna přetrvávat delší dobu v tkáni a u některých predisponovaných jedinců vyvolat  imunitní reakci.

Nejzávažnější formy nemoci

Sarkoidóza srdce patří mezi nejnebezpečnější. Bývá klinicky významná minimálně u 5 % pacientů s diagnostikovanou sarkoidózou. Mohou se objevit známky srdeční nedostatečnosti, bolesti za hrudní kostí spojené s úzkostí, ale nejnebezpečnější jsou poruchy srdečního rytmu. Arytmie může vyústit až v náhlou smrt.

Sarkoidóza nervové soustavy je jednou z nejzávažnějších forem nemoci. Tvorba uzlíků může vzácně postihovat struktury centrální i periferní nervové soustavy, výskyt naštěstí nedosahuje 10 % případů. Opakovaně bylo popsáno postižení mozku nebo míchy.  Velmi typická je obrna obličejového nervu.

Akutní a chronická sarkoidóza

Sarkoidóza může být akutní či chronická.

Nejčastěji zastiženým klinickým obrazem náhle vzniklé – akutní sarkoidózy je tzv. Löfgrenův syndrom, při němž se u pacienta objevuje teplota a bolesti kloubů spojené s otokem kolem kotníku. Nejčastěji na bércích dochází k výsevu zarudlých, bolestivých kožních změn.

Na rentgenovém snímku hrudníku je typické oboustranné zvětšení nitrohrudních uzlin. Může být přítomen zánět spojivek, duhovky a bývá vysoká sedimentace. Méně často se objevují i respirační příznaky – zánět dolních nebo horních dýchacích cest.

U akutní fáze může dojít k uzdravení, ale hrozí i přechod do chronické fáze.

U chronické sarkoidózy je průběh vleklé nemoci  pozvolný, postupně a nenápadně nastupují respirační, jiné orgánové nebo celkové příznaky. Onemocnění častěji vyžaduje léčbu a prognóza je závažnější. Za chronické se onemocnění většinou považuje, trvá-li aspoň dva roky.

Léčba je individuální

„Léčba onemocnění je individuální, probíhá podle provedených výsledků vyšetření a klinického stavu pacienta. Nemoc v počátečních stádiích může někdy i sama odeznít. V pokročilejších stádiích je terapie potřebná.

Při bolestivém otoku kloubů dolních končetin se podávají nehormonální protizánětlivé léky,“ říká MUDr. Žurková a dodává: „Hormonální terapie inhalační a lokální nemá obvykle závažnější nežádoucí účinky.

Při poruše plicních funkcí a pokročilejším onemocněním jsou potřebné systémově podávané kortikosteroidy. Ty se podávají 6 až 24 měsíců.“

Jaká je prognóza?

Prognóza sarkoidózy je poměrně dobrá. Asi 50 až 60 % případů se zcela zhojí spontánně – bez léčby, u 30–50 % dojde ke zhojení po aplikaci kortikoterapie a u 10–20 % pacientů onemocnění přetrvává.

Úmrtnost se udává 2–5 %.

Sarkoidóza významně ohrožuje pacienty s postižením srdce, centrální nervové soustavy, s recidivujícím zánětem duhovky, progredujícím poklesem plicních funkcí, nemocné s přetrvávající hyperkalcinemií a chronickými kožními lézemi.

Odborníci vzkazují, že při podezření na sarkoidózu je třeba vyhledat plicního lékaře, i když se nemoc projeví v jiném než respiračním systému. Plicní postižení může být u těchto pacientů skryto a může být zásadní.

Sarkoidóza

U tohoto onemocnění se vytváří granulomy, a proto sarkoidóza patří mezi tzv. granulomatózní nemoci. Granulomy jsou ohniska v tkáni, kde se shlukují buňky imunitního systému a reagují na doposud neznámý podnět.

Příčina, jež toto onemocnění vyvolává je doposud neznámá, ale některé nejnovější výzkumy poukazují na souvislost s nějakou prodělanou bakteriální infekcí (Candida, Trichophyton, Mycobacterium tuberculosis). U přecitlivělých jedinců může také jít o imunitní reakci na různé faktory, jako např. o alergickou reakci na viry, bakterie a některé kovy.

Příznaky sarkoidózy  

Sarkoidózou jsou nejčastěji postiženy nitrohrudní lymfatické uzliny, přičemž se tento stav nemusí nijak projevit. Většinou je nalezen u náhodného rentgenologického vyšetření. To je tak zvaná asymptomatická neboli bezpříznaková forma sarkoidózy.

Naprostým opakem je forma sarkoidózy s akutním průběhem a častými příznaky, jako jsou horečka, bolesti v krku, bolesti svalů a otoky kotníků suchý kašel, únava, dušnost, někdy také nechutenství a ztráta na váze.

Jestliže se k těmto příznakům přidruží ještě výsev na kůži zvaný nodózní erytém, zvětšené nitrohrudní lymfatické uzliny a tuberkulinový test, který slouží k průkazu tuberkulózy, je negativní, pak se hovoří o Löfgrenově syndromu, který je nejčastější variantou průběhu sarkoidózy. Löfgrenův syndrom naznačuje dobrou prognózu.

Poslední průběhovou formou sarkoidózy je forma chronická, za kterou je obvykle považován stav trvající nejméně 2 roky, i když je často velice obtížné stanovit počátek onemocnění.

Diagnóza

Diagnóza je potvrzena:

• odpovídajícím klinickým obrazem
• histologicky doloženými granulomatózními změnami na postižených tkáních
• přítomností cirkulujících imunokomplexů v raném stádiu onemocnění, T-lymfocytopenií, polyklonální hypergamaglobulinemií, zvýšenými počty makrofágů a buněk T CD4.

Léčba sarkoidózy  

Léčba sarkoidózy se zahajuje jen při informaci o dušnosti, jež je podložená vyšetřením funkce plic a stanovením zhoršených plicních funkcích nebo při nejméně 6 měsíců se nelepšícím nebo zhoršujícím se rentgenologickém nálezu.

Dále je léčena oční sarkoidóza, sarkoidóza centrálního nervového systému, srdečního svalu, a pokud jsou zvýšené hladiny vápníku v krvi nebo moči. V těchto případech se nasadí léčba glukokortikoidy, což jsou imunitní systém tlumící látky. Glukokortikoidy je třeba podávat nejméně půl roku.

U kožní a oční sarkoidózy se glukokortikoidy aplikují i zevně, tj. ve formě krémů a mastí a krémů.

Prognóza sarkoidózy je celkem dobrá. Skoro 70 – 80% pacientů se vyléčí bez léčby, tedy spontánně, a zbylá třetina léčbu potřebuje. Dobrou prognózu naznačuje i Löfgrenův syndrom (viz výše). Udává se, že úmrtnost na sarkoidózu je pod 5%.

Autor: Lenka Klabochová

Sarkoidóza: tajuplná nemoc, o které se toho moc neví

Foto: Stock-Asso, Shutterstock.com

Sarkoidóza je vzácná nemoc, s jejímž názvem jste se možná setkali v seriálu Dr. House. Mluví se tam o ní ve chvílích, kdy pacient trpí záhadným onemocněním, jehož příčinu je těžké odhalit. Jedná se o mimořádnou reakci imunitního systému a není jasné, co ji způsobuje. Dá se léčit?

Choroba nejasného původu postihuje častěji ženy, nejrizikovější věk je mezi 30 a 50 lety. V Česku lékaři diagnostikují asi tři nové případy na 100 000 obyvatel ročně. Zásadní je, aby byla nemoc zjištěna včas, jinak může vážně poškodit zdraví, zejména zrak.

Sarkoidóza, podobně jako mnohá jiná onemocnění, může vypadat jako běžná viróza, takže nikoho nenapadne, že se v těle děje něco vážnějšího. Probíhá tak asi u třetiny nemocných a nemusí organismus nijak poškodit. Někdy probíhá dokonce i bez příznaků.

Jedná se o nenormální reakci imunitního systému, která způsobí chronický zánět. Může se projevit na jakémkoli orgánu a od toho se odvíjejí konkrétní projevy.

V postižených částech těla se tvoří zánětlivá ložiska ve formě droboučkých uzlíků (granulomy).

Ve většině případů k tomu dochází na hrudních mízních uzlinách nebo v plicích, někdy však poškozují i oči, srdce, kosti, kůži nebo mozek a nervový systém.

Foto: file404, Shutterstock.com

Nejčastěji sarkoidóza napadá plíce a v takovém případě se nejlépe diagnostikuje

Nejčastěji se nemoc projevuje v plicích: dochází ke zvětšení mízních uzlin v hrudníku, a když se hodně zvětší, často se objeví dýchací potíže a příznaky podobné zápalu plic (kašel, horečka, velké potíže s dýcháním).

Nemoc také může vyvolávat problémy se vstřebáváním vápníku, což vede k poškození ledvin a tvorbě močových kamenů. Zásadní je pak vliv na srdce, jehož činnost vápník narušuje. V případě kožní formy se tvoří vyrážka v podobě rudých skvrn.

Protože jsou příznaky často nespecifické, je někdy těžké sarkoidózu odhalit. Diagnostikuje se obvykle na základě rentgenu, CT vyšetření či magnetické rezonance a následné biopsie (odběru poškozené tkáně).

Bez větších problémů může nemoc probíhat v těle několik týdnů a často odezní sama a bez následků.

Týká se to až 60 procent postižených, a proto lékaři u lehčích forem volí hlídání stavu před razantní léčbou s vedlejšími účinky.

V těžších případech se používají imunosupresiva, nejčastěji kortikoidy, dále metotrexát či antimalarika. Většině nemocných pomohou. Při pozdní nebo nevyhovující léčbě však potíže mohou přejít do chronické formy.

Proč není léčba sarkoidózy jednoduchá?

Foto: Tyler Olson, Shutterstock.com

Sarkoidózu je těžké odhalit, zvlášť když napadá jiné orgány než plíce

Pokud má nemoc vážný průběh, může dojít k ukládání vaziva v plicích a následně k plicní fibróze (nevratné jizvení plicní tkáně). Nebezpečný je také zánět oka, který může poškodit zrak a vést až ke slepotě.

Sarkoidóze nelze předejít, protože se neví, co přesně ji vyvolává. Odborníci přemýšlejí o vlivu dědičnosti, škodlivin, infekcí či specificky poškozené imunity, ale všechno jsou zatím jen teorie.

• Popis – Chronický zánět způsobený vadnou reakcí imunitního systému, v různé míře může poškozovat celý organismus.
• Příznaky – Projevy jsou různorodé (někdy žádné) podle toho, jaká část těla je postižena. Častá je dušnost, kašel, teploty, únava, bolesti, objevují se i skvrny na kůži, ledvinové kameny či závažný zánět oka.
• Léčba – Potíže často zmizejí samy, v těžších případech se užívají imunosupresiva (omezují činnost imunitního systému) a další léky.
• Smrtnost – Na nemoc umírá až 5 % nemocných.
• Prevence – Není známa.

Nemoci, které u nás nemáme: Co hrozí v Paříži nebo ve Florencii?