Salónní triky v rukou lékařů

Základní hygiena rukou je odborníky citována jako dobrý způsob, jak zpomalit šíření virů – včetně koronaviru COVID-19 nebo sezónní chřipky. Viry se totiž šíří kapénkovou infekcí. Pokud vám někdo přímo nekýchne do obličeje, jsou právě vaše ruce možnou cestou, jak se kapénky s virem nakonec dostanou na vaše sliznice.

Proto prakticky všichni odborníci – Státní zdravotní ústav, Ministerstvo zdravotnictví, WHO nebo ECDC – doporučují, aby lidé věnovali zvýšenou pozornost hygieně rukou.

To znamená mýt si ruce mýdlem nebo dezinfikovat je roztokem na bázi alkoholu. Většina lidí ovšem mytí rukou odbyde rychleji, než je doporučovaných 40 až 60 sekund.

Podívejte se tedy, jak má podle Světové zdravotnické organizace vypadat správné mytí rukou:

Salónní triky v rukou lékařů

Jak si správně mýt ruce (zpracováno podle Světové zdravotnické organizace)

(Tento návod si můžete stáhnout ve verzi PDF a dále jej šířit pod licencí CC.)

Metoda mytí rukou je navržená tak, abyste postupně vyčistili celý povrch rukou. Doporučuje ji i český Státní zdravotní ústav, který nabízí i verzi pro děti ve formě básničky (PDF, video).

Tato metoda je dokonce ještě účinnější než dlouho doporučovaná metoda americká. Trvá sice v průměru o 15 procent déle, ale podle studie z roku 2016 vedla k významnějšímu snížení počtu nalezených bakterií.

Pozor na palce, hřbet ruky a špínu za nehty

Především mezery mezi prsty, hřbety rukou, špičky prstů a palce bývají obvykle zanedbány. Metoda proto zároveň obsahuje orientační dobu mytí, aby lidé věděli, že nemají proces uspěchat:

  • Nejprve ruce navlhčete vodou 
  • Vytlačte dostatek mýdla na pokrytí celého povrchu rukou. 
  • Třete ruce dlaněmi k sobě a mýdlo tím napěníte.
  • Poté začneme mýt mezery mezi prsty. Pravá ruka otírá hřbet levé ruky s propletenými prsty (a naopak).
  • Poté očistíme mezery z druhé strany. Dlaně třeme o sebe, s propletenými prsty. 
  • Dále do sebe prsty zaklesneme tak, abychom hřbet prstů otírali o dlaň druhé ruky. 
  • Často se zapomíná na palec. Levý palec třete celou sevřenou dlaní pravé ruky, poté pravý palec stejně otřete levou dlaní. 
  • Nakonec špičky prstů. Všech pět prstů pravé ruky dejte k sobě a rotačními pohyby na obě strany je třete o levou dlaň, to samé naopak.
  • Opláchněte ruce vodou. 
  • Ruce důkladně usušte, nejlépe jednorázovým ručníkem. 
  • Zastavte vodu, aniž byste se kohoutku dotýkali rukou. 
  • Nyní jsou vaše ruce důkladně umyté.

Oproti „ledabylému“ umytí rukou je doporučená důkladná metoda nařízena především zdravotnímu personálu. Lepší hygiena rukou výrazně snižuje šanci, že se v nemocnici budou šířit patogeny (viz zpráva WHO z roku 2009). Stejný postup je však doporučen pro každého, kdo chce mít ruce čisté a zabránit přenosu infekce.

Kdy si mýt ruce a kdy je dezinfikovat?

Není až tak důležité, kolikrát denně si myjete ruce. Jde především o to, abyste si je myli/dezinfikovali přinejmenším v těch momentech, kdy je to podstatné pro zabránění šíření infekce:

  • po návštěvě toalety
  • před jídlem a přípravou jídla
  • před a po kontaktu s nemocným
  • po smrkání, kýchání, kašlání
  • po výměně plenek
  • před tím, než se rukou dotýkáte svého obličeje

Světová zdravotnická organizace uvádí, že ruce si můžete buď mýt mýdlem a vodou, nebo si je dezinfikovat. Co se týče eliminace virů, je nejjistější využít dezinfekci na bázi alkoholu (tekutou či ve formě gelu). Návod na správné dezinfikování rukou je podobný tomu na mytí rukou. Chybí utírání – dezinfekce by měla během několika desítek sekund uschnout.

Salónní triky v rukou lékařů

Jak dezinfikovat ruce

Zatímco dezinfekce viry a bakterie zabíjí, mytí rukou je smývá. Proto je mytí rukou dostatečné, po důkladném mytí rukou již není potřeba aplikovat dezinfekci. Dezinfekce je vhodná tam, kde je potřeba ušetřit čas nebo kde není důkladné umytí rukou možné.

Povídka Kladenských listů: Kariérní vzestup profesora Kippenmittela 3

Minulý týden jsme zjistili, že profesor Kippenmittel má kromě mimořádných schopností i poněkud násilnické sklony. Dnes si přečteme, zda se mu povedlo se s nimi vypořádat a jak to vlastně s jeho mimořádnými schopnostmi je.

Salónní triky v rukou lékařů

Kapitola 6., v níž profesor rozvažuje o své další kariéře

Profesor Kippenmittel vztekle okusoval tužku a drtil v ruce zápisník. Jak si představuji svou další kariéru po návratu do života, bože, to je téma! Co je komu po tom? Vykašlu se na to, nenapíšu, každý mi může vlézt na záda.

Na druhou stranu, dneska je po večeři jako moučník sacher, a pokud neodevzdám esej včas, nechal se primář slyšet, že mi sníží příjem cukrů.

Tak to tedy ne! Už mne připravili o hodně, ale o všechny rozkoše života se připravit nenechám!

Jak si představuji svou další kariéru po návratu do života? Úplně nejdřív pořádně oslavím to, že odsud vypadnu. Relaxační a wellness středisko pro vybrané celebrity – ano, zní to mnohem lépe, než odvykáč, cvokhaus a nóbl kriminál v jednom.

Pěkně mi to děkan zařídil, pobyt na celý semestr na univerzitní útraty.

Že já ho tou lahví taky nepraštil – ale kdo mohl tušit, že ten dědek doktorská chodil s policajty nejen popíjet, ale i cvičit sebeobranu? Dali mi nůž na krk – buď si sem půjdu dobrovolně odpočinout, anebo… Že není na univerzitě nikdo, kdo by dokázal řídit ústav? Ale to se vskutku mýlíte, pane kolego, docent Peterson se v této pozici již léta de facto nachází, jen to odteď bude dělat i de iure. Ano, správně slyšíte, docent, projde urychleným habilitačním řízením. Publikací jako spoluautor má mraky a těch posledních pět z uzavřeného projektu podepíše jako hlavní autor. S vašimi kontakty to jistě snadno zařídíte, že, pane kolego? Zbytek bude na něm a nebojte se, že by to nezvládl. Naučí se i tu historku, jak prorazil u vás v kanceláři hlavou skříň. Anebo by měl raději vypovídat než povídat? No vidíte, mladé talenty musíme podporovat. Těšilo mne, adieu a lebe wohl, pane Kippenmittele.

Takže je jasné, že brány ústavu už jsou pro mne uzavřeny, musím se dát na něco jiného. Filosofie? Proč ne, léta bych na to měl. Dokonce jsem koketoval i s několika filosofickými časopisy, kam jsem psal úvahy o neexistenci paranormálních jevů. No, popravdě, to bych už radši nedělal. Navíc, v tomhle oboru se točí míň peněz a jsou tam protivnější diskutéři. Tak tudy taky ne.

Že bych nedělal vůbec nic? To by bylo pohodlné, ale nudné. Přece jen by mi pořád něco chybělo. A co si budu namlouvat, i když jsem teď finančně výborně zajištěn, do smrti mi úspory nevydrží. Musím přece jen objevit nějaký způsob, jak rozmnožit své peníze.

Vytáhl z kapsy minci, sevřel ji do dlaně a soustředil se. Když rozevřel prsty, ležely na dlani mince dvě. Znovu sevřel prsty a opět otevřel dlaň. Mince byly tři. Vida, jde to, ale pomalu, geometrická řada by byla lepší. A navíc nevím, jak bych tohle zdůvodňoval na finančním úřadě.

„To by šlo, mládenče,“ ozval se vyšeptalý hlas. Kippenmittel se vyděšeně otočil. Za ním stál vychrtlý stařík v sametovém smokingu, na krku motýla zářícího všemi barvami, na hlavě vysoký cylindr.

„S tím jsem začínal v osmašedesátým v San Remu, ovšem měl jsem to líp promyšlený.

Dneska už to dělá každej mladej cápek, co si o mikromanipulacích přečetl pár knížek – a jo, ne, dneska se nečte, zkoukl nějaký ty filmy nebo videa na tom interhnátu. Profík musí už přijít s něčím lepším.“

„Vy jste iluzionista?“ otázal se s údivem profesor Kippenmittel.

 „Ovšemže, chlapče. Mistr mikromagie, iluzí a salónních triků. Jméno by ti nic neřeklo, na mne jsi moc mladej. Já objížděl svět a plnil sály, když ty jsi ještě čůral do plenek.

Sukces, květiny, ženské, prachy… to byl život. Nikdy bych toho nenechal, nebýt té protivné artrózy. Pamatuj si, chlapče, roztřepané a neohebné prsty jsou kouzelníkův konec.

Pak už mu zbývá jen tahle utěšitelka, která se sem zatraceně těžko pašuje. Dáš si?“

Vylovil z kapsy poněkud neobratně láhev koňaku a umatlanou skleničku. Příjemné aróma dubového sudu rozšířilo profesorovi Kippenmittelovi chřípí, ale snad poprvé v životě sklenku odmítl.

Budete mít zájem:  Ploštičník hroznatý a jeho účinky na naše zdraví – na co je dobrý čaj z této bylinky?

 „Když nechceš, dám si i za tebe. Tak pěkně trénuj, nejni to špatný – na amatéra.“

 „Ty olezlá opilá kreaturo, já jsem profesor Kippenmittel a co dělám, dělám na světové úrovni!“ křičel profesor na odcházejícího staříka a naštvaně za ním mrštil notýskem a přelomenou tužkou.

Deset minut před začátkem večeře zaklepal Kippenmittel na primářovy dveře.

„Musím vám oznámit, pane primáři, že esej jsem nenapsal. Text, který nelze publikovat v impaktovaném časopise, považuji od začátku své vědecké kariéry za bezcenný. Nicméně – a za to vám děkuji – jsem se nad otázkou budoucnosti důkladně zamyslel. Řešení již znám.

Splním si jeden dětský sen.“ Kippenmittel vytáhl z kapsy minci a fouknutím ji roztočil na špičce ukazováčku. Z něj přeskočila na prostředníček, prsteníček, malíček a palec a rozplynula se ve vzduchu. Primář jen mlčky zíral. „Mikromagie a salónní triky.

Během měsíce, který ještě budu donucen strávit ve vaší milé přítomnosti, sestavím celovečerní program. Po vás požaduji jediné – vraťte mi můj notebook, mobil a vizitkář s kontakty.

Potřebuji kontaktovat svůj PR team, aby sestavili trasu mého prvního turné a zařídili všechnu tu propagaci okolo. Ihned po zákusku – opakuji, po zákusku – se do toho dám.“

Primáře přivedlo zpět k životu až zvonění k večeři.

Kapitola 7., v níž nejen profesor užívá rozkoší života

Z kvadrofonní aparatury zněl místností tiše Chopinův Valse brilance, na konferenčním stolečku stály dva pařížské dorty a dvě skleničky v sobě hýčkaly buket dvacetiletého gruzínského koňaku. U počítače seděli profesor a asistent, hleděli na monitor a řvali smíchy.

„Já už nemůžu, pane kolego, mne z toho Kippenmittela raní,“ utíral si slzy nefalšovaného veselí profesor soudního lékařství na penzi. „Proboha, podejte nám koňak, ať se trochu vzpamatujeme. Pak si pustíme zbytek.“

Asistent Peterson musel jít pro pití dvakrát, protože si levačkou neustále přidržoval namoženou bránici, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Obrátili do sebe obsah napoleonek na jedno nadechnutí a hodili sklenky přes rameno.

„A teď, vážení diváci, uvidíte, co jste ještě neviděli,“ zadeklamoval doktor a natáhl ruku. Střepy se poslušně zvedly z koberce a přetvořily se ve dvě skleničky v lékařově dlani. „Jsem skoro tak dobrý jako Kippelmittel, co?“

„Mně to pořád ještě není jasné, pane doktore,“ otázal se Peterson. „Má Kippenmittel magické schopnosti anebo nemá? A jestli je má, jak k nim přišel?“

„Má a nemá, podle toho, jak já budu chtít. Můžu si s ním hrát jako kočka s myší – stačí, abych luskl prsty, a celé jeho představení se zhroutí jako domeček z karet. A to je největší legrace na tom všem.“

„Proč jste mu to vlastně udělal?“

„Že se ptáte zrovna vy! Nepřivlastňoval si vaše výsledky? Nedovedl vás na pokraj nervového zhroucení? Vzpomeňte si, jak jste se mi rozplakal v ordinaci, když jsem vám vyplňoval žádanku na psychologickou péči. A nebyl jste sám, nemyslete.

Tak jsem si říkal, že je potřeba toho arogantního parchanta zaměstnat něčím jiným, aby mu nezbyl čas na šikanování podřízených. Měl jsem štěstí, že není zvyklý si přečíst, co podepisuje. Potvrdil mi přijetí magického kreditu a pak už šlo všechno samospádem.

Za vydatného přispění vašeho a děkanova, samozřejmě. Kippenmittel dostal, co si zasloužil, ale vůči vám dvěma nemám čisté svědomí – mrzí mne, že jsem nezabránil útoku na vás, a taky mne mrzí, že jsem se neporadil se svým starým přítelem děkanem, než jsem to udělal.

Má pravdu, děkan náš, jsem příliš impulsivní, zatímco on je vtělená rozvaha. Slibte mi, že to zůstane mezi námi.“

Kapitola 8., v níž si profesor myslí, že má poslední slovo

Z chodby se ozvalo: „Vy o vlku a vlk stojí za dveřmi. Mohu vejít?“

„Jistě, pane děkane,“ odpověděl Peterson a ztuhnul úžasem. Za ta léta, co byl na univerzitě, viděl už děkana projít dveřmi nesčíselněkrát. Tentokrát to však bylo poprvé, kdy se děkan neobtěžoval dveře otevřít.

„Copak, pane docente, potřebujete ještě jeden koňáček? Tohle je lepší životabudič,“ zasmál se děkan a vtiskl Petersonovi do dlaně zalepenou obálku. „ Odesláno z ministerstva. Ani ji nemusíte rozlepovat, jestli nechcete. Rovnou vám řeknu, že uvnitř je pozvánka na vaši slavnostní inauguraci.

Ve středu ve dvě v aule. Gratuluji a doufám, že mohu též přijít. A ty nezírej, doktore. Jsem nejen vtělená rozvaha, ale taky vidím skrz dveře a slyším i trávu růst, takže mám přehled o všem: o šikaně podřízených, pane docente, i o nevyžádaných e-mailech, příteli doktore.

Chystal jsem se zakročit méně spektakulárně – někdo přece musí dbát o dobrou pověst univerzity –, ale nakonec jsem rád, že jste se do toho zamíchali vy dva.

Naštěstí vše dopadlo, jak to dopadlo, jinak by našemu mladému zbyla jen sezení u psychologa a tahle utěšitelka, kterou jsem já popíjel, ještě když Kippenmittel čůral do plenek.“

Lékař hbitě zhmotnil další skleničku, pokynul láhvi, aby všem nalila, a duplikoval svůj dort a vidličku.

„Nádhera,“ pravil uznale děkan a uchopil nově vzniklý dezert. „Jde ti to jedna báseň, kamaráde. Líp než scelování rozbitých hlav.“

„Ani nemluv,“ zavrčel doktor. „Musím se přiznat, že i když zvládnu ledacos – a ty myslím taky –, dar léčitelství nemám. Takže kdopak to asi byl?“ Doktor vytáhl z klopy odznak dárce krve, zapíchl si ho do prstu a požádal Petersona: „Udělej s tím něco, prosím tě.“

Ranka se zacelila ještě dřív, než Peterson podal zakrvácený odznak zpět doktorovi.

„Tak je jasno, pane docente,“ pokýval hlavou doktor. „To jste o sobě nevěděl, což? Teď se můžete rozhodnout, zda budete aktivně dar používat, anebo ho necháte ležet ladem. Nicméně, budete-li chtít změnit specializaci, přijďte, má ordinace bude i vaší ordinací.

Mohl jsem si myslet, že Kippenmittel vám nepomohl, sobec jeden neschopná. Nu, na každou svini se vaří voda a jeho magický kredit už je skoro u dna. Dojde mu cobydup a doufám, že nejlépe v přímém televizním přenosu. Poletí ze šoubyznysu stejně rychle jako z univerzity.

Na to se těším jako malej kluk.“

„Poslyš, doktore, udělej mi něco k vůli,“ poprosil škodolibě děkan. „Dobij mu zase trošku magie. Vždyť je s ním legrace. Necháme si ho na hraní. Jestli vyletí, zasmějeme se jen jednou. Takhle se můžeme bavit, jak dlouho budeme chtít. Schválně, kdypak mu dojde, jak to s tou jeho magickou mocí je?“

„No, že jsi to ty, tak ať je po tvém,“ svolil doktor. „A vůbec, pojď se s námi zasmát. Pane docente, byl byste tak laskav a pustil konec záznamu rozhovoru s profesorem Kippenmittelem?“

Na monitoru se objevil perfektně upravený kouzelník Kippenmittel, hledící se shovívavým úsměvem na diváky. „Mám-li odpovědět na vaše nevyřčené otázky, prosím.

Ano, být univerzitním profesorem mne už nebavilo, protože jsem zjistil, že senzibilové neexistují, a tedy jsem neviděl další budoucnost svého výzkumu. Splnil jsem si dětský sen – jsem slavný, obletovaný a nezávislý.

A co víc – absolutně svobodný a svoji kariéru držím pevně ve svých rukou.“

  • Docent Peterson musel opět použít dar léčitelství, protože děkan hýkal smíchy tak mohutně, že si vykloubil čelist.
  • Autor: Jana Jurmanová
  • Salónní triky v rukou lékařů

Krok za krokem, jak si správně mýt a dezinfikovat ruce – Lepší péče – Nebojte se zeptat vašeho lékaře

Témata:  Vyberte téma… Ledviny Klouby Inkontinence Klinická výživa Laparoskopie Kýla Retence moči Stomie Péče o rány Hygiena a dezinfekce Péče o seniory Hemoroidy Onemocnění páteře Sportovní výživa Pohyb Onkologická léčba Koronavirus Roztroušená skleróza

Salónní triky v rukou lékařů

Osvojte si správné postupy a naučte se, jak správně mýt a dezinfikovat ruce.

Na našich rukou se nachází velké množství bakterií a dalších mikroorganismů, kterých se pouhým umytím rukou vodou a mýdlem nezbavíme. Pro úplné odstranění bakterií je nutné ruce vydezinfikovat. Mýt si ruce je důležité, ale jejich spláchnutí pod tekoucí vodou nestačí. Seznamte se se správným postupem hygieny rukou.

Budete mít zájem:  Planým neštovicím podléhá čím dál víc dospělých

Správný postup hygienického mytí rukou

Čas celé procedury: 40-60 sekund.

Jak si správně mýt ruce [Návod ke stažení v PDF] .

Myjte si ruce, máte-li je viditelně špinavé. Jinak používejte dezinfekci.

Správný postup pro hygienickou dezinfekci rukou

Celé procedura trvá přibližně dvacet až třicet sekund.

Jak si správně dezinfikovat ruce [Návod ke stažení v PDF]

Doporučené přípravky
Lifosan® soft – jemná mycí emulze s vysokým mycím efektem
Promanum® Pure – alkoholový dezinfekční prostředek s obsahem pěsticích, ochranných a hydratujících látek pro hygienickou dezinfekci rukou
Softa-Man® Acute – alkoholový dezinfekční prostředek s účinností na kompletní spektrum virů pro hygienickou dezinfekci rukou
Softa-Man® ViscoRub – alkoholový viskózní roztok pro hygienickou dezinfekci rukou a k sanitaci rukou v prostředí bez možnosti použití vody
Softalind® Hand Sanitizer – alkoholový dezinfekční prostředek na ruce určený pro citlivou pokožku

Salónní triky v rukou lékařů

Zrcadla jsou zvláštní věc. Naši předkové s odrazem do styku příliš nepřicházeli, takže příslušné efekty dokáží nás mozek různě mást. Hezkým příkladem je následující nedávno provedený experiment.

Triky se zrcadly

Vědci z univerzity v německém Lübecku publikovali v časopisu PLoS ONE (Plosone.org) studii ukazující, jak zrcadlo zkresluje naše vnímání vlastního těla. Dobrovolníkům (26 mužům) vpíchli do předloktí látku, která způsobovala svědění. Místo vpichu také reagovalo zarudnutím.

Aby výzkumníci pokusné osoby zmátli, podobnou rudou tečku jim tiskátkem vyrobili i na druhém předloktí. Následovalo poškrábání teček. Jak se dalo čekat, podrbání zasaženého místa přineslo určitou úlevu, poškrábání druhé ruky nikoliv. Pak nastoupily triky se zrcadly, která byla vložena mezi obě ruce.

Dobrovolníci viděli na místě podrážděné ruky zrcadlový obraz té nesvědící. Při škrábání to pak vypadalo, jako by se zákrok týkal i svědící ruky.

Hrát si tímto způsobem lze v různých uspořádáních, výsledek ovšem byl, že všichni lidé hlásili úlevu i při zrakovém klamu – šlo tedy de facto o placebo efekt. Faktem je, že podrbat zasažené místo bylo stejně účinnější, byť to lidé naopak neviděli.

Každopádně se ukazuje, že pokud nám smysly poskytují vzájemně rozporuplné informace, mohou se jedny přes druhé přepsat; v tomto případě byl zrak silnější než hmat, respektive vnímání vlastního těla.

Mohly by tyto klamy najít i reálné léčebné využití? Autoři studie upozorňují, že u řady kožních chorob se pacienti drbat chtějí, ale současně by neměli.

Fungoval by uvedený efekt třeba i vsedě před klasickým zrcadlem, kde pravá a levá rovněž svádějí k záměně (třeba ve srovnání s tím, když nám pravou ruku podává osoba stojící k nám čelem)? Vysedávání před zrcadlem může být v budoucnu tedy nejen důsledkem marnivosti, ale i terapií…

Fantomová bolest a jiné klamy

Není to zdaleka jediný případ zkresleného vnímání vlastního těla. Nejčastěji zmiňovány bývají v této souvislosti fantómové bolesti, ale i lidé se všemi končetinami mohou zakoušet leccos.

  • Bolest v části těla, zejména končetině, která je pociťována po její amputaci.
  • Vzniká drážděním nervových drah vedoucích vjemy z končetiny do mozku.

Zdroj: Velký lékařský slovník

Pocit, že postrádáte nějaký orgán, může vyvolat např. Cotardův syndrom (více v článku Nemoc, při které umřete jen jako).

V tomto případě se ovšem jedná o blud, tělové halucinace se ovšem zdaleka neomezují jen na lidi trpící psychickými poruchami nebo osoby nějak intoxikované.

Rozdíl je i v tom, že výše uvedený případ fungoval u všech pokusných osob prakticky stejně, dal by se tedy přirovnat k optickým klamům.

Gumová ruka

Matthew Botvinick a Jonathan Cohen již v roce 1998 přesvědčili dobrovolníky, aby gumovou ruku vnímali jako svou vlastní; později bylo provedení experimentu ještě rozšířeno na Oxfordské univerzitě. Skutečná ruka se položila za zástěnu, aby na ni člověk neviděl, naopak před zástěnou byla k rukávu připojená ruka gumová.

Když se teď experimentátoři začali střídavě dotýkat skutečné i gumové ruky, pokusné osoby v tom brzy začaly mít zmatek a reportovaly, že cítí i doteky na gumové ruce. Opět tedy vizuální informace přehlušila hmatovou.

Nedosti na tom, po nějaké době už lidé jako svou začali vnímat primárně ruku gumovou a jejich končetina za zástěnou dokonce začala chladnout, jak do ní proudilo méně krve, a signály odtud do mozku postupovaly pomaleji.

Praktické aspekty experimentů

Nicméně namísto lokálního umrtvení tento postup použitelný přece jen není, vjem bolesti se sice maličko zpozdí, ale podstatně potlačit se ho nepodaří.

Dodává se však, že podobné techniky mají smysl pro psychiatry, aby si uvědomili, jak svět vnímají duševně nemocní (když u nás v 50.-60.

 letech probíhaly oficiální experimenty s LSD, argumentovalo se analogicky právě tím, že psychiatři by tímto způsobem mohli poznat, jak svět pociťují schizofrenici, a pak jim účinněji pomoci). S podobnými triky a principy by mohli pracovat i vývojáři virtuální reality.

Známý neurolog Oliver Sacks (autor mj. populární knížky Muž, který si pletl manželku s kloboukem) upozorňuje na závažnost tělových klamů.

Vždyť v jistém ohledu boří něco, co obvykle pokládáme za tu nejjistější věc na světě vůbec: vnímání sebe sama jako bytosti vsazené do svého těla.

Ve své poslední česky vydané knížce Halucinace (Dybbuk 2013) Oliver Sacks popisuje laboratoř švédského badatele Henrika Ehrssona, který jde v tricích ještě dále. Pokusná osoba je třeba přesvědčena o tom, že má tři ruce nebo že se vtělila do půlmetrové panenky.

Různá označení se používají často nedůsledně, nicméně rámcově terminologie vyjadřuje následující:

  • halucinace – smyslový apod. klam pokládaný za realitu
  • pseudohalucinace – smyslový klam, o němž ale člověk ví, že realitou nejspíš není
  • blud – přesvědčení o reálnosti halucinace, které přetrvá i po odeznění příslušného podnětu

Pokud člověk na tripu uvidí na obloze letět duhového dvojhlavého draka a velmi ho to pobaví, jde o pseudohalucinaci. Myslí-li si, že na obloze letí duhový drak, jde o halucinaci. Myslí-li si za týden, že po obloze létají duhoví draci, jde o blud. Nicméně třeba příklad s gumovou rukou ukazuje, že rozlišení nemusí být tak ostré…

Zdroje: Plosone.org, Medicalxpress.com

Povodeň (1958)

  • Tento dnes už skoro zapomenutý snímek natočený ještě dávno před filmovými povodněmi všeho druhu působí docela svěže. Ve své době opět něco nového a nezařaditelného a to z hlediska charakteristiky žánru, který by se dnes dal označit už i jako katastrofický, tedy dnes už žánr celkem běžný, bez kterého by se světový film jako takový neobešel. Skvělá režie i atmosféra, nicméně slabší jako příběh, všechny ty ateliérové stavby a modely však ještě více podtrhly celou schématičnost příběhu. Za docela pěknou dramatickou roli Karla Fialy (Marko) ještě dávno před svým salónním Limonádovým Joem, Hanušovu dobrou kameru a samotnou režii dávám nakonec za 3*. Nic mimořádného, ale koukat se nato dá.(8.10.2007)
  • Když odhlédneme od ideologické linky a zaměříme se víc na film samotný, dostane se nám skvělého dramatu s přímou dějovou llinkou. Studiová práce budí i po letech úžas neb iluze velkého vodního díla je dokonalá. pod čarou:
    Tvrdohlavého tatíka sehrál Zdeněk Štěpánek ve stejném roce i v Hořké lásce.(13.5.2015)
  • V televizi mě tenhle snímek moc nenadchl. Podařilo se mi ho tak dokonale vytěsnit z paměti, že jsem na něj po nějakých dvou letech vyrazila do kina, netušíc, že jdu na něco, co už jsem viděla. A nelituji. Můžete mi věřit, že na plátně je to úplně jiná káva, respektive voda. (Zvyšuji hodnocení ze 2 hvězd na 4. To se mi ještě nestalo.)(7.10.2007)
  • Ruku na srdce katastrofický film jsem od toho nečekal i když je zase pravda, že těch pár trikových sekvencí je na tu dobu celkem podařených. Hlavně je znát profesionální ruka režiséra Friče kterému se to aspoň po zdlouhavém úvodu nerozpadlo pod rukami a druhá půlka je správně dramatická a solidně vygradovaná. Byť se to neobejde bez pár tradičních žánrových klišé. Jinak na dobu vzniku mi to jako nějaká přehnaná agitka nepřišlo, takže to bych nekritizoval. Starý Ryba je prostě ztělesněním nepružného mrtvého myšlení a takoví lidé se vyskytují v každé době a režimu. Fakt škoda té nudné první půle kvůli které to holt nebude víc než průměr.50%(21.4.2019)
  • „Nevíte, kde je Marko? – Někde u vody“ Jeden z nejmokřejších filmu čs kinem. naráží na přílišnou kulisovou atmosféru zbarvenou do ruda. Jinak akce velmi slušná.(16.5.2015)
  • Zdeněk Štěpánek je v roli bývalého převozníka Ryby výborný, zapšklý a nerudný starý chlap, lehce uvěřitelný.. A prší a prší a prší.. Nová přehrada je v ohrožení, voda se nezadržitelně valí, kmeny stromů se nekontrolovatelně plaví.. A prší a prší a prší.. První půlka filmu téměř k nepřežití, druhá polovina výrazně lepší..(20.12.2020)
  • Akčný, dynamický a aj mimo katastrofických sekvencií náležite dramatický snímok, ktorý potvrdzuje to, že v minulosti sa točili atmosférickejšie a remeselne oddanejšie ( old school triky ) filmy, ako dnes.(19.2.2019)
  • Hlavnymi pozitivnymi atributmi su vyborna rezia, atmosfera na urovni a super dialogy. Skoda no, film musi ostat v sedivom priemere, kulisy su az prilis okate a ten pribeh je tiez jeden z tych slaboduchsich : 66 %(16.8.2017)
  • Povodeň, to je zuření vodního živlu jako příležitost k filmovému hymnu o nesporných přednostech komplexně kolektivního úsilí, se kterým se účinněji čelí katastrofickému nebezpečenství. Martin Frič si předlohu nuceně spolupracujícího prozaika Jiřího Muchy vyzdobil dramatickým mámením, nakrojil niterně působivé emoční výjevy zarputilého střetu mezi snachou a tchánem, ale zůstalo jen u střetů, které bez povšimnutí pominou. Obrazy Václava Hanuše pořvávají ve znamení nadvlády rozdivočelé dynamiky vodního elementu a mezi kapkami se pak objevuje ideologická výzva o soudržnosti kolektivu, afekty moralizování a zpěvná óda k výstavbě přehrady. Na správnou kolektivní cestu uvědomění přivedeným hříšníkem je Josef Ryba (zajímavý Otomar Krejča st.), bývalý převozník, stojící uprostřed hromování tvrdohlavého otce, vydírajícího naléhání manželky a vytrvalého bičování živelné bouře. Spásou se stává pochopení smyslu lidově kolektivní víry a aktivní zapojení ke společnému prospěchu celé komunity. Důležitou postavou dramatu je Josefův otec, starý Ryba (pozoruhodný Zdeněk Štěpánek), bývalý převozník s nadobro zakořeněným pocitem intimní zrady, neboť jeho lidská důstojnost zhrzeně zmizela společně se zánikem jeho dědičné pracovní pozice. A s tím stojí proti celému světu. Hlavní ženskou postavou je Josefova manželka (zajímavá Slávka Budínová), žena s panickým strachem o zdraví malého dítěte i vlastního holého života. A tak ve svém svatém poslání úpěnlivě hrozí. Z dalších rolí: mladá a na náruč milence dychtivě čekající Zuzka (Ivanka Devátá), povinná hrdinská oběť a Zuzančin milenec Marko Kristev z Plovdivu (Karel Fiala), Josefův mladší bratr a ctěně zasloužilý budovatel přehrady Karel (Gustav Heverle), profesionálně spolehlivý lékař Vladimír Slehák (Jan Pivec), vývojem událostí ustaraný vedoucí inženýr přehrady Netoušek (Václav Lohniský), lékařova služebná (Jiřina Bílá), či ten odstrašující příklad a chronický ulejvák Havelka (Rudolf Deyl ml.). Film Povodeň není dobrým dramatem, byť dokáže konflikty vystupňovat a včas podchytit. Nesporná převaha dynamiky obrazů slouží kolektivnímu poslání společné věci s titulem veřejného zájmu. Zasloužilé, nepodstatné.(29.6.2020)
  • Na podmáčených základech stavěná atmosféra ju kopodivnu pevná a stabilní. Slabší je příběh, který je dost naivní, ale na druhé straně vše vyrovnávají skvělí herci a charakteristická režie Martina Friče.(8.10.2007)
  • Na rozdil od jinych dobovych budovatelskych dilek profesionalne natoceny film (Mac Fric se nezapre), ze ktereho bohuzel silne cpi spolecenska angazovanost. Standartne vyborny Stepanek coby prevoznik Ryba tu ma silne zapornou roli cloveka „stare doby“, ktery je majetnicky, zlostny, zbabely, neprejici, ktery misto pujceni pramu ve chvili nouze lod pousti pryc po vode. Misto aby pomohl, tak se jen modli, dulezity to propagandisticky prvek. Proti nemu stoji samozrejme moderni pracoviti statni zamestnanci, kteri drou jak mravenci a nasazuji zivoty aby blizici se povoden odvratili. Dramaticky nejzajimavejsi je asi Krejcova postava prevoznikova syna Josefa, ktery je nerozhodny, ale kdyz dojde ve finale na lamani chleba, prerodi se v hrdinu stojiciho na spravne strane (ideologicke) barikady. Ve filmu samozrejme nechybi ani odvazny rusky mluvici vzorny pracant – Bulhar v podani Karlal Fialy (alias Limonadoveho Joe).(9.10.2007)
  • Budovatelské noir…????Budeme li ignorovat nutnou přítomnost dobového balastu,máme tu na svou dobu nadprůměrný dramatický film. Exteriéry: Praha – Hlubočepy Praha – Velká Chuchle Ze Štěpánka šla hrůza..
    Viděno 2018 po druhé a stačí…(22.7.2009)
  • Martin Frič natočil v roku 1958 katastrofický film. Film , ktorý nieje budovateľský , ale ktorý v tej napätej situácii ukazuje charaktery postáv. Filmu dávam 60%.(10.3.2021)
  • Frič opět osvědčil, že dokáže natočit prakticky cokoli ve slušné řemeslné kvalitě. Zde ovšem bohužel narazil na kvality scénáře a to velmi tvrdě. Štěpánek odříkává své zapšklé repliky v zásadě v sedě (zřejmě to bylo jednodušší) a vůbec celá nefunkční rodina starého převozníka působí velmi „vycucaně z prstu“. Selhává i organizace druhého plánu na přehradě (prší, v popředí hlavní hrdinové řeší životně důležité otázky a v pozadí běhá komparz sem tam bez jakéhokoli plánu, a to že něco dělá, poznáme jen podle nářadí či prken, která nosí na ramenou). Kladem je déšť, snad v žádném jiném českém filmu tolik neprší, některé scény se stoupající vodou a relativně zvládnuté záběry s modely přehrady.(15.12.2007)
  • Nemastný neslaný film odohrávajúci sa v krátkom čase a snažiaci sa napínať diváka. Konflikty medzi postavami sú síce zaujímavé, samotné postavy až tak nie a preto ich scény nemajú takú dramatickú váhu, akú by mohli mať. Katastrofický film to tiež nie je, lebo svoju tému podľa názvu film nevyužíva, len ňou napína postavy. Na hudbe sa už podpísal zub času, dnes pôsobí už zastaralo. Zaujímavá akcia sa koná tesne pred záverom, no trvá krátko a priveľmi zdôrazňuje potrebu slovanského bratstva. Martin Frič vedel točiť aj zaujímavejšie.(26.4.2020)
  • Hrozí přetečení přehrady a tím následné zatopení převozníkova domku. Jenže ten ho nemůže opustit, protože má nemocné dítě a to by přemístění nepřežilo… Český katastrofický film – dalo by se skoro říci. Navíc už z roku 1958. Opravdové katastrofě je sice na poslední chvíli zabráněno, záběrů valící se a vše sebou beroucí vody se ale dočkáme. S ohledem na dobu vzniku překvapí takové scény svou poctivostí a přesvědčivostí. Ačkoliv v pozadí příběhu je cítit trochu agitka, nemusel by se za takovou zápletku stydět ani dnešní americký televizní film. Drama se sice rozvíjí velmi pozvolna – začátek filmu by se dal označit i jako nudný – ale jak se ocitneme mezi dělníky na přehradě, začne děj napínavě gradovat a zastaví se až na konci.(10.10.2007)
  • Velká část filmu se bloncá od ničeho k ničemu. Až to začne nudit. Musím uznat, že studiové záběry na velkou vodu a přehradu jsou velmi dobré, ovšem u některých lze „švindl“ až nehezky poznat. Dá se na to dívat, ale žádné terno to není. Nevím co jsem na tom kdysi dávno viděl.(24.5.2018)
  • Škoda nevyužitého námětu a hereckého potenciálu. Mohl to být s přimhouřením oka první český katastrofický film, ale výsledkem bylo jenom nesmyslné pobíhání nejapných postav ve tmě a dešti. A jediný, kdo zařval, byl chudák Limonádový Bulhar.(23.5.2015)
  • Je to plně srovnatelné s filmovými adaptacemi románů Arthura Haileyho. Ostatně, kdo ví, třeba se Hailey u podobných děl soc. realismu inspiroval :)(30.11.2017)
  • Film jsem neznal. Překvapilo mne, kdo je podepsán jako režisér. Očekával jsem horlivost a budovatelské nadšení a v duchu se obával tendenčnosti. Napadlo mne, jak se k takové práci postaví předválečný režisér takového jména. Musím uznat, že atmosféra nekonečného deště je masakr. Tolik vody v jednom filmu, pokud pominu Titanik, jsem neviděl. Neprší jen v kantýně. Štěpánek je morousem na ránu motykou. Otomar Krejča zase neslano, nemastno, nerozhodno. Zapojení armády je něčím, co už málo kdo pochopí. Fakt je ten, že některé záběry by bylo těžké točit reálně a i na svou dobu by stály balík. Každopádně je to jiný druh filmu té doby.(29.5.2020)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *