Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Za deset let v dospělém hokeji prodělal čtyři otřesy mozku, po tom posledním si na jaře tohoto roku řekl dost. Teď se extraligový šampion s Třincem Štěpán Novotný věnuje fitness – v Praze si otevřel soukromou tělocvičnu.
Tipsport extraliga 2019-2020
Jste posledním extraligovým mistrem s Třincem, ale letos na jaře jste kariéru v tichosti ukončil. Proč? Končil jsem kvůli otřesům mozku.
Během nějakých deseti let, kdy jsem hrál za chlapy, tak jsem měl čtyři otřesy mozku. Ten poslední letos na jaře. Těsně předtím, asi dva týdny, než se soutěž ukončila kvůli koronaviru.
Člověk se pak dával dohromady zhruba dva měsíce. A hned poté padlo rozhodnutí, že skončím.
Stalo se vám to při zápase v Liberci. Pamatujete si něco z osudného střetu? Nebylo to tak dramatické, abych si ten moment nepamatoval. Vím, co se stalo. Byly tam klasické symptomy: například citlivost na světlo nebo bolesti hlavy, které přetrvávaly několik týdnů. Ale nešlo o to, že bych byl úplně mimo sebe. Takový otřes jsem naštěstí během kariéry neměl.
Takže rozhodnutí o konci kariéry nepadlo po doporučení lékařů? Přesně tak, rozhodl jsem se já sám. Teď se živím kondičním tréninkem a fitness, takže o problematice otřesů mozku a následných dopadech na zdraví člověka mám přehled.
Sleduju mnoho různých studií, sám na sobě jsem přitom cítil, že čtvrtý otřes mozku je taková moje hranice. Věděl jsem, že když budu s hokejem pokračovat, stejně skončím dřív, než bych měl, ale s jedním nebo dvěma otřesy mozku navíc.
V takovém případě by to mohlo znamenat komplikace, které by se mohly vyskytnout v pozdějším věku, což jsem nechtěl riskovat.
„Cítil jsem, že čtvrtý otřes mozku je taková moje hranice.“
Třeba takový Johan Franzén by o komplikacích spojených s otřesy mozku mohl vyprávět. Teď je kvůli nim vyřazený z běžného života… Je to tak, jak říkáte.
Obecně je ve vrcholovém sportu dost otřesů mozku, dost na to, aby se z nich člověk poučil, tedy v případě, že se poučit musí. Já si to vyhodnotil právě takhle.
Věděl jsem, že s každým dalším otřesem mozku by stoupalo riziko toho, že bych mohl dopadnout podobně. Proto pro mě byl čtvrtý otřes mozku hranicí, kterou jsem nechtěl překročit.
Říkáte, že otřesů mozku je teď ve sportu hodně. Čím si to vysvětlujete? Rozhodně to není o tom, že by otřesy mozku začaly až teď. Vůbec ne. Je to věc, která tu vždycky byla, a to od počátku veškerých sportů.
Rozdíl je v tom, že dřív se něco takového vůbec neřešilo. Dnes už máme způsoby, jak mozek testovat, jak dbát na jeho funkce.
Souvisí to i s medicínou jako takovou, která prošla značným vývojem, což nám umožňuje, abychom se mozku věnovali.
Parádní akce Štěpána Novotného
NHL je toho jasným důkazem, ta vyhlásila otřesům mozku válku. Je podle vás dostatečná? To je strašně složité na posouzení.
Už kvůli tomu, že jsem NHL nikdy nehrál, takže nevím, jak se tam k otřesům přistupuje, jak pracují s hráči, kteří je prodělají… Obecně ale podle mě existuje určitá hranice toho, jak moc lze otřesům mozku předcházet. Hokej je kontaktní sport, otřesy k němu budou vždy patřit, to je stejné jako u ragby nebo bojových sportů.
Takže každý hráč s ním musí počítat. Pak jde o to, jakým způsobem se s těmi hráči pracuje, jak se s něčím takovým dokážou zdravotně vyrovnat oni sami, to je dost individuální.
„Dnes už máme způsoby, jak mozek testovat, jak dbát na jeho funkce. Dřív se něco takového vůbec neřešilo.“
Vám se to dařilo jak? U mě byl každý otřes mozku trošku jiný. Obecně jsem ale měl pocit, že s každým dalším tělo ztrácelo schopnost ten náraz ustát.
Jinými slovy… Poslední otřes mozku byl těžší, než být měl. Byly doby, kdy bych takový náraz ustál a zápas normálně dohrál. Řekl bych, že s každým dalším otřesem je na ně mozek trošku labilnější.
Ale samozřejmě je to dost individuální.
Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz
Zdraví má člověk jen jedno, ale ukončit kariéru taky není jen tak. Jak dlouho jste se rozmýšlel? U mě to šlo relativně rychle. Samozřejmě, že na úplném začátku člověka tahle varianta jen napadne, ale jakmile se to zlepšovalo po tom čtvrtém otřesu, tak mi bylo čím dál jasnější, že skončím. Byla to záležitost zhruba dvou až tří týdnů.
Vaším dlouhodobým snem, který jste si nakonec splnil, bylo otevřít si posilovnu. O dalším směřování vašeho života jste proto měl jasno.
Z tohoto pohledu bylo rozhodování o konci kariéry snazší, ne?
Stoprocentně! Koncem kariéry jsem se nechtěl stresovat, proto jsem se na tenhle krok připravoval několik let.Hodně o něm přemýšlel… Stálo to dost úsilí, v době, kdy byla dovolená, tak jsem se věnoval různým zkouškám a certifikacím, ale bylo to potřeba. I proto byl konec mé kariéry o dost snazší než u řady jiných hráčů. Všichni přitom víme, že ten moment přijde na každého.
Ať už je to z důvodu zranění, případně výkonnosti a poklesu zájmu klubů. Chtěl jsem mít připraveno něco, do čeho můžu hned druhý den po konci kariéry naskočit. A vzhledem k tomu, že fitness bylo vždy mým koníčkem, tak bylo jasno.
„Obecně jsem ale měl pocit, že s každým dalším tělo ztrácelo schopnost ten náraz ustát.“
Takže den po konci kariéry stačilo přestřihnout návštěvní pásku u fitcentra? Ještě nějaké zařizování jsem měl, ale vesměs to byly pouze formality.
Celý projekt a prostory, které jsem si zajistil v Praze, už byly zařízené, takže stačilo objednat potřebné věci a vyřešit montáž, čímž jsme prostory připravili k používání.
Navíc jsem získal pár týdnů navíc, protože v tom čase tu byl jarní lockdown z důvodu koronavirové krize.
Neodrazoval vás koronavirus a následné ekonomické restrikce na poslední chvíli od vašeho záměru? Musím říct, že ne.
První lockdown se mě nedotknul, protože jsem otevíral v době, kdy se všechno na léto rozvolnilo. U toho druhého mě to postihlo jako všechny ostatní, ale obavy nepanovaly.
Myslím si, že můj projekt je postavený tak, aby třeba tři týdny zavření neznamenaly krach.
Gól Štěpána Novotného proti Kadani
Co klientela? Těžil jste z toho, že jste byl profesionální hokejista, díky čemuž máte řadu známostí? Trošičku to tak asi i bylo. Ale já obecně všechno řeším přes reference. Nikde nic neinzeruji.
Moje posilovna je privátní, nikoliv veřejná, takže je to o tom, jak se reference šíří směrem od mých klientů. Samozřejmě, že pro někoho může být spolupráce s někým, kdo má zkušenosti s profesionálním sportem, zajímavá, pro jiného zase ne. To je individuální.
Každopádně moje tréninky probíhají stylem jeden na jednoho, maximálně dva na jednoho.
„Myslím si, že můj projekt je postavený tak, aby třeba tři týdny zavření neznamenaly krach.“
Individuální přístup je pro vás základ. Tady to ani jinak nejde, můj projekt je takhle postavený. Maximem jsou tréninky dva na jednoho, ale pouze v případě, když přijdou dva kamarádi a chtějí trénovat spolu, tak vymyslíme způsob, jak jejich programy propojit, aby z toho každý měl to, co je potřeba.
Vím o vás, že jezdíte na stáže do USA. Jak si při cvičení stojí Češi v porovnání s Američany? Myslím, že velký rozdíl je ve financích a celkových prostorách. Vybavení americké posilovny je většinou pořád na trochu jiném levelu než u nás. Jsou si vědomí toho, jak důležitá je variabilita. A podle toho tam k tomu přistupují. Ale jde i o jiné aspekty.
Hrubá chyba Motoru! Štěpán Novotný ji potrestal v oslabení
Konkrétně?Třeba extrémní obezita, to je podle mě problém, který je v Americe poměrně častý, ale u nás tolik ne. Celkově bych ale řekl, že Američané mají cvičení víc zakořeněné.
Samozřejmě, že se to těžko posuzuje, my jsme země s deseti miliony obyvatel, Amerika je mnohonásobně větší. Proto záleží na konkrétních oblastech. Například Florida, Kalifornie nebo New York, tam se cvičení věnují hodně.
To se pak odráží na tom, jak dobře cvičí, v jakém prostředí cvičí a tak dále.
Foto: Jan Velčovský, hcf-m.cz
Každopádně se říká, že Češi jsou pohodlný národ, který nad sebou neudrží bič. Sedí to? Asi se to tak dá říct. Myslím, že Američané se o svoje zdraví možná trošku víc starají.
I když to asi zní zvláště, když si vybavíte všechny ta fastfoody… Proto říkám, že je to hodně rozdělené podle regionů. Nicméně taková ta fitness kultura, která panuje v Americe, se k nám asi ještě úplně nedostala.
Je otázka, jestli a případně kdy k tomu dojde.
„Vybavení americké posilovny je většinou pořád na trochu jiném levelu než u nás.“
Vy jste se do Ameriky vydal ve čtrnácti letech. Studoval jste na prestižní škole v Minnesotě, kterou navštěvoval i Sidney Crosby. Skvělá zkušenost, že? Pro mě to byla fantastická škola života, skvělé zkušenosti, které bych za nic nevyměnil.
Byl jsem tam relativně ještě ve věku, kdy se můžete jazyk naučit celkem snadno. Sice je pravda, že někde v akademickém prostředí se jazyk asi můžete učit efektivněji než v hokejové kabině, ale i tak to bylo moc fajn. Dodnes tam mám spoustu kamarádů.
I hokejově to bylo fajn.
Až na ta častá zranění… Připravoval byste se se svými dnešními zkušenostmi nějak jinak? To se dost těžko posuzuje, je v tom řada různých aspektů. Kdybych měl tehdy znalosti, které mám teď, určitě bych se připravoval jinak.
Na druhou stranu… Řada zranění byla akutního charakteru, kolena nebo třeba zlomený kotník. To byly věci vyplývající ze soubojů, které jsem si nezavinil.
Ale zmínil bych ještě jeden důležitý faktor, který hrál důležitou roli u mě i u řady dalších kluků.
A to? Přetrénovanost. Kdybych měl znalosti, které mám teď, tak bych významně snížil objem tréninků a soustředil se na jejich kvalitu. Když jsem byl mladší, tak jsem až moc tlačil na pilu, což nebylo dobře.
S jiným přístupem by mě možná potkalo míň zranění, ale to je spekulace, těžko říct… Každopádně se teď snažím přesně na tohle upozorňovat moje klienty, když vidím, že jsou mladí a do věcí se hrnou možná až moc bez rozmyslu.
Přesilovkovou kombinaci Frýdku-Místku zakončoval do odkryté branky Novotný
Naplňuje vás to? Určitě. Není to jen o tréninku, ale také o mentální stránce věci. O tom, jak by měl daný kluk o svém tréninku přemýšlet, aby to přinášelo výsledky… Důležitou roli hraje taky, jak už jsem říkal, kvalita provedení, nejen to celkové množství.
„Kdybych měl dřív znalosti, které mám teď, tak bych významně snížil objem tréninků a soustředil se na jejich kvalitu.“
Vybavuje se mi příklad jednoho mého kamaráda – bývalého hokejisty. Ten mi nedávno popisoval, jak ho trenéři v juniorce nutili zvedat maximální možnou zátěž bez ohledu na kvalitu provedení. Dotyčný z toho teď má zdravotní problémy. Přesně o tom to je. Lidé si často neuvědomují, jak velká zátěž je to pro člověka, který je ve vývinu.
Zátěž pro srdce, plíce, kosti nebo svaly. Proto je obrovsky důležitý program tréninků, skutečnost, aby ty tréninky na sebe navazovaly. Jinak vás to časem doběhne. Takové extrémní páky jsou schopní dělat lidé, jak se říká ze železa, ale těch je velice málo. Na to se ale přijde většinou až časem.
Bohužel v momentě, kdy už se toho mnohdy nedá příliš zachránit.
Před časem jsem dělal rozhovor s uznávaným kondičním trenérem Liberce Alešem Pařezem. Vaše postoje jsou velmi podobné, lákalo by vás pracovat na pozici kondičního trenéra v hokejovém klubu? Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Aleše osobně neznám, ale je jasné, že to je jeden z nejlepších kondičních trenérů, které máme. Jeho výsledky hovoří jasně.
On už je v takové fázi kariéry, kdy dokáže zvládnout množství té práce, když ji děláte pro celý tým. Já se zatím soustředím na tréninky jeden na jednoho nebo dva na jednoho. Jde mi o ten už zmíněný individuální přístup, abych na klientech zanechal co největší stopu. Navíc nejsem změřený pouze na hokej, ale spíš obecně. Každopádně, jak se říká… Nikdy neříkej nikdy.
Foto: Jan Velčovský, hcf-m.cz
Zločiny na hranicích vyšetřuje společný česko-německý tým. V hledáčku má vojáky i Jakeše či Štrougala — HlídacíPes.org
Zločiny na československých hranicích z doby komunismu vyšetřuje společný česko-bavorský tým policistů a státních zástupců. Ve čtvrtek měl první schůzku v Bavorsku a za dva týdny by se vyšetřovatelé měli znovu sejít v Praze. Informoval o tom bavorský zemský kriminální úřad a tamní média.
Společný vyšetřovací tým vede Česká republika. Vyšetřování se týká 41 osob, od pohraničníků až po dosud žijící špičky KSČ, tedy zejména Miloše Jakeše a Lubomíra Štrougala.
Další bývalý komunistický politik, někdejší slovenský premiér Peter Colotka, letos na jaře zemřel.
Snáze do archivů
Bavorská média citovala vrchního státního zástupce z Norimberku Christiana Härtla, který má případ na německé straně na starosti. Podle něj vytvořením společného týmu odpadá nutnost žádat v sousední zemi o právní pomoc, například při výsleších svědků. Ulehčuje se tím také přístup do archivů.
Trestní oznámení kvůli zabíjení na hranicích v éře železné opony podala v obou státech Platforma evropské paměti a svědomí. Oznámení podané v Německu v roce 2016 mířilo proti 67 někdejším představitelům komunistického režimu v ČSSR.
Němci, které kdysi na československých hranicích chytili a vrátili do východního Německa, se mezitím začali úspěšně domáhat rehabilitace u tuzemských soudů a následně odškodného u českého ministerstva spravedlnosti. Do dnešního dne je takových uzavřených případů 21.
Platforma německým vyšetřovatelům v rámci trestního oznámení předala pět pečlivě zdokumentovaných případů zabití uprchlíků na hranicích, jejich zranění nebo uvěznění v ČSSR a následně i NDR.
Kámen by ustrnul
Bývalá ředitelka platformy Neela Winkelmannová považuje za klíčový případ ze všech kauzu východoněmeckého mladíka Hartmuta Tautze, jehož v polovině 80. let nechali českoslovenští pohraničníci roztrhat psy nedaleko Bratislavy. Tautz na následky zranění za několik hodin zemřel.
Související články
„Věřím, že Hartmut Tautz nám otevře dveře k souzení pachatelů zabíjení na hranicích.
V jeho případě nemůže žádný komunistický pohrobek nebo demagog tvrdit, že ten chlapec si to jakýmkoli způsobem zasloužil.
Nebyl politicky aktivní, nebyl ozbrojen, byl to padesátikilový droboučký maturant, který utíkal na Západ, protože se chtěl stát klarinetistou. Kámen by se ustrnul,“ vysvětluje Winkelmannová.
Druhé trestní oznámení podala platforma v roce 2017 v České republice a případ dosud ležel na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).
Vytvoření společného vyšetřovacího týmu má koordinaci vyšetřování v Česku a v Německu zlepšit. Vznik týmu umožnila mezistátní dohoda Česka s Německem, prozatím s platností na dva roky.
Možná se objeví tisíce dalších
HlídacíPes.org už letos v květnu zjišťoval, kolik zatím Česká republika dosud obětem vyplatila zmiňovaným Němcům rehabilitovaným u českých soudů na odškodném. Vláda to ale neví.
„Naše statistiky soudních rehabilitací nesledují důvod toho, proč je občan rehabilitován, nejsme tedy schopni odlišit osoby rehabilitované kvůli tomu, či onomu zásahu minulého režimu,“ odpověděl tiskový odbor ministerstva spravedlnosti.
U českých soudů se ale v dohledné době můžou o rehabilitaci a odškodné hlásit další stovky, možná tisíce někdejších východoněmeckých občanů.
„Víme, že těch lidí byly tisíce, podle některých údajů jde dokonce až o 18 tisíc východních Němců, kteří byli chyceni na československých hranicích a vráceni. Několik tisíc jich může ještě žít,“ odhaduje Neela Winkelmannová.
To vše je přitom teprve začátek hledání spravedlnosti pro oběti zločinů na hranicích v rámci celého bývalého východního bloku.
„V současnosti projekt rozšiřujeme o dokumentační část, shromažďujeme v rámci mezinárodní spolupráce také oběti železné opony z Albánie, Rumunska, Bulharska, Maďarska, Polska, NDR atp,“ popisuje další plány současný ředitel Platformy evropské paměti a svědomí Peter Rendek.
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu…Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč
Další zranění policisté – Policie České republiky
Další tři policisté skončili v průběhu dnešní noci v rukou zdravotníků, nebo lékařů. Ve všech případech utrpěli zranění v rámci výkonu svých povinností a pravomocí.
K první situaci došlo v půl druhé ráno na Václavském náměstí. V tu dobu zastavila pěší hlídka k silniční kontrole osobní motorové vozidlo. V autě se nacházely tři osoby, konkrétně devětatřicetiletý majitel vozu, sedící na místě spolujezdce, řidič a žena na zadním sedadle vozu.
Majitel auta uvedl, že jelikož požil alkoholické nápoje, zařídil si odvoz sebe a svého auta tak, aby neporušil pravidla silničního provozu. Tento přístup je samozřejmě chvályhodný. Nicméně následně policisté zjistili, že je vozidlo opatřeno časově omezenou převozní registrační značkou, jejíž platnost již skončila. Proto policisté vyzvali majitele vozu, aby jim značku vydal.
V tu chvíli se majitelovo chování změnilo, a začal policisty verbálně atakovat. Konkrétně označoval jejich činnost nevybíravým způsobem za zdržování a obtěžování slušných lidí nesmysly, které hraničí s takzvanou „buzerací“.
Policisté ale zachovali chladnou hlavu a majitele vozu pouze upozornili, že jeho chování je nevhodné už vzhledem k tomu, že se takto chová před policistkou a svou spolucestující a pokračovali dál v kontrole vozidla. Mezi tím na místo přijela další policejní hlídka, která přivezla techniku k zadokumentování přestupku.
Původně zakročující policista šel ještě zkontrolovat přední část vozu, ke které se pro kontrolu detailů předehl. V tu chvíli ho ale majitel vozu popadl za rameno a strhl na zem. V dalším ataku muži zabránili ostatní kolegové napadeného policisty, kteří útočníka zpacifikovali a následně předvedli na policejní služebnu pro podezření z trestného činu útok proti úřední osobě.
Tím ale celý příběh nekončí. Na oddělení policie se následně dostavil právní zástupce předvedeného, který si, nám neznámým způsobem, zjistil do jakého zdravotnického zařízení byl převezen napadený policista a vydal se za ním.
Když právní zástupce dorazil do nemocnice, okamžitě začal jak zraněnému, tak i jeho přítomným kolegům říkat, ať si velice dobře rozmyslí, jak budou případ jeho klienta řešit, zraněnému policistovi „radil“, aby si velice důkladně rozmyslel, zda skutečně chce být práce neschopný. Tyto své „rady“ podpořil tvrzením, že se velice dobře zná s vlivným politikem, který by mohl ovlivnit další kariéru přítomných policistů. Celou popsanou situaci zaznamenali policisté do spisového materiálu.
K další situaci došlo o tři čtvrtě hodiny později, tedy ve čtvrt na tři ráno, v Praze 10, v křižovatce ulic V korytech x Jabloňová. Tou dobou projížděli po hlavní komunikaci policisté Oddělení hlídkové služby čtvrtého policejního obvodu. Ti si ve stanoveném úseku plnili povinnosti určené jim velitelem.
Tedy především dohled nad veřejným pořádkem, dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a další. Tedy ve zmiňovanou dobu neprováděli žádnou mimořádnou činnost, kdyby například spěchali se zapnutými majáky k zadržení pachatele.
I tak došlo k tomu, že ve zmiňované křižovatce nedal policistů řidič přijíždějící z vedlejší komunikace přednost a naboural do služebního vozu. Tím způsobil policistům lehká zranění v podobě zhmožděnin a oděrků a škodu na policejním voze, která byla předběžně vyčíslena na více jak sedmdesát tisíc korun.
Dopravní policisté, kteří celou událost prošetřují, zjistili u nepozorného řidiče provedením orientační dechové zkoušky přítomnost alkoholu v jeho dechu, konkrétně 1,5 promile. Tento řidič je nyní podezřelý z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.
Celkem tedy došlo v průběhu pouhé tři čtvrtě hodiny, tedy od půl druhé do čtvrt na tři ráno v noci na neděli ke zranění celkem pěti policistů. Případy spojuje především ta skutečnost, že všichni podezřelí z protiprávního jednání, kteří atakovali policisty byli buď pod vlivem alkoholu, nebo jsou podezřelí z ovlivnění návykovou látkou.
HZS Moravskoslezského kraje – Hasiči opět radí, jak bezpečně prožít Pálení čarodějnic – Hasičský záchranný sbor České republiky
Jako v minulých letech se i letos v předvečer prvního máje rozzáří desítky, možná i stovky ohňů a ohýnků po celém Moravskoslezském kraji. Poslední dubnový večer je tradičně zaměřen na pálení čarodějnic. Hrozí jak vznik požárů, tak neočekávaná zranění (popálení) účastníků čarodějnických veselic při zapalování větších ohňů, obohacených o velmi hořlavé látky, hlavně benzín a naftu.
Každá aktivita, která souvisí s ohněm, je svým způsobem nebezpečná a riskantní. Platí to o požárech, které by mohly způsobit za neobvykle teplého a suchého počasí právě ohně, přichystané „pouze“ na čarodějnice.
Takové akce bývají spojeny, pokud nejsou organizátory přísně řízeny, i s vyhazováním hořících kusů větví, tyčí a jiného dřeva do vzduchu, někdy s petardami, o nalévání alkoholických nápojů k vyvolání uvolněnější atmosféry ani nemluvě.
Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje (HZS MSK) sice nemůže vydávat nějaké zákazy pořádání podobných akcí, můžeme ale v této souvislosti připomenout několik základních rad z oblasti požární ochrany, které by měli ve vlastním zájmu všichni účastníci čarodějnické veselice dodržovat:
- – Při rozdělávání ohně kdekoliv v přírodě či na volném prostranství v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky, například benzín, naftu či líh. V minulosti bylo nejedno vážné zranění způsobeno tím, že se účastníkům oslav nechtěl oheň rozhořet či se jim zdál příliš malý, a proto použili tyto vysoce hořlavé látky, a došlo k nečekaně intenzivnímu vznícení s vysokými plameny. Popřípadě už lidé dopředu vydatně polili dřevo, připravené k zapálení.
- – Při přípravách na rozdělávání ohně je nutné si předem rozmyslet umístění ohniště či místa pálení. Místo pro rozdělávání ohně musí být bezpečně izolováno od hořlavých materiálů – ohraničeno kameny a pruhem širokým nejméně 1 metr zbaveným jakýchkoliv hořlavin – pozor je nutno dát i na kořeny stromů a keřů – a vzdálené minimálně 50 metrů od kraje lesních porostů. V případě stohu je pak nutno dodržet odstup minimálně dvojnásobný – tedy 100 metrů. A dvojnásobná opatrnost se dosud vždy vyplatila…
- – Zcela zakázáno je například rozdělávání ohně ve vysoké suché trávě, na strništi apod. Pamatujte i na bezpečnou vzdálenost od obytných nebo hospodářských budov (a hořlavých materiálů, třeba hromad palivového dřeva či prken), neboť kvůli odletujícím jiskrám z vysoké vatry hrozí například zapálení střechy, zvláště při letošním extrémně suchém počasí. Pro zajímavost lze v této souvislosti připomenout nařízení platné z doby pomazaného císaře Josefa II., kdy bylo povoleno pouze jedno obecní ohniště za vsí v bezpečné vzdálenosti od nejbližšího stavení.
- – Při umísťování ohniště je rovněž nutné věnovat pozornost aktuální povětrnostní situaci, tedy jaký je směr a síla větru, zvážit, jaká doba uběhla od posledních dešťových srážek atd. Hranici z polen je potřeba stavět tak, aby byla stabilní a nehrozilo její zhroucení do stran – jinak se mohou plameny rozšířit do okolí a vymknout se kontrole.
- – Při pálení ohňů by měla být vždy přítomna alespoň jedna osoba starší 18 let. A pozor! I rodiče mohou být podle § 78 zákona o požární ochraně postiženi pokutou v případě, že z hlediska požární ochrany zanedbají dohled nad svými ratolestmi.
- – Oheň se nesmí nechat ani na okamžik bez dozoru, opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte – ať již prolitím vodou, nebo zasypáním zeminou. Pamatujte, že i ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se mohou skrývat žhavé uhlíky a poryv větru je znovu rozdmýchá a oheň roznese do okolí. Hasiči musí téměř každý rok dohašovat ohniště, která byla po veselici ponechána bez dozoru svému osudu. Nejednou takto může dojít ke vzniku drobných požárů.
- – Rizikem spojeným s pálením čarodějnic je zábavní pyrotechnika, která se pro tuto příležitost využívá se stále větší oblibou. Světlice, rachejtle, petardy a další pyrotechnické „radůstky“ však mohou být při nesprávném použití velice nebezpečné a mnohdy způsobí nejen požár a majetkové škody, ale i vážná zranění. V první řadě používejte výhradně pyrotechniku uvedenou legálně do oběhu, podomácku vyrobené pyrotechnice se ve vlastním zájmu vždy zdálky vyhněte. Rozhodně nevhazujte zábavní pyrotechniku do ohně. Zvláště nebezpečná je pak situace, kdy se zábavní pyrotechnikou manipulují osoby pod vlivem alkoholu či jiných drog. A je samozřejmé, že zábavní pyrotechnika rozhodně nepatří do rukou dětem.
– S pálením čarodějnic je také bohužel dosti často spojeno pálení pneumatik a plastových lahví. Tento zlozvyk velmi poškozuje životní prostředí a může mít i neblahé zdravotní následky. Stejně jako pálení jiných materiálů obsahujících chemické látky, také pálení pneumatik je zákonem přísně zakázáno a sankce mohou v tomto případě dosáhnout až do výše 150 tisíc korun.
– Mnohde lidé při pálení čarodějnic přeskakují vatry. Tato riskantní zábava může způsobit, že se vznítí část vašeho oděvu. Pokud v tomto případě nemáte po ruce dostatek vody, popř. jiné hasební látky, je vhodné použít pravidlo „Zastav se, lehni si a kutálej se!“ Pokud vám hoří oděv, neutíkejte – během či chůzí se oheň ještě více rozšíří.
Okamžitě si lehněte na zem a pro ochranu obličeje si ho zakryjte dlaněmi (dlaně nepřikládejte na tvář pouze v případě, že hoří rukávy oblečení). Válejte se, dokud plameny neuhasnou – válením se zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření.
Je-li po ruce deka, nebo jiná vhodná textilie (nesmí to být textilie z umělých látek), lze ji také použít k uhašení hořícího oděvu.
– Zvláště u větších akcí není od věci předempovolat požární hlídku z řad místních dobrovolných hasičů i s vozidlem/cisternou, hasiči také doporučují informovat o zapalování ohňů místní úřad.
Pokud má pálení čarodějnic třeba jen rodinný charakter, je vhodné si připravit dopředu v blízkosti ohně několik kbelíků s vodou (či pískem) – i když žádný požár nevznikne, může voda posloužit například k osvěžení a mytí rukou a po skončení akce k důkladnému zalití zbytků žhavých uhlíků.
A ještě několik rad, jak se chovat v přírodě, aby nevznikl požár:
* Při rozdělávání ohně v přírodě je nutné zvolit vhodné místo pro ohniště. To by mělo být vzdáleno nejméně 50 m od okraje lesa a v dostatečné vzdálenosti od budov a vůbec všech věcí a hořlavých materiálů, které se mohou vznítit.
* V lese lze rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech! Zcela zakázáno je i rozdělávání ohně na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi.
Oheň nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí) nebo rašelině, ani v blízkosti stohů (minimálně 100 metrů), seníků apod.
Létající jiskry nebo náhlý poryv větru totiž velmi snadno způsobí neštěstí.
*V okolí turistických tras bývá vždy nějaké odpočívadlo, altánek, hospůdka, u nichž je vybudováno festovní ohniště a kde lze s klidem opékat. Raději ujděte o několik desítek, maximálně stovek metrů více, nebo si udělejte přestávku dříve…
* K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh. Navíc podle zákona o ochraně ovzduší v otevřených ohništích nelze pod hrozbou vysokých pokut spalovat žádné chemické látky.
* Dělejte jen takový táborák, který dokážete zvládnout! Nebezpečný je zvláště silný vítr, který v mžiku dokáže roznést žhavé uhlíky a hořící dřevo do okolí.
* Oheň nesmíte ponechat ani na okamžik bez dozoru. Mějte nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu), kdyby se oheň vymykal kontrole.
* Opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte – nejlépe prolitím vodou, v krajním případě pískem či zeminou. Pomoci může (jen na vhodném místě) i mužská část rodinky či jiné skupinky…
* Pokud se na vás vznítí oděv a není k dispozici dostatek vody k uhašení, neutíkejte – tím jen podpoříte hoření. Okamžitě si lehněte na zem a chraňte si obličej. Válejte se, dokud plameny neuhasnou – válením se zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření. Když se popálíte, popálené místo ihned ponořte do čisté, studené a proudící vody a vyhledejte odbornou pomoc.