Rakovina, a co dál?

Lucie, jak jste žila předtím, než se objevila rakovina prsu? Přemýšlela jste vlastně vůbec někdy o této nemoci? 

Než se objevila rakovina, tak jsem o této nemoci moc nepřemýšlela. Občas mě napadlo, že se tak stresuji, že si ještě „uženu“ rakovinu, ale popravdě jsem to nebrala zcela vážně. Opravdu mě nenapadlo, že by mě to mohlo potkat, neměli jsme v rodině nikoho s touto nemocí, a navíc jsem žila poměrně zdravě, až na to, že jsem se v poslední době hodně stresovala a nikdy jsem pořádně nevypnula.

Jak jste na nemoc přišla, u lékaře, nebo sama?

Bulku jsem si nahmatala sama úplnou náhodou. Je pravda, že jsem se občas kontrolovala, ale bulku na místě, kde se objevila, bych asi při „kontrole“ stejně nenašla. Objevila se kousek nad bradavkou, normálně jsem si kontrolovala prsa jen z boku.

Galerie: Samovyšetření a příznaky rakoviny prsu

Když jste si nahmatala bulku, napadlo vás, že to bude tak závažná diagnóza?

Vyděsilo mě to, ale nemyslela jsem na nejhorší. Vážně mě nenapadlo, že bych mohla mít rakovinu. Ještě poté, co jsem si šla k praktickému lékaři pro doporučení na vyšetření k mamologovi, jsem stále byla v klidu, přestože mi říkal, ať se nenechám odbýt a domluvím si co nejdřívější termín. Stále jsem to nebrala moc vážně, jelikož jsem si myslela, že není možné, aby to potkalo zrovna mě.

Jak lékaři ve vašem případě postupovali?

Nejdříve provedli ultrazvuk, poté hned mamograf a další den jsem šla na biopsii, pak jsem musela týden čekat na její výsledky. Poté, co mi bylo řečeno, že nádor je zhoubný, jsem musela jít na ultrazvuk břicha, rentgen plic, scan kostí a magnetickou rezonanci prsou, aby se vyloučil jiný nádor či rozšíření nemoci do dalších orgánů.

Chci podtrhnout, že jsem byla z přístupu lékařů a zdravotních sester nadšená, všichni byli velice vstřícní a milí. Také mi přišlo, že naše zdravotnictví je na vysoké úrovni a po celou dobu jsem měla pocit, že jsem v dobrých rukou, že o mě bude dobře postaráno.

Byla jsem si vyslechnout názor na moji diagnózu u více lékařů a jejich informace a názory se shodovaly.

Popisuje se pět fází „smiřování“ se s touto nemocí: šok, odmítání, agrese, smlouvání, smíření. Měla jste to po vyslovení diagnózy a v průběhu léčby také tak? 

Přesně tak.

Nejprve to byl to šok, poté jsem tomu nechtěla uvěřit a byla jsem naštvaná, měla jsem pocit, že vše končí, že už nebudu nikdy moct dál žít jako doteď a pociťovala jsem určitou nespravedlnost, proč zrovna já.

Myslela jsem si, že teď se musí celý svět točit kolem mě. Ovšem toto vše jsem si prožila hned na začátku, v průběhu léčby jsem už byla ve fázi smíření a možná i proto jsem měla poměrně hladký průběh léčby.

Věřila jste, že se vyléčíte? Psychika asi hraje v léčbě velkou roli, že?

Věděla jsem hned od začátku, že se vyléčím. To bylo první, co mi můj mamolog řekl poté, co mi sdělil diagnózu. Věděla jsem, že nádor není velký a je v počátečním stadiu a také všechna další vyšetření vyloučila metastázy či jiný nádor. Jsem naprosto přesvědčená o tom, že psychika hraje při léčbě jednu z největších rolí.

Jak na vaši nemoc reagovala rodina, manžel? Jaká slova jste použila, když jste vysvětlovala své onemocnění malé dcerce?

Manžel zachoval chladnou hlavu, hned od začátku, co se to dozvěděl, postupoval pragmaticky, radil mi, abychom si vyslechli názor více lékařů. A ani jednou mi nedal najevo strach, že by to mohlo dopadnout špatně. Řekla bych, že byl takovou mojí tichou oporou.

Nejvíce jsem se bála to sdělit mým rodičům, jelikož jsem si představila, jak bych trpěla já, kdyby mi něco takového musela sdělit moje dcera. Rodičům jsem to řekla, až když jsem věděla, že mám pouze jeden nádor a že vyšetření nevykazují známky rozšíření nemoci do dalších orgánů.

Takže rodiče překvapivě byli taky hodně stateční a také mě nelitovali a vůbec nepřipouštěli, že by to mohlo dopadnout špatně.

Poté došlo na to, že jsem musela mé dceři sdělit, že se něco děje a že půjdu na operaci. Řekla jsem jí, že jsem si našla bulku v prsu a že musí být odstraněna, aby nezačala být nebezpečná pro další části mého těla.

Popsala jsem jí, že vznikla tak, že se shlukly nezdravé buňky na jednom místě. Až postupem času, když už jsem byla v průběhu chemoterapie, jsem jí řekla, že jsem měla zhoubný nádor a že to vlastně byla rakovina.

Dcera měla největší problém s tím, že jsem byla bez vlasů, ale paruka vše zachránila.

PŘEČTĚTE SI: Našli mi rakovinu prsu. Mám to říct dětem?

Jak probíhala chemoterapie? Jaké byly její důsledky a co vám s nimi pomáhalo? Používala jste také nějaké bylinky či alternativní léčbu?

Po první dávce chemoterapie mi bylo hodně špatně, zvracela jsem dva dny a týden jsem byla naprosto vyřazena „z provozu“. Jen jsem ležela, také mě to hodně psychicky dostalo. Myslela jsem, že mi takhle zle bude po celou dobu chemoterapie, celé tři měsíce (měla jsem čtyři dávky po třech týdnech).

Ale po týdnu jsem se sebrala, začala jsem chodit ven a pak mi bylo dobře dva týdny, než jsem šla na další dávku, cítila jsem se i plná energie. Vlasy mi vypadaly čtrnáct dnů po první dávce chemoterapie, stalo se to během tří dní. I když je na to člověk připravený, přesto to byl šok.

Sáhnete si do vlasů a vypadne vám celý trs vlasů. To bylo zlé, ale nasadila jsem si paruku a prostě jsem se smířila s tím, že už je to tady a že nebudu mít půl roku vlasy. Dokonce mi to ze začátku přišlo zajímavé, že se vidím, jak vypadám úplně bez vlasů. Nějak jsem si říkala, že tak nějak znovu přicházím na svět.

Čím déle jsem byla bez vlasů, tím víc mi to přestávalo vadit.

TÉMA: Chemoterapie bez vypadání vlasů? Ano, díky chlazení

Chemoterapie u mě způsobila pouze vypadání vlasů, chlupů a z části také obočí a řas plus nevolnost a slabost, jiné vedlejší příznaky jsem neměla. Proti nevolnosti mi hodně pomohl prášek Emend. Jedla jsem chlorellu a pila jsem ječmen, ale to jsem užívala již dříve, jen jsem trochu zvýšila množství.

Také jsem jedla kustovnici, která má pomáhat při krvetvorbě. Jednou mi musela být odložena aplikace chemoterapie, jelikož jsem měla špatný krevní obraz. Po celou dobu chemoterapie jsem nepila alkohol a hodně jsem pila bylinné čaje, například mátový, a jedla jsem více jogurty a pila zakysané mléko, to mi dělalo dobře.

Snažila jsem se jíst méně sladkostí, vyhýbala jsem se tučným jídlům a hodně jsem omezila kafe.

TIP: Jak jíst při onkologické léčbě? Racionální výživa jde stranou

Součástí léčby bylo i ozařování, kolik to bylo dávek a jak na to reagovalo vaše tělo?

Měla jsem třicet čtyři dávek. Ozařování byla pohoda, nebolí to. Kůži jsem měla spálenou až ke konci ozařování. Já jsem se každý den poctivě mazala krémem Radioxar a již měsíc po skončení ozařování jsem po něm neměla žádné známky, dokonce mi to i pomohlo k tomu, že jizva na prsu je hezčí a vypadá jen jako škrábnutí. No a v podpaží, kde jsem byla ozařovaná, mi nerostou chlupy.

Lucie, věříte v Boha, v něco „vyššího“, v posmrtný život? Doporučila byste čtenářům třeba nějaké knihy, které vám pomohly?

Neřekla bych, že věřím v Boha či v něco vyššího, věřím v to, že si svůj život vytváříme sami svými myšlenkami. Také si myslím, že všechno špatné je k něčemu dobré. Myslela jsem si to před nemocí a myslím si to stále. Také jsem přesvědčená, že se nic neděje náhodně a vše má svůj účel. Mně pomohla kniha Rakovina a její poselství.

Je pravda, že jsem hned nechápala všechny souvislosti, ale postupně mi to začalo docházet a spousta věcí, které byly v knize popsány, seděly na mě. Nejtěžší je odpustit sám sobě, ale je to velice důležité, k tomu, aby se měl člověk rád. K tomu může pomoci kniha Radikální odpuštění.

Momentálně čtu knihu Mnich, který prodal své ferrari, ta je velmi milá a myslím, že by mohla navodit velmi pozitivní postoj k životu a hodně optimismu.

V průběhu léčby jste dopsala diplomovou práci a udělala státnice na magisterském studiu. Jak je to vůbec možné, kde jste našla tu sílu?

Diplomovou práci jsem měla dopsanou ještě před stanovením diagnózy, ale k obhajobě jsem šla dva dny po tom, co mi bylo sděleno, že mám rakovinu. Možná, že mi to i pomohlo – šla jsem k obhajobě s pocitem, že jsou na světě důležitější věci, než zda ji udělám.

Byla jsem proto trochu uvolněnější a nebylo to pro mě prvořadé. Nakonec obhajoba proběhla dobře, a dokonce jsem z ní měla dobrý pocit, dodalo mi to energii. Kdybych ji odložila, jen bych to táhla před sebou a to by mě zatěžovalo ještě víc. Státnice jsem si ale odložila na další termín.

Když jsem pak zjistila, že během chemoterapie je mi špatně jen jeden týden a dva týdny jsem v pohodě, tak jsem do státnic šla.

Je pravda, že jsem se na učení nedokázala soustředit tak, jako když je člověk zdravý, ale myslím, že mi to během léčby možná paradoxně pomohlo, jelikož jsem se nezaobírala tolik svou nemocí, ale tím, kolik se toho ještě musím naučit.

Je teď „ve vás“ něco jinak? Co vám rakovina dala a co vzala? 

Já bych řekla, že mi rakovina spíše dala, než vzala. Nechci se rouhat, ale tato zkušenost mi hodně pomohla, jsem daleko vyrovnanější, neřeším věci, které za řešení nestojí, nesnažím se mít vše pod kontrolou a daleko víc si vážím života a každého dne.

Budete mít zájem:  Nukleové kyseliny

Snažím se teď na každém dni najít něco hezkého. Také jsem zjistila, že mám kolem sebe spousty lidí, kteří jsou úžasní, a mám obrovské štěstí, že tito lidé – rodina a přátelé – jsou součástí mého života.

Všichni byli během mé nemoci báječní, nikdo mě nelitoval, naopak všichni dokázali použít jemný a vkusný humor, i díky tomu jsem se během léčby cítila po psychické stránce velice dobře a hodně jsem si odpočinula.

Za to vděčím mé rodině a mým přátelům, také přístup zaměstnavatele byl a je po celou dobu mé pracovní neschopnosti více než vstřícný.

Souhlasila byste s autorkou knihy Rakovina a její poselství Lise Bourbeau v tom, že tato nemoc je vlastně přínosem, že je to „volání našeho vnitřního boha, abychom poznali svou vnitřní sílu a uvědomili si, že trpíme nedostatkem sebelásky“? A že, jak píše autorka, „rakovina je nemoc emocí“?

Souhlasím s Lise Bourbeau, že tato nemoc je vlastně přínosem, tedy v mém případě to tak opravdu je. Po přečtení její knihy jsem si uvědomila, že jsem se vlastně neměla ráda a že pokud se nezačnu mít ráda, tak nenajdu klid.

Během léčby jsem začala chodit na jógu, která mi pomáhá v tom, abych poznala sama sebe a abych se měla ráda. Nevím, jestli bych nazvala rakovinu nemocí emocí, ale myslím si, že rakovina je zcela určitě nemoc, která vás má na něco upozornit.

Chce vám říct, abyste se dostali sami k sobě a přestali si sami (i když nevědomě) ubližovat. No a co mi rakovina vzala? Asi jen těch pár uzlin, které musely být odstraněny. Také se kvůli této zkušenosti teď víc bojím, když se necítím zcela dobře a něco mě bolí.

Hned se obávám, aby to nebylo něco vážnějšího, ale to už je cena za to, že teď žiji daleko vědomější život než kdy předtím.

TIP: Rakovinu prsu mají často ženy, které o někoho pečovaly, říká onkoložka Alena Bílková z Mamma centra Zelený pruh

Rakovina se mi vrátila – Amelie

⇐ předchozí kapitola        další kapitola ⇒

„A je to tady, to, co mě strašilo a čeho jsem se bál, se včera na vyšetření potvrdilo. Zase mě ta bestie dostala. Pořád myslím na to, co jsem udělal špatně.

Omezil jsem práci, žiju zdravě, k doktorovi jdu s každou maličkostí, abych nic nenechal náhodě. Už jenom při představě toho, co mě čeká, je mi zle.

Bojím se, že další léčbu už nezvládnu – když si vzpomenu na to, jak mi bylo špatně a slabo, jak mi vypadaly vlasy…

Rodina ještě nic neví, ale budu jim to muset říct. Vůbec nevím, co bude dál. Co když už ta léčba nezabere, co když už to bude jenom horší? Teď, když jsem zase v práci, když se vyřešily peníze a holka má mimino. Nevím, co manželka, na ni toho bylo příliš, málem nás to stálo manželství. Nevím, co mám dělat.

Nějak mám chuť to vzdát. Jenže to není můj styl a jak by řekli chlapi – ty to zvládneš, tak jako předtím… Kamarád, kterému jsem to řekl, mi radí, abych šel k doktorovi, k psychologovi, ale radši jsme se opili. Já tam asi ale stejně zajdu, třeba mi něco poradí, hlavně to, jak to říct doma. Oni mají pocit, že to nic není, že už jsem to jednou zvládl, tak o co jde.“

Dostavuje se opět období šoku a postupného vyrovnávání se s novou situací. V případě návratu nemoci je normální se cítit zrazený, upadnout do rezignace, poddat se strachu a bezradnosti či se pořádně naštvat. Bortí se nám pracně vybudované ideály, cítíme se podvedení, pátráme po příčině vlastního či cizího selhání, hledáme viníky. Máme strach, bojíme se budoucnosti.

Dobře si uvědomujeme možné komplikace léčby, omezení, která nás čekají, protože už víme, jaké to je. Připouštíme si možná už i variantu postupného zhoršování stavu a zabýváme se myšlenkami na smrt. Naše víra v léčbu je značně otřesena – už víme, že se to vždy nedaří. Pak někdy hledáme různé alternativní možnosti léčby.

Rodina a blízcí ale často vnímají tuto novou situaci odlišně. Pocity prožívané během léčby jsou nepřenosné a obtížně sdělitelné, rodina může mít pocit, že situace není tak hrozivá.

Už je přece známá, odehrává se ve známém pro- středí nemocnice a kontakt s lékaři už není tak děsivý, není žádný důvod k pa- nice. Snaží se jen dodat pacientovi odvahu, aby se vzmužil a byl připravený zvládnout recidivu.

Už jednou se to povedlo, proč by ne teď?

To, že rodina často velmi zkresleně vnímá potřeby pacienta, je dané i předchozí zkušeností. Tím, jak nemocný zvládl již v minulosti léčbu, jaké měl nároky na podporu a pomoc od okolí. Možná je to také forma obrany, vždyť i blízcí se znovu vrhají do stejného kolotoče a zlehčení jim pomáhá se s tím vyrovnat, být tak trochu v odstupu.

U nás nemocných, kterým se onkologické onemocnění vrátilo, mohou ale naopak ve větší míře než dříve vznikat návaly vzteku, paniky, strachu o život, nebo naopak pocity marnosti a beznaděje.

To může na okolí působit, jako že házíme předčasně flintu do žita, že jsme pasivní či v horším případě přímo nespolupracující. Všichni si ale musíme uvědomit, že vše, čím procházíme, je obohaceno o předchozí zkušenosti a tím je to nové a jiné.

Jestliže onkologické onemocnění vnímáme jako velkou krizi, která nás poučila, nyní víme, co nás čeká a jak dlouhé to bude, a toho se můžeme oprávněně obávat.

Musíme proto dát sobě i blízkým čas. Budeme znovu hovořit o všem, co se děje, budeme potřebovat podporu a respekt.

V této situaci je neocenitelnou pomocí podpora odborníka a také stejně nemocných či těch, kdo si již recidivou prošli.

Důležité je najít bezpečné prostředí, kde můžeme otevřeně hovořit bez pocitů viny o tom, co si nepřejeme sdělit našim blízkým, protože je chceme chránit. Důležité je nebýt na to sami.

Obsah kapitoly:

Sociálně zdravotní minimum pro onkologicky nemocné a jejich blízké III

  • Změna stupně invalidního důchodu
  • Dlouhodobé ošetřovné

Sociálně zdravotní minimum pro onkologicky nemocné a jejich blízké III

Změna stupně invalidního důchodu

Nikde není stanoveno pravidlo kolikrát a po jaké době je možné znovu podat žádost o invalidní důchod.

V případě změny zdravotního stavu, čímž recidiva i po různě dlouhém období remise určitě je, může nemocný hned požádat o zvýšení stupně invalidního důchodu. Jak plyne z bodů v kapitole V., recidiva onemocnění znamená znovu navýšení na 3.

stupeň invalidity. V praxi se ovšem nedá očekávat, že by na to nemocného upozornil onkolog nebo jeho praktický lékař, jednat musí nemocný sám nebo jeho blízcí.

Dlouhodobé ošetřovné

Jedná se o nově zavedenou dávku nemocenského pojištění, která je platná od 1. 6. 2018. U dlouhodobého ošetřovného jsou stanoveny podmínky jednak pro ošetřovanou osobu a jednak pro osobu ošetřující.

U ošetřované osoby muselo dojít k závažnému zhoršení zdravotního sta- vu, který vyžadoval alespoň 7denní hospitalizaci v nemocnici a v den pro- puštění je potvrzeno, že potřeba celodenní péče bude trvat nejméně dalších 30 dnů.

Ošetřovaná osoba musí dát písemný souhlas k ošetřování konkrétní osobě.

Ošetřující osoba může být manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) ošetřované osoby, příbuzným v linii přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc.

U těchto příbuzných se nevyžaduje podmínka společné domácnosti. Dále se může jednat o manžela (manželku), registrovaného partnera (registrovanou partnerku) nebo druha (družku) fyzické osoby výše uvedené, nebo druha (družku) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobu žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti. Tyto osoby musí mít shodné místo trvalého pobytu.

U ošetřující osoby se vyžaduje čekací doba; nemocenské pojištění muselo u zaměstnance trvat v posledních 4 měsících alespoň 90 dnů, OSVČ musela být nemocensky pojištěna v posledních 3 měsících. Ošetřující osoba nesmí po dobu ošetřování vykonávat žádnou výdělečnou činnost, ani nepojištěnou.

V průběhu 90 dnů se mohou ošetřující osoby libovolně střídat v ošetřování osoby vyžadující dlouhodobou péči po celých dnech. Při střídání a opakovaném poskytování péče se dávka nevypočítává znovu. Výplata dávky nenáleží po dobu, kdy byla ošetřovaná osoba znovu hospitalizována.

Nárok na další dlouhodobé ošetřovné vznikne ošetřující osobě nejdříve po uplynutí 12 měsíců od skončení předchozí dlouhodobé péče.

Podpůrčí doba (doba výplaty dávky) činí maximálně 90 kalendářních dnů. Doba těchto 90 dnů se neprodlužuje ani z důvodu hospitalizace ošetřované osoby v průběhu podpůrčí doby.

Zaměstnavatel nemá povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče pouze v případě, brání-li tomu vážné provozní důvody, které musí sdělit zaměstnanci písemně.

Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, zaměstnanci vykonávající zaměstnání malého rozsahu a pěstouni.

U onkologicky nemocných probíhá většina léčby ambulantně a i při zhoršení zdravotního stavu pacienti nebývají vždy hospitalizováni, přestože se bez péče druhé osoby neobejdou.

Až praxe nám ukáže, jak bude nová dávka přínosná a dosažitelná v jednotlivých případech a situacích.

⇐ předchozí kapitola        další kapitola ⇒

Po léčbě rakoviny prsu: Co dál?

Po dokončení zajišťovací léčby rakoviny zůstáváte v pravidelném sledování buď vašeho onkologa, nebo praktického lékaře (v rámci tzv. dispenzární péče).

První dva až tři roky byste měli kontrolu u něj podstoupit v tří- či čtyřměsíčních intervalech, čtvrtý a pátý rok v půlročních intervalech a poté již jen jednou ročně.

Pravidelně byste měli absolvovat také mamografické či ultrazvukové vyšetření prsu. Kromě toho byste neměli zapomínat ani na každoměsíční samovyšetření.

Cílem sledování je jednak zvýšit pravděpodobnost včasného zachycení návratu nemoci, odhalit včas případný druhostranný nádor nebo jinou třeba i nenádorovou nemoc a také řešení nežádoucích účinků, které se mohou objevit až dlouho po ukončení léčby.

 U jedné až dvou z desíti žen operovaných pro zhoubný nádor prsu se může objevit tzv. lymfedém, otok paže způsobený odstraněním mízních uzlin z podpaží.

Budete mít zájem:  V Česku trpí demencí půl milionů lidí. A bude hůř

Pokud vám tedy byly uzliny odstraněny a náhle vám začala otékat paže či jste začala cítit napětí a bolest, měla byste ihned navštívit svého lékaře.

V prvních letech po léčbě je vaším hlavním úkolem se co nejrychleji opět zařadit do aktivního života. K tomu vám může pomoci zejména vaše rodina. Usnadnit vám to může například i pobyt v lázních, který vám rok po úspěšném ukončení léčby hradí vaše zdravotní pojišťovna. Návratem do pracovního procesu vás provede brožurka od organizace Amelie, z. s.

Pro mnoho pacientů je hranice pěti let od úspěšného ukončení léčby znamením, že riziko návratu nemoci je nízké, protože naprostá většina nádorových onemocnění se vrátí do této doby. Váš lékař se bude vyhýbat tomu, mluvit o vašem stavu jako o uzdravení.

Nikdy totiž není možné ověřit, že jsou všechny nádorové buňky z vašeho těla nenávratně pryč, lékař může pouze konstatovat, že u vás nevidí žádné známky nemoci, a jste tedy ve stavu tzv. remise.

Pacient, který úspěšně absolvoval léčbu rakoviny prsu, je totiž do konce života v riziku návratu nemoci, i když je často velmi nízké.

Když se rakovina prsu vrátila..

Ačkoliv pravidelné sledování snižuje pravděpodobnost návratu nemoci, zcela ji neeliminuje, pouze zvyšuje šanci, že ji lékař objeví dříve, než byste se na něj sami obrátili. Máte-li v období mezi kontrolami podezření (viz více v článku Jaké jsou příznaky rakoviny prsu?), že se nemoc vrátila, měli byste lékaře vyhledat co nejdříve.

Pokud má lékař podezření na návrat nemoci, může vám doporučit podstoupit další vyšetření pro potvrzení jeho podezření, například další zobrazovací vyšetření nebo biopsii (o nich více viz Nebojte se (samo)vyšetření).

Léčba tzv.

recidivy onemocnění, která je již opět v rukou klinického onkologa, bude záležet na řadě faktorů, zejména na jeho rozsahu, skutečnosti, zda je nádor hormonálně závislý, typu léčby, kterou jste užívali při předchozím nádorovém onemocnění, a na vašem celkovém zdravotním stavu. Kromě již zavedené léčby existuje i možnost získat přístup k nové experimentální léčbě. Promluvte si se svým lékařem, zda je možné, abyste byli zařazeni do některé z momentálně probíhajících klinických studií.

Pokud se jedná o návrat zatím omezený na oblast prsu, obvykle se začíná operací (jestliže bylo původně odstraněno jen ložisko s lemem zdravé tkáně, přistupuje se většinou k odstranění celého prsu a podpažních uzlin), po níž může následovat ozáření (pokud jste ho již neabsolvovali) či zajišťovací chemoterapie, případně cílená léčba.

Zasahuje-li navrácená nemoc i oblast podpažních uzlin, léčba je obvykle zahájená systémovou terapií. Následně jsou uzliny operačně odstraněny a poté obvykle následuje ozáření či další systémová léčba.

Nejméně příznivou variantou je návrat nemoci v podobě metastatického postižení, kdy se nádorové buňky našly i v jiných orgánech. Bohužel v tomto stavu lze usilovat už jen maximálně o prodloužení života v co nejlepší kvalitě a je nutné ulevovat od nepříjemných příznaků onemocnění. To se ale často daří po dlouhou dobu.

Když se možnosti léčby vyčerpaly..

V případě, že již neexistují možnosti aktivní protinádorové léčby, nastupuje tzv. paliativní léčba, která není zaměřena pouze na nádor, ale i například na léčbu bolesti související s onemocněním nebo výživu pacienta.

Někdy se hovoří o tzv. paliativní protinádorové léčbě, jejíž pomocí lze dosáhnout zmenšení nádoru, zastavení jeho růstu či zabránění dalšího šíření nemoci, což vede k prodloužení života pacienta.

Důležité je, abyste s lékařem vždy hovořili o tom, zda u vás přínos protinádorové paliativní léčby převyšuje její nežádoucí účinky. Pokud nikoliv, je obvykle nutné přejít na tzv. symptomatickou paliativní péči.

Díky ní lze dosáhnout již jen mírnění obtíží, které nádor působí, a co nejdelšího udržení dobré kvality života. Jejím smyslem je tedy včas zachytit a řešit potíže spojené s nemocí.

Spolu se svými blízkými byste v tomto okamžiku měli probrat, zda o vás může být dobře postaráno v domácím prostředí, využijete některé ze služeb domácí ošetřovatelské či hospicové péče či budete raději pod stálou kontrolou zdravotníků přímo v hospici. Pokud se vašemu lékaři nedaří zvládnout vaše bolesti, můžete využít ambulancí léčby bolesti, případně na některých místech republiky dostupné ambulance paliativní medicíny.

Ač se na první pohled může zdát, že ukončení aktivní protinádorové či paliativní protinádorové léčby chce většina nemocných za každou cenu odvrátit, protože je koncem všech nadějí na vyléčení, opak je pravda.

Rytmus jejich života v poslední době určovaly kontroly u lékaře, aplikace léčby či hospitalizace místo toho, aby měli čas pro své blízké a přátele.

Řadě z nich to poskytne prostor pro věci, kterých si v životě váží nejvíce. 

Článek připravila: Kristýna Poulová

Zdroje: https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/onkologicke-diagnozy/nadory-prsu-c50/o-nadorech-prsu/#sledovani https://www.cancer.net/research-and-advocacy/asco-care-and-treatment-recommendations-patients/follow-care-breast-cancer https://www.cancer.net/survivorship/follow-care-after-cancer-treatment/importance-follow-care https://www.webmd.com/cancer/remission-what-does-it-mean https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/recurrent-breast-cancer/diagnosis-treatment/drc-20377141?p=1 https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/po-lecbe/prevence-navratu-nemoci/ https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/po-lecbe/ukonceni-neuspesne-lecby/ https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/pece-o-pacienta/paliativni-pece-1/paliativni-medicina/#ukonceni https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/pece-o-pacienta/paliativni-pece-1/paliativni-medicina/

Rakovina kůže – druhy nádorů, příznaky a léčba

Rakovina kůže (kožní karcinom) patří k velmi častým nádorovým onemocněním. Kůže je největším orgánem lidského těla a funguje jako prvotní ochrana před veškerými škodlivými vlivy. Vzniká na ní velké množství nádorů, mnohé z nich jsou však nezhoubné. Některé ovšem mohou být škodlivé v místě svého vzniku a jiné dokonce prorůstají hlouběji a vytvářejí zhoubné metastázy.

Rakovina kůže se často vyskytuje u starších lidí, nevyhýbá se ovšem ani mladším ročníkům či dětem. Nejvíce ohrožená jsou místa, která pravidelně vystavujeme slunci. Jedná se tedy například o záda, ramena, nohy a hrudník. Nejpočetnější nádory vznikají ze struktur pokožky (epidermis), což je nejsvrchnější kožní vrstva.

V České republice je na 100 tisíc obyvatel průměrně zachyceno 21 případů rakoviny kůže.

Nejvíce postižení jsou muži nad 50 let, kteří riziko kožního nádoru podceňují, a ženy ve věku 10‒29 let toužící po opálené pokožce.

V poslední době také přibývá případů rakoviny kůže u dětí. U tohoto onemocnění je proto velmi důležitá prevence a včasná konzultace s lékařem.

Druhy kožních nádorů

Bazaliom – Jedná se o nejčastější a nejlépe léčitelnou formu rakoviny kůže. Většinou se šíří poměrně pomalu a vyskytuje se hlavně u dospělých pacientů.

Běžně se projeví na kůži hlavy a krku nebo na rtu. Vypadá jako nebolestivý hrbolek, který není nijak zabarvený, později se může propadnout a vytvořit vřed.

Bazaliom nepatří mezi smrtelná onemocnění, může však být velmi agresivní a ničit tkáně i kosti ve svém okolí.

Spinocelulární karcinom (spinaliom) – Tento druh kožního nádoru obvykle vypadá jako pevný červený uzlík, který může být šupinatý, krvácí nebo se chová jako nepříjemný opar. Nejčastěji se vyskytuje na nose, čele, uších, na spodním rtu, ale také na pohlavních orgánech. Roste rychleji než bazaliom a má tendenci vytvářet metastázy.

Melanom – Jde o nejagresivnější kožní nádor, protože metastázuje do kůže, lymfatických uzlin i do vnitřních orgánů. Zpočátku může vypadat pouze jako neobvyklá skvrna na kůži a někdy se rozvine také z mateřského znaménka. Je však barevně a tvarově nepravidelný, může se zvětšovat a krvácet. Pokud ho pacient neodhalí včas, pozdní léčba může končit i smrtí.

Další (méně obvyklé) druhy kožních nádorů:

  • Kaposiho sarkom – nádorové onemocnění, které způsobuje lidský herpesvir HHV-8
  • Merkelův karcinom – nádor neuroendokrinního charakteru, který vychází z Merkelových buněk

Příčiny a rizikové faktory

Lékaři se domnívají, že zvýšený výskyt rakoviny kůže je spojený se změnou životního stylu, s častým opalováním a návštěvami solária.  Až 80 % kožních nádorů je totiž vyvoláno působením škodlivého UV záření. Cestování do teplých krajů je mezi Evropany stále více populární a počet případů onemocnění rakovinou kůže tak neustále roste.

Mezi ohrožené skupiny patří:

  • Lidé se světlou kůží a světlýma očima
  • Lidé s velkým množstvím znamének, která mají nepravidelný tvar
  • Lidé, kteří se opakovaně spálí na slunci
  • Lidé, kteří dlouhodobě pobývají ve vysokých nadmořských výškách
  • Lidé, kteří mají diagnózu rakoviny kůže v rodině
  • Lidé, kteří rakovinu kůže již prodělali

Velkou roli může hrát i dědičnost, genetické dispozice jsou však bohužel neovlivnitelné. Někdy se na vzniku rakoviny podílí také oslabený imunitní systém nebo radiační léčba.

Jak poznat rakovinu kůže?

Příznaky rakoviny kůže mohou mít mnoho podob. Zhoubným nádorům často předcházejí různé změny na kůži, mezi které patří například začervenání, výrůstky, pigmentové znaménko a podobně. Objevují se na různých částech těla jako je hlava, krk a horní i dolní končetiny, výjimkou však není ani rakovina kůže ve vlasech.

Pozor byste si měli dát především na tyto projevy:

  • Kožní výrůstek připomínající roh – Na místě, kde vyrůstá, se může vytvořit spinocelulární karcinom.
  • Solární keratózy – Malé šupinaté skvrny na hlavě, krku, uších, nosu nebo rukou.
  • Solární cheilitis – Zánět rtu, který se projevuje otokem, šupinatými nerovnostmi a ztrátou ostrého ohraničení mezi rty a kůží.
  • Mateřská znaménka – Většinou se na kůži objevují v mládí nebo v rané dospělosti, ale mohou se změnit ve zhoubný nádor.
  • Atypická znaménka – Taková znaménka je nutné chránit před slunečním zářením, nebo si je nechat odstranit.

Pro včasné rozpoznání rakoviny kůže slouží tzv. ABCDE test.

Každé písmeno této klasifikace odpovídá jednomu faktoru, na který je třeba dávat pozor při prohlížení podezřelého mateřského znaménka nebo pihy.

  • A = Asymetrie (Asymmetry) – Normální znaménka jsou symetrická, zde ovšem jedna polovina neodpovídá druhé polovině.
  • B = Ohraničení (Border) – Okraje znaménka jsou kostrbaté, rozpité a nepravidelné.
  • C = Barevnost (Colour) – Normální znaménka mají pouze jeden odstín. Pokud se v něm míchá více barev (hnědá, červená, bílá…), něco je špatně.
  • D = Průměr (Diameter) – Znaménko by nemělo být větší než velikost gumy na tužce.
  • E = Vývoj (Evolution) – Podezřelé jsou všechny změny jako zvětšování, zmenšování, svědění, ztvrdnutí či krvácení znaménka.
Budete mít zájem:  Mezi mladými lékaři panuje atmosféra strachu

Mnohé kožní nádory pro člověka znamenají pouze nepříjemný kosmetický problém. Ne všechny změny na kůži totiž nutně odkazují k tomu, že člověk trpí rakovinou. Neměli byste je ovšem podceňovat, protože se z nich toto onemocnění později může vyvinout.

Diagnostika rakoviny kůže

Jelikož jsou změny na kůži u pacienta často dobře pozorovatelné pouhým okem, mohlo by se zdát, že ve většině případů se rakovinu kůže podaří odhalit včas. Bohužel je to často obráceně. Lidé totiž obvykle nepovažují kožní změny za důležité, otálejí s návštěvou lékaře a pak může být příliš pozdě.

Pokud zpozorujete na kůži podezřelé znaménko či jiné změny, ihned vyhledejte kožního lékaře. Ten provede vyšetření pohledem, nebo zvolí některou z pomocných metod.

Může se jednat o vyšetření povrchu kůže s názvem dermatoskopie, lékař ovšem může přistoupit také k biopsii.

V tom případě odebere vzorek postižené tkáně, a díky následnému rozboru určí, zda se jedná o zhoubný nádor.

Léčba rakoviny kůže

Pokud se potvrdí podezření lékařů, že se jedná o zhoubný nádor, základním způsobem léčby je chirurgické odstranění nádoru. Hlavním cílem je zbavit tělo veškerých škodlivých buněk, proto se kromě nádoru samotného odstraní také zdravá kůže a veškeré mízní uzliny v jeho okolí, aby se zabránilo dalšímu šíření.

Existují ovšem i další možnosti léčby, mezi které patří ozařování, chemoterapie, biologická léčba nebo imunoterapie. Záleží vždy na parametrech jednotlivých nádorů, jako je například jejich tloušťka nebo přítomnost metastáz. Ozařování a chemoterapie se většinou provádí u těch lidí, kteří z nějakého důvodu nemohou podstoupit chirurgický zákrok.

Imunoterapie je určená především pro pacienty se zhoubným melanomem. Ke zničení nádoru využívá vlastní imunitní systém člověka, podporuje ho, aby ničil zhoubné buňky, a zabírá i v pokročilejších případech. V průběhu této biologické léčby se pacientům podává interferon alfa, což je látka, která zvyšuje obranyschopnost.

Rakovina kůže a prevence

Kožnímu karcinomu se na rozdíl od jiných typů rakoviny můžete účinně bránit. Základem primární prevence je chránit svou pokožku před UV zářením. Důležité je nevystavovat se přímému působení slunce zejména mezi 11. a 14. hodinou. Vhodné jsou také přípravky s ochranným UVB a UVA filtrem.

Abyste rakovinu kůže odhalili včas, můžete pravidelně provádět samovyšetření své pokožky. Stačí k tomu zrcadlo či malé zrcátko pro nepřístupná místa a dobré osvětlení. V ideálním případě byste si měli také zhruba jednou ročně nechat zkontrolovat svá znaménka u dermatologa.

Jeden nádor vyléčí, po čase udeří rakovina jinde. Lidí s vícečetnými nádory přibývá

Na rakovinu umírá v Česku o třetinu lidí méně než před 25 lety. Podle onkologů ale přichází nový alarmující trend. Přibývá pacientů, kteří se dožijí několika různých nádorů. „S tím, jak populace stárne, má člověk větší riziko, že se nádoru dožije.

V poslední době registrujeme čím dál více pacientů, u kterých vyléčíme jeden nádor, ale vyvine se u nich druhý, třetí i čtvrtý nádor. Nejde přitom o metastáze, ale o nové primární nádory,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.

cz předsedkyně České onkologické společnosti Jana Prausová. 

Onkologové mohou mít radost. Na rakovinu Češi umírají méně často než dříve. Zatímco v roce 1994 u nás podlehlo nemoci 389 lidí na 100 tisíc obyvatel, nyní je to zhruba o třetinu méně. Co je podle vás hlavní zásluhou tohoto trendu? 

Je to hlavně díky tomu, že se na nejčastější typy nádorů zavedly celoplošné screeningové programy. Lidé mají větší povědomí o tom, že je dobré chodit na preventivní prohlídky, zajímají se více o své zdraví. Velkou roli hrají samozřejmě také léčebné výsledky, především díky moderním lékům v onkologii.

Které nádory se daří léčit lépe než dříve?

Jednoznačně karcinom prsu, díky screeningu umíme odhalovat stádia, která jsou lépe léčitelná. Potom určitě kolorektální karcinom (střev a konečníku), opět díky screeningu a díky novým možnostem moderní léčby. Velmi dobré výsledky jsou u nádorů prostaty.

I když jich výrazně přibývá, prognóza je velmi příznivá. Pokles úmrtnosti vidíme i u gynekologických nádorů, například děložního čípku.

Velký posun udělal i zhoubný melanom kůže, ještě před několika lety bylo toto onemocnění většinou s velmi špatnou prognózou, dnes se díky osvětě odhalují časná stádia. 

Myslíte si, že bude pokles úmrtnosti na rakovinu pokračovat i v dalších letech?

Ano. Úmrtnost na nádory se opravdu každým rokem snižuje. Na druhé straně ale v poslední době řešíme i odvrácenou stranu tohoto trendu. S tím, jak populace stárne, a s tím, jak dokážeme zachránit více pacientů, kteří by dříve neměli šanci přežít, roste i pravděpodobnost, že se nemocný dožije dalších nádorů. V praxi vidíme, že přibývá lidí, kteří se dožijí dvou, tří, čtyř a více karcinomů. 

Dokážete odhadnout, kolik lidí s takovými vícečetnými nádory u nás žije?

Celostátní data nemám, ale dá se říci, že těchto pacientů budou řádově stovky. Zatímco ještě před pár lety byly dva na sobě nezávislé nádory úplnou anomálií, dnes se bohužel setkáváme s těmito případy čím dál častěji. A odhaduji, že v dalších letech bude takových případů ještě přibývat.

Které nádory se k sobě nejčastěji takto přidružují?

Jsou to nádory s obecně nejčastějším výskytem, takže karcinom prsu, tlustého střeva, prostaty, ledviny. Nejde přitom o metastáze stávajícího nádoru, ale o další primární nádory.

  • Riziko úmrtí u různých typů nádorů (v přepočtu na 100 tisíc obyvatel)
  • Typ nádoru              Výskyt      Úmrtnost       Procento 
  • Slinivka břišní            20,7          18,9              92 %  Játra                           8,6             7,7              89 %Žlučník                       8                6,8               85 %  Plíce, průdušky         62,5           51                 81,6 %Žaludek                     13,9          10,1               72 %Střevo a konečník     75,6          33,05             44 %  Hrdlo děložní             16,2           6,3               38,8 %  Prso                         133             30,7              22,5 %Prostata                   135,8          27,2              20 %Melanom kůže           23,1           3,6               15,6 %    
  • Štítná žláza              10,6             0,7                 7 %
  • Zdroj: Národní onkologický registr
  • Čím si lze vysvětlit, že těchto vícečetných zhoubných nádorů přibývá?

Toto úplně přesně nevíme. Druhé nádory mohou vznikat jako důsledek léčby prvního nádoru. My pacienta zachráníme léčbou jedné malignity, ale vzápětí vznikne na jiném orgánu druhá.

Je také možnost, že takový pacient má k nádorům obecně vrozené genetické dispozice, roli může hrát i zhoršující se životní prostředí.

Každopádně je to alarmující nový trend, kterému se bude moderní onkologie muset věnovat.

Každoročně onemocní v Česku rakovinou téměř 100 tisíc lidí. Jak rychle podle vás bude onemocnění v dalších letech přibývat?

Poslední celostátní data z Národního onkologického registru jsou z roku 2016, další vývoj se dá jen odhadovat. Je ale pravděpodobné, že další nárůst nových případů zhoubných nádorů se může pohybovat zhruba o dalších 2 až 3 procenta ročně. 

Zatímco u nádoru prsů, prostaty nebo střev se daří snižovat úmrtnost, například na karcinom slinivky stále umírá až 95 procent pacientů. Proč tomu tak je?

Karcinom slinivky patří mezi nádory, které se hůře diagnostikují. Tento nádor nebolí, probíhá dlouhou dobu bez příznaků, neexistují na něj screeningové programy. V drtivé většině případů se tento karcinom zjistí až ve chvíli, kdy se nedá operovat.

Kromě chirurgie, která hraje stěžejní roli, zatím bohužel u tohoto typu nádoru není další léčba příliš úspěšná. Neosvědčila se například ani biologická terapie, která u ostatních typů nádorů dobře funguje.

Výsledky léčby tohoto nádoru jsou ale nedobré celosvětově. 

Podle aktuálních statistik Eurostatu umírá na rakovinu nejméně lidí v Turecku, Lichtenštejnsku nebo na Kypru. Čím se to dá vysvětlit?

Je otázka, jakým způsobem se sbírají data o onkologicky nemocných v Turecku nebo na Kypru. Česko je ve sběru dat o onkologicky nemocných výjimečné.  Myslím si, že ne každá země má tak kvalitní národní onkologický registr jako v Česku, a proto se dost dobře nedají tato data porovnávat.  

Naopak hůře než Češi na tom podle Eurostatu jsou Maďaři, kteří mají nejvyšší počet obézních lidí v Evropě, dále například Litevci, kde se vypije nejvíce alkoholu na světě, nebo Dánové, kteří také patří mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholu…

Tyto faktory samozřejmě mohou hrát určitou roli. Ale podobné žebříčky onemocnění napříč Evropou jsou vždycky trochu ošidné. V zemích, kde dominuje soukromé zdravotnictví, se tato data sbírají velmi obtížně, protože zdravotnická zařízení nemají povinnost data sbírat. Dokonalý systém sběru není ani třeba ve Francii, kde z dat sousedního Alsaska-Lotrinska usuzují, jaká je situace v Provance. 

19:37

Léky proti metastázím neexistují, kdyby se povedlo zastavit metastázování, většina zhoubných nádorů by se přeměnila v nemoci chronické, říká biolog | Video: Daniela Drtinová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *