Prý léčí rakovinu. Místo toho může popálit jícen

Technologie snímání tužkovým paprskem od společnosti California Protons je vysoce přesná forma ošetření rakovinovým zářením, které umožňuje našim lékařům selektivně zacílit na nádory jícnu pomocí vysoké dávky záření v této citlivé a náročné oblasti.

Ve srovnání se starší terapií protonovou terapií pasivním rozptylem poskytuje naše technologie skenování tužkovým paprskem přesně radiační léčbu rakoviny jícnu do 2 milimetrů as maximální péčí. Můžeme napadat nádory vrstvu po vrstvě a minimalizovat škodlivé vystavení okolní zdravé tkáni a orgánům.

To je důležité pro pacienty s rakovinou jícnu vzhledem k tomu, jak blízko leží srdce a plíce ve vztahu k jícnu. Nadměrná dávka záření těchto citlivých orgánů může vést k radiační pneumonitidě, plicním komplikacím, srdečním onemocněním a srdečnímu selhání.

Snížení radiační toxicity také zvyšuje pravděpodobnost, že pacienti mohou dokončit léčbu s menším počtem přerušení nebo zpoždění, a minimalizuje vedlejší účinky záření na jícen.

  • Spinocelulární karcinom, který začíná u plochých tenkých buněk, které se nacházejí v povrchové výstelce jícnu, nejčastěji v horní a střední části
  • Adenokarcinom, který obvykle pochází ze žlázových struktur vylučujících hlen
  • Opakující se rakovina
  • Zaměřte pouze nádor
  • Chraňte žaludek, srdce, plíce a míchu
  • Během léčby udržujte kvalitu života
  • Snižte vedlejší účinky léčby, včetně bolesti při polykání, nevolnosti, zvracení, hubnutí, pálení žáhy a dehydrataci
  • Snižte riziko sekundární rakoviny v důsledku záření

Prý léčí rakovinu. Místo toho může popálit jícen

  • Naše technologie skenování paprskovým paprskem přesně řídí protony, aby umístila Braggův vrchol – bod, ve kterém ukládají svou maximální energii – přímo do nádoru. To nám umožňuje léčit složitější tvary nádorů a měnit dávku v nádoru.
  • Pokročilá protonová terapie umožňuje lékařům selektivněji dodávat vysokodávkové záření do rakovinných nádorů a tkání jícnu a snížit dávku do okolních zdravých tkání a kritických orgánů. V některých případech bylo prokázáno, že to přináší vyšší míru vyléčení než rentgenové záření, a to i v některých nejnáročnějších situacích.
  • Snížené ozáření zdravých tkání kolem jícnu může významně minimalizovat poškození srdce, plic, žaludku a míchy a potenciálně snížit onemocnění a smrt související se srdcem a plicemi. To zahrnuje snížení rizika radiační pneumonitidy, plicních komplikací, srdečních chorob a srdečního selhání.
  • Specializované techniky mohou být použity s protonovou terapií k cílení na pohybující se nádor s velkou technickou přesností. To je důležité pro pacienty s rakovinou jícnu, protože při každém dýchání se váš jícen pohybuje.
  • Na rozdíl od starší technologie lze plán léčby načíst do počítače a dokončit během několika minut. Léčby jsou také neinvazivní a pohodlné, aby se pacienti mohli rychleji vrátit ke svým každodenním činnostem.

V závislosti na stadiu rakoviny jícnu může být u některých nádorů jícnu nutná kombinovaná léčba endoskopických výkonů, chirurgie, chemoterapie a záření. Možnosti léčby jsou také ovlivněny typem rakoviny jícnu, věkem, celkovým zdravím a osobními preferencemi.

Protonová terapie je často nejlepším způsobem léčby opakující se nádory v oblastech, které byly dříve léčeny radiační terapií.

Ošetření dříve ozářených oblastí může být náročné. Zdravé tkáně kolem recidivujícího nádoru úplně nezapomínají na předchozí radiační dávku a jakákoli přidaná dávka nadále zvyšuje riziko normálního poškození tkáně. Terapie protonovým paprskem může lékařům umožnit lépe koncentrovat dávku na cíl a omezit ji jinde, což umožňuje opakovanou léčbu ozářením u vybraných pacientů.

Výsledky léčby &
Dlouhodobé účinky

Léčba protonovou terapií v Kalifornském protonickém léčebném centru v San Diegu může nabídnout podobné výsledky jako standardní rentgenové záření, přičemž může snížit dlouhodobé a potenciálně život ohrožující vedlejší účinky, jako je radiační pneumonitida, plicní komplikace, srdeční choroby a srdeční selhání v důsledku záření poškození srdce a plic. To může také snížit šance na sekundární rakoviny později v životě kvůli snížené radiační expozici okolním zdravým tkáním a orgánům.

Všechny léčby rakoviny však mají výhody a nevýhody. Nezapomeňte se svým onkologem prodiskutovat všechna potenciální rizika a možnosti léčby.

Refluxní choroba jícnu: příznaky, léčba (gastroezofageální reflux)

Refluxní choroba jícnu znamená proniknutí obsahu
žaludku
 – části natrávené potravy a žaludečních šťáv –
do jícnu.

Žaludeční šťáva obsahuje kyselinu chlorovodíkovou,
která nepříznivě působí na sliznici jícnu. Její buňky jsou tak
odlupovány a vzniká tam zánět, který sliznici dále poškozuje.

Buňky
sliznice se sice obnovují, ale pokud je růst nových buněk pomalejší než
ztráta dosavadních buněk a jejich funkce k ochraně jícnu je
nedostatečná, dochází k refluxní ezofagitidě – tedy
zánětu jícnu na podkladě dráždění kyselou žaludeční
šťávou.

Refluxní ezofagitida je v současné době chápána jako komplikace nebo
pokročilejší stupeň refluxní choroby jícnu. Ta pokud je dobře léčena,
nemusí spět až k zánětlivým změnám.

Zároveň ne každý reflux musí být hned považován za nemoc. Epizodicky
a krátkodobě se vyskytuje docela často i u zdravých jedinců. Může být
způsoben určitou stravou – například kořeněnými jídly, sladkými
pokrmy či alkoholem.

Pokud tedy příznaky přicházejí zřídka, nejsou důvodem návštěvy
u lékaře, stačí jen upravit jídelníček.

Rizikové faktory a prevence refluxní choroby jícnu

Jícen je chráněn před reflexem několika přirozenými mechanismy –
peristaltickými vlnami, neutralizací kyselin slinami, které jsou zásadité,
a konečně i anatomickými poměrami jícnu a žaludku.

Jícen má ve své stěně horní a dolní jícnový
svěrač, přičemž právě ten dolní hraje asi
nejvýznamnější roli ze všech protirefluxních činitelů.

Jeho správnou
funkci pozitivně ovlivňuje potrava bohatá na bílkoviny,
alkalizace žaludečního obsahu (tu zajišťují jednak sliny
a jednak o něco níž slinivka břišní) a tzv.

Budete mít zájem:  Pervitin

prokinetika – léky užívané v léčbě refluxu.

Naopak svěrač uvolňují a tím nahrávají zpětnému chodu žaludečního
obsahu tučná a kořeněná jídla, peprmint, čokoláda, kofein, nikotin a
alkohol.

gravidních žen dochází k refluxu častěji vlivem
hormonálních změn.(působení progesteronu). V tomto případě není reflux
nebezpečný, po porodu se stav většinou sám upraví.

Je známá i celá řada léků, které způsobují
reflux – např.

theophylllin (Afonilum, Euphyllin,
Spophyllin, Theoplus) používaný k léčbě astmatu, dále
nitráty k léčbě akutního srdečního selhávání,
některá antiarytmika (Verapamil, Isoptin, Lekoptin, Blocalcin, Diacordin) a
nesteroidní antirevmatika, což je například Ibuprofen
(Brufen) a Acylpyrin. Při nadměrném užívání uvedených léků se mohou
tedy vyskytnout potíže spojené s reflexem a je tedy dobré poradit se
o další a vhodnější léčbě s vaším lékařem.

Jako prevenci opakujícího se refluxu doporučuji jíst během dne
častěji
, ale v menších dávkách, udělat si na
jídlo čas a klid, protože i psychický stres může mít negativní vliv a
to nejen na reflux, ale i na další nemoci trávicího traktu (např.
žaludeční vředy).

Vhodné je vyvarovat se ostře kořeněným jídlům, častému požívání
alkoholu (obzvláště destilátů a bílého vína) a pití kávy a
koncentrovaných džusů.

Příznaky a projevy refluxní choroby jícnu

Vedoucím příznakem je pálení žáhy, které se odborně
říká pyróza.

Jde o bolestivý pocit pálení za hrudní
kostí (může být podobný jako u anginy pectoris), který sahá od žaludku
až o krku a může být spojený s hořkokyselým pocitem
v ústech
.

Někdy se totiž kyselý obsah vrací až do úst. To se
v lékařské terminologii nazývá regurgitace (návrat).

Pálení žáhy se objevuje zpočátku jen po některých jídlech (sladká,
pečená jídla, smažené pokrmy, alkohol, černá káva), v pokročilých
případech trpí nemocný pyrózou po každém jídle, někdy dokonce
i nalačno a v noci. Tomu přispívá poloha vleže, kdy
mizí vliv gravitace. To může mít potom mnohem horší důsledky, neboť
například regurgitace vzniklá v noci ohrožuje pacienta vdechnutím
navrácené potravy.

To má za následek zánět hrtanu a průdušek provázený
chronickým chrapotem a nočním spastickým kašlem až astmatickým
záchvatem, dále nemocný trpí častějšími záněty středouší a má
zvýšenou kazivost zubů. V neposlední řadě je nemocný ohrožen na
životě udušením.

Vcelku jsou tedy noční obtíže závažnější, ale jejich výskyt není
tak častý obzvláště u nemocných s mírnou formou nemoci, kteří mají
potíže především ve dne.

Malá část nemocných si stěžuje na váznutí sousta při
polykání
někdy spojené s bolestivým polknutím
(tzv. dysfagie – dys=špatné, fagie=polykání). Je to způsobeno zúžením
jícnu zánětem a městnáním spolknuté potravy před místem zúžení.

Vyšetření refluxní choroby jícnu

Většinou sdělujete své prvotní potíže obvodnímu lékaři. Není
chybou, když vám rovnou předepíše lék (Helicid) a pozve
si vás po několika měsících na kontrolu. Po té době se ukáže, zda vám
lék zabírá.

Jindy vás lékař hned odešle na vyšetření ke gastroenterologovi, který
vám může udělat endoskopické vyšetření jícnu, které
je sice nepříjemné (zavedení hadičky do jícnu, případně žaludku), ale
u poloviny pacientů potvrdí diagnózu.

Pokud lékař nenajde prostřednictvím endoskopie žádné změny na vašem
jícnu, nemůže ještě onemocnění jícnu vyloučit. Rozhodující je pak
bioptické vyšetření, odběr vzorku se dělá často
zároveň s endoskopií, takže už nemusíte fyzicky absolvovat
další výkon.

Docela spolehlivé a nebolestivé vyšetření je
scintigrafie, kterou absolvujete na pracovištích nukleární
medicíny. Někdy se dělá rentgen, ale není až tak spolehlivý. 

Léčba refluxní choroby jícnu

Základem léčby lehčích refluxů jsou režimová a dietní
opatření
.

Ta režimová spočívají v redukci tělesné hmotnosti,
zamezení zvyšování nitrobřišního tlaku (práce v předklonu, nošení
těžkých věcí) a spánku na nakloněném lůžku (doporučuje se podložit
lůžko v hlavové části o 20 cm). Všechno to jsou faktory, které sice
nevyvolávají reflux jako takový, ale napomáhají refluxu již
vzniklému.

Co se týče diety je vhodná nedráždivá strava s vyloučením
alkoholu
a potravin, které vedou k potížím (jak již bylo
zmíněno v části o preventivních opatřeních). Hlavně se vyvarujte
kynutého pečiva, tučných jídel a čokolády. Také nejezte dvě až tři
hodiny před ulehnutím.

Z léků je nejúčinnější omeprazol (Helicid, Losec,
Lomac, Loseprazol, Omepirex, Omeprazol, Omeprol, Ortanol, Ultop). Podává se
většinou ráno nalačno. Léčba může trvat několik týdnů, je možné ji
pak s odstupem opakovat.

Doplňující léčbou jsou prokinetika (metoclopramid –
např. Cerucal, Degan, domperidon – Motilium, itoprid – Ganaton), ta se
podávají třikrát denně.

Dříve bylo u nás registrováno prokinetikum
cisaprid (Prepulsid), které bylo velmi účinné, ale po tom, co se prokázaly
některé nežádoucí účinky na srdce, bylo staženo z registrace.

Přesto
na něj spousta gastroenterologů nedá dodnes dopustit.

Při léčení jen občasných potíží můžete užívat
antacida (jedlá soda, mléko, Rennie) a to kdykoliv při
pálení žáhy. Působí okamžitě, ale úleva je bohužel jen
krátkodobá.

U těžších refluxů a jejich komplikací je někdy nevyhnutelné
operační řešení.

Jedná se především o refluxy, které
jsou i v noci a ohrožují tak nemocného vdechnutím
žaludečního obsahu, dále refluxy, na které nezabírá farmakologická
léčba, a operace je rovněž určena pro mladé pacienty, kde je tím
nejvhodnějším a nejtrvalejším řešením. Zákrok se provádí
laparoskopicky, takže není pro pacienta zatěžující. Má
velmi dobré výsledky s minimálním výskytem komplikací.

Budete mít zájem:  Co vám zkazí skotskou whisky? Led a whiskovky

Komplikace refluxní choroby jícnu

Komplikace vznikají, až když se rozvíjí zánět –
tedy refluxní ezofagitida. Tento zánět může jizvením
způsobit zúžení jícnu. Před místem zúžení se pak
hromadí potrava a bývají potíže s polykáním.

Nutná je dlouhodobá léčba omeprazolem (Helicid) a prokinetiky. Když
nastanou potíže s polykáním, je třeba podstoupit malý endoskopický
výkon, kdy lékař (gastroenterolog) roztáhne jícen v zúženém místě
(dilatace jícnu), aby nedošlo k úplnému ucpání jícnu
potravou.

Zánět může zapříčinit i vznik jícnových vředů.
Projeví se to bolestmi a váznutím sousta při polykání.

Závažnější komplikaci představuje změna výstelky sliznice
jícnu
(tzv. metaplazie – náhrada dlaždicové
výstelky sliznice jícnu za výstelku cylindrickou, která je ve střevech).

Říká se tomu Barrettův jícen. Na jeho podkladě vzniká
v 10-15% nádor jícnu (adenokarcinom).

Proto se musí
dodržovat léčba opět omeprazolem a prokinetiky a zároveň i endoskopické
kontroly vždy jednou za 1-2 roky k posouzení případných změn na
sliznici.

Pokud by se objevily změny vysokého stupně (počínající nádor),
pacient se pak posílá na operaci buď chirurgickou, nebo
v dnešní době již rozvíjející se endoskopickou, čili
méně zatěžující.

Diskuse

Další názvy: gastroezofageální reflux, reflux, reflux jícnu, GER

Rakovina jícnu: rizikové faktory, projevy a léčba

  • Rakovina jícnu je závažné nádorové onemocnění, které nejčastěji trápí muže od 50 do 70 let. Zdroj: Shutterstock.com
  • Pokud jde o rakovinu jícnu, nejčastěji se jedná o spinocelulární karcinom či adenokarcinom. Může se však objevit i smíšený typ. Zdroj: Shutterstock.com
  • Na vzniku karcinomu jícnu se údajně podílí genetika i nezdravý životní styl. Rizikové faktory zahrnují kouření, zvýšenou konzumaci alkoholu, obezitu, ale i časté pití horkých nápojů a konzumaci kořeněných jídel. Zdroj: Shutterstock.com
  • Rakovina jícnu zpočátku probíhá bez jakýchkoliv příznaků. Později ovšem způsobuje výrazné polykací obtíže, bolest v krku, nevolnost, zvracení, problémy s dýcháním a úbytek na váze. Zdroj: Shutterstock.com
  • K odhalení rakoviny jícnu slouží fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření krve, rentgen jícnu, endoskopie s biopsií, endosonografie a CT hrudníku. Zdroj: Shutterstock.com
  • Rakovina jícnu se léčí prostřednictvím chirurgických zákroků, jako je ezofagektomie, bypassová operace či zavedení stentu. Dále se využívá radioterapie a chemoterapie. Zdroj: Shutterstock.com

Rakovina jícnu je závažné nádorové onemocnění, které nejčastěji trápí muže ve věku od 50 do 70 let. Zpočátku probíhá bez jakýchkoliv příznaků, kvůli čemuž lékaři problém obvykle nejsou schopní odhalit včas. Později se však dostaví výrazné polykací obtíže, bolest v krku, nevolnost či vykašlávání krve a pacienti již nemohou normálně přijímat potravu.

Léčba zahrnuje chirurgické zákroky, radioterapii i chemoterapii.

Nádory jícnu

Jícen je elastická trubice, která představuje jednu ze součástí našeho trávicího traktu.

Je uložen za průdušnicí, spojuje hltan se žaludkem a slouží především k transportu potravy pomocí peristaltických vln, což jsou pravidelné stahy jícnu, které jídlo vlnovitě sunou dále.

Od chvíle, kdy člověk sousto spolkne, stačí pouze 5-10 sekund, aby potrava doputovala jícnem až do žaludku.

Obecně se nádory dělí na benigní (nezhoubné) a maligní (zhoubné).

Pokud jde o první skupinu, v případě jícnu to mohou být intramurální nádory, jako je fibrom, lipom či hemangiom, nebo také intraluminální nádory neboli polypy, kam patří třeba adenom, myxom či papilom. Žádné z nich obvykle nepůsobí pacientům větší obtíže, vzácně se však objevují poruchy polykání či krvácení.

Jako karcinom jícnu se označují zhoubné nádory, které se mohou objevit v kterékoliv jeho části. Nejčastěji se jedná o spinocelulární karcinom, který vzniká z dlaždicobuněčné výstelky vnitřní části jícnu. Méně často to poté může být adenokarcinom, jenž je vytvořen ze žlázek ve stěně jícnu, nebo také smíšený typ.

Epidemiologie

Podle statistik trápí rakovina jícnu spíše mužskou část populace a nejčastěji se vyskytuje u pacientů ve věku 50-70 let.

Jedná se o poměrně vzácné onemocnění, které se ve většině případů objevuje ve středním hrudním jícnu nebo v jeho spodní třetině.

Na rozdíl od západní Evropy a Severní Ameriky jsou k rakovině jícnu poté více náchylní lidé v asijských zemích a v některých částech Afriky.

Příčina rakoviny jícnu

Na vzniku rakoviny jícnu se podle lékařů podílí jak genetika, tak i nezdravý životní styl.

Podobně jako u jiných nádorů se totiž karcinom jícnu pojí s genetickou odchylkou, přičemž nejčastěji se jedná o gen APC.

Výrazný vliv však mají také rizikové faktory, kam patří především kouření, konzumace tvrdého alkoholu nebo kombinace obojího. Karcinom se ovšem může vyvinout i z jiného chronického onemocnění jícnu.

Rizikové faktory:

Pokud jde o rakovinu jícnu, rizikovým faktorem pro vznik adenokarcinomu je také refluxní ezofagitida, kdy u pacientů dochází k návratu trávicích šťáv ze žaludku do jícnu a jeho následnému podráždění.

To může vést až ke stavu, který se označuje jako Barettův jícen, kdy v souvislosti s refluxní ezofagitidou dochází k metaplazii dlaždicového epitelu na cylindrický (podobný jako ve střevech).

Riziko vzniku adenokarcinomu je u osob s Barettovým jícnem 30‒40krát vyšší.

Na vznik rakoviny jícnu dále může mít vliv dlouhodobá achalázie, která způsobuje ochrnutí svalů jícnu, jeho zúžení a poruchu průchodnosti. Kromě toho mohou situaci ovlivnit také chemické příčiny, jako je poleptání jícnu kyselinou či louhem. Na pozoru by se ovšem měli mít i pacienti trpící Sjögrenovým, Kellyho-Patersonovým či Plummer-Vinsonovým syndromem.

Budete mít zájem:  Nemocnice zase budou smět regulovat návštěvy

Jak často si dopřáváte pálivá a silně kořeněná jídla?

Jaké má rakovina jícnu příznaky?

Ve většině případů nepůsobí karcinom jícnu pacientům zpočátku žádné výraznější obtíže. Právě z toho důvodu obvykle vyhledají lékaře až ve chvíli, kdy je onemocnění již v pokročilé fázi nebo je na léčbu dokonce příliš pozdě. Příznaky se často začínají objevovat až ve chvíli, kdy nádor dosáhne určité velikosti.

Jak se pozná rakovina jícnu? S tím, jak se nádor postupně zvětšuje, se u pacientů začínají objevovat první příznaky, jako je dysfagie neboli ztížené polykání. Nejprve vázne polykání tuhých soust, v pokročilejších stádiích však lidé mají problém i s konzumací tekuté a kašovité stravy. Součástí obtíží může být i nepříjemná bolest v krku a chrapot.

Kromě ztíženého polykání se v pokročilejších stádiích přidává i nevolnost, zvracení a zvýšená únava. Stolice pacientů je černá, velmi zapáchá a někdy se v ní může objevit i krev.

Znatelný je také výrazný úbytek na váze, jelikož nemocní nejsou schopní přijímat potravu normálním způsobem. Neobvyklý není ani tlak za hrudní kostí či ztížené dýchání.

V pozdějším stádiu se jícen může dokonce i protrhnout.

Typické příznaky rakoviny jícnu:

  • Ztížené polykání
  • Bolest v krku a chrapot
  • Pocit plnosti
  • Tlak za hrudní kostí
  • Nevolnost a zvracení
  • Neschopnost přijímat potravu
  • Podvýživa
  • Zvýšená únava
  • Celková slabost
  • Černá a páchnoucí stolice
  • Kašel a vykašlávání krve
  • Dýchací obtíže

Rakovina jícnu a metastázy

Ačkoliv se zhoubné nádory v jícnu a žaludku vyskytují méně často než třeba v tlustém střevě, rozhodně to neznamená, že by byly méně nebezpečné. Nádor totiž může přes stěnu jícnu prorůstat do okolních orgánů, kdy často zasáhne také žaludek, dýchací trubici a velké cévy, které jícen obklopují.

Buňky uvolňované do mízy nádor mohou zanést do nejbližších mízních uzlin a krev poté zhoubné buňky dopraví také do vzdálenějších orgánů, kde vzniknout metastázy. U pacientů s rakovinou jícnu bývají nejčastěji postižené plíce a játra, ale i mozek a kosti.

Diagnostika

K odhalení správné diagnózy lékařům slouží celková anamnéza pacienta včetně důkladného fyzikálního vyšetření. Následují další testy, jako je například:

  • Laboratorní vyšetření krve
  • Kontrastní rentgenové vyšetření jícnu
  • Endoskopie s biopsií (ezofagoskopie)
  • Endosonografie jícnu
  • CT hrudníku a břicha

Pokud se rakovina jícnu u pacienta potvrdí, je nezbytné provést další vyšetření. Ta slouží ke zjištění přesného rozsahu zhoubného nádoru a dále také k odhalení možných metastáz. Většinou se provádí CT, PET či rentgen plic, ultrazvuk jater a v případě podezření na kostní metastázy také scintigrafie. Teprve poté mohou lékaři zvolit vhodnou léčbu.

Léčba rakoviny jícnu

Pokud je u pacienta diagnostikována rakovina jícnu, léčba a její úspěšnost závisí na tom, v jakém stádiu se onemocnění nachází. Základními metodami, které se v terapii tohoto druhu rakoviny využívají, jsou chirurgie, radioterapie a chemoterapie. Lékaři ovšem obvykle volí jejich kombinaci.

Chirurgický zákrok

Jestliže je karcinom jícnu odhalen brzy, v časnějších stádiích lze provést chirurgické odstranění nádoru. Tato operace rakoviny jícnu se nazývá ezofagektomie. Jedná se o odstranění nádoru i s přilehlou částí jícnu, okolními lymfatickými uzlinami a dalšími tkáněmi, které by mohly být postižené. Zbylou část jícnu je poté nutné napojit na žaludek.

V případě, že je nádor již příliš velký a nelze ho odstranit, se provádí bypassové operace. Lékaři během nich vytvoří zcela novou cestu, kudy může potrava do žaludku směřovat, aby se postiženému místu co nejvíce vyhnula.

Mohou také pacientům zavést endoprotézu nebo tzv. stent, což je trubička, která se roztáhne, přitlačí nádor blíže ke stěně jícnu a alespoň částečně ho tak opět zprůchodní. To zajistí úlevu při polykání.

Další možnost představuje uvolnění jícnu prostřednictvím laserového paprsku, které se provádí endoskopickou cestou. Lékaři jsou někdy nuceni přistoupit také k perkutánní endoskopické gastrostomii (PEG), kdy vytvoří malý otvor do žaludku, kterým pacientovi následně podávají jídlo, aniž by bylo nuceno procházet skrze jícen.

Radioterapie a chemoterapie

Radioterapii mohou lékaři využít před operací, kdy pomáhá zmenšit nádor prostřednictvím ionizujícího záření. Po operaci se poté používá ke zničení zbylých nádorových buněk. Zvláště u pacientů, kteří nemohou podstoupit operaci, se poté radioterapie používá v kombinaci s chemoterapií, jež se provádí u pokročilých stádií rakoviny jícnu.

Rakovina jícnu: prognóza přežití

V České republice každoročně přibyde asi 500 nových případů rakoviny jícnu. Ačkoliv je toto onemocnění v populaci poměrně vzácné, k jeho diagnostice obvykle dojde příliš pozdě. Z toho důvodu se prognóza přežití následujících pěti let odhaduje pouze na 10 %.

Prevence rakoviny jícnu

Pokud se chcete tomuto onemocnění vyhnout, nejdůležitější součástí prevence by mělo být úplné omezení kouření.

Zároveň je nutné přestat s konzumací většího množství alkoholu, příliš kořeněných jídel a příliš horkých nápojů.

Lidé, kteří trpí refluxní chorobou jícnu, by měli dbát také na dodržování dietních opatření a chodit na pravidelné kontroly k ošetřujícímu lékaři, aby nedošlo k závažnějším komplikacím.

Zdroje: mou.cz, nemoci.vitalion.cz, linkos.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *