Proteinové tyčinky nejsou ani zdaleka tak zdravé, jak se tváří

Proteinové tyčinky jsou velmi chutnou svačinou nejen na cestách do přírody, ale i po cvičení, v autě na dálnici i kdekoliv jinde.

No a když spojíte praktičnost, chuť a navíc ještě dobré složení, dostanete univerzální odpověď na to, proč jsou proteinové tyčinky tak oblíbené.

Jsou ale všechny skutečně zdravé? Pojďme se v našem dnešním článku podívat na to, jaké suroviny by proteinové tyčinky měly a neměly obsahovat. 

Jaké suroviny proteinová tyčinka může obsahovat? 

Vzhledem k tomu, že proteinové tyčinky spadají do kategorie sportovní výživy a sportovci mají poměrně vysoké nároky, dá se říct, že naprostá většina proteinových tyčinek má složení obstojné. Z těch dobrých a zdraví prospěšných surovin v tyčinkách najdete zpravidla: 

Vláknina

Základ každé správné tyčinky tvoří vláknina. Existuje několik druhů používané vlákniny, přičemž navzájem se od sebe lehce liší zejména pokud jde o glykemickou odpověď organismu a toleranci trávicího traktu.

 Za nejvyšší standart osobně považuji rozpustnou gluko vlákninu, jakou používá například česká společnost Prom-In v tyčinkách Pure Bar.

 Obdobně dobrá je ale například čekanková vláknina zastoupená v Czech Virus Protein Bar a přijatelné jsou i izomaltooligosacharidy, které ale nemusí každému vyhovovat. 

Pokud vás zajímá, jaká kritéria jsou nejdůležitější podle kulturisty Jirky Vacka, určitě mrkněte na náš YouTube kanál, kde toto téma rozebírá do posledního detailu: 

V proteinové tyčince zpravidla nesmí chybět zdroj bílkovin. Z mého pohledu jsou přijatelné hned dva zdroje bílkovin. Zaprvé je to syrovátkový protein, který je zpracovaný ideálně CFM metodou, ale bohatě postačí i obyčejný filtrovaný koncentrát.

 Syrovátka je totiž velmi dobře využitelná a obsahuje kompletní spektrum aminokyselin, což je pro sportovce velmi žádoucí. Druhou možností jsou rostlinné proteiny, kterých bych ale osobně v tyčince preferoval více.

Pokud je totiž zastoupený pouze jeden rostlinný zdroj (nejčastěji to bývá levná sója), některé aminokyseliny jsou deficitní. Co se tedy veganských tyčinek týče, tedy tyčinek s rostlinným proteinem, zkuste třeba ty od značky Bulk Powders, které mají zastopení hrachového a rýžového izolátu.

Další skvělou variantou jsom tak moc oblíbené cookies od Lenny&Larrys, které obsahují ve složení také pouze rostlinné zdroje, jejich drobnou nevýhodou je to, že obsahují více cukru, chuť vás ale určitě nezklame. 

Suroviny k dochucení a doslazení  

Protein a vláknina k výrobě tyčinky samozřejmě nestačí, proto je potřeba použití dalších surovin, které produkt dochutí a dosladí.

 Ze sladidel musím rozhodně vyzdvihnout steviol-glykosidy mající původ v rostlině zvané stévia a sukralózu, která má jedno z nejnižších skóre škodlivosti (na opačném konci spektra samozřejmě stojí aspartam a acesulfam K).

Na dochucení se používá celé široké množství látek, které je samozřejmě nemožné vyjmenovat. Podle mého názoru platí jednoduchá poučka – čím méně chemicky zpracovaných surovin, konzervantů, stabilizátorů a kontroverzních surovin výrobce použije, tím lépe.

 Často používaný bývá například kokosový krém/kokosový olej, mandlové máslo či kakaové máslo, což jsou opravdu nezávadné složky, které dodávají tyčinkám skvělou chuť

Na jaké suroviny si dát pozor? 

Naproti tomu spousta proteinových tyčinek se zdravě jen tváří a jedná se jen o marketing zacílený na sportovce, kteří složení buď vůbec nečtou, nebo mu nerozumí. Naštěstí ale existuje několik surovin, podle kterých špatnou proteinovou tyčinku poznáte. Jedná se zpravidla o: 

Palmový tuk v přední linii 

Palmový tuk, je většinou to, co drží tyčinku u sebe. Pokud si někdo myslí, že se tam dává jen tak pro nic za nic nebo protože to je levná surovina, tak aby tyčinka byla „větší“, tak se plete. Hodně výrobců se snažilo palmový tuk nahrazovat nějakým jiným tukem, ale postupně se vrátili zpět k „palmáči“, protože je hodně stabilní.

Každopádně faktem je, že palmový tuk obsahuje větší množství nasycených mastných kyselin než třeba vepřové sádlo nebo jiné živočišné, ale i rostlinné zdroje, proto u výběru tyčinky koukejte na množství.

Pokud bude někde u konce složení, dá se takové tyčinka považovat za dobrou, pokud se palmový tuk objevuje v přední linii moc dobrá asi nebude. 

Kaseinát vápenatý 

V případě, že má tyčinka jako hlavní zdroj bílkovin uvedený kaseinát vápenatý (či kaseinát sodný), nedá se tyčinka zařadit mezi ty nutričně nejlepší tyčinky.

 Tato bílkovina je málo využitelná, protože se vyrábí chemickou reakcí s hydroxidy a dochází k denaturaci jednotlivých zdraví prospěšných frakcí.

 

Výroba je ale velmi levná, a proto tuto bílkovinu v nějkterých tyčinkách najdete.  

Množství přidaných látek 

Velmi často poznáte kvalitu tyčinky už jen podle toho, jak obsáhlé složení vlastně mají. Například takový Czech Virus je jasným důkazem toho, že chutnou a zdravou tyčinku lze vyrobit jen z 6 nebo 7 základních surovin. Pokud tedy někteří výrobci uvádí složení tak dlouhé, že se v něm při čtení ztrácíte, je nejspíše nad míru jasné, že taková tyčinka nebude nejlepší nákup.

Jaké tyčinky jsou kvalitní a jaké ne? 

Aby vám náš článek kromě informací, podle nichž kvalitní tyčinku poznáte, přinesl také nějaké konkrétní typy, musíme zmínit pár populárních tyčinek a narovinu říct, jak si vedou.

Extrifit EXXE protein bar

Každá tyčinka obsahuje 20g nejlepších proteinů, obsahují jen minimální množství tuku a zcela zanedbatelné množství cukru. Hlavní zdroje bílkovin jsou syrovátkový proteinový izolát, mléčný proteinový izolát, mléčný proteinový koncentrát.

Czech Virus Protein Bar

Z hlediska složení je Czech Virus Protein Bar jedna z nejlepších tyčinek, jaké na trhu najdete.

 Obsahuje jen 7 základních surovin, přičemž žádná z nich není nijak kontroverzní, problematická či dokonce škodlivá.

 Někomu sice může vadit, že je z hlediska konzistence o něco tvrdší, každopádně mně osobně velmi zachutnala a pokud máte rádi kokos, určitě si zamilujete Coconelu tak jako já. 

Prom-In Pure Bar 

Pure Bar od společnosti Prom-In je po chuťové stránce upřímně řečeno lehce zvláštní, protože má práškovou konzistenci a navíc nepůsobí nijak výrazně. Když to ale překousnete, nabídne vám tyčinka velmi kvalitní složení bez jakýchkoliv aditiv, palmového oleje či přidaného cukru. 

Grenade Carb Killa 

V případě Grenade Carb Killa můžete vybírat hned ze 13 různých variant, přičemž naprostá většina z nich chutná opravdu famózně. Problém je ovšem v tom, že složení není uplně zázračné.

Zdrojem bílkovin je v první řadě kaseinát vápenatý a ve složení najdete kromě palmového tuku také hydrolyzovanou želatinu a další suroviny, které v kvalitní tyčince pro sportovce v žádném případě nemají co dělat. 

Quest Protein Bar

Proteinová tyčinka Quest Bar s obsahem 20 g kvalitních bílkovin v jedné tyčince je ideální na svačinu v průběhu dne nebo na doplnění energie po náročné fyzické aktivitě.

Navíc utiší hlad a chuť na něco dobrého. Zdrojem bílkovin je proteinová směs – mléčný proteinový izolát, syrovátkový proteinový izolát.

Máme několik skvělých příchutí a stale se u nás jednou z nejoblíbenějších tyčinek.

Co si z dnešního článku tedy odnést? 

Dnešní článek měl za cíl vám přiblížit, které suroviny v proteinových tyčinkách být mají a kterým byste se raději měli vyhnout.

Ty nejkvalitnější a nejlepší tyčinky jsou tvořeny minimem surovin, základ většinou tvoří pouze vláknina a kvalitní protein, přičemž tato kombinace je obohacena surovinami k dochucení a doslazení.

Palmový olej, palmový tuk, kaseinát vápenatý, aspartam ani cyklamát nemají v kvalitních proteinových tyčinkách co pohledávat. 

Autor: Miroslav Dvořák

Mohlo by Vás zajímat:

 

Čím nakrmit střevní mikrobiom? Jak se podepisuje psychika na našem trávení?

Podzim máme spojený nejen s padajícím listím, ale i padající imunitou. Ta je zkoušena nejen změnou počasí a hojným výskytem různých onemocnění, ale i stresem. Čím se bránit a jaké potraviny volit?

Kreatin dávkování – jak kreatin užívat, kolik a kdy?

Kreatin je svalový energizér, který přímo zvyšuje výkon svalů. Látka, která podporuje růst čiré svalové hmoty a nepřímo snižuje hladinu podkožního tuku. Ale víte jak ho užívat, kolik a kdy?   

Anabolizéry: Top 10 nakopávačů! Jak vybrat správnou předtréninkovku?

Kvalitní Pre-Workout není pouhý „nakopávač“, ale směs více surovin, která se má postarat o pro maximální podporu výkonu a soustředěnest při tréninku.

Sleduj nás i na sociálních sítích:

Proteinové tyčinky na hubnutí? Zpozorněte!

Snažíte se zhubnout? Možná už jste objevili „kouzlo“ proteinových tyčinek, které výrobci doporučují jako skvělý doplněk zdravého životního stylu i hubnutí.

Jsou sladké, s klasickými lákavými příchutěmi jako je vanilka, ovoce či čokoláda a hodí se i v redukčním režimu. Nezní to skvěle? Tak pozor.

Proteinová tyčinka neznamená vždy vhodnou alternativu

Jako je tomu ostatně u všeho, i zde záleží na tom, jaký druh si vyberete. Není proteinová tyčinka jako tyčinka, a některé se (i když ve zdravě vyhlížejícím obalu) mohou bohužel srovnávat s obyčejnými komerčními sušenkami obalenými v čokoládě s hromadou tuku.

Tuku v takových proteinových tyčinkách sice většinou nenajdete tolik jako v klasických sušenkách, zato cukru obsahují požehnaně – klidně přes 50 % doporučené denní dávky! Takový snack má pak sice zvýšený obsah bílkovin, ale kvůli cukru či v horším případě glukózovo-fruktózového sirupu jej zdravou svačinkou rozhodně nazývat nemůžeme.

Na druhou stranu – kvalitní vysokoproteinové tyčinky mají nesporné výhody

• Na dlouho zasytí, a zabrání tak zbytečnému mlsání
• Jsou kdykoli po ruce
• Mají dlouhou trvanlivost a nejsou náročné na skladování
• Ideální první pomoc při poklesu energie – zachrání stabilní hladinu krevních cukrů

Čtěte pozorně obaly! Co by měla zdravá „proteinovka“ obsahovat?

Existují však i proteinové tyčinky, které se vskutku dají považovat za plnohodnotnou náhradu například svačiny či v krajní nouze dokonce oběda. Jak je poznat?

Dobrá proteinová tyčinka by měla obsahovat:

1. Ze všech složek nejvyšší obsah bílkovin

Bílkoviny by měly být uvedeny na prvním místě, což znamená, že jich produkt obsahuje ze všech složek největší procento. Dobré tyčinky obsahují 31–60 % bílkovin. Nesledujte však jen podíl bílkovin, ale hlavně jejich kvalitu. Ideální je mléčný syrovátkový protein.

Vhodné druhy proteinů:

• mléčný syrovátkový koncentrát
• konopný rostlinný protein
• rýžový protein

Méně vhodné druhy proteinů:

• sójový – silný alergen, déle se tráví
• vaječný protein – může mít vyšší podíl sodíku
• kaseinový – vyrábí se z tvarohové složky kravského mléka a tělo jej déle tráví

2. Co nejméně sacharidů

Tyčinka by měla obsahovat co nejméně jednoduchých cukrů (maximálně cca 3–5 gramů podle velikosti). Ty nejlepší tyčinky se doslazují přímo ovocem. Špatnou variantou nejsou ani umělá sladidla, například na bázi stévie. Naopak glukózovo-fruktózovému sirupu se raději vyhněte obloukem.

3. Ještě méně tuků

Nesahejte po pamlscích s obsahem tuku větším než 15–20 %. Ohlídejte si také kvalitu použitých tuků.

Preferujte tyčinky s nižší energetickou hodnotou

I když máte „hlad jako vlk“, sáhněte po tyčince s nižší energetickou hodnotou, tedy cca do 1 600 kJ. Vyšší podíl kalorií totiž většinou značí přítomnost právě nevhodných sladidel, nebo polevy/náplně, které energetickou hodnotu zvyšují cca o 15–20 %.

Proteinové tyčinky mohou být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Rozhodně je můžete zařadit i v redukčním režimu, zvláště pokud víte, že nebudete mít po ruce jiný zdroj kvalitního jídla, ale nikdy jimi nenahrazujte pestrou stravu. Výživoví poradci doporučují maximálně 3–4 kvalitní tyčinky týdně.

3 tipy na dobré proteinové tyčinky

1. Quest nutrition, Quest bar, 60 g

Chuťově velice oblíbená tyčinka z arašídového másla a kvalitních mléčných bílkovin. Se sníženým obsahem cukru a kalorickou hodnotou pod 1 300 kJ. Kdo jednou zkusil příchuť „cookie nad cream“, prý ji nemůže pustit z hlavy.

2. Weider, 60% Protein Bar, 45 g

Tyčinka s jedním z nejvyšších podílů bílkovin na trhu a pouhými 0,4 g cukru. Na 45 g obsahuje 27 g bílkovin. Pozor jen na vyšší kalorickou hodnotu kolem 1 570 kJ.

3. Extrifit®, Exxe® Protein Bar, 65 g

Žádné nadbytečné cukry a chemická „pojítka“. Tyto tyčinky se pyšní 3 složkovým proteinem, snadno využitelným v našem těle. Navíc až 25 g vlákniny a energetickou hodnotou do 887 kJ (dle příchuti). Nejprodávanější chuťovou variantou je dvojitá čokoláda, následovaná příchutí mandle-vanilka.

bílkoviny hubnutí proteinové tyčinky proteiny svačina výživové doplňky

Reklama

První krok pro úspěšné hubnutí – nezávazná konzultace s výživovým specialistou

Nezávazná konzultace je bezplatná nebo za 200 Kč, zálěží na poradně. V rámci nezávazné konzultaci získáte:

Konec masa!?

Tempeh, robi, tofu, seitan, boby? Nebo maso jako z archaické doby? Při svých občasných návštěvách restauračních zařízení, závodních jídelen či menz řešívám nezřídka obtížné rozhodnutí, které nás teoretické vegetariány — mentální vegany občas dostihne a trápí.

Při výběru z menu o pěti variantách, kde je k mání pečený bažant s brusinkovou omáčkou a karlovarským knedlíkem, kuře na divoko po thajsku, svíčková, borůvkové knedlíky a sójové kostky s rýží se mi v nestřežený okamžik stane, že mlsný jazyk a prázdný žaludek neposlechne morální imperativ, zvítězí dravcův instinkt a bažant je na tácu.

Děje se tak za velké radosti mých chuťových buněk, výčitek svědomí, bažantí tryzny, a je-li masitá volba pravidelnější, i neadekvátních environmentálních škod.

Jistě, jakožto čtenáři a čtenářky Sedmé generace jste o environmentálních dopadech takzvané živočišné výroby (jak jen děsivě to zní) už mnohokrát slyšeli. Dovolme si ale v čísle věnovaném výživě přece jen krátkou rekapitulaci.

Zabít lemura steakem

Živočišná výroba spotřebovává podle FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) většinový podíl zemědělské půdy na planetě.

Asi jedna třetina orné půdy (asi 14 milionů km2) padne převážně na produkci krmiva a dalších 33,5 milionů km² půdy zabírají pastviny, převážně pro chov hovězího dobytka.

Celkově tak živočišná produkce ukrajuje 70—80 % světové zemědělské půdy. Přitom její produkty ani zdaleka nejsou výsadou všech.

Řezník na trhu v Guanajuato, foto: archiv F.

Pro výrobu kilogramu hovězího masa je dále potřeba 15 tisíc litrů vody — kilogram obilí oproti tomu vyjde asi jen na 450 litrů, rajčata na 241 litrů. Pro srovnání: denní spotřeba vody v české domácnosti činí přibližně 100 litrů.

Jak známo, sója — krmě pro české pašíky, kuřátka a kravičky — se pěstuje z velké části i v Jižní Americe na úkor původních vykácených pralesů a travnatých ploch, takzvaných cerrados.

Na půdě po vyžďářených pralesích se též pase hovězí dobytek, jen v Brazílii se tak děje na 62,5 % konvertovaných lesů. Celkem na třech čtvrtinách půdy „vyčištěné“ od původních biotopů regionu Amazonie se tak dnes buď prohání dobytek, nebo se zde pěstují krmné plodiny.

A celá třetina spotřeby hovězího masa v EU přitom pochází právě z Jižní Ameriky.

Podle předloňské studie Miamské univerzity Ochrana biodiverzity: klíčové je omezit spotřebu masa tak produkce masa představuje největší příčinu soudobého vymírání živočišných druhů. Geofyzik G. Eshel situaci popsal takto: „Můžeme teď jen s trochou nadsázky říct: jíte stejk — zabíjíte lemura na Madagaskaru. Jíte kuře — zabíjíte amazonského papouška.“

Živočišná výroba má i výrazný vliv na světové klima. Jen samotný chov dobytka podle FAO produkuje asi 14,5 % globální produkce skleníkových plynů. A situace se dále vyhrocuje s tím, jak roste hlad, a především chuť lidské populace po živočišných bílkovinách.

Co oči nevidí… to bříško nebolí

Netřeba též dlouho hovořit o podmínkách, které zvířata zakoušejí v prostředí velkochovů.

Brojleři vypěstovaní za šest týdnů do podoby jatečních kulturistů, jejichž nohy pomalu neunesou váhu vlastního těla; nosnice napěchované v „obohacených“ klíckách na ploše listu A4 bez možnosti se popelit; okousané prasečí ocásky, kohoutci zaživa rozsekaní v drticích mlýncích. To nejsou jen záběry z aktivistických videí, ale ty viditelnější kiksy „živého“ průmyslu.

• Veggie burger, foto: miikkahoo.
• Méně evidentní je brutalita v případě mléčného skotu: krávy přetěžované souběžnou březostí a dojením, mláďata izolovaná brzy po porodu, i když krávy jsou přirozeně stádní; nemluvě o tom, že kráva dojnice se ve velkochovu dožije jen zlomku přirozené délky života.
• Pak tu máme ještě stresy při transportech zvířat, diskutabilní hygienické podmínky v chovech, infekční nemoci nebo různé prasečí či ptačí chřipky.

Zarážející je navíc neefektivita živočišného průmyslu, zejména účinnost, s jakou se energie z krmiv přeměňuje v energetické hodnoty masa či mléčných výrobků. Ta je v případě hovězího masa uváděna jen asi na 50:1. Nasytit jednoho masožrouta tudíž vyžaduje asi osmnáctkrát větší plochu země než v případě vegana.

Zdá se tedy evidentní, že konzumace průmyslově vyráběného masa a dalších živočišných produktů je naprosto nelogická, neekologická a v mnoha ohledech takřka zrůdná. Žádná skutečně civilizovaná společnost by ji nemohla podporovat.

Produkty živočišné výroby jsou však nejen pevnou součástí kulturních tradic, bister a zemědělských rozpočtů, ale i objekty touhy našich nozder a chuťových pohárků.

Jistě, ti pokročilejší již dokázali své touhy usměrnit a nyní baží po marinovaném tempehu, cizrnovém salátu či mandlové smetaně. Maso skutečně člověka po čase omrzí.

Neb jak ví každý vegan, dobře uzrálé avokádo či voňavě propečená červené řepa nechá bůček zblednout závistí.

Přesto však jakási instinktivní touha, kognitivní disonance či prostý zvyk stále udržuje většinu — minimálně západní populace — ve stavu vytrvalého masožroutství.

Hamburger za čtvrt milionu

Změnit tuto skutečnost se však v poslední době snaží hned několik projektů, které na kulturně pokročilejší masožrouty cílí sofistikovanou metodou. Nabízejí těm, kteří by si maso rádi odpustili, ale mají třeba jen slabou vůli nebo silnou chuť, ekologickou, relativně bezbolestnou a přitom lákavou alternativu: umělé (ne)maso.

Slavný první hamburger z namnožených kmenových buněk hovězího skotu poprvé představil v roce 2013 nizozemský vědec Mark Post na veřejné ochutnávce v Londýně. Na jednu stranu tento objev sliboval výrazně menší utrpení zemědělských zvířat, na stranu druhou mařila naděje astronomická cena prvního umělého čtvrtlibráku — 250 tisíc eur.

Impossible cheesburger, foto: Impossible Foods.

K ochutnávce tehdy Post přizval evropské kulinářské kapacity, britské hraběcí kuchaře nebo italské gastronomické kritičky — a reakce nebyly zcela jednoznačné. Umělé maso sice mělo velmi masitou chuť, bohužel nebylo dosti šťavnaté a tučné. To zkrátka proto, že hamburger obsahoval jen namnoženou svalovou tkáň, nikoliv tuk.

Inu, první umělý burger byl vskutku experimentální kousek.

Jak vznikl? Zjednodušeně tak, že vědec z odebraných kmenových buněk namnožil za pomoci inkubátoru a tekutin simulujících prostředí v těle skotu během několika týdnů miliony svalových buněk.

Ty izoloval do několika tisíců Petriho misek, aby mu v každé vyrostla asi centimetr dlouhá svalová vlákna — základy nového hamburgeru. Ten se usmažil a snědl.

Pokud by mělo toto „maso“ obsahovat také tuky, vazivo či kosti, musely by tyto buňky projít obdobným množícím procesem a následně být „vymodelovány“ do předobrazu přírodní předlohy, kupříkladu kýty. Jak, to ještě není zcela jasné.

(Ne)maso 2.0

Přesto je však umělé maso na dobré cestě a od roku 2013 pokročilo sedmimílovými kroky. Především se již nápadu chopilo několik startupů či zavedenějších firem, do nichž alespoň v USA vkládají peníze i větší investoři. Příkladem budiž americký Memphis Meat, který chce produkovat bezbolestné vepřové.

Umělé maso vyráběné ve velkém množství by tak mohlo výrazně zlevnit. Místo původních 250 tisíc eur za hamburger odhadem až na 65 dolarů za kilo, tedy asi dva tisíce korun. A postupem času, se zapojením technologií 3D tisku, i o více.

A do třetice dobrých zpráv: umělé maso by mohlo vznikat skutečně bez utrpení zvířat. Pro vysvětlení — původní myšlenka masa z laboratoře pracovala s tím, že bude potřeba výrazně méně hospodářských zvířat, která budou navíc žít (i z důvodu kvality) ve volné přírodě.

K umělému „růstu“ masa měly být využívány běžné svalové buňky odebírané zvířatům. Jejich replikační možnosti jsou však limitované a z kilogramu odebraných buněk bychom „vypěstovali“ jen asi 15—20 kg masa.

Pokrok? Jistě, ale výsledný produkt by se neobešel bez většího počtu „zdrojových-obětních“ zvířat, i když žijících v lepších podmínkách.

Další problém „běžné“ výroby masa ze zkumavky, a i onoho prvního londýnského hamburgeru, spočívá v tom, že pro rozmnožování masných buněk tvůrci potřebovali umělé prostředí simulující prostředí v těle zvířete. Buňky tedy plavaly v roztoku z krve kravích plodů a na produkci kilogramu masa by pak údajně „padly“ až tři telecí plody. Brrr.

Supermaso

Oba dva tyto problémy nicméně řeší technologie asi nejnadějnějšího startupu, izraelské firmy s příznačným názvem SuperMeat, tedy super maso.

SuperMeat se chce specializovat na intenzivní produkci masa kuřecího (nikoliv masa ze Supermana) a ušetřit tak miliardám kuřat utrpení velkodrůbežáren.

Své biologicky identické maso chce přitom produkovat bez antibiotik, GMO krmiv a bez využití živočišných produktů — tedy kromě původní zdrojové buňky.

Beyond chicken, foto: Beyond Meat.

Tou není běžná masná buňka, ale právě buňka kmenová, kterou je možné množit „donekonečna“. Čistě teoreticky by tedy k produkci veškeré spotřeby kuřecího masa byla třeba jediná kmenová buňka, odebraná dokonce jen z pírka kuřete.

Kmenové buňky mají přitom tu výhodu, že je lze modifikovat do formy masa, tuku, krve, vaziv či kostí, a vytvořit tak různé složky masa.

K jejich množení navíc není potřeba zmíněný embryonální roztok, ale speciální médium a bioreaktor vyvinutý (a samozřejmě i patentovaný) firmou SuperMeat. Kuřecí prso by pak mělo být otázkou asi dvou týdnů.

Firma SuperMeat by následně chtěla tyto reaktory (od velikosti mikrovlnné trouby) distribuovat do restaurací, továren a obchodů po celém světě, aby bylo možné super maso vyrábět lokálně.

Slibuje si od toho produkci masa, která potřebuje o 99 % méně půdy, 96 % méně vody a emituje o 96 % méně skleníkových plynů než konvenční výroba masa. Zároveň si slibuje zajistit dostatek proteinů i pro chudší polovinu planety, a to bez zvířecího utrpení.

Všemožným šťouralům pak SuperMeat vzkazuje, že výrobní proces není o nic umělejší než současný způsob produkce rýže, rajčat či brokolice. Skutečně?

Maso z květin

Jak může být z předchozích řádků patrné, budoucnost bezbolestného masa se nezadržitelně blíží.

Přes to všechno ale některým, třeba zásadovým veganům, toto sousto nevoní a vedle případných etických nedostatků „umělého masa“ argumentují svým dlouhodobým tvrzením: maso přece nepotřebujeme! A ano, zvířecí bílkovina je nahraditelná těmi rostlinnými, pokud se tělu dodají ve správném poměru. Tak proč množit zvířata ve zkumavkách?

O něco „čistší“ metodu výroby (ne)masa tak přináší (ne)masa na rostlinné bázi. Ptáte se, co to znamená? Samozřejmě už dávno tu máme vegeburgery připravené například z luštěnin: fazolí, cizrny, sóji či jejich kombinací se zeleninou. Paradoxně právě newyorský vegetariánský burger zvítězil v prestižní soutěži časopisu GQ o nejlepší hamburger roku.

Přesto však mezi námi žijí takoví pochybovači, kteří namísto veganského burgeru intuitivně sáhnou po obyčejné flákotě. Právě na ně cílí některé firmy, které se snaží nahradit masné produkty těmi rostlinnými tak, aby chuťově i senzoricky odpovídaly své předloze, či ji dokonce předčily. Tedy, voní to jako maso, chutná to jako maso, ale… je to sedmikráska.

Neskutečně zelené burgery

„Už devět let jsem vegan, a když jsem přivoněl k Impossible burgeru, pocítil jsem určitou výčitku, jako bych se právě chystal jíst maso.

První sousto jen prohloubilo tento pocit: okamžitě mě vrátilo zpátky k mým masným vzpomínkám,“ píše reportér Bussines Insideru Ben Gilbert, který měl příležitost si za dvanáct dolarů pochutnat v newyorském bistru Momofuku Nishi na veganskému burgeru, který je údajně chuťově i vůní nejpodobnější své masné předloze.

A aby taky nebyl, za projektem Impossible Foods stojí kalifornský vědec Pat Brown, mimo jiné vynálezce přístroje DNA microarray schopného rychle číst delší řetězce DNA, zapřisáhlý vegan, ekolog a nominant Nobelovy ceny.

Právě důraz na pečlivou molekulární analýzu složení, struktury, chutí a vůně masa je základem úspěchu Impossible burgerů. Živočišné proteiny, tuky a aminokyseliny Brown co možná nejvěrněji nahradil rostlinnými složkami.

Zjednodušeně: hovězí burger znovu vystavěl z pšeničného, bramborového a sójového proteinu, kokosového oleje, vitamínů a… jedné „zázračné“ složky. Tou je hem-molekula, tedy v podstatě hemoglobin, běžně obsažený v krvi.

Právě ten dodává masu, kvůli obsahu železa, specificky rudou barvu a je zodpovědný za chuť a vůni masa. Hem-molekuly se dají získávat z kořenů rostlin jako sója či hrách, v Impossible Foods ho nicméně vyrábějí pomocí kvasinek.

Gephyrocapsa oceanica, foto: NEON ja, Wikimedia Commons.

Výsledkem tohoto koktejlu je hamburger, který obsahuje 80 % bílkovin a 20 % tuku, při smažení „pouští šťávu“ jako maso, hnědne, voní a chutná tak, že se v youtubových reportážích ze čtyř restaurací, kde je k dostání, mnoho masožroutů doznalo, že by tuhle rostlinnou flákotu s chutí vyměnili za maso: je totiž lepší.

Projekt se ale zatím nachází v počáteční fázi a dostupnost těchto burgerů není velká. Oproti tomu jiné (ne)masné projekty již fungují delší dobu.

Za horizontem masa

Mezi ty proslulejší patří firma Beyond Meat, která chce masožrouty naučit jíst rostlinné maso a zachránit tak planetu pro další generaci. A k tomuto cíli používá množství šikovných marketingových nástrojů.

Za prvé využívá k propagaci svých produktů úspěšné veganské atlety, kteří berou pojídání rostlinného proteinu jako jeden z klíčů svého úspěchu. Maso od Beyond Meat je totiž prý nejen ekologické, ale i zdravé: neobsahuje GMO, nasycené tuky, antibiotika, hormony, cholesterol a lepek.

Za druhé, podobně jako v Incredible Foods se snaží co nejvěrněji napodobit strukturu, chutě a vůně masa; využívají přitom především proteiny hrachu a sóji, mrkve, olejů a dalších látek.

Z nich skládají své tři základní produkty: kuřecí „maso“, jehož vlákna se skutečně táhnou jako u kuřecího, „mleté hovězí“ a beyond burger.

Z těchto produktů pak firma nabízí i hotová jídla, třeba korejské BBQ (barbecue).

Podstatný rozdíl oproti Impossible Foods spočívá především v dostupnosti produktů. Beyond maso už najdete ve stovkách obchodů po celé Americe. Přitom beyond burgery i mleté „maso“ leží v lednicích oddělení masných produktů, což je právě jeden z triků, jak nalákat tradiční masožrouty.

V případě rostlinných mas jsou pak úspory zdrojů a snížený ekologický dopad podobné jako u masa ze zkumavky.

Jejich promotéři slibují asi 95% úsporu půdy i zásadní úsporu vody a emisí skleníkových plynů, což skutečně není málo.

Přitom rostlinná masa mají často lepší nutriční hodnoty, včetně vyššího podílu železa či vitamínu B12, než jejich živoucí předobrazy. Cesta k nim je navíc přímočařejší než laboratorní výroba statisíců masných buněk.

Kobylky, řasy a jiná havěť

Vedle zmíněných alternativ masa samozřejmě existují i další cesty, jak lidstvu elegantně zajistit dostatek proteinů. V kursu jsou například řasy.

Ty jednobuněčné, takzvané microalgaes, v mnoha svých variantách nabízejí nejen 50—60 % bílkovin, ale též zdravé tuky, vitamíny A, B, C a E a hodnotné minerály.

Jejich produkce ve slanovodních nádržích je vysoce efektivní a obejde se bez chemie, používané při výrobě rostlinných proteinů. Navíc microalgaes vytvoříte během několika týdnů, nikoliv měsíců či let.

Ačkoliv už některé firmy vyrábějící proteiny a tuky z řas ve formě koktejlů, nutričních tyčinek či vaječných náhražek fungují, příslušný trh je zatím malý a výroba drahá.

Vděčné jsou také kvasnice. Ty s přídavkem vápníku, draslíku a chemicky syntetizované DNA z kravského mléka nabízejí údajně velice věrnou a lahodnou náhradu mléčných produktů. A bez bolavých cecíků.

Velkým hitem patrně na Západě brzo budou (v Asii už dávno jsou) cvrčci. Kalifornská firma Tiny Farms (doslova tedy droboučké farmičky) nabízí výtečné, v Kalifornii rostlé hmyzáky.

Ti jsou jakožto zdroj bílkovin asi 12krát úspornější než hovězía spotřebují i daleko méně místa. Na druhou stranu, tady už se dostáváme na hranu toho, co je ještě masná alternativa.

Přece jen i cvrčci mají maminku. A tatínka.

V tomto bodě bych tak náš exkurs do říše bezbolestné budoucnosti sobotních grilovaček ukončil. Podle všeho nám zítřky chystají chutné alternativy hovězích stejků, kuřecích krčků a kdoví čeho ještě.

Doufejme, že se za slušné peníze dostanou i do našich zeměpisných šířek a obohatí polední menu zdejších vymaštěných restaurací.

Do té doby můžeme planetární biodiverzitu chránit například důsledným veganstvím či vyváženým jídelníčkem se střídmým zastoupením masa z ekologických chovů.

Kontakt: [email protected].

Na co se zaměřit při výběru proteinové tyčinky?

Každý občas máme den, kdy prostě nestihneme připravit jídlo, musíme se neplánovaně zdržet v práci, nebo jedeme někam na výlet, kde nebude možné si koupit pořádné jídlo, a tak sáhneme po takové malé zdánlivě neškodné variantě, kterou je právě proteinová tyčinka. Nebo v případě některých, pro které je proteinovka tradiční svačina či dezert. Ať tak nebo tak, ne všechny proteinové tyčinky jsou dobrou volbou do jídelníčku, obzvláště pokud se snažíte shodit nějaké to kilo.

To, že se tyčinka jmenuje „protein“ z ní bohužel automaticky nedělá zdravou dobrotu.

Některé tyčinky mají katastrofické složení, jiné zase nutričně vydají za plnohodnotný oběd, v dalších najdeme nevhodné zdroje bílkovin a výjimkou nejsou ani takové produkty, které lákají zákazníky na to, že jsou proteinovou (a tedy zdravější či dietnější) variantou jejich oblíbených tyčinek plných cukrů, kdy ale při pohledu na nutriční obsah zjistíte, že když si dáte klasiku a zapijete ji proteinem, budete na tom lépe nejen nutričně, ale hlavně cenově.

Proteinové tyčinky obvykle nejsou úplně nejlevnější záležitostí, a proto je potřeba vědět, do čeho se skutečně vyplatí investovat.

Jak se tedy v proteinových tyčinkách vyznat, na co se zaměřit při jejich výběru a co je dobré najít a co naopak nenajít ve složení kvalitního výrobku? Přesně na tyto otázky se vám pokusíme dnes dát odpověď.

CELKOVÝ POČET KALORIÍ

Celkový obsah kalorií a nutrientů by měl rozhodně být tím, co by vás mělo zajímat. Protože v případě, kdy se snažíte shodit nějaké kilo a dodržujete jídelníček o příjmu např.

1500 Kcal, nebude asi nejchytřejší volbou dát si tyčinku s pěti sty kaloriemi, že.

 V takovém případě je mnohem lepší tohle množství kalorií přijmout z masa, zeleniny a přílohy, které vás zasytí na pořádnou dobu a navíc – bude toho větší porce než z tyčinky, která má běžně 40 – 80g.

Na druhou stranu, pokud je vaším cílem budovat svalovou hmotu a každý den se snažíte přijmout dostatek kalorií, nebo vám to dokonce dělá problém, může se proteinová tyčinka o pěti stech kaloriích jevit jako zázrak seslaný z nebe.

 Tak jako tak, je velice důležité, abyste sledovali obsah nutrientů a celkových kalorií v tyčince, protože obsah živin se velice liší produkt od produktu. Ideálně by se hodnota kalorií tyčinky měla pohybovat do 300 kcal.

OBSAH SACHARIDŮ

Druhý bod, na který by se měl ubírat váš pohled, je celkový obsah sacharidů.

Jak bylo zmíněno již v úvodních řádcích, některé produkty se totiž schovávají za nálepku „protein“, ale přitom jsou plné cukrů, sirupů, namočené v cukerné polevě a podobně.

Pokud se rozhodujete o koupi produktu období redukce, pak si pravděpodobně nebudete moc dovolit přijmout příliš velkou dávku sacharidů, respektive cukru.

Jednou z hlavních věcí, kterou ve složení musíte sledovat, je odkud pocházejí sacharidy, které tyčinka obsahuje. Ideálně se chcete absolutně vyhnout velkému množství vysoce fruktózového kukuřičného sirupu (HFCS). Pokud je kukuřičný sirup na prvním místě složení, vraťte tyčinku zase hezky do regálu a podívejte se po kvalitnějším produktu.

POČET POUŽITÝCH INGREDIENCÍ

Další velice důležitý bod, na který by se měl ubírat váš pohled, jsou rozhodně použité ingredience.

 Hned po tom, co zkontrolujete nutriční hodnoty, prostudujte také to, z čeho je daný produkt vyrobený a následně porovnejte s nutriční hodnotou, odkud asi kalorie a nutrienty pocházejí.

Složení tyčinky by ideálně mělo být co nejjednodušší, nejčistější a mělo by obsahovat jen nezbytné ingredience – viz níže.

OBSAH CUKERNÝCH ALKOHOLŮ [sladidel]

Když už si konečně vyberete proteinovou tyčinku, která má poměrně nízký celkový počet sacharidů, pak další věc, kterou musíte vzít v potaz, je přítomnost cukerných alkoholů. Jedná se o podskupinu polyolů, které se velice často používají v potravinářství jako zahušťovadla a sladidla.

V potravinách slouží obvykle jako nekalorická náhrada cukru, i když mají mnohem větší sladivost. K nejčastěji používaným cukerným alkoholům v tyčinkách patří maltitol a xylitol.

 Tyto polyoly nemají tedy prakticky žádné kalorie a zároveň u nich na rozdíl od cukru jako takového nebyla prokázána žádná spojitost se vznikem zubního kazu.

Zatímco jedna skupina lidí nebude mít problém s jejich tolerancí, pro jiné mohou po jejich konzumaci nastat určité problémy. Některé cukerné alkoholy (například sorbitol, erythritol, xylitol, mannitol, laktitol a maltitol) totiž mohou při vyšší koncentraci způsobit nadýmání nebo plynatost. Budete muset sami vyzkoušet, jak vám tyhle látky sedí a jak na ně vaše tělo reaguje.

DŮLEŽITÁ VLÁKNINA

A u sacharidů ještě zůstaneme, protože další typ sacharidů, který byste v tyčince měli najít, je právě vláknina. Vláknina má sytivý efekt, takže čím více vlákniny tyčinka obsahuje, tím déle sytí bychom měli být. Ovšem jak jistě víte, ani s vlákninou se to nemá úplně přehánět.

Nicméně proteinová tyčinka by neměla obsahovat méně než 6g vlákniny. Co se týče zdrojů vlákniny, které jsou nejčastěji v tyčinkách využívány, pak jsou to vlákniny typu ovesná, kukuřičná, často se teď využívá také inulin, případně isomalto-oligosacharidy či frukto-oligosacharidy.

Kvalitní proteinovou tyčku si můžete na našem webu koupit ZDE!

OBSAH A ZDROJE TUKU

Dále se před koupí produktu ujistěte, že jste zkontrolovali, z jakých zdrojů pochází tuky v tyčince a samozřejmě i jejich celkový obsah. Určitě nemusíte hledat produkt bez tuku, nějaký tuk je v tyčince potřeba, aby vůbec držela pohromadě a zachovávala si strukturu.

 Z nutričního hlediska pak proto, že tuky zpomalí trávení a uvolňování sacharidů do krevního řečiště.

Určitě se však vyhněte produktu, který obsahuje trans-nasycený tuk, a dávejte si pozor na tyčinky s palmovým olejem a olejem z palmových jader, což jsou druhy nasycených tuků.

Je pravda, že ne všechny nasycené tuky jsou špatné, ale palmový olej rozhodně nelze považovat za přínosný zdroj – ať už nutričně nebo z hlediska ekologických dopadů.

Rostlinným olejům, jako je sójový, řepkový, palmový, slunečnicový, bychom se v tyčinkách celkově měli spíše vyhýbat.

Výrazně výhodnější jsou tuky ve formě kokosového oleje, oříšků nebo oříškového másla a semínek, jako jsou třeba chia.POUŽITÝ TYP BÍLKOVINY

Velmi důležitým kritériem je taktéž typ bílkoviny, který produkt obsahuje. Samozřejmě že typ použité suroviny se odráží na ceně, a proto někteří výrobci záměrně do tyčinek využívají levnější, a tedy zcela jistě, méně biologicky využitelné suroviny.

 Už jistě víte, že není protein, jako protein. Proteinovou složku by měly tvořit především syrovátkový protein, mléčné bílkoviny, micelární kasein a případně i vaječný albumin.

Podstatně méně vhodné, či dokonce můžeme říct až nevhodné, jsou pak zdroje jako hydrolyzovaný kolagen, kaseinát vápenatý nebo vyloženě jen jeden rostlinný protein. Pozor na veganské výrobky se zastoupením pouze jednoho typu rostlinné bílkoviny.

Ideální je najít takový produkt, který obsahuje kombinaci různých rostlinných zdrojů, aby došlo k jejich plné využitelnosti.

MNOŽSTVÍ BÍLKOVIN A JEJICH POMĚR VZHLEDEM K SACHARIDŮM  

A konečně poslední, ale neméně důležitou, věcí, kterou byste si měli rozhodně dobře prohlédnout, je poměr sacharidů k proteinu, jež vaše tyčinka obsahuje.

To je důležité proto, že chcete mít jistotu, že obsah bílkovin je ve srovnání s uhlohydráty dostatečně vysoký.

Protože pokud produkt velmi špatný poměr bílkovin k sacharidům (což znamená, že třeba obsahuje stejně, nebo dokonce ještě mnohem více sacharidů než bílkovin), můžete si klidně koupit raději tatranku a zapít ji proteinem a ušetříte tím značné množství financí.

Obsah bílkovin je to, co dělá proteinovou tyčinku proteinovou tyčinkou, takže je to něco, bez čeho byste se vážně neměli obejít.

 Nejlepší volba pro tyčinku vhodnou do redukčních režimů, bude poměr bílkovin k sacharidům 2:1, ale v některých případech bude i poměr 1:1 v pořádku, pokud třeba potřebujete doplnit energii mez výkony a podobně. Nicméně takových tyčinek na trhu ani moc nenajdeme.

Rozhodně by ale proteinová tyčinka neměla obsahovat více sacharidů než bílkovin, to je pak sice možná chutná, ale rozhodně se nedá považovat za něco, co si zaslouží název proteinová tyčinka.

• KTEROU PROTEINOVKU BYCHOM Z NAŠEHO SORTIMENTU DOPORUČILI MY?
• Samozřejmě nemůžeme zapomenou přidat konkrétní doporučení, po které tyčince u nás na e-shopu sáhnout. 

PURE BAR – tyčinky pure-bar od české značky Prom-in jsou naprosto dokonalou volbou pro všechny, kteří hledají tyčinku s nekompromisním složením, skvělou nutriční hodnotou, a ještě ke všemu cenově velmi výhodnou. Pure-barkám jsme věnovali celý článek a pokud by vás tedy zajímaly tyto tyčinky detailněji, můžete si ho přečíst (odkazzde).

R-BAR – tyčinka, která je dalším příkladem opravdu jednoduchého a skvěle fungujícího složení. Tyčinka je skutečně kvalitní, ale to je u výrobků společnosti reflex tradicí. Malou nevýhodou této složením skvělé tyčinky je bohužel její cena. Ale jak jsme si již řekli, za kvalitu je občas potřeba si trochu připlatit.