Profesor Flegr o toxoplasmóze: Nakažena je třetina naší populace

Původně to byl spíš jen výzkum pro pobavení, který ale přinesl zásadní zjištění. Podle parazitologa a evolučního biologa Jaroslava Flégra je toxoplazmóza daleko větší problém, než se zdálo. Má obrovský dopad na zdraví, souvisí s infarkty a nádory. Její eradikace by mohla přinést stovky miliard. Taky se zřejmě šíří pohlavním stykem, což je podle Flégra velký malér.

Flégr popisuje, že vše začalo, když zjistil, že je sám parazitem Toxoplasma gondii nakažený. Není to nic výjimečného, nosí ho třetina Čechů. Ti mají jinou psychiku a jinak se chovají, ale hlavně se potvrzuje, že jsou nemocnější. Flégr mluví o šokujících výsledcích porovnání nemocnosti v jednotlivých zemích a výskytu toxoplazmózy. Navíc podle všeho snižuje i inteligenci lidí.

Flégr taky nově zjistil, že se parazit šíří i pohlavním stykem. Vrozená forma toxoplazmózy je přitom vůbec nejnebezpečnější.

Problém tedy je, když se nakazí žena před otěhotněním nebo v průběhu těhotenství, pak může dojít k potratu nebo vývojovým vadám. Toxoplazmóza je přitom neléčitelná.

Zatím totiž nikdo lék příliš nehledal, protože nebyla považována za velké nebezpečí. Důležitější ale je podle Flégra najít vakcínu pro kočky, pak by bylo možné toxoplazmózu vyhladit.

Kromě toxoplazmózy ovlivňuje inteligenci taky cytomegalovirus, který má asi 80 procent české populace. Lidé pak hloupnou a horší se to s věkem. Jde přitom až o tři body IQ v rámci celé populace, což je prý velký rozdíl. I tohoto viru se podle Flégra nezbavíme.

Jak může RH faktor vaší krve ovlivnit vaši odolnost a stárnutí? Proč jsou někteří lidé zdravější? Jak se člověk může nakazit toxoplazmózou a co pak dělat? Jak mění naše chování a jaké jsou rozdíly mezi muži a ženami? A proč se o jeho nebezpečnosti do teď moc nemluvilo?

 Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde  >>>

Jaroslav Flegr – Wikipedie

prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc. Jaroslav Flegr (2008)Narození

12. března 1958 (62 let) Praha Alma mater

Univerzita Karlova Pracoviště

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Obory

evoluční biologie, etologie, evoluční psychologie, evoluční ekologie a parazitologie Ocenění

Magnesia Litera (2007)Ig Nobelova cena (2014) Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Flegr (* 12. března 1958 Praha) je český vědec a vysokoškolský pedagog, který se ve svém výzkumu zaměřuje na biologickou evoluci, zejména pak v oblastech etologie, parazitologie a evoluční psychologie. Během pandemie covidu-19 se stal obecně známou osobou díky vyjadřování svých postojů a předpovědí k nemoci covid-19.

Vzdělání a vědecké tituly

V letech 1977–1982 vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal titul RNDr. V letech 1984–1987 vystudoval na téže fakultě fyziologii a získal titul CSc. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor parazitologie, v roce 2008 profesorem pro obor ekologie.[1]

Vědecká práce

Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, ekologie, evoluční psychologie, etologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícího onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce (tj. teorií zamrzlé evoluce a zamrzlé plasticity).

Tým prof. Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíců vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích[2] ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší.

Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy[3] a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody.

[4] Tým Jaroslava Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer[5] a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie.

Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější[6] u osob nakažených než u osob nenakažených a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou.[7] Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích.

[zdroj?] Za ověřenou se však zatím nedá pokládat hypotéza, že mnohé z pozorovaných změn v chování nakažených osob jsou výsledkem účelné manipulace parazita, směřující k jeho přenosu z nakaženého do nenakaženého hostitele, nikoli pouze vedlejšími efekty[8] chronického parazitárního onemocnění.

Po roce 2008 publikoval tým Jaroslava Flegra v odborných časopisech asi 10 prací, ve kterých autoři ukázali, že osoby s krevní skupinou Rh+, zejména heterozygoti, jsou chráněny proti řadě negativních faktorů prostředí (včetně některých vlivů toxoplasmózy[9]) a že by tedy polymorfismus v Rh faktoru mohl být v populaci udržován selekcí ve prospěch heterozygotů. Některé z těchto publikací byly zveřejněny v tzv. otevřených časopisech. Ve všech případech se však jedná o vědecké časopisy zařazené do referenční databáze Web of Science[10] a hodnocené impakt faktorem (PLoS ONE 2014 IF = 3,234; BMC Infectious Diseases 2014 IF = 2,613[11]), nikoli o časopisy zařazené na seznam tzv. predátorských časopisů porušujících pravidla odborného publikování.[12]

V oblasti evoluční biologie J. Flegr formuloval teorii zamrzlé plasticity, podle které se pohlavně se rozmnožující druhy mohou působením selekce měnit pouze 1–2 % doby své existence, a to pouze bezprostředně po svém vzniku určitým typem speciace. Rovněž navrhl mechanismus,[13] který je za střídání plastické a elastické fáze zodpovědný.

Později formuloval teorii zamrzlé evoluce, podle níž se v jednotlivých evolučních větvích a taxonech v průběhu času neustále zužuje okruh znaků, ve kterých se druhy mohou (ve své plastické fázi) měnit, a rovněž navrhl příslušný mechanismus[14] (třídění z hlediska stability). Rovněž je autorem konceptu turbidostatické a chemostatické selekce, tj.

selekce směrem k vyšší rychlosti nebo vyšší ekonomičnosti množení v závislosti na charakteru negativní zpětné vazby udržující z dlouhodobého hlediska konstantní velikost populace.

[15] Jedna jeho teorie předpokládá, že eukaryotická buňka strukturuje své nitro, přesunuje jednotlivé molekuly a zapíná a vypíná jednotlivé metabolické dráhy pomocí procesu isoelektrické fokusace.[16]

Podle dvou Flegrových studií z oblasti evoluční psychologie jsou hnědoocí muži vnímáni jako důvěryhodnější než muži modroocí[17] a inteligenci mužů, nikoli však žen, je možné odhadnout podle fotografie obličeje.[18]

Jaroslav Flegr je členem redakční rady časopisu Vesmír a Neuroendocrinology Letters. Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze přednáší předměty „úvod do evoluční biologie“, „repetitorium biologie podle RVP G II“, „praktická metodologie vědy“, „mikroevoluce a makroevoluce“, „metody experimentální a evoluční psychologie“.[zdroj?]

V roce 2014 získal Ig Nobelovu cenu (udělovanou za „výsledky, které vás nejprve rozesmějí, a následně donutí k zamyšlení“) za zjištění související s výzkumem toxoplazmózy, a to že vlastnictví koček ohrožuje duševní zdraví.

[19] Počátkem roku 2016 mu v časopise Parasites & Vectors vyšel článek potvrzující, že korelace mezi duševním zdravím a zraněním způsobeným kočkou skutečně existuje, ovšem trochu jiným způsobem, nežli předpokládala studie amerického týmu,[20] který k tématu přivedl komisi Ig Nobela.

Spíše než s pokousáním totiž výskyt unipolárních depresí souvisí s poškrábáním kočkou, což naznačuje, že za problémy spíše než Toxoplasma gondii může být zodpovědná bakterie Bartonella henselae.[21][22] Autoři však rovněž přiznávají, že v takovýchto studiích nelze definovat, co je příčina a co následek.

A tudíž je možné, že lidé s unipolární depresí jsou oproti psychicky zdravé populaci častěji poškrábáni kočkami.[21]

Je autorem více než 160 odborných prací evidovaných v databázi Scopus (k lednu 2021)[23]a celkem 8 českých monografií[24] – vesměs knih populárně-vědeckého žánru.

Pandemie covidu-19

V roce 2020 se stal Jaroslav Flegr všeobecně známou osobou díky vyjadřování svých postojů a předpovědí k nemoci covid-19. Vývoj pandemie často komentoval na svém blogu, vystupoval v různých televizních a internetových pořadech.[25][26][27][28]

Budete mít zájem:  Reiterův syndrom – příčiny, příznaky i léčba

Bibliografie

  • 1994 – Evoluční biologie I. : Mechanismy mikroevoluce. Praha: Karolinum. ISBN 80-7066-849-0.
  • 1995 – Evoluční biologie I. : Mechanismy mikroevoluce. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-169-2.
  • 2005 – Evoluční biologie. Praha: Academia. ISBN 80-200-1270-2.
  • 2006 – Zamrzlá evoluce, aneb, Je to jinak, pane Darwin. Praha: Academia. ISBN 80-200-1453-5. [Cena Magnesia Litera za rok 2007 v kategorii naučná literatura[29]]
  • 2007 – Úvod do evoluční biologie. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1539-6.
  • 2008 – Základy evoluční biologie pro gymnázia : projekt JPD3 – Přírodovědná gramotnost. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. ISBN 978-80-86561-68-4. [J. Flegr et al.]
  • 2008 – Frozen evolution : or, that’s not the way it is, Mr. Darwin : farewell to selfish gene. Prague: Charles University in Prague, Faculty of Science. ISBN 978-80-86561-73-8.
  • 2009 – Evoluční biologie. 2. oprav. a rozšíř. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1767-3.
  • 2011 – Pozor, Toxo! : tajná učebnice praktické metodologie vědy. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2022-2.
  • 2015 – Evoluční tání, aneb, O původu rodů. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2481-7.
  • 2016 – Zamrzlá evoluce, aneb, Je to jinak, pane Darwin. 2., rozšíř. vyd. Praha: Academia. Edice Galileo, sv. 4. ISBN 978-80-200-2528-9.
  • 2017 – Milí pokusní králíci. Praha: Academia. 1. vyd. ISBN 978-80-200-2701-6

Doslovy

  • DAWKINS, Richard. Slepý hodinář : zázrak života očima evoluční biologie. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-445-X.
  • ZIMMER, Carl. Vládce parazit : pohled do světa nejnebezpečnějších tvorů planety. Praha: Paseka, 2005. ISBN 80-7185-685-1.

Reference

  1. ↑ Prof. RNDr Flegr Jaroslav, CSc. – Životopis, Národní ústav duševního zdraví
  2. ↑ Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.: List of papers. web.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2020-10-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ HAVLÍČEK, J.; GAŠOVÁ, Z.; SMITH, A. P.; ZVÁRA, K.; FLEGR, J. Decrease of psychomotor performance in subjects with latent ‘asymptomatic’ toxoplasmosis.

    Parasitology [online]. 2001. Roč. 122, s. 515-520. Dostupné online. 

  4. ↑ FLEGR, Jaroslav; HAVLÍČEK, Jan; KODYM, Petr; MALÝ, Marek; ŠMAHEL, Zbyněk. Increased risk of traffic accidents in subjects with latent toxoplasmosis: a retrospective case-control study. BMC Infectious Diseases [online]. 2002. Roč. 2, čís. 11, s. 1-6. Dostupné online. 
  5. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/toxosons.pdf
  6. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/schizoonset.pdf
  7. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/mri.pdf
  8. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/toxomodel.pdf
  9. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/rh.pdf
  10. Web of Science – Please Sign In to Access Web of Science [online]. login.webofknowledge.com [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 
  11. BMC Infectious Diseases [online]. bmcinfectdis.biomedcentral.com [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 
  12. Scholarly Open Access [online]. [cit. 2016-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-11. 
  13. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/elastic.pdf
  14. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/punctuated.pdf
  15. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/Flegr%201997.pdf
  16. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/isoel.pdf
  17. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/trust.pdf
  18. ↑ http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/iq_perc.pdf
  19. ↑ Winners of the Ig® Nobel Prize
  20. ↑ http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0070585
  21. ↑ a b FLEGR, Jaroslav; HODNÝ, Zdeněk. Cat scratches, not bites, are associated with unipolar depression – cross-sectional study. Parasites & Vectors. 2016-01-05, roč. 9, čís. 1, s. 8. Dostupné online [cit. 2020-09-26]. ISSN 1756-3305. DOI:10.1186/s13071-015-1290-7. PMID 26728406. 
  22. ↑ ŠEVELA, Vladimír. Objev českého vědce: kočičí škrábnutí může vyvolat těžkou depresi. In: Echo24.cz [online]. 20. února 2016 [cit. 25. 9. 2016]. Dostupné z: http://echo24.cz/a/iU4cY/objev-ceskeho-vedce-kocici-skrabnuti-muze-vyvolat-tezkou-depresi
  23. ↑ Scopus preview – Flegr, Jaroslav – Author details – Scopus. www.scopus.com [online]. [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Jaroslav Flegr. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ Jaroslav Flegr – Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  26. ↑ V uzavřených prostorách nepřetápět, virus se dokáže rychle přizpůsobit, doporučuje evoluční biolog. Radiožurnál [online]. 2020-09-07 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (česky) 
  27. ↑ Duškova čísla jsou nereálná, je hůř, míní Flegr. Naberme veterináře, radí. iDNES.cz [online]. 2020-10-16 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ Současný stav je jen naše blbost. Dodržování opatření by policie měla vymáhat, říká biolog Jaroslav Flegr. Plus [online]. 2020-10-16 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (česky) 
  29. ↑ VÍTĚZOVÉ MAGNESIA LITERA 2007. www.magnesia-litera.cz [online]. [cit. 2013-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-08. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Flegr na Wikimedia Commons
  • Osoba Jaroslav Flegr ve Wikicitátech
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Flegr
  • Domovská stránka
  • Zaznamenané přednášky

Zájem o nové směry je cesta do pekel, říká evoluční biolog | Věda

PRAHA Průměrně třetina obyvatel planety trpí nemocí zvyšující pravděpodobnost, že nakažený člověk zaviní dopravní nehodu. Příčinou choroby zvané toxoplazmóza je prvok usazený v lidském mozku, odkud prodlužuje čas naší reakce na novou situaci. Profesor Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty UK zkoumá vliv nemoci na chování člověka už asi dvacet let.

K jakým výsledkům jste dospěli? Na vzorku 4000 vojenských řidičů jsme zjistili, že nakažené osoby mají až 2,5krát větší pravděpodobnost, že zaviní nehodu. U čerstvě infikovaných stoupá je riziko až šestkrát vyšší než zdravých. Pozornost a délku reakce jsme zkoumali také na laboratorních myších a dospěli jsme ke stejným výsledkům.

Jak si to vysvětlujete? Loni jeden zahraniční tým zjistil, že původce nemoci, prvok Toxoplasma gondii, si zatím jako jediný mikroorganismus nese ve své DNA gen pro výrobu dopaminu. Látky, která se vyskytuje v mozku a může ovlivňovat chování hostitele.

Váš výzkum ukázal, že nakažení muži jsou více podezřívaví a ženy naopak méně. Jak je možné, že se nákaza projevuje opačně u mužů a u žen? Toxoplazmóza zvyšuje u mužů hladinu testosteronu a u žen ji snižuje. Je známo, že tento hormon má vliv na psychiku, proto by mohl být nejpravděpodobnější příčinou protichůdných změn v chování.

Jak jste na to přišli? Nejdříve nepřímými, později i přímými důkazy. Statisticky platí, že nakažení muži mají prsteníček delší než ukazováček.a vypadají dominantněji.

Oba tyto znaky korelují se zvýšenou hladinou testosteronu. Ukazovali jsme fotografie mnoha studentů ženám, aby hodnotily dominantnost vzhledu. Nakažení jim připadali dominantnější.

V jiné studii jsme u všech studentů udělali testy a zjistili jsme, že nakažení mají skutečně více testosteronu.

  • Jaroslav Flegr
  • – narodil se roku 1958 v Praze. Vystudoval obory fyziologie buňky a fyziologie živočichů na Přírodovědecké fakultě UK – do roku 1991 se věnoval molekulární imunologii v Ústav molekulární genetiky AV a na Lékařské fakultě Tokijské univerzity – zabývá se evoluční biologií a evoluční parazitologií na Přírodovědecké fakultě UK
  • – zatím publikoval 80 odborných studií a čtyři knihy včetně téměř 600stránkové Evoluční biologie a popularizační knihy Zamrzlá evoluce aneb Je to jinak, pane Darwin

Prsteníček se prodlužuje i v dospělosti? Donedávna se předpokládalo, že poměr prstů se vztahuje k hladině testosteronu v době těhotenství, ale naše data jasně ukazují, že délka prstů se mění také po narození a možná i v dospělosti. Značné rozdíly mezi nakaženými a nenakaženými osobami zjistili antropologové rovněž v šířce kolen a kotníků.

Z psychologických testů vyplynulo, že čím déle trvá nákaza, tím více stoupá u mužů podezřívavost a u žen lehkomyslnost. S délkou nákazy souvisí také zpomalování reakcí. A není to stárnutím organizmu, používáme statistické metody, pomocí kterých se případný vliv věku odfiltruje.

Vás tým zjistil, že nemoc zvyšuje podíl mužů v populaci.

Jak je to možné?

Prvok pravděpodobně potlačuje funkci imunitního systému ženy, který většinu mužských zárodků za normálních okolností likviduje. Oslabením obranného systému se část chlapců zachrání.

To ale platí jen asi tak čtyři roky poté, co se žena nakazila, Pokud je v jejím těle prvok delší dobu, například už od dětství, rodí žena naopak více holčiček.

Těžké komplikace mohou nastat, když se žena nakazí během těhotenství. Zejména když k nákaze dojde v prvním trimestru, může dojít v 10-15% případů k přenosu nákazy na plod a k jeho vážnému poškození nebo dokonce až k potratu. Když se žena nakazí ve 3. trimestru, je pravděpodobnost nákazy výrazně větší, zdravotní následky jsou však podstatně mírnější.

Kolik lidí má toxoplazmózu? Skrytou formou trpí přibližně třetina celosvětové populace. Kdo se jednou nakazí, má v sobě prvoka už natrvalo. Začátek nákazy se projevuje jako lehké onemocnění, takže většina lidí ani nepozná, že jsou doživotními hostiteli prvoka. Ukáží to pouze krevní testy.

Jak se přenáší prvok na člověka? U nás patrně nejčastěji z neumyté zeleniny znečištěné částečkami hlíny.

Vajíčka prvoka se dostanou do půdy nebo do dětského pískoviště s trusem nakažené kočky a dokáží přečkat v zemi až dva roky. Vajíček je obrovské množství a deště je odplaví po velké ploše.

Až stovky lidí onemocní, když se trus kočky dostane například do studny nebo jiného vodního zdroje.

Dalším zdrojem nákazy je nedostatečně upravené maso, zejména vepřové, skopové, králičí. Například vepři z domácích chovů se mohou dostat k nakažené potravě, a občas slupnou i nakaženou myš. Kupodivu, nejsilnějším rizikovým faktorem nákazy je chov užitkových králíků.

Takže soužití s kočkou je dost nebezpečné? Při kontaktu s kočkou velké riziko nehrozí. Vajíčka prvoka se v jejím trusu objevují jen asi dva týdny během celého kočičího života. Od koček chovaných v bytě riziko nákazy prakticky nehrozí, horší jsou toulavé kočky, které si udělají záchod na vašem záhoně nebo v seníku.

Kromě toxoplazmozy zkoumáte vývoj života. Před dvanácti lety jste uveřejnil teorii zamrzlé plasticity. Podle ní vývoj většiny druhů vždy na nějakou dobu „zamrzne“ a nereaguje na změny životního prostředí. Tedy opak toho, co říká Darwin, že vývoj se nezastavuje.

Jaký ohlas jste za tu dobu od publikování zaznamenal? V České republice se teorie velice líbí paleontologům, kterým umožňuje vysvětlit přerušovaný charakter evoluce druhů. Výzkum zkamenělin totiž skutečně ukazuje, že druhy se nejspíše mění pouze bezprostředně po svém vzniku a následujících 98-99% doby své existence již zůstávají neměnné.

Velké části našich evolučních biologů připadá moje teorie příliš radikální, zatím v ní ovšem nenašli, alespoň pokud vím, žádnou podstatnější chybu.

Takže se o ní zatím jen diskutuje? V České Republice, kde mi vyšla populární kniha Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin, ano. Ve světě nejspíš žádná polemika ani nezačala. Původní článek otiskl časopis s nízkým citačním faktorem, na knihu vyšly v odborném zahraničním tisku dvě v zásadě pozitivní recenze, ale jinak se v zahraničí o teorii příliš neví.

V angličtině vyšla vaše kniha, nabízí ji jeden z největších internetových obchodů světa. To nevzbudilo zájem? V tak velkém obchodě se taková kniha ztratí mezi stovkami tisíc jiných titulů. Zatím jsem žádný velký ohlas nezaznamenal.

Ani na konferencích se o nové teorii nemluví? Tam jsou referáty zaměřeny na hlavní proud bádání. Radikálnější názory dostanou místo jen na chodbě u posteru, kde můžete diskutovat s tím, kdo se u vás zastaví. Ale musím přiznat, že na konference jezdím nerad, v posledních deseti letech jsem byl pouze na dvou a obě se týkaly toxoplasmózy.

Proč se teorie nedostala do hlavního proudu? Je to přece zásadní změna pohledu na evoluci?

Je to typický příklad teorie vyžadující změnu paradigmatu. Do hlavního proudu se takováto teorie může dostat teprve tehdy, až vymřou zastánci teorie původní.

Zkusil jste poslat práci významným biologům? Poslal jsem to asi 40 skutečným kapacitám v oboru. V jednom případě poděkovala sekretářka, že mu to dala do knihovny, ostatní se ani neozvali.

Vědci jsou přece zvídaví, proč se tedy nezačnou o nový názor zajímat? Naprostá většina vědců se věnuje tématům z hlavního proudu, na ně dostanou granty a získané poznatky se budou snáze publikovat.

Ale poznatky týkající se něčeho úplně nového se špatně publikují a grant se nedostane vůbec.

Pro lidi, kteří se živí vědou, by zájem o něco nového znamenal cestu do pekel, protože většina vědců se snaží, ať již z vlastní vůle nebo proto, že je k tomu systém nutí, mít co nejvíce publikací.

Když se ale většina věnuje tématům v hlavním proudů, nepodvazuje to vývoj poznání? Vždyť vedlejší výhonky jsou zajímavé tím, že mohou přinést něco úplně nového. Možná by moc výhonků zpomalovalo bádání. Systém, který nutí všechny bádat v jednom houfu a moc se nerozbíhat do stran, je možná efektivnější.

Ale co když nám nějaké poznání, které by mohlo změnit směr hlavního proudu, uteče? To je možné, proto se stejné objevy musí udělat vícekrát, než se stanou hlavním proudem.

Nepanovala v 19.

století z tohoto pohledu lepší atmosféra, protože když někdo přišel s novým tvrzením, začalo se o tom diskutovat a probírat ze všech možných úhlů? To máte možná pravdu, ale tehdy bylo mnohokrát méně vědců než dneska.

Skoro všichni se znali a byli v písemném kontaktu. Dnes je věda masová záležitost. Dělá se jinak a asi se to takhle vyplatí víc. Ovšem z hlediska nějakého převratného objevu je tohle prostředí samozřejmě horší. Darwin by to dnes měl hodně těžké.

Vaše teorie tvrdí, že evoluce probíhala jinak, než napsal Darwin.

Proč se hlavní proud nezaměří na novou hypotézu, aby ji potvrdili nebo vyvrátili?

Vědu dělají jednotlivci a ti mají pro nasměrování vlastního bádání své motivy.

Aby byli oni osobně úspěšní, musí neustále produkovat hodně vědeckých publikací a jejich publikace musí být citovány jinými autory. Nemohou si dovolit pouštět se do něčeho příliš rizikového, začít zkoumat něco, co ani nemusí být pravda.

I kdyby se radikálně nová teorie potvrdila, tak příslušná publikace vyjde za dlouhou dobu a nebude příliš citována, protože se touto teorií zabývá málo vědců.

Kdyby dnes kdokoliv napsal článek vycházející z teorie zamrzlé plasticity, tak je mnohem menší pravděpodobnost, že mu vyjde v kvalitním časopise, než když napíše článek třeba na téma hendikepová hypotéza vzniku parohů.

Tuto hypotézu zkoumá spousta lidí, takže daný článek bude také hodně lidí citovat, a to i když třeba nebude až tak zajímavý.

Není to ale deformující prostředí, když žene lidi do hlavního houfu a všichni se hrnou jedním směrem? Z pohledu poznávání to může připadat jako svazující, ale asi je tento způsob z hlediska výsledku efektivnější. O efektivitu jde především – vezměte si jen, kolik lidí dnes třeba čeká na lék proti rakovině nebo roztroušené skleróze.

Dobře, ale kdyby třeba jeden vědecký tým přijal teorii zamrzlé plasticity, tak bude při výzkumu rakoviny vycházet z toho, že geny nádorové buňky se na nějakou dobu zakonzervují a vývoj buňky dál nepokračuje. Taková informace by už mohla vést k poznání zcela jiného mechanismu této nemoci.

To není krok ke změně hlavního směru v hledání léku na rakovinu?

Pakli mám pravdu se zamrzlou plasticitou, tak možná ano, Ale kromě jednoho Flegra, který má možná se svou teorií pravdu, číhají za každým rohem desítky vědců a „vědců“, kteří by rádi psali třeba o studené jaderné fúzi za pokojové teploty, o telepatii… Kdyby se jim s jejich objevy snadno pronikalo do odborného tisku, tak bychom byli zahlceni různými převratnými pseudoobjevy.

Ale to jsou věci, o kterých se dopředu ví, že odporují fyzikálním zákonům. Ovšem stejně podivně vyzní, když někdo řekne, že Darwin se mýlil, a že ve skutečnosti přírodní výběr nemůže měnit organismy a druhy.

Ale zkameněliny vaši teorii potvrzují. Ano, ale současná teorie, kterou byli odchování všichni evoluční biologové, říká něco jiného. Že se organismy působením přírodního výběru mění. Kdybychom tak snadno skákali po radikálních novinkách, tak by asi poznání postupovalo pomaleji, těžko říct.

Z osobního hlediska bych byl samozřejmě rád, kdyby existoval nějaký mechanismus, jak prosadit diskusi a výzkum právě mé teorie. Z obecného pohledu jsem ovšem rád, že věda funguje, tak jak funguje.

Zkoušel jste článek o svojí teorii nabízet do prestižních časopisů? Jaká byla odezva? Většinou mi článek vrátil rovnou editor, bez komentáře nebo s poznámkou, že se to tematicky nehodí.

Pikantní bylo, že když jsem poslal do Nature článek o tom, že toxoplazmóza stojí v pozadí přibližně jednoho milionu havárií ročně, odpověděli mi, že tisknou jen články zajímavé pro širší komunitu.

Nakonec se mi podařilo text dostat do méně prestižního časopisu, pak o tom kupodivu napsali v Nature redakční článek jako o zajímavé informaci.

Co by mohlo vaši teorii zamrzlé plasticity potvrdit? Paleontologové ukázali, že vaše teorie vysvětluje vývoj druhů lépe než teorie starší. To nestačí? Na odmítnutí Darwinovy teorie rozhodně ne.

A s tím se smíříte? Letos mi vyšel v dobrém časopise Biology Direct dlouhý článek s přehledem, co se událo za dobu od zveřejnění teorie. Myslím, že nezapadne jako ten první článek před dvanácti lety. Ale upřímně řečeno, stávající stav mi vcelku vyhovuje, kdyby se má teorie prosadila, tak si už asi moc nezabádám.

Profesor Jaroslav Flegr: Toxoplasma gondii umí měnit sexuální chování lidí – Novinky.cz

Jaroslav Flegr
Foto: Robert Sedmík, Profimedia.cz

„První jsme prokázali, že toxoplasma mění povahu lidí, první jsme ukázali, že zpomaluje reakční časy lidí, což znamená, že pomaleji reagují na nějaký podnět, třeba pomaleji uskočí před autem. První jsme také ukázali, že tyto změny mohou velmi podstatně ovlivnit jejich život. Nakažení mají totiž zhruba 2,7krát větší pravděpodobnost dopravní nehody než nenakažení. Ukázali jsme, že toxoplasma mění hladinu testosteronu, což zase může ovlivnit třeba sexuální chování lidí,” popisuje Jaroslav Flegr.

„První jsme také zjistili, že nedávno nakažené ženy mají větší pravděpodobnost, že se jim narodí syn, zatímco u dlouhodobě nakažených je to naopak, že mají o 1–2 dny delší těhotenství a že se jejich děti vyvíjejí v prvních letech života v průměru pomaleji,“ dodává vědec.

Nakažení lidé jsou opravdu nemocní. Jedná se sice o nemoc mírnou, ale doživotní.

Výzkumy týmu Jaroslava Flegra také vyvracejí názor lékařů, že dlouhodobá nákaza, tzv. latentní toxoplazmóza, nemá žádný vliv na zdravotní stav. „Zjistili jsme, že tomu tak není, nakažení lidé jsou opravdu nemocní.

Jedná se sice o nemoc mírnou, ale doživotní. V současné době neexistuje žádný lék, dokonce ani žádná vakcína.

Můžeme lékem zastavit akutní toxoplazmózu, ale ta přejde do latentní fáze, kdy lidé vypadají jako zdraví, ale ukazuje se, že zdraví nejsou.“

Myšlenka, že bude vědcem, se u něj objevila už na základní škole. Snad již někdy ve čtvrté třídě měly děti napsat slohovou práci na téma, čím by chtěly být.

Malého Jaroslava večer předtím v televizi zaujal pořad o práci v laboratoři s myšmi, a tak o tom napsal. A zájem mu vydržel.

Na gymnáziu ho začala zajímat evoluční biologie a ta ho také nejvíc bavila na vysoké škole – na pražské přírodovědecké fakultě.

Po vysoké a vojně si začal dělat vědeckou aspiranturu. A do větší hloubky se začal zabývat fyziologií parazitů. Začínal u prvoka – trichomonády. To je parazit, který se přenáší pohlavní cestou.

„Neví se, že by trichomonáda nějakým zásadním způsobem měnila chování svého hostitele, třeba že by zvyšovala sexuální aktivitu nakažených osob.

Ale to může být i tím, že se po tom u trichomonád nikdy moc nepátralo.”

„Kolegové v Singapuru zjistili, že jiný prvok, má oblíbená toxoplasma, to přinejmenším u nakažených krys umí. U samců zvyšuje hladinu pohlavního hormonu testosteronu, a nejspíš proto jsou nakažení samci sexuálně aktivnější a přitažlivější pro samice.”

„My jsme zjistili, že i mladí muži nakažení toxoplasmou mají více testosteronu, jsou v průměru vyšší a vypadají mužněji.

Toxoplasma se obvykle přenáší kontaminovanou potravou, ale existuje řada nepřímých dokladů, že by se mohla předávat z nakaženého muže na zdravou ženu i při pohlavním styku.

Muži se zvýšenou hladinou testosteronu by měli být pohlavně aktivnější a mohli by tak nakazit více žen,“ říká Flegr.

Evoluci, parazitologii, a tedy i toxoplazmóze se začal profesionálně věnovat, když se v roce 1990 vrátil z Akademie věd na přírodovědeckou fakultu.

„Měl jsem velké štěstí, že na ní vzniklo nové pracoviště – katedra filozofie a dějin přírodních věd, které vedl nesmírně osvícený a velkorysý profesor Zdeněk Neubauer. Odtud jsem na jeho popud přešel na katedru parazitologie.

Jako mnozí mladí vědci v letech těsně po revoluci jsem si mohl vybrat téma výzkumu. Našel jsem si takové, které spojovalo evoluční biologii a parazitologii – tím byla manipulační hypotéza.“

Toxoplasma gondii

Foto: Profimedia.cz

Podle manipulační hypotézy je řada parazitů schopna přizpůsobit si chování svého hostitele tak, jak to vyhovuje jim z hlediska dalšího šíření. Jako příklad takové manipulace uvádí Jaroslav Flegr vliv toxoplasmy na chování myši.

„Mezihostitelem toxoplasmy může být myš a konečným hostitelem je vždy kočka. Parazit ovlivní chování myši tak, že se nechá sama sežrat.

Podobné vlivy parazita byly v minulém století popsány na celé řadě druhů zvířat, nebylo ovšem známo, že by některý druh parazita dokázal zmanipulovat chování člověka.“

Člověk je přitom mezihostitel toxoplasmy jako každý jiný savec. „Vzhledem k tomu, že je česká populace docela slušně promořená toxoplasmou, napadlo mne, že to bude výborný model, na kterém se dá udělat zajímavý a ještě k tomu velmi levný výzkum.”

„Mezi studenty bylo v 90. letech asi 23 procent nakažených, mezi kolegy to bylo asi 30 procent. A já jsem začal porovnávat nejprve psychické vlastnosti a později i chování těch nakažených.

Brzy jsem zjistil, že jsem měl s výběrem parazita štěstí, že toxoplasma skutečně umí manipulovat, měnit chování nakaženého člověka.

Během následujících let jsme s mými diplomanty a doktorandy zjistili, že toxoplasma umí tolik zajímavých věcí, že mne jejich studium zabavilo na čtvrt století. A rozhodně jsem se nenudil,“ říká profesor Flegr.

Některé efekty toxoplazmózy jsou stejné u mužů a žen – například zhoršení reakčních časů a snížení potřeby vyhledávat nové podněty. V mnoha případech však toxoplasma ovlivňuje chování mužů a žen opačným směrem.

Nakažení muži jsou víc podezřívaví, ženy méně, muži jsou méně vřelí, společenští, otevření, ženy naopak více. Nakažení muži neradi dodržují jakákoli pravidla a třeba společenské normy, zatímco u žen je to naopak.

Nakažené ženy jsou parádivější, muži naopak o svůj zevnějšek dbají méně.

„V současné době si myslíme, že za opačné vlivy toxoplasmy na muže a ženy může rozdílná reakce obou pohlaví na stres. Předpokládáme, že toxoplasma vyvolává neustále mírný stres, přičemž je známo, že muži reagují na dlouhodobý stres v mnoha směrech opačně než ženy,“ vysvětluje Flegr.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector