Pro většinu studentů představuje maturitní vysvědčení, případně vysokoškolský diplom, dosažení něčeho velkého. Prokousali se studiem, zvládli všechny zkoušky, jsou borci. Hurá! Jenže málokdo z nich si uvědomí, že papír v ruce je teprve začátek.
Začátek pracovní kariéry, která potrvá 80 tisíc hodin. Kolik z nich ví, v čem jsou opravdu dobří, čemu se chtějí v životě věnovat a co je bude ty dlouhé roky bavit a naplňovat? Pouhý zlomek. V Evropě se proto začíná mluvit o rozvoji osobního talentu a podnikavosti na všech úrovních škol.
A JIC v tomto typu vzdělávání hraje důležitou roli.
Podle průzkumu provedeného americkou konzultační společností Gallup se celosvětově 87 % lidí ve svém zaměstnání aktivně nezapojuje. Plní sice zadané úkoly, ale duší jsou jinde. Na firmě jim nezáleží. Česko je na tom podle průzkumu ještě o něco hůř. Ukazuje se, že 32 % lidí svou práci vyloženě nesnáší a 60 % k ní přistupuje vlažně.
Devět z deseti Čechů tráví většinu svého života prací, se kterou nejsou spokojení, což má často špatný dopad na jejich osobní život
Průzkum společnosti Gallup
Existuje tu však malé procento lidí, konkrétně 8 procent, kteří se každé ráno těší do práce a cítí se motivovaní. Jak se jim to podařilo? Dalo by se toto číslo zvýšit? Ano, dalo. Zvláště pak u těch, kteří svět práce zatím neokusili – středoškoláků a vysokoškoláků.
Ve školách se budoucnost studentů zatím neřešila
Základní, střední a vysoké školy by měly mladou generaci učit důležitým kompetencím, rozvíjet jejich osobnost a připravovat je na svět venku.
Jenže zatím se zdá, že je mnohem lehčí postupovat podle zaprášených sylabů a nutit studenty biflovat tradiční předměty, než s nimi mluvit o jejich silných stránkách, o pracovních vyhlídkách nebo o tom, jak se připravit na život poté, co dostanou závěrečné vysvědčení.
Doposud žáci a studenti mohli probrat své budoucí směřování s rodiči, se školním kariérním poradcem, který je však na českých školách spíše výjimkou, nebo sami zkusit něco vymyslet.
Evropská unie chce podporovat podnikavost
Situace se však pozvolna začíná měnit k lepšímu. Evropská unie představila strategii Evropa 2020, podle které by měl do roku 2020 každý žák počátečního vzdělávání získat základní znalosti o podnikání.
Cílem však není vychovat ze všech mladých Evropanů podnikatele, ale podpořit je v osobním rozvoji, aktivní účasti na životě společnosti a ukázat jim podnikání jako jednu z možných cest.Do roku 2020 už nezbývá mnoho času, takže honem, honem.
Jihomoravský kraj se zapojil jako první
Zatímco v zahraničí se podpora podnikatelského myšlení ve školách vyučuje běžně, v Česku je to novinka. Jihomoravský kraj se k této strategii připojil letos jako první a stal se pionýrem. Devět institucí včetně JIC chce do roku 2020 rozvinout podnikatelského ducha u žáků základních, středních a vyšších odborných škol.
Účast na této ambiciózní misi v rámci krajského projektu KaPoDaV přislíbila také šedesátka škol na jižní Moravě. Instituty a školy se pokusí studentům ukázat, že i podnikání pro ně může být zajímavou možností. Doposud se totiž čeští studenti stavěli k podnikání nedůvěřivě.
Podle loňského průzkumu Asociace malých a středních podniků 82 % studentů považuje zaměstnání za jistější a pohodlnější.
JIC pořádá kurzy pro studenty i učitele
Aby Jihomoravské inovační centrum zasvětilo studenty do tajů podnikání, ušilo jim na míru kurz nazvaný Inspirací k podnikání.
Školáci a studenti se v něm na jeden den vžijí do kůže podnikatele a vyzkoušejí si první podnikatelské krůčky.
Rozdělí se na malé týmy, pracují na vlastních nápadech, dostávají na ně zpětnou vazbu a také se dozvídají o inspirativních podnikatelích jejich věku. Lektoři z JIC Vojtěch Krmíček a Ivana Chlubná s nimi prochází následující témata:
- Jaký je rozdíl mezi zaměstnáním a podnikáním
- Jak pracovat s nápadem a které nápady mohou v dnešním světě uspět
- Jak poutavě prezentovat jak sami sebe, tak i svůj nápad
- Jaké jsou aktuální technologické a demografické trendy
Za poslední dva měsíce prošlo workshopy 160 mladých lidí, kteří měli šanci se zamyslet nad tím, co chtějí v budoucnu dělat. Zjistili, že pokud mají chuť a energii, není důvod, proč podnikání nezkusit.
Většina studentů se nikdy nezamyslela nad tím, v čem jsou dobří a jakým směrem jít – jestli podnikat, nebo se nechat zaměstnat. Obvykle si workshopech poprvé v životě uvědomí: 'Aha, to jsou důležité otázky pro život. Asi bych měl přemýšlet o tom, co mě baví, co chci dělat a jakou cestou jít.'
Vojtěch Krmíček, lektor a manažer týmu pro rozvoj podnikavosti z JIC
Kromě studentských workshopů se konaly i kurzy pro pedagogy, jichž se zúčastnilo 50 lidí. Podle Vojtěcha Krmíčka jsou to právě učitelé, kteří se studenty tráví nejvíce času, mohou je motivovat a otevírat jim kariérní obzory. Další pozornost proto bude JIC věnovat také jim.
O prázdninovou školu podnikání byl velký zájem
Nad rámec běžných kurzů proběhl také intenzivní program zaměřený na vzdělávání a osobní rozvoj pro studenty od 15 do 25 let, kteří nechtěli celé léto proležet u vody. Sešlo se dvacet šikovných podnikavců, kteří pracovali pět dnů na svých nápadech ve skupinkách podobně smýšlejících lidí a měli možnost probrat svůj „byznys“ s odborníky z praxe.
Mám pocit, že za týden kurzu jsem se naučil mnohem podstatnější informace, než za 3 roky bakalářského studia na ekonomce.
účastník Prázdninové školy podnikání
Dnes se tři nápady ze sedmi dále rozvíjejí. Podle Vojtěcha Krmíčka má vzdělávání mladých smysl, protože se studenti dozvídají, co v životě a práci chtějí dělat. Procento spokojených dospělých tak snad pomalu poroste.
Motivovat studenty k samostatné podnikatelské činnosti má česko – bavorský projekt, který připravuje českobudějovická Vysoká škola technická a ekonomická spolu s bavorskou Ostbayerische Technische Hochschule z Regensburgu. Jeho součástí budou i online výukové kurzy v obou jazykových mutacích. V nich vedle pedagogů vystupují také majitelé firem.
„Chceme, aby se propojila teorie s praxí, abychom pouze něco nedeklarovali, ale teorii doplnili osobní zkušeností lidí, kteří si plní své podnikatelské sny,“ říká Zdeněk Caha, hlavní manažer projektu a ředitel Ústavu podnikové strategie VŠTE.
Projekt začal v prosinci 2016 a skončí v závěru roku 2019. Jeho kurzy budou zdarma jako online výuka k dispozici studentům i veřejnosti na webu projektu Podnikatelské kompetence na česko-bavorském trhu práce. Ten vzniká zároveň s kurzem.
Půjde o 13 lekcí rozdělených tematicky tak, aby kopírovaly zakládání a průběh samostatné podnikatelské činnosti. Úvod se zaměřuje na psychologii, motivaci k podnikání, hledání příležitostí a tvorbu byznys plánu.
Další lekce řeší možnosti financování, využití služeb start-up center a institucí působících v Česku a Německu. Nechybí ani oblast marketingu, jako je vstup na trh, propagace a podpora prodeje.
Zohledněn je i životní cyklus firmy, kdy po úspěšném rozjezdu a růstu je nezbytné reagovat na vývoj a udržení stability.
Součástí kurzů jsou i osobní příběhy podnikatelů. O zkušenosti se podělí Václav Kalkuš, majitel firmy Karamelový sen, Pavel Podruh, zakladatel architektonického projektu Český ostrovní dům nebo Libor Matoušek ml., tvůrce zpravodajského portálu Drbna.cz. Stejný prostor dostanou i podnikatelé z Bavorska.
„Hlavně jsem chtěl studentům vlít krev do žil, protože v podnikání je nejdůležitější odvaha, cílevědomost, zodpovědnost a jistá forma hráčství,” říká Libor Matoušek.
Sám začal podnikat už na vysoké škole a později založil mediální projekt, který stále rozvíjí. Malý zájem vysokoškoláků o podnikání přičítá i společenskému klima.
„Místo zvýšení podnikavosti se vytvářejí spíš překážky a to je demotivující,“ dodal.
Podle Václava Kalkuše je základem všeho slušnost a vize. „S manželkou jsme se o sebe chtěli postarat, být nezávislí. To byla naše motivace. Co jsme si před pěti lety vysnili, to existuje, i když to nebylo snadné. Ručně vyrábět kvalitní tekutý karamel není jednoduché. Naší další devizou je přes tucet příchutí, které jsme vymysleli a zavedli,“ uvedl.
Online výuka bude probíhat tak, že po přihlášení do výukové sekce na webu si je student spustí. Každá lekce trvá zhruba hodinu a je rozdělena na přednášku a kvízové otázky, které ověří pochopení tématu. Po absolvování a ověření znalostí zodpovězením otázek, získá účastník kurzu certifikát.
Projektu předcházela podrobná analýza potřeb trhu práce v jižních Čechách a v bavorské Horní Falci. Jejich společným znakem je špatné dopravní spojení a drahé bydlení, bránící mobilitě pracovních sil. „Příznivější situace je v Horní Falci, kde lze snadněji nalézt práci v místě bydliště. Na jihu Čech významně negativně ovlivňuje podnikání neznalost cizích jazyků,“ říká Zdeněk Caha.
Projekt „Podnikatelské kompetence na česko-bavorském trhu práce“ je podporován ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS 2014-2020.
7 věcí, které vám na „vejšce“ o podnikání neřeknou – Podnikatel.cz
„Škola základ života,“ říká přísloví a o univerzitách by to mělo platit dvojnásob.
Vypadá to však takto i ve skutečnosti a opravdu vysoké školy připravují studenty na realitu života? Server Podnikatel.cz se nechal inspirovat zahraničním serverem Entrepreneur.
com a zaměřil se na přípravu do českého podnikatelského života. Přinášíme výběr 7 věcí, které vám o podnikání na vysoké škole neřeknou.
1. Neexistují správné a špatné odpovědi
Testování studentů na vysoké škole probíhá ve většině případů tak, že odpoví na zadané otázky či příklady buď správně, nebo špatně. Jenže v životě ani v podnikání neexistují dopředu žádné správné nebo špatné odpovědi.
Když zahajujete podnikání, můžete načíst miliony knížek, můžete si nechat poradit od všech odborníků světa nebo se snažit okopírovat cestu Billa Gatese, přesto nemusíte uspět. To, co se osvědčilo u jiných, se nemusí hodit pro vás a naopak. Teprve vaše úspěchy a neúspěchy ukážou, zda jste zvolili správně.
Čtěte také: Jsem student a podnikání je pro mě jasnou volbou
2. „Šprtání“ je k ničemu, při řešení úkolů potřebujete samostatnost
Velkou bolestí českého školství zůstává „biflování“. Studenti se učí nazpaměť informace, aby vyhověli požadavkům vyučujících, prolezli u testů a získali titul. Když však mají získané znalosti použít, nastává problém.
Abyste přitom uspěli v podnikání, musíte se vymanit ze studentského režimu, nesnažit se jen naplňovat očekávání druhých, začít riskovat a jít vlastními nevyšlapanými cestami. Čtěte také: Vylaďte si pravou a levou hemisféru.
Mozek tak lépe využijete k rozvoji byznysu
Dokážou podle podnikatelů vysoké školy připravit studenty na realitu byznysu? Přinášíme názory zástupců podnikatelských asociací.
Lenka Vodná, Hospodářská komora ČR
Standardní příprava na VŠ z hlediska podnikání je spíše zaměřena na řízení podniku po stránce ekonomické a právní. Přípravu zaměřenou na podnikání absolventů vysokých škol v celé šíři podnikatelských kompetencí většina vysokých škol nepřipravuje. Najdou se samozřejmě výjimky, které se přípravě na podnikání věnují.
Problém je, že příprava na podnikání je zahrnuta do ekonomických studií a zde dochází k posunu směrem k ekonomickým předmětům. To není to samé. Ekonomicky zaměřené předměty se týkají již pouhé části celého podnikání, tj. řízení podniku.
V tomto směru je problém i v případě přípravy učitelů ekonomických předmětů, kdy jejich příprava se zaměřuje na ekonomiku a ekonomii, management a částečně i právo, to je ale pouhá výseč celé problematiky podnikání.
Vzdělávání zaměřené na výchovu k podnikavosti a podnikání jako celku v nejširším slova smyslu, ale stále není běžnou součástí vysokoškolského vzdělávání v ČR. V tomto jsou lídři zejména USA a země západní Evropy.
Ovšem, je to trend, který prosazuje EU a ukazuje se, že je důležitý pro zachování konkurenceschopnosti země, ale především pro zvýšení uplatnitelnosti absolventa na trhu práce.
Podnikavost, která je podporovaná ve vzdělávání i ze strany EU je míněna jako životní postoj, který rozvíjí aktivní přístup, hledání příležitostí, využívání zdrojů, odpovědný přístup, uvědomění si a přijetí rizika, projektové řízení v nejširším slova smyslu.
Tyto prvky využívají nejen podnikatelé, ale ve stejné míře i zaměstnanci, zaměstnavatelé, ale i úřady, resp. úředníci ve státní správě i samosprávě. Je to kompetence uplatnitelná pro kohokoliv v pracovním i osobním životě. Přináší pak větší šanci na uplatnění a spokojený život.
3. Průměrné v byznysu nestačí
Studiem na vysoké škole projde mnoho studentů bezproblémově a v klidu, pokud se spokojí s trojkami. Pokud ale budete při podnikání nabízet průměrné zboží a průměrné služby, takřka jistě neuspějete.
V podnikání musíte zákazníkům nabídnout alespoň něco lepšího. Na vysoké škole funguje konkurence pouze minimálně a vy můžete uspět i s průměrem, v byznysu je to přesně naopak.
Zatímco s trojkami dostanete stejný titul (pomiňme stipendium za dobrý prospěch), v podnikání se za „jedničkáři“ a „dvojkaři“ již nechytnete.
4. Podnikání je práce na celý den
Zapomeňte na studentskou pohodu, tedy na vstávání ve 12 hodin, zatahování přednášek a celotýdenní pařby. Především začátky podnikání znamenají celotýdenní dřinu, kdy každý den můžete trávit prací až 14 hodin.
Jestliže chcete rozjet byznys tak, aby byl životaschopný i za několik let, rozlučte se s řadou aktivit, na které jste si během studií zvykli. Počítejte s tím, že třeba i po několik měsíců pro vás bude po náročném dni tím nejpříjemnějším programem spánek.
Že především živnostenské podnikání není co do pracovní doby žádná legrace, ukázal i nedávný průzkum serveru Podnikatel.cz. Z něj vyplynulo, že necelých 6 % živnostníků pracuje denně v průměru 6 hodin anebo méně. Zhruba 28 % OSVČ pak dělá ve všední dny prakticky stejně jako zaměstnanci, v průměru 7 až 9 hodin denně.
Největší část respondentů (51 %) pak denně stráví prací 10 až 12 hodin a přibližně každý sedmý (15 %) dokonce denně „hákuje“ 13 hodin a více. Čtěte více: Kolik hodin denně živnostníci „hákují“? Zpravidla 10 a více, a k tomu víkendy
Představa, že začnete podnikat a když se váš byznys rozjede, bude si dopřávat dva měsíce dovolené, je povětšinou mylná. Nejen další průzkum serveru Podnikatel.cz potvrdil, že drobní podnikatelé mají zpravidla dovolené méně, než kolik garantuje zaměstnancům zákoník práce.
V průměru má český živnostník 2,4 týdnů dovolené ročně. Největší část drobných podnikatelů (29 %) si dopřává ročně pouze 2 týdny dovolené. Necelých 20 % živnostníků si pak nejčastěji bere volno v rozmezí 2 až 3 týdnů.
Skoro 14 % oslovených živnostníků uvedlo, že během roku žádné delší pracovní volno nemají a že si od práce odpočinou maximálně v jednotkách dní. Přibližně každý desátý živnostník má ročně 4 týdny dovolené jako zaměstnanci a jenom 9 % si ročně užívá dovolenou delší než 4 týdny.
Čtěte více: Kolik týdnů dovolené si živnostníci dopřávají? Zjistili jsme za vás
Nedá se paušálně říct, že vysoké školy mají své studenty připraveny pro praxi stejně kvalitně, záleží na typu vysoké školy a také na schopnostech žáka.
Z řad vysokých škol podnikatelé využívají nejčastěji IT studenty a ve státní správě mají dobrou přípravu i uplatnění například absolventi Národohospodářské fakulty VŠE.
Co se týká nedostatků, tak řada vysokých škol není aktivní pro spolupráci s podnikateli a firmami k zapojení svých studentů do praxe a využívá málo možností přednášek či setkání studentů se zástupci firem v oboru.
Řada vysokých škol v České republice dává malý nebo žádný prostor výuce prezentace a vyjadřování studenta, samostatnosti při řešení úkolů a kreativnímu myšlení, či praktickému použití angličtiny či nových softwaru pro práci s PC. Bez těchto výše popsaných znalostí a dovedností se student jen těžko uplatňuje na trhu práce, i když má titul VŠ.
6. Přijdete o čas na staré přátele, či přímo o ně
Podnikání vás změní, ať chcete, či ne. Na vysoké škole získá takřka každý řadu přátel. Ve škole vás pojí společné zájmy, postoje a názory a každý se (plus minus) potýkáte s podobnými problémy – škola, peníze a opačné pohlaví.
Jakmile začnete ale podnikat, můžete brzy zjistit, že na své staré přátelé máte stále méně času. Navíc se s velkou pravděpodobností stane, že budete řešit zcela odlišné věci než oni. Možná se dokonce stane, že si za čas nebudete mít moc co říci.
Podnikání je také o tom, že musíte vytvořit nové vztahy se zákazníky a obchodními partnery a počítejte proto s tím, že s byznysem se změní i váš společenský život.
7) Udělat chybu, není chyba
Neúspěchy a chyby, které v byznyse uděláte, neznamenají, že byste se na podnikání měli vykašlat. Na vysoké škole vás při mnoha čtyřkách nejspíše vyhodí, v podnikání můžete uspět i tehdy, když vám třikrát předtím váš záměr nevyjde.
Dokázat změnit své zaměření či firmu patří mezi nejtěžší kroky, pokud je ale zvládnete, můžete opravdu dosáhnout úspěchu. Někdy opravdu musíte hledat, abyste našli to své „pravé místo v podnikání“.
VIDEO: Pět schopností začínajícího podnikatele
Jít studovat, nebo podnikat? | MladýPodnikatel.cz
Měsíc březen představuje pro mnoho studentů čas těžkého rozhodování o tom, zdali se vydat na vysokou školu, nebo se raději věnovat jiným věcem. Jsme podnikatelský magazín a sleduje nás řada mladých lidí, kteří už rozjeli svá podnikání, a toto rozhodnutí je právě může čekat. Existuje správná cesta, kterou se vydat?
Ne nadarmo se říká: „Dej studentovi čuchnout k penězům a stane se problém.“ Je to pravda. Nejen na internetu se pohybují desítky a možná i stovky lidí, náctiletých snaživců, kteří více či méně prahnou po tom, být podnikateli.
Založení živnosti po dovršení osmnácti let dnes už není problém, takže nic nebrání tomu, aby se studenti vrhli na vlastní podnikatelskou kariéru a třeba se i stali úspěšnými.
Většina takových mladých ale řeší jeden základní problém – školu.
Je škola pro podnikatele přínosná?
Není. Ať už si to chceme přiznat nebo ne, škola z nás dělá zaměstnance. Shoduje se na tom mnoho autorů známých knih, mezi něž patří například Robert T. Kiyosaki, jež se proslavil citátem: „Většina lidí zápasí s penězmi, protože se ve škole dozvěděli jen to, jak pracovat za peníze.
“ Škola podnikatele skutečně nevychová, není k tomu zařízena a ani to není její cíl. Studenti se učí plnit úkoly, sbírat známky a zvládat zkoušení. V dnešní době je už i maturita považována za základ a střední škola za jakýsi odrazový můstek na vysokou. Mít dnes maturitní vysvědčení už není takové terno jako v minulosti.
Naštěstí se ale objevuje stále více lidí, kteří si uvědomují smysl školy a třeba jí už nepřisuzují takovou váhu.
Kdo kdy hledal na internetu nové spolupracovníky či zaměstnance, možná si všiml zajímavého jevu. Mezi zájemci o někdy i otrocky placenou práci jsou držitelé různých titulů. Od inženýrů až po magistry.
Ti všichni jsou schopni pracovat i za méně než 100 Kč za hodinu jenom proto, že nemohou najít práci. Už dávno neplatí rčení, že s titulem to dál dotáhneš.
Možná ano, ale titul rozhodně není jistotou v získání zajímavé a hlavně jisté práce.
Názory jsou různé. Někteří lidé hájí školní systém a stále jej považují za základ. Člověk by se měl vzdělávat, ale je otázkou, zda jedině škola nabízí vzdělání v takové míře, v jaké bychom chtěli, a zda vzhledem k časové náročnosti školní docházky je výsledek úměrný. Odpověď je na každém z nás, stejně jako cesta, kterou se vydáme.
Podnikat, nebo studovat?
Podnikání při studiu s sebou nese několik výhod, ale i mnoho nevýhod. Pokud máte živnostenské oprávnění a status studenta, zbavíte se sociálního a zdravotního pojištění, což dělá několik tisíc měsíčně.
Jste-li se svým podnikáním v začátcích, mohla by taková částka být nezvladatelná. Na vysoké se rovněž můžete dostat k mnoha dalším bonusům – snadněji a levněji cestovat, sbírat kontakty, potkávat nové lidi a podobně.
V neposlední řadě si také prodloužíte mládí. Makat už budete celý život.
Na druhou stranu se upřednostněním podnikání zbavíte velkého žroutu času. Škola je sama o sobě časově skutečně velmi náročná, takže není divu, že na všechny své aktivity nemusíte mít čas.
Jen nízké procento prosezených hodin je pro vás přínosné, stejně jako počet informací, jež obdržíte. To je smutná realita.
Škola je schopna cílit přesně na vaše potřeby a zájmy, vždy se ale musíte učit i něco, co je vám naprosto k ničemu. Tak už je to od základky.
Zároveň musíte počítat se smutným, ale pravdivým rizikem. Podnikání se nemusí vyvést. To, že se vám daří teď, nevěští úspěch do budoucna. Za rok či dva můžete zkrachovat, což teď možná nečekáte. Pak se vám již podnikání nepovede nastartovat a začnete postrádat titul, který vám při hledání zaměstnání rozhodně může pomoci.
Podnikatelé tělem i duší
Mnoho úspěšných lidí vysokou školu nemá. Lze mezi ně zařadit například Billa Gatese, Steva Jobse a další; z českého prostředí třeba Czech Made Mana Zdeňka Kubíka.
Jsou ale i tací, co školu na chvíli odložili, rozjeli svůj byznys a po pár letech se do školy opět vrátili. A samozřejmě existuje i řada podnikatelů, kteří studovali při svém podnikání a vše zvládali.
Ne každému se to ale může povést.
Rozjet před vysokou úspěšný byznys není snadné, ale také to není nereálné. I mezi školáky existuje řada úspěšných podnikatelů a bylo tomu tak vždy. Ivo Lukačovič založil svůj Seznam.cz ve svých 22 letech, ve stejném věku založil Ondřej Tomek portál Centrum.cz a zapomenout nemohu na Jana Řežába, který v sedmnácti založil firmu RedBoss s milionovými obraty. Příkladů je samozřejmě více.
Lidem, kteří už mají nějaký odstup, se to může mnohdy zdát až banální. Problém je ale uvnitř. Řada mladých podnikatelů má problém se školou, způsobený úspěchy v podnikání, zažitý ve svém nitru.
Pokud je někdo podnikatelem tělem i duší, velmi těžko se mu povede klidně zvládat studium vysoké školy, do níž musí třeba i dojíždět. Každý má jiné důvody.
Někdo si vytvořil takové množství práce, že školu nestíhá, někdo třeba jen prostě chce podnikat, ne studovat.
Pro podnikání jsou klíčové zkušenosti, což prokázal i průzkum společnosti Ernst & Young, která oslovila celkem 685 podnikatelů. Výsledky ukázaly, že 33 % respondentů považuje zkušenosti za nejdůležitější faktor při dosahování úspěchu.
Dále se povedlo zjistit, že 45 % z dotázaných začalo podnikat po dovršení 30 let věku, 60 % bylo v minulosti zaměstnanci, tři z deseti podnikatelů považují vysokoškolské vzdělání za nejlepší možnost, jak zkušenosti získat, a čtvrtina je nabyla díky svému mentorovi (zdroj iDnes.cz).
David Lörincz
projektový manažer a správce sociálních sítí v New Travel.cz, bloger
„Studium vysoké školy bylo ještě před 10-15 lety nutností, pokud chtěl člověk získat informace a vzdělání. Dnes, kdy jsou informace zcela přístupné a nemusíme se učit něčemu, co nevyužijeme, jejich opodstatnění pomalu zaniká.
Ano, titul stále ještě o člověku asi nejrychleji vypoví, zda je vzdělaný nebo jen ňouma, ale upřímně – pokud někdo studoval před 15 lety vysokou školu, zbyl mu z let na vysoké škole opravdu už jen ten titul.
A to je pramalá hodnota za 6 let investic.“
Tomáš Kánský
internetový bavič, moderátor
„Pokud má člověk už na střední škole rozběhnutý byznys, odmaturuje a přemýšlí, co dál, jestli je lepší vrhnout se na vejšku a dál podnikat jen částečně, tak už je jasný, že člověk, který tohle vypustí z pusy, ať se radši drží školy a byznys má jen bokem, protože podnikání funguje jen jako buď a nebo – vášeň a nebo nic.
Můj názor teda je ukončit školu. Čím dřív, tím líp, ale bude to těžká dřina. Pojďmě žít svůj sen!“
Petr Šatra
úspěšný podnikatel
„Škola mi nikdy nijak zásadně nevadila, krom toho, že je to opravdu velký žrout času. A kupa nezáživné teorie. Osobně jsem po úspěšném ukončení střední školy cíleně a plánovitě odložil své vysokoškolské studium z důvodu co nejrychlejšího získání praxe – zkušeností a podnikání.
Přesto jsem tam někde vzadu měl, že se do vysokoškolského studia pustím – abych sám sobě dokázal, že to zvládnu jako výzvu – a stalo se. Dostudoval jsem dálkově bakalářský stupeň při podnikání.
Získal kontakty, všeobecný rozhled, naučil se samostatnosti, ale také jsem si udělal jasno v tom, že vysokoškolské studium je to, bez čeho se člověk rozhodně principiálně obejde.“
Mário Roženský
úspěšný podnikatel, bloger
„Pokud se rozhodujete, zda jít studovat, nebo se hned vrhnout do pracovního procesu, tak vám doporučím jednu věc – 100% jděte na vysokou školu! Proč? Protože pokud se necháte zaměstnat ihned po škole, tak přijdete o spoustu možností a příležitostí a jakmile se jednou ocitnete v pracovním procesu a pronajmete si / koupíte si byt, splácíte auto atd., tak se jen velmi těžko z tohoto pohodlí odchází. Takže i když dostanete podnikatelský nápad, tak jej jen velmi těžko budete realizovat. Pokud by vás zajímalo, jaké to je pracovat z domu a váš zaměstnavatel toto nenabízí, tak to opět nezjistíte.
Proto jděte na vysokou školu. Získáte 3-5 let času na rozmyšlenou, jaká životní cesta je ta pravá. Můžete vyzkoušet spoustu „zaměstnání“ a oborů formou brigád. Ve většině případů vás minimálně ze začátku budou dotovat rodiče. Bydlení, cestování, vstupy, zboží, vše máte s obrovskými slevami.
Nikdy v životě již takové výhody, jako na VŠ, mít nebudete. Využijte tento čas na vyzkoušení co nejvíce věcí a navázání co nejvíce kontaktů.
Rozhodně vysokou školu neprochlastejte! To, kolik kontaktů a zkušeností naberete během školy, určuje, jak následujících 10 let bude vypadat váš život a vaše kariéra.
Já osobně jsem založil svou první firmu již na vysoké škole po prvním ročníku. Během mého studia víceméně spala a využíval jsem ji převážně k fakturaci za drobné zakázky. Během studia jsem vyzkoušel dělání zakázek pro malé i větší firmy a zjišťoval, jak to kde chodí. Takže po dokončení školy jsem věděl, že v tomto směru chci pokračovat a že chci pracovat z domu.
Dodnes se navíc velmi rád setkávám se svými spolužáky a zjišťuji, jak si můžeme v podnikání vzájemně pomoci. Už 2x jsem byl svědkem toho, jak mnozí mí kamarádí změnili svá zaměstnání. A to vše právě díky kontaktům a vazbám, které si na škole vybudovali.
Co se týče samotného vzdělání, tak to není špatné. Já osobně titul Ing. nepoužívám, nic konkrétního mi nepřináší.
A za obecný rozhled děkuji, ale po těch 5 letech, co jsem z VŠ pryč, se stejně obrovské množství věcí změnilo.
Sám jsem po bakaláři chtěl školu opustit, vždyť přece vydělávám a podnikání by bylo lepší volbou než dřepět ve škole. Dnes jsem velmi rád, že jsem to neudělal a že jsem na škole zůstal.“
Jaký na to máte názor vy?
[poll id=“7″]
Není to lehká otázka a odpověď na ni není jednoznačná. Napište nám do komentářů, jaký máte názor. 🙂
Školy by měly nasávat z běžného života
Většina školství je už téměř rok bez prezenční výuky. Odborníci na vzdělávání nyní diskutují, jaký to bude mít vliv na zaměstnatelnost nynějších studentů a učňů.
„Zajímavé ovšem bude, až se s odstupem času zjistí, že to žádný vliv nemělo,“ říká Bohumil Kartous, expert na vzdělávání, který se věnuje rozvoji školství, inovacím ve vzdělávání a také problematice dezinformací.
Kartous se domnívá, že fyzický distanc od vzdělávání rozvoj většiny studentu nezbrzdí, obává se však o poměrně velkou skupinu těch, kteří nemají doma dostatečně vhodné podmínky a motivaci ke studiu obecně.
„Podle hrubých odhadů se jedná až o čtvrtinu žáků a studentů, kteří jsou kvůli pandemii odříznuti od školy ve stavu deprivace. Škola pro ně byla svým způsobem únik z drtivé reality,“ říká Bohumil Kartous, který v průběhu pandemie přešel ze vzdělávacího informačního centra EDUin do vedení Pražského inovačního institutu a zaměřuje se nyní na propojování vzdělávání s veřejnou sférou a firemním sektorem.
Co nám o českém vzdělávacím systému prozradila pandemie?
Zviditelnily se všechny problémy, které v něm byly už dlouho. Jedná se o všechny různé druhy nerovností, na úrovni žáků a studentů či jejich rodin, na úrovni učitelů, ředitelů a škol, na úrovni zřizovatelů.
Krize okamžitě ukázala rozdílnou, často velmi nízkou dovednost učitelů v používání digitálních nástrojů. Moc se o tom nemluví, ale ještě dnes jsou školy a učitelé, kteří s tím bojují. I když možná mají pocit, že už dosáhli svého maxima.
Nechtějí překonávat své hranice a využívat dalších možností, které digitální vzdělávání nabízí.
Z dlouhodobého hlediska vidím další zásadní problém, o kterém se mluví ještě méně: je tu podle hrubých odhadů 15 až 25 procent žáků a studentů, kteří žijí v prostředí sociálního, materiálního a ekonomického nedostatku a škola jim do pandemie poskytovala jakýsi únik z této reality. Teď jsou od něj ale odříznuti. Některým to nepochybně prohlubuje jejich deprivaci.
Často jsou to děti z rodin, které jim nedokážou zajistit technické zázemí, ale ani motivaci, aby zvládly distanční výuku, jak v tuto chvíli, tak i dlouhodobě. Obecně distanční režim vyžaduje velkou míru důslednosti a někteří rodiče ji nemají, nouzový stav trvá už moc dlouho.
Stát problém této obrovské skupiny dětí a mladých lidí − a jejich rodin − neřeší a to mi připadá naprosto skandální.
Kdyby se testovalo v průmyslu, mohly být školy otevřené. Zavřít školy ale bylo jednodušší. Vláda o tom nemusela s nikým jednat.
Přístup státu tedy, zdá se, hodnotíte kriticky…
Ano, stát totálně selhal. Zavřel školy, protože mu přišlo jednoduché převést děti do distanční výuky. Jasně se ukazuje, jaký má stát vztah ke vzdělávání. U nás se zavíraly školy jako první, zatímco jiné země je zavíraly až jako poslední.
Bylo to pro vládu jednoduché řešení, protože o něm nemusela s nikým vyjednávat. Kdyby šlo o průmysl, musela by jednat s podniky. Tohle rozhodnutí nikoho nebolelo, ředitelé jako státní zaměstnanci mohli leda tak poslouchat a sklapnout podpatky.
Přitom se už pár měsíců hovoří o tom, že kdyby se testovalo v průmyslových podnicích a platila by tam striktní opatření, bylo by možné školy pro významnou část dětí a mladých lidí otevřít, protože by záchyt v průmyslových zónách kompenzoval míru infekčnosti.
Místo maximálního testování jsme opět dospěli k nějakému paušálnímu řešení, které nepomůže vůbec nikomu.
Jaké by bylo vaše řešení?
Linda Vavříková: Rozdíly mezi absolventy nevidím, jsou na tom pořád stejně špatně
Přinášíme vám druhý ze série rozhovorů, které se EDUin rozhodl pořídit z následujících důvodů: o budoucnosti této společnosti a budoucnosti vzdělávání se vedou velmi ostré spory.
Některá témata, jako je důležitost předškolního vzdělávání, míra testování, maturita, podíl technicky, společenskovědně či humanitně zaměřených středoškoláků a vysokoškoláků či míra zaměření škol na znalosti či tzv. soft skills, jsou předmětem neustálých kontroverzí a někdy se zdá být naprosto nemožné najít shodu.
Neexistuje přitom žádné „pevné dno“, od nějž by bylo možné se odrazit, neboť mluvíme –li o vzdělávání, mluvíme o prognózách na dlouhá desetiletí. Nemůžeme spoléhat na historickou zkušenost, neboť společnost se, zejména vlivem technologií, závratnou rychlostí mění.
V takové situaci nelze dělat víc, než s co možná největší přesností odhadnout vývoj. Jako nejpovolanější se nám jeví ti, kdo už prokázali, že vývoj odhadnout dokázali: podnikatelé, kteří stavějí na inovacích.
Nejsou pochopitelně jedinou skupinou lidí, kteří mohou na dané téma mluvit a rozhodně ani oni nejsou neomylní, zvláště na poli, kde nejsou doma. Rádi bychom ale ze série derivovali názory, které mají společné a zabývali se i tím, v čem se jejich pohledy rozcházejí. Budeme vám tedy nabízet nejprve jednotlivé rozhovory a následně i souhrnnou analýzu tohoto kvalitativního průzkumu.
Linda Vavříková je zakladatelkou společnosti Allegria (2004). Firma nabízí netradiční zážitky. Nápad přišel ještě během studia na VŠ s tím, že zážitky by mohly být dobrým dárkem.
Jak uvádí na webu, místo přednášek domlouvala dodavatele, balení, reklamu. Firma vyrostla velmi rychle, nápad se ujal i mezi firemní klientelou.
Od roku 2008 je její firma součástí světové aliance zážitkových firem.
Společnost získala ocenění celou řadu: například Objev Marketéra roku, Začínající podnikatel Ernst&Young, finalista Podnikatele roku a další. V roce 2014 získala zlatý status na portálu Heuréka.cz. Od roku 2008 má společnost investora (Media Bohemia). V současnosti nabízí přibližně 1 000 zážitků, zaměstnává 20 lidí, má dva prodejní stánky a celkově zhruba 250 000 zákazníků.
Citace:
„V malotřídce si děti navzájem pomáhají, spolupracují a učí se navzájem od sebe. Stejně tak se mladší děti učí od starších, například při společných aktivitách se čtvrťáky, či prvňáci pomáhají dětem ze školky. To je mi sympatické, za mne čtvrťáci koukali na prvňáky jako na mimina. Děti tím hodně rozvíjejí sociální dovednosti a odpovědnost.“
„Začala bych od vysokých škol, které – soudě podle mých zkušeností – jsou stále ustrnulé v minulosti.“
„Aby škola byla dobrá, je důležité věnovat pozornost lidem, kteří ve škole pracují a podporovat je v realizaci nápadů, se kterými přicházejí.“
„Předně by střední školy měly učit to, co jsme se učili na vysoké škole – jak si věci prioritizovat, jak si naplánovat práci. Absolvent by měl umět pracovat samostatně, hledat si informace a stále se učit.“
„Vidím, že je třeba pomoci dětem se naučit koncentrovat na jeden úkol.“
„Opravdu bych propojovala jednotlivé předměty do tematických celků a zaměřila se na projektové vyučování.“
„Nevidím moc velký pokrok mezi mnou jako absolventkou a současnými absolventy, jsme na tom stejně špatně. Absolventi mají veliká očekávání, a to jak ve mzdových požadavcích, tak i v podmínkách práce, jako je práce z domova či nastavení flexibilních úvazků. Neuvědomují si, že práce z domova vyžaduje velkou disciplínu a další dovednosti a nemusí to být opravdu pro každého.“
„Touhu podnikat nosí každý v sobě a škola tady toho moc neovlivní. Inspirovala mě matka i babička, protože obě podnikaly.“
„Inovativní je především způsob, jakým lidé pracují. Jde sice stále o stejné činnosti, ale kladou se větší nároky na rychlost a efektivitu.“
Jak jste vybírala školu pro svoje děti a proč?
Dceru jsem přihlásila do školy v blízkosti. Chodí do malotřídky s patnácti dětmi, děti se zde sice neučí psát comeniem a matematika je zde spíše tradiční, ale škola má jiné kvality. Paní učitelka je přísná, ale práce ji zjevně baví a děti jí mají rády.
V malotřídce si děti navzájem pomáhají, spolupracují a učí se navzájem od sebe. Stejně tak se mladší děti učí od starších, například při společných aktivitách se čtvrťáky, či prvňáci pomáhají dětem ze školky.
To je mi sympatické, za mne čtvrťáci koukali na prvňáky jako na mimina. Děti tím hodně rozvíjejí sociální dovednosti a odpovědnost. Také se mi líbí, že si ochotně vycházíme se školou vstříc.
Ta atmosféra se pak projeví v takových detailech, jako bylo například přání nemocné dcery zavolat paní ředitelce, protože se s ní v daný den neviděla.
Jste ministr nebo ministryně školství a máte kouzelný proutek, jaké první 3 kroky uděláte?
Předně bych si zjistila co nejvíce o problematice školství. Začala bych od vysokých škol, které – soudě podle mých zkušeností – jsou stále ustrnulé v minulosti. Je zde třeba využívat nejnovější metody výuky a přinášet nové poznatky a trendy. V druhém kroku bych se zaměřila na středoškolské vzdělávání.
Je třeba, aby výuka dávala celkový smysl, což se izolovaným předmětům obtížně daří. K celkovému poznání je lepší učit podle témat a v logicky provázaných blocích – projektovým vyučováním. Na základních a mateřských školách bych se zaměřila na stravování, aby se děti vůbec té střední školy ve zdraví dožily.
Místo šéfování firmy nově šéfujete školu. Jaké první 3 kroky byste udělala?
Je to podobné jako u té předchozí otázky. Nejdřív bych zjišťovala, co je vlastně v mé moci měnit. Základ je zorientovat se v problematice. Aby škola byla dobrá, je důležité věnovat pozornost lidem, kteří ve škole pracují a podporovat je v realizaci nápadů, se kterými přicházejí.
Těm, co mají zájem a schopnosti, je nutné dát pro realizaci podmínky, prostor a možnosti. Taktéž bych usilovala o to, aby se vyučovalo více projektově, propojovaly se předměty a využívaly se technologie.
Jsem ale skeptická, osvícené vedení, nadšení učitelé a projektová výchova bude standardní až pro příští generaci dětí.
Jaká by podle vás měla být vize vzdělávání v ČR? Jaké priority by měla taková vize určovat ve vztahu k tomu, co od vzdělávání jako společnost očekáváme?
Pro mě je důležité, aby lidé uměli pracovat samostatně a hlavně uměli přemýšlet. Nejsem absolutní odpůrce encyklopedických znalostí, ale je důležité je umět propojovat v logické celky, uvědomovat si souvislosti. Spousta lidí, kteří se u nás hlásí o práci, mají výtečné znalosti, ale už nevidí souvislost a propojenost.
Jak podle Vás může škola přispět k posílení konkurenceschopnosti? Čím by podle vás měl středoškolský absolvent disponovat?
Předně by střední školy měly učit to, co jsme se učili na vysoké škole – jak si věci prioritizovat, jak si naplánovat práci. Absolvent by měl umět pracovat samostatně, hledat si informace a stále se učit. Středoškolští absolventi by měli mít ale i znalosti z matematiky, umět dobře česky a samozřejmě se písemně vyjadřovat.
Středoškolák nemusí být vyprofilovaný, ale schopný nabídnout zaměstnavateli své schopnosti a dovednosti. Kdyby střední školy poskytovaly kvalitní vzdělání, nemuselo by tolik mladých lidí usilovat o vysokoškolský diplom a univerzity by měly více prostoru se soustředit na výchovu oborových expertů a vědců a nikoliv na dovzdělávání středoškoláků.
To by ale školy nižších stupňů musely plnit svůj účel.
Co by se podle vás měly děti ve škole učit? Kde si myslíte, že by škola měla ubrat či přidat? Měla by se zaměřit na tradiční předání akademických znalostí, nebo spíše na tzv. soft skills či různé typy funkčních gramotností (finanční, mediální apod.)? V jakém poměru?
Je třeba ubrat na tlaku a množství akademických znalostí, na učilištích přidat více řemeslné odbornosti. Hlavní požadavky za mne jsou stále stejné: děti by měly být samostatné, měly by umět pracovat s informacemi a stanovovat si priority. Například dále vidím, že je třeba pomoci dětem se naučit koncentrovat na jeden úkol.
Nemám nic proti technickým hračkám, ale vidím, že děti ztrácejí schopnost věnovat pozornost v delším časovému úseku, kdy je nutné udržet pozornost při mluveném projevu či čtení textu. Je tedy nutné posilovat i tento přístup.
Vše je o metodách výuky, děti mohou pojmout mnoho faktů a informací, ale nesmí se při jejich učení zapomínat na rozvoj měkkých dovedností.
Co je na dnešní škole dobrého a co hodnotíte negativně? A jak je možné případné nedostatky odstranit či je kompenzovat?
Negativa jsem již zmínila. Opravdu bych propojovala jednotlivé předměty do tematických celků a zaměřila se na projektové vyučování. To jsem si již přála jako dítě či student. Oceňuji, že je dnes výběr škol a jsem ráda, že škola, kterou navštěvuje má dcera, není ojedinělá. V naší škole panuje opravdu milý a lidský přístup.
Učitelky znají každé dítě a zjišťují jeho potřeby. Učitelský sbor posouvá děti dopředu, což je zřejmé v pokroku, který dcera za tři čtvrtě roku zvládla. Mám velký problém s domácími úkoly. Myslím, že dítě má mít odpoledne prostor na hry a své zájmy, mělo by mít čas na kroužky a netrávit večery nad úkoly.
Ostatně i v těch volnočasových aktivitách se děti naučí mnohým dovednostem.
Pokud jste v pracovním kontaktu s absolventy, co na nich nejvíce oceňujete a kde naopak selhávají? V čem si myslíte, že jsou – z hlediska pracovního uplatnění – lepší a v čem horší než vaše generace? Zkuste prosím zároveň přihlédnout ke společenským změnám, jež proběhly a vzít v potaz, do jakého světa současní absolventi vstupují.
Nevidím moc velký pokrok mezi mnou jako absolventkou a současnými absolventy, jsme na tom stejně špatně. Absolventi mají veliká očekávání, a to jak ve mzdových požadavcích, tak i v podmínkách práce, jako je práce z domova či nastavení flexibilních úvazků.
Neuvědomují si, že práce z domova vyžaduje velkou disciplínu a další dovednosti a nemusí to být opravdu pro každého. Zároveň pro práci je důležité být v kontaktu s kolegy, je to hodně o motivaci a dovednosti se na práci soustředit.
Když pracujeme z jednoho místa, je možné mít kontakt s reálným světem. Obecně absolventi nevědí vůbec nic o vnitřních firemních procesech, jak komunikovat s kolegy a zákazníky, či jak si propojovat informace a činnosti.
Zkrátka dnešní typy studijních stáží nejsou vyhovující a rozhodně nepřipravují studenty na trh práce.
Podle výsledků dlouhodobohé výzkumu Erica Hanusheka, stanfordského vědce, je učitel rozhodujícím činitelem ve vzdělávání. Žádný další faktor, mimo individuální dispozice dítěte, nemá na výsledky vzdělávání takový vliv. Jaké vlastnosti a dovednosti obecně by měl učitel mít?
To je rozdílné podle typu školy. Na základní škole je důležitý emoční postoj učitele k dětem, projev zájmu a lásky, vztah k práci, kdy učitel ukazuje, že ho práce s dětmi baví.
Učitel musí umět reflektovat individuální potřeby každého dítěte, umět předat informace, děti motivovat a probudit v nich zájem o vědění a svět. Na středních školách má být učitel přirozenou autoritou se silným charismatem, který umí klíčová sdělení v kontextu předat.
Středoškolští učitelé by měli taktéž umět vzbudit u studentů zájem o rozvoj oboru. Na vysokých školách je důležitá opravdová oborová expertíza a schopnost efektivně přednášet či se studenty pracovat. Vysokoškolští učitelé musí být odborníky, kteří se vzdělávají a vědí, jak se daný obor vyvíjí.
Vůbec mám pocit, že vysoké školy mají ohromné zpoždění, nereflektují nové trendy a informace. Univerzitní učitelé by měli být lídry ve svém oboru.
Učitelský sbor stárne a mladým lidem se učit nechce. Zároveň si podle mezinárodního srovnávacího výzkumu OECD 80 % rodičů v ČR nepřeje, abych jejich dítě bylo učitelem. Problémem ale nejsou mzdy (v regionech průměrná nástupní mzda učitele výrazně převyšuje mzdy v ostatních profesích). Co byste doporučovala, aby se zvýšil zájem mladých lidí o pedagogickou činnost?
Je třeba zvětšit prostor pro svobodu učitelské práce. Učitelé by měli mít možnost, prostor a podmínky pro vzdělávání sebe samých. Stejně tak by měli mít skvělé podmínky pro vzdělávání dětí podle svých představ a potřeb dětí. Zároveň s tím ruku v ruce musí jít kontrola a zaměření se na výsledky.
Jak byste formulovala kvalitu ve vzdělávání? Podle čeho by měli být učitelé a školy odměňováni? A myslíte si, že při lepší úrovni odměňování bude zároveň i vyšší zájem mladých o práci ve školách? Způsobí to změnu k lepšímu?
Ideálně podle toho, jak jejich žáci uspějí v životě. Určitě to nejde hodnotit podle míry úspěchu u přijímaček nebo podle míry úspěchu u pracovních pohovorů. Obecně je to obtížně měřitelné. Přijde mi důležité, co si žáci ze školy zapamatují a jestli jim to k něčemu bylo. Nebo jestli si ze školy pamatuji, že tenhle člověk mě nadchnul pro předmět a navedl mě tam, kde jsem chtěl být.
Kariérním snem mnoha českých studentů je pracovat pro silnou mezinárodní společnost, málo kdo z nich ale uvádí, že by chtěl sám podnikat.
Čím si vysvětlujete, že Češi chtějí spíš pro někoho pracovat, než aby realizovali vlastní vize a nápady? Co by se mělo změnit, aby se více lidí v rané dospělosti pokoušelo o realizaci vlastních podnikatelských nápadů? A může v tomto nějak pomoci škola?
No, mám pocit, že v dnešní době převládá zvyk, že je třeba studovat pro získání papíru či certifikátu. Zároveň je třeba si přiznat, že většině lidí nevyhovuje lídrovská pozice, preferují přijímat zadání a vykonat svou práci dobře.
Na tom není nic špatného. Ne každý chce podnikat na sebe a ne každý chce být vůdce. Zároveň je třeba si přiznat, že podnikání je risk a není pro každého. Touhu podnikat nosí každý v sobě a škola tady toho moc neovlivní.
Inspirovala mě matka i babička, protože obě podnikaly.
Mozky jsou pravděpodobně nejcennější “surovinou” ČR. Jejich rozvoj je investicí do budoucnosti. Myslíte si, že dělá český vzdělávací systém maximum pro nabídnutí co nejkvalitnějšího vzdělání všem? Kde jsou rezervy?
No, na ty slabé stránky jsme se již zaměřovali. A upřímně pochybuji, jestli je vždy možné dosáhnout ve vzdělávání maxima.
V průmyslu chybí 100 tisíc pracovních sil, zároveň na úřadech práce je několikanásobek lidí. Zároveň absolventi technických oborů vykazují podstatně vyšší nezaměstnanost než gymnazisté. Jak byste tenhle problém řešila?
Nechci se pouštět do expertních diskusí, neboť to není mé pole znalostí. Ale ta vysoká poptávka na jedné straně a počet volných lidí na trhu na straně druhé ukazuje, že nedochází k efektivní rekvalifikaci a schopnosti se přizpůsobit novým podmínkách či ochotě se učit nové dovednosti.
Jaké nové profese se objevily ve vašem oboru, jaké zmizely? Co očekáváte za změny v horizontu 10 let? Jak by na ně mělo vzdělávání reagovat?
Nemáme žádné inovativní pozice, jde vesměs o administrativní práce např. vyřizování zakázek. V podstatě jde o stále stejné pozice, jaké tady byly za první republiky. Základní princip je podobný, jen se změnily pracovní nástroje a požadavky zákazníků.
Inovativní je především způsob, jakým lidé pracují. Jde sice stále o stejné činnosti, ale kladou se větší nároky na rychlost a efektivitu. Zaměstnanci musí mít vhled, selský rozum, umět samostatně pracovat a mít chuť se učit. Musí být taktéž otevřeni novým výzvám.
Vše ostatní se lze naučit.
—-
Linda Vavříková se narodila v roce 1982 a vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Pracovala jako fotografka a správkyně internetových stránek ve Spojených státech, byla externí redaktorkou v časopise na počítačové hry, poté jako ředitelka marketingu ve společnosti na čárové kódy.
Dnes je majitelkou prosperující Firmy na zážitky. Miluje své dcery, manžela a práci, ráda jezdí na koni, lyžuje, hraje počítačové hry. V roce 2006 získala ocenění Hospodářských novin Živnostník roku a v historii této prestižní podnikatelské soutěže je nejmladší držitelkou tohoto ocenění.