Přetrhnuté vazy v koleni u ženy vyústily v panické ataky

Přetrhnuté vazy v koleni u ženy vyústily v panické ataky

Jdete po ulici po cestě z práce a v hlavě si snažíte sesumírovat, co všechno máte ještě nakoupit. Nechcete na nic zapomenout, hlavně, aby všechno měli. Začnete být nervózní a rozbuší se vám srdce. To vás vyleká, protože váš dědeček zemřel na infarkt. Srdce se rozbuší ještě víc, potíte se, motá se vám hlava. Máte pocit, jako byste se sami sobě ztráceli, realita kolem vás přestává být skutečná. Pocítíte hrůzu, že asi umíráte.

Nějak tak se může projevovat panická ataka, která na rozdíl od záchvatu úzkosti přichází náhle a nečekaně, většinou bez konkrétního podnětu.

Nevyzpytatelnost panické ataky z ní dělá ještě většího démona, nejde jí uniknout, vyhnout se, mít nad ní kontrolu. Lidé trpící panickou poruchou (opakovanými panickými atakami) se bojí, kdy zase ataka přijde.

Kdo zažil panickou ataku, nikdy na ni nezapomene, ale lze se naučit tyto stavy zvládnout, zmírnit nepříjemné projevy nebo se jich úplně zbavit.

„Svatou trojicí“ v léčbě panické ataky jsou:

  • Techniky zavládnutí nástupu panické ataky
  • Krátkodobá či střednědobá psychoterapie
  • Farmakoterapie (léky)

Zapomínat však nesmíme také na dlouhodobé udržování zdravého životního stylu, respektující přístup k sobě a podporu okolí. O všech výše zmíněných možnostech se rozepíšu v dalších dílech tohoto seriálu o panické atace.

Jsem zastáncem takového toho „klasického“ přístupu, že abych na sobě mohla nějak pracovat, musím rozumět co a jak funguje… vědět o možných souvislostech… třeba ne nijak podrobně, ale aspoň „z rychlíku“. Pojďme se tedy podívat, co může za rozvoj panické poruchy.

Co může za rozvoj panické poruchy?

Obecně můžeme říci, že celkové přetížení psychiky, dlouhodobého psychického vyčerpání. Ataka pak přichází ve chvíli, kdy do nádoby kápne poslední kapka a ona přeteče. Poslední kapkou může být snížení cukru v krvi (hlad), nedostatek spánku, alkohol, sex nebo v noci přechod non-REM do REM fáze spánku. Nejedná se tedy o příčiny, ale až o poslední kapku, která tu celou hrůzu spustí.

Proč tedy dochází k tomu dlouhodobému psychickému vyčerpání, říkáte si. Velmi často za tím stojí nadměrný tlak na výkon, přílišná sebekontrola, vzorce myšlení plné obav a katastrof, perfekcionismus a další.

Všechny tyto programy nasedají na určité dispozice v psychice konkrétního člověka spolu s jeho životními zkušenostmi a celkovým zdravotním stavem, který se odráží i v množství neurotransmiterů v mozku. Neurotransmitery jsou chemické látky, které ovlivňují naši náladu a to, jak se psychicky cítíme.

Mezi nejznámější patří serotonin a dopamin. Když jich máme dostatek, cítíme se šťastní, pokud nám chybí, je nám zle.

Protože se budeme postupně zaměřovat hlavně na řešení panické ataky, rozdělíme si příčiny na několik skupin – některé jsou lépe ovlivnitelné, jiné méně, a některé vůbec. Nevěšte hlavu, těch ovlivnitelných je stejně více!

  • Dědičnost – přestože se nedědí nějaká konkrétní psychická porucha, získáváme vrozené dispozice snášet psychickou zátěž a stres. Pokud naši předci nebyli vybaveni psychickou odolností, je velmi pravděpodobně, že podobnou křehkost zdědíme i my. Tím více budeme potřebovat zapracovat na zvýšení psychické odolnosti.
  • Podmínky vývoje v dětství – pokud se nám z nějakého důvodu nedostávalo pocitu jistoty a bezpečí v raném dětství, budeme mít větší pravděpodobnost k vzniku úzkostí. Panická porucha je jednou z forem poruchy úzkostné.
  • Životní okolnosti – pokud jsme v permanentním psychickém vypětí, dostaneme se do jakýchkoli životních trablí, kde nevidíme východisko, může to vyústit až ve spuštění panické ataky.
  • Katastrofické scénáře – v KBT (kognitivně-behaviorální terapii se tomu říká kognitivní omyly). Zkrátka, když jsme se naučili přemýšlet tak, že stále „malujeme čerta na zeď“ a tím se dlouhodobě stresujeme.

Cílem jakékoli léčby, ať už to jsou svépomocné techniky, psychoterapie, léky nebo všechno dohromady je začít od toho nejlépe ovlivnitelného, tj.

naučit se zvládnout začátek ataky a dále pokračovat k tomu náročnějšímu – přeučení automatických negativních myšlenek, řešení stresorů prostředí, budování psychické odolnosti až k ošetření potenciálních „zásahů“ z dětství (úmyslně nepoužívám slovo „zranění“, protože i mnohem mírnější zážitky mohou u citlivých osob napáchat pěknou paseku).

Technikám zvládání začátku ataky se budu věnovat v příštím článku.

Panická ataka: záchvat hrůzy, za který se stydíme

Přetrhnuté vazy v koleni u ženy vyústily v panické ataky

Panické poruše nezáleží na tom, kolik vám je let, kolik máte peněz a dětí. Prostě si za vámi přijde bez pozvání pokecat. Takové nechtěné návštěvě se říká panická ataka či panický záchvat.

V tuto chvíli panika přivolá na svého člověka dvě velké armády démonů.

Jedna z nich vytasí na člověka fyzické problémy. Silné bušení srdce. Třesy. Prudké stoupání tepu. Bolest hlavy. Bolest břicha. Tlak na hrudi. Zalykání se. Dušení. Neschopnost se pořádně nadechnout. Pocení. Návaly horka či chladu. Potíže se spánkem. Panická porucha moc dobře ví, že „jen“ tímto člověka nesrazí na kolena, proto vytasí větší kalibr – druhou armádu.

Ta člověka svými psychickými bojovníky totálně odrovná. Nadměrný stres. Neklid. Motání hlavy. Lekavost. Pocit ztráty kontroly nad svým tělem. Nejhorší je strach ze smrti.

Oběť při tom všem má totiž pocit, že opravdu umírá.  

Návštěva panické ataky může trvat několik sekund, ale i desítky minut. Postižený má však pocit, že záchvat trval několik hodin. Jak si člověk s vlastními démony takhle jednou popovídá, nemá znova zájem. Bohužel panická ataka si svého trpitele opět najde. Vrací se i několikrát týdně. Život se mění v peklo.

Kdo za to může?
Pokud vynecháme teorii o strašidlech, odkud se takové hnusárny berou? Není lehké dopídit se příčin.

Každý má život zprzněný něčím jiným. Zárodek ale tato psychická porucha někde mít musí. Kdo je za to tedy odpovědný?   

Můžou za to předci
Všichni dědí geny od svých prababiček a pradědečků. Pokud někoho z prarodičů čas od času přepadaly psychické problémy, je šance, že někteří z potomků k nim budou mít sklony. Nefunguje to tak, že se dědí přímo konkrétní psychická porucha, ale schopnost vyrovnávat se se stresem a obtížnými situacemi.

Může za to mozek
Pokud nemá mozek dostatek hormonu štěstí, je zle. Tato látka, serotonin, dokáže s hlavou dělat divy. Ovlivňuje nálady a celkový psychický stav. Nedostatek serotoninu snižuje přenos nervových vzruchů a může vyvolávat úzkosti. Je pravděpodobné, že při každém panickém záchvatu v mozku serotonin schází.

Můžou za to rodiče
Rodičovská výchova má na děti velký vliv. Ztráta pocitu bezpečí v dětství a nízké sebevědomí vedou ke vzniku panické poruchy. Přílišné rozmazlování a přimknutí rodiče k dítěti může být stejný problém. Ratolest začne dospívat a není schopná problémům nakopat zadek.

Můžou za to životní okolnosti
Panická porucha potkává ty, kteří jsou v nesnázích nebo v permanentním vypětí. Pokud jedinci nečekaně zemře milovaná osoba a nemá v temném životním období oporu, dostane se do depresí a poté už je to jen krůček k panické poruše.

Někdy kupodivu stačí pouze zlý šéf v práci nebo nepříjemní kolegové.

Budete mít zájem:  Známe se z minulého života

Existuje spousta dalších faktorů, které dokážou nastartovat poruchu. U citlivějších duší v kombinaci s nízkým sebevědomím a neustálou potřebou si něco dokazovat obecně hrozí rozvinutí této nepříjemné choroby mnohem více. Není však vyloučeno, že si vyhlédne i silné a poměrně spokojené jedince. Je to prostě nevypočitatelná potvora.

Neúprosné statistiky
Podle statistik 5 % lidské populace touto poruchou trpí a 20 % mělo alespoň jednou záchvat paniky. Nutno dodat, že tato choroba má ráda více ženy. Proč? Dámy za život prodělají mnohem více hormonálních změn. Jsou citlivější a náladovější než muži. Zkrátka snazší kořist.

Sbohem normální živote
Panická porucha dokáže obrátit život naruby. Pokud se z ní stane pravidelný návštěvník, změní osobní i pracovní život. Mezi námi (ne)fungují tací, kteří se kvůli ní museli vzdát práce a vztahů. Většina panikářů ale dokáže v rámci možností fungovat. Nemají to lehké.

Spoustu lidí s panickou poruchou potká i její parťák agorafobie. Jde o strach z veřejných prostor, kde není pro lidi dostupná pomoc. Mezi nejděsivější místa patří MHD, eskalátory a otevřené prostory. Panikáři se vzdávají i běžných činností – řízení auta, chození do společnosti nebo nakupování.

Jejich životy jsou okleštěny strachem z vždy přítomného stínu za ramenem.

Bláznovství
Mnoho jedinců se zákeřnou panikou se o ní stydí mluvit a skrývají ji. Bojí se, že od svého okolí dostanou nálepku blázna.

Po bližším seznámení s touto poruchou vám musí být jasné, že tito lidé nemají pokřivené myšlení a k halucinacím mají též daleko. Dnešní doba není pro nikoho jednoduchá. Na každého se vyvíjí tlak ze všech stran, problémy se kupí.

A to se na člověku zákonitě musí podepsat. Proto panická porucha postihuje čím dál tím více obyvatel světa. Bohužel.

Kdo pomůže?
Nemoc dokáže zahnat kognitivně-behaviorální terapie. Zde se učí různými metodami odstranit poruchu z těla. Každý, kdo chodí alespoň k psychologovi, v sobě hledá možnou příčinu potíží, snaží se si je uvědomit a pracuje s nimi. Největší úlevu ale přináší dlouhodobé braní antidepresiv, protože doplňují v mozku potřebný serotonin.

Někteří se antidepresivům brání zuby nehty, ale mnozí z nich nakonec zjistí, že návštěvy své nepřítelkyně už nezvládají.

Dnes se už vyrábějí antidepresiva, která nejsou návyková a způsobují minimum vedlejších účinků. Po několika letech se dají bez větších problémů vysadit. Naneštěstí mnozí panikáři dlouho hledají ty správné a neškodné léky.

Nedílnou a největší součástí úspěchu je podpora rodiny a blízkých. Pochopení dodá pocity bezpečí a panika se zmírní. Některým panikářům se podařilo v kombinaci všeho zmíněného zbavit dámy v černém. Chce to však velké úsilí, pevné nervy a práci na sobě samém. Hlavně neztrácet naději!

#Eva Vogelová

Přetrhané vazy

Může k tomu dojít úrazem nebo dlouhodobým přepínáním konkrétní oblasti. Zřídka je příčinou také genetika. Nejčastější výskyt této nemoci je u sportovců, ale ke zranění může dojít u kohokoliv a kdekoliv. Poškozené místo vás na několik týdnů vyřadí z obvyklé každodenní činnosti.

Příznaky přetržených vazů

Přetržení vazů je typické především pro kolenní vazy, Achillovu patu, kotník, rameno nebo různé články prstů. Provází ho:

  • poměrně velká tlaková bolest
  • omezená hybnost postiženého kloubu, zraněné místo nejde natáhnout ani ohnout
  • podlitiny
  • otok, který pokud není ihned léčen, se rychle zvětšuje

Léčba přetržených vazů

V případě, že jde pouze o lehčí zranění a není komplikované, se doporučuje klidový režim, ledování, případně fixace elastickým obinadlem nebo ortézou. Významně může pomoci také odborné tejpování zkušeným fyzioterapeutem.

  • U vážnějšího typu ruptury je třeba okamžitě vyhledat odbornou pomoc, je nutná operace, vazy se musí sešít a v mnoha případech je lékař musí nahradit vazovou plastikou.
  • Zpětná mobilizace poškozeného kloubu je léčena rehabilitačním tělocvikem, což by se rozhodně nemělo podceňovat.
  • Další informace k tématu najdete zde.

Vyšetření

Chirurg na základě rentgenových snímků stanoví případná další vyšetření, jako je CT nebo ultrazvuk, aby co nejpřesněji mohl stanovit terapii.

Léky

Přetržené vazy provází především bolest, a proto jsou vhodné léky na její eliminaci např. Aulin, Ibuprofen nebo Nurofen. Dále pak léky nebo masti na snížení otoku nebo podlitiny jako je Lioton, Hyrudoid nebo Voltaren případně tablety Aescin.

Bylinky

Vhodnou doplňkovou léčbou jsou bezesporu bylinky. Pro lepší hojení a vstřebávání otoků a podlitin pijte například odvar z mateřídoušky, měsíčku lékařského, lopuchu anebo užívejte Švédské kapky.

Homeopatika

Homeopatik vám nejspíše doporučí léky tzv. první volby, což jsou analgetika na urychlení hojení a redukují krevní podlitiny, například Arnika Montana. V případě zatuhnutí kloubů užívejte lék Ruta nebo Rhus tox. Homeopatika jsou vhodnou kombinací klasické léčby.

Domácí léčba a babské rady

Babskou radou v případě podlitin provázených přetržením vazu je potírání zraněného místa medem, který zlepšuje vstřebávání krevní sraženiny.

Na urychlení hojení kloubů, vazů a svalů stačí rozpustit ve vodní lázni sádlo a do něj přidat ve stejném poměru kořen kostivalu. Po ztuhnutí touto mastí potírejte postiženou oblast. Na modřiny má hojivý účinek také šťáva z aloe vera.

V těhotenství

V těhotenství při první pomoci při poranění vazů postupujte naprosto stejně, jak bylo výše doporučeno. Pouze léky na bolest a případné zklidňující masti konzultujte se svým gynekologem.

Možné komplikace

Neléčené vazy nejsou schopny sami srůst, jsou oslabené, kloub je nestabilní a často pak dochází k recidivě. Zhoršuje se pohyb postižené oblasti a rizikem je především následný vznik bolestivé artritidy.

Prevence

Prevence pro jakékoli úrazy asi neexistuje, pouze snad být opatrní a vyvarovat se případným nástrahám především u sportovních aktivit.

U vrcholových sportovců nebo některých namáhavých povolání nebo činností, je důležité svaly a klouby udržovat neustále ve stabilní teplotě a hlídat si přechod z maximálního vypětí svalů do úplného útlumu.

Kdy jít k lékaři

Pokud je následkem přetržení vazů neustávající bolest i v klidovém režimu, otok se zvětšuje a viditelně roste i hematom, pak neprodleně vyhledejte odborného lékaře. Čím dříve se poraněné místo začne cíleně léčit, tím menší budou a následky.

    Autor: laš

    Jak probíhá panická ataka a jak ji zvládnout?

    • Panická ataka je epizoda vnitřního neklidu, úzkosti a intenzivního strachu, která se u pacienta objeví náhle a bez jakékoliv zjevné příčiny.
    • Panické ataky trápí ženy až dvakrát častěji než muže. Poprvé se většinou objeví u dospívajících pacientů nebo naopak později, kolem padesátky.
    • Panickou ataku obvykle spouští látky, které se označují jako panikogeny. Na vině mohou být ale také úzkostné myšlenky, tělesný stres a bolestné vzpomínky na minulost.
    • Mezi tělesné příznaky panické ataky patří nadměrné pocení, silné bušení srdce, tlak na hrudi, zrychlený dech, návaly horka či chladu, zvýšené svalové napětí, ale také bolesti hlavy a zvýšený krevní tlak.
    • Psychické příznaky panické ataky zahrnují neklid, psychické napětí, lekavost, pocit ohrožení a také pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem.
    • Kvůli fyzickým a psychickým příznakům mají pacienti často pocit, že je trápí nějaká závažná choroba nebo komplikace. Často se bojí, že mají infarkt.
    • První pomoc při panické atace představují speciální dechové a svalové strategie. Nesnažte se záchvat rozdýchat, ale pokuste se naopak dech zpomalit a celkově se uklidnit. Pomáhá i dýchání do pytlíku.
    • K léčbě panické poruchy slouží farmakoterapie (často antidepresiva), ale také psychoterapie.
    Budete mít zájem:  Je ten sýr plísňový, nebo už plesnivý?

    Panická ataka je epizoda intenzivního strachu, který se u pacientů projevuje náhle a bez jakékoliv zjevné příčiny. Záchvat doprovází řada tělesných i psychických příznaků, jako je například hyperventilace, bušení srdce, třes a nevolnost, ale také nadměrná lekavost a pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem. Pomoci mohou dechová a svalová cvičení, ale také farmakoterapie či psychoterapie.

    Co je panická ataka?

    Panická ataka (nebo také panický záchvat) je epizoda vnitřního neklidu, úzkosti a intenzivního strachu, která se obvykle dostaví bez zjevné vnější příčiny. Někdo se s tímto stavem potká pouze jednou za život, u pacientů s panickou poruchou se však záchvaty opakují v pravidelných intervalech.

    Podle průzkumů se panická ataka objevuje spíše u žen, které trápí až dvakrát častěji než muže. O středně těžké poruše lékaři hovoří ve chvíli, kdy pacient prodělá alespoň 4 záchvaty během měsíce, při těžké variantě jsou to i 4 záchvaty během jednoho týdne. Co se týče ojedinělých záchvatů paniky, s těmi se každoročně potýká kolem 12 % populace.

    První panická ataka se obvykle objeví u dospívajících pacientů nebo v rané dospělosti (15-24 let). Výjimkou však není ani první záchvat kolem padesátky. Ačkoliv typické jsou především denní záchvaty, někdy se může objevit také panická ataka v noci nebo ve spánku.

    Příčiny panické ataky

    Spoustu lidí v dnešní době zajímá, jak se u nich vlastně úzkostná panická porucha vyvinula a co vede ke vzniku dalších a dalších záchvatů. Nemoc má údajně genetický základ. Pacienti ovšem od rodičů a prarodičů nedědí konkrétní poruchu, ale spíše schopnost vyrovnat se s obtížnými situacemi a stresem.

    Dále mohou mít vliv tyto faktory:

    • Biologické abnormity v CNS
    • Patologické vzorce chování
    • Poruchy v GABAergním neurotransmiterovém systému
    • Stresové události z dětství či dospívání pacienta
    • Interpretace symptomů jako příznak katastrofy (naučené chování)

    Co spouští panickou ataku? Na rozdíl od fobie nelze panické ataky předvídat, protože nesouvisí s žádnou konkrétní situací. Prvním spouštěčem obvykle bývají látky, které se označují jako panikogeny. Mezi ně patří například laktát, kofein, johimbin nebo také drogy (marihuana a stimulancia). Záchvat může vyvolat také tělesný stres, úzkostné myšlenky nebo bolestné vzpomínky.

    Jak se projevuje panická ataka?

    Jaké má panická ataka příznaky? Hlavním symptomem, který je pro panický záchvat typický, je silná úzkost a hrůza. Tento pocit se většinou projeví bez jakékoliv zjevné příčiny a doprovází ho celá řada fyzických, psychických a emočních příznaků. Každý pacient je ale jiný a také charakteristické projevy panické ataky se mohou lišit případ od případu.

    Tělesné příznaky panické ataky:

    Psychické příznaky:

    • Neklid a psychické napětí
    • Nadměrný stres
    • Lekavost
    • Pocit ohrožení
    • Pocit depersonalizace
    • Pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem

    Během panického záchvatu u pacientů dochází k pocitu ztráty kontroly nad situací i vlastním tělem. Obvykle mají strach ze smrti, ze ztráty sebeovládání, ze zešílení nebo dokonce ze strachu samotného. Typické jsou také katastrofické myšlenky a pocit, že člověk onemocněl nějakou závažnou chorobou. Někteří pacienti si také myslí, že je postihl infarkt.

    Když se dostaví panická ataka, velký problém představuje hlavně pocit bezmoci, který pacienti zažívají. Jsou přesvědčení, že nemohou nic dělat, snaží se rychle vyhledat pomoc a schovat se někam do bezpečí. Typická je také anticipační úzkost, kdy nemocného jeho záchvaty vyděsí natolik, že se začne postupně vyhýbat místům, kde k nim došlo.

    Jak probíhá panická ataka?

    Jakmile se panická ataka přihlásí o slovo, nastupuje stresová reakce a pacient začíná pociťovat první fyziologické změny.

    Vlivem intenzivní úzkosti se zrychluje dýchání a mění se také poměr kyslíku a kysličníku uhličitého v krvi.

    To způsobí řadu dalších reakcí, dostaví se hyperventilace v kombinaci s panickými myšlenkami a dojde k hypokapnii (pokles koncentrace CO2 v krvi).

    Stresová reakce vede postupně ke stavu pohotovosti, pacient úporně hyperventiluje a do jeho svalů se vylévá kyselina mléčná. Po několika minutách ovšem postupně dojde k vyčerpání organismu, zpomalí se tepová frekvence, klesne krevní tlak a panická ataka konečně ustupuje.

    Jak dlouho trvá panická ataka?

    Stejně jako v případě příznaků, i doba trvání záchvatu může být u každého člověka jiná. Většinou ovšem panická ataka trvá 5 až 30 minut.

    Výjimečně se může jednat o kratší epizodu, která odezní v řádu vteřin či několika málo minut, jindy naopak příznaky přetrvávají ještě dlouho po záchvatu.

    Pacient obvykle pociťuje třes, napětí a fyzické vyčerpání, může mít ale také pocit ochabnutí nebo euforie.

    Jak zvládnout panickou ataku?

    Pacienti trpící panickou poruchou často dokáží mírně dopředu vycítit, že se blíží další záchvat. V takovém případě existuje několik opatření, jež představují jakousi první pomoc při panické atace, díky které je možné tento stav lépe zvládnout. Konkrétně je dobré vyhledat odborníka a osvojit si speciální dechové a svalové strategie.

    Co můžete dále dělat?

    • Nesnažte se záchvat rozdýchat, lapání po dechu totiž vše pouze zhoršuje!
    • Pokuste se dech co nejvíce uklidnit a zpomalit.
    • Můžete vyzkoušet také dýchání do pytlíku, tím získáte zpět ztracený CO2.
    • Snažte se myslet na to, že se jedná “pouze” o další záchvat, který stejně jako ty předešlé brzy odezní.
    • Pokud vám doktor doporučil nějaké léky na uklidnění, noste je vždy u sebe.
    • Omezte kouření, pití alkoholu a konzumaci kofeinu.

    Léčba panické ataky

    Zajímá vás, jak překonat panické ataky a zajistit, aby vás tyto záchvaty již neobtěžovaly? I zde platí, že byste měli co nejdříve navštívit specialistu a začít s léčbou podle jeho doporučení. Jelikož ovšem panická porucha často svými příznaky připomíná také jiná onemocnění, nejprve je nutné vyloučit další možné příčiny potíží (infarkt, epilepsie, astma).

    Pokud se opravdu prokáže, že pacient trpí panickou poruchou, léčba probíhá pomocí farmakoterapie a psychoterapie. Léky na panickou ataku zahrnují antidepresiva, benzodiazepiny či antipsychotika. O jejich užívání je ovšem vždy nutné poradit se s ošetřujícím lékařem.

    V psychoterapii se uplatňuje především kognitivně behaviorální terapie či hypnoterapie.

    Lékař by měl pacientovi pomoci odhalit příčinu jeho obtíží a zároveň mu poradit, jak své záchvaty zvládat a najít racionální náhled na své panické myšlenky.

    Dále je samozřejmě důležitá také podpora nejbližších i širšího okolí. Pochopení ze strany rodiny a přátel totiž dodá nemocnému pocit bezpečí.

    Domácí léčba

    Co se týče domácí léčby, pokud pacient trpí mírnější formou panické poruchy, může vyzkoušet také některé bylinky. Příznivý účinek na zklidnění organismu má údajně čaj z meduňky, třezalky či heřmánku. Některým lidem mohou pomoci také relaxační bylinné koupele nebo meditace.

    Panická ataka u dětí

    Problémy se strachem a úzkostí se samozřejmě nevyhýbají ani dětem.

    Mezi hlavní rizikové faktory, které mohou vést k záchvatu, patří separační úzkost, přecitlivělost, deprese, neschopnost vyrovnat se se stresem a u starších dětí také kouření či konzumace alkoholu.

    Budete mít zájem:  Pervitin

    Jakmile se panická ataka projeví, její příznaky jsou poté podobné jako u dospělých. Co se týče vhodné léčby, tu by měl vždy doporučit specialista.

    Panická ataka a alkohol

    Někteří pacienti, které trápí opakující se panické ataky, se bojí vyhledat lékaře.

    Svůj problém naopak řeší pomocí alkoholu, který jim zdánlivě pomáhá zbavit se úzkosti, studu a strachu z budoucnosti.

    Pocit úlevy je ovšem pouze chvilkový a obtíže se brzy vrací s ještě větší intenzitou. Pravidelná konzumace alkoholu může vést také ke zkrácení intervalů mezi jednotlivými záchvaty.

    Přetrhané vazy

          Kloub se skládá ze dvou kostěných částí, které jsou spolu hybně spojeny. Stabilitu získává obzvláště díky jemu příslušným vazům, kloubnímu pouzdru a díky svalům, které ho potahují. Vazy a pouzdro jsou též označovány jako pouzdrový vazebný aparát, neboť jsou často dohromady spojeny velmi pevně.

         Překročení normálních pohybových hranic kloubu může vést k přetrhnutí vazu. Při tom jsou přetěžovány nejvíce při silné nečekané otáčivé či napínací zátěži jednoho či více kloubních vazů do takové míry, že dojde k přetržení (ruptuře) struktury vlákna.

    Tento poškozovací mechanismus natažení, který se odborně nazývá „distorzií“, je vůbec nejčastějším typem kloubního poranění. Při tom nemusí přece vždy dojít k úplnému roztržení vazu.

    Následkem může být podle síly špatného zatížení také lehké natažení, částečná ruptura (přetržení) s trhlinou jednotlivých svazků vláken nebo kompletní odtržení vazu.

          Přetržení se projevuje jako též shora zmíněné nevinně vypadající následky poranění kloubu, tedy jako bolesti v klidu, otékání, podlitiny (hematomy), tlaková bolest ale i jako omezení hybnosti zraněného kloubu.

    Tyto příznaky onemocnění se mohou projevovat přesto velmi rozdílně, takže pravý rozsah onemocnění se jeví často neškodným až do té chvíle, než se projeví bolestí. Na druhou stranu se ale nezřídka za menšími obtížemi ukrývá kompletní přetržení vazu, které postiženému např.

    nezabrání  v tom, dohrát fotbal až do konce. V obzvlášť těžkých případech může být též patrná chybná pozice kloubních ploch navzájem.

          Postižená část těla se musí zafixovat, vysoko upevnit a chladit. Pokud je k dispozici, může být použito i pevné elastické obinadlo. Prostřednictvím těchto opatření se zabrání otokům a kloub je uveden do klidového stavu. Absolutní šetrnost při kontaktu se zraněným kloubem se rozumí samo sebou, postižený by se měl chránit nebo nechat nosit. Je nutné, co možná nejdříve vyhledat lékaře.

         Neléčená přetržení vazů mají za následek nestabilitu kloubu. Tím dochází stále k dalšímu a dalšímu chybnému zátěžování jako např.

    zvrtnutí nohy, což vede trvale k předčasnému opotřebování kloubní chrupavky (Artróze). Tento stav je nezvratný a tudíž je dobré se mu za jakýchkoli okolností vyhnout.

    Výběr jednotné léčby (konzervativní nebo operativní) a časná mobilizace pod odborným vedením – to jsou pro to podstatné podmínky.

         Definitivně se dá přetržení vazů zjistit jen s pomocí speciálních rentgenových snímků (řízených snímků). Při tom je posuzována stabilita kloubu. U neporušených vazů je kloub stabilní a „roztahuje“ se jen zřídka. Vyskytuje-li se tu ale přetržený vaz, může lékař celkem zřetelně roztáhnout kloubní štěrbinu, což je zkoušeno měřením úhlu na rentgenovém snímku.

          Odraz kloubu (Artroskopie) a v poslední době též tomografie hybnosti nukleárních částic podávají v určitých případech přesnější informaci, jsou ovšem spojeny s nesrovnatelně většími náklady. Přesto je nutné co možná nejspolehlivější objasnění velikosti poranění, aby mohla být zvolena ta nejlepší terapie.

          V podstatě jsou k dispozici dvě možnosti léčby:Zaprvé fixace kloubu elastickým podpůrným obvazem nebo sádrou, což je označováno jako konzervativní terapie. Zadruhé operativní opatření vazovými stehy nebo náhražkou (vazová plastika).

    O které terapii se rozhodne, nezáleží jen na velikosti poškození, nýbrž také na tom, jaký kloub je zasažen a jak silně má být v budoucnu namáhán. Následně po fixaci následuje časná mobilizace kloubu pod vedením rehabilitačního tělocviku.

    Přetržení vazu na horním odrazovém kloubu

         S rezervou se nachází většina poranění vazů na horním odrazovém kloubu, který spojuje  kost holení a kost lýtkovou se zánártními kůstkami.

    Zajišťovací vazy probíhají na tomto kloubu po vnitřní i vnější straně. Typickým průběhem při úrazu je boční zvrtnutí nohy ven, přičemž může být poraněn jeden nebo více ze tří vnějších vazů.

    V souladu s tím je při zvrtnutí dovnitř natažen vnitřní vaz.

         Stejně jakou u všech poranění kloubu se mohou zvláště v odrazovém kloubu navíc vedle přetrhání vazů vyskytovat jako důsledek silnějšího traumatu také zlomeniny kostí či jejich praskliny, které musí být pak operovány.

    Při čistém poranění vazu na odrazovém kloubu se preferuje navíc konzervativní ošetření, tzn. že nemusí následovat operace, nýbrž kloub je fixován po dobu asi 6 týdnů pomocí sádrové dlahy nebo speciálního obvazu.

    Nakonec následuje mobilizace a stabilizace prostřednictvím rehabilitačního cvičení.

    Přetržení vazů na kolenním kloubu

         Kolenní kloub má relativně komplikovanou stavbu a je často vystaven biomechanickými zvláštnostmi při stání, chůzi a zvlášť při sportu extrémní zátěži.

    Úchytné vazy probíhající po vnitřní i vnější straně propůjčují kloubu stabilitu proti bočnímu zvrtnutí a přetočení. Navíc hrají křížové vazy probíhající uvnitř rozhodující roli při vedení pohybů.

    Více než u všech ostatních kloubů se na stabilizaci kolene podílí okolní svalovina.

         Nejčastějším mechanismem poranění kolenního kloubu je náhlé vnější nebo vnitřní přetočení současně stálé nohy, např. při lyžování nebo fotbalu. Často se poté vyskytne kombinované poranění křížových a postranních vazů stejně tak navíc menisku, chrupavky nebo kloubního pouzdra.

         Přetržení vazů kolenního kloubu je velmi vážným zraněním, neboť vzniká velké riziko trvalého poškození kloubu (Artróza). Po důkladné prohlídce, často pomocí Artroskopie, je rozhodující individuální terapeutický plán.

    Přitom se s ohledem na stupeň aktivity, stáří a schopnost pacienta ke spolupráci usiluje ve většině případů o operativní řešení. Postranní vazy jsou při tom sešity, křížové vazy často nahrazeny vazovou plastikou. Vhodný může být také konzervativní postup.

    To ovšem neznamená, že není nasazena vůbec žádná terapie, nýbrž intenzivní tréning koordinace a stavby svalu, který vyžaduje angažovanou spolupráci pacienta po dlouhý čas, aby se docílilo uspokojivého výsledku léčby.

    Přetržení vazů základního palcového kloubu

         Toto poranění označované také jako „lyžařský palec“ nebo „brankářský palec“ je nejčastějším přetrháním vazů ruky. Je způsobeno pádem na napnutý palec nebo také zachycením palce ve smyčce lyžařské hůlky při pádu. Palec je tímto přetržením vazu výrazně nestabilní a nemůže již splňovat svou držící funkci při uchopení.

         Terapie lyžařského palce může být sice provedena konzervativně sádrovou dlahou, ovšem není garantováno, že dlaha vydrží pohromadě ve správné pozici. Tudíž by mělo být preferováno operativní řešení se závěrečnou fixací pomocí sádry po dobu 5 týdnů.

    Diskuze

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *