„Konkurenční výhodou pro export do Izraele je, že má naše pivo košer certifikát. Před šesti lety nám ho udělil izraelský rabín Menachem Kalcheim, jeden ze dvou vysokých úředníků, kteří mají oprávnění v Evropě udílet tato osvědčení,“ říká majitel a ředitel společnosti Pivovar Nymburk Pavel Benák.
„Předtím jsme však museli částečně upravit technologické postupy. České pivo má působením kysličníku uhličitého ostřejší chuť a Izraelcům nekonvenovala. Proto vyvinuli plyn podle vlastní receptury a my jim ho do piva přidáváme.
Při výrobě je třeba dodržovat požadavky kašrutu, židovského souboru pravidel hygienického způsobu stravování. Další podmínkou související s jejich vírou je doba, kdy se musí zasít ječmen, z něhož se vyrábí slad.
Výsev se musí stihnout ještě před židovským svátkem jara, takzvaným Pesachem,“ vysvětluje ředitel.
Hrabalovu ležáku přišli na chuť i v Tel Avivu
Speciální pivo Nitro Lager Beer, které pivovar dodává do sítě košer obchodů a restaurací od května 2007, je oproti prémiovému ležáku, vyráběnému v Nymburku pro ostatní teritoria, silnější, obsahuje 5,5 % alkoholu, má střední říz a velmi jemnou hořkost. V současné době míří jak k izraelským zákazníkům, tak do USA a Kanady.
Pivní trh v Izraeli je poměrně koncentrovaný. Ovládají ho dva domácí dominantní hráči, společnosti Tempo a CBC Group s licenčně vařenými pivy jako Carlsberg a Heineken. Z místních značek je to například Goldstar, tmavý ležák tzv.
mnichovského typu, Maccabi nebo produkce mikropivovarů. V Izraeli se obecně pije mnohem střídměji než v České republice. Na hlavu a rok tam připadá sedmnáct litrů zlatého moku.
Výjimku představují imigranti z bývalého Sovětského svazu, kteří mají mnohdy k alkoholu často velmi pozitivní vztah. Opilce však v ulicích potkáte málo.
Postřižinská tradice ověnčená vavříny
V posledních patnácti letech je však pivo v Izraeli na vzestupu. K původním dvěma izraelským značkám přibyly více než dvě desítky izraelských piv a také řada významných světových značek. Izraelští zákazníci rádi zkoušejí různé druhy i chutě. Vzhledem k místním podmínkám patří mezi nejvyhledávanější evropské ležáky a rychle stoupá obliba tmavých karamelových piv.
Úspěch za hranicemi České republiky slaví také další postřižinská piva. V roce 2011 začala pronikat do Číny a na Slovensko.
Na jaře 2012 si z Nymburka objednal regionální dánský řetězec 800 hektolitrů tmavého a světlého ležáku. Největší dodávky šly ale do Ruska, Německa, Francie, Švédska, Maďarska, Polska, Itálie a Finska.
Nově se pivo z Nymburka objevilo v obchodních sítích zemí bývalé Jugoslávie, v Rumunsku a Bulharsku.
V těžkých chvílích pomohla Komerční banka
Firmě se však takto nedařilo vždycky. Před změnou majitele v roce 2000 nebyla situace nymburského pivovaru vůbec růžová. Propadal se prodej a tradiční restaurace ve středočeském regionu upřednostňovaly silnější pivní značky.
Rozložilo se téměř celé výrobní oddělení, takže Pavlu Benákovi nezbylo nic jiného, než postavit tým znovu. „Skoro čtyři roky trvalo, než jsme pivovar stabilizovali. Půldruhého roku jsme sháněli půjčku, kterou jsme pak pět let spláceli.
Pomohla nám Komerční banka,“ vzpomíná na chvíle odhodlání i občasných vnitřních pochybností.
„Již od roku 2004 jsme se mohli pustit i do větších investic, postupně obměnit strojní vybavení a zlepšit technologie. Pořád vaříme pivo klasickou technologií na dva rmuty a máme rozdělené kvašení a dokvašování,“ vysvětluje pivovarník. Odborníci klasický přístup oceňují.
Francinův ležák, jedna z nejznámějších značek postřižinského piva, získal první místo v prémiové kategorii v soutěži Pivo České republiky.
A z mnoha dalších vavřínů uveďme alespoň ty nejčerstvější: Zlatou pivní pečeť 2014 získala v Táboře piva Něžný Barbar a Bogan a bronzovou Nefiltrovaný ležák.
V roce 2011 firma kompletně inovovala sady etiket na všech druzích lahvového piva a předloni zakoupila a uvedla do provozu také nový etiketovací stroj. „Ten je modernější a výkonnější. Dokáže aplikovat jiné typy etiket i na jiné druhy lahví. Této funkce využíváme zejména při přípravě dodávek pro export, které, jak doufáme, stále porostou,“ vysvětluje ředitel pivovaru.
Pivo vařené speciálně pro tento podnik… nenechali jste se náhodou napálit?
Určitě jste to už zažili. Přijdete do hospody a v pivním lístku zde mají uvedeno „Čepujeme naše unikátní pivo, vařené speciálně pro tento podnik podle původní receptury.
“ A když se zeptáte obsluhy, co je to vlastně za pivo a kde se vaří, dozvíte se, že je to buď tajemství a nebo že ho má na svědomí nějaký ne úplně malý průmyslový pivovar.
Dá se tomu věřit? Podíváme se na to trochu podrobněji.
Začneme třeba jedním příkladem z Brna a jedním z Prahy. V restauraci U Bílého beránka už mnoho let nabízejí své vlastní pivo Beránek. Když jsme tam byli na návštěvě, bylo nám sděleno, že je vařeno ve Velkém Březně – to je Březňák ze skupiny Heineken.
V Praze zase najdete Hotel Beránek, který prodává své pivo Beránek, v zelených patentních lahvích pivovaru Chodovar. Jsou to opravdu speciální piva nebo jen přejmenovaná klasická produkce? Zkusíme trochu matematiky. Velké Březno má varnu o objemu 210 hektolitrů, Chodovar 200 hektolitrů.
Což znamená zhruba 400 velkých padesátilitrových sudů piva.
Kolik toho taková restaurace zvládne prodat? V Brně mají na čepu další tři piva a nóbl hotel v Praze zase asi nebude mít nijak zázračný odbyt… kolik měsíců, možná i let by tedy prodávali pivo z jedné várky? A ty stovky sudů by mezitím ležely někde ladem ve skladech? Asi bychom spíše věřili na Ježíška než v unikátnost takového piva.
Rekordman ve vaření jedinečných piv podle původních receptur pro různé hospůdky a restaurace je asi průmyslový pivovar Chotěboř. Vaří Dašické pivo pro Dašické sklepy, Chrudimské pivo pro restauraci Na Bídě, pivo Kostecký Hlt pro restauraci U Draka u hradu Kost, pivo Herbert pro restauraci u sv.
Václava – Grill Big Hill, Fryčovu dvanáctku pro restauraci Na Pekárně, pivo Karlštejn, pivo Hamerník pro Hamerskou krčmu, pivo pro pražský pivovar U Supa či i pivo pro pivovar Lorec Kutná Hora1. Určitě se po republice najdou i další podobná piva vařená v Chotěboři, tohle je jen pár zástupců, o kterých jsme se doslechli.
Navíc to často bývají i dva až tři druhy piv, kolik to celkově musí být unikátních receptů? Kolik desítek ležáckých tanků a desítek tisíc sudů by museli mít v pivovaru pro takováto piva vyhrazeno, tedy za předpokladu, že by lidé ta piva pili jako o život, aby se nekazila? A zrovna jako na potvoru jsou parametry piv stejné jako u základní produkce Chotěboře, nenajdete tam žádný světlý speciál, tmavé výčepní nebo něco podobného. Nemáme rádi příkré soudy, ale tak nějak se obáváme, že v tomto případě většina zmíněných prostě klame své zákazníky a vlastně bezostyšně lže.
Populární je i vaření piva v Kácově. Měsíce před uvedením technologie do provozu měl jejich piva pražský pivovar Národní. Parametry se od klasické kácovské produkce nijak nelišily a chuťově nám přišla také podezřele podobná – ale kdo ví, úplně pravidelní pijáci Kácova nejsme.
Kácov připravuje piva i pro Poděbradský zdroj, shodou okolností mají také stejné parametry jako kácovský sortiment.
V Kácově si dále třeba Malešický mikropivovar nechává vařit pivo Malešický Originál N°2 – stupňovitostí i alkoholem zrovna náhodou připomíná nefiltrovanou verzi ležáku premium.
Přemýšlíme, jestli jsme už viděli pivo vařené v průmyslovém pivovaru pro nějakou hospodu, které by mělo jiné parametry než běžná produkce daného pivovaru. Nějak si na žádné takové nevzpomínáme.
Nejjednodušší je samozřejmě říct, že je tajemství, kde se pivo vaří. Tím se podnik zbaví většiny podezřívavých dotazů, zda je to opravdu unikátní pivo, vařené speciálně pro ně. „Nemůžeme vám to v žádném případě ani naznačit, ale samozřejmě jde o náš vlastní recept.“ Takhle to dělala třeba osobitá pražská burgrárna Bejzment se „svou“ desítkou.
Zárukou unikátnosti nemusí být ani to, že se pivo vaří v minipivovaru – kde by objem vyrobeného piva mohl být pro daný podnik ideální. Třeba v Počernickém pivovaru roky před otevřením měli vlastní piva… třeba vánoční kořeněnou čtrnáctku.
A jakousi neuvěřitelnou náhodou podobné pivo uvařily i Svitavy. Později si „podle vlastní receptury“ vařili pivo v sedlčanském Krčínu. Ochutnali jsme jen dvanáctku IPA, a světe div se, Krčín má též dvanáctku IPA.
Jakmile si v Dolních Počernicích začali vařit své vlastní pivo, mávnutím kouzelného proutku se u receptu IPA z dvanáctky stala patnáctka.
Takhle můžeme pokračovat skoro do nekonečna. Připravovaný pražský pivovar U Supa – nejdříve nabízel vlastní pivo, vařené také v Krčínu. Podívejme se na popisek z webových stránek pivovaru:
Polotmavý ležák Sup 12,5°
Pivo SUP je polotmavý ležák o obsahu alkoholu 5 % obj. Je to původní Vídeňský ležák o stupňovitosti 12,3 – 12,7, středně prokvašený, vyrobený z třech druhů sladů. Pro chmelení je použito chmelové odrůdy Premiant Sládek s hořkostí 25 – 27 IBU, což dodává pivu plné chuti a chmelové aroma, které navazuje na tradici tzv. vídeňského piva.
Nepřipomínám vám to trochu Krčínův vídeňský ležák? S kvalitou svého krčínského piva zde ale údajně nebyli spokojeni, takže změnili dodavatele a „nechali si uvařit“ několik druhů piv v Chotěboři.
Takže několik měsíců, než se v Chotěboři daná piva připravila, čepovali ten nevyhovující Krčín? A co budou dělat s těmi stovkami sudů z Chotěboře, když mají teď někdy začít čepovat opravdové vlastní pivo? Samozřejmě je základem informovat správně zákazníky – proto se v jedné z debat o tomto pivovaru mezi pivními znalci dočtete: Vlastní pivo bude U Supa na přelomu roku.
Personál ovšem má za úkol tvrdit opak. Chápejte – cizincům je to jedno. Tak to šiřte, prosím, pouze ve známé pivní komunitě. Pak se ani člověk nemůže divit, že v zahraničí pak píší takovéhle články o nečekaných objevech.
Podobné počiny se nevyhýbají ani nejznámějším minipivovarům. Třeba v restauraci penzionu Hrad Sedloňov mají vlastní pivo Snow Beer. Tuto polotmavou dvanáctku vaří Clock a shodou náhod má do písmene stejný popis jako Maid. Proč je to tedy vlastní pivo?
Nicméně ani zdaleka neplatí, že každý podnik, který čepuje své pivo, ve skutečnosti vodí zákazníky za nos.
Třeba hospody jako bar Napalmě, Poctivej výčep, Pivní rozmanitost, Illegal Beer, Ochutnávková pivnice a další si nechaly uvařit pivo pro svoji hospodu – ale pochlubily se například na sociálních sítích fotkami z vaření.
Či zveřejnily podrobné recepty svých piv, ze kterých je hned jasné, že nejde o žádné přejmenované pivo onoho pivovaru.
Speciálním případem, který v poslední době získává na popularitě, je založení fiktivního pivovaru a prodávání sortimentu některého průmyslového pivovaru.
Příkladem je třeba „pražský“ Starosta – parametry piv má úplně stejné jako vratislavický Konrad, ale pro zmatení nepřítele se třeba jejich šestnáctka jmenuje Panther Traditional Ale, takže podobnost s Bizon Traditional Ale nemůže nikdy nikomu dojít.
Pivovary jako je Starosta si soukromě označujeme jako přebalovací pivovary. Patří mezi ně zřejmě pivovary jako jsou Baraba, Good Bulldog, Kousek Qanto, Novopražský pivovar či Bohemia Classic. Mají společné jmenovatele – naleštěné kýčovité marketingové materiály a o pivu samotném se dozvíte maximálně to, že je poctivě vařeno ze sladu a chmele.
Prachatický „létající pivovar“ Lachtan zase nejspíše jen přejmenovává piva z českobudějovické Krajinské 27, sortiment má shodný. Část svých piv z různých průmyslových či malých pivovarů přebaluje Holy Farm z petrovské pivotéky Pod ořechem.
Pražský Hells Bells Rockin' Pub zase pod svým jménem prodává piva od létajících Bad Flash. I pivovar Malešov ještě nedávno prodával přebalená Břevnovská piva, na jejich lahvích najdete popisek „… nyní se k vám dostává další výsledek naší práce.
Pivo, které držíte v ruce, pochází z prastarého pivovaru, který spolu s tvrzí prožívá své znovuzrození.“ Tak určitě.
Začali jste se trochu ztrácet, že? A podobných příkladů je velké množství, vyšlo by to na řadu dalších článků a mnoho hodin strávených hledáním informací. Udržet přehled o všech těchto záležitostech není asi v silách žádného smrtelníka. Proto tu máme pár indícií, podle kterých ve většině případů poznáte, zda jde o opravdové pivo či prostý podfuk:
- Zatajují původ piva – nevidíme důvod, proč by to někdo dělal – jen ten, že se bojí odhalení svého klamání.
- Nezveřejňují žádné konkrétní informace o pivu a jeho složení – dočtete se jen, že je tradiční, dle starodávného receptu a z poctivých surovin.
- Na stránkách či sociálních sítích nenajdete žádné fotky z vaření či ochutnávání piva.
- Nechlubí se sládkem, který jim pivo vaří, či nápadem, jak se k vlastnímu pivu dopracovali.
- Malý podnik si nechává vařit pivo ve velkém pivovaru – jak jsme si ukázali na příkladech výše.
- Podnik se svým pivem moc nechlubí, krom pár zmínek. Přeci jen když přepíšete název piva v nápojovém lístku, není důvod se ho pak snažit nějak více prodávat.
Jaké zkušenosti máte s podobnými „vlastními pivy“ vy? Potkali jste někdy něco podezřelého, o čem jste dlouze přemýšleli, co je to za pivo? Pochlubte se v komentářích, budeme rádi za jakékoliv další informace.
1) ↑ Neplést se skutečným obnoveným Měšťanským pivovarem Kutná Hora, který v prostorách bývalého pivovaru a tvrze Lorec sídlí.
Češka vytvořila pivo pro ženy. Zaujala i v zahraničí
„Žena má být elegantní a reprezentativní,“ říká podnikatelka Martina Rozenberg Šmíra, která vytvořila prémiové pivo pro ženy. „To pivo jsme ale nikdy nevymysleli a neprezentovali tak, že by žena nemohla pít žádné jiné. Jenom dáváme světu novou alternativu,“ vysvětluje.
Martina Rozenberg Šmíra studovala v Itálii marketing luxusních značek. V roce 2013 dokončila bakalářskou práci, kterou psala právě na téma „Projekt ženské pivo, pivo pro ženy„. Po dvou letech pak přivedla na svět značku Aurosa. „V listopadu slavíme pět let. Firmu jsem založila ve svých 23 letech,“ říká podnikatelka.
Začátky prý ale nebyly snadné. „Bylo těžké se prosadit a ukázat lidem, že na to mám,“ říká. Svému projektu přesto věřila. Pivo pochází z rodinného minipivovaru v Beskydech. Vaří dva druhy, světlou desítku a méně hořkou polotmavou jedenáctku. Lahev je stylově potažená mramorem. Zákazníky má především z Itálie.
„Vyrábíme okolo tisíce lahví měsíčně s tím, že jsme od založení značky zdvojnásobili výrobu. Tu bychom nechtěli moc zvyšovat, aby pivo zůstalo stále exkluzivní,“ popisuje podnikatelka. Odbyt mají z řad restaurací a pořadatelů různých akcí, lidé je také kupují jako dárky. „Ročně pokryjeme zhruba třicet akcí, jako jsou svatby, módní přehlídky, golfové turnaje a jiné sešlosti,“ dodává.
V roce 2017 byli v Anglii s pivem Aurosa pozváni na veletrh Czech Beer Day. „Šly okolo i feministky, kterým to vadilo.
Novinář z Daily Mail mi druhý den zavolal, že by o nás chtěl napsat článek, ale byl dost negativní, protože jej komentovaly převážně ženy, kterým se koncept piva pro ženy zdál sexistický a urážlivý.
To pivo jsme nikdy nevymysleli a neprezentovali tak, že by žena nemohla pít žádné jiné. Jenom dáváme světu novou alternativu,“ vysvětluje. „Hrozně mě to tehdy srazilo dolů,“ vzpomíná Rozenberg Šmíra.
Byla to dle ní doba, kdy se i v metru začalo zdravit „good morning everybody“ místo „good morning, ladies and gentlemen“, tedy dobrý den „všem“ namísto „dámy a pánové“.
„Maminka mě vždycky učila, že žena má být elegantní a reprezentativní. A z toho je myšlenka toho piva. Že i když jde žena na pivo, tak může vypadat elegantně a něžně, a nemusí být jenom s tím půllitrem,“ popisuje.
Publicita spojená s akcí z doby před třemi lety nakonec značce pomohla. O Aurose se mluvilo v ABC News, Daily Telegraphu, Hindu Times i v arabských médiích.
Na trhu podle ní není příliš konkurence. Ví pouze o jedné firmě v Německu, která má podobný koncept. „Jde mi o luxusní životní styl.
Pivo je standardně bráno jenom jako hospodský drink a jako pití, které si koupíte tady v první sámošce, vezmete si plechovku a jdete dál,“ zamýšlí se. „Přitom má ale v Česku velkou tradici.
Miluju kombinovat různé světy. Říkala jsem si, proč pivo nemůže také vypadat dobře?“
K budování značky Rozenberg Šmíra postupně kromě piva přidala další sortiment včetně oblečení. Její rodina také spravuje zámek v Rychvaldu. Výhledově se plánuje přestavba na hotel a pivovar.
Vladimír Pikora: Vyšší daň pro lidi živící se prací – Reflex.cz
Zrušení superhrubé mzdy je už ve vládním prohlášení. Tudíž by s ním neměl být problém. Jenomže tentokrát změnu nenavrhla vláda, ale opozice, takže logicky problém přijít musí. Protože když něco řekne opozice, tak je to „přece“ z definice špatně. Opozice „přece“ podle vládních stran nikdy nesmí mít pravdu.
Já si ovšem myslím, že to špatně není. Superhrubá mzda je pro mě nešikovný koncept. Dochází u něj k iluzi, že máme nízké daně. Proč?
Protože superhrubá mzda se vyčísluje z hrubé mzdy zaměstnance, k níž se přičítá pojistné na zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem. Superhrubá mzda tedy ukazuje, kolik zaměstnavatele stojí zaměstnanec. A to je mnohem vyšší částka, než kterou zaměstnanec dostává na ruku. Platí se tedy 15 % z hodně vysokého základu, jejž si většina lidí vůbec neumí představit.
Zdá se, že daleko přehlednější je platit 15 % z hrubé mzdy. Lidé by měli vědět, z čeho platí daně. Pravda, přesně tenhle argument kdysi byl používán i pro zavedení superhrubé mzdy – že by zaměstnanci měli vědět, z čeho daně platí. Vlastně to mělo svou logiku. Zaměstnanci si totiž neuměli představit, kolik za ně platí jejich zaměstnavatel.
Doufalo se, že když si zaměstnanci kvůli zavedení superhrubé mzdy budou umět představit, kolik svého zaměstnavatele skutečně stojí, budou si práce, kterou jim zaměstnavatel (za tak nehorázné do té doby pro zaměstnance „neviditelné“) peníze dává, jaksi víc vážit. No – nestalo se.
Zdá se, že koncept superhrubé mzdy je pro běžného zaměstnance ještě méně uchopitelný než informace, že za něj část odvodů odvádí zaměstnavatel.
Premiér A. Babiš na návrh opozice ohledně zrušení superhrubé mzdy zareagoval klasicky slovy, že to je nereálný návrh. Proč by to bylo nereálné? Platit daň z hrubé mzdy je po celé planetě normální. Bylo to zvykem i u nás. Každý to pamatuje. Reálné to je! Háček je někde úplně jinde.
Přesně ten háček pojmenovala ministryně Schillerová, když prohlásila, že „návrh ODS na 15 % z hrubé mzdy a bez solidárního zvýšení dnes odpovídá rozpočtovému dopadu 75 miliard korun“. To už dává smysl.
Ano, je to jasné: Opozice říká, že sice chce zachovat dosavadní daňovou sazbu, ale chce ji platit z nižšího základu. Bylo by to vlastně snížení daňové zátěže. Do státní pokladny by tedy přiteklo méně peněz. Takže by se muselo začít šetřit. A to vláda nechce.
Nechce, ale mohla by chtít. Prostoru na šetření si totiž předchozí vláda vytvořila spoustu. Například státních zaměstnanců během jediné vlády přibylo 40 tisíc. Nemusí taky jít tolik peněz na neziskovky. Tady by se dalo najít pár desítek miliard.
Jenže snižovat vládní výdaje je nepopulární. Navíc NATO nás bude nutit zdvojnásobit výdaje na armádu. Jen v tom zahučí ročně řádově desítky miliard. Co by vláda hypoteticky ušetřila na neziskovkách, pošle do NATO, aby byl blonďatý Donald spokojený. Vláda se tak musí vrátit k oblíbenému socialistickému heslu „zdroje jsou“ a někoho řádně podojit.
I to už vláda vymyslela. Přišla s myšlenkou, že místo zrušení superhrubé mzdy a ponechání 15% sazby by zrušila superhrubou mzdu a zavedla 19% sazbu. Snížení základu daně by tak kompenzovala vyšší sazbou. To se dá ještě pochopit. Co už se dá pochopit hůř, jsou vládní plány s takzvanou solidární daní.
Solidární daň se nyní u nás platí ve výši sedmi procent u příjmu nad 1 438 992 korun. Solidární dani však podléhají pouze příjmy ze závislé činnosti a samostatné výdělečné činnosti.
Takže, zjednodušeně řečeno, tuto daň platí jen velmi dobře placení zaměstnanci či podnikatelé s velmi špatným daňovým poradcem. Pasívní příjmy, jako třeba příjem z pronájmu bytu, se už touto daní nedaní.
Opravdu bohatí lidé se tak dani opět vyhnou podobně, jako když se vydávaly korunové dluhopisy. Schopní a dobře postavení zaměstnanci budou biti.
Tuto daň tedy platí relativně málo lidí. To znamená málo voličů. A ti voliči, kteří ji platí, určitě nevolí ani komunisty, ani sociální demokraty a nejspíš ani ANO. Vláda je tedy klidně obětuje. A těmto lidem zvýší sazbu solidární daně ze sedmi procent na 23 %.
Bingo! Zdroje jsou nalezeny, daň z bohatých ovcí odčárkována a volební výsledek to neovlivní. Z původně navrhovaného snížení daní tu máme zvýšení daní, aniž by si toho většina lidí všimla. A pak že se to „prostě nezařídí“.
A kdyby si snad přece někdo stěžoval, ukáže se prstem na opozici: To oni chtěli zrušit superhrubou mzdu!
Daňové přiznání a výdělek jen po část roku 2018 >>>
Staropramen loni výrazně posílil svou pozici druhé nejprodávanější české prémiové pivní značky v zahraničí. Úspěch exportu pomohl k růstu prodejů firmy
SMÍCHOV, 19. června 2018 – Staropramenu se v zahraničí daří. Zejména Ležáku, ale i dalším pivům z portfolia značky, které mohou aktuálně ochutnat spotřebitelé ve 33 zemích světa. Ročně se ho mimo Česko vypije na 380 milionů půllitrů, tj. 1,9 mil hektolitrů.
Staropramenu tak v zahraničí dlouhodobě patří druhá příčka mezi českými pivy. Na mnohých významných trzích je českým prémiovým pivem číslo jedna. Úspěšné exportní prodeje pak loni přispěly k meziročnímu růstu celkových prodejů společnosti Pivovary Staropramen.
Zahraniční prodeje piv značky Staropramen zahrnující jak export, tak licenční výrobu v zahraničí, v minulých třech letech výrazně rostly. V roce 2017 došlo k jejich meziročnímu nárůstu o 10 %. Znamená to, že se mimo hranice Česka prodalo 1,9 milionu hektolitrů Staropramenu, což odpovídá 380 milionům prodaných půllitrů.
„Staropramen je dlouhodobě druhým nejprodávanějším českým pivem v zahraničí, a to i díky silné podpoře naší mateřské společnosti Molson Coors – třetí největší pivovarnické společnosti na světě – která jej zařadila mezi své čtyři klíčové globální značky a významně investuje do jeho podpory,“ říká k úspěchu Staropramenu v zahraničí Petr Kovařík, generální ředitel společnosti Pivovary Staropramen.
Staropramen Ležák jako vlajková loď
Nejoblíbenějším a nejznámějším pivem z portfolia Smíchovského pivovaru je v zahraničí Staropramen Ležák, který mezi ostatními pivy tohoto typu vyniká svou skvělou pitelností a byl také prvním pivem, na kterém v 50. letech začal Staropramen stavět svou exportní tradici.
Kromě Ležáku se v zahraničí setkáte také s polotmavým Granátem, pšeničným Nefiltrem, Jedenáctkou (pod názvem Selection), Staropramenem Černým a Nealkem.
Jejich prodeje podporuje úspěšná marketingová kampaň, která ukazuje Prahu jako hlavní město země, ve které vzniká ten nejlepší ležák.
Od Kanady po Austrálii. V Evropě však nejsilnější
Staropramen je v současné době v prodeji v celkem 33 zemích světa. Největší exportní zemí je Slovensko, mezi další velké trhy patří Švédsko, Německo nebo Velká Británie.
Nově se k významným trhům řadí také Polsko, kde rostou prodeje Staropramenu v posledních dvou letech v řádech desítek procent. Licenčním trhům vládne Ukrajina a Rusko, které následují země střední a jihovýchodní Evropy (Maďarsko, Chorvatsko, Bulharsko, Srbsko, Rumunsko).
Právě v tomto regionu narostly během loňského roku prodeje značky Staropramen o více než 30 %.
„Evropský trh je spolu s Ruskem pro Staropramen klíčovým. Vychází to jak z tradice, přirozené distribuční strategie preferující bližší země i povědomí o značce, která je v Evropě nejvyšší,“ vysvětluje Petr Kovařík.
Nicméně i Staropramen najdeme ve vzdálených lokacích. Poslední novou vzdálenou zemí, kam Staropramen začal loni vyvážet své pivo, je Austrálie. U „protinožců“ je smíchovské pivo momentálně k dostání ve 13 hospodách v Sydney a Melbourne, a to dokonce v čepované podobě.
Staropramen propagátorem Prahy i české pivní kultury
Na řadě zahraničních trhů (např. Ukrajina, Švédsko, Velká Británie, Chorvatsko) je Staropramen českou pivní jedničkou. Například ve Švédsku ho naleznete čepovaný ve více než 800 hospodách. Minimálně část obsluhujícího personálu tam přitom prošla obdobou smíchovské Pivovarské školy, která v Čechách běží po mnoho let.
V oblíbené prázdninové destinaci Čechů – Chorvatsku – zase můžete narazit na referenční hospody Staropramenu, kde se o pivo starají s láskou a péčí podobně jako u nás. Spolu s pivem tak Staropramen vyváží také českou pivní kulturu. Včetně tankové technologie. Staropramen se jí snaží nabízet i mimo hranice naší republiky.
Zatím se mu to daří ve Velké Británii a na Slovensku.
„Jedním z nejlépe fungujících marketingových sdělení v zahraničí je pro Staropramen jeho přirozené spojení s ve světě velmi oblíbenou Prahou jako místem původu.
Jednotná celosvětová komunikace odstartovala v minulosti kampaní „The spirit of Prague“.
Jsme rádi, že díky pokračujícím kampaním i vyobrazením Prahy na všech etiketách a sklenicích našich piv Staropramen přispíváme ke každodenní propagaci Prahy,“ říká s hrdostí generální ředitel Petr Kovařík.
Export přispěl k loňskému pozitivnímu výsledku společnosti
Úspěšný export Staropramenu pomohl společnosti Pivovary Staropramen k loňskému meziročnímu růstu prodejů o 6 tisíc hektolitrů. Společnost tak v roce 2017 prodala v Česku a zahraničí (bez započítání zahraniční licenční výroby) 3,1 milionu hektolitrů.
„Pro naši společnost byl rok 2017 zásadní i na domácím trhu. Úspěšně jsme zde zahájili novou etapu marketingové strategie naší hlavní značky Staropramen. Vracíme se v ní k našim kořenům a pivovarské tradici smíchovského pivovaru. Změny, ke kterým jsme přistoupili, jsou koncepční a budou mít dlouhodobý pozitivní dopad na značku,“ popisuje Petr Kovařík.
Investice také směřovaly také do značky Ostravar, která svá nová piva začíná distribuovat i mimo domovský region severní Moravy. S Mustangem a Speciály ze spilky se tak spotřebitelé mohou nově setkávat po celém Česku i na Slovensku.
Braník dál rozvíjel svou marketingovou činnost se zaměřením na posilování pozice v Top 3 nejprodávanějších značek v segmentu retail a zároveň se snažil posílit svou pozici v gastronomii.
Cool loni investoval do nového designu plechovek a svou pozornost zaměřil především na podporu nealko variant, po kterých roste poptávka.
„Export je pro nás v dnešní době důležitým generátorem růstu.
Domácí trh byl loni v oblasti gastronomie bohužel výrazně zasažen zákazem kouření i dopadem dalších opatřeních státu, a to snížilo celkovou spotřebu piva v Česku na osobu v průměru o 5 litrů.
Úspěšné prodeje v zahraničí nám tento pokles trhu v Česku nahradily a přinesly i další hektolitry navíc,“ dodává k výsledkům firmy Petr Kovařík, generální ředitel společnosti Pivovary Staropramen.
Zajímavost: Pravha. Pravá Praha.
K nejsilnějšímu komunikačnímu spojení Staropramenu a Prahy došlo v relativně novém světlém pivu prodávanému ve Velké Británii a vycházejícího z receptury smíchovské desítky, jehož název vznikl kombinací dvou českých slov: Pravá a Praha.
Britové totiž jen velmi těžce vyslovují český název hlavního města a název piva Staropramen Světlý, z jehož receptury pivo vychází, jim zase přirozeně nic neříká. „Při hledání názvu piva byla Praha vybrána Brity jako nejvhodnější varianta. Byla uvedena na trh v roce 2016 a opravdu jim chutná.
Momentálně jí naleznete ve více než 2000 pubech a restauracích a od letoška nově také v maloobchodu,“ dodává Kovařík.
Pro více informací kontaktujte
Denisa Mylbachrová | PR manažerka značek | Pivovary Staropramen s.r.o., Nádražní 84, 150 00 Praha 5 M 606 084 692 | [email protected]
Miroslav Toman | PR konzultant | Dark Side | M 603 489 902│[email protected]