Praha zruší odpadkové koše na tramvajových zastávkách

Nový vzhled pražských zastávek, oboustranná verze, vítězný návrh studia Artěl.
Pramen: IPR Praha

Pražští radní schválili výsledky soutěže o novou podobu zastávek MHD v hlavním městě. Autory vítězného návrhu jsou Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Artěl. První prototyp nového přístřešku by se měl začít testovat příští rok v říjnu.

Po zapracování výsledků testovacího režimu autoři uzavřou licenční smlouvu na využití díla s magistrátem. Město poté vypíše výběrové řízení na dodavatele. Ve velkém se přístřešky začnou obměňovat v roce 2021, kdy městu vyprší smlouva se současným dodavatelem, kterým je firma JCDecaux. V první fázi půjde o 767 zastávek.

“Chceme moderní metropoli se vším všudy a k tomu neodmyslitelně patří na první pohled tak obyčejné, ale velmi viditelné věci, jako jsou odpadkové koše, lavičky či zastávky MHD. Na údržbu těchto věcí navíc Praha historicky vynakládá nepřiměřené peníze, a i toto hledisko vítěz soutěže dokázal zohlednit,“ uvedl radní pro oblast správy majetku Jan Chabr.

Podmínky soutěže požadovaly takový přístřešek, který je funkční, kvalitní, reprezentativní a má univerzální a nadčasový design. Porotci hodnotili i snadnou údržbu a odolnost proti vandalismu.

Podle Ondřeje Boháče, ředitele Institutu plánování a rozvoje, který soutěž vypsal, se povedlo podmínky splnit.

Vítězné duo autorů získalo už dříve prvenství i v designové soutěži na set lavičky, koše a stojanu na kola.

Nový vzhled pražských zastávek, vítězný návrh studia Artěl.
Pramen: IPR Praha Nový vzhled pražských zastávek, vítězný návrh studia Artěl.
Pramen: IPR Praha Nový vzhled pražských zastávek, rozšířená verze, vítězný návrh studia Artěl.
Pramen: IPR Praha Nový vzhled pražských zastávek, zúžená verze, vítězný návrh studia Artěl.
Pramen: IPR Praha Nový vzhled pražských zastávek, oboustranná verze, vítězný návrh studia Artěl.
Pramen: IPR Praha Návrh nových pražských zastávek, 2. cena, Studio Herrmann & Coufal.
Pramen: IPR Praha Návrh nového vzhledu pražských zastávek, 3. cena, Divan design.
Pramen: IPR Praha Nový vzhled pražských zastávek, 4. cena, Bittercraft&Com.
Pramen: IPR Praha Návrh nového vzhledu pražských zastávek, 5. cena, vin vin studio.
Praamen: IPR Praha Návrh nového vzhledu pražských zastávek, 6. cena, Pavla Hradilová & Nela Lišková.
Praamen: IPR Praha Zastávka na Karlově náměstí, rok 1936.
Zdroj: IPR Praha

Jak bude zastávka vypadat (charakteristika IPR Praha)

Vítězný návrh porota ocenila zejména za jeho designovou čistotu, variabilitu, komfort užívání a jednoduchost sériové výroby a celkové údržby. Nové přístřešky tak mají nejen estetický přínos ale i výrazně sníží náklady na provoz a údržbu.

Vítězný přístřešek je z práškovaného litého hliníku černo šedivé barvy a kromě jedné bočnice určené k reklamním účelům má všechny ostatní stěny průhledné.

Uvnitř zastávky je umístěn orientační panel, který informuje o časech a datu, odjezdech, předpovědi počasí a také nese název zastávky. Zajímavým prvkem vítězného návrhu je průchozí zadní stěna zastávky.

Ta podle autorů umožní snadnější přístup a pohyb uvnitř přístřešku a v jeho okolí. Tento konkrétní typ s průchozí zadní stěnou je jen jedním z celé série různých variant přístřešků, které autoři navrhli.

[yop_poll id=6]

Budou Pražané na zastávkách moknout? Přístřešky ohrožují spory o smlouvu

Pražští radní by měli včas rozhodnout, co s přístřešky na zastávkách bude.

Minulý týden média informovala o tom, že koalice Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil (TOP 09, STAN, KDU-ČSL) zvažuje, že by je za 325 milionů koupilo město samo.

Takový postup však kritizují někteří členové expertní magistrátní komise a pochopitelně se nelíbí ani samotným reklamním společnostem. Toto pondělí radní na pravidelném zasedání jedání o tomto bodě opět posunuli.

Dlouhodobým problémem je smlouva z roku 1994, kterou minulé vedení magistrátu v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou (ANO) označilo za nevýhodnou a rozhodlo se neprodloužit ji.

Současný primátor Zdeněk Hřib (Piráti) zase váhá, jak je výhodná koncese pro soukromou firmu, která by zastávky MHD provozovala, platila magistrátu nájem a používala přístřešky jako reklamní nosiče.

Po skončení smlouvy by se tato součást městského mobiliáře vrátila do vlastnictví Prahy.

Přečíst článek ›

„Podle analýzy poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC), která porovnávala odvody reklamních společností na přístřešcích MHD v evropských metropolích, by Praha v případě vhodného výběru soukromníka mohla na odvodech z reklamy získávat více,“ napsal před týdnem zpravodajský portál iDNES.cz.

Vlastní nákup? Riziko korupce

Magistrát si nechal zpracovat také studii firmou CS-PROJECT, která tvrdí, že mezi mínusy vlastního nákupu patří velké vstupní investice, zodpovědnost za provoz a údržbu mobiliáře či riziko korupce i náročný přechod od současného provozovatele. Hlavním plusem by byla naopak přímá kontrola města nad přístřešky.

Nejasnost strategie a nerozhodnost magistrátu ohledně budoucnosti městského mobiliáře vyburcovala francouzskou společnost JCDecaux. „Současný provozovatel městského mobiliáře se rozhodl vyjít městu vstříc a přijít s řešením, které bude pro hlavní město Prahu a městské části výhodné a pomůže odblokovat současnou patovou situaci,“ ozmámil mediální zástupce firmy Martin Lánský minulé pondělí.

Přečíst článek ›

Podle Lánského nabízí JCDecaux Praze 300 nových zastávek MHD zdarma a bez reklam, v designu, jaký si město samo vybralo. „Zmizí riziko, že budou Pražané příští zimu na zastávkách moknout, k čemuž by při demontáži stávajících 900 zastávek bezpochyby došlo.

Zastávky jsme podle platné smlouvy povinni odstranit, první práce by musely začít už letos v září. Stávající smlouva ale zároveň umožňuje bez právních i technických rizik smlouvu přechodně prodloužit.

Podobně jako v roce 2009 si město zvolí lokality pro nové zastávky, získá je zdarma a navíc budou převedeny do jeho majetku,“ uvedl v tiskové zprávě Pavel Slabý, generální ředitel JCDecaux.

Francouzi slibují, že by v případě souhlasu ze strany magistrátu vyšli vstříc i požadavkům městských částí (jako je třeba doplnění odpadkových košů), z nichž některé si údajně staví vlastní zastávky MHD, které nejsou v souladu s novým designem hlavního města Prahy.

Hřib: Není možné, aby město bylo vydíratelné

A jaká byla odpověď magistrátu? Primátor Zdeněk Hřib (Piráti) a radní Jan Chabr (TOP 09) sdělili novinářům, že se město možná bude s JCDecaux soudit.

Podle Chabra totiž stávající smlouva možnost prodloužení neobsahuje a nabídka, kterou Praha dostala, by byla porušením zákona o veřejných zakázkách. „Firma je povinována do skončení smlouvy přístřešky zajišťovat.

Pokud by tak nečinila, město se bude bránit právní cestou,“ sdělil médiím pražský radní. „Není možné, aby město bylo vydíratelné svými dodavateli,“ prohlásil primátor Hřib.

Přečíst článek ›

Boj o zakázku s JCDecaux svedou pravděpodobně firmy BigBoard, euroAWK a Clear Channel Outdoor.

„V případě vítězství v tendru bychom včas a na vlastní náklady dodali všech 930 nových přístřešků v designu města, které by po skončení smlouvy zůstaly v majetku města. Současně by město získalo tržní nájemné.

Jeho hodnotu lze podle podmínek výběrového řízení odhadnout až na 100 milionů ročně,“ uvedla podle iDNESu mluvčí BigBoardu Pavlína Stránská.

Dodala, že JCDecaux nyní platí městu asi 12,5 milionu korun ročně a za dalších pět let se stávajícím nájemným by tak Praha přišla o téměř 450 milionů korun.

JCDecaux zase tvrdí, že pokud se spory o smlouvu budou pokračovat a vypsání veřejné soutěže (či koncesního řízení) se nestihne včas, přijdou Pražané kromě přístřešků na zastávkách také o zábradlí, odpadkové koše, veřejné toalety, stojany na kola nebo pouliční hodiny.

Přečíst článek ›

Příští zastávka obloha. V Praze vyjede vyhlídková cabrio tramvaj

Populární mazací tramvaj sice oficiálně nikoho nesvezla, ale kudykoli projela, nechala za sebou plné peróny nadšených Pražanů. Obrázky neobvyklé tramvaje plní sociální sítě dodnes, a kdo má šotoušovský absťák, může si cestování po kolejích města pustit jako slow TV. K mazací tramvaji teď v hlavním městě přibude ještě jeden dopravní unikát, výletní cabrio tramvaj. Zprávu o romantickém dopravním vagonu přinesl web MHD 86 a potvrdila ji tisková mluvčí Dopravního podniku s tím, že představenstvo záměr odsouhlasilo na konci května. Kdy tramvaj vyjede ani jak přesně bude vypadat, se zatím neví. Šéfredaktor webu MHD 86 spekuluje, že by se mohla podobat cabrio tramvaji T4 v Lipsku – ta má průhlednou střechu a chybí jí boční okna. Ať už to dopadne jakkoli, v Praze se brzy zvedne další vlna šotoušovského nadšení.

Spustit audio

• Lékaři by mohli rakovinu prsu u pacientů rozpoznat už pět let předtím, než se objeví její klinické příznaky. A to pomocí krevního testu, který zachytí imunitní reakci těla na proteiny produkované nádorovými buňkami.
  Podle nového výzkumu vědců z University of Nottingham, o kterém informoval britský deník Guardian, jsou tyto rané protilátky spolehlivým identifikátorem budoucího nádorového bujení. „Výsledky naší studie ukázaly, že nalezením těchto protilátek jsme schopni rozpoznat rakovinu s dostatečnou přesností,“ říká členka univerzitního týmu Daniyah Alfattani. Vědci v pilotní studii testovali necelé dvě stovky pacientů. Aby dokázali svoji metodu zpřesnit, čeká je teď studie s dalšími osmi stovkami lidí, během které by rozpoznávání autoimunitní reakce na rakovinový protein chtěli tříbit. Výsledky jsou podle nich už teď velmi povzbudivé, a jak uvádí server Good News Network, test by mohl být lékařům k dispozici asi za čtyři nebo pět let. Skotští vědci zkoušejí podobný test na včasné odhalení rakoviny plic, do studie se zapojilo 12 tisíc kuřáků. Ti, kteří mají výskyt protilátek pozitivní, pravidelně chodí na CT plic, aby lékaři rakovinu, která se u nich chystá propuknout, zachytili v raném stádiu, kdy je větší naděje na uzdravení.Přečtěte si taky Britský designér vynalezl samotestovací sadu pro virus HIV vyrobenou z recyklovaného plastu.

• Stal se ikonou za svého života a doslova legendou po smrti. Generace diváků mohly jen ve svých představách domýšlet, kam až by slibně se rozvíjející kariéra Jamese Deana vystoupala. Odpověď na osudovou otázku nám může dát film, který bude mít premiéru za rok na Den válečných veteránů.
  Když 30. září 1955 za soumraku zaskřípaly brzdy dvou proti sobě jedoucích vozů na silnici č. 46 nedaleko kalifornského města Salinas, následující náraz předznamenal řadu puklých srdcí i zlomených nadějí. James Dean byl zlatý hoch i rebel v jednom. Do své smrti v 24 letech stihl natočit jen 3 filmy a jeho neoddiskutovatelné charisma i fyzické herectví jej předurčovaly k hvězdné kariéře. Symbolicky proto jeho čtvrtý film se bude odehrávat v době ne zas tak dlouho po hercově předčasném úmrtí. Snímek Finding Jack je situován do dní na sklonku války ve Vietnamu a bude pojednávat srdceryvné téma. „Film o přátelství a lásce tváří v tvář zoufalým okolnostem, který vás chytne za srdce a nepustí, se zakládá na skutečných událostech existence vojenských jednotek složených ze 10 000 psů, které armáda nechala na konci války napospas svému osudu,“ píše se v oficiální synopsi filmu. Pomocí technologie CGI oživený James Dean ztvární jednu z hlavních postav Rogana, k čemuž tvůrci získali oficiální svolení hercovy rodiny. „Jsme opravdu poctěni, že nás rodina podporuje, a učiníme všechna předběžná opatření, aby odkaz jedné z největších filmových hvězd zůstal nedotčen. Samotná rodina na film nahlíží jako na jeho čtvrtý snímek, jako na film, který nikdy neměl možnost udělat,“ svěřil se magazínu The Hollywood Reporter jeden z režisérů Anton Ernst.

• S tím, že by se až 30 % rozlohy Dánska mohlo vrátit přírodě, přišla Dánská společnost pro ochranu přírody, ekologická organizace, která má v 6milionové zemi asi 130 tisíc členů.
  Ochranářská společnost podle serveru The Local usiluje o vznik zákona, který by od roku 2031 ošetřoval třetinu země jako přírodní rezervace. Jejich součet přitom v současnosti tvoří jen 0,4 % rozlohy státu. V severské zemi se nyní připravuje nový balíček zákonů o biodiverzitě a různé zainteresované strany přicházejí se svými nápady. Právě návrh na přeměnu třetiny země na přírodní rezervace byl dánskou vládou přijat nečekaně kladně. S připravovanými zákony o biodiverzitě se ztotožňuje i tamější zemědělská lobby, Dánská rada pro potravu a zemědělství (protějšek české Agrární komory). Přípravu balíčku zákonů o biodiverzitě slíbila vládnoucí sociální demokracie už před volbami, a to v reakci na špatné vyhlídky tamější přírody, kde asi 2000 druhům hrozí vyhynutí. Vláda by cíle přeměnit třetinu země na přírodní rezervace mohla dosáhnout odkupem pozemků a jejich ponecháním ladem. Dalším řešením by bylo, kdyby určitá část zemědělské plochy prospívala biodiverzitě, informuje veřejnoprávní stanice DR.

• New York je už dlouhá léta město, kde dominují auta a kde je na některých místech nebezpečné jezdit na kole. Jeho vedení se to ale snaží změnit a plánuje zřídit přes 400 kilometrů nových chráněných cyklistických pásů. Mají se vybudovat v příštích letech spolu s dalšími opatřeními na podporu cyklistů, chodců a veřejné dopravy.
  Investice ve výši 1,7 miliardy dolarů má zajistit, aby na ulicích umíralo méně lidí. Podle deníku The New York Times už letos ve městě zemřelo při srážce s autem 25 cyklistů. Je to nejvíc za poslední dvě dekády a o 15 více než vloni. Starosta New Yorku Bill de Blasio (Demokratická strana) se v reakci na to ocitl pod palbou kritiky, že nedělá dost pro ochranu cyklistů. Představil proto plán na zpomalení dopravy ve městě. Na nejnovějších opatřeních, která zahrnují i zmíněné pruhy pro cyklisty, se starosta dohodl se zastupitelstvem a to je následně schválilo. Jak píše web britského deníku The Guardian, legislativa má „narušit automobilovou kulturu“ ve městě. „Způsob, jakým navrhujeme své ulice, nedává smysl a Newyorčané za to každodenně platí vysokou cenu. Musejí jezdit pomalými autobusy a riskují svou bezpečnost, když jedou na kole ulicí, kde nejsou chráněné pásy pro kola. Chci zcela změnit způsob, jakým sdílíme své ulice, a to je to, co tento zákon dělá,“ vysvětluje předseda městského zastupitelstva Corey Johnson (Demokratická strana). Starosta de Blasio už v minulosti představil plán Vision Zero, který by měl do roku 2024 zamezit všem smrtelným dopravním nehodám.Přečtěte si taky Pruhy pro kola snižují pocit bezpečí u cyklistů, tvrdí vědci. Pomoct mohou pevné zábrany a Kodaňské náměstí má ve svém podzemí parkoviště pro dva tisíce kol.

• Anglická herečka Emma Watson prohlásila, že o sobě raději mluví jako o někom, kdo chodí sám se sebou (self-partnered), než že je sama (single). Watson, která v dubnu oslaví třicáté narozeniny, rovněž uvedla, že ze začátku nerozuměla povyku, který se dělá okolo třicítky. V nedávné době však kvůli blížícím se narozeninám začala pociťovat stres a úzkost.
  „Pokud jste nepostavili dům, nemáte muže, dítě a bude vám třicet a vy ještě nejste nějak zabezpečení na nějaké stabilní pozici nebo ještě stále promýšlíte svou budoucnost…, tak vám to způsobuje neuvěřitelné úzkosti,“ řekla Watson britskému Vogue, ze kterého cituje web americké televize CNN. Zároveň uvedla, že nikdy nevěřila v to, že člověk může být šťastný i sám. Podle svých slov jí dlouho trvalo, než si uvědomila pravý opak. Teď je prý „velmi šťastná“. „Říkám tomu, že chodím sama se sebou,“ dodala herečka. Jak upozorňuje web britského deníku The Guardian, Watson není sama, kdo v poslední době mluví o štěstí ze samoty. Popová zpěvačka Selena Gomez zpívá pozitivní písně o tom, jaké to je být single, a podle svých slov si užívá období bez partnera. Stejně je na tom její kolegyně Ariana Grande, která mluví o tom, že se od rozchodu s komikem Petem Davidsonem cítí šťastně a produktivně, ačkoli byl její poslední rok i dost divoký a emocionální.Přečtěte si taky Zvyknout si na samotu jde až překvapivě snadno, pak je těžké se single života vzdát a Balanc s terapeutkou Markétou Šetinovou: Když se vám nedaří přestat být single.

• Indonéská policie našla u pláže zaparkované auto a v něm muže se ženou. Na tom by nebylo nic divného, kdyby to byla mužova manželka a kdyby oním dotyčným nebyl konzervativní muslimský teolog Mukhlis bin Muhammad. Veřejný činitel, který se podílel na přísných zákonech postihujících nevěru, tak byl sám přistižen při nevěře, za což byl podle zákona veřejně zbičován.
  Jak píše web amerického deníku The Washington Post, Muhammad byl kvůli údajné nevěře rovněž vyhozen z náboženského poradního sboru provincie Aceh. Tento region je jediným místem v Indonésii, kde jsou uplatňovány takto extrémní podoby náboženského práva. Mezi ně patří i veřejné bičování za cizoložství. Aceh se k nim propracoval, jak už bylo zmíněno, i díky Muhammadovi. „Je to Boží zákon. U koho se prokáže vina, ten musí být zbičován – i když je poradcem vlády,“ uvedl pro BBC Husaini Wahab, místostarosta okrsku, kde má Muhammad bydliště. Teolog je prvním náboženským vůdcem, který byl v Acehu veřejně zbičován od začátku platnosti zmíněných zákonů. V účinnost vešly v roce 2005. Muhammad obdržel dohromady 28 ran. Žena, s níž byl přistižen, dostala 23 ran bičem. Přísné zákony postihují i homosexuály, gamblerství a konzumaci, produkci i distribuci alkoholu. Vztahují se jak na muslimy, tak nemuslimy.

• Kjótské úřady vydaly na některých místech ve městě zákaz focení. Turisté se totiž až příliš často fotili s gejšami a dalšími tradičními japonskými společnicemi, někteří z nich se navíc chovali neurvale. Za nepovolené fotografování hrozí až deset tisíc jenů pokuty.
  Zákaz přichází ve chvíli, kdy se Kjóto spolu s dalšími turistickými destinacemi připravuje na letní olympijské hry, které do země přilákají mnoho návštěvníků. Jak píše server britského deníku The Guardian, ve městě přibývají problémy s návštěvníky z druhých zemí. Davy turistů zaplavují chrámy i prastaré ruiny a někteří se snaží pořídit co nejlepší fotografii s gejšami. V průzkumu, který si nechala zpracovat tamní radnice, se zjistilo, že někteří turisté například obklopili taxík, v němž jela jedna společnice, nebo že tyto pracovnice pronásledovali v ulicích jenom kvůli tomu, aby si je vyfotili. O zákazu proto na místě informují cedule a též nálepky v angličtině a čínštině, které návštěvníky poučují o dobrém vychování. Zatímco v Kjótu jde o opatření na ochranu místních, v Berlíně se rozhodli zrušit jednu z atrakcí, na které vydělávali někteří Berlíňané. U Checkpointu Charlie totiž podle webu BBC už nemohou postávat lidé v převlecích za americké vojáky či vojenské policisty. Podle radnice totiž nelegálně po turistech vymáhali peníze za to, že se s nimi vyfotili. „Vojáci“ však tvrdí opak, turisté prý přispívali dobrovolně. Policejní vyšetřování ale ukázalo, že herci si říkali o čtyři eura a nadávali těm, co odmítli zaplatit.Podívejte se taky na V japonském Microsoftu pracovali jen čtyři dny v týdnu. Zvýšila se produktivita i nálada zaměstnanců.

• Microsoft otestoval čtyřdenní pracovní týden ve svých japonských kancelářích a zjistil, že jeho zaměstnanci byli nejen šťastnější, ale i výrazněji produktivnější.
  Experiment proběhl letos v srpnu na všech 2 300 lidech, kteří pro tamní Microsoft pracují. Každý z nich dostal po celý měsíc v pátek volno, dohromady tedy pět dnů volna navíc, aniž by se jim snížil plat. O pokusu píše japonský deník The Mainichi. Zkrácené týdny prý vedly k efektivnějším poradám, šťastnějším pracovníkům a zvýšily produktivitu o čtyřicet procent. „Pracujte krátce, dobře odpočívejte a hodně se toho učte,“ říká CEO Microsoft Japan Takuja Hirano. „Chci, aby zaměstnanci přemýšleli o tom, jak mohou dosáhnout stejných výsledků při o pětinu kratší pracovní době,“ dodává Hirano. Jak upozorňuje web britského deníku The Guardian, kromě zvýšené produktivity si zaměstnanci brali o čtvrtinu méně přestávek a spotřeba elektřiny se rovněž snížila téměř o čtvrtinu. Spotřebovalo se i méně papíru, vytisklo se o 59 procent méně stránek. A změnu si pochvaluje nejen vedení, kratší týden ocenilo 92 procent pracovníků. Projekt byl ale zatím pouze na zkoušku a není jasné, zda se kratší týdny zavedou napořád.Přečtěte si taky 4denní pracovní týden a žádné úřední hodiny? Dánské souměstí testuje lidštější model úřadování a Čtyřdenní pracovní týden testují i britské firmy, zaměstnanci vítají více času na koníčky i blízké.

• Jakkoli intenzivní běhání je dobré pro lidské tělo, tvrdí vědci. Podle nich nezáleží na tom, jak často či jak rychle lidé běhají, i občasné běhání pomáhá snižovat riziko předčasného úmrtí. Podle Světové zdravotnické organizace přitom umře kvůli nedostatku pohybu okolo 3,2 milionu lidí ročně.
  Jak píše web britského deníku The Guardian, výzkumníci říkají, že nejnovější zjištění jsou v rozporu s ostatními studiemi, které naznačovaly, že se benefity zvyšují spolu s četností běhání. „Jakékoli běhání, i třeba jedenkrát za týden, je lepší než žádné běhání. Vyšší intenzita ale nemusí nutně přinést lepší výsledky,“ říkají autoři studie. Výzkum, který byl publikován ve vědeckém časopise British Journal of Sports Medicine, se soustředí na 14 předchozích prací, které se zaměřily na šest různých účastnických skupin. Díky tomu vědci zjistili, že u běžců je o 27 procent nižší riziko předčasného úmrtí. U onemocnění rakovinou bylo riziko menší o 23 procent a v případě kardiovaskulárních onemocnění téměř o třetinu. Jak ale upozorňují lékaři, prospěšná je jakákoli aktivita, nejen běh. „Najděte si pohyb, který se vám nejvíc líbí, a držte se ho. Pokud ale nemůžete běhat, choďte, co to jenom půjde,“ doporučuje jeden z předních britských doktorů Charlie Foster z Bristolské univerzity.Podívejte se taky na RUN. Běž a nezastavuj se. Poslechněte si dokument o urputnosti a vysílení na 36hodinovém běhu a Maraton pod dvě hodiny? Trochu matematická olympiáda a trochu přeměna ve stroj, říkají vytrvalci.

Nejohroženější jsou odpadkové koše

Podle Karla Hájka hlavní vlna ataků vandalů na tramvajové či autobusové zastávky už odezněla. Boom „zájmu“ ničitelů všeho druhu se však teď soustřeďuje zejména na odpadkové koše.

PLAST, PLECH, LITINA, BETON, KÁMEN? VŠE MÁ SVÉ VÝHODY…

Koše se nyní již pouze nepopisují a nepolepují, ale stále častěji také zapalují či jinak ničí – a kradou. Na jejich vzhledu se však může „podepsat“ i nevhodný, méně kvalitní materiál, z něhož jsou vyrobeny.

Jestliže koš z levného plastu zůstal nepovšimnut sprejery nebo jinými vandaly, pak dříve či později na jeho povrchu stejně zanechá viditelné stopy vysypávání a čištění.

Ostatně jsou to právě odpadkové koše, které mezi všemi možnými prvky městského mobiliáře vyčnívají snad nejvíce jako druh, který se nejhůře čistí a udržuje. Je to dáno zejména rozmanitostí jejich tvarů, použitých materiálů i povrchů.

Zkuste například bezezbytku odstranit ilegálně vylepované inzeráty z košů s vroubkovaným povrchem! Nejrůznějším konstrukčním řešením a také rozličným způsobům uchycení košů se musí přizpůsobovat i mechanismy používané k čištění košů od dlouhodobých, náležitě promaštěných nánosů špíny, sprejerských čmáranin apod.

Ideální odpadkový koš? „Těžko radit,“ říká Karel Hájek. „Plastový koš kdokoliv může zapálit, koš z litiny zase může skončit ve sběrně druhotných surovin.“

Na trhu se však začínají objevovat odpadkové koše z nehořlavých materiálů, které navíc podstatně lépe odolávají i pokusům o mechanické poškození. Ovšem jejich nevýhodou je vyšší cena a rovněž fakt, že v nabídce zatím nalezneme pouze několik druhů, což zužuje možnosti případného výběru.

Koš v kombinaci kovu s betonem bývá nejodolnější – a nahradíme-li beton kamenem, pak estetický vzhled tohoto prvku městského mobiliáře umocníme ještě víc. Kromě toho se kámen poměrně dobře čistí.

KOORDINACE SE VYPLATÍ

Ze zkušeností společnosti CDV služby vyplývá, že obce se při výběru dodavatele městského mobiliáře stále častěji radí i s firmami, které pak zajišťují jeho instalaci a údržbu.

Dalším doporučením Karla Hájka je, aby města s památkovou zónou či rezervací včas své záměry konzultovala rovněž s památkáři.

Pokud radnice vybere mobiliář sama, riskuje, že se instalace mobiliáře kvůli jejich možným připomínkám nadlouho oddálí nebo z ní nakonec dokonce sejde.

Především pro větší města také platí, že by neměla podceňovat koordinaci a výměnu zkušeností mezi jednotlivými odbory radnice, úklidovými firmami, provozovateli městské hromadné dopravy, městskou policií apod. Ačkoliv tito partneři často stojí před stejnými či podobnými problémy, obvykle je každý řeší interně a po svém.

Karel Hájek uvádí příklad: Jedna z městských částí v Praze sezvala zástupce všech těchto partnerů k jednání na téma Zkulturnění veřejných prostranství. Pochopitelně se začalo hovořit i o vylepování plakátů „načerno“. Ozval se zástupce jedné z firem s poukazem na to, že používají nátěr, na který plakáty jen velmi těžko přilnou.

Pak již nebylo obtížné se domluvit, aby nátěr na „své“ objekty začaly aplikovat i další organizace, jejichž zástupci se jednání účastnili.

Leckde patrně zbývá ještě mnohé vykonat i pro optimalizaci obsluhy a údržby různých prvků městského mobiliáře. Radnice například ve snaze zajistit lepší životní komfort obyvatel vyloučí ze středu města individuální osobní dopravu.

Ale vůbec jí nevadí, že do centra i nadále zajíždějí zvlášť vozidla pro svoz obsahu odpadkových košů v ulicích, zvlášť jiné automobily pro svoz obsahu odpadkových košů na zastávkách městské hromadné dopravy a zvlášť třeba vozidla pro doplnění zásobníků na sáčky pro psí exkrementy.

NAJÍT SPRÁVNÉ MÍSTO

Snad ještě složitější bývá přizpůsobit rozmístění prvků městského mobiliáře pohybu lidí ve městě. Logicky se nabízí odpadkové koše či lavičky osadit podél nejfrekventovanějších tras či tam, kde se tyto trasy kříží.

Dobrý úmysl však může zhatit vehementně prosazovaná obava místního restauratéra nebo obyvatel dané ulice, že u košů začne vznikat zapáchající nepořádek, že na lavičkách se budou shromažďovat bezdomovci apod. Zvláštní kapitolu pak v Praze představují prostranství kolem ambasád či důležitých institucí státní správy.

Hlavně odpadkové koše představují i bezpečnostní riziko, takže je tam prakticky vůbec nenajdete.

Koše, jak podotýká Karel Hájek, však obvykle chybějí také v menších obcích. Tam je totiž kvůli kratším docházkovým vzdálenostem prostě nepotřebují a místní obyvatelé používají pro veškerý odpad své popelnice.

Jinou otázkou je vhodná kombinace umisťování kontejnerů na komunální odpad s koši na zastávkách autobusů či elektrické dráhy.

Pokud tomu nebrání prostorové či další překážky, proč například na sídlištích nestavět kontejnery tak, aby je občané míjeli cestou na zastávky autobusů nebo tramvají? Určitě by potom na zastávkách odpadkové koše nebyly tak často nadité igelitovými taškami s domovním odpadem.

Mnozí lidé spěchající ráno do zaměstnání se totiž neobtěžují s odpadem v igelitce dojít ke kontejneru a spoléhají na to, že jej odloží do koše na zastávce.

„Městský mobiliář může vzhledu veřejných prostranství hodně prospět. Ale podcení-li se jeho výběr i z hlediska funkčnosti, čištění a údržby a nepamatuje-li se na jeho vhodné umístění, potom naopak může kvalitu veřejného prostoru degradovat,“ tvrdí Karel Hájek. „Naštěstí se i v tomhle ohledu už postoje obcí a měst mění.“

IVAN RYŠAVÝ