Potrat

Potrat neboli abortus je vypuzení plodu z dělohy v prvních 24 týdnech jeho trvání. Rozeznáváme:

  • potrat samovolný – spontánní, nevyvolaný zevním zásahem
  • potrat umělý – vyvolaný zevním zásahem, lékařský, nebo provedený nezákonně

Potrat

Potrat není pouze zdravotní, ale také etická a morální otázka

Samovolný potrat

Samovolným potratem končí 15 až 25 % všech těhotenství, které jsou již potvrzena těhotenským hormonálním testem hCG nebo ultrazvukem. Je za tím mnoho civilizačních příčin, jako je znečištěné prostředí, stres, rychlý životní styl a odkládání mateřství do pozdějšího věku.

Příčiny a rizika samovolného potratu:

  • chromozomální vady plodu
  • imunologické příčiny
  • genetické problémy, kdy má jeden z rodičů nebo oba nebo sourozence s genetickým postižením, což znamená vyšší riziko potratu z genetických příčin
  • hormonální příčiny, jako nedostatečná funkce žlutého tělíska či porucha funkce štítné žlázy
  • infekce matky s horečnatým stavem v kombinaci s infekcí, jako listerióza, příušnice, zarděnky, spalničky, kapavka či HIV
  • chronické onemocnění matky, jako cukrovka, porucha srážlivosti, vysoký krevní tlak a další
  • užívání některých léků může způsobit vývojovou vadu či potrat, proto v těhotenství neužívejte žádné léky bez porady s lékařem
  • zevní škodlivé vlivy, jako je kouření, alkohol, drogy, ale i traumata
  • toxické látky v prostředí, jako je olovo, arzén a některé chemikálie, jako formaldehyd, benzen, etylenoxid i rentgenové záření
  • věk matky a otce, kdy pravděpodobnost potratu roste s věkem ženy. Ve 40 letech má žena 2x takové riziko potratu než ve věku 20 let, ve věku nad 45 let končí potratem 75 % těhotenství a pravděpodobnost potratu roste také s věkem otce
  • opakované potraty mají v dalším těhotenství vyšší pravděpodobnost potratu
  • vícečetná těhotenství jsou více ohrožena potratem než ta jednočetná
  • obezita vede ke zvýšenému riziku potratu
  • některá invazivní vyšetření v těhotenství nesou malé riziko, jako amniocentéza nebo choriocentéza

Samovolný potrat se projevuje krvácením z rodidel a často i bolestmi v podbřišku. Je třeba ihned tuto situaci konzultovat s gynekologem. Při těchto příznacích je nutné lékařské vyšetření.

VIDEO: Průběh potratu během 2 trimestru. 

Léčba potratu

  • Jeden samovolný potrat do 12. týdne těhotenství je poměrně častý u mnoha žen a ve většině případů to neznamená, že nebude moci mít další děti. Není nutné podrobné vyšetření a léčebná opatření.
  • V případě opakovaného potratu počtu 3 a více je nutné najít a odstranit příčinu před dalším otěhotněním a zlepšit ženě šanci donosit a porodit zdravé dítě.
  • Doporučují se vitaminové doplňky, zvýšený přívod kyseliny listové – Acidum folicum a před otěhotněním a po něm do ukončeného 12. týdne podpora funkce žlutého tělíska dodáváním formy přirozených gestagenů v tabletách, polykáním či zaváděním do pochvy či v injekční formě.
  • Pokud hrozí samovolný potrat, je na místě klid na lůžku v domácím prostředí či hospitalizace podle situace. Léčba je individuální podle příčiny gestageny, léky proti krvácení a tišící bolest.
  • Někdy nelze potratu zabránit a je nutné při probíhajícím potratu či zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství, provést současně i revizi dutiny děložní operativně.

Kdy provádět přerušení těhotenství?

Čím dříve se žena rozhodne k přerušení těhotenství, tím bude zákrok jednodušší a šetrnější ke zdraví. Může to mít následky vzhledem k dalšímu chtěnému těhotenství.

Umělé přerušení těhotenství

V ČR může žena na vlastní žádost přerušit těhotenství do ukončeného 12. týdne, 11 týdnů a 6 dnů. Jde o placený zákrok za 4 000 až 6 000 korun podle stupně gravidity.

Ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů je hrazeno zdravotní pojišťovnou. Předepsaný odstup mezi potraty je u nás 6 měsíců, ale s každým potratem se zvyšuje riziko zdravotní i riziko neplodnosti.

Interrupce pomocí tablety

Chemická interrupce je obvyklá metoda do 9. týdne těhotenství. Jde o podání mifepristonu s názvem Mifegyne. Asi 8 % až 10 % těchto interrupcí vyžaduje následný chirurgický zákrok v podobě podtlakového odsání. V ČR je metoda schválená od roku 2013.

  • Výrazně redukuje medicínské komplikace spojené s chirurgickým zákrokem.
  • Pooperační zánět dutiny děložní se po farmakologickém přerušení těhotenství prakticky nevyskytuje.
  • Nežádoucím efektem může být zvracení, nevolnost a bolesti v podbřišku.
  • Mifepriston je antiprogesteron, který se váže na progesteronové receptory s mírnou antiglukokortikoidovou a antiandrogenní aktivitou a podává se perorálně.
  • Mifegyne je v ČR již registrován a od roku 2014 ho mohou vydávat jen nemocnice s lůžky.

ČTĚTE TAKÉ: Podrobně o metodách antikoncepce. 

Chirurgická interrupce

Ukončení od 12. do 24. týdne má své přesná specifika. Tyto výkony se dělají za hospitalizace v nemocnici a jen z genetických důvodů. Je nutno absolvovat podrobná vyšetření u specialisty na genetice. Bez toho nelze ukončení provést. Potrat se provádí v nemocnici na gynekologickém oddělení.

  • V celkové anestézii se po desinfekci zevních rodidel a pochvy zachytí speciálním nástrojem děložní čípek a provede se rozšíření kanálu děložního hrdla, tzv. dilatace kovovými tyčinkami, tzv. dilatátory.
  • Dilatace se provádí podle stáří těhotenství, čím větší gravidita tím větší dilatace.
  • Plodové vejce se z dutiny děložní odsaje podtlakovou savkou pomocí vakuumaspirace, vakuumkyretáže neboli vakuumexhausce.
  • Po odsátí plodového vejce se provádí tzv. revize dutiny děložní kyretou, při které se odstraní možné zbytky plodu.

Potrat

Vzhledem k morálním zásadám nezobrazujeme žádné detailní fotografie

Jak dlouhý je pobyt v nemocnici po potratu?

Pobyt se liší podle zařízení, kde je prováděn.

  • Ve státní nemocnici probíhá asi tak, že v 7 ráno žena nastoupí, podepíšete papíry, převlečete se do pyžama a bude čekat na pokoji. Často jsou zákroky prováděny až po obědě. Na operačním sále zákrok v narkóze trvá asi 15 minut. Pak jede žena zpět na pokoj, a když je vše bez komplikací, čeká na propouštěcí zprávu a odchází kolem 15 až 18 hodiny.
  • Na soukromých klinikách ženu většinou objednají již na přesný čas, příprava trvá pár minut a za 2 hodiny je propuštěna. Musí mát zajištěn odvoz. Jde o individuální přístup, ale ceny jsou většinou mírně vyšší.

Optimální je provedení výkonu do 8. až 9. týdne těhotenství, což je nejšetrnější. Čím je těhotenství větší, tím je výkon pro ženu i organismus více zatěžující a přináší více rizik. Provádí se ambulantně v rámci jednodenní operativy a odchod domů po zákroku je za 2 a více hodin.

Jestliže žena, která potratila, je Rh negativní, musí dostat protilátky anti-D, aby v dalším těhotenství nenastaly žádné komplikace u dítěte. Po jakémkoliv typu potratu krevní skupinu embrya zjistit nelze, a proto musí injekci dostat všechny ženy.

Hygienické zásady po interupci

  • Po provedení umělého potratu je nutné první 3 dny omezit fyzickou aktivitu a chránit se proti prochladnutí a onemocnění.
  • Asi 2 až 3 týdny se musí dodržovat zvýšená hygiena, nekoupat se, ale jen sprchovat.
  • Pohlavní styk lze mít až po kontrole a po domluvě s lékařem.
  • Za 2 týdny po výkonu je vhodná kontrola u gynekologa.
  • Obnovení menstruace lze očekávat za 4 až 6 týdnů po výkonu.
  • Je vhodné zavést účinnou antikoncepci k zabránění dalšího nežádoucího těhotenství.

Pokud se po zákroku objeví příznak zánětu, jako vysoká teplota nad 38 °C, silné bolesti břicha a silné krvácení, je nutné vyhledat lékařskou pomoc co nejdříve a provést kontrolní gynekologické vyšetření. Zánět může vést až k problémům s dalším otěhotněním a vejcovody se mohou stát neprůchodnými.

Co nastane po zákroku?

Těsně po zákroku se objevují mírnější bolesti v podbřišku a mírné špinění asi týden. Bolesti se dají většinou zvládnout s běžnými analgetiky, jako je Ibuprofen a s klidovým režimem. M

enstruace se po potratu objevuje individuálně a po celou dobu šestinedělí může žena krvácet i špinit. Menstruace se objevuje nejdříve za 14 dnů a nejpozději po skončení šestinedělí, kdy by žena měla absolvovat prohlídku u gynekologa. Pokud se dosud menstruace neobjevila, je nutné provést ultrazvuk a prohlédnout dělohu.

Rizika a následky potratů

Největší riziko je zejména infekce. Ženy musí po jakékoliv formě potratu důsledně dodržovat hygienické zásady. Děloha je po zákroku díky roztaženému hrdlu pro bakterie z pochvy mnohem snadněji přístupná.

Pokud dojde k zánětu dělohy a podcenění situace, může se infekce šířit na vejcovody a vaječníky. Důsledkem může být trvalá neplodnost díky zmíněným neprůchodným vejcovodům. Jsou-li jen hůře průchodné, vyskytuje se mimoděložní těhotenství, které je nutné ukončit.

Možné komplikace

Jde o komplikace, které mají vliv na pacienty v průběhu chirurgického zákroku a mohou i nemusí být spojeny s nemocí, pro které se operace provádí, nebo v rámci jednoho chirurgického zákroku.

Perforace dělohy při UPT či revizi je značná. Riziko poranění dělohy a její proděravění během výkonu se řeší ihned v jedné narkóze, obvykle laparoskopií. Následky z hlediska plodnosti ale většinou nebývají.

Klinicky významná se jeví ztráta větší než 500 ml. U miniinterrupce se většinou s touto komplikací běžně nesetkáváme.

Pozdější komplikace

Příznakem je bolest v podbřišku, o něco silnější krvácení než to, co bylo doposud a zvýšená teplota. Rozšíří-li se zánět až k vaječníkům, přidá se navíc vysoká horečka a křečovité bolesti.

Jestliže se u ženy komplikace vyskytnou, musí neprodleně ke gynekologovi. Nasadí se kombinovaná antibiotická terapie a často je i v nemocniční péči aplikovaná přímo do žíly.

Když se vejcovody stanou neprůchodnými, jediným řešením k následnému otěhotnění je umělé oplodnění ve zkumavce IVF.

Menším rizikem je nedostatečnost děložního hrdla, která hrozí více u UPT, protože se hrdlo roztahuje uměle. To a pak způsobuje opakované potrácení plodů nebo předčasný porod.

Budete mít zájem:  Kaki Ucinky Na Zdravi?

Potrat, psychika a morální zásady

Mnoho mužů v této chvíli říká: “Dělej, jak myslíš, budu to respektovat.” Čímž ženy paradoxně nepodpoří, ale nechají je ve velmi těžké situaci zcela samotné. Žena podvědomě či zřetelně cítí, že ji partner odmítá podpořit.

Žena očekává: “Ano, na dítě se těším, i když bylo neplánované, ale spolu to zvládneme.”

Mnoho žen se pak rozhodne pro interrupci, proto, aby “zachránily” vztah a svého partnera si udržely. Stojí před rozhodnutím: “Partner nebo dítě”. Zoufale hledá podněty pro a proti interrupci, bojí se komukoliv svěřit a sdílení jí schází.

VIDEO: Ženy po potratu mluví o tom, jaký strašný zásah do jejich života to byl. 

  • pokud se žena rozhodne k interrupci, přichází rozumové odůvodnění, proč je to “nejlepší” řešení, pochybnosti však hlodají stále až do posledního okamžiku
  • podrobení se smutné rezignaci a pasivitě, očekávání, že po zákroku bude vše, jako před tím
  • den zákroku prožijí ženy jako ve snu a subjektivně pro ně trvá nekonečně dlouho
  • někdy přichází po zákroku krátkodobá úleva a uvolnění intenzivního napětí
  • přichází šok, konfrontace s okolím a psychický tlak, že se nejednalo o odstranění shluku buněk, ale že se jednalo o její dítě, což je od okamžiku početí pravda
  • žena se cítí naprosto psychicky vyčerpaná, nedokáže analyzovat své pocity, jakoby se vůbec neznala, nechápe se a dlouhodobá úleva se u mnoha žen nikdy nedostavuje
  • následuje chorobná snaha o obnovení původního stavu, popírání toho co se stalo, přesvědčování sebe, že se to bylo to nejlepší, potlačování události někam do pozadí
  • smutek s nerozpoznanou přímou vazbou na potrat, PAS se může objevit bezprostředně po zákroku, ale i roky po něm
  • žena zapírá a potlačí své negativní pocity, vytrácí se radost ze života, dostavují se nekontrolovatelné výbuchy afektu, labilita a okolí ji odsuzuje jako přecitlivělou
  • potlačení pocitů vede k depresi a zoufalství, alkoholismu a závislosti na lécích
  • roste agresivita vůči sobě i vůči otci dítěte, kterého žena viní za to, že neobstál ve své roli
  • žena ztrácí důvěru k partnerovi, necítí se s ním bezpečně a většina vztahů se rozpadá
  • potlačovaný vnitřní konflikt se projevuje psychosomatickými projevy, jako endokrinní, potíže se zažíváním, kožní problémy a projevy osobnostní aktivity s pronásledováním děsivými sny a nespavostí

PAS – postabortivní syndrom

  1. strach, že ostatním dětem se může něco stát a jde o záchvaty strachu
  2. “robot feeling”- otupení citu, trápí ženy i léta, žena nemůže plakat a zatvrdí se

Postavení ženy ve společnosti je vždy mnohem složitější. Vždy má těžší pozici a musí nést spoustu nátlaku společnosti, hormonálních změn a zodpovědnosti za rozhodnutí mít či nemít děti, popřípadě se porvat s následky potratu, anebo se postarat o nikdy nekončící péči o dítě a následná vnoučata.

Bohužel se nikdy muž nemůže vžít do jejích pocitů. Zážitky jsou totiž zcela nepředvíatelné. Přesto musí být co největší podporou v jakémkoliv rozhodnutí a vždy je to těžké pro oba partnery.

Za jak dlouho po potratu se mohu znovu pokusit o dítě?

Většina odborníků se shoduje počkat alespoň 6 měsíců. Podle nové skotské studie je však bezpečné otěhotnět během půl roku po prodělaném potratu a z lékařského hlediska je to i vhodnější. Odborný lékařský tým pod vedením doktorky Sohinee Bhattacharyaové shromáždil data od více než 30 000 žen, které prodělaly potrat a pak znovu otěhotněly.

Ženy byly evidovány ve skotských nemocnicích mezi rokem 1981 až 2000. Ženy, které otěhotněly během 6. měsíců po prodělaném potratu, měly v porovnání se ženami, které otěhotněly až později, menší pravděpodobnost, že znovu potratí.

Ženy, které brzy po potratu znovu otěhotněly, měly i menší pravděpodobnost porodu císařským řezem, předčasného porodu a nižší porodní váhy novorozeněte. Nesouviselo to ani se sociálními a osobními faktory či s jinými problémy v těhotenství včetně kouření.

Lékař tedy ženě doporučí otěhotnět až po 6. měsících, ale je jen na matce, jak se cítí a jak se rozhodne. Muž musí být podporou v rozhodnutí, jinak to nefunguje.

Je tedy třeba preventivně řešit jak antikoncepci, tak i případné možné následky.

Bohužel i v případě antikoncepce je žena ta, co nese zdravotní rizika a hazarduje se zdravím, ať už se jedná o hormonální antikoncepci nebo tělíska.

DÁLE ČTĚTE: Podrobně o mužské neplodnosti – impotenci. 

Potrat

O uměle navozeném potratu pojednává článek interrupce.

Potrat (lat. abortus, někdy počeštěný výraz aborce) je ukončení těhotenství zánikem embrya nebo plodu před porodem.

K samovolným (spontánním) potratům dochází relativně často, nicméně v nejranějších stádiích těhotenství (několik prvních týdnů) často není potrat rozpoznán a žena jej pokládá za opožděnou menstruaci.

Incidence potratů byla v ČR v roce 2014 25,11 %, z toho 14,87 % tvoří umělá přerušení těhotenství[1]. (S dostupností orientačních tzv. časných testů se ovšem i tato čísla mění.

Část samovolných potratů zůstává neodhalená, protože ho žena může považovat za opožděnou menstruaci.)

Právní definice

Právní definice potratu není od roku 2012 jednoznačná, pouze v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se v § 82 odst.

 2 určuje: „Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Biologickými zbytky potratu se především rozumí placenta a těhotenská sliznice.

Dříve byl potrat definován v § 4 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 Sb., která byla právě zmíněným zákonem o zdravotních službách zrušena. Podle něj se potratem rozumělo ukončení těhotenství ženy, při němž:

  • plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů,
  • plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu, anebo
  • z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice.

Problémem této definice bylo, že nerespektovala úspěchy neonatologie. Protože je možné udržet při životě i velmi časně narozené plody, je v některých zemích potrat definován pouze stářím plodu. O potratu se pak hovoří při vypuzení plodu mladšího než obvykle 20 až 22 týdnů.

Příčiny potratů

Čistě arbitrálně lze příčiny potratů rozdělit na příčiny na straně matky a příčiny na straně plodu.

příčiny na straně plodu

  • chromozomální porucha
  • genetická porucha

příčiny na straně matky

  • anomálie dělohy
  • interní onemocnění matky
  • infekce matky
  • úraz matky

Druhy potratů

Potraty se podle pokynů Národního zdravotního informačního systému dělí na:[2]

  1. samovolný: spontánní vypuzení plodu z dělohy před ukončením 22. týdne těhotenství.
  2. miniinterrupce: jedná se o umělé ukončení těhotenství prováděné vakuovou aspirací. Tato metoda je pro ženu šetrnější a lze ji provést v raném stádiu těhotenství, tj. do 7. týdne u prvorodičky a do 8. týdne u druhorodičky.
  3. jiná legální interrupce: legální ukončení těhotenství jinou metodou než miniinterrupcí do 12. týdne, u zdravotních důvodů do 24. týdne těhotenství. Po uplynutí 12 týdnů těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu, nebo že plod je neschopen života. Nepatří sem ukončení mimoděložního těhotenství.
  4. ostatní potraty: tj. potrat, který si žena přivodila sama nebo potrat provedený či iniciovaný nedovoleně jinou osobou – jedná se převážně o tzv. kriminální potraty.
  5. mimoděložní těhotenství: umělé ukončení mimoděložního těhotenství. Vzniká při uhnízdění oplodněného vajíčka mimo dělohu, většinou ve vejcovodu, popř. též ve vaječníku či dutině břišní.

Od poloviny roku 2014 se k provedení umělého přerušení těhotenství používá i tzv. potratová pilulka, které se aplikuje ve zdravotnických zařízeních lůžkového typu obvykle v raném stádiu těhotenství.[3]

Potratovost

Potratovost je proces, který studuje vědní obor demografie. Úroveň umělé potratovosti (tedy řízených a legálních UPT) je úzce svázána s legislativními opatřeními dané země, dostupností antikoncepce, společenským klimatem, individuálními vlivy (náboženské přesvědčení, úroveň vzdělání, ekonomická situace) a reprodukčním zdravím obyvatelstva.

[4] Pro demografickou analýzu potratovosti jsou velice důležité přesné definice potratu, aby se zamezilo chybám při porovnávání s jinými zeměmi. Data o potratech jsou čerpána z Národního registru potratů (NRPOT) vedeného Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR).

Zdrojem pro informace o potratech je „Hlášení potratu a mimoděložního těhotenství“, které ÚZISu zasílají zdravotnická zařízení a lékaři.

Vývoj umělé potratovosti v Česku

Vývoj indukované potratovosti v Česku v období 1958–2014, zdroj dat: ČSÚ

Budete mít zájem:  Artróza Kyčle Alternativní Léčba?

Jelikož je úroveň umělé potratovosti úzce spjata s přijatými zákony dané země, dá se potratovost relativně lehce charakterizovat podle jednotlivých legislativních opatření. Až do roku 1958 byl v Česku umělý potrat úplně zakázán. Potratovost byla tedy velice nízká, existovaly pouze málo často nelegální potraty.

Od roku 1958 až do začátku 70. let byl uměle vyvolaný potrat zlegalizován. Došlo k významnému rozšíření potratů i přes to, že byly zavedeny komise, které o povolení žádosti rozhodovaly. Tyto komise většinou povolaly jen potraty ze zdravotních důvodů nebo z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných.

Od zhruba poloviny 70. let až do roku 1987 se z důvodu vysoké úrovně potratovosti zpřísnily podmínky pro povolení potratu. V roce 1974 bylo evidováno přes 78 tisíc celkových potratů ročně, interrupcí končila až pětina všech těhotenství. Snížení počtu potratů následně pomohla i propopulační politika 70.

let.

V roce 1987 došlo přijatou vyhláškou ke zrušení interrupčních komisí. Potratovost se tak znovu zvedla. Na přelomu 80. a 90. let téměř polovina těhotenství byla ukončena indukovaným potratem. Nejvíce potratů bylo zaznamenáno v roce 1988.

[5] Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) evidoval celkových potratů (včetně těch spontánních) téměř 130 tisíc. Tento jev byl však jen krátkodobého charakteru, protože díky velkému vlivu antikoncepce se v 90. letech počet umělých potratů snížil.

Tento trend trvá až dodnes, v roce 2012 jich bylo zaznamenáno pouze 13,5 tisíce.[6]

Demografická analýza potratovosti

Analýza potratovosti sleduje výskyt potratů jak ve vztahu k celé populaci, tak ve vztahu k ženám v reprodukčním věku, tak i ve vztahu k živě narozeným dětem.[7] Všechny ukazatele lze také transformovat a zkoumat dle věku ženy, pořadí, druhu potratu.

Nejjednodušším ukazatelem vyjadřujícím úroveň potratovosti je hrubá míra potratovosti (hmpo). Je definována jako počet potratů připadajících na 1000 obyvatel středního stavu. Tento ukazatel je však před srovnáváním různých populací standardizovat.

[8] Detailnějším ukazatelem je pak obecná míra potratovosti (ompo), která vyjadřuje počet potratů na 1000 žen v reprodukčním věku 15–49 let.[9] Dalším možným ukazatelem je úhrnná potratovost, která je součtem jednotlivých měr potratovosti dle věku, což je počet potratů ve věku x (resp.

v dané pěti či desetileté věkové skupině) ke střednímu stavu žen v daném věku (věkové skupině).[10] Zajímavým ukazatelem je také index potratovosti (ipo), který je poměrem počtu potratů a počtu živě narozených dětí ve sledovaném roce.[11]

Reference

  1. Potraty 2014-2015 [online]. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2016 [cit. 2018-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-26. 
  2. Vývoj potratovosti v České republice 2003 – 2014 [online]. ČSÚ [cit. 2016-04-29]. Dostupné online.

     

  3. Národní registr potratů (verze 005-20160101) – Verze platná od 1.1.2016 [online]. ÚZIS ČR [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  4. Potratovost [online]. Demografie.info [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  5. Historie potratovosti [online]. Demografie.info [cit. 2016-04-29].

    Dostupné online. 

  6. Statistika potratů zrcadlí společenské změny [online]. ČSÚ – měsíčník Statistika a my [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0222-9. Kapitola Potratovost. 
  8. Ukazatele potratovosti [online].

    Demografie.info [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 

  9. ↑ KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0222-9. Kapitola Potratovost. 
  10. Ukazatele potratovosti [online]. Demografie.info [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie.

    Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0222-9. Kapitola Potratovost. 

Externí odkazy

  • Potrat – Interrupce na Sexuálně.cz
  • A. Zwinger: Spontánní potrat

Portály: Medicína Autoritní data: GND: 4128069-6 | PSH: 12652Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Potrat&oldid=18176914“

Potrat je celoživotní trauma, které může rozvrátit vztah

Kde se u nás provádí nejvíc potratů?Jestli se nemýlím, tak z měst je to Kladno. Regionálně spolu „soutěží“ Moravskoslezský a Ústecký kraj.

V roce 1989 připadalo jen v Praze na sto porodů asi šedesát potratů. Teď je to celorepublikově podstatně níž. Co za to může?Souvisí to se zrušením potratových komisí v roce 1986.

Křivka potratů stoupala, nastal jakýsi boom. Po roce 1989 šla zase dolů. Přestaly totiž rodit silné ročníky. Po roce 1989 se výrazně změnil životní styl.

Rodičovství se posouvá do pozdnějšího věku a narůstá také počet neplodných párů.

Kdo přichází s žádostí o přerušení těhotenství nejčastěji?Nejobvyklejším modelem žen, které podstupují potrat, nejsou například bezdomovkyně, znásilněné nebo ženy čekající dítě s nějakou vrozenou vývojovou vadou.

Nejčastěji se k tomuto kroku rozhoduje žena vdaná, vysokoškolsky vzdělaná, kolem třiceti let, a už má dvě děti. Má rodinu a také průměrnou ekonomickou situaci. Taková žena podstupuje potrat nejčastěji. Česko má pět tisíc potracených třetích dětí ročně.

Je to nejsilnější potratová skupina u nás.

Co vede ženy k přerušení těhotenství?Ekonomická situace, obavy, jak neplánované třetí dítě rodina uživí. Nečekané třetí dítě. Rodiny jsou dnes většinou zatíženy hypotékou. Třetím dítětem se ekonomická situace rodiny dost dramaticky promění. Potřebujete jiné auto. Do 2+1 se se třemi dětmi vejde velmi nekomfortně.

Je to samozřejmě otázka životního stylu a nastavení. Ale budeme-li se na to dívat nějakým průměrným kritériem, většinou je třeba s třemi dětmi měnit automobil a bydlení. To jsou dvě základní věci, které ta rodina řeší.

Vedle toho, že třetí dítě přichází ve chvíli, kdy jsou ty první dvě děti už starší, rodina má určitý standard, jezdí pravidelně na dovolenou a tak dále. Teď řeším podobný případ, tady jde ale o rodinu se třemi dětmi a čekají čtvrté. Já sama mám tři děti, bydlím za Prahou, vím, co to znamená postarat se „logisticky“ o tři děti.

Tady je třeba velké auto vysvobozující element. Ale někdo je v situaci, že na to nemá. Uvědomíte si, že na dlouhou dobu vypadne jeden rodinný příjem. Nejedná se o akademické úvahy. I proto průběžně vedeme kampaň Nesoudíme, pomáháme.

  • V roce 1988 zaznamenaly statistiky přes 113 tisíc umělých přerušení těhotenství (113 730). V tomto roce (dva roky po zrušení potratových komisí) také došlo k největšímu počtu všech potratů (i nechtěných): 129 349. Na jedno narozené dítě tak připadalo téměř jedno nenarozené. V těch letech se rodilo v celém Československu kolem 130 tisíc dětí. Rok po zrušení potratových komisí (1987) bylo přerušeno o 26 tisíc těhotenství víc než rok předtím.
  • Loni zaznamenal Národní registr reprodukčního zdraví přesně 18 298 umělých přerušení těhotenství. Celkově bylo 33 tisíc potratů. Je to více než šestkrát méně než v rekordním roce 1988. V roce 2018 se v České republice narodilo 114 tisíc dětí.

Jaký je dnes vůbec přístup společnosti k potratům?Od roku 1989 se proměnil. Pozitivně. Před třiceti lety se potrat pokládal za jedno ze základních práv člověka, respektive ženy. Sáhnout na potratovou legislativu ve smyslu zpřísnění bylo nemyslitelné.

Považovalo se to za výdobytek moderní civilizace a do jisté míry se potrat mohl ztotožnit s procedurou vytržení zubu. Mám-li dítě, které nechci, tak ho dám pryč. Je to zodpovědné a dokonce moudré. Dneska už víme díky edukaci i díky naší organizace i médiím, že to tak jednoduché není.

Ženy si pak totiž s sebou nesou životem leckdy velmi traumatické následky. S tím my pak pracujeme, ale ty ženy současně neodsuzujeme, pomáháme jim. Abychom se preventivně zaměřili na skutečnost, že riziko celoživotního trápení existuje.

Snažíme se do společnosti vyslat signál, že to není vytržení zubu.

Nepovede to k opačnému extrému, že společnost ženy šmahem odsoudí?Iniciativy, jako je Nesoudíme, pomáháme, mají efekt, že s nimi probouzíme soucit.

Neznám ženu, která by šla na tento potrat se vztyčenou vlajkou, já jsem ta vítězka situace. Vždycky cítí, že je to kapitulace před něčím. Většina žen jde na potrat proto, že nenachází dostatečnou podporu.

Ať už je to podpora v rodině, od otce dítěte, nebo ekonomická situace.

Přemlouváte je?Ony si to dítě chtějí nechat, ale jdou na potrat, protože se bojí, že když si to dítě nechají, budou mít problém. Jejich nastavení respektujeme. Náš primární zájem není někoho manipulovat, protože ony už manipulované jsou. Ženy nenacházejí dostatečnou sociální síť a podporu ve svém okolí. Cítí zradu.

Kde je však v tomto procesu role mužů? Vždyť o narození nebo nenarození dítěte by měl rozhodovat i jeho otec.Podívejte, potratový zákon je od roku 1957. Ten úplně vyňal muže ze zodpovědnosti. Otce v době prenatální vůbec neregistrujete.

Je zcela postavený mimo rozhodovací proces. My jsme se pokoušeli legislativě navrhnout, aby se k potratu musel otec vyjádřit. Aby podepsal, že s tím souhlasí, případně nesouhlasí. Aby se fenomén otce objevil. Ale legislativa to nechává plně na ženě.

Což je jeden z argumentů žen oponentek, které výhradní právo ženy rozhodovat o dítěti obhajují. Tohle všechno se dlouhodobě projevuje i v mužské mentalitě. Pak totiž zaznívají věty: „Miláčku, to si musíš rozhodnout sama.“ To je pak z pohledu žen ztráta podpory u nejbližších lidí.

Ona ale v tomto okamžiku často čeká podporu, ne to, že ji v tom všichni nechají.

Obracejí se na vás i muži?Ano, ale není jich mnoho. Buď že nechtějí potrat, nebo že partnerka byla na potratu a oni se s tím nemohou vyrovnat. Většina vztahů po takovém traumatu končí. Víte, ona je to, jak pro muže, tak pro ženy, Sofiina volba. Řecké drama.

Muž by někdy dítě velmi rád přijal, ale protože je v daném okamžiku jediným živitelem rodiny, protože jim na záda dýchá hypotéka, leasing a nevím co ještě, obává se.

Společnost je v současnosti nastavená tak, že rodina má mít jedno nebo dvě děti, a ve chvíli, když očekáváte neplánovaně třetí dítě, získáte pocit, že se vysunete do skupiny vícečetných rodin. Těch není mnoho, řada z nás je ze svého okolí ani nezná.

A muž jako živitel rodiny a jako zodpovědný člověk se přirozeně bojí budoucnosti, že to bude na něho moc. Navíc všichni kolem vás říkají – nebuďte blázni. Máte přece krásnou rodinu, máte všechno, co jste si kdy vysnili, přece si nebudete kazit život třetím dítětem. 

Potrat není nutné zlo. Nestačí, že je legální, nesmí být ani stigmatem

V Polsku platí jeden z nejpřísnější protipotratových zákonů na světě. Na potrat můžete zajít, jen pokud jste obětí znásilnění, dítě jste počala v incestním vztahu, těhotenství je pro vás zdraví nebezpečné nebo pokud je zřejmé, že by dítě krátce po porodu mohlo zemřít kvůli fatálnímu poškození.

I to je však místním konzervativcům málo. Proto se snaží možnosti legálního potratu sešněrovat ještě víc.

Z výjimek povolujících potrat chtějí vyřadit právě poslední zmiňovanou možnost, která je tam nyní příčinou 98 % legálních umělých přerušení těhotenství.

Utrpení, které může ženě způsobit donošení plodu, o kterém ví, že se nedožije ani půl roku života, bohužel nezajímá vládní stranu Právo a Spravedlnost ani 100 000 lidí, kteří podepsali petici za tuto legislativní změnu.

V době karantény se protestuje alespoň online

Protesty i happeningy proti zákazům potratů mají Polky natrénované už z roku 2016, kdy se účastnily obrovských demonstrací s názvem Černý protest. Ty nakonec byly úspěšné a práva polských žen díky nim nebyla okleštěna ještě víc. Jen několik týdnů před prezidentskými volbami teď ale polská vláda využívá nouzového stavu, během kterého k žádným velkým protestním shromážděním dojít nemůže.

Polky tedy protestují alespoň online nebo pomocí plakátů, které s sebou nosí třeba cestou na nákup.

Silně katolický národ kupodivu respektuje právo na potrat v případě fatálních důsledků pro plod či budoucí matku a petici proti změně zákona podepsalo zatím 700 000 lidí. V jiných případech však Poláci už tak tolerantní nejsou.

V průzkumu veřejného mínění z roku 2016 uznalo jako přijatelný důvod pro potrat to, že žena dítě zkrátka nechce, jen 14 % dotázaných.

I Češi se na potraty dívají skrz prsty

Na katolické Poláky a jejich neliberální postoje se můžeme dívat skrz prsty. Pravdou ale je, že v Česku je potrat sice legální, ale i tak je velké tabu. Díváme se na něj jako na nutné zlo. Je ospravedlnitelný u dívek před dvacítkou díky jejich mladické nerozvážnosti, ve třiceti už je to něco téměř nepřijatelného. Pokud jste byla na potratu, rozhodně to nemáte nikomu říkat.

Právo na potraty hájíme, bereme ho téměř jako samozřejmost, nezapomínáme ale dodávat, že by potratů mělo být co nejméně. Stejně tak pojímá potraty i populární kultura. Srdcervoucí rozhodnutí jít na potrat zanechává hrdinky filmů a seriálů zdrcené a nešťastné. Před novými partnery dřívější potrat tají, protože to z nich asi dělá nezodpovědné použité zboží.

Pokud je na potrat nucena jít žena, která potrat nechce, je to neštěstí. Společnost by měla mít nástroje pro pomoc rodinám, které si nemohou dítě dovolit jen kvůli mizerným příjmům. Pro mnoho žen ale potrat není tragickou a smutnou zkušeností.

Svobodná volba, za kterou by se ženy neměly stydět

Nedávno mi jedna bezdětná kamarádka vyprávěla o svém prvním potratu ve 34 letech. Chodila s klukem, se kterým vlastně už ani nechtěla být. Pak zjistila, že je těhotná. Když se svým okolím začala řešit, jak se k tomu postavit, všichni ji radili, že si má dítě nechat. Přeci jen už není nejmladší.

Co když už jindy neotěhotní? Na potrat nakonec šla a s partnerem se rozešla. Podle ní to bylo nejlepší rozhodnutí, kterého v žádném případě nelituje. A stejně je to u mnoha dalších žen, které využijí práva na potrat.

Není to tragická zkušenost, ale svobodná, informovaná volba, díky které teď můžou být tím, kým chtějí být.

Sama jsem v uvažování o potratech prošla několika fázemi. Nějakou dobu jsem byla přesvědčená, že plod je dítě od první chvíle spojení spermie s vajíčkem, ale každý má právo rozhodnout se, jestli ho zabije nebo ne.

Se svým svědomím si to pak měl podle mě srovnat sám. Z toho jsem dokonce vyvodila poněkud radikální a těžko realizovatelné rozhodnutí nemít sex s nikým, s kým bych nebyla ochotná mít dítě. Nevydrželo mi to moc dlouho.

Pak jsem se snažila pro sebe vydefinovat, kdy se z plodu stane dítě. Je to když mu začne tlouct srdce? Je to ve chvíli, kdy je schopné samostatně přežít mimo tělo matky? Doteď jsem na to nepřišla. Začala jsem se ale na plod dívat jako na možnost.

Je naše rozhodnutí, jestli tu možnost chceme chytit za pačesy a vykřesat z ní novou bytost. Pokud se ji rozhodneme nevyužít, nemělo by na tom být nic, za co bychom se měly stydět. Je to naše tělo, naše volba, naše budoucnost.

Snad to brzy pochopíme my i Poláci. 

(Titulní fotografie: Protesty za právo na potrat v říjnu 2016 v polské Wroclavi. © Trybex / Shutterstock.com)

Jak se prováděly potraty v historii: Zoufalství dohánělo ženy k bizarním metodám

Umělé přerušení těhotenství se ani v moderní době neobejde bez rizik, v minulosti však mohlo stát ženu i život. Některé staré metody nicméně kupodivu fungovat mohly, ačkoli se na ně nedalo spolehnout stoprocentně.

Umělé přerušení těhotenství se ani v moderní době neobejde bez rizik, v minulosti však mohlo stát ženu i život. Některé staré metody nicméně kupodivu fungovat mohly, ačkoli se na ně nedalo spolehnout stoprocentně.

Ve starém Řecku a Římě neexistovaly zákony, které by pokusy o vyvolání potratu zakazovaly, a tak se mohlo svobodně experimentovat.

K zabránění nechtěného těhotenství či k jeho přerušení se prodávaly především tinktury a masti z mužáku prorostlého (Silphium perfoliatum), rostliny z čeledi hvězdnicovitých, která volně rostla v lybijské Kyrenaice. Mužák byl natolik žádaný, že z této části Lybie zcela vymizel.

Pokud nebyl k dispozici mužák, k potratu mohl dopomoci odvar z poleje obecné. Ta obsahuje látku zvanou pulegon, jež má skutečně vliv na děložní stahy a může vypudit plod. Zároveň ale také poškozuje játra, takže pokud se těhotná žena odvarem předávkovala, nedočkala se rána.

Těžkou otravu si starověké těhulky mohly přivodit také pitím vody, ve které kováři chladili rozžhavené olovo. Jako abortivum takový nálev zřejmě fungoval spolehlivě, na druhé straně ale ženě poškodil orgány a mohl jí způsobit i smrt.

S příchodem křesťanství se na potrat začalo pohlížet jako na nejhorší zločin; za polehčující okolnost se považovalo, pokud se žena pokusila plod z těla ‚vyhnat‘ v prvních 40 dnech od početí, kdy se dle církve duše ještě nepřipojila k tělu. Potrat vyvolaný ve vyšším stadiu těhotenství se však často trestal i stětím či zahrabáním zaživa.

Zoufalé dívky, pro které by těhotenství znamenalo hanbu, přesto riskovaly a naslouchaly babským radám. Nosily amulety, plivaly na žáby, nechávaly si od kořenářek vyplachovat vagíny bylinnými odvary, nebo kýchaly a poskakovaly, aby ze sebe plod vytřásly. Ač to zní neuvěřitelně, tyto metody se v Evropě praktikovaly ještě v 19. století.

V asijských zemích se ženy a dívky bránily nechtěnému těhotenství žvýkáním nezralých plodů papáji. Vědci potvrdili, že toto chutné ovoce v nezralém stavu obsahuje vysokou koncentraci latexu, který vyvolává kontrakce dělohy a ohrožuje vývoj plodu.

Téma umělého přerušení těhotenství bylo v západním světě tabu i v moderní době; manželé v USA neměli až do roku 1965 ani právo na plánování rodičovství, natož aby žena směla na potrat. Mnohé Američanky tehdy řešily antikoncepci ‚poamericku‘ a vagínu si po styku proplachovaly Coca-Colou. Testy později potvrdily, že tento oblíbený nápoj má opravdu spermicidní účinky.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector