Pomozte vašemu dítěti zvládnout školní stres

Začátek školního roku představuje období, kdy dochází k velkému množství změn. Žáci se po prázdninách vrací zpátky do školy ke svým studijním povinnostem. Zvládnout zahájení školního roku je také výzvou pro pedagogy, protože důležitost role učitele spočívá kromě výuky také ve vedení žáku, v kultivování jejich osobnosti, v rozvoji sociálních dovedností a mezilidských vztahů. 

Po dlouhém období prázdnin, kterému předcházelo uzavření škol v souvislosti s opatřeními ohledně COVID-19, lze předpokládat, že adaptace na běžný školní režim potrvá o něco déle než tomu bývá obvykle.

Rozhodli jsme se proto zaměřit především na tipy, jak pracovat se školní třídou i s jednotlivými žáky tak, aby přechod z domácí výuky zpátky do školního prostředí proběhl hladce, a to vše při respektování individuality žáků.

Všechno, co laskavý a trpělivý pedagog investuje od začátku tohoto období do vytváření bezpečného prostředí, se následně může odrazit nejen na klimatu třídy a na vztazích, které se ve třídě obnoví, ale také na efektivitě výuky.

Učitelé, kteří se se třídou potkávají, znají své žáky nejlépe a mohou posoudit, jaké aktivity jsou pro daný kolektiv vhodné z hlediska věku a problematiky. Lze využít například aktivity zaměřené na mapování emočního zázemí nebo aktivity zaměřené na komunikaci. Obzvlášť obohacující může být sdílení různých úhlů pohledu na probíhající situaci.

Několik zásad, které se mohou učiteli hodit při práci se třídou 

1. Každé dítě má jedinečnou zkušenost

Schopnost zvládat náročné situace a poradit si se stresem se u jednotlivých dětí může velmi lišit.

U žáků proto lze očekávat různorodé emoční reakce (radost z návratu do školy, zvýšená úzkost a obavy, zda to dobře zvládnou, výbuchy vzteku, apatii a rezignaci), proto je důležité být vůči tomu otevřený. Zároveň má každé dítě za sebou jinou zkušenost z období uzavření škol (jiné zázemí apod.).  

2. Žáci budou od vás potřebovat podporu

Pro některé žáky mohlo být období spojené s Covid-19 mimořádně náročné. Může se jednat např. o děti, které vyrůstají v nepříznivém domácím prostředí a nyní trávily doma mnohem více času než obvykle.

Tyto děti budou potřebovat mnohem více přijetí, aktivního naslouchání a pochopení, než jejich spolužáci, zejména v případech kdy byly vystaveny traumatickým událostem. Abyste mohli být oporou svým žákům, potřebujete pečovat také sami o sebe.

Inspirací vám může být náš Kalendář sebepéče pro učitele.

3. Vztahy jsou důležité

Role učitele je mimořádně důležitá ve formování vztahů ve školních kolektivech. Kromě zaměření na výuku má velký smysl podpořit zdravé klima ve třídě a týmovou spolupráci i o přestávkách, nebo při různých volnočasových aktivitách v rámci školy i mimo ni.

4. Učení může chvíli počkat

Nejen žáci, ale i učitelé mohou prožívat zvýšený stres a vnímat tlak na to, aby se zameškaná látka probrala co nejdříve, aby se žáci řádně připravili na důležité testy, zkoušky, přijímačky, maturitu.

I když je potřeba mnoho věcí dohnat, proces adaptace probíhá postupně. Vyplatí se věnovat víc času vytvoření bezpečného prostředí pro žáky a psychické přípravě, aby mohl vzdělávací proces probíhat plnohodnotně.

5. Můžete být první, kdo zachytí varovné signály

Pečlivé sledování toho, co se děje ve třídě může žákům ulehčit nalezení odborné pomoci.

Mezi varovné signály toho, že žák prochází krizí a potýká se s vážnými problémy patří například: výrazná změna v náladách trvající déle než pár dní, nízká energie, sociální izolace, problémy se soustředěním, plačtivost, výrazná změna ve váze dolů i nahoru, únava trvající déle než několik dní, výbuchy vzteku vymykající se charakteru dítěte, vyhýbavé chování (např.

tělocvik, „aby nebyl vidět“ nebo obědy), jakékoliv znaky sebepoškozování nebo sebepoškozujícího chování (řezné rány nebo škrábance na kůži).

Učitel také může být první dospělou osobou, které se dítě se svými potížemi svěří. Jak reagovat a jak vést podpůrný rozhovor jsme pro vás sepsali zde.

6. Jste součástí týmu – můžete se poradit.

Buďte v pravidelném kontaktu se školním psychologem, výchovným poradcem a/nebo metodikem prevence, scházejte se s kolegy, plánujte intervizní schůzky, domluvte se na týmové supervizi. Společně můžete projít celým procesem adaptace snáz.

7. Pomoc můžete najít i mimo školu.

Pro podporu učitelů a jejich žáků existují různé odborné služby, kde lze najít pomoc. 

Jak na to?

Pokud si nejste jistí, jaký postup zvolit od prvních okamžiku, kdy se žáci ocitnou zpátky v lavicích, můžete se inspirovat následujícími kroky. 

1. Uznejte, co se stalo

Otevřete témata související s probíhající situací, mluvte o tom, čím jsme si všichni prošli. Může se stát, že někteří žáci nebudou od svých rodičů dobře informovaní o tom, co se přesně dělo. Můžete si připravit krátké shrnutí aktuální situace a stručně popsat informace a opatření nezbytné pro běžnou docházku do školního prostředí. 

2. Nechte žáky mluvit

Návrat do škol může být první kontakt s ostatními dětmi ze třídy. Vaši žáci také mohou mít mnoho otázek a myšlenek, podnětů. U mladších ročníků lze zapojit jednoduché seznamovací aktivity, aby žáci mezi sebou mohli opětovně navázat bližší kontakt.

3. Pomozte žákům vidět pozitiva

Můžete zkusit ve třídě např. rozpoutat diskuzi o tom, co bylo na této mimořádné situaci pozitivní. Žáci mohou pracovat v menších skupinách, psát odpovědi na flipcharty, prezentovat nápady. U mladších žáků lze využít umělecké ztvárnění toho, co se jim povedlo, co nového se naučili, co jim v období uzavření škol přinášelo radost.

4. Umožněte žákům vyjádřit emoce

Lze využít např. umění – spojení s hudbou, vizuálním, nebo dramatickým uměním může být užitečné pro začátek diskuze.

5. Budujte kontakty

Pro podporu návratu žáků do kolektivu lze plánovat např. různé školní i mimoškolní aktivity v rámci možností konkrétní školy a aktuálních hygienických opatření (týmové aktivity, různé kreativní aktivity, …).

6. Umožněte žákům mluvit s vámi individuálně

Žáci mohou přijít s tématy, o kterých nechtějí mluvit před třídou. Pokud máte osobní a časovou kapacitu a možnosti postupně si domluvit individuální schůzky s každým žákem, který potřebuje individuální přístup, vaši žáci to určitě ocení, pokud se to vzhledem ke vztahům ve třídě hodí.

Můžete si vyhradit ze začátku školního roku speciální prostor na individuální rozhovory. Tuto možnost lze opakovaně nabízet i v průběhu školního roku. Pokud se pro tuto možnost rozhodnete, nezapomínejte na péči o vlastní duševní zdraví.

Náročné situace a rozhovory, které mohou otevřít hluboká témata, můžete konzultovat na supervizi, nebo na linkách určených pro podporu pedagogů (seznam na konci článku).

7. Zařaďte do života třídy pravidelnou péči o duševní zdraví

Lze využít relaxační techniky – krátké imaginace, dechová cvičení, nebo cvičení na podporu všímavosti či koncentrace. Pokud vás zajímá, jaké techniky zaměřené na péči o duševní zdraví lze využít při práci se třídou, můžete se přihlásit také na naše otevřené kurzy Duševní zdravovědy pro učitele, nebo si nás můžete pozvat do sborovny.

Nemusíte být na všechno sami

Pokud procházíte náročným obdobím, nebo potřebujete konzultovat situaci ohledně svého žáka, můžete využít těchto služeb. Zavolejte:

Linka bezpečí

☎ 116 123 zdarma, nonstop

• určena dětem a mladým lidem do 26 let

Linka pro rodinu a školu 

☎ 116 000 zdarma, nonstop

• můžete zde sdílet obavy, konzultovat postup ohledně žáka, ale také najít metodickou podporu v náročných situacích

Rodičovská linka

☎ 606 021 021 můžete volat opakovaně, anonymně, každé pondělí až čtvrtek od 13:00 do 21:00, pátek od 9:00 do 17:00

• pro všechny dospělé, kteří mají starost o dítě

Linka první psychické pomoci 

☎ 116 123 zdarma, nonstop

• pro dospělé, kteří procházejí náročným obdobím

  Inspirováno Mental health foundation UK

Další zdroje, kde lze čerpat inspiraci:

Až se sejdeme ve škole – množství inspirace a metodických tipů v podrobně rozpracovaném materiálu. Publikace je určena pro mateřské, základní a střední školy a věnuje se návratu dětí do škol po izolaci, spojené s pandemií onemocnění COVID-19.

Text vznikl ve spolupráci mateřské školy a jeslí Bambíno a základní školy Square, za podpory Poradny Vigvam. Záštitu nad dokumentem převzaly Odborná společnost pro prevenci rizikového chování, OSPRCH, z.s., Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, ČOSIV, z.s.

, Asociace Montessori ČR, Asociace malých inovativních škol a Férová škola.

The Anna Freud Centre video (v angličtině) – popisuje, že každý dospělý ve škole si může všimnout, že dítě prožívá duševní obtíže a může ho vyslechnout a pomoci. Ve videu se dozvíte o základních principech podpůrného rozhovoru, tzv. CARE.

Maminko a tatínku, jdu do školky – ZŠ Nečín

Abych měl snadnější nástup do školky, pomozte mi prosím s následujícím:

• Naučte mě dodržovat správný denní režim, tj. pravidelnou dobu spánku, jídla a hry.
• Naučte mě, abych sám uměl jíst a uměl pít z hrnečku, láhve s dudlíkem jsou pro miminka. Nedávejte mi mixované jídlo, mám zoubky a umím už kousat sám. Naučte mě u jídla sedět v klidu a nenechte mě s jídlem pobíhat po místnosti. Ve školce pijeme jen z hrnečků a jíme lžící.
• Nevozte mě stále jen v kočárku, protože pak nejsem zvyklý chodit a špatně zvládám vycházky.
• Naučte mě smrkat a správně používat kapesník (rádi pomůžeme).
• Naučte mě správným hygienickým návykům (s utřením zadečku pomůžeme).
• Do školky mi kupte bačkorky s gumičkou přes nárt, ne na tkaničku (výjimku tvoří doporučená zdravotní obuv od lékaře) a už vůbec mi nedávejtepantofle či Crocsy – nemohu si v nich bezpečně hrát, běhat ani cvičit.
• Lépe se budu cítit ve volném oblečení na gumu v pase, než v těsných riflích se zipem a kovovými knoflíky. Na pobyt venku potřebuji oblečení, které si mohu umazat, půjdu si totiž s kamarády hrát na pískoviště a běhat na zahrádku.
• Když chci slavit s ostatními kamarády své narozeniny nebo svátek, dávejte mi pro ně měkké sladkosti – želatinové bonbóny apod. Cucavé bonbony ani žvýkačky do školky nepatří.
• Nenechte mě do školky nosit řetízky, prstýnky, náramky a jiné nebezpečné předměty. Na spinkání a na hraní mi stačí plyšáček,  nebo jiná jednoduchá hračka.
• V době chladného počasí mi dávejte na ruce rukavice palčáky, prstové rukavičky si vezmu, až si je budu umět navléci sám.

Informace pro rodiče nastupujících dětí do MŠ

Nástup do mateřské školy představuje jednu z nejnáročnějších změn v životě dítěte. Ocitají se v neznámém prostředí s novými učitelkami a se spoustou stejně starých kluků a holčiček, které jsou na tom úplně stejně. Najednou už tady není jenom maminka nebo tatínek, jsou tu paní učitelky, které musí rozdělit svou pozornost mezi ostatní děti.

Doma je denní režim zpravidla podřizován potřebám dítěte, tady se musí přizpůsobit dítě dennímu režimu v MŠ, a to se někdy neobejde bez slziček. Pro usnadnění vstupu do MŠ postupně přizpůsobujte váš denní režim režimu v MŠ.

Několik doporučení, co by vaše dítě mělo zvládat před nástupem do mateřské školy:

• znát své jméno
• umět si říci co chce nebo potřebuje
• spolupracovat při oblékání a svlékání
• umět nazouvat a vyzouvat boty
• poznat si své věci a uložit je na své místo
• vysmrkat se a používat kapesník
• držet lžíci a umět se najíst
• při jídle sedět u stolu
• umět pít z hrnečku a skleničky
• používat toaletu, ne nočník (pleny jsou nepřípustné)
• umět si říci o potřebu jít na záchod
• umět si umýt samostatně ruce mýdlem, utřít se do ručníku
• ujít kratší vzdálenosti během pobytu venku

První dny a týdny znamenají pro dítě, které bylo dosud v domácí péči, značnou změnu v jeho dosavadním životě a každé dítě se jí přizpůsobí jinak. Některé děti se rychle spřátelí s novým prostředím i s učitelkami, jiné jsou v prvních dnech smutné, špatně usínají, málo jedí, jsou brzy unavené a snáze i onemocní. V takovém případě však velmi záleží na klidném a trpělivém jednání rodičů.

Spolupracujte s paní učitelkou, vzájemně se doplňujte a postupujte společně v zájmu dítěte v jeho výchovně vzdělávacím procesu a  zejména v  usnadnění celkové adaptace dítěte na nové prostředí.

10 dobrých rad, které usnadní Vám i Vašemu dítěti nástup do mateřské školy:

1. Veďte dítě k samostatnosti – zvláště v hygieně, oblékání a jídle. Nebude pak zažívat špatné pocity spojené s tím, že bude jediné, které si neumí obléknout kalhoty, najíst nebo dojít na záchod.
2. Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je. Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídejte s dítětem, které do školky už chodí.
3. Vyvarujte se negativním popisům, jako “tam tě naučí poslouchat”, “tam se s tebou nikdo dohadovat nebude”, „budou se ti smát, že to neumíš“ apod. Nevyvolávejte v dítěti strach z MŠ.
4. Zvykejte dítě na odloučení – při odchodu např. do kina láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte dítě, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na Vás může spolehnout. Chybou je, když se vyplížíte tajně z domu. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje.
5. Dávejte dítěti jistotu, že to zvládne, a že mu věříte. Zvýšíte tak sebedůvěru dítěte. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah.
6. Buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, ani ve vzteku po hádce s dítětem.
7. Dejte dítěti s sebou něco důvěrného– plyšáka, malou hračku.
8. Plňte své sliby – když řeknete, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít.
9. Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci Vy.

Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Platí tu, že zbavit se svojí vlastní úzkosti, znamená zbavit dítě jeho úzkosti.

 

Pokud máte strach z odloučení od dítěte a nejste skutečně přesvědčeni o tom, že dítě do školky dát chcete, pak byste měli přehodnotit nástup dítěte do školky.

Případně se dohodněte, že dítě do školky bude vodit ten, který s tím má menší problém.

Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů, zvyká si na nové prostředí, ale přidá se i strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane.

Samozřejmě, pokud den ve školce proběhne v pohodě, chvalte dítě a jděte to nějak oslavit třeba do cukrárny nebo kupte nějakou drobnost. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by pak hračku vyžadovalo každý den.

1. Promluvte si s učitelkou o možnostech postupné adaptace dítěte, dítě může chodit jen dopoledne apod.

Předejdete mnoha nepříjemnostem, budeme-li vědět, co nejvíce o dosavadním vývoji a zvyklostech Vašeho dítěte. Nebojte se sdělit p.

 učitelkám i pro Vás nepodstatné věci o dítěti – každé dítě je individuální, jiné. Informujte nás o stravovacích zvyklostech dítěte – co např.

 vůbec nejí z důvodu, že mu je po tom špatně a zvrací, zda trpí nechutenstvím, zda doma vydatně snídá (pak nebude mít chuť svačit a naopak), apod.

Důležité

Vaší povinností je osobně ráno předat dítě do třídy paní učitelce a informovat ji o chování dítěte doma, zejména o jakýchkoli odchylkách (nechutenství, zvýšená teplota, bolest hlavy, vyrážka, zvláště pak řídká stolice a zvracení…).

Nedávejte do školky nemocné dítě!!! Nejenže poškodíte zdraví vlastního dítěte, ale ohrozíte tak i zdraví ostatních dětí.

O nemocné dítě nemůže mateřská škola pečovat! V tomto případě budete vyzváni k okamžitému vyzvednutí dítěte z MŠ a návštěvě lékaře, nebo předložení zprávy od ošetřujícího lékaře, že je dítě zdravé a může navštěvovat kolektiv MŠ. Onemocní-li dítě nakažlivou chorobou nebo někdo jiný ve Vaší rodině, ohlaste to rovněž v MŠ.

Dětem léky v MŠ nepodáváme. Vyjímkou je jen chronické onemocnění dítěte, a to jen na základě doporučení odborného lékaře a souhlasu ředitele MŠ.

Před nástupem do mateřské školy je vaší povinností seznámit se se Školním řádem MŠ, který je pro vás závazný. Je k dispozici na nástěnce ve škole a na našich webových stránkách. Zde také najdete Školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání.

Doporučení pro rodiče

Neprodlužujte zbytečně pobyt dítěte v mateřské škole, která mu při nejlepší péči nemůže nahradit citový vztah k rodičům. Dopřejte mu denní společnou procházku, hru, rozhovor, předčítání. Mějte na paměti, že mateřská škola je jen doplňkem výchovné péče v rodině.

Pokud máte nějaké problémy nebo pochybnosti o výchově dítěte, otevřeně si o tom promluvte s paní učitelkou ve třídě. Využívejte k tomu zejména odpolední rozcházení dětí, kdy má paní učitelka více času se vám věnovat, nebo si sjednejte schůzku dle potřeby.

Do mateřské školy nepatří řetízky, přívěsky, prstýnky, žvýkačky, cenné věci. Nedávejte dětem ani drobné, ostré, či jinak nebezpečné hračky! Děti mají ve třídě dostatek hraček a podnětů k tvořivým činnostem. Za hračky, které si děti přinesou do MŠ, nenesou paní učitelky žádnou zodpovědnost.

V šatně bude mít vaše dítě značku a na místo mu připravíte do sáčku náhradní věci (spodní prádlo, mikinu, tričko, tepláčky, ponožky). Kdo bude v MŠ spát, přinese si podepsané pyžámko. V botníku mějte bačkůrky, obuv na ven, popřípadě gumáky do deště. Do třídy doneste dětem hrníček na pití, kalíšek s kartáčkem na zuby a pastu.

Prosíme vše podepsané.

Přejeme vám pohodové, radostné a spokojené prožitky v naší mateřské škole.

Víme, jak prožít ranní vypravování dětí do škol a školek bez nervů

Ty ještě nejsi oblečený? Vyčisti si zuby! Dojez už konečně tu snídani! Zase přijdeme pozdě!“ Jsou tyto věty i ve vašem každodenním repertoáru, když máte děti vypravit z domu? Nebaví vás už to neustálé zvyšování hlasu, hektická a chaotická rána? Ukážeme vám, že je možné užít si ráno bez stresu.

Hru na honěnou hrají každé ráno zástupy nešťastných rodičů, kteří netuší, jak mají své děti usměrnit. Vyzkoušeli jste všechno. Vstáváte o dvě hodiny dříve, aby děti měly dostatek času na ranní hygienu, snídani a ustrojení. Přesto je musíte neustále popohánět, protože pořád mají na všechno čas.

  A když už máte odejít, vzpomenou si na milion věcí, které nezbytně potřebují vyřešit. Jako třeba uplést copánky, najít panenku, vzít si peníze na sešit, podívat se na pohádku. Někdy se musí vyměnit tričko, protože to, co má na sobě, je moc vyžehlené, hodně špinavé nebo je na něm trapný obrázek.

Nebo… Děti dokážou během chvilky vymyslet mraky důvodů, proč ještě nemůžou z domu odejít. Co s tím?

Na ráno se s dětmi nachystejte dopředu večer

Prvním krokem je, že ráno budou mít děti minimum povinností. Co to znamená? Všechno, co budou ráno potřebovat, nachystejte společně už den předem.

• Připravte dětem na ráno vhodné oblečení. Holčičkám vyberte sponky a gumičky do vlasů. Když to budete dělat společně, vyhnete se ráno zbytečným dohadům, co si mají vzít na sebe.
• Připravte do lednice snídani a svačinu do školy nebo se aspoň domluvte, co se bude jíst.
• Zkontrolujte s dětmi aktovku, ujistěte se, že mají hotové všechny domácí úkoly.

Říkáte si, že tohle všechno děláte, a stejně se ráno bez stresu, hádek, výčitek a křiku neobejdete? Zkuste fígle zkušených maminek.

Pomozte dětem orientovat se v čase. Spousta prodlev u dětí vzniká jen proto, že nemají ponětí o čase. Jak to udělat? Třeba jako třicetiletá Marie. „Dcera má na lednici obrázky s časem.

6:45 vstávat, 7:00 snídat, 7:15 oblékat, 7:25 obout. Jediným pohledem na hodiny ví, kolik má ještě času a co ještě musí stihnout, než odejdeme z domu.

“ Pokud vaše děti ještě hodiny nepoznají, zkuste jim jednotlivé časy přesně „nakreslit“ a postavit vedle budíku.

Další strategie, která se mnoha rodičům osvědčila, je odpočítávání času. Pořiďte si budík nebo stopky a nastavte dětem odpočítávání. „10 minut do odjezdu busu! 5 minut do odjezdu! Musíme vyjít!“

Články, které by vás mohly dále zajímat

Co vás čeká když se stanete přechodným pěstounem?8 nejčastějších rodičovských hříchů

Dnes dospělá Monika si nemůže vynachválit metodu své maminky. „Mamka nám koupila klasický budík. Kolem na papírové kolečko nakreslila jednotlivé činnosti a my pak přesně věděly, že velká ručička ukazuje, že si máme zrovna čistit zuby. Moc nám to pomáhalo při chystání do školy.“

Nesnídejte u televize

Mamince dvou předškoláků pomohl zákaz televize. „Dokud holky snídaly u televize, strašně se loudaly. Místo vychutnávání snídaně koukaly s otevřenou pusou na pohádky. Neustálé popohánění nemělo smysl. Od doby, co jsme ráno odbouraly koukání na telku, je u nás klid a pohoda.“

Ráno bez stresu? Zaveďte každodenní rituály

Snažte se o to, aby bylo každé ráno stejné. Nejdřív ranní hygiena, pak obléknout, poté snídaně. Když to budou dělat děti pokaždé v jiném pořadí, nastane zákonitě chaos. Dítě potřebuje vědět, co má udělat teď a co potom.

Předejte dětem zodpovědnost

Tohle řešení po vás vyžaduje laskavou důslednost. Trvejte důrazně, ale bez křiku na svých požadavcích. A pokud dítě nespolupracuje, nechte ho nést následky jeho počínání. I kdyby to mělo být za cenu toho, že půjde z domu v pyžamu. Jak naučit děti zodpovědnosti? Zjistíte v klubu Nevýchovy.

Co dělat, když žádné opatření nepomáhá?

Zbývá jediné. Obrňte se trpělivostí a počkejte si, až vaše dítě dozraje do věku, kdy se bude vypravovat ráno samo. Bude mít na triku zodpovědnost za to, aby ráno vše zvládlo. A když ne, ponese si nepříjemné důsledky samo.

Přeji všem rodičům pevné nervy a klidná rána. Máte svoje osvědčené triky, které na děti platí? Podělte se s námi v komentářích pod článkem.

Ilustrační fotografie z depositphotos.com

APIV | NPI ČR – Co dělat, když dítě nechce chodit do školy?

Zvyklo si vaše dítě při distanční výuce na jiný režim a najednou je problém ho dostat do školy? Je začátek školního roku a vaše dítě nechce jít do školy? Nechce vstávat, protahuje odchod z domova, či dokonce pláče? Co za tím může být a jak to překonat?

Brzké ranní vstávání, dojíždění, domácí úkoly, kroužky… Začátek školního roku klade velké nároky na děti i na vás jako rodiče. Opouštíte klidnější prázdninový režim a začínáte se přizpůsobovat pravidlům školy.

Stejně tak nyní po distanční výuce z domova, protože doma panoval jiný režim. Po dětech je najednou požadován výkon, musí si (znovu) zvykat i na své spolužáky a učitele. A to může řadě z nich přinášet stres.

Paradoxně bývá v takovém případě jedno, zda jde o jedničkáře, nebo o dítě se spíše podprůměrnými výsledky.

 

Když se s dítětem začínáte ,,ladit na školu“, můžete si během cesty do školy povídat o tom, co pěkného prožilo o víkendu nebo o prázdninách. Zároveň se tato témata mohou stát zdrojem konverzace s jeho spolužáky i s učiteli.

Během vaší společné cesty do školy byste také neměli zapomenout vašemu potomkovi sdělit, kdy si ho ze školy vyzvednete a na co se může odpoledne těšit. Je vhodné komentovat i dílčí úspěchy z předchozích dnů.

Hned od začátku byste měli směřovat k určité pravidelnosti a vytvoření řádu ohledně cesty do školy a vyzvedávání ze školy. Pravidelný režim spolu s nastavenými pravidly přispívá u dítěte k vytváření pocitu jistoty.

Mladší děti, pokud se jim ,,nechce“ do školy, mohou pozitivně reagovat na motivy vnější, to znamená například udělení nějaké odměny za žádoucí chování. Hrozí však, že když se žádoucí chování nedostavuje, dítě zůstane delší dobu bez odměny a přestane vyvíjet aktivitu, která vede k dosažení cíle.

Co se může skrývat za nechutí vašeho dítěte? Mluvte s ním o tom!

Pokud se dítě cítí nepříjemně, když má jít do školy, zkuste po něm chtít, aby pojmenovalo, co ho trápí. Promluvte si o tom, co mu vadí. Pomozte mu najít slova pro to, co cítí.

Dejte mu najevo, že mu rozumíte a chápete jeho pocity. Nesmějte se jeho obavám, neironizujte, neporovnávejte s ostatními. Buďte mu oporou.

Dítě by mělo vědět, že vás může kdykoli požádat o pomoc a může se vám svěřit.

Ze strany rodiče může zaznít i tento dotaz: „Co potřebuješ k tomu, aby pro tebe cesta do školy byla v pohodě?“

I vy jste byli dětmi, vzpomeňte si na vaše zážitky z období školních let. Sdílejte s dětmi tyto vzpomínky a poskytněte dětem návod k řešení. Co jste vy potřebovali od rodičů, od učitele, od kamarádů, když jste byli malí, abyste se cítili motivovaní jít do školy? Jak jste si s tím poradili? Vzpomenete si na to? Pro děti bývají tyto rozmluvy s rodiči velmi cenné a obohacující.

Využijte silných stránek dítěte

Pokuste se nalézt i jiné úhly pohledu na danou situaci, nejenom ty, které mohou dítě vystavovat nepříjemným pocitům. Víte, v čem je vaše dítě dobré? Pomozte mu využít jeho silné stránky. Nastartujte v dítěti jeho vnitřní hnací motor tak, aby samo ze sebe mělo dobrý pocit a dosáhlo pocitu zadostiučinění.

Po návratu dítěte ze školy mu vyjádřete váš obdiv a úctu, že to zvládlo. Využijte svou rodičovskou intuici a pokuste se vcítit do toho, co od vás právě potřebuje. Některé děti upřednostňují fyzický kontakt (obejmutí, pohlazení), gesta ocenění (potlesk, palec nahoru, potřesení rukou jako gratulace k úspěchu) či slovní pochvalu. Rozhodně ale nikdy děti školou nestrašte.

Pokud vypozorujete, že s dítětem ,,není něco v pořádku“ (například se u něj dlouhodoběji projevuje nechutenství, převládá u něj negativní nálada, objevují se bolesti bříška v souvislosti s odchodem do školy apod.), obraťte se raději na dětského psychologa.

Zpracovala: Mgr. Edita Nevoralová (školní a poradenský psycholog)

Brigáda při škole: Zbytečný stres, nebo lekce do života?

Foto: VGstockstudio, Shutterstock.com

Už uvažujete, jak budou trávit vaše děti čas po vyučování? Zatímco mladší si už asi vybírají zájmové kroužky, starší studenti možná přemýšlejí o brigádě. V čem jim může prospět a co nepodcenit, aby naopak neublížila?

V životě se děti napracují ještě dost, nehoňte je tedy do brigády jen proto, že sotva vycházíte s rodinným rozpočtem. Naučit se zacházet s penězi a uvědomit si hodnotu věcí jde i bez toho. Pokud si ovšem chtějí koupit něco dražšího, pak bývá vhodné, aby se na tom finančně podílely.

Pomozte jim tedy najít vhodný způsob. Domluvte se třeba na placené výpomoci s domácími pracemi nad rámec běžných povinností, své služby mohou nabídnout i příbuzným nebo sousedům: za peníze lze venčit psy, posekat trávu nebo pomoci s doučováním či hlídáním dětí.

Je-li potomkovi víc než 15 let a má ukončenou povinnou školní docházku, může si hledat klasickou brigádu. Nejdřív společně proberte, jak velký úvazek zvládne: brigáda během školního roku je něco jiného než o prázdninách.

Chce prací trávit volné víkendy? Nevadí-li mu vstávání, může roznášet několikrát týdně letáky nebo venčit psy.

Nemá-li kroužky ani časově náročné koníčky, zvládne i ve všední den věnovat pár hodin například doučování, úklidu kanceláří nebo brigádě ve fastfoodu.

Mějte na paměti, že zejména fyzická námaha může vyčerpávat a příliš velký úvazek zhorší školní výkony. Pozor i na nedostatek spánku. Práce v noci je do 18 let zakázaná, ale i pozdní večerní či časné ranní směny mohou dlouhodobě narušit biorytmus. Brigáda by také měla být v blízkém okolí – dlouhé dojíždění ubere čas potřebný na školu, koníčky i odpočinek.

Hledáte brigádu? Podívejte se na Volná místa.cz.

Foto: Suzanne Tucker, Shutterstock.com

I mladší děti si mohou přivydělat, například pomocí doma či sousedům

S potomkem proberte, proč na brigádu chce a na co šetří. Láká ho samozřejmě vidina vlastních peněz, ale jestli práci dokáže věnovat třeba jen tři hodiny týdně, velkého výdělku se nedočká.

Brigádou si vydělá od 80 do 150 korun za hodinu, na vysněný lepší mobil nebo dovolenou s kamarády by šetřil dlouho. V práci se ale zároveň učí důležité věci: samostatnosti, slušnému vystupování, komunikaci s cizími lidmi i autoritami.

Že právě tohle jsou penězi nevyčíslitelné zkušenosti, víte vy, ale dítě to příliš nevnímá.

Nabídněte, že když bude pracovní závazky plnit dobře a šetřit si, část peněz na vysněnou věc mu doplníte.

Díky brigádě si potomek uvědomí, kolik hodin práce k vytouženému dárku vede, a snáz pochopí, proč mu nemůžete jen tak koupit třeba lepší počítač. „Od 15 let není od věci seznámit dítě s rozpočtem domácnosti.

Dětem se může zdát, že berete velkou částku, ale pak jsou často překvapené, kolik měsíčně utratíte,” radí Miroslav Zborovský, finanční ombudsman z Home Creditu.

Díky brigádě někdy mladý člověk zjistí, co by ho bavilo i v čem se zlepšit, aby obstál v konkurenci. Může rozvíjet talent a zjistit, že živit se dá i koníčkem.

Mimochodem, činností uměleckou, sportovní, reklamní nebo kulturní si lze vydělávat i před patnáctinami, i to je možná cesta pro mladší děti.

Co to zkusit jako lektor kroužku v domě dětí, nabídnout se jako fotograf místnímu deníku nebo cit pro vtip a psaní zužitkovat jako copywriter?

V jaké práci jsou lidé nejšťastnější? Vedou hasiči!

Počítejte i se specifiky současné doby: brigáda může znamenat povinnost strávit několik hodin v roušce, mít test nebo očkování. Mnoho oborů je pandemií poznamenáno a pracovních nabídek ubylo.

Nezaměřujte se proto jen na pročítání inzerátů – studenti mohou zkusit aktivně nabízet své síly. Zdravotnická a pečovatelská zařízení potřebují pomoc s úklidem a roznáškou, úřady s drobnou administrativou, poptávka bude i v zemědělství a u práce v lesích.

Vydělávat se dá i z domova – programováním, šitím nebo pečením dortů.

Foto: Studio Romantic, Shutterstock.com

Utratit stovku, to je hned. Vydělat si ji fyzicky náročnou práci pomůže dětem pochopit, jak to v životě chodí

Jestli studentovi nejde ani tak o přivýdělek, ale spíš o zajímavou aktivitu a praxi, cenné zkušenosti mu může dát i dobrovolnická činnost – menší programy běží celoročně. Práce s dětmi či seniory nebo ekologické projekty pomohou rozšířit obzory a připraví i na profesní život.

„Bez ohledu na obor budou totiž stále žádanější takzvané dovednosti budoucnosti, jako je kreativita, kritické myšlení, mentální pružnost, interpersonální dovednosti a práce v mezinárodních týmech,“ tvrdí zakladatelka Institutu kariéry a rozvoje Lucie Mairychová.

A právě to se dá naučit i ve skautském oddíle, takže potomkovi nebraňte ve zdánlivě zbytečných aktivitách.

Co vštípit dětem, aby v životě obstály a byly šťastné?

Jak zvládnout dětské fobie a strachy? Neustupujte jim, tím všechno jen zhoršíte

Injekce, psi, hmyz, tma, bubáci, voda. Děti mívají nejrůznější, pro okolí naprosto nepochopitelné fobie. Někdy to rychle přejde a můžeme se jim zasmát, jindy se můžeme se strachem trápit déle. Melinda Wenner Moyer, novinářka z deníku New York Times a matka dvou dětí, oslovila dětské psychology s otázkou: Jak můžeme dětem pomoci zvládnout fobie?

Letos v létě byla moje pětiletá dcera poprvé na příměstském táboře, vzpomíná novinářka Melinda Wenner Moyer. Šla s partou dětí na výlet, a v jeden moment některé z dětí zakoplo o vosí hnízdo.

Rozzuřený hmyz začal útočit, a než děti zvládly utéct, dostala dcerka dvě žihadla.

Plakala a prosila vedoucí, aby mohla domů dříve, ale ve chvíli, kdy si ji její táta vyzvedával, se už zdála v pohodě a veselá.

Zhruba o tři týdny později ale začaly problémy. Napřed nechtěla večeřet venku, když poblíž létala vosa. Po pár dnech už nechtěla chodit ven a nakonec odmítala i jen přejít z domu do auta, museli jsme ji nosit. Podvolili jsme se. Koneckonců, dcera byla vždy poměrně odolné dítě, takže jsme očekávali, že se to zase za pár dnů zlepší.

Když ale strachy přetrvávaly a dcerka propadala hysterii při představě, že by měla jít do parku, požádali jsme jednu známou dětskou psycholožku o radu. Vysvětlila nám, že jsme situaci celou dobu řešili úplně špatně. Tím, že jsme poskytli dceřině fobii prostor, jsme ji jen posílili.

Evidentně jsme před sebou měli dost práce, a tak jsem zavolala několika odborníkům, abych od nich posbírala tipy, jak vyzrát na dětské strachy, říká ve svém článku Melinda.

Pochopte strach svého dítěte
Fobie je jednou z různých úzkostí, které se u dětí mohou vyvinout. Všeobecně jde o to, že fobie způsobují silný a nevysvětlitelný strach z nějakého objektu nebo situace. Tento strach je tak silný, že narušuje běžné fungování dítěte a jeho rodiny.

Některé fobie se vyvinou z náhlého traumatického zážitku, jiné vznikají a narůstají postupně, takže je složitější odhalit jejich spouštěč.

Když má dítě fobii, jeho stresový systém „bojuj nebo uteč“ je naprosto přecitlivělý a vytváří silné pocity nebezpečí a strachu. Děti můžou mít fobii prakticky ze všeho: včel, psů, jehel, mostů, výšek, hluku, zvracení atd.

Podle výzkumů jí trpí až devět procent dětí a dospívajících, a další mají nějakou mírnější formu. Některé fobie se vyvinou z náhlého traumatického zážitku, jiné vznikají a narůstají postupně, takže je složitější odhalit jejich spouštěč.

Takže, jak byste měli reagovat, pokud se vám dítě například při spatření psa vrhá v panice do náruče?

Zůstaňte v klidu, pak se o tom bavte
Za prvé: pomozte mu, aby se cítilo bezpečně.

„V prvním momentu je třeba reagovat empaticky, poskytnout podporu,“ říká Thomas Ollendick, psycholog a ředitel Centra dětských studií na univerzitě Virginia Tech. „Zkuste pochopit své dítě a přijmout jeho pocity.

“ Cílem v první chvíli je pomoci dítěti, aby se uklidnilo, protože objektivně vzato je úplně ochromené strachem.

Zjistěte co nejpřesněji, čeho se dítě bojí a jaké obrazy mu jeho mysl maluje.

Když je ale dítě klidné, je třeba začít s jeho hrůzou pracovat. Vraťte se ke kritickému momentu. „Zjistěte, jaké obrazy jim jejich mysl maluje,“ radí Tamar Chamsky, klinická psycholožka a autorka knihy Jak pomoci dětem s úzkostí.

Bojí se dítě, že umře nebo přijde o nohu, když ho kousne pes? Děti si někdy vytvoří neuvěřitelné konstrukty o tom, co všechno se jim může přihodit, a je na rodičích, aby jim je pomohli zkorigovat. Zjistěte také co nejpřesněji, čeho se dítě bojí.

Všech psů, nebo jen určitých ras? Je třeba definovat zdroj jejich strachu, abyste se mohli pohnout dál.

Nevyhýbejte se spouštěčům, naopak: vyhledávejte je
Rodiče to většinou zvládnou až do této fáze, ale pak nastane problém: začnou se přizpůsobovat strachu svého dítěte. Je to naprosto pochopitelné.

Pokud dítě dostane hysterický záchvat, kdykoliv jen zahlédne sousedovo štěně, samozřejmě se tomu setkání začnete po cestě ze školky vyhýbat. Tím se ale situace jen zhorší.

„Když mi přijdou rodiče takového dítěte do ambulance a řeknou, naštěstí jsme tento týden nepotkali žádného psa, odpovím jim – to je ale smůla! Jedině když se budete se psy setkávat, může se něco změnit,“ říká Tamara Chansky.

Když mi rodiče dítěte, které má hrůzu ze psů, řeknou: naštěstí jsme tento týden nepotkali žádného psa, odpovím jim – to je ale smůla.

To neznamená, že byste měli své dítě tlačit do situací, které ho děsí. Pokud se dítě bojí vody, není dobrý nápad hodit ho do bazénu, aby se naučilo plavat, protože tak určitě ztratíte jeho důvěru, což nikomu neprospěje. Namísto toho zkuste vymyslet nějaké způsoby, jak ho zlehka začít vystavovat tomu, čeho se bojí.

V případě mé dcery, která se bála vos a včel, jsem začala tím, že jsem o nich prostě víc mluvila, vypráví Melinda. Sdílela s dcerkou různé zajímavosti, jako třeba, že trubci nemůžou nikoho píchnout, a dívaly se společně na videa a fotky ze života vos a včel.

Cílem bylo, aby si vystrašená holčička zvykla přemýšlet o hmyzu racionálně, a nenechala se zaplavit děsem.

„Když už je vidět, že dítě reaguje rozumněji, zkuste zvyšovat zátěž – a chvalte!“ radí dr. Ollendick.

A Melinda vzpomíná, jak si poradily s dcerou: „Napřed jsme sledovaly videa, a po pár dnech jsme pak mohly přejít k zavřenému oknu a hledaly jsme venku včely a vosy.

Sledovaly jsme je a povídaly si o tom, že to vypadá, že je zajímají hlavně květiny a nic jiného. Pak jsme šly ven a stály pět metrů od keře plného včel. Viděla jsem, že má strach, ale udržela se – a tak bylo jasné, že děláme pokroky.“

Samozřejmě ne všechny případy dětské úzkosti se dají takto snadno odbourat doma, někdy je třeba vyhledat profesionálního terapeuta, který má s dětskou úzkostí zkušenosti. Pokud se fobie dítěte projevuje každý den, velmi intenzivně (tak, že nad ní dítě nemá kontrolu), nebo záchvat trvá i několik hodin v kuse, pak je načase se obrátit na odborníky.

Pokud se fobie dítěte projevuje každý den, dítě nad ní vůbec nemá kontrolu, nebo záchvat trvá i několik hodin v kuse, pak je načase se obrátit na odborníky.

Pětiletá dcera Melindy Wenner Moyer se naštěstí během měsíce vrátila do normálu; byla si opět schopná hrát venku a pyšně hlásila, že už se nebojí.

Pořád ještě nemá hmyz ráda, ale jak říká psycholožka Rachel Busman, která se specializuje na dětské úzkosti, je velmi důležité dětem ukázat, že je možné se něčeho trochu bát, ale zároveň to tolerovat: „Nemusíte si nutně zamilovat injekce, psy nebo zubaře, ale zjistíte, že zvládnete projít kolem psa, nebo že přežijete návštěvu u lékaře.“

Pozor na ústa, milí rodiče
A ještě je tu jedna věc: pokud má vaše dítě fobii nebo prostě v některých situacích reaguje úzkostně, dávejte velký pozor na to, abyste nevědomky ještě nepřikládali pod kotel.

Rodiče dětem někdy svým chováním naznačují, že jsou příliš slabé na nástrahy světa, čímž pak opět zesilují jejich úzkosti.

Takoví rodiče vycítí, že jejich dítě se necítí komfortně v přítomnosti psů, a řeknou něco jako: „Aha, koukej, támhle je pejsek! Chceš si radši vlézt do kočárku? Je vážně veliký!“ nebo se při předávání dítěte ve školce ptají: „Bojíš se, miláčku, že se ti dnes bude stýskat po mamince?“

Tím ale dítěti podsunujete, že by se vlastně mělo bát. Pokud tímto způsobem s dětmi hovoříte, raději příště zabrzděte, a než promluvíte, dobře si zformulujte myšlenky. „Soustřeďte se na zvědavost spíš než na obavy,“ radí Rachel Busman.

„Zkuste třeba říct: To by mě tedy zajímalo, co dnes ve školce podniknete! Užij si tam krásný den!“ Tímto způsobem nevyjadřujete obavy, ale zájem a nadšení, a navíc zdůrazňujete, že to určitě zvládne.

A čím víc dětem ukazujeme, že jim důvěřujeme, tím víc se nám snaží předvést, co už všechno dokážou.